Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

51.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s přístupem Smlouva o stabilitě,
koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii
/sněmovní tisk 170/ - prvé čtení

Prosím, aby úvodní slovo postupně přednesli místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš a ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Prosím, aby se pánové dohodli na pořadí. Takže nejprve prosím pana ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dobrý den dámy a pánové. Dovolte, abych tedy poprvé řekl ten titul přesně, tak jak má být, a to je Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, tedy smlouva, které se jednodušeji říká fiskální smlouva, fiskální dohoda nebo fiskální kompakt. Budu říkat třeba fiskální dohoda. To je tedy název dokumentu, o kterém by měla začít Sněmovna jednat. Vy jste asi už zaregistrovali, že česká vláda se jím zabývala 24. března s tím, že navrhla, aby Česká republika přistoupila k této fiskální dohodě s tím, že převážná většina ustanovení, která z ní vyplývají, by se aplikovala až v okamžiku přijetí společné evropské měny. A pravděpodobně už jste slyšeli celou řadu argumentů. Já bych nechtěl opakovat tady nějak stereotypně to, co už možná znáte, ale přece jenom bych chtěl zmínit některé věci, které mi připadají důležité a možná nejsou z té debaty tak úplně zřejmé.

Možná připomenu pro začátek to, že celá fiskální dohoda byla Evropskou unií přijata právě kvůli tomu, že bylo nutné reagovat na průběh ekonomické a finanční krize, která vedla k zadlužení některých zemí Evropy, ať už ty důvody byly nejrůznější, a samozřejmě to ohrozilo kredibilitu Evropské unie, států eurozóny a byla to vlastně docela vážná dramatická situace pro Evropskou unii. Fiskální pakt nebyla jediná odpověď - zdůrazňuji - ta odpověď byla vlastně v čase, těch reakcí byla řada a zdaleka není možné fiskální pakt pokládat za jediný nástroj, kterým Evropská unie reagovala na krizi. Nicméně dohoda byla poměrně velmi široká. Pakt podepsalo a přihlásilo se k němu 25 zemí. Připomínám, že jediné země, které zůstaly stranou, byly Česká republika a Velká Británie. To znamená, my se k tomu vracíme jako k dohodě, která z důvodů, které tady možná není důvodů se k nim vracet. Česká republika vlastně odmítla se k tomuto paktu přidat.

Domnívám se, to snad ještě řeknu, že to nebylo dobré a šťastné rozhodnutí, především proto, že si dovolím tvrdit, že přijetí fiskálního paktu byl jeden z nástrojů, který skutečně pomohl Evropu a Evropskou unii a eurozónu stabilizovat. Jestli dnes čteme texty, které říkají, že EU už dnes nečelí podobné dramatické situaci, jako byla před časem, jestli dnes už se nemluví o kolapsu společné evropské měny, tak si dovolím říci, že fiskální pakt je jeden z těch nástrojů, který má zásluhu na tom, že se podařilo negativnímu vývoji čelit a že se Evropská unie víceméně stabilizovala. Jeden, podle mě významný, fakt je, že fiskální pak skutečně sehrál významnou úlohu při zvládnutí situace. Proto si myslím také, že je to jeden z důvodů, proč vidím rozhodnutí ČR nepřidat se, jako chybu. Protože se víceméně ukázalo, že to rozhodnutí bylo správné. A my jsme tím samozřejmě v rámci Evropy nedali dobré znamení, pokud jsme tak zůstali stranou projektu, který se ukázal být efektivní.

Je třeba zdůraznit, že fiskální pakt nespadl z nebe. Když si vezmete nástroje, které obsahuje, tak my ty nástroje vlastně už v Evropské unii známe. Když si vezmete maastrichtská kritéria, která byla právě jako nástroj, jakým garantovat určité chování zemí, ponechávám stranou, že nebyla zcela respektována a že jsme dokonce zažili to, že to klíčové země eurozóny nerespektovaly, a to byla samozřejmě chyba. Nicméně maastrichtská kritéria obsahovala podobné mechanismy. Nebo daleko čerstvější six-pack, tzn. balíček opatření, který byl přijat právě jako reakce na krizi, také vlastně už měl v sobě mantinely a brzdy, limity pro hospodaření s finančními prostředky členských států Unie. Fiskální pakt vlastně shrnuje tyto pokusy EU, které byly do té doby už činěny, vytvořit určitá pravidla, určitá kritéria pro zacházení s veřejnými penězi v jednotlivých státech a čelit té situaci, že se jednotlivé země EU ocitají v dluhových potížích, které se pak stanou vlastně problémem všech států aliance. Takže zdůrazňuji, fiskální dohoda je výsledek určitého procesu, a je to shrnutí určitých mechanismů a vytvoření určité definitivní podoby něčeho, ke které se přihlásilo 25 zemí.

V případě České republiky to, co je v něčem také na pováženou, že se nepřihlásila k projektu, který vlastně významně stabilizoval eurozónu země, která předtím deklarovala, že se chce stát částí eurozóny, a chtěla se stát součástí eurozóny. V případě Velké Británie, jak víte, je situace jiná. Velká Británie nikdy netvrdila, že chce být součástí eurozóny. Její pozice i vůči Evropě je odlišná. Ale tady jsme byli svědky, bohužel, toho, že Česká republika, která dávala jasně najevo, že chce spojit svůj osud s eurozónou, a dokonce to de facto jasně deklarovala ve smlouvě z roku 2004, tak takováto země se neúčastnila, nebo řekla, že se nebude účastnit toho procesu, který se spustil fiskální dohodou.

Samozřejmě tím, že jsme s tím nesouhlasili, tak jak asi všichni dobře víte, jsme přišli o určitou možnost účastnit se summitů eurozóny, summitů o konkurenceschopnosti, změnách celkového uspořádání eurozóny a základních pravidlech eurozóny. My jsme se zbavili možnosti účastnit se procesu, který, jak víte, je v současné době jeden z úplně nejdůležitějších, které se v Evropě dějí. Vy dobře tušíte, že právě díky ekonomické a finanční krizi se právě tyto otázky staly při debatách, setkáních v evropských radách úplně klíčovými. Otázky bankovní unie, finanční stabilizace eurozóny se vlastně staly stěžejními otázkami, které byly vlastně dlouhodobě na tabuli a na stole při jednáních členských států. Chyba podle mě, které jsme se dopustili, že právě u těchto klíčových rozhovorů, které rozhodují o budoucí podobě eurozóny, potažmo Evropské unie celé, my jsme vlastně řekli, že u těchto rozhovorů nebudeme.

Tady je jeden důležitý argument, pro který já tvrdím, že to bylo špatně a je třeba to napravit. Domnívám se, že chceme-li a máme-li vážný zájem o budoucí podobu Evropské unie, tak se musíme zabývat tím, co se děje v eurozóně, a měli bychom u toho být bezprostředně přítomni. Tohle by prostě nemělo být bez nás. A já tady prostě volám po tom, abychom přijetím a přihlášením se k fiskálnímu paktu zároveň řekli Evropě jasně, že se chceme účastnit toho, co se zítra s eurozónou stane. Zajímá nás to a uvědomujeme si, že je to pro nás klíčové. To, myslím, ze zahraničněpolitického hlediska je nesmírně důležité, abychom toto dali jasně najevo.

Jinak si myslím, že postoj České republiky příliš srozumitelný není. Myslím si ale, nejenom že to není srozumitelné, ale že to neodpovídá logice věci. Když si vezmete Česko, a nemyslím jeho ekonomiku, skoro bych řekl, celý náš život, tak všichni dobře víte, jakým způsobem jsme se svým okolím, se svými sousedy, s Evropskou unií a s eurozónou samozřejmě zásadně spojeni. V takovéto situaci nemít zájem účastnit se toho, co se dnes děje v jádru, mi připadá jako chyba. A můžeme mít různé názory, můžeme se lišit v názoru na bankovní unii, můžeme se lišit v některých dílčích postojích, ale připadá mi nerozumné nebýt u toho, neúčastnit se toho, a řekněme, neprodat to, co si myslíme, že je dnes, nebo neprosadit to, co si dnes myslíme, že je pro Českou republiku v těchto debatách důležité. Přihlášení se k fiskálnímu paktu je pro nás i symbolicko-psychologicky významné, že tím dáváme najevo, že nás to prostě zajímat bude a že chápeme, jaký to má pro nás význam. A fakticky podle mě by nám to mělo umožnit návrat k summitům eurozóny, jejichž důležitost je, myslím, pro nás klíčová. To je to zahraničněpolitické.

Já se domnívám, že v něčem jsou i docela dobré argumenty, proč přijmout fiskální pakt v České republice právě dnes, protože když se podíváme na dosavadní vývoj České republiky v ekonomické oblasti, tak by někdo mohl říci, že Česká republika nepatří mezi ty nejvíce zadlužené země Evropské unie, a je to určitě pravda. A nemyslím si, že by dnes byl a priori dluh to jediné, co musíme řešit, protože všichni tušíme, že tahle země má taky obrovský problém s výkonem, ekonomickým výkonem, a potýká se s ekonomickou stagnací. A tady není jediné řešení jenom otázka dluhu.

Na druhé straně si myslím, proč ten fiskální pakt je i z ekonomického hlediska důležitý - že to je proto, že když se podíváme na vývoj posledních let, vidím tam přece jenom určitou poměrně hrozivou tendenci. A domnívám se, že otázka strukturálního deficitu, která je jednou z klíčových, co vlastně otevírá fiskální pakt - protože já jenom upozorním na to, že jedním z významných opatření fiskálního paktu je právě to, že by mělo pro nás platit pravidlo vyrovnaných nebo přebytkových veřejných rozpočtů, které se považuje za splněné, nepřesahuje-li strukturální schodek 0,5 % HDP, za určitých podmínek 1 % HDP.

Přátelé, já jenom pro pořádek řeknu, že strukturální schodek znamená schodek, který je očištěný od cyklických vlivů a od mimořádných finančních operací. To znamená, je to schodek, který je zbaven těch výkyvů, ke kterým dochází díky tomu, že se nacházíme v určité fázi ekonomického cyklu, a česká ekonomika a české Ministerstvo financí, pokud vím, se strukturálním deficitem jako termínem běžně pracuje, takže je to něco, co, myslím, umíme dělat, jakkoli asi v teorii je to složitá diskuse, jak přesně strukturální deficit počítat, a jsou na to různé výpočty. Tak si myslím, že v zásadě my v Česku umíme pracovat se strukturálním deficitem, takže si myslím, že je to něco, k čemu se můžeme přihlásit.

Když se podíváme na vývoj toho dluhu v České republice, tak mi připadá, že je poměrně velice varovná skutečnost, že když porovnáme situaci české ekonomiky od roku 2006, 2007 až po rok 2012, tak zjistíme, že během těch několika let se stalo to, že dluh České republiky stoupl z nějakých 28,5 % veřejného dluhu až na úroveň 46 %. Takže v téhle době, opakuji, od těch let 2006-2007, dluh veřejných rozpočtů z 28,5 vzrostl na 46 %. A někdo může říci, že je to samozřejmě číslo, které nekalkuluje průběh ekonomické krize, ale jak víte, k tomu právě máme strukturální deficit, který vlastně očišťuje i ten deficit právě od toho cyklického. A já vám řeknu čísla strukturálních deficitů, kterých jsme dosahovali v těch letech. Strukturální deficit, to znamená očištěný opět od cyklických vlivů, byl v roce 2007 1,8 %. V roce 2008 strukturální deficit byl 3,4 % a v roce 2009 strukturální deficit byl 4,8 %. Opakuji, je to očištěné od cyklických vlivů, to znamená, že to přece ukazuje, že tehdy ta ekonomika byla úplně nezvládnutá, protože bez ohledu na to, co způsobil cyklus, deficit dramaticky rostl. Je to prostě příklad toho, že ekonomické řízení země skutečně tu situaci nezvládlo.

A teď si představte, že něco podobného by se opakovalo znovu. My nemůžeme vyloučit návrat ekonomické krize. To bych ani neměl říci, ale bohužel všichni tušíte, že to je něco, co se nedá vyloučit. A představte si, že by se tato situace opakovala znovu. Tady došlo, opakuji, během šesti sedmi let ke zvýšení veřejného dluhu z 28,5 na 46 %. A teď si představte další krizi, podobně špatně zvládnutou, jako to bylo v případě této krize, a ten deficit, to dlouhodobé veřejné zadlužení by narostlo podobným způsobem. To bychom se dostali dokonce už přes těch 60 %, která byla mezi pravidly Maastrichtu.

Takže já vám prostě říkám, že tohle je něco, co já vám říkám jako argument, proč fiskální pakt má smysl, protože při podobném zvládání krize, jako tady bylo předvedeno v těch posledních šesti sedmi letech, bychom se dostali do daleko složitější situace. My si prostě už nemůžeme dovolit podobným způsobem zacházet s rozpočtem, jako to bylo v minulosti. Proto si myslím, že je účelné mluvit o fiskálním paktu i v České republice, přestože nejsme země, která by patřila, jak jsem řekl, k těm nejzadluženějším. Pro nás je sledovat podobné kritérium do budoucna velice užitečné. Já vám toto říkám jako jeden z příkladů, proč se domnívám, že je to téma, které nezhaslo. To není tak, že fiskální pakt už dnes není téma v Evropě. Je to stále téma, je to něco, co se osvědčilo, protože si myslím, že se dá prokázat, že fiskální pakt pomohl stabilizovat situaci.

Já jsem tady jednou řekl, že to není jediný nástroj. Pokládám za velice důležité, že v Evropě tento nástroj byl doplněn také např. Paktem pro růst a zaměstnanost. To znamená, že stabilizace ekonomiky se neděje jenom politikou nějakých dluhových brzd, ale zároveň se děje i aktivní politikou růstu a zaměstnanosti. Říkám, je to tedy jenom jeden z nástrojů, ale myslím si, že má svou roli, a dokonce bych si dovolil říci, že on má i svou růstovou roli, protože ve chvíli, kdy Česká republika přijme fiskální pakt, tak tím dává investorům najevo, že země se hodlá vyvíjet stabilně, předvídatelně, a tím pádem investice, které sem půjdou, mohou čekat, že to je předvídatelné prostředí, které nebude vykazovat nějaké dramatické výkyvy. Takže si dovolím tvrdit, že fiskální pakt má takto nepřímo i určitou jakoby prorůstovou roli, protože vytváří příznivé prostředí pro eventuální investice ze zahraničí. A asi se shodneme na tom, že když chceme nastartovat ekonomiku, tak podle mě potřebujeme investice zahraniční i investovat v domácí oblasti. To jsou známé metody. A dokonce si myslím, že to znamená i držet spotřebu, protože ta se myslím v minulých letech podceňovala. Takže i ten fiskální pakt se spolupodílí na vytváření prostředí, které je příznivé pro ekonomické startování ekonomiky. Takto si myslím, že to tedy není pouze v tomto smyslu pasivní brzdový nástroj, ale je to vlastně i něco, co vytváří podmínky pro ekonomický růst.

To jsou z mého pohledu důvody, proč stojí za to se v této Sněmovně bavit o fiskálním paktu a proč podle mě bychom měli napravit tu situaci, která vznikla, když jsme vypadali jako země, kterou moc zřejmě nezajímá osud eurozóny, moc nezajímá to řešení, které vzniklo v Evropě a které se, myslím, jak už jsem se tady snažil ukázat, víceméně osvědčilo. Jsem přesvědčen, že fiskální pakt se ukázal smysluplný, a domnívám se, že je dobré, abychom se vrátili k tomu stolu, kde se o budoucnosti eurozóny mluví.

Zároveň víte, že my navrhujeme, abychom toto přijali, aniž bychom přijali všechny články. Víte, že vláda dala najevo, že nevidí důvod se v této chvíli vázat také k plnění článků 3 a 4, zřejmě tady o tom bude debata. Já bych chtěl k tomu říci jen tolik, že jsem přesvědčen, že se tady chováme stejně jako jiné země, které bych mohl vyjmenovat, které učinily podobnou věc, že se sice přihlásily k fiskálnímu paktu, ale v této chvíli se nevážou těmi konkrétními ustanoveními, která by pro nás měla platit až poté, co vstoupíme do eurozóny. A ten důvod je podle mě dobrý. Já se domnívám, že se musíme na celou věc připravit. Česká ekonomika potřebuje určitý čas i strukturálně se připravit na vstup do eurozóny a součástí toho by měl být určitý prostor, který budeme mít na start ekonomiky. Proto si myslím, a tahle vláda dala jasně najevo, že chce dodržovat určitá základní kritéria zacházení s dluhem. Neměl by se nikdo obávat toho, že v této zemi by někdo se choval rozmařile, protože si myslím, že nám to nedovoluje jakási, skoro bych řekl, národní mentalita. Takže my jsme samozřejmě připraveni se chovat jako hospodáři, nicméně ponechat si ještě po určitou dobu určitý prostor pro to, abychom mohli stimulovat ekonomiku, je to podle mě rozumné, učinily to i jiné země, které v této chvíli také nejsou členy eurozóny, a není důvod se zavazovat k těm článkům 3 a 4, které by znamenaly, že bychom na sebe vzali i všechny důsledky a dopady.

Takže proto si myslím, že i tohle je rozumný návrh a odpovídá to opět tomu, jak to vyhodnotili naši partneři, kteří jsou v Evropské unii v podobné situaci jako my, že se hlásí do eurozóny a nejsou ještě přímo jejími členy. Tolik je mé úvodní slovo, doufám, že jsem vás zaujal. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi zahraničí, jistěže zaujal. Poprosím pana ministra financí o stanovisko z pohledu ministra financí. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, myslím, že pan ministr Zaorálek vlastně už něco řekl, měl vyčerpávající projev, takže já to moc komentovat nebudu. Je zajímavé, že státy zjistily 1. ledna 2013, že je třeba hospodařit vyrovnaně. Já myslím, že každý živnostník a každá firma na světě to ví, protože pokud nebude hospodařit vyrovnaně, tak zbankrotuje. My jsme se kdysi učili, že státní riziko je 1000%, ono se to časem mění.

Přistoupení k fiskálnímu paktu pro nás, řekl bych, je spíš záležitost nějakého signálu o změně evropské politiky naší koaliční vlády. Je to, nechci říci úplně formální záležitost, ale dostáváme se vlastně do pozice států, stejné pozice jako Švédsko, Maďarsko, Litva a Polsko.

Takže my navrhujeme - protože nechápu, proč předcházející vláda k tomu nepřistoupila, proč jsme v minulosti spíš podporovali zájmy Velké Británie a ne většiny států Evropské unie -, abychom přistoupili k tomu paktu bez toho, abychom se samozřejmě zavázali k paragrafům 3 a 4, které se nás týkají v případě, že bychom vstoupili do eurozóny.

Osobně si myslím, že téma euro není téma pro Českou republiku. Česká republika nemá na to rozpočtové předpoklady, de facto není schopna plnit kritéria a euro se dneska spíš stává geopolitickou záležitostí než záležitostí pragmatickou, protože pokud bychom měli vstoupit do eurozóny, tak mi to trošku připomíná situaci před vstupem do Evropské unie, kdy členské státy od nás chtěly různé technologické vymoženosti jako bezdotykové baterie a různé investice do technologií, o kterých jsme po vstupu zjistili, že je samy nemají. Podobně je tomu pravděpodobně se vstupem do eurozóny, o kterém si já osobně myslím, že se netýká naší vlády. Pokud bychom měli vstoupit, tak to okamžitě znamená pro náš rozpočet 50 mld. výdajů a 310 mld. garancí.

My máme štěstí v tom, že české banky jsou na tom velice dobře, jsou plné peněz, plné cash flow. My jsme dneska zase emitovali dluhopisy České republiky, zase za lepších podmínek, takže náš kredit je výborný, investoři nám důvěřují. Z hlediska toho je to spíše nějaké gesto, nějaká možnost zúčastňovat se jednání států, které také podepsaly fiskální pakt a nejsou v eurozóně. Myslím si, že je to záležitost, která nás přibližuje k tomu, abychom byli součástí Evropy. Můžeme se samozřejmě bavit o tom, jak je to se strukturálním deficitem a proč dneska máme dluh takový jaký máme. A díky tomu, že máme dobré banky, tak se dobře financujeme a obsluha dluhu je relativně nízká ve srovnání s jinými krajinami.

Tolik za mě a předpokládám, že v rámci diskuse mohu ještě reagovat, pokud bude potřeba. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi financí. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, kterým je pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Rais: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegové a kolegyně, v podstatě si myslím, že všichni jsme slyšeli téměř vyčerpávající zdůvodnění tohoto vládního návrhu, který přichází do Sněmovny. S tím, co jsem měl nachystané, bych se v podstatě opakoval, takže nemá smysl, abyste to znovu slyšeli. Doporučuji pouze, abychom přijali tento návrh a projednali ho ve výborech. Tím myslím zahraniční a rozpočtový.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Prosím, aby usedl u stolku zpravodajů. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, dříve než přednesu pozici poslaneckého klubu TOP 09, malý faktický dotaz na pana zpravodaje. Řekl výbor rozpočtový a zahraniční. Neměl jste, pane profesore, na mysli výbor pro Evropskou unii? Ne, pardon. V takovém případě si pak dovolím ještě doporučit výbor pro Evropskou unii, protože se to týká podle mého názoru zejména unijní problematiky. Tolik malé entrée, které nepatřilo k mému vystoupení.

Nyní tedy dovolte pozici poslaneckého klubu TOP 09.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, TOP 09 si od okamžiku, kdy došlo k negociaci a schválení fiskálního kompaktu, přála, aby Česká republika k fiskálnímu kompaktu přistoupila. Přiznám se, že byť jsme byli součástí vlády, která se rozhodla nepřistoupit, tak snad to nebudou brát kolegové jako projev neloajality, koneckonců zaznívalo to mnohokrát veřejně, nebyli jsme šťastni z toho, že vláda nepřistoupila, neboť jsme si to přistoupení přáli, a to z důvodů...

Až mě nechá pan předseda Zavadil s panem kolegou Jandákem je přeřvat, tak -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já si vás dovoluji přerušit, pane předsedo. Poprosím ve sněmovně, vzhledem k závažnosti projednávaného tématu, o klid. Děkuji všem. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: ... a to ze dvou důvodů, z nichž oba chápeme stejně principiálně. Tím jedním důvodem opravdu je obraz, kterým jsme vnímáni v rámci partnerů z Evropské unie, kdy jsme neměli podle mého názoru příliš mnoho racionálních argumentů, abychom spolu s Velkou Británií, která je samozřejmě v úplně jiné pozici než Česká republika, k tomuto fiskálnímu kompaktu nepřistoupili, a TOP 09 si vždy přála, přeje a přáti bude být v hlavním evropském proudu. To je tedy důvod, který je pro nás velmi vážný a akcentujeme ho při každé příležitosti, i při této.

Ten druhý důvod pro nás není o nic méně vážný. To je důvod, který bychom mohli označit pojmem rozpočtová odpovědnost, neboť fiskální kompakt v podstatě není ničím jiným než dohodou o rozpočtové odpovědnosti, ke které přistoupily země Evropské unie v okamžiku, kdy vyšlo najevo více, než bylo zdrávo, že maastrichtská kritéria možná nebyla až tak špatně stanovena, ale byla velmi špatně interpretována, protože v laické i odborné veřejnosti vám na jedno z těch dvou základních fiskálních maastrichtských kritérií každý řekne, že to kritérium je mít deficit veřejných rozpočtů pod 3 %. A to je velmi špatná a nepravdivá interpretace. Správná interpretace je mít schodek dlouhodobě udržitelný pod 3 %, a tedy dlouhodobě a trvale udržitelný znamená, že se přes ta 3 % nedostanu ani v případě nepříznivého ekonomického cyklu. To znamená, ten strukturální schodek, očištěný od ekonomických vlivů, o kterém tady velmi správně mluvil pan ministr zahraničí, by měl být tím hlavním ukazatelem. Strukturální schodek jako skutečně férový ukazatel rozpočtové odpovědnosti vlády, neboť je očištěn od ekonomických cyklů a mimořádných vlivů, a ukazuje tedy opravdovou ochotu vlády držet co nejmenší rozdíl v bilanci mezi příjmy a výdaji svým vlastním politickým rozhodnutím. Je tedy očištěn od všeho, na co se ta vláda může v uvozovkách vymlouvat, ať už v onom pozitivním, nebo negativním slova smyslu, podle toho, že jsme byli třeba v monetární bublině, anebo jsme se naopak ocitli v recesi v rámci celosvětové krize, popřípadě se jednorázově zaúčtovaly církevní restituce. Od toho všeho se ten schodek očistí a zůstává ukazatel skutečné pravé rozpočtové odpovědnosti vlády.

To se týká hlavy III fiskální smlouvy, kde ne náhodou, právě proto, že to maastrichtské kritérium 3 % bylo dlouhodobě špatně interpretováno i samotnou Evropskou komisí, signatáři smlouvy přistoupili k ukazateli nikoliv celkového deficitu, ale strukturálního deficitu jako mnohem přesnějšího a poctivějšího ukazatele rozpočtové odpovědnosti vlád.

Druhou klíčovou hlavou smlouvy, která je smlouvou o rozpočtové odpovědnosti, je dluhová brzda, onen závazek, že pokud dluh nezadržitelně stoupá k 60 % či je přes 60 %, tak se politická reprezentace svým vlastním ústavním zákonem zavazuje k tomu, že se budou nějakým způsobem chovat. Měli jsme tady ten návrh předložený z dílny poslanců ani ne tak TOP 09 jako z dílny politiků TOP 09, ODS a ČSSD. Ještě v dobách Nečasovy vlády se Poslanecká sněmovna rozhodla nezabývat se touto smlouvou. Stále čekáme, zda vláda předloží návrh svůj. Pokud ano, bude to dobře, protože to je ta hlava IV.

Upřímně řečeno, to jsou ty dva klíčové pilíře smlouvy - hlava III a hlava IV. Pak je hlava V, která signatářům dává nějaká práva účastnit se jednání, a zbytek jsou deklarace. To znamená, bez hlavy III a IV ta smlouva dává možná nějaký význam z hlediska formálního se přihlášení k evropskému proudu, proto chápu, že na tom tolik záleží ministru zahraničí, ale z hlediska závazků země, že se bude chovat rozpočtově odpovědně, bez hlav III a IV ta smlouva vůbec žádný smysl nedává. Dokonce bych tady našel paralelu, že bez hlavy III a IV přihlásit se k fiskálnímu kompaktu je asi stejně pokrytecké, jako když se komunistické Československo přihlásilo k mezinárodní úmluvě o dodržování lidských práv, tím se přihlásilo k nějakému celosvětovému proudu, ale nemělo v úmyslu lidská práva dodržovat. Je to prostě pokrytectví, na kterém se poslanci TOP 09 podílet nemohou a nebudou. Bude-li uplatněna výjimka - a podle článku 14 této smlouvy má vláda plné právo na tuto výjimku, já to vládě neupírám - bude-li uplatněna výjimka, pak je nám velmi líto, ale pak nemůže vláda při ratifikaci počítat s hlasy poslanců TOP 09. My chceme fiskální smlouvu, vždy jsme ji chtěli, ale chceme ji doopravdy se všemi jejími dopady, tzn. nejenom mezinárodněpolitickými, ale i s dopady na rozpočtovou odpovědnost, kterou politická reprezentace musí cítit. Tedy chceme ji včetně hlavy III a hlavy IV.

Dochází tady k mírně paradoxní situaci. Nečasova vláda pro ryze politický postoj - já ho nekritizuji, ale nesouhlasil jsem s ním - pro ryze politický postoj ODS odmítala fiskální smlouvu, ale důsledně ji dodržovala. Toto jsou prosím čísla Ministerstva financí (ukazuje graf) a strukturální deficit mezi lety 2010 až 2013, kdy průměrným tempem fiskálního úsilí - fiskální úsilí je skutečná ochota vlády šetřit - tedy průměrným tepem fiskálního úsilí 1,4 % - taky vám to ukážu (ukazuje graf směrem k vládě) - 1,4 % ročně vláda Petra Nečase strukturální deficit snižovala. Zdůrazňuji, že se jedná o data materiálu z Ministerstva financí, o data z konvergenčního programu, který byl schválen vládou a odeslán Evropské komisi v rámci evropského semestru. Takže byť Nečasova vláda ke smlouvě nechtěla přistoupit, důsledně podle ní postupovala.

Vláda Bohuslava Sobotky se k té smlouvě přihlásila, já jsem tomu velmi rád, nicméně důsledně postupuje opačným směrem. A mám-li vzít vážně - a musím vzít vážně - údaj z konvergenčního programu Ministerstva financí, který vláda schválila a odeslala do Bruselu v rámci evropského semestru, tak pro rok 2015 plánuje vláda zhoršení strukturálního deficitu nejenom oproti onomu roku 2013, ale i oproti roku letošnímu. Pro vaši informaci, jedno procento je zhruba 40 mld., to znamená, jestliže vláda plánuje, že zhorší v roce 2015 oproti roku letošnímu deficit o půl procentního bodu, plánuje zhoršit deficit minimálně o 20 mld. korun, a to ještě ty diskuse neskončily.

Tohle není situace, se kterou bychom se byli ochotni smířit. Tohle není situace, kterou bychom byli ochotni podpořit v rámci vlastní politické odpovědnosti tím, že připojíme své hlasy k ratifikaci fiskální smlouvy, která nijak není myšlena vážně, protože se prostě postupuje proti ní, byť na legitimní výjimku. Souhlasím, že to je legitimní výjimka.

My jsme se tím velmi vážně zabývali, protože to je jedna z naprosto klíčových otázek nejenom programu TOP 09, ale jsem přesvědčen, že i budoucnosti České republiky. Na základě usnesení poslaneckého klubu a na základě usnesení nejvyšších orgánů politické strany TOP 09 se souhlasem hnutí Starostové a nezávislí si dovolím teď v rámci projednávání tohoto bodu vládě České republiky s veškerou vážností tlumočit nabídku, která je míněna upřímně, bez jakýchkoli postranních úmyslů, neboť věc je příliš vážná na to, abychom úmysly měli zástupné či postranní.

Přeje-li si vláda naše hlasy při ratifikaci fiskální smlouvy, pak je můžeme připojit jenom za té situace...

On až se vykecá pan Okamura, tak já budu pokračovat... (Poslanec Okamura hovoří s poslankyní Berdychovou, která sedí ve své lavici naproti řečništi.) Děkuji.

Přeje-li si vláda naše hlasy při ratifikaci fiskální smlouvy, pak je poslanci TOP 09 připojí pouze za té situace, že mezi prvním čtením, tj. mezi dneškem, a druhým čtením, kdy se bude ratifikovat, vláda v souladu s článkem 14 smlouvy učiní vůči relevantním institucím Evropské unie oznámení, že má úmysl, aby výjimka z hlavy 3 a 4 na ně přestala platit k rozhodnému datu, tedy dříve. Ten článek 14 říká, že výjimka platí do té doby, než je zrušena, leda že by snad země oznámila úmysl, že chce, aby se na ni smlouva v plném rozsahu vztahovala k dřívějšímu datu. Učiní-li vláda mezi prvním a druhým čtením takovéto prohlášení vůči relevantním institucím Evropské unie, pak může počítat nejenom se všemi hlasy poslanců TOP 09, ale může spolehlivě počítat i se všemi hlasy poslanců TOP 09 při schválení každého návrhu státního rozpočtu během funkčního období vlády, který bude takto plně aplikované fiskální smlouvě odpovídat. A to i přesto, že rozpočtové priority v takovémto návrhu rozpočtu - rozpočtové priority jsou politické priority - nebudou s největší pravděpodobností odpovídat politickým prioritám TOP 09, neboť pravděpodobně bude více prostoru pro sociální dávky, méně prostoru pro některé naše priority. Budou to prostě politické priority vlády, nebudou to politické priority TOP 09. Ale přesto, bude-li rozpočet ve svých základních parametrech odpovídat plně platné fiskální smlouvě, bude ten rozpočet všemi našimi poslanci podpořen.

Záleží nám na ratifikaci fiskální smlouvy a na rozpočtové odpovědnosti do té míry, že jdeme ve své nabídce ještě dál, a uvědomujeme si, že v okamžiku kulminujících rozhovorů o limitech jednotlivých kapitol pro rozpočtový rok 2015 může být pro vládu ne snad technickým problémem, ale politickým problémem přihlásit se k plnému znění fiskální smlouvy v roce 2015. To jsme ochotni pochopit, a proto dopředu vládě říkáme, že je prostor pro to, abychom se dohodli, že přihlásí-li se vláda k plnému znění fiskálního kompaktu k rozhodnému datu 1. 1. 2016, bude nám stále stát za to a rádi svůj závazek dodržíme.

Závazek, který - opravdu teď neříkám do větru, žádné další podmínky se k němu neváží - závazek, který jsme ochotni vyslovit nejenom takto veřejně v rámci jednání Poslanecké sněmovny, ale závazek, který jsme vládě ochotni stvrdit i písemně nějakým kvazismluvním vztahem nebo memorandem, a o textu tohoto písemného závazku jsme připraveni s vládou začít jednat.

Myslím si, že vstřícnost opoziční strany v takovémto případě nemá precedens v historii moderního parlamentarismu od roku 2013. Vláda se může spolehnout na naši podporu v tak závažných věcech, jako je schvalování státního rozpočtu a ratifikace fiskální smlouvy, za jednoho jediného předpokladu: že se opravdu bude řídit smlouvou, ke které se hlásí, bez jakýchkoli výjimek a že naplní deklarace, které mnozí členové vlády často tak rádi opakují, že se budou chovat úsporně a že budou šetřit, což logicky znamená, že nebudou zvyšovat strukturální deficit.

Dámy a pánové, vážená vládo, rozhodnutí je na vás. My jsme připraveni k jednání a jsme připraveni k dodržení závazku, který jsem právě teď vyslovil. Pokud však budete trvat na tom, že se nechcete v plném rozsahu řídit smlouvou, ke které se hlásíte, a nechcete šetřit, bude nám to velmi líto, ale ratifikace fiskální smlouvy i schvalování návrhu státních rozpočtů se bude muset obejít bez hlasů poslanců TOP 09. Já věřím v úspěšné vzájemné jednání, které v tuto chvíli jménem TOP 09 nabízím.

Děkuji. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. Další s přednostním právem - pan předseda poslaneckého klubu Občanské demokratické strany Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, náš klub považuje tento materiál za zatím nejdůležitější, který přišel v tomto volebním období k projednávání do Poslanecké sněmovny. Nemyslím si, že bychom měli k tomu přistoupit pouze formálně a po nějaké rychlé diskusi. Dopředu říkám, že žádnou takovou nabídku, jakou učinila TOP 09, neučiníme. Naopak budeme hlasovat proti ratifikaci této smlouvy a pokusím se vysvětlit proč.

Za prvé, tato smlouva přenáší další pravomoci z úrovně národního státu do Bruselu. Nemyslíme si, že je to dobře a že to přináší nějaký užitek občanům České republiky.

Za druhé, i v tomto případě je použita tak oblíbená salámová metoda, která k nám chodí z evropských institucí, kdy se dělají takzvané nezávazné, malé krůčky, abychom nakonec se dozvěděli, že už jsme ty kroky udělali a že už není jiná cesta, než přijmout euro. Myslím si, že v této chvíli je jasné, že přijetí eura není ekonomicky výhodné pro Českou republiku. Ta situace se může změnit, určitě to nebude ale v tomto volebním období Poslanecké sněmovny.

A teď k obsahu té smlouvy, pár poznámek.

Tak za prvé nepřináší nic nového. To, co tam je napsáno, už bylo uvedeno v předchozích dokumentech. Pro znalce, kteří se tím zabývají, v takzvaném six-sacku a two-packu - jenom se to opakuje. Když se podíváte na ten samotný text smlouvy, tak prvních osm stran je deklarace. Kdybych to chtěl trošku zlehčit, tak něco... Signatáři píšou: něco se nám, soudruzi, nepovedlo, my si to uvědomujeme, těmi honosnými slovy, tak s tím něco uděláme a zkusíme plnit to, k čemu jsme se zavázali už před časem. Jako hlavní argument používají mnozí vládní politici to, že se vracíme do hlavního proudu, přidáváme se k jádru, nebudeme troublemakeři, nebudeme vyčnívat, nebudeme ostatní otravovat. Je to možné, že to takhle někteří v Evropě, ať už v Bruselu, nebo v nějakých jiných členských státech, hodnotí.

Dal jsem si tu práci a z toho souboru jsem vykopíroval tu část, kterou vláda České republiky navrhuje ratifikovat. Takže milé kolegyně, milí kolegové, k tomu, abychom se vrátili do hlavního proudu, do mainstreamu, do jádra, k těm všem rozhodujícím jednáním, stačí pouhých 889 slov, bez mezer je to 5 066 znaků. Jak jednoduché, jak evropské! A protože to opravdu považujeme za velmi důležité, tak já si vám dovolím přečíst ty odstavce, které vláda České republiky navrhuje schválit a ratifikovat, to znamená bez hlavy III a hlavy IV, ty tady číst nebudu, ty taky tvoří základ toho, čím se mají ty členské země řídit. A sami si pak můžete porovnat, vy, nebo ti, kteří to náhodou uvidí nebo si to náhodou přečtou v tom stenozáznamu, jak málo stačí k tomu být, aby nám někdo plácal po ramenou, "jste zpátky v hlavním proudu", a jak málo konkrétních informací a konkrétních závazků tam je...

Pan premiér říká, že akorát máme průser. Tak já nevím, jak to myslí, možná bych ho poprosil, aby mě nerušil, když mluvím, že opravdu to považujeme za základní a velmi důležitý bod.

Takže to, co nám vláda České republiky doporučuje ratifikovat:

Hlava I - Účel a oblast působnosti, čl 1: Smluvní strany coby členské státy Evropské unie se touto smlouvou zavazují posílit hospodářský pilíř hospodářské a měnové unie přijetím tohoto souboru pravidel pro zpřísnění rozpočtové kázně prostřednictvím rozpočtového paktu, jakož i posílit koordinaci svých hospodářských politik a zlepšit správu eurozóny, a podpořit tak dosažení cílů Evropské unie v podobě udržitelného růstu, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a sociální soudržnosti.

2. Tato smlouva se v plném rozsahu vztahuje na země - na smluvní strany, jejichž měnou je euro. V rozsahu, za podmínek a ustanovení čl. 14 - k tomu se ještě dostaneme - se vztahuje i na ostatní smluvní strany. To je celá hlava I.

Hlava II - Soulad s právem Unie a vztah k němu: Smluvní strany uplatňují a vykládají tuto smlouvu v souladu se smlouvami, na nichž je založena Evropská unie, zejména pak s článkem 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii, jakož i s právem Evropské unie, včetně práva procesního, je-li vyžadováno přijetí sekundárních právních předpisů. Tato smlouva se použije v míře slučitelné se smlouvami, na nichž je založena Evropská unie, a s právem Evropské unie. Nezasahuje do pravomoci unie jednat v oblasti hospodářské unie. - To je celá hlava II. Sami posuďte, co nového přináší pro smluvní strany a co nového přináší pro Českou republiku. A to už máme zhruba čtvrtinu textu, který vláda doporučuje ratifikovat.

Hlava III a IV, které skutečně odpovídají tomu, co je v hlavě I, to znamená zpřísnění rozpočtové kázně, tyto dvě hlavy, zejména tu hlavu III, vláda doporučuje neratifikovat. Má na to plné právo, nechci se opakovat a opakovat slova, která říkal můj předřečník.

Takže dostáváme se k hlavě V - Správa eurozóny, čl. 12. Takže jsme deset článků vynechali.

1. Hlavy států a předsedové vlád smluvních stran, jejich měnou je euro, se spolu s předsedou Evropské komise neformálně scházejí na vrcholných schůzkách eurozóny - tak nic nového, to se dělo i předtím. K účasti na těchto zasedáních je přizván prezident Evropské centrální banky. Předsedu vrcholných schůzek jmenují hlavy států a předsedové vlád smluvních stran, jejichž měnou je euro - to znamená, nás se to netýká - prostou většinou v okamžiku, kdy Evropská rada zvolí svého předsedu, a to na shodné funkční období.

2. Vrcholné schůzky eurozóny - zase se nás to netýká - se konají podle potřeby a nejméně dvakrát ročně s cílem jednat o otázkách spojených se zvláštní odpovědností, kterou smluvní strany, jejichž měnou je euro, sdílejí v oblasti jednotné měny, o dalších otázkách týkajících se správy eurozóny a o pravidlech, která na ni vztahují, a o strategických směrech pro provádění hospodářských politik a pro posílení konvergence v eurozóně. - I tento článek se vztahuje pouze na země eurozóny.

3. Hlavy států a předsedové vlád smluvních stran jiných než těch, jejichž měnou je euro - to je první článek, který se potenciálně týká České republiky -, které tuto smlouvu ratifikovaly, se účastní jednání vrcholných schůzek eurozóny týkajících se konkurenceschopnosti pro smluvní strany, změny celkového uspořádání eurozóny a základních pravidel, která se na ně budou v budoucnu vztahovat, jakož i podle potřeby a alespoň jednou za rok jednání o konkrétních otázkách týkajících se plnění této Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii.

To je ten článek, na který se odvolával i pan ministr zahraničí, že to je to důležité, že nás tam přizvou a budeme moci na těchto jednáních být. Ano, v této smlouvě je to uvedeno. Pak mám konkrétní dotaz, pokud mi někdo z ministrů odpoví, kolik se těchto schůzek, kterých se samozřejmě zatím vrcholní představitelé České republiky nemohli účastnit, od 1. ledna 2013 na základě článku 12 odst. 3 konalo a zda víme, jaká byla agenda, případně co do agendy a výstupů této schůzky prosadily země, které jsou signatáři a současně jejichž měnou není euro.

4. - článek 12. To je spíše takové organizační. Přípravu a kontinuitu vrcholných schůzek zajišťuje předseda v úzké spolupráci s předsedou Evropské komise. Přípravou vrcholných schůzek eurozóny a činnostmi na ně navazujícími je pověřena euroskupina a její předseda může být pro tento účel k účasti na schůzkách přizván.

5. bod článku 12. Předseda Evropského parlamentu může být pozván, aby na vrcholné schůzce eurozóny vystoupil. Po každé vrcholné schůzce eurozóny předloží její předseda Evropskému parlamentu zprávu. - Tady se ovšem už mluví pouze o schůzce eurozóny, ne o schůzce členů eurozóny s ostatními signatáři této smlouvy.

6. Předseda vrcholných schůzek eurozóny pravidelně a podrobně informuje smluvní strany jiné než ty, jejichž měnou je euro - což jsme my -, a ostatní členské státy Evropské unie - což jsme taky my, to znamená, že je jedno, jestli jsme, nebo nejsme signatáři této smlouvy, informaci dostaneme - o přípravách a výsledcích jednotlivých vrcholných schůzek eurozóny.

Můj druhý konkrétní dotaz je, zda a kolikrát tato povinnost byla splněna, kdo byl příjemcem zprávy o schůzkách eurozóny v České republice a zda by výsledky a zpráva mohly být k dispozici členům Poslanecké sněmovny nebo alespoň členům rozpočtového výboru.

To je celý článek 12. To je ten, o kterém ministr zahraničí říká, že je to pravý důvod, proč okleštěnou verzi smlouvy doporučuje ratifikovat. V jednom jediném článku říká, že jednou za rok nás mohou přizvat k jednání eurozóny.

Pak už jenom článek 13, kdy v souladu s hlavou II Protokolu 1 o úloze vnitrostátních parlamentů - což jsme my, Poslanecká sněmovna a Senát v České republice i v Evropské unii - připojeného ke smlouvám, na nichž je založena Evropská unie, vymezí Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty smluvních stran společně organizaci a podporu konference zástupců příslušných výborů Evropského parlamentu a zástupců příslušných výborů. - Což nechci žádným způsobem podceňovat, nicméně je to takový deklaratorní odstavec, který říká, že se někde sejdou zástupci, teď nevím, jestli příslušný výbor je výbor pro evropské záležitosti, jsem překvapen, že pan zpravodaj zrovna do tohoto výboru to nenavrhuje, my to určitě navrhneme, nebo zda to je výbor zahraniční nebo rozpočtový. Mně přijde z hlediska postupu nejlogičtější, aby to byl výbor pro evropské záležitosti, ale to je asi věc diskuse a názoru.

A to je všechno. Pak už jsou jenom hlava VI - Obecná a závěrečná usnesení, článek 14, kde jsou uloženy smluvní dokumenty, a článek 15, že k tomu mohou přistoupit i členské státy Evropské unie, jejichž měnou není euro, což je ten případ.

Možná bychom nepotřebovali tak dlouhé vystoupení pana ministra zahraničí, možná by mohl mluvit jenom k tomuhle, co navrhuje ratifikovat, protože gros jeho vystoupení se týkalo hlavy III. S tím nechci polemizovat. O tom, jestli je důležitá, nebo není. Když před lety ODS přišla s myšlenkou vyrovnaných státních rozpočtů, tak na české politické scéně sklidila posměch. Dneska je to naštěstí názor evropského mainstreamu a hlavního proudu a jádra, takže posměch už je pryč a najednou si říkáme, že je to dobře. Já to nijak nekritizuji. Myslím, že je dobře, že k tomu dospěly i ostatní politické strany či jiné státy.

Další konkrétní dotaz, který bych chtěl položit. Nevím, jestli máme v České republice už výsledky. Nešvarem Evropské unie je to, že přijímá a přijímá a přijímá strategie, smlouvy, výzvy a ty pak neplní. Podle této smlouvy všechny země, jejichž dluh byl vyšší než 60 % HDP, což podle mě v okamžiku 1. ledna 2013 bylo 12 členů eurozóny, měly za povinnost v roce 2013 tento dluh snížit o jednu dvacetinu, o 5 %. Můj konkrétní dotaz zní, abychom věděli, jak to berou signatáři vážně, která z členských zemí z těch 12, která měla veřejný dluh vyšší než 60 % HDP, splnila tuto svou povinnost podle této smlouvy, a pokud ji nesplnila, zda už to řeší příslušné instituce Evropské unie, to nesplnění, protože tam je taky možnost sankcionování těch, kteří nesplnili. Pokud to bude jako obvykle, že něco schválíme, pak to neplníme, pak uděláme šest summitů, nejlépe od večera do rána, aby na šestém summitu státníci oznámili, že vlastně mají nové řešení, které bude to samé, co už bylo, a tím pádem staré závazky neplatí a vznikají nové závazky, tak to je přesně věc, která snižuje důvěru občanů nejenom České republiky, ale všech členských států Evropské unie v její fungování a v její správný vývoj.

Důležité je podle našeho názoru, že opravdu touto smlouvou dláždíme jednoduchou cestu k přijetí eura. A u debat o přijetí eura přece musíme mluvit o tom, jaké závazky v tom okamžiku na sebe přebereme, za koho budeme platit dluhy a v jaké výši. Podle současné situace v letošním roce by to bylo 300 mld. českých korun, ale nevíme, jak ta částka bude vysoká v okamžiku, kdy bude vůbec možnost reálně rozhodovat o vstupu do eurozóny. Vláda realisticky říká, že v tomto volebním období to nebude, my s tím souhlasíme, takže jsem uvedl jenom číslo, které je platné letos. Nemá cenu spekulovat, jestli číslo bude vyšší, nebo nižší v okamžiku, kdy to bude relevantní. Pro mé kolegy z pravice, kteří se tak hrdě hlásí k fiskálnímu kompaktu a kteří už v minulé vládě, a to je třeba říct, byli pro, my jsme jako silnější vládní strana dohodu zablokovali, nebyla možná, myslím, že to v koalici znáte, že občas jeden partner něco neprosadí, protože ostatní to nechtějí, těm bych připomenul osud slovenské pravice, jejichž vláda padla. Slovenská pravice se rozdrobila jenom proto, aby Slovensko mohlo platit dluhy za jiné. Všichni evropští činitelé tehdejší premiérce poklepali po ramenou a řekli "výborně, jak evropské, jak skvělé". Osud slovenské pravice můžete sledovat nadále. Myslím si, že od té doby proběhly volby, a vidíte, jak dobře dopadly a jak jim pomohli i v kampani jejich evropští kolegové, kteří jim tak klepali po ramenou. Samozřejmě potřebovali, aby do záchranného fondu přispěli i ti, kteří se na dluzích nepodíleli. Pak prohráli volby, přišla levice, která učinila podobnou nabídku jako dnes TOP 09, která tehdejší vládě řekla "když to schválíte, my vás podpoříme", jestli mě paměť neklame. A jak dopadli i ti, kteří nabídku přijali, i ti, kteří ji dali. Ti dopadli mnohem, mnohem lépe.

Chci se vrátit k obsahu hlavy III. To je věc, která si zaslouží podporu, ale tu naše vláda bohužel nechce. Debatovali jsme o tom v rámci konvergenčního programu.

Takže kde vlastně, pane ministře zahraničí, je zodpovědnost? Vy jste nejdříve až vášnivě obhajoval hlavu III a já souhlasím, že je nejdůležitější, a pak jste tak cudně na konci řekl tři věty - "ale to my ratifikovat nechceme, protože to by pro nás nebylo výhodné". A předtím jste tady vášnivě mluvil o tom, jak ta hlava III přináší rozpočtovou odpovědnost, ty automatické brzdy a podobně. Je to podobné jako v jiných otázkách. Tak proč to neděláte? Proč nám navrhujete ratifikovat jenom 889 slov a tu nejdůležitější část z toho (nesrozumitelné)? Já vám za nás dám slib, že když přijdete s finanční ústavou a dluhovou brzdou, budeme to podporovat. Smlouvu podporovat nebudeme, protože si opravdu myslíme, že není výhodná pro Českou republiku a není výhodné v současném stavu Evropské unie přenášet další a další pravomoci do Bruselu.

Jedinou odpovědí těch eurofederalistů nebo nadšených příjemců eura je na každou krizovou situaci, na každý problém jediný recept: více integrace, více centralizace, více moci do Bruselu. Podle mě jasně výsledky ukazují, že to tak nefunguje. Není to názor jenom obyvatel nových členských zemí, ale je to názor obyvatel ve starých členských zemích. Je mnohem jednodušší přijímat fiskální kompakty s těmi krásnými úvodními slovy: pamatujíce si, vědomi si, pamětlivi rozhodnutí předsedů vlád z roku 2011, je to mnohem jednodušší než vést zásadní debatu o nesmyslných zemědělských dotacích v rámci Evropy, protože samozřejmě jsme realisté, přes Francii to neprojde. Skoro každá debata je v tomto zbytečná, protože takhle se hájí národní zájmy. My nejsme schopni se tomu vyrovnat. Myslím, že čeští zemědělci mají pravdu, když dlouhodobě říkají, že od vstupu roku 2004 nemají stejné podmínky jako jejich kolegové - ale také jejich konkurenti, je třeba říct - ve starých členských zemích. Ale to neřešíme. My řešíme: pamětlivi si, vědomi si, připomínajíce si další závazek, a opravdu nás zajímá, jak ti signatáři plní své povinnosti podle té smlouvy.

My budeme hlasovat proti ratifikaci této smlouvy, až dojde k hlasování ve druhém čtení. Budeme se snažit přesvědčit většinu, nebo alespoň 81 poslanců, v Poslanecké sněmovně, aby Česká republika tuto smlouvu neratifikovala. Současně říkám, že pokud vláda myslí vážně to, že hlava III je pro ni inspirující, že je to dobře, a přijde s vlastním návrhem finanční ústavy, dluhové brzdy, jedno, jak tomu budeme říkat, nemusíme se přít, který název je lepší a který je horší, jsme připraveni debatovat opravdu korektně o parametrech takových brzd. O parametrech nějakých regulačních mechanismů a podobně.

Chceme z tohoto místa, dokud je ještě čas, v roce 2014 varovat, abychom k této smlouvě nepřistupovali. To, že to chce většina, přece není argument. Zaznělo to tady, zaznělo to tady ve vystoupení ministra zahraničí, že jsme hájili zájmy Velké Británie. To prostě není pravda! My jsme hájili zájmy České republiky a vláda Velké Británie měla stejný názor v této oblasti. Sami dobře víte, že v mnoha otázkách, které se jednají na Evropské radě, se vytvářejí různé hlasovací koalice. Že to není vždycky stejné, že ty země nejsou u každé otázky sešikovány ve stejných hlasovacích blocích. Je to naprosto přirozené, je to naprosto logické.

Ve věcech, o kterých se shodneme, že jsou věcí českého národního zájmu, vláda naši podporu mít bude. V této věci ratifikace fiskálního kompaktu naši podporu nemá a mít nebude. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi poslaneckého klubu ODS. Další s přednostním právem - pan předseda poslaneckého klubu Úsvitu přímé demokracie Radim Fiala. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji vám, vážený pane předsedající. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se také vyjádřil za hnutí Úsvit k fiskálnímu paktu, který zde nyní projednáváme.

Zajištění vyrovnaného rozpočtu, které je nám diktováno z Bruselu, je záminkou k tomu, abychom podle našeho názoru ztratili zásadní pilíř naší státní suverenity, a to je právo sami hospodařit se svými penězi. Ono to na první pohled vypadá velmi nejasně, ale na druhou stranu musíme říct, že neznáme přesnou metodiku, podle které se budou parametry fiskálního paktu v Evropě vypočítávat. Jednoduše předáváme do Bruselu pravomoci pro Českou republiku zcela zásadní a pro nás je nepřijatelné, že se tak děje bez veřejné diskuse a bez referenda. Dnešní vláda bohužel dokončuje to, co paradoxně začala tzv. pravicová vláda kolegů Kalouska a Nečase. Tady se ukazuje, že je v zásadě jedno, koho občané zvolili. Česká vláda prostě v této situaci panáčkuje před Bruselem. Toto panáčkování však přitom postrádá elementární logiku.

Pokud fiskální pakt souvisí s přijetím eura, proč se do něj hrneme už teď? Proč, když tento podle našeho názoru politický nikoliv ekonomický projekt, u něhož ještě není jisté, jestli vůbec vydrží? Jestli bude za několik let existovat. My zde mluvíme a debatujeme o tom, že bychom k euru přistoupili někdy kolem roku 2018, kolem roku 2020, ale my přece dnes nemůžeme ani vědět, jaká situace, jaká ekonomická situace v Evropské unii v té době bude, a hlavně v eurozóně, jestli bude vůbec eurozóna mít ještě tolik zemí, kolik jich má dnes.

Pokud chceme být rozpočtově odpovědní, proč prostě nejsme? Proč na to potřebujeme nějaký dohled z Bruselu, proč potřebujeme, aby nám někdo řekl, že to děláme dobře, nebo že to děláme špatně? Pokud je toto problém, tak doporučuji vládě a panu premiérovi, aby zvážili své vládní angažmá. Jestli potřebují tento dohled z Evropské unie a nejsou schopni sami posoudit, jestli na to mají a jestli jsou schopni ekonomicky Českou republiku posunout někam dál. Proč do toho taháme Brusel? Proč do Bruselu, který má zcela evidentní ambici převzít moc nad financemi naší země, sami takto posíláme klíčovou rozpočtovou funkci?

Já se u této situace zastavím a ptám se, jaké budou penalizace z Bruselu. Jak nás budou posuzovat, když nedodržíme věci a kritéria, parametry, o kterých ještě vůbec nevíme dnes, jaké budou? Jaké budou ty penalizace? Co Brusel řekne? Budeme mít takové daně nebo takové daně? Budeme odvádět tolik peněz? To prostě ještě dneska není jasné. Jak víme, že se toto rozhodnutí v následujících letech neobrátí proti nám?

Neslyším od zastánců tohoto projektu žádná pádná vysvětlení. Jenom mantru o rozpočtové odpovědnosti. Tvrdím, že k rozpočtové odpovědnosti Brusel nepotřebujeme. K tomu nám prostě stačí to, abychom zde neschvalovali nezodpovědné rozpočty. To je nejenom naším právem jako poslanců, to je dokonce přímo naší pracovní povinností. Tak pojďme si nejdříve zamést před vlastním prahem a začít pořádně dělat svou práci!

Za hnutí Úsvit přímé demokracie říkám zde naprosto jasně, že fiskálkompakt nepodpoříme.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Fialovi. Neeviduji žádnou přihlášku s přednostním právem, a proto se dostáváme k řádným přihláškám. Jako první je přihlášen pan poslanec Jiří Dolejš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, pane předsedající. Odezněla tady stanoviska skoro všech politických frakcí, tak aby to bylo kompletní. Neříkám, že nejlepší na konec, ale určitě by měl být ucelený přehled.

Stanovisko klubu KSČM. Tady při představení onoho materiálu zaznělo něco o osvědčeném evropském řešení. Ratifikace proběhla v roce 2012, takže máme údaje za rok 2013 a částečně máme informace o tom, jak vypadá rok 2014. Takže do jaké míry je evropské řešení osvědčené, těžko dělat závěry. Těch empirických dat je na to příliš málo, i když podporuji dotaz, který tady vznesl kolega Stanjura, že by to stálo za to si tuto otázku položit.

Zde zazněl již při schvalování programu této schůze od mého kolegy, kolegy Čípa, požadavek, který nebyl (byl?) oslyšen, a to abychom na této schůzi nespěchali s tímto materiálem. Abychom se tomu tématu více věnovali na různých úrovních. Abychom to zkrátka neměli co nejrychleji za sebou. A to nejenom diskuse mezi námi, ale i diskusi směrem k veřejnosti, a to zdaleka ne jenom proto, že za něco více než týden budou evropské volby a toto téma s evropskými volbami výsostně souvisí. A cítím to tak trochu, nechci podsouvat, ale cítím to tak trochu ve vystoupení jednotlivých frakcí. Škoda! Takže to budeme muset zvládnou teď, popřípadě ve výborech a ve finále v Poslanecké sněmovně, a dodávám, samozřejmě také v Senátu, protože ratifikační proces probíhá i v druhé komoře.

Kdybych měl přiřadit do toho evropského řečiště jednotlivé představitele politické scény v ČR, tak jsem nabyl dojmu, a snad mi to nebude vyvráceno, že zejména kdysi silná a vládní ODS se vidí v britských konzervativcích, zejména. Každá politická rodina má své problémy v tom, že ČR není Británií, že si nemůžeme dovolit ono slavné britské splendid isolation, kdy v Londýně je silné City a Británie, i když již nemá impérium, nad kterým nezapadalo slunce, tak má přeci jenom svá specifika a tato paralela kulhá. Koneckonců je to vidět, že i rodina britských konzervativců má poněkud exotické postavení, pokud jde o Evropský parlament.

A pak je tady řekněme rodina evropských lidovců a rodina zemí, které jsou velmi vstřícné k současné podobě Evropy. Tam asi se vidí TOP 09, když říká, že bychom se měli dobrovolně přihlásit, a to se vším všudy, i s chlupy, k tomu, co povinně musely v roce 2012 přijmout členské země evropské zóny, těch je 18, a na příkladu takových zemí, jako je Dánsko, které sice nepřijalo euro, ale má k euru velice blízko a je to bohatá země, ale také Bulharsko, které je pravým opakem. Tak nevím, jaké filiační vazby k těmto zemím TOP 09 má a co je vede k těmto závěrům. Já si prostě myslím, že je to spíše přesvědčení o tom, že to evropské nastavení je jenom půlkrok k tomu, abychom přijali českou dluhovou brzdu v tom provedení, jak se tady nedávno diskutovalo. A víme, že ty dotazníky nad českou dluhovou brzdou jsou ještě větší než nad tou evropskou, a tudíž to považuji za krok spíše politický, a nikoliv věcně promyšlený.

A pak tady máme šalamounské řešení, to znamená, že v rovině psychologické a symbolické skočíme do evropského proudu, byť je různě diferencovaný, a budeme plavat, aniž by to bezprostředně na nás mělo dopad v blíže neurčeném termínu, protože nezlobte se, ale termíny o přijetí eura a la rok 2020, tak to není zrovna konkrétní program! To je něco jako ono symbolické přihlášení se k Evropě nebo vyvěšení vlajky z Pražského hradu. Nic konkrétního v tom nevidím. Pravda, učinily tak významné země jako Švédsko, ale i ke švédským poměrům má bohužel ČR poměrně daleko. Poláci jsou z nových členských zemí EU velice specifická záležitost, ať již co do rozměru, ekonomické struktury, ale i také snahy vyvažovat východní vlivy západem. Já si nejsem jist, jestli tato symbolická diplomacie je to pravé ořechové a jestli je to dostatečný důvod, abychom učinili krok, který - i když některé věci bychom odložili, platnost některých ustanovení by byla odložena řekněme o šest let, i když to nevíme ještě - tak zda bychom neučinili nevratný krok. A proto my v této fázi neodmítáme, ale ani nemůžeme říct souhlas s tímto dokumentem, pokud nebudou zodpovězeny některé klíčové dotazy, které už tady byly vznášeny v roce 2012 v době, kdy vládla vláda Petra Nečase, které jsem připomínal v těchto zdech i po volbách, tedy poměrně nedávno.

K dotazům především patří to, jestli jsme si vědomi toho, že to evropské řešení je stále ještě nekomplexní, že se může stát, že v souvislostech s odchodem z evropské dluhové krize, možná i s řešením některých problémů na východě Evropy - nechci rozpoutat debatu o Ukrajině, té jsme si v posledních hodinách užili dost -, ale ve všech těchto kontextech se bude muset řada věcí změnit a že i to řešení, které představuje současný fiskální kompakt ratifikovaný v roce 2012, bude muset být předělán, nebo doplněn, a jestli by nebylo lepší, když to není naše povinnost, ještě ty věci diskutovat a přispět svým hlasem, svou hlavou aktivního českého mandátu v evropských strukturách právě k té rozumné přeměně, dotvrobě mechanismů. Já zároveň říkám, že my jako strana, která je strana prointegrační, ale kritická k současné evropské integraci, tak nechceme méně Evropy, jak mám pocit, že trošičku jsem slyšel od kolegů z Úsvitu, kteří zase, kdybych je měl někam přiřadit, tak asi by možná byli blízcí rakouští Svobodní. Nechci křivdit, ale možná i Front National ve Francii a další subjekty. Tak to není naší politikou. V žádném případě! Ale jestliže chci lepší Evropu, tak musím jasně říct v čem a zapojit do toho zodpovědné představitele exekutivy i zákonodárných sborů.

Takže dotazy. První a základní dotaz je dotaz, který směřuje ke klíčovému kritériu, a to je strukturální schodek. Ti z vás, kteří už si užili debatu na téma konvergenční program ČR, ten poslední, tak nepochybně vnímali přestřelku mezi bývalým ministrem Kalouskem a současným ministrem panem Babišem na toto téma a bohužel ani na půdě rozpočtového výboru jsem neměl pocit, že jsme si zcela ozřejmili ošidnost tohoto parametru, a buď praktické břemeno toho závazku, anebo krok k impotenci této smlouvy, podobně jako se stal impotentním Pakt stability. Připomenu to - a doufám, že nebudu podezírán, že vám tady dělám osvětovou přednášku, ale já si myslím, že trocha ekonometrie nezabije, koneckonců pan ministr zahraničí už to základní řekl, to znamená, že strukturální schodek je ten, který je očištěn o některé vlivy. Problém je, a ti, kteří komunikují v obci ekonomů, odborníků a nejenom českých, ale i zahraničních, mi to potvrdí, že neexistuje shoda na jednoznačné metodice, že ekonometrové neznají univerzální, dostatečně kvalitní, dostatečně validní řešení. To je bohužel pravda. Nechám stranou skutečně čistě modelové věci, jako je aparát produkčních funkcí Cobb-Douglasových, které se používají pro propočet produkční mezery, která je rozdílem mezi reálným a potenciálním produktem, což je důležité pro očišťování oněch cyklických vlivů, pokud jde o vývoj ekonomického výkonu, tedy HDP. Ani tam to samozřejmě není dokonalé a odborníci upozorňují, že tyto propočty, modelové propočty, jinak to nejde, mají svá úskalí, a pro vás srozumitelnější a praktická aplikace vždycky také záleží, kromě té modelařiny, i na typu růstu. Ten může být samozřejmě v každé zemi poněkud odlišný. Je jiný typ růstu, pokud je tažen investicemi, kapitálem, ať již domácím, nebo zahraničním, a jiný typ růstu je, pokud je tažen zahraniční poptávkou. Odlišné je to podle struktury a velikosti země atd.

Co je velmi důležité, je, že k očištění cyklickému patří také vliv cyklu, tedy vývoje hrubého domácího produktu, na příjmy, jednotlivé daňové položky. Tam se zkoumá elasticita jednotlivých daní na vývoj HDP. Nic lepšího než minulá časová řada, tedy empirii za uplynulé období, nemáme, ale zde je jistá unifikovaná metodika, která samozřejmě se liší jak od daňových zvyklostí, tak od nastavení daňového prostředí, tak i od typu ekonomiky, a tudíž i tady mohou vznikat četné problémy a také vznikají. Ony regresivní funkce, které jsou využívány v Bruselu pro určení těch položek, tak samozřejmě zprůměrovávají něco, co u nás může vypadat úplně odlišně.

Asi politicky nejcitlivější je položka očišťování dat strukturálního deficitu, pokud jde o tzv. diskreditační opatření. Jinými slovy řečeno, nejde jenom o mimořádné finanční operace, ale také o určité reformní kroky. Víte, že se hovoří o tom, že ve východní Evropě nejsou dotvořeny některé systémy, že nás očekávají určité reformní kroky, ale každý reformní krok přináší ať již na nabídkové, nebo poptávkové straně jistý šok, jednorázový, mimořádný, a dopady tohoto šoku do metodiky strukturálního deficitu jsou nesmírně důležité. A pokud to nezohledníme, tak samozřejmě i to kritérium jednoho procenta strukturálního deficitu, o kterém se hovoří v článku 3, po kterém volá pan poslanec Kalousek, abychom to přijali jako dobrovolné břemeno, tak se mohou ukázat jako velice těsným koridorem, který nám může dělat velké problémy. Možná že ne až tak metodicky důkladně, ale spíš v rovině národohospodářských úvah a politických úvah vedl k tomu, že již před rokem 2012 evropské odbory se velmi obávaly přijetí evropského fiskálního kompaktu jako řešení evropské krize, protože když se podíváte na světovou krizi roku 2009 a podíváte se na to, jak krizi čelila Evropa a zejména evropská zóna, tak vidíte, že Evropa si s tím moc poradit neuměla. Že i nadále je územím, kde je nižší tempo růstu, kde neprobíhají strukturální reformy, kdy nejsme schopni dotahovat hendikep, pokud jde o praktickou aplikaci inovací, protože inovační potenciál, chytré hlavy tady máme, tak proč to nefunguje. Tohle všechno samozřejmě v Evropě je a zdá se, že ty obavy, že kromě toho škrticího límečku na veřejné financí chybějící ta prorůstová politika, že je to velice vážné a že to může mít dopady samozřejmě na zaměstnanost, a to je chleba těch odborářů, a že vlastně to směřuje k tomu, že bude narušován sociální smír, sociální koheze a konvergence jednotlivých členských zemí Evropské unie. A to je důležitý princip evropské integrace. A bude-li narušen, tak Evropská unie nebude se zpevňovat, ale naopak rozvolňovat a dostávat do velkých napětí.

Takže si myslím, že obavy funkcionářů, jako je Evropské konfederace paní Bernardette Ségol a koneckonců i našich představitelů odborářů, jsou na místě. Pravdou je, že Evropská konfederace je v situaci, kdy už smlouva byla ratifikována ve většině členských zemí, a naši čeští odboráři se spokojili s šalamounským stanoviskem, že to je třeba do budoucnosti dotvořit. Vlastně zaujali pozici, kterou tady asi nejvíc prezentovala sociální demokracie. Tato zadní dvířka chápu, ale není to odpověď na otázku, kterou já si kladu a kterou si kladou další občané. Například tady mohu citovat negativní, i když ze zcela opačných důvodů, než zaznělo z ODS, negativní stanovisko občanské iniciativy Spojenectví práce a solidarity, která se obává, že tímto krokem omezíme rozpočtovou kapacitu, prohloubíme naši strukturální slabost komparace s ostatními zeměmi, a že tudíž to povede k sociálním problémům. Pokud neznáte, jsou různé iniciativy. Jedním ze signatářů a mluvčích této iniciativy je bývalý pan ministr zahraničí, tedy kolega pana ministra Zaorálka, Jan Kavan, nebo z expertního zázemí paní docentka Švihlíková.

Já samozřejmě chápu obavy, které podtrhuje konzervativní pravice či, snad mi to promine, trošku populistická pravice u kolegů z Úsvitu, a to je suverenita. Ale my tady nepředáváme Bruselu kompetence tvorby rozpočtu. My tady dáváme Bruselu zmocnění k tomu, aby kontroloval, jestli dodržujeme vytyčený rozpočtový koridor. Tam samozřejmě problémy s ústavností jsou. Proto se také koneckonců tato smlouva má ratifikovat ústavní většinou v té položce hlava III, a protože vláda má samozřejmě svých 108, tak jí nějaké hlasy do ústavní většiny scházejí, a tudíž chápu i tu politickou licitaci o toto téma. Ale to by nemělo být předmětem licitace, ale věcného zvážení. Čili to je k problematice překročení hranice primárního evropského práva, protože toto je mezivládní dohoda, ale vlamuje se do primárního práva a to vlomení do primárního evropského práva bude muset být také kodifikováno v evropských smlouvách. A samozřejmě má to dopad i na nás, protože sankce by přicházely od evropské instituce, od evropského soudu, a tím pádem odevzdáváme tuto část našich kompetencí, naší suverenity někam nahoru. Sám o sobě by to nebyl problém, kdyby pravidla byla nastavena racionálně a kdyby tam nehrozily ty obavy, o kterých jsem v předchozím hovořil.

Čili když to shrnu. Chápu, že vláda to projednala a že disciplinovaná vládní majorita asi je připravena pro tento dokument hlasovat. Ale vzhledem k tomu, že nemá potřebné hlasy, tak by bylo dobré, aby nejenom slyšela na pábení od TOP 09, ale aby reflektovala nejenom kvůli nám, ale kvůli občanům, kvůli odborné veřejnosti ty problémy, o kterých tady hovořím, protože bez jejich kvalitního zodpovězení opravdu, ale opravdu nebudeme schopni hlas pro tuto smlouvu přidat, přestože, jak říkám, jsme stranou proevropskou, nechceme méně Evropy, ale Evropa, která by nás dusila, to skutečně není našim cílem.

Jedna poznámka. Zpátky se vrátím k tomu strukturálními deficitu. Nevím, k jakému termínu by se mělo vztahovat jakési ohlášení současné vlády, aby vyhověla podmínce TOP 09. Předpokládám, že dřív než v roce 2020, ale také předpokládám, že by se to nemělo vztahovat na současnost, protože podle konvergenčního programu nad jedno procento jsme. Když to vezmu posledních 15 let, tak jsme pod tím jedním procentem snad za těch 15 let byli jenom jednou a za letošní rok, jestli si to dobře pamatuji, tak je tam myslím 1,8 nebo 1,3 a v příštím roce, 2015, 1,8. Teď nevím, jestli jsem to nepřehodil. Takhle nějak to je. Takže v podstatě přijímáme něco, do čeho rovnou zahučíme. Tohle přesně chce pan poslanec Kalousek? Pokud ne, tak samozřejmě pozdější termín, ale i tak je to carte blanche, protože na nás to hned nedopadne, ale už se k tomu vracet nebudeme. Bude ratifikováno, bude vymalováno. Ať už se s eurem bude dít cokoliv, já jsem v tomto ohledu opatrný realista, to znamená, já si myslím, že evropská měna nekončí, ale také bohužel nemá své problémy zdaleka, ale zdaleka vyřešeny. A pokud jde o to fiskální úsilí, já jsem řekl, že za 15 let se tady strukturální deficit nedostal do těch kýžených hodnot, ale nejenom během krize. Tam bych to dokázal pochopit. Přijde krize a nejen diskreditační opatření a vliv cyklu, ale i sanace nějakých jiných problémů vede k tomu, že se to dodržet nedá a že je krásné, když vlastně aspoň krize odchází, tak se to začne snižovat. Ale my jsme v těch hodnotách byli i v předkrizovém období, dokonce v období 2007/2008, kdy byl panem ministrem financí i pan Kalousek.

Já si myslím, že tato podmínka, pokud by měla být vážně myšlena, tak by musela být ale daleko jinak formulována. Já se obávám, že taková formulace by nás dostala do pasti a vlastně není tou cestou, na které bychom se byli my schopni shodnout. Takže milá vládo, která asi chcete tento dokument projednat, zvažte, jestli chcete do pasti a projednat to směrem tam, nebo odpovědět veřejnosti, odborářům, ale i levé opozici na ty dotazy, které jsem tady formuloval.

Času je málo, je mi to jasné, že už těch veřejných a jiných odborných diskusí bude velmi málo, ale zamyslete se nad tím. Nechci a nemusím slyšet odpověď hned. Je mi jasné, že to je i odborná záležitost. Ale prosím, opravdu, není to jenom o symbolickém a psychologickém skočení do evropské řeky. Pokud chceme plavat v evropské řece, tak buď ať umíme plavat, anebo aspoň si na to vezměme záchrannou vestu.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Dolejšovi. S faktickou poznámkou paní poslankyně Havlová. Prosím, paní poslankyně, máte své dvě minuty.

 

Poslankyně Olga Havlová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové, vzala jsem si tuto faktickou poznámku, protože jsem chtěla po vládě, aby nám vysvětlila rozpor, o kterém už tu mluvil můj předřečník, a to je ve dvou zásadních materiálech. Vláda schválila konvergenční program, který říká, že v následujících letech budeme mít strukturální schodek rozpočtu ve výši 1,8, resp. 1,7 %, a dnes tu máme schválit mezinárodní smlouvu, podle které máme mít strukturální schodek jen 1 %. Považuji to za lež. Něco jiného se má dneska schválit a něco jiného chcete ve skutečnosti dělat. Tak se přece nemůžeme chovat.

Předávám proto před předsedu vlády postavičku Pinocchia, který je symbolem lhaní. Ten totiž nejlépe vystihuje vaše chování. V našem případě máme schválit smlouvu, že budeme dodržovat strukturální saldo 1 %, ale přitom víte, že už to tak nebude. Ráda si Pinocchia vezmu zpátky, když nás přesvědčíte svými argumenty. O dalších argumentech budu mluvit v obecné rozpravě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni a nyní s přednostním právem pan premiér požádal o slovo. Prosím.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si se zájmem postupně vyslechl stanoviska všech parlamentních stran, tak jak zazněla v předcházející diskusi, a dovolte mi několik poznámek, které souvisejí se závažností materiálu a dokumentu a návrhu smlouvy, který nyní projednáváme, a které také souvisí s kontextem, v jakém tento návrh teď je předmětem debaty tady na půdě Poslanecké sněmovny.

Chtěl bych se za prvé vyjádřit k poznámce pana poslance Stanjury, který hovořil o tom, že nás snad jako Českou republiku někdo v Evropě plácá po ramenou. Chtěl bych pana poslance, ale i další členy a členky této Poslanecké sněmovny ujistit o tom, že nás bohužel v Evropě dnes nikdo po ramenou neplácá. Byli jsme v loňském roce absolutně nejhorší ze všech členských zemí Evropské unie, pokud jde o čerpání evropských prostředků. Za to nás opravdu nikdo důvod plácat po ramenou nemá. Nejméně občané České republiky, kteří díky tomu, že naše země není schopna čerpat peníze z fondů Evropské unie, loni přišli nenávratně o cca 10 mld. korun. Nikdo nás neplácá po ramenou v Evropě, naopak v tuto chvíli každou chvíli bojujeme s rizikem toho, že i ty zbylé finanční prostředky, které ještě můžeme utratit z evropských fondů, bude zastaveno jejich čerpání, prostě proto, že během uplynulých sedmi let se nepodařilo splnit takové věci, jako je např. účinný zákon o státní službě nebo zákon o posuzování vlivu na životní prostředí, který by splňoval pravidla, která platí i pro Českou republiku v rámci Evropské unie. Nikdo nás příliš neplácá po ramenou, protože naše země se za poslední léta dramaticky každý rok propadá v žebříčku konkurenceschopnosti států, jejichž konkurenceschopnost je posuzována.

Já si myslím, že bychom neměli podléhat pocitu o české výjimečnosti. A je pravda, že fiskální pakt bude existovat, i když se k němu Česká republika nepřidá. Otázka je, co to bude znamenat pro Českou republiku. My jsme po vstupu do EU měli poměrně značný kredit. Česká republika byla vnímána jako ekonomicky stabilní stát. Byli jsme vnímáni jako země, která měla v zásadě jedny z největších šancí a nadějí z nových členských zemí EU po roce 2004, a já se obávám, že jsme ten politický kapitál, který jsme evidentně v Evropě měli, promrhali. Zejména za posledních sedm let. My jsme se dostali postupně do izolace. V tuto chvíli rozhodně nejsme v pozici státu, který by měl nějaké velké pozitivní promo vůči těm ostatním, kdo spolu s námi v Evropské unii fungují.

Já jsem tady slyšel celou řadu poznámek, které byly na okraj toho, co se v Evropě děje, kam Evropa směřuje, obavy z toho, jestli vlastně nejde špatným směrem, jestli se to všechno nezhroutí, nerozpadne, to jsme tady také slyšeli. Chci vás ujistit, resp. upozornit na to, že eurozóna se nerozpadla. Ani během vážné fiskální krize, kterou procházela v minulých letech. Nesnížil se počet členských zemí Evropské unie, které platí eurem, i když se velmi vážně spekulovalo o tom, že některé státy budou muset eurozónu opustit. Nic takového se nestalo. Naopak počet zemí, které platí eurem, roste. Čili v Evropě, když se podíváme za naše hranice na to, co se děje v reálném světě, tak v reálném světě v Evropě se zvyšuje počet zemí, které se postupně připojují k tomu, že platí společnou měnou. V posledním období jde zejména o menší státy v Pobaltí.

Dokonce žádná ze zemí, které měly problémy v rámci dluhové krize, nezbankrotovala. Situace Řecka se postupně stabilizuje a Řecko poprvé bude schopno splácet větší část svého dluhu. Německo jako nejsilnější ekonomika bude v příštích letech hospodařit dokonce s přebytkovým rozpočtem, a to Německo neslo velkou část tíhy finančních prostředků, které bylo nutno vynaložit na stabilizaci celé eurozóny. Ale rozpočtový výhled ukazuje, že Německo, které je naším největším obchodním partnerem, a to je opět reálný svět, bude mít přebytkový rozpočet. Nemusím připomínat, že Německo je členem nebo účastníkem fiskálního paktu.

Proč vznikl fiskální pakt? Já myslím, že je důležité se k tomu vrátit, a to tady ještě nikdo neřekl. Fiskální pakt přece vznikl v okamžiku, kdy bylo zřejmé, že poté kdy došlo k zavedení společné měny ve velké skupině členských států EU, tak krize ukázala, že není možné mít společnou měnu a nekoordinovat rozpočtovou politiku. Prostě v okamžiku, kdy máte v jednom územním celku jednu měnu a máte tam několik rozpočtů, které se vyvíjejí zcela nezávisle na sobě, tak dříve nebo později nastane problém. A ten problém nastal v eurozóně. Čili fiskální pakt nevznikl kvůli České republice ani kvůli Velké Británii ani kvůli Polsku nebo Maďarsku. Fiskální pakt vznikl proto, aby země, které už dnes eurem platí, lépe a více koordinovaly svoji rozpočtovou politiku a aby se rozpočtová politika nerozcházela, abychom tady neměli sever Evropské unie, který jde určitým směrem k fiskální konsolidaci, a neměli tady jižní státy, které dlouhodobě hospodařily s mnohem vyšším rozpočtovým deficitem než většina států v severní části Evropské unie. Čili cílem bylo eurozónu, které hrozilo rozlomení, stabilizovat v rozpočtové oblasti. Proto jde o fiskální pakt.

A když se podíváte na celý název, tak jak ho tady pan ministr zahraničí přečetl, tak je to o stabilitě, koordinaci, hospodářské a měnové unii. Hospodářská a měnová unie jsou země, které platí eurem. Proto je logické, že veškerá ustanovení tohoto paktu plně dopadají na všechny členské státy, které platí eurem, a všechny členské státy, které platí eurem, jsou i účastníkem této smlouvy. Naopak je zřejmé, že není naprosto nezbytné vztahovat všechna ustanovení této smlouvy na země, které eurem neplatí. U zemí, které eurem neplatí, což je případ i České republiky, ale také Polska, Švédska nebo třeba Maďarska, které už přistoupily na rozdíl od nás k fiskálnímu paktu - opakuji, Polsko, Švédsko, Maďarsko, to jsou země, které se připojily k fiskálnímu paktu, ale nevztáhly na sebe předběžně účinnost čl. 3 a 4 a bude se na ně vztahovat v okamžiku, kdy v Polsku, v Maďarsku nebo ve Švédsku začnou platit eurem.

A to je režim, který navrhuje i česká vláda. Není to tak, že to, co my navrhujeme, je výjimka. To, co my navrhujeme, je standardní přístup vůči zemím, které ještě neplatí eurem. To znamená je to něco, co se očekává, že takovýmto způsobem naše země bude postupovat, prostě proto, že ještě nejsme součástí eurozóny, a není tedy naprosto nezbytně nutné, abychom takto striktně koordinovali rozpočtovou politiku, jako kdybychom u nás eurem platili. To je geneze fiskálního paktu.

Naše země, když se podíváme na to, kde končí naše zboží, kde končí naše služby, co je základem úspěchu našeho exportu, co vlastně tady vytváří převážnou část zaměstnanosti v České republice, tak je nutné si uvědomit, že opravdu nejsme Velká Británie. Jsme země, která 80 % svého exportu směřuje do eurozóny, 60 % do Německa, 80 % do zemí, které platí eurem. Když se podíváte na investice, které jsou realizované v naší zemi, tak jsou to investice z Německa, jsou to investice z Rakouska, z Francie, kvazi z Holandska, ale to je zejména proto, že v Holandsku sídlí celá řada firem, jejichž kapitál ve skutečnosti pochází odjinud, ale jsou to tyto země. To znamená, naprostá většina našeho exportu směřuje do zemí eurozóny a naprostá většina přímých zahraničních investic, které mají podobu konkrétních výrobních závodů v naší zemi nebo konkrétních podniků, které poskytují služby, pochází z eurozóny. My jsme s eurozónou velmi silně hospodářsky propojeni. To je reálný svět, který je za okny této Poslanecké sněmovny. Firmy, které obchodují s eurozónou, zaměstnavatelé, jejichž kapitál přišel z eurozóny a kteří zaměstnávají lidi tady v České republice. Proto říkám, nedívejme se na Velkou Británii, na její postup, protože Velká Británie má úplně jinou hospodářskou a politickou pozici a má úplně jiné hospodářské a politické zájmy a národní zájmy, než jsou národní zájmy České republiky. A já tvrdím, že národní zájem České republiky je takový, který umožní dlouhodobou stabilitu, prosperitu a konkurenceschopnost České republiky. My geograficky, ekonomicky a politicky patříme do jádra Evropy. To není o tom, že bychom realizovali manévr, který je nepřirozený, že bychom realizovali manévr, který je hospodářsky riskantní. Tohle přece není o riziku. Tohle je o ekonomické, sociální a politické logice. Je to také o kulturní logice země, která vždycky patřila - až na období, která byla nepřirozená vychýlením - vždycky patřila do střední a západní Evropy, ekonomicky. Chci připomenout, že předtím, než přišla plánovaná ekonomika v roce 1948, tak ta čísla našeho exportu byla velmi podobná. Drtivá většina exportu šla v roce 1947-1948 do zemí, které dneska platí eurem. Čili tady se toho tolik nezměnilo, jenom těch 40 let plánované ekonomiky se snažilo tu strukturu, export a další věci orientovat jiným, nepřirozeným směrem a ono se to také bohužel negativně hospodářsky projevilo.

Takže to, co my navrhujeme, a to, co vláda sleduje tím, že předkládá návrh na to, abychom přistoupili k fiskálnímu paktu, je věc, která má hospodářskou, politickou a kulturní logiku a je to snaha posílit prosperitu a konkurenceschopnost České republiky. A na to bychom v žádném případě neměli zapomínat.

Když se podíváme na naše sousedy - a já vím, že velmi často, a řada z nás to také používá v různých debatách, říkáme: nedělejme experimenty v naší zemi, podívejme se na státy, kde to funguje, podívejme se na naše sousedy, jak oni ty problémy řeší. Tak se prosím podívejme na naše sousedy. Německo, Rakousko eurem platí. Slovensko, které bylo součástí Československa, eurem platí. Polsko a Maďarsko jsou součástí fiskálního paktu v tom formátu, který naše vláda navrhuje. Čili to, co my navrhujeme, není něco, co by bylo výstřední v regionu, ve kterém se Česká republika nachází. Naopak, ta naše současná pozice, pokud bychom ji nezměnili, je výstřední, izolovaný přístup a izolovaný postup.

Když mluvíme o suverenitě - a já se pak dostanu k otázce snížení deficitu, která je ve skutečnosti kardinální kromě toho, kam ekonomicky logicky Česká republika patří - ano, fiskální pakt, pokud se k němu připojíme a pokud na sebe postupně vztáhneme dopady všech jeho článků, omezuje suverenitu v jedné důležité oblasti formálně a to je svoboda se zadlužovat. Ale já se ptám, jestli svoboda se zadlužovat je dneska skutečně neomezená, pokud by ji Česká republika chtěla realizovat absolutním způsobem. A já si myslím, že není. Prostě ano, pokud odmítneme fiskální pakt, pokud odmítneme posílení koordinace v této oblasti, nebudeme se muset zpovídat z toho, jak vysoké máme deficity, ale ty dluhy stejně budeme muset platit. A tady není pravda, že máme, když nepřistoupíme k fiskálnímu paktu nebo k euru, absolutní svobodu se zadlužovat. Prostě jsou tady finanční trhy, které v určité fázi řeknou: je konec, už vám žádné finanční prostředky nepůjčíme. Čili já se ptám, jakou suverenitu tady hájíme. O jakou suverenitu tady ve skutečnosti bojujeme? O suverenitu se zadlužovat? Ta je jenom iluzorní. Ve skutečnosti v dnešním světě žádný stát, možná s výjimkou Spojených států, takovou mírou suverenity nedisponuje, a už vůbec ne malá Česká republika v centru Evropy, jeden ze středních států Evropské unie. Čili suverenita se zadlužovat je iluzorní a bojovat o ni v souvislosti s fiskálním paktem je prostě jeden velký faktický omyl.

Už tady bylo řečeno - a na jednu stranu já si přirozeně vážím nabídky ze strany TOP 09 vést jednání o podmínkách, za kterých by tato politická strana mohla podpořit fiskální pakt. Vládě nic jiného nezbývá. Jak už zde bylo opakovaně řečeno, vládní strany nemají ústavní většinu, a po pravdě řečeno, vláda zcela úmyslně požaduje, aby pro schválení této mezinárodní smlouvy byla potřebná ústavní většina. Já bych pokládal za nedůstojné, aby vláda v zájmu toho, aby fiskální pakt snáze prošel, interpretovala podmínky pro jeho schválení tak, že stačí pouze 101 hlas, protože tohle je skutečně smlouva, která nás bude vážným způsobem zavazovat a měla by být podniknuta jako seriózní, suverénní a promyšlený krok. Ne jako církevní restituce o jeden hlas. Prostě takové hlasování by nemělo v Poslanecké sněmovně žádnou cenu. Proto se vláda přiklonila k výkladu, že toto je smlouva, která vyžaduje ústavní většinu, a takto otevřeně přicházíme na půdu Poslanecké sněmovny a takto otevřeně přicházíme na půdu Senátu a žádáme o ústavní většinu. Vládní strany ji samotné nemají, budeme tedy jednat s opozičními stranami. A já jsem slyšel, že KSČM chce jednat, a vážím si toho. Slyšel jsem, že TOP 09 chce jednat, a vážím si toho. Jsme připraveni o té věci diskutovat a nemyslím si, že by se projednávání fiskálního paktu mělo nějak urychlovat na půdě Poslanecké sněmovny. Prostě diskutujme, teď je otevřená příležitost. Je důležité, aby smlouva prošla do dalšího čtení, a mluvme prosím o tom, jakým způsobem dosáhnout takové míry shody, aby toto ústavní kvorum mohlo být na půdě Poslanecké sněmovny dosaženo.

Nacházíme se ale v určité situaci. Ta situace nevznikla sama od sebe, nejsme tady od včerejška, většina politických stran, alespoň zastoupených v této Poslanecké sněmovně. Země má určitou historii a ta historie byla také psána čísly rozpočtových schodků a čísly veřejného dluhu. A někdy to připomíná smolné knihy, ta čísla veřejného dluhu a rozpočtových schodků. Tady se odehrály kroky, o kterých já jsem v minulosti diskutoval s tehdejším ministrem financí Miroslavem Kalouskem, které znamenaly výrazné dopady na veřejné rozpočty v naší zemi. To, co se odehrálo zejména v té daňové revoluci, která přišla od roku 2008. Tehdy vláda snížila trvalé příjmy státu. Snížily se trvalé příjmy státu tím, že se snížily některé daně. Už tehdy jsme vedli polemiku o tom, že si to jako země nemůžeme dovolit. Přesto k tomuto experimentu v daňové oblasti došlo. Chci připomenout jenom zrušení daňové progrese a chci připomenout snížení firemních daní způsobem, který byl příliš velkorysý. To se následně ukázalo ve vývoji veřejných rozpočtů.

Co proti tomu ty vlády minulých sedm let stavěly? Na jednu stranu se snižovaly trvalé daňové příjmy a proti tomu vlády stavěly dočasné úspory. Dočasné úspory, které byly dlouhodobě neudržitelné. Jeden z příkladů dočasných úspor: to, že se roky nezvedala platba za státní pojištěnce. Tak přece každému je jasné, že nelze platbu za státní pojištěnce mít zmrazenou věčně, protože náklady na zdravotnictví rostou. Čili vyčerpalo se období, kdy tohle většina společnosti byla schopna tolerovat, a už loni se platby za státní pojištěnce zase zvýšily. Druhá cesta dočasných úspor, které byly dlouhodobě neudržitelné: snižování platů zaměstnanců veřejného sektoru. Třetí příklad: snižování valorizace penzí dvěma a půl milionu důchodců.

To byly dočasné škrty. Podtrhuji slovo dočasné. Ano, byly to škrty, ale jejich účinnost byla omezená. V okamžiku, kdy společnost už není schopná takovéto dočasné škrty snášet, tak se samozřejmě prosadí změny. Ale o ty daňové příjmy už jsme jednou přišli. Ty zmizely a je velmi obtížné vracet se k nim zpátky a získávat je zpátky. Proto tady došlo k velké nerovnováze veřejných rozpočtů a důsledkem je fakt, že i když odezněla velká krize z let 2008-2009, tak ty schodky státního rozpočtu už se nikdy nevrátily na předkrizovou úroveň. Já vám chci připomenout, že v roce 2007 byl schodek státního rozpočtu někde kolem 37 až 40 mld. korun. Rok 2007, před krizí. Teď, několik let po krizi, se bavíme o přípravě státního rozpočtu, kde je zatím pracovně navržen schodek 100 mld. korun. Čili my už jsme se nedokázali po té velké finanční krizi a po propadu ekonomiky vrátit k těm nízkým schodkům, které tady byly předtím, i v důsledku toho, že ekonomika už po krizi tak rychle nerostla, jako rostla před ní. Některé věci a impulsy, mimo jiné ten impuls vstupu do Evropské unie, už se v čase vyčerpaly. Takže máme tady problém, a ten skutečně existuje. To není jenom polemika mezi pravicí, levicí, mezi TOP 09, vládou, sociální demokracií. Reálně tady máme strukturální deficit kolem 100 mld. korun. A tahle vláda ho zdědila po vládách předchozích. To je prostě také realita.

Pan poslanec Kalousek tady před malou chvílí navrhoval: Ano, TOP 09 podpoří fiskální pakt, ale musíte podle pravidel fiskálního paktu snížit schodek. A když to neuděláte příští rok, tak alespoň v roce 2016. Co by to znamenalo? Zase se bavme o skutečných číslech. Když máme schodek v tuto chvíli kolem 100 mld. korun státního rozpočtu, znamenalo by to snížit ho na polovinu. Na polovinu, v zásadě přijmout opatření během roku 2015 tak, aby v roce 2016 deficit nebyl 100 mld., ale byl jenom 50 mld. Snížení schodku o 50 mld. korun, to je ve skutečnosti ta podmínka, kterou tady otevřeně postavila TOP 09 pro podporu fiskálního paktu. A já se ptám, jakým způsobem to lze udělat. A TOP 09 říká: No ale my vám podpoříme všechny státní rozpočty. A já říkám: To ale nestačí, protože pro to, aby se snížil tento schodek o 50 mld. korun, nemůžete jenom snížit výdaje. Během roku takovéto snížení výdajů není prakticky možné. Musíte také zvýšit příjmy. Ale ke zvýšení příjmů už TOP 09 žádné hlasy nenabízí. Říká "my budeme hlasovat pro fiskální pakt a budeme hlasovat pro státní rozpočty", ale neříká, jak se ten státní rozpočet má sestavit.

A já chci moc poděkovat panu Kalouskovi za takovou nabídku, protože ona nemá žádnou hodnotu. Ve skutečnosti žádnou hodnotu nemá. Já jsem rád, že pan Kalousek a TOP 09 na nás uplatňují tato tvrdá kritéria. Jsem rád, že pan Kalousek má v novou vládu tak velkou důvěru, že má pocit, že my zvládneme a dotáhneme všechno, co jemu se za těch sedm let pravicových vlád nepovedlo. Tahle naděje a tahle důvěra je skutečně velká, ale to, co nabízí TOP 09, nestačí k tomu, abychom se vypořádali se strukturálním deficitem v rozsahu 50 mld. korun během jednoho roku, tak, abychom splnili podmínky fiskálního paktu.

Čili ano, jsme připraveni jednat, ale je potřeba také vnímat reálné rozpočtové problémy, které současná vláda zdědila, a deficit 100 mld. korun, který ani ty minulé vlády nedokázaly zredukovat těmi opatřeními, která v této Poslanecké sněmovně prosazovaly.

Já jsem rád, že s tím, aby Česká republika přistoupila k fiskálnímu paktu, vyjádřili souhlas i sociální partneři na půdě tripartity. Chtěl bych informovat Poslaneckou sněmovnu o tom, že jak zástupci odborů, tak zástupci podnikatelů v tripartitě vyjádřili souhlas s tím, aby Česká republika přistoupila k fiskálnímu paktu bez článku 3 a 4. Tohle je také, vážené dámy a pánové, poselství reálného světa, který je za okny této Poslanecké sněmovny. Podnikatelé i odboráři se domnívají, že toto bude pro Českou republiku pozitivní krok. Když se podíváte na složitost debaty v tripartitě, tak málokdy se podaří najít shodu mezi těmi, kdo reprezentují zaměstnance, a těmi, kdo hájí práva podnikatelů. Ale v tomto bodě se tu shodu nalézt podařilo. To si myslím, že je také důležitý signál, který by Poslanecká sněmovna měla vnímat.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, naše země za sedm let zvýšila veřejný dluh ze 27 % hrubého domácího produktu na 47 % hrubého domácího produktu. Já budu velmi rád, pokud se nové vládě bude dařit taková rozpočtová politika, že se tato trajektorie růstu veřejného dluhu zastaví v poměru k HDP, nebo alespoň výrazným způsobem zpomalí. Už nemáme příliš velký prostor. Víte, že limit je 60 % HDP. Jestliže ho překročíme, tak to není otázka fiskálního paktu, ale je to problém, který budeme mít i z hlediska stávajících pravidel Evropské unie, a znemožní nám to přijetí eura. Proto je velmi důležité, abychom limit zadlužení 60 % jako Česká republika nepřekročili.

Co pro to můžeme udělat? Samozřejmě dělat vyváženou rozpočtovou politiku, která na jedné straně nebude nepřiměřeně zvyšovat dluh, ale současně nezařízne hospodářský růst, protože rostoucí ekonomika může přinést dodatečné daňové příjmy, které pomohou stabilizovat schodek. Za druhé, boj proti daňovým únikům. Pokud se nedokážeme shodnout na zvýšení daňových sazeb, alespoň některých, tak já pevně věřím, že se dohodneme ať už ve vládě, nebo v této Sněmovně na dalších opatřeních proti daňovým podvodům, která mohou zvýšit příjmy veřejných rozpočtů. To, co je samozřejmě možné udělat bez ohledu na fiskální pakt, bez ohledu na to, že nebude platit článek 3 a 4, je přijmout fiskální ústavu, nebo, chcete-li, dluhovou brzdu. To je, myslím, věc, na které bychom se také mohli domluvit mezi vládou a opozicí, protože i dluhová brzda bude vyžadovat ústavní většinu. A jestliže bychom mohli přijmout dluhovou brzdu, tak bychom také měli ustavit fiskální radu, která koneckonců vyplývá nejenom z fiskálního paktu, ale už ze stávajících platných smluv, kterými je vázána i Česká republika. Takže bez ohledu na to, jestli fiskální pakt bude, nebo nebude schválen, tak se domnívám, že tady v Poslanecké sněmovně můžeme udělat hodně práce pro to, aby se hospodaření České republiky v následujícím období zlepšilo. A pokud se nám to povede, pak si myslím, že skutečně nebude žádný důvod k tomu, abychom přistoupení k fiskálnímu paktu odmítali.

Vážené dámy, vážení pánové, v této situaci vládě nezbývá, než jednat s jednotlivými poslaneckými kluby, diskutovat o podmínkách, za kterých by bylo možné fiskální pakt schválit ve Sněmovně. Chci upozornit na to, že to je unikátní příležitost, protože teď je v Poslanecké sněmovně a je i v Senátu ústavní většina, která je proevropsky orientovaná. Teď je šance k fiskálnímu paktu přistoupit a myslím si, že bychom toto období neměli promeškat, protože na podzim budou senátní volby, budou další volby, které změní složení Poslanecké sněmovny nejpozději za tři roky. To znamená, že to všechno jsou faktory, které budou ovlivňovat i schopnost ratifikovat fiskální pakt. Teď máme unikátní příležitost, abychom to dotáhli do konce. A já bych chtěl požádat všechny poslance, kteří se domnívají, že Česká republika do Evropy patří, aby o této otázce a o této možnosti velmi vážně přemýšleli. Děkuji. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. Dále se o slovo přihlásil nejprve pan zpravodaj. Pak s přednostním právem pan ministr zahraničí Zaorálek. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Karel Rais: Já jsem chtěl reagovat na předřečnici, kolegyni z Úsvitu, protože tady vidím dvě tendence. Jedni poslanci říkají - toto nepřináší nic nového, a pak tedy postřehnou, že vlastně jde skutečně o zvýšení informovanosti, o možnost získávat informace z Evropské unie, že to samozřejmě vede ke zvýšení, když bude diskuse o konkurenceschopnosti, o diskusi o Evropské unii, tak budeme mít informace, a tak jak v podstatě si myslím, že standardně víme, že informace je základem úspěchu, bez informace v podstatě není šance řídit ani stát.

Tak to je jeden extrém. A na druhou stranu kolegyně předřečnice hovořila, jako kdybychom přijímali kompletní smlouvu. Ty dotazy, které ona kladla, se týkaly celku. Toto samozřejmě je relevantní, tyto dotazy klást, ale podle mě až v době, kdy prostě budeme přistupovat k té smlouvě jako celku. Dneska v podstatě jde skutečně o tu část informační a o to, když to přečtu přesně: otázky zvyšování konkurenceschopnosti, změny celkového uspořádání eurozóny a pravidel eurozóny. Zatím jsme z toho byli vyloučeni jako Česká republika a prostřednictvím vlády k tomu bude přístup. A to si myslím, že je samozřejmě krok správným směrem. A zbytek? Tady si myslím, že celkem velmi dobře řekl pan předseda vlády, takže to nemá cenu, abych opakoval.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Nyní s přednostním právem pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji, tak přeji příjemné odpoledne. Takže jsme viděli, že pan premiér dostal Pinocchia. Dostal Pinocchia za to, že údajně lže. Já vždycky jsem tady apeloval, když jsem byl ještě ve vedení Sněmovny, abychom šetřili těmi silnými výrazy a abychom tady hodně zvažovali, než o někom tady říkáme, že se lže, protože tady ta inflace je velmi nepříjemná, ani veřejnost to dobře nevnímá. Takže já mám dojem, že každý, kdy tohle něco řekne, dokonce to řekne o premiérovi, tak by měl skutečně velmi dobře vědět, o čem mluví. Je přece evidentní i z té debaty, která tady probíhala, i z toho, co vlastně tady vyčítal pan poslanec Kalousek - ten vyčítal právě to, že vlastně tahle vláda to předkládá, aniž by chtěla dodržovat ten jednoprocentní... Takže samozřejmě tady nikdo nelže a to, co se tady předkládá, je v tomto smyslu naprosto konzistentní. Takže já opravdu apeluji na to, aby... Pinocchio, to je takový styl "pan Bárta", mi to připadá. To je styl "Věci veřejné". Já bych to rád paní poslankyni vrátil, ať si to vezme. A ať všichni zváží, než budou používat podobné metody osočování, a vlastně je to napadání a nevede to k ničemu. Tak buď vedeme debatu o fiskálním paktu, bavíme se seriózně o tom, co to je, a nepoužíváme prostě silných výrazů ve chvíli, kdy to není opodstatněné a není to věcně správné a vlastně to mate veřejnost. Takže já o tohle prosím, aby ta debata měla úroveň.

A pak - já nebudu říkat o nikom, že lže. Já pouze mohu říci, že něco není fér. A já vám řeknu, co není fér v té debatě. Pan poslanec Kalousek tady vystoupil a ukazoval vám tady pěkný graf. V tom grafu, pokud si vybavíte, ukazoval, jak vláda v době, kdy on byl ministr financí, snižovala strukturální deficit - úspěšně. Samozřejmě já bych k tomu rád podotkl, že to je sice pěkné, nicméně zároveň jsme šli do těžké ekonomické stagnace. Takže radovat se z čísel... Chápete? Ekonomika se nedá posuzovat na základě jednoho vybraného faktoru. Když jdete prostě do krize a vezmete jedno číslo, na kterém budete dokumentovat, jak jste si dobře vedli, tak je to vždy trošku nepřesné. Tak já tvrdím, že ten graf - je sice pěkné ho ukázat, vzkazuji panu poslanci Kalouskovi, ale je to trochu vždycky nepřesné, jemně řečeno. Protože ve skutečnosti ta ekonomika nám pěkně upadala v té době. A jedna věc je, že jste snižovali strukturální deficit, ale vy jste, pane - tedy neříkám přímo vám - ale plynulo z toho grafu, že potom co nastoupila nová vláda, tak ta oproti tomuto úspěšnému trendu snižování strukturálního deficitu začala naopak ten strukturální deficit - a to je tady teprve tři měsíce, a už vidíme, že má tendenci ho zvyšovat.

Tak, vážení kolegové. Já jsem si vzal fiskální výhled České republiky, který zpracovalo Ministerstvo financí pana Kalouska z roku 2013, pan Kalousek zřejmě nepopře, že to je dílo z jeho ještě dílny, a když se podíváme na prognózu České republiky a vývoje strukturálního deficitu, tak zjistíme podle mě docela pozoruhodnou věc. Tehdejší ministr financí v této prognóze totiž předpokládá, že po tom úspěšném snižování strukturálního salda bude následovat po roce 2014 trend jiný, naopak se nám strukturální saldo začne zvyšovat, ale větším tempem, než je to, které nám tady vyčítal. Protože jestli my tam máme na rok 2014 minus 1,3, tak on tady má minus 1,8. Jestli my na rok 2015 máme minus 1,8, tak on má minus 2,1. Pan ministr financí dle mého - tehdy Kalousek - předpokládal, že po té stagnaci - hluboké - ekonomiky bude potřebovat prostor na to, aby s tou ekonomikou něco zřejmě dělal. To je moje spekulace. Já si to jenom myslím. A v té jeho prognóze, kterou on vlastně tehdy zaštítil jako ministr financí, se předpokládá, že po ústupu a snižování bude muset následovat naopak větší expanze, zřejmě finanční. Takže zatímco s ní počítal u sebe, tak nám právo na ni upírá a říká, že my prostě chceme pravděpodobně rozdávat ty peníze. Já to říkám, že tohle mi připadá, že není fér. Ty diagramy takto tady prezentované, si myslím, že matou a nejsou prostě skutečně celkovým vyjádřením toho ekonomického stavu. A domnívám se, že by měla strana TOP nebo pan poslanec Kalousek poskytnout této vládě prostor aspoň takový, jaký si on vykolíkoval sám ve své vlastní prognóze. (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministru zahraničí. Dále dvě přednostní přihlášky. Nejprve pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Ale já jsem formuloval nabídku za TOP 09 myslím velmi vstřícnou a přiznám se, že mě trochu zaráží ten konfrontační tón pana ministra zahraničí. Já nevidím důvod, o co bychom se měli přít. Říkáte-li, že jsou ta čísla nepřesná, já si to nemyslím, protože jsou to aktuální čísla Ministerstva financí, které vede první místopředseda vaší vlády, já těm číslům věřím. Já jsem žádná čísla než čísla Ministerstva financí nepoužil. To za prvé.

Za druhé, já vám to přece vůbec nevyčítám, já naprosto uznávám, že na to máte právo a mandát. Já jsem prostě jenom ukázal, jak ten vývoj probíhal a probíhá, a jestli na to máme jiný názor, to ještě neznamená, že by vláda neměla legitimní mandát a právo k výkonu této fiskální politiky. Neprojednáváme teď konvergenční program. Kdybych měl právo hlasovat o konvergenčním programu, tak bych samozřejmě pro takový konvergenční program ruku nezvedl. Ale ten konvergenční program schvaluje vláda, vláda ho schválil a poslala do Bruselu a já jenom interpretuji čísla, která jste schválili vy, nikoliv já.

My teď projednáváme fiskální kompakt, kde vy opět máte právo uplatnit výjimku. Otázka ovšem je, jestli s touto výjimkou dosáhnete ratifikace ústavní většiny. Toť vše. Já tady neříkám, TOP 09 vám tady neříká jako někteří jiní naši kolegové jasnou pozici: Ne, my vám to neschválíme. My říkáme: Ano, my to budeme rádi ratifikovat, protože jsme o to stáli a stojíme a stát budeme, ale chceme to celé, nechceme to s výjimkou. A dokonce říkáme: Chápeme, že to pro vás v roce 2015 může znamenat problém, jsme ochotni se o tom bavit od roku 2016. Což opravdu nemůže být problém, protože jestliže jsme snižovali strukturální deficit v Nečasově vládě průměrným tempem fiskálního úsilí 1,4 % - to je opět údaj z konvergenčního programu Ministerstva financí, to jsem si nevymyslel, to je vyhodnocené fiskální úsilí let 2010 až 2013 - no tak prostě z 1,8, které plánuje konvergenční program na rok 2015, se na to jedno procento v roce 2016, zvlášť když se ekonomice daří, dostanete bez problémů. A nebo ne, nebo jste rozhodnuti dělat jinou fiskální politiku, a pak nemůžete počítat s našimi hlasy. Ale kvůli tomu se nemusíme hádat. My jsme vám tady férově nabídli, za jakých podmínek můžete počítat s našimi hlasy, a vy mně, pane ministře, v podstatě nadáváte, že vám tady něco vyčítám. Já vám tady vůbec nic nevyčítám. Já jsem vám sdělil podmínky, za kterých můžete počítat s našimi hlasy, a myslím si, že jsou to podmínky mimořádně vstřícné. A že ministr zahraničí, který ty hlasy potřebuje k ústavní většině, by si toho měl spíše vážit a jít sednout k jednacímu stolu, místo aby tady vztekle dupal nožičkou a říkal, že je to jinak. Tolik tedy můj názor.

Pokud jste citoval tu predikci. Ano, to skutečně byla prognóza. Protože ta prognóza musí vzít v úvahu nejenom ekonomickou, ale i politickou situaci. Jestliže vláda, která velmi usilovně snižovala strukturální deficit, věděla, že politická situace - pro léta 2014 a další lze předpokládat výrazně levicovou vládu, tak pochopitelně s jistou mírou optimismu předpokládala, že se alespoň pokusí udržet celkový deficit pod 3 %, tzn. predikovali jsme 2,9, což znamená zvýšení strukturálního deficitu. Politická situace, alespoň verbálními vyjádřeními, není taková, jak jsme predikovali. Druhá nejsilnější vládní strana říká, že chce šetřit, a komunistická strana nemá vliv na fiskální politiku vlády. Tak je šance podle našeho názoru se tím parametrem strukturálního deficitu dostat do souladu s článkem tři fiskální smlouvy. Anebo ne. A když ne, tak my pro to holt nebudeme hlasovat. Vaše právo je tomuto požadavku nevyhovět, naším právem v takovém případě je potom pro to nehlasovat. Kvůli tomu se přece nemusíme hádat ani si to navzájem vyčítat.

A říkáte-li, že je to nepřesné, protože je potřeba podívat se na to v celku. Já jsem, prosím pěkně, neformuloval fiskálkompakt. Já nejsem odpovědný za to a ani TOP 09 není odpovědná za to, že ten základní parametr rozpočtové odpovědnosti v deficitu je strukturální deficit. Strukturální deficit, a ne řada jiných indikátorů, které vy byste tam třeba moc rád viděl. Ale prostě fiskální kompakt, na kterém se shodla drtivá většina zemí Evropské unie, je prostě strukturální deficit a dluhová brzda. To znamená, že se musíme bavit o strukturálním deficitu. Tečka. Chcete-li ho dodržet, já bych si to velmi přál, můžete počítat s našimi hlasy při ratifikaci fiskálního kompaktu i při schvalování všech rozpočtů. Nechcete-li ho držet, máte na tento názor právo a my netvrdíme, že jsme nositelé jediné pravdy, budete mít svoji pravdu, ale nebudete mít naše hlasy.

Tak se, pane ministře, nevztekejte a pojďte radši zasednout k jednacímu stolu, jestli nenajdeme nějaké společné východisko. My jsme konstruktivní opozice, my jsme dali nabídku. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To bylo stanovisko pana předsedy klubu TOP 09. A nyní s přednostním právem pan předseda Stanjura a pan ministr financí a místopředseda vlády Andrej Babiš. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Já jsem čtyři roky v Poslanecké sněmovně a mám vzácnou příležitost souhlasit s Lubomírem Zaorálkem. Tak mi to nedalo, abych nepřišel k mikrofonu a veřejně se k tomu nepřiznal. S tím, jak říkal, že jedno číslo o ekonomice nic nevypovídá. Já s tím naprosto souhlasím. Stejně tak si myslím, že strukturální deficit má poměrně gumovou definici, a myslím si, že rozhodující evropské země ho klidně změní v okamžiku, kdy jim to bude vyhovovat. A nemyslím si, že to základní, proč my třeba nechceme přistoupit k tomu fiskálnímu kompaktu a hrát si, jestli by na něj rozpočet, strukturální deficit jedna celá nula nula celá devět (Nebylo srozumitelné.) Ale v tom případě kdyby ta debata byla korektní o ekonomikách, tak taky nepoužijeme jedno číslo. Velmi často slyším - ve vedlejší zemi, u sousedů, HDP rostlo o 2,1 nebo 2,2 a u nás klesalo. Ale to je taky jenom jedno číslo. Musíme přeříkat všechna čísla - strukturální deficit, deficit, o kolik vzrostlo HDP, jak je vysoká nezaměstnanost, kolik procent rodin je ohroženo chudobou apod. Pak ta debata má fakt smysl. Protože podle mě skoro v každé ekonomice najdete jeden parametr, který je lepší než v těch okolních. A když vždycky vytáhneme ten jeden parametr a začneme se tím bouchat po hlavě, tak se nikam nedostaneme.

Zejména v oblasti státních výdajů, pokud zvýším výdaje o 40 mld. na dluh, tak ale vyrobím růst 1 % HDP. To jsou poměrně jednoduché počty. Říkám to trošku zjednodušeně a zaokrouhleně. Ale debata, jestli za to stojí, za to vykázání plus 1 %, půjčit si 40 mld. a nějakým způsobem je buď utratit, nebo investovat, ať mě nechytáte za slovo. Ale když dám těch parametrů víc vedle sebe, porovnávám je všechny, nebo skoro všechny, když sleduji číselné řady, trendy apod., má to smysl.

A ten trend se prostě otočil. Já vám tak napůl vyčítám rozpočet 2014. Já vím, že jste ho netvořili. Ale vy jste pro něj hlasovali. Takže zase nemůžete říkat: my s tím nemáme nic společného. A vzpomeňte si na tu debatu v prosinci u státního rozpočtu, kdy z řad vládní koalice, resp. budoucí vládní koalice, protože vláda ještě nebyla, zazněla silná slova, kolik se nakonec ještě seškrtá výdajů. A my jsme říkali: výborně, v tom vás určitě podpoříme. A jsme v půlce května, pomalu jsme v polovině rozpočtového roku a ta čísla zatím nějak nevycházejí. Tak, těšíme se na to, že k tomu dojde.

Ale ta hlavní výhrada, a to chci zopakovat - my přece nepotřebujeme k tomu, abychom rozumně hospodařili, Brusel. To je ta hlavní výhrada. O tom se bavme. Potřebujeme k tomu Brusel? Potřebujeme, aby nás někdo kontroloval? Abychom se k tomu zavazovali? Nebo to potřebujeme kvůli sobě? Já myslím, že to potřebujeme kvůli sobě a že víme moc dobře, co vlastně chceme. Možná máme jiné programy a určitě se lišíme v tom, jak ty cíle naplňovat. Ale určitě k tomu nepotřebujeme Brusel.

A o tom, jak mluvil pan premiér Sobotka, o tom poplácávání v Bruselu. No nebyl jsem to já, kdo se s nimi nechal fotit a na těch brífincích říkal: No, my vidíme tu výraznou změnu té evropské politiky. Výborně, pane premiére! Vy jste už podepsali nebo podepíšete fiskální pakt... O tom jsem mluvil.

Já vím, že to je docela lidsky potěšitelné. Kdo byl občas na Evropské radě jako ministr, tak ví, že poprvé vám řeknou pane ministře, podruhé vám řeknou pane Stanjuro a potřetí vám řeknou Zbyňku, to jsme už ale přátelé, že jo. No ale skuteční přátelé v té evropské politice skutečně nejsou. Tam prostě každý hájí své národní zájmy a my bychom si to měli jasně říkat a pokusit se shodnout tady v českém parlamentu, což je národní zájem, a ne odevzdávat další a další a další kompetence do Bruselu, protože pak na to nebudeme mít žádný vliv.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě než dám slovo panu místopředsedovi vlády, budu konstatovat omluvy, které mi byly doručeny. Od 18.50 se omlouvá pan poslanec Josef Nekl, od 17 hodin ze zdravotních důvodů pan poslanec Vojtěch Adam, potom pan poslanec Martin Novotný od 16 hodin, od 19 hodin se omlouvá pan poslanec Uhlík, pan poslanec Martin Komárek od 16.30 do 19 hodin a pan poslanec Pospíšil od 15.45 do konce dnešní schůze, Martin Lang potom se omlouvá od 19 hodin z pracovních důvodů.

Pane ministře, pane místopředsedo vlády, jste na řadě v obecné rozpravě. Prosím máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Dámy a pánové, já už jsem si v rozpočtovém výboru nacvičil s panem ministrem Kalouskem strukturální deficit. Tak já bych ho tady znovu ukázal.

Pan ministr Kalousek plánoval na příští rok deficit 120 mld. (ukazuje na papíru) a strukturální deficit minus 1,8. My plánujeme minus 1,3. Takže snižujeme. Pan ministr Kalousek plánoval 2015 minus 2,1 a my plánujeme minus 1,8. Pan ministr Kalousek se vysmívá. Ta jeho nabídka je vlastně výsměch, protože co on nám vlastně říká? On nám vlastně říká, že potom co v roce 2010 on a Nečasova vláda snížili všem státním zaměstnancům platy o deset procent, zmrazili důchody, od roku 2010 se tady nestaví dálnice, tak on nám dneska říká: Jo, já budu hlasovat pro ten § 3 a 4.

A co nám říká § 3 a 4? Paragraf 3 a 4 nám říká, že náš deficit, náš schodek, musí být 40 mld., nebo maximálně 60 mld. Takže on vlastně říká, kdybych si vzal regionální školství, tak říká: "Učitelé, my vám vezmeme polovinu vaší výplaty." To je přesně, protože 80 mld. jsou platy učitelů v regionálním školství. Samozřejmě je demagogie říkat, jaké úsilí minulá vláda vyvinula. Vraťme se do roku 2009, když pan ministr Kalousek plánoval plus 4,5 % HDP - a div se světe, netrefil se a bylo minus 5 %, takže vykázal schodek 198 mld.

Já skutečně nechápu tuto debatu o pravomoci Bruselu. My se k ničemu nezavazujeme. Nevím, jestli pan Stanjura nebo pan Fiala četli smlouvu. My se k ničemu nezavazujeme. Nechceme žádný dohled Evropské centrální banky. Ano, a máte pravdu, my bychom měli sami, a já jsem to řekl v prvním vystoupení, že každý živnostník a každá firma v normálním světě ví, že má plánovat aspoň nulu, nejlépe mít zisk, aby se mohlo investovat.

Vůbec nechápu, proč na jedné straně se některé parlamentní strany hlásí k Evropě a na druhé straně takovouto smlouvu, která je víceméně formálního charakteru, k ničemu nás nezavazuje, ano, máme právo na schůzky a schůzky se i realizují, v předvečer ECOFINu sedí státy, které podepsaly fiskální pakt a nejsou členy eurozóny, a máme večeři, měli jsme ji teď 5. dubna, a tam se bavíme o bankovní unii, o FTT, o fiskálním paktu, o euru, o tom, jak se Litva chystá na euro, a tak dále. Takže tím, že jsme byli vyloučeni z Evropy, s námi se nikdo nebavil, protože naši ministři ani nikam nechodili. Já jsem byl teď v pondělí v Berlíně za ministrem Seiblem a minimálně, když už jste zapomněli, tak z Evropy jsme dostali 333 mld. korun v rámci strukturálních fondů, a to jsme ještě nejhorší v rámci čerpání a ještě nejzkorumpovanější. Takže nechápu, kdo to četl a kdo říká, že nám bude Brusel něco diktovat. Nebude nám nic diktovat, neboť je to gesto. Je to formalita a je neuvěřitelné, že o tom umíme tak dlouho diskutovat.

A pokud tady pan Stanjura mluvil o zemědělcích, tak to je skutečně velice zajímavé, protože právě ODS, Klaus byl největší nepřítel českých zemědělců. Pan Nečas byl jediný, který šel do Bruselu a řekl, že máme problém s rozpočtem pro zemědělce. Kalousek to zopakoval. Takže vy jste byli největší nepřátelé zemědělství. A kde by bylo naše zemědělství, kdyby nedostávali těch 30 mld.? Kdo by uživil tuto zemi, když už jsme i tak nesoběstační?

Já vůbec nechápu tuto debatu. Vy jste nám nechali tenhle stát v rozkladu, systémově od roku 2010 se nestavějí dálnice, dokonce hlasujete proti tomu, abychom urychlili výkup, takže děláte všechno pro to, abyste vlastně pokračovali v destrukci tohoto státu. A příklad se slovenskou pravicí je velice dobrý. Vy jste na stejné cestě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu vicepremiérovi. Nyní s faktickou poznámkou předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura, potom s přednostním právem pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek a potom další přihlášení, pokud se pořadí nezmění. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Jako obvykle jsme terčem řady urážek, ale nebudu reagovat stejně nevěcně. Já jsem rád, že pan vicepremiér řekl to co já. Gesto, formalita, v zásadě zbytečná věc. Ale váš premiér a ministr zahraničí říkají, že je to klíčové, velmi důležité. Tak co je pravda? Je to gesto, nebo formalita? A já s tím souhlasím, že to tak je. Anebo je to klíčové, důležité, nezbytné pro další fungování České republiky v rámci Evropské unie? Nemůže platit obojí. Nemůže říkat premiér jedno a vicepremiér druhé. Může, dneska jsme to slyšeli. Ale co si z toho máme vybrat? A když je to taková formalita, takové gesto, proč k tomu potřebujeme ústavní většinu? Skutečně máme Ústavu, kde formalita, gesta a zbytečnosti se hlasují ústavní většinou? My to tak nevnímáme. My to vnímáme opravdu jako cestu k euru, jednosměrku, ze které nebude moci návratu, pokud by to bylo pro Českou republiku výhodné. A to je všechno.

V hodnocení toho, co vláda chce ratifikovat, se zcela výjimečně s ministrem financí shoduji. A před chvilkou pochválil premiéra Nečase, že se za zemědělce bil, a pak hned řekne "a ODS dělá všechno proti nim". Může platit jenom jedna, nebo druhá věta. Nechci říkat, která má platit a co si myslí ministr financí. Ale nemohou platit obě dvě dohromady. To prostě nedává žádnou logiku.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Miroslav Kalousek s přednostním právem. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Nehněvejte se, že vystupuji potřetí. Já jsem se domníval, že všechno podstatné zaznělo v pozici klubu TOP 09, ale musím říct, že teď cítím obyčejné lidské zklamání. Není dneska první, ale je mnohem zásadnější než to, co mě mrzelo před chvílí. My jsme opravdu řekli vážně míněnou nabídku. Kdybychom byli negativistická opozice - a já si myslím, že si snadno vzpomenu na doby, kdy dnešní nejsilnější vládní strana byla opravdu důslednou negativistickou opozicí vůči všemu, i k tomu, co pokládala víceméně za rozumné, vždycky našla dostatek důvodů, aby byla v každém případě proti. Kdybychom byli negativistická opozice, tak najdeme nějaký důvod, proč bychom byli proti, protože proč bychom vám měli pomáhat s ústavní většinou? My vám chceme pomoci s ústavní většinou, proto jsme po velmi podrobné a vážné diskusi, byť jako strana opoziční, řekli jasnou nabídku, že vám pomůžeme s ústavní většinou a že vám pomůžeme schválit rozpočty za těch a těch předpokladů. A domníval jsem se, že zazní alespoň "dobrá, tak tady padla vážně míněná nabídka, půjdeme o ní jednat". Já bych docela ocenil, kdyby po vystoupení pana ministra Zaorálka a pana ministra Babiše pan premiér jako předseda vlády řekl, zda se vůbec vláda chce touto nabídkou zabývat a zda s námi chce jednat. Jestli ne, tak nemusíte, ale my vám to nabízíme velmi upřímně. A znovu říkám, bez postranních úmyslů, jako konstruktivní opoziční návrh.

Ještě jednou, protože mě pan místopředseda vlády zřejmě neslyšel. Chci říct, že predikce na rok 2014 a 2015 byly opravdu predikce, protože jsme předpokládali politickou situaci, o které v zásadě nikdo nepochyboval, a nikdo si nemyslel, že se se strukturálními deficity bude dělat něco jiného, než že se zvyšují. Nicméně výsledek v letech 2013 v tomto parametru, můžeme mluvit o jiných, můžeme říct, že jsme měli nejnižší míru chudoby v rámci Evropské unie, ale bavíme se o fiskálním kompaktu, tak se bavíme o strukturálním deficitu, tak v tomto parametru se strukturální deficit vyvíjel takto. Průměrným úsilím 1,4 % ročně, opakuji údaje z materiálu pana ministra Babiše, který schválila vláda České republiky. (Ukazuje dokument.) Formulace je tam přesně taková. Fiskální úsilí, to znamená snaha vlády šetřit, bylo 1,4 % ročně, což je při 1 % zhruba 40 mld., představuje zhruba 55 mld. ročně fiskálního úskalí. Nepočítám-li rok 2014, počítám-li váš předpoklad z roku 2014 a 2015, počítám, že vaše negativní fiskální úsilí, to znamená, že neušetříte ani korunu, ale naopak budete mít větší deficit, že vaše negativní fiskální úsilí bude 20 mld. ročně. Jenom to konstatuji. Nic jiného. Jsem dokonce ochoten to pochopit pro rok 2015, jenom říkám, že chcete-li mít fiskální smlouvu v roce 2016, tak ve sporu, zda to je formalita, jenom gesto, anebo je to skutečně závažná zásadní věc, my tvrdíme: Ano, my to nechceme mít jako formalitu, my to nechceme mít jako gesto, my to chceme mít jako závažnou zásadní věc se všemi právy a závazky, tedy i s hlavou III a IV. Jenom pro takovou smlouvu budeme hlasovat. Je na tom něco nesrozumitelného nebo urážlivého? Nebo to někoho pohoršuje? Nebo máte pocit, že se vám vysmíváme? To je prostě férová nabídka, kolego.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní se dostáváme k řádně přihlášeným. Nyní pan poslanec František Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem dnešní vystoupení nechtěl vést v konfrontačním duchu, nicméně pan Babiš mě zase nadzvedl ze židle. Já bych ho moc poprosil, aby - možná že vám to projde v těch vašich novinách, ale abyste už tady přestal lhát. Vy jste tady řekl, že my jsme hlasovali, nebo tady jste hlasovali proti zrychleným výkupům. Tak já vás jenom upozorňuji, že tady nikdo nehlasoval proti výkupům, že vašemu panu ministrovi dopravy se podařilo to, co se nepodařilo zatím zřejmě, aspoň co já pamatuji, nikomu, že tady obhajoval jiný materiál, než je v parlamentní databázi. Že to bylo z mé strany, kdo nabídl maximální zkrácení, a ten návrh prošel, aby se v hospodářském výboru vůbec vyjasnilo to fiasko. Protože já nevím, co jste na vládě vlastně schvalovali nebo neschvalovali. Takovouhle ostudu tady ještě nikdo ani procedurální neudělal. A my jsme tady udělali maximum pro to, aby to ze stolu nespadlo.

Další, k neotvírání dálnic. Možná nemáte latifundie v jižních Čechách, abyste věděl, že jenom loni se tam otvíralo asi přes 25 kilometrů D3 a otvíraly se další kratší úseky v celé republice. Tak prosím přestaňte vykládat nesmysly. Moc bych o to poprosil.

Takže k vlastnímu tématu. Jestli tomu dobře rozumím, tak my tedy chceme, aby se Česká republika nejenom přihlásila k fiskálnímu kompaktu, ale aby ho i naplňovala. Pokud tady pan premiér naříká, že někdo na něj připravuje nějakou past a teď že oni se mají začít chovat a teď a hned, pak bych se zeptal, když toho je schopna vlastně celá eurozóna, tak proč toho nejsme schopni my. Proč za podstatně horší situace, horších východisek, k fiskálnímu kompaktu přistoupili. My dokonce máme řadu parametrů, ať je to nezaměstnanost, ať to byl, bohužel byl, trend zadlužování. Ať je to vyrovnávání v celé řadě parametrů s ekonomickou a dluhovou krizí v Evropě a ve světě. Tak přesto tady to nejde a ve zbytku Evropy za podstatně krvavějších obětí to jde. To je vidět, jak to myslíte vážně. (V sále je hluk.)

Řekl bych, že vykastrovaný fiskální kompakt bez článku 3 a 4 skutečně bude pouze prázdným gestem. Dokonce i špatným nebo nedokonalým signálem pro investory. V tom se liším asi od pana předsedy Stanjury, protože pokud bych byl investor, který by neznal reálie České republiky, tak se podívám, jaká zhruba je očekávaná ekonomická, hospodářská i společenská stabilita země, a podle toho bych se rozhodoval. V té zkratce asi nikdo nebude zkoumat, co obsahuje a jak dobře nebo špatně je napsaná smlouva, ale pouze se podívá na to formální gesto, to znamená, jsou v tom proudu států, které přijaly ten závazek, nebo nejsou.

To, o co nám ale jde primárně, tak to je skutečné odpovědné rozpočtování. Fiskální odpovědnost. Protože my klademe, na rozdíl asi od vás, od vládní koalice, rovnítko mezi fiskální odpovědnost a kvalitu života. Myslím si, že příklady z Řecka, Španělska, Itálie a dalších zemí, dokonce i těch hodně rozvinutých, ukazují zcela jasně, snad s výjimkou Německa se to v Evropě týká všech zemí, že je přímá úměra mezi tím, protože kvalita života, to je také stabilita a klid občanů, zda budou dostávat aspoň v dosavadním rozsahu s nějakým očekáváním, vylepšováním nebo alespoň stability setrvalého stavu penze, zda se postaráme o potřebné, zda jsme schopni ufinancovat tu část ekonomiky, kterou bohužel stále více, která přechází pod veřejný sektor.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Požádal bych kolegy o klid, aby mohl pan poslanec František Laudát dokončit svoji řeč a abyste mu věnovali patřičnou pozornost. Prosím, pane poslanče, pokračujte.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji, pane předsedající. Tím, že se hlásíme, nebo chceme tady vynucovat fiskální odpovědnost, tak už jsme hodně po sezóně. Já bych upozornil, že bez velkého humbuku ale řada zemí už počátkem 90. let ve světě sáhla k tomuto kroku, byť v roce 1997, jestli se nemýlím, a byl to i pan dnešní premiér Sobotka, se vysmívali Václavu Klausovi, když chtěl zakomponovat do Ústavy princip nezadlužování země, to znamená, rozdělujme jenom takové peníze, když to řeknu hodně zhruba, které vybereme, aby byl prostě soulad příjmů a výdajů. Jsou země, které dokonce, nebo jejich části, nižší celky, které to dokonce přijímaly už ve druhé dekádě minulého století.

Já jsem očekával, že někdo z Úsvitu se tady přihlásí k demokracii švýcarského typu. Nechal jsem si vytáhnout, jak funguje ve Švýcarsku rozpočtová odpovědnost. Takže tam většina municipalit aplikuje tzv. harmonizovaný účetní model. Tento model odděluje u účtu administrativní provozní účet a investiční účet, přičemž roční provozní účet musí být vyrovnaný. Přebytky nebo deficity mají být eliminovány úpravou daní. Dále platí pravidlo, že alespoň 60 % ročních investičních nákladů by mělo být samofinancováno. Některé kantony také zavedly závaznou legislativu, která omezuje úroveň deficitu a ukládá bezprostřední korektivní opatření. Když jsem tady zmiňoval minulé století, tak v kantonu Saint Gallen například zákon ze 17. června 1929 o kantonálních financích stanoví, že rozpočet musí být navržen v souladu s principem vyrovnaných příjmů a výdajů. V praxi tato podmínka je považovaná za splněnou, pokud rozpočtový deficit nepřesáhne tři procenta daňových výnosů.

Myslíte, že byste mě nemusel rušit, pane kolego? (K poslanci Pavlu Blažkovi.)

A pokud přece jenom dojde k překročení deficitu, ten se převádí do dalšího roku a platí totéž pravidlo, to znamená, nemůžou hospodařit deficitně.

Bylo tady zmíněno Polsko. Tam udělali přesně ty kroky, které sociální demokracie slibovala při vyjednáváních v minulém volebním období s vládou Petra Nečase a od kterých se potom odtáhla. To znamená, národní veřejný dluh mají zastropovaný na maximálně 60 % ročního HDP a zároveň zavedli monitorovací systém. Pokud by to bylo překročeno, nastupují velice tvrdé restrikce a další zadlužování není možné a musí dojít ke krácení téměř čehokoliv. Takže pokud by bylo Polsko, sociální demokraté měli šanci už v minulém volebním období.

Myslím si, že spíš můžeme být v očekávání toho, že tady někdo zkusí možná, byť v jiné podobě a v jiných časových horizontech, zopakovat příběh z Kanady. První provincií, která v roce 1991 zavedla zákon o vyrovnaném rozpočtu, byla Britská Kolumbie. Následující vláda pod vedením Nových demokratů - tak se ta strana jmenovala, Noví demokraté, nikoliv sociální demokraté - zákon krátce nato zrušila a nastala série rozpočtových deficitů. V roce 2000, těsně před volební porážkou, Noví demokraté schválili zákon o rozpočtové transparentnosti a odpovědnosti, který následně vítězní liberálové nahradili zákonem o vyrovnaném rozpočtu a ministerské odpovědnosti.

K tomuto zákonu byl s ohledem na probíhající krizi a s tím spojeným výrazným snížení příjmů rozpočtu přijat dodatek, který umožnil schválení rozpočtového schodku. Dodatek k zákonu umožňuje dosahovat po dobu dvou let rozpočtových deficitů. Na konci tohoto dvouletého období ovšem tato výjimka automaticky končí a bude platit původní zákaz deficitního financování. Myslím si, že některá z koaličních stran by se mohla přejmenovat na Nové demokraty.

Sami víte, že i když je to právně zakotveno, jak probíhá prolamování veřejného dluhu Spojených států, kde jste svědky téměř opakovaného rituálu. Co je zajímavé, že pokud se dneska proti prolomení dluhového stropu - mají dneska dluh 17 bilionů dolarů - ohradí, tak zločinec už je v podání médií, dokonce i těch českých, jsem si všiml při poslední story, ten, kdo dluh nechce prolomit, nikoliv ten, kdo ho prolamuje, za což je zodpovědný prezident Spojených států Obama. (V sále je trvalý hluk.)

Země, které to vzaly zcela vážně už v minulé dekádě či ke konci předminulé a skutečně mají neúčinnější pravidla pro stabilitu veřejných financí, tak je Indie, kdysi ve srabu koncem 80. let byl Nový Zéland a tam skutečně se i věnovali následné analýze toho, protože se jim podařil zázrak a skutečně se dostali k odpovědné fiskální politice a bylo předmětem zkoumání, zda to byly přijaté zákony, anebo konkrétní kroky státní administrativy a politických reprezentací. A z toho potom vlastně vyplynula jakási pravidla, principy odpovědného fiskálního řízení státu. A porovnejte si to s tím - já vám je tady odcituji, doufám, že aspoň někdo bude poslouchat - a porovnejte si to s tím, co tady vykládá pan ministr financí, resp. to, co v reálných krocích dělá.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás tedy požádám ještě o chvilku přerušení vašeho výkladu a ostatní, aby přenesli své diskuse mimo jednací sál, abyste to mohl v klidu dokončit. Pokračujte, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Za prvé. Snížení celkového dluhu země na rozumnou míru tak, aby byl vytvořen nárazník proti faktorům, které mohou mít negativní dopad na celkovou výši dluhu v budoucnosti, a dokud nebude dosaženo této úrovně dluhu, celkové provozní výdaje státu v každém finančním roce musí být nižší než celkové provozní výdaje ve stejném finančním roce.

Pravidlo číslo dvě. Jakmile bude dosaženo rozumné úrovně celkového dluhu země, tato úroveň má být udržována, čehož má být dosaženo tím, že po rozumně dlouhou dobu nemají celkové provozní výdaje země přesáhnout její celkové příjmy.

Za třetí. Dosažení a udržení úrovně čisté hodnoty země, která bude poskytovat ochranu před faktory, které mohou působit negativně na čistou hodnotu země v budoucnosti.

Za čtvrté. Opakované řízení fiskálních rizik, kterým země čelí.

Za páté. Sledování politiky, která je konzistentní s rozumným stupněm předvídatelnosti úrovně a stability daňových sazeb pro budoucí roky.

Tolik tedy Nový Zéland a analýza jejich fiskálního úspěchu, ze kterého žijí dodneška. A právě to se odvinulo z toho, že došli k závěru, že ne zákony, protože řada zemí má poměrně tvrdou legislativu, ale jestliže politici se dostanou do problémů, tak legislativu ohýbají a zadlužují dál. Takže potom konkrétní chování v politice rozhoduje o fiskální odpovědnosti nebo fiskálně odpovědné politice.

Tady pořád padá, že se máme učit od sousedního Slovenska. Já se domnívám, že jsou na trajektorii fiskální blamáže, podobně jako jsme byli my, a zřejmě se tam vrátíme. Já bych spíš doporučoval příklady zemí, které si prošly ať už bankrotem, anebo přece jenom strašákem bankrotu. Budete se divit, jsou to jihoamerické státy a ty nejenže některé z nich typu Argentina, Ekvádor, Brazílie, Peru a další přijaly legislativu, ale také nějakým způsobem přes obrovskou korupci a politickou nestabilitu se tím začaly řídit. Takže jenom Ekvádor, pokud bych přebral žargon pana ministra financí, tak kéž by, co se týká fiskální odpovědnosti, u nás byl podobný trend a měli bychom mít ambici ne Slovenska, ale Ekvádoru, co se týká fiskální odpovědnosti. Neoddiskutovatelným faktem je, že v minulé dekádě se dařilo poměrně výrazně snižovat veřejné zadlužení Ekvádoru. V roce 2003 měli 53,7 % HDP, v roce 2005 už pouhých 40,1 % a ono to běželo dál - 2006 už byli na 33 %, 2007 mírně vzrostli na 33,1 %, 2008 - 25,5 % a v roce 2009, kdy už světem cloumala krize, tak spadli dokonce na 20,2 % veřejného dluhu z ročního HDP.

Takže já doufám, že jsem alespoň trošičku tady nastínil, co je vůbec odpovědné rozpočtování, co je odpovědná fiskální politika, proč chceme, aby nejenom formálně se ČR přihlásila k fiskálnímu paktu, ale hlavně, a to je výrazně důležité, možná i důležitější, aby hlavně to začala dnes a denně svým chováním naplňovat.

Pokud pominu pana premiéra Sobotku - od toho neočekávám ani verbálně, pokud jde o ministra financí, jedno říká, přesný opak dělá. Děkuji všem, kteří poslouchali. (Potlesk poslanců TOP 09 a ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Laudátovi. Nyní je další řádně přihlášená paní poslankyně Olga Havlová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Havlová: Vážený pane předsedající, vážený člene vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes už tady padlo mnoho argumentů a nevím tedy, proč tady a teď řešíme smlouvu, která nás k ničemu nemá zavazovat. Schválením fiskálního paktu bychom odevzdali pomyslný klíč od české státní kasy do Bruselu. Evropská unie by tak měla do budoucna možnost diktovat nám, jak máme mít sestaven státní rozpočet.

V minulých měsících jsem interpelovala jak pana premiéra, tak ministry financí a zahraničí a ptala jsem se jich na otázky ohledně fiskálního paktu. Vězte, že pravidla fiskálního paktu o strukturálním schodku ve výši 0,5 % dodržují jen Německo, Řecko, Estonsko, Dánsko a Švédsko. Je to tedy jenom 5 zemí z 25, které fiskální pakt již podepsaly. Ostatní ho jednoduše ignorují. Například Španělsko asi dva měsíce po jeho podepsání oznámilo, že ho stejně dodržovat nehodlá. A to není vše! Například pravidlo o snižování schodku pro státy, které mají celkový dluh vyšší než 60 %, dodržují podle odpovědi na interpelaci jen Německo a Rakousko. (V sále je velký hluk.) Já si počkám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Páni kolegové, paní kolegyně, prosím vás, nechte paní poslankyni dokončit v klidu její příspěvek k této věci a případné diskuse odložte nebo přesuňte do předsálí. Zejména tady vpravo bych kolegy - včetně těch, kteří jsou předsedové klubů! Prosím, můžete pokračovat.

 

Poslankyně Olga Havlová: A jak je to s povinností předkládat výhledy u státních rozpočtů, které budou dlouhodobě udržitelné? Tuto povinnost plně dodržuje jen Estonsko a Německo. Mezi džentlmeny se říká, že dané slovo a dohody se dodržují, pro fiskální pakt to rozhodně neplatí a ani zřejmě platit nebude.

Na minulé schůzi Poslanecké sněmovny jsem žádala, aby nám to vláda vysvětlila, co je to vlastně za smlouvu, kterou nikdo nedodržuje. Proč máme přijmout něco, o čem již dnes máme pochybnosti. Jsem pro rozpočtovou odpovědnost, ale ne aby na nás byl vynucován tlak vnějšími orgány Evropské rady, či dokonce Evropským soudním dvorem, které při svém rozhodování nebudou brát v úvahu zájmy České republiky, ale zájmy své, vlastní. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Olze Havlové a nyní se do diskuse přihlásila paní poslankyně Chalánková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, TOP 09 již v minulém volebním období hájila přistoupení a podpis fiskálkompaktu jak ve vládě, tak, za sebe mohu říct, ve výboru pro evropské záležitosti. Nebudu již probírat celý obsah fiskálkompaktu ani zdůrazňovat důležitost hlavy III a hlavy IV. Chtěla bych vzhledem k předcházející debatě pohovořit něco také o možnosti hájit české národní zájmy zejména v době po schválení fiskální smlouvy.

Naše národní zájmy se minimálně v ekonomickém smyslu odvíjejí od naší ekonomické struktury, jak odvětvové, teritoriální v případě zeměpisné orientace naší ekonomiky a geografickou polohou. Oba tyto faktory nás předurčují k tomu, hrát v Evropě aktivní, pozitivní roli ve smyslu odstraňování zbytečných překážek a bariér a podílení se na projektech celoevropského významu, které budou prospěšné pro nás samé a současně výrazně přispějí k ukotvení nás v evropském systému a k posílení Evropy jako celku. Tyto projekty pro nás mají daleko větší význam, než kdybychom byli vůči vnějšku uzavřená země ležící na geografické periferii. (Trvalý hluk v sále.)

Česká republika je jednou z nejvíce otevřených ekonomik na světě, a proto je životně důležité, aby byla maximálně otevřená, pokud jde o volný obchod (pohyb?) zboží a služeb. Totéž platí pro volný pohyb pracovních sil. Pokud by mělo být integrační jádro Evropské unie definováno jako dohoda na zavedení minimálních daní z příjmů, pak je naším zájmem být rozhodně proti. Totéž platí pro zavedení unijní daně. Evropská unie dosáhla svého bohatství díky konkurenci a soutěživosti mezi jednotlivci, firmami, ale i mezi státy. V našem zájmu by proto mělo být tuto konkurenci uchovat a rozvíjet. Specifikem české ekonomiky je neobvykle velký podíl průmyslu, zejména automobilového. To není dobré, protože ekonomika bez diverzifikace není dlouhodobě stabilní. Ve srovnání s většinou zemí Evropské unie máme abnormálně nízký podíl služeb na hrubém domácím produktu. Proto bychom měli podporovat maximálně volný pohyb služeb v rámci Evropské unie včetně služeb finančních, kde Evropská unie výrazně zaostává za Amerikou.

Naše přirozené ekonomické zájmy se nijak významně neliší od slovenských, slovinských, rakouských, tedy středně velkých až malých zemí ležících v centru Evropy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím ještě jednou o klid. Kolegyně, páni kolegové, zatím poslední přihlášena do rozpravy paní poslankyně Jitka Chalánková by ráda dokončila svůj projev, pak ještě vidím přihlášku ministra zahraničí. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Je tedy otázkou, proč politika těchto zemí v Evropské unii vyhlíží radikálně odlišněji v porovnání s tou naší ve smyslu vnímání evropské odpovědnosti, pozitivního a zodpovědného plnění členských závazků, nikoliv jen těch formálních, na papíře daných, i tím, že na rozdíl od nás nejsou považováni za zapšklé potížisty, kteří nevědí, co chtějí. V případě našich zájmů ignorujeme, či považujeme za samozřejmé něco, co nám přináší enormní ekonomický benefit. Díky jednotnému vnitřnímu trhu má Česká republika výrazný přebytek své obchodní bilance a enormní příliv zahraničních investic. To jsou přitom pro okolní státy pádné důvody pro diametrálně odlišné chování v Evropské unii v porovnání s tím naším. Převládá u nás velmi zúžené hokynářské, účetnické uvažování o výhodách a nevýhodách jednotlivých integračních rozhodnutí či kroků. Výrazně se to projevilo v diskusi o půjčce Mezinárodnímu měnovému fondu či dohodě o fiskálním paktu. Na jedné straně nám těžce vadí něčím do společné pokladny přispět, ale čerpání z evropských fondů v mnohem větších objemech nám nevadí vůbec a považujeme je za samozřejmé. Komplexní vnímání souhrnných přínosů a nákladů integrace by nám vůbec neškodilo.

Už to zkrátím, budu vybírat asi jen nadpisy.

Naše ekonomické zájmy v rámci Evropské unie konkrétně představuje působení na jednotném vnitřním trhu Evropské unie v co nejširší představitelné podobě, být daleko invenčnějším a více tvůrčím subjektem při vytváření společných evropských politik a projektů. Například v oblasti transevropských sítí, společných projektů financovaných z přímých grantů, vědy a výzkumu a podobně. Být zastáncem zdravého fiskálního a makroekonomického prostředí v Evropské unii a na tomto projektu se aktivně podílet. Podílet se aktivně taktéž na společné měnové politice nejprve v oblasti fiskální politiky a následně též v jiných oblastech. Je paradoxní, že vláda odmítá přistoupit na ukotvení dluhové brzdy.

Zkráceně řečeno, domnívám se, že Evropě hrozí jiná nebezpečí. Kolem Evropy obcházejí dokonce jiná strašidla, ale fiskálkompakt, euro nebo například společný evropský bankovní dohled, to určitě nejsou. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Jitce Chalánkové. Nyní se přihlásil s přednostním právem pan poslanec Roman Sklenák jako předseda klubu sociální demokracie. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, já si vzhledem k situaci, jaká je s časem a s počtem bodů, které jsme projednali na probíhající schůzi, dovoluji před vás předstoupit s několika procedurálními návrhy. Jednak dávám návrh, abychom vyčlenili pro třetí čtení návrhů zákonů i dnešek do konce jednacího dne. Pakliže by Sněmovna souhlasila, tak navrhuji, abychom hlasovali o tom, že situace, ve které se nacházíme, splňuje ten stav zvlášť odůvodněného případu, abychom mohli změnit program, a konkrétně potom navrhuji tedy v případě, že Sněmovna bude souhlasit, abychom po skončení tohoto bodu pevně zařadili bod 15, sněmovní tisk 49, což je novela zákona o vojácích z povolání, a poté pevně blok třetích čtení v pořadí bodů 53 až 61 po řadě. Tohle jsou moje procedurální návrhy.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Teď jsem si zkomplikoval situaci vzhledem k tomu, že jsem předpokládal, že přece jenom dokončíme jednání o tomto bodu, ale nezbývá mi nic jiného, než o tom hlasovat bez rozpravy, o těchto návrzích.

Odhlásím vás všechny a budeme se zabývat návrhy, které přednesl předseda klubu České strany sociálně demokratické. Přihlaste se svými identifikačními kartami a budeme mít nejdříve hlasování o tom, že je zvlášť závažná situace, při které budeme měnit program, to znamená, že ten přerušený bod číslo 15, zákon číslo 221/1999 Sb., budeme dokončovat po skončení tohoto bodu, a poté budeme ještě hlasovat o tom, že budeme moci hlasovat o zákonech ve třetím čtení. Takže tři hlasování celkem.

 

První hlasování je hlasování o tom, že je zvlášť závažný důvod pro změnu programu.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 133 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 133 z přítomných 127 pro 122, proti nikdo. Sněmovna souhlasí s tím, že jsou zvlášť závažné důvody pro změnu programu.

Nyní tedy, že po tomto bodu bude následovat bod číslo 15, tedy přerušený bod týkající se zákona o vojácích z povolání.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 134 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 134, z přítomných 132 pro 131. Návrh byl přijat.

 

Nyní je poslední návrh, a to je, že můžeme hlasovat v dnešním odpoledni po skončení bodu 15 i o zákonech ve třetím čtení.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 135 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 135, z přítomných 134 pro 134. Návrh byl přijat.

 

Protože byly i návrhy konkrétních bodů ve třetím, čtení, prosím, chcete je zopakovat? Pokud ne, můžeme hlasovat o těch třech bodech, které přednesl pan předseda Sklenák.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 136 a ptám se, kdo je pro zařazení těchto tří bodů ve třetím čtení. - Devět bodů, pardon, ve třetím čtení. Omlouvám se. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 136, z přítomných 135 pro 134, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Můžeme tedy pokračovat, s tím, že mám před sebou faktickou poznámku pana kolegy Volného. Ne. V tom případě dám slovo panu ministru zahraničí Lubomíru Zaorálkovi k jeho vystoupení v otevřeném bodě. Prosím.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Chtěl bych zareagovat nějak v celku, protože jsme vlastně vyčerpali tu řadu vystupujících k tomuto bodu. Já bych to vlastně shrnul v reakci na jednu větu, která tady zněla v průběhu vystoupení. Jeden z kolegů řekl: K čemu vlastně ten Brusel potřebujeme? Na co vlastně my ten Brusel potřebujeme?

Víte, co je na tom zvláštní? Pokud jsem to sledoval, já jsem tady včera nebyl, protože jsem byl právě v tom Bruselu, který k ničemu nepotřebujeme, tak tady hodiny probíhala debata kolem jednoho výroku ministra obrany. Proč proběhla ta debata? Protože části poslanců se zdálo, že tím výrokem možná se Česká republika v oblasti bezpečnosti ocitá na periferii. To byl zřejmě podle mě důvod toho, proč to tady někdo zvedl. Na periferii právě vůči tomu Bruselu.

Dovolte, abych vám připomněl, že ta jednání, která se týkají bezpečnosti ČR, probíhají právě v Bruselu. Ten Brusel, který, jak tady bylo řečeno zároveň, nepotřebujeme. Chápete? Čím jsme se tedy celé hodiny zabývali a proč tady někomu vadí, že se ocitáme na periferii? Já bych vás chtěl ujistit, že naše členství v Evropské unii má také veliký a významný bezpečnostní rozměr a má ho stále významnější. Právě na půdě Evropské unie třeba tento týden v pondělí ministři zahraničí jednali o bezpečnostních otázkách. Prakticky celou dobu. Ten Brusel, který nepotřebujeme, jedná o otázkách bezpečnosti, které jsem chápal, že jsou vnímány jako klíčové. A nikdo by si zřejmě nepřál, abychom se v nich ocitli na periferii. Tak jak je možné, že tady někomu nevadí, nebo vadí, že se ocitáme v Evropě na periferii, a tady to najednou někomu nevadí? Já tvrdím, že to, co dělala česká zahraniční politika v posledních letech, když jsme odmítli Pakt plus pro euro, když jsme odmítli fiskální pakt, když jsme odmítli mluvit o bankovní unii, tím vším jsme se skutečně na periferii ocitali. A já tvrdím, že to má zásadní důsledky pro pozici ČR a pro to, jak jsme tam vnímáni. Pro to, jak jsme tam bráni. Chápete? Jak jsme chápáni jako někdo, kdo se chce, nebo nechce na něčem podílet.

Dovolte, abych připomněl, že v posledních letech se díky krizi odehrálo to, že se v Evropě v drtivě většině států dospělo k poznání, že by evropská integrace v podobě, jak byla dosud, další krizi nemusela přežít, a proto se dělají kroky, aby se něčemu podobnému předešlo. To je podstata i toho, co je v základu fiskálního paktu. Je to reakce, která by měla zabránit tomu, aby se Evropa dostala do tak složitých situací díky tomu, že nemá nástroje, díky tomu, že připustí zadlužení, díky tomu, že nemá prostředky, jak řešit to, když se určitá část financí ocitá v propadech. Díky tomu se vytvářejí tyto nástroje. A jestliže některá země řekne, že nemá zájem se toho účastnit, tak se samozřejmě ocitá na periferii, a to, co nám dneska připadá samozřejmé, může být v Evropě, kde bude jádro zemí, které budou tyto věci dělat, a pak jiné, které to nebude zajímat, tak je otázka, co pro ty země na periferiích zítra zbude. To, o co podle mě stojí občané této země, je např. volný pohyb osob. O co stojí podnikatelé, kteří tu jsou, je volný pohyb zboží. Obchod, ze kterého žijeme. A to, co nám dneska připadá samozřejmé, nemusí být samozřejmé, dokonce i v takových věcech, jako je volný pohyb osob, pokud nebudeme hlídat to, aby Evropa se skutečně vyvíjela tím, že my jsme její součástí a že se drží projekt, kde většina postupuje spolu.

Do této chvíle i klíčové postavy Evropské unie měly zájem na tom, aby se Evropa neštěpila. To se dá říct o předsedovi Van Rompuyovi, to se dá říct o Barrosovi, to se dá říct o paní Merkelové, celé řadě klíčových politiků Evropy. Neměli zájem na štěpení.

Víte, že máme před sebou volby a vlastně není stoprocentně jisté, jak se bude Evropa zítra vyvíjet. To znamená to, kde my se v tomto procesu stavíme, jestli dáváme najevo, že nám jde o to, aby Evropa do budoucna fungovala, to jsou docela zásadní věci. Jestliže nám, přátelé, vadí to, že máme někteří pocit, že bychom se mohli ocitnout na periferii z hlediska bezpečnosti a ochrany bezpečnosti tohoto státu, tak já vám tvrdím, že otázka našeho plného členství v Unii, maximálně se angažujícího, je také otázka, která souvisí s budoucí bezpečností, začleněním našeho státu v Evropě. Ta souvislost je podle mě evidentní.

A já, pokud tady přicházejí jakékoli návrhy, které říkají, že jsou poslanci, byť z opozice, připraveni jednat o fiskálním paktu, tak je samozřejmě vítám. Tuto debatu jsme dnes pouze začali a já bych si přál, aby všichni zvážili, co tady říkám. Evropa se dneska rozhoduje o tom, jak zítra bude vypadat. My bychom u toho měli být. Fiskální pakt je součástí nového pohybu a bavme se o tom tady. Bavme se o tom tady, nejenom ve sněmovně, bavme se o tom na výborech. Pokud by tato debata tady začala, tak já ji vítám, i řekněme návrhy, které nemusí být vždy totožné s našimi. Rozhodně stojíme o tuto seriózní debatu a stojíme o dohodu, která překročí rámec pouze koaličních politických stran. Kéž by se nám to povedlo.

Děkuji za dnešní debatu. (Slabý potlesk.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zahraniční Lubomíru Zaorálkovi. Mám tady ještě jednu faktickou poznámku pana předsedy klubu ODS Zbyňka Stanjury. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Chtěl bych se ohradit k tomu, co řekl ministr zahraničí. Je to taková oblíbená metoda, že vytrhnu dvě slova z celé věty a pak s nimi polemizuji. Já jsem řekl, a celou větu, že k rozumné rozpočtové politice nepotřebujeme Brusel, je to v našem zájmu. Na tom trvám a vy z toho vyvozujete dalekosáhlé závěry. Já jsem řekl, že nepotřebujeme Brusel, tečka, bez té první části. To není prostě korektní. Říkal jsem, že k tomu, abychom měli rozumné veřejné finance, vyrovnané státní rozpočty, nepotřebujeme podepisovat nějaké pakty, o kterém váš vicepremiér vaší vlády tady před padesáti minutami řekl, že to je gesto, formalita, zbytečnost de facto. Prosím, když citujete a kritizujete opoziční vystoupení, tak potom v celé větě. Nic takového, co vy jste pak kritizoval, jsem neřekl, neříkám a nemyslím si to.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi klubu i za dodržení času. Nemám žádnou písemnou přihlášku ani nikoho nevidím. Obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem od pana ministra zahraničí, od pana zpravodaje o závěrečné slovo po obecné rozpravě. Ano, pan zpravodaj má zájem. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Karel Rais: Dobrý večer téměř. Pouze bych chtěl na základě toho, co jsem zde slyšel, rozšířit v podstatě okruh výborů, kde budeme tyto materiály projednávat, a to jednak výbor zahraniční, rozpočtový, to jsem říkal, a také výbor pro evropské záležitosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji. Mělo to padnout v rozpravě, doufám, že to v rozpravě padlo, celou jsem nesledoval. Takže zahraniční výbor, výbor rozpočtový a pro evropské záležitosti. Budeme se zabývat návrhy na přikázání, pokud tedy další návrhy nejsou. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání zahraničnímu výboru. Pan zpravodaj navrhl další dva výbory.

 

Budeme tedy hlasovat nejdříve zahraniční výbor, a to v hlasování pořadové číslo 137, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro přikázání zahraničnímu výboru. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 137 z přítomných 143 poslanců pro 130, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o výboru rozpočtovém, a to v hlasování 138, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro přikázání rozpočtovému výboru. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 138 z přítomných 149 pro 143, proti nikdo. I tento návrh byl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o přikázání výboru pro evropské záležitosti, a to v hlasování pořadové číslo 139, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 139 z přítomných 149 pro 143, proti nikdo. I tento návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru zahraničnímu, výboru rozpočtovému a výboru pro evropské záležitosti. Lhůta k projednání je zachována na 60 dnů. Děkuji panu ministru zahraničí, děkuji zpravodaji a končím bod číslo 51.

Ještě než začnu další body, konstatuji dvě další omluvy, a to omluvu paní poslankyně Olgy Havlové od 19 hodin a od 18.50 omluvu pana poslance Karla Šidla.

 

Pokračovat budeme tak, jak jsme před chvilkou rozhodli přerušeným bodem číslo 15.

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.