(15.30 hodin)
(pokračuje Herman)
Závěrem bych vás rád znovu ujistil, že Ministerstvo kultury již připravuje další novelu autorského zákona, která kromě transpozice nedávno přijaté směrnice o kolektivní správě bude obsahovat i další změny s cílem zefektivnění autorskoprávní úpravy a širšího využití licenčních mechanismů v zájmu jak nositelů práv, tak uživatelů. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru kultury Danielu Hermanovi. Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Usnesení výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 70/1. Nyní žádám pana zpravodaje výboru pana poslance Jiřího Pospíšila, aby přednesl svou zpravodajskou zprávu. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl stručnou zpravodajskou zprávu. Obsah novely již zmínil ve svém úvodním slově pan ministr kultury. Já tedy pouze zdůrazním a podtrhnu, že se jedná opravdu o čistě transpoziční novelu, a tomu také odpovídala debata na příslušném výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Jinými slovy, již během samotné debaty se ukázalo, že minimálně z řad odborné veřejnosti, ale i z řad některých členů výboru je zde snaha upravovat autorské právo v rozsáhlejší podobě, v rozsáhlejší verzi, nicméně právě na základě příslibu Ministerstva kultury, že bude v nejbližší době v řádech měsíců předložena komplexnější novela tohoto zákona, výbor neprojednával jednotlivé návrhy, resp. ony nebyly nakonec ani předloženy. Proto také usnesení, které vám nyní přečtu, víceméně je velmi jednoduché.
Usnesení příslušného výboru doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, tzv. autorský zákon. Jinými slovy, výbor doporučuje přijmout návrh v té podobě, jak jej předložila vláda, bez toho, že by v usnesení byla nějaká upravující ustanovení či upravující či doplňující změny. Právě, jak už jsem řekl, důvod, proč výbor velmi rychle, stručně projednal pouze text vládní předlohy, je takový, že se Ministerstvo kultury zavázalo k předložení vlastního, rozsáhlejšího novelizovaného textu autorského zákona.
Tolik tedy zpráva zpravodaje. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku, a ptám se, kdo se hlásí z místa. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Paní poslankyně Zelienková.
Poslankyně Kristýna Zelienková: Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedající. Do sněmovního systému jsem nechala vložit pozměňovací návrh označený jako 680, ke kterému se tímto hlásím. Nyní si dovolím vám jej několika větami stručně představit.
Pozměňovací návrh obsahuje čtyři body. Jeho cílem je aspoň trochu narovnat poměry mezi kolektivními správci a poplatníky. Kolektivní správci, jako je OSA, Integram a další, uplatňují kolektivní ochranu autorských a zejména majetkových práv. Pod tím si můžeme z větší části představit výběr poplatků za užití autorských děl neboli odměn. Přitom lze pozorovat významnou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi kolektivních správců a uživatelů předmětu ochrany, tedy to, že kolektivní správci mají více práv než uživatelé a naopak uživatelé, tedy plátci těchto poplatků, jako jsou hotely, prodejny, ordinace podobně, mají vůči kolektivním správcům jenom povinnosti. Provozovatel hotelu, penzionu, restaurace nebo jakékoliv provozovny, ve které je umístěna televize nebo rádio, má ze zákona povinnost platit kolektivním správcům poplatky za možnost veřejného šíření autorských děl. Ačkoliv se nám to může zdát podivné, tak poplatky kolektivním správcům musí být z provozoven odváděny z každého rádia a každé televize.
Pokud máte hotel s 20 pokoji a máte na pokojích televize, tak z každé televize musíte kolektivním správcům platit poplatek za veřejné šíření díla. Jde o jeden z příkladů, že se právo a logika nemusí vždy potkávat. Většina právních oblastí nepovažuje hotelový pokoj za veřejné místo. Například trestní právo jej považuje za soukromý prostor. Pokud chce policie vykonat prohlídku obsazeného hotelového pokoje, tak k tomu podle § 83 trestního řádu potřebuje buď souhlas osoby, která je v pokoji ubytována, nebo povolení k domovní prohlídce vydané soudem.
Velmi pěkně a logicky tuto věc projudikoval Ústavní soud v nálezu 219/2010. Problematice definice veřejného místa se ostatně Ústavní soud i oba naše nejvyšší soudy ve své judikatuře věnovaly v minulosti velmi důkladně. Nejprojednávanější je v tomto ohledu judikatura ve vztahu k trestnému činu výtržnictví. Za ten se považuje mimo jiné i sex na veřejnosti nebo veřejně přístupném místě. Z judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu však jasně vyplývá, že se nemůže dopustit výtržnosti, pokud provádí sex v hotelovém pokoji, protože ten veřejným místem není. Tato logika však neplatí v případě autorského práva. Ve sporu SGAE versus Rafael Hotels SA C306/05 totiž Evropský soudní dvůr judikoval, že ačkoliv hotelový pokoj není veřejným místem, tak pokud si host na pokoji pustí televizi, jde o veřejné šíření autorského díla. Odtud tedy pramení povinnost platit z každé televize a každého rádia v provozovně.
Zákon je však bohužel nastaven tak, že kolektivní správci si mohou diktovat ceny a jejich nárůst nemusí ani nikomu zdůvodňovat. V zákoně je pouze jediná hranice, kterou nemohou překročit. Ta je stanovena tak, že součet poplatků hrazených kolektivním správcům nesmí překročit 50 % koncesionářských poplatků placených z televizí a rádia na konto České televize a Českého rozhlasu a jejichž výši určuje zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. Jinak můžeme v praxi vidět situaci, kdy jednotlivé správcovské svazy si stanoví cenu nebo si ji meziročně zvýší a nehodlají o tom nijak diskutovat. Jde tedy o jednostranný diktát oligopolu vybaveného neuvěřitelnými zákonnými pravomocemi. Kolektivní správci mají v určitém ohledu dokonce silnější nástroje než finanční úřady. Berňák vám totiž musí každé své rozhodnutí řádně zdůvodnit. Každé jeho rozhodnutí můžete soudně napadnout správní žalobou, a dokonce ani úrok, dříve penále, který vám může finanční úřad vyměřit, je menší než sankce, která vám hrozí, pokud neplatíte, tak jak chtějí kolektivní správci. Ti totiž mají nástroj v podobě žaloby o vydání bezdůvodného obohacení, na jehož základě jim podle platného autorského zákona soud přizná automaticky dvojnásobek obvyklé odměny. Proto si kolektivní správci mohou diktovat a nemusí v podstatě ani nic zdůvodňovat.
Cílem předloženého pozměňovacího návrhu je aspoň trochu vyrovnat postavení plátců a výběrčích v tomto systému. Předně je zde návrh, který by uzákonil, že při výpočtu výše poplatků se kromě jiného přihlíží i k obsazenosti pokojů. Jistě uznáte, že je to zcela logické. V pokoji, v němž nikdo není, nemůže docházet k veřejnému šíření autorského díla. Dlouho to uznávali i kolektivní správci a příslušné smlouvy o úhradě poplatků s hotely, lázněmi apod. dříve obsahovaly klauzule zohledňující obsazenost. V posledních letech však kolektivní správci odmítají do smluv tato ustanovení používat s odkazem na to, že v zákoně není tato možnost výslovně uvedena. Před chvílí citovaný rozsudek Soudního dvora C306/05 se mj. vyjadřuje i k obsazenosti a vlivu tohoto aspektu na výši vybíraného autorského poplatku. Uvádí, že pouhé fyzické umístění takového přístroje v pokoji nepředstavuje bez dalšího sdělování veřejnosti poskytování signálu klientům ubytovaným v pokoji, avšak představuje sdělování veřejnosti. Jinými slovy, pouze ubytovaný klient má možnost využívat sdílení signálu a sledovat tak autorská díla.
Na žádost provozovatelů hotelů, penzionů, lázní a dalších ubytovacích zařízení tedy předkládám návrh, aby zákon byl o tuto úpravu doplněn. Současně s tím vám předkládám návrh, který by jednostranný diktát kolektivních správců při jednání o smlouvách o úhradě poplatků přeměnil na normální jednání dvou suverénních smluvních stran. Jde o to, aby poplatník nebyl nucen urychleně podepsat cokoliv, co je mu předloženo pod hrozbou žaloby o vydání bezdůvodného obohacení s rizikem sankce v podobě dvojnásobné sazby, úhrady soudních výloh a povinnosti zdržet se užívání děl, což v tomto případě znamená nepoužívat rozhlasové a televizní přijímače. ***