Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

87.
Zpráva vlády o vývoji kritického stavu nezaměstnanosti v České republice

Tento bod byl přerušen ve všeobecné rozpravě, do které byli přihlášeni pan poslanec Zavadil a pan poslanec Opálka. Já prosím k mikrofonu pana poslance Zavadila.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Dobré pozdní odpoledne, dámy a pánové. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, vážená vládo, ono se těžko hovoří po tak vzrušené debatě. Teď nemyslím ani emotivní, ale to, co se tam vlastně všechno odehrává, a všechno to, co jsme dostali jako informaci, tak to člověku nepřidá a já jsem ještě trošičku postižený tím, že jsem před 31 lety zažil na vlastní kůži se dívat do samopalu v jedné africké republice, kde jsem trávil půl roku, takže si dovedu představit, co se děje na Ukrajině.

Nicméně se vracím k tématu nezaměstnanosti a k některým věcem, které tady padly, a k některým poznámkám. Jak vidím, bohužel ti, co by to tedy měli slyšet, tady zrovna nejsou, ale to se nedá nic dělat.

Byla tady řeč o ceně práce, byla tady řeč o tom, jakým způsobem se vláda vypořádává nebo nevypořádává s nezaměstnaností, byla tady řeč o minimální mzdě. Já bych si dovolil učinit několik poznámek.

Začnu cenou práce. Jak je možné říkat, že cenou práce bychom měli vlastně regulovat nezaměstnanost, a myslet tím to, že bychom měli snížit výdělky, snížit cenu práce a na základě toho že bychom dosáhli lepších výsledků? Kde je dražší cena práce - v Německu, ve Švédsku nebo u nás? Určitě v Německu i ve Švédsku a kupodivu v Německu je nezaměstnanost jedna z nejnižších. Takže to není o ceně práce. A když už se o ceně práce bavím, a já už jsem to tady tuším říkal jednou, tak je potřeba rozlišit, jestli se bavím o sociálním a zdravotním pojištění, nebo o výdělku jako takovém, o mzdě, protože když se tyto dvě věci spojí, zjistíme, že cena práce u nás je velmi nízká.

K minimální mzdě. Víte, ty fámy, které se vytvářejí okolo minimální mzdy, už mě přivádějí k úsměvu a já už nevím, jak na to reagovat. Doporučil bych všem, kteří se chtějí bavit o minimální mzdě, aby si napřed vytáhli statistiku z Ministerstva práce, je tady ministryně, ona jim ji určitě ráda zašle, kde se dá v řadě let za sebou vysledovat, jakým způsobem se vyvíjela nezaměstnanost při zvyšování minimální mzdy. Je škoda, že tady není pan předseda ODS a že mu nemůžu prostřednictvím paní předsedající říct, že bych věřil, že při jeho vysokoškolském vzdělání by si tohle určitě našel a že by zjistil, že tam velké souvislosti nejsou. A já to mám skutečně z těchto analýz zjištěné a běžte se na to, prosím vás, podívat, a pak se o tom bavme.

Proč na západ i na východ od nás, kde je minimální mzda poměrně vyšší procentuálně vůči hrubé mzdě, proč tam nejsou problémy? Proč tam malí, střední podnikatelé utáhnou tu jejich minimální mzdu a u nás tady z toho děláme takový rámus, že nám budou kolabovat firmy? Vždyť to není pravda! Vždyť to tam prostě není. Proč tedy minimální mzda, která se dnes pohybuje hluboko pod úrovní 40 %, není tou institucí, která by měla zatížit firmy? Anebo je? Anebo je skutečně naše ekonomika na tom tak, že se musí podnikatelé dobírat k tomu, aby se ty mizerné výdělky, které platí, doháněly sociálními výdobytky v uvozovkách? To přece také není pravda.

Nedomnívám se, že debata o nezaměstnanosti by se měla vést těmito směry. Neřešili jsme tady příčiny, proč dochází k tak vysoké nezaměstnanosti, a tam si myslím, že je první věc, o které bychom se měli bavit. Jestliže byly zmrazené investice po řadu let a jestliže něco má pomoci tomu, aby se nejenom rozhýbala ekonomika, ale aby se i zvyšovala zaměstnanost, tak jsou to pouze investice. O ničem jiném se podle mého názoru bavit nemůžeme. A když mluvím o investicích, tak mluvím o smysluplných investicích. Můžu zpochybňovat rekvalifikace, které jsou jakýmsi nástrojem, můžu se ptát, jakým způsobem se dokázala uplatnit řada lidí, kteří prošli rekvalifikacemi, jestli ty rekvalifikace byly skutečně účelné. O tom všem je možné se bavit. Ale dokud se ekonomika téhle země nerozhýbe, a teď jsou náznaky, že ano, dokud se skutečně nebudou vkládat investiční prostředky do projektů, které můžou přinést vyšší a vyšší zaměstnanost, tak se prostě s tou nezaměstnaností nepohneme.

To je všechno, co jsem chtěl říct. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. A nyní mám s faktickou poznámkou přihlášeného pana poslance Kalouska. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. O výši a ceně práce ve vazbě na nezaměstnanost s Jaroslavem Zavadilem vedeme spory už tak patnáct let a já s nimi nechci zdržovat dnešní podvečer. Ale myslím si, že by mělo zaznít a my proevropští politici bychom si měli všimnout toho, že snížení ceny práce v zájmu zaměstnanosti je poměrně důrazné doporučení Evropské komise ke konvergenčnímu programu na rok 2014 a zcela jistě se bude opakovat i na rok 2015. Že nám vedle toho Evropská komise doporučuje ještě dosáhnout pokroku ve snižování strukturálního deficitu, o tom povedeme řeč příště. Ale také nám doporučuje snížit tu cenu práce.

Takže pane poslanče prostřednictvím paní předsedající, říkáte-li, že nemá pravdu Kalousek a Fiala v té věci, abyste byl úplný, musíte ještě dodat, že nemá pravdu Evropská komise.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dříve než s faktickou pozvu k mikrofonu pana poslance Zavadila, dovolte mi, abych přečetla dvě omluvy z dnešního jednání. Z dnešního jednání se od 16.45 omlouvá paní poslankyně Chalánková a od 17.30 z pracovních důvodů se omlouvá pan ministr Andrej Babiš.

Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Děkuji. Prostřednictvím vás, paní řídící, si dovolím panu poslanci Kalouskovi říct: Ano, Evropská komise podle mého názoru, ale nejenom podle mého názoru, nemá pravdu! Tečka. Víc k tomu nemám. (Výřiky vpravo.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: S další faktickou poznámkou mám přihlášeného pana poslance Pilného. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Pilný: Hezký podvečer, dámy a pánové. Budu velmi stručný. Jestliže neexistuje korelace mezi minimální mzdou a nezaměstnaností, tak neexistuje také žádná korelace mezi minimální mzdou a investicí do ekonomiky. Chtěl bych jen podotknout, že minimální mzda není investice, ale náklad.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci, a dříve, než pozvu k mikrofonu řádně přihlášeného pana poslance Opálku, musím přečíst další omluvu, a to pana ministra Daniela Hermana, který se omlouvá z dnešní schůze od 17.30 z pracovních důvodů.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Slibuji, že budu rychlý, abych nebrzdil vaše odjezdy do domovů, a omezím se na třináct tezí či zamyšlení a otázek. (Dotaz ministra Zaorálka mimo mikrofon: Třináct stránek?) Třináct tezí.

Nízká nezaměstnanost v České republice oproti zahraničí je mj. výsledkem nastavení důchodového systému. To, že u nás odcházejí občané dříve do důchodu v nižším věku a že máme 250 tisíc občanů v předčasných důchodech. Ne tedy lepší ekonomickou situací či politikou, ale statisticky.

Dále, nezaměstnanost je živnou půdou vysokého stupně práce načerno, která je pro zaměstnavatele lukrativní, ale nevýhodná pro kvazizaměstnance a pro stát, který přichází o daňové a pojistné odvody, ale vyplácí neopodstatněné sociální dávky. Rádoby hledání podpory zvyšování zaměstnanosti formou flexibility pracovní síly rozšiřuje nekolidující zaměstnávání či nelegální švarcsystém, což rovněž vede ke snižování odvodů, jak daňových, tak pojistných, do veřejných rozpočtů. Nabízí se tedy otázka, kde má stát brát na podporu nejenom nezaměstnaných, ale také na podporu zaměstnávání, když jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé chtějí odvádět méně a méně a čerpat více a více.

Nezaměstnanost je také příčinou zvyšování intenzity práce, a dokonce nedodržování pracovních smluv, neboť nemálo lidí nemá proplacenou ani celou svou odpracovanou pracovní dobu a mají strach se domáhat u zaměstnavatele svých práv, zakotvených v okleštěném pracovním právu, či podat tuto informaci na inspektoráty práce.

Nezaměstnanost způsobuje v České republice také vysoký roční pracovní fond zaměstnance, který činí přes 2 000 hodin, na rozdíl od evropské patnáctky, kde činí tento roční pracovní fond na jednoho pracovníka 1 500, maximálně 1 700 hodin. Jenže u nás nemáme tak dlouhou dovolenou, tolik svátků a zkrácené úvazky domácnosti neuživí. Tam ano.

Jak zde bylo řečeno, práce se musí vyplácet, a to zaměstnanci i zaměstnavateli. Ale u nás se ono vyplácení často nahrazuje legislativními, případně i finančními dotacemi státu a zvyšováním ždímání zaměstnanců. Není přece normální, aby zaměstnaný občan, často i státní zaměstnanec, který pracuje na plný úvazek, měl díky nízké mzdě nárok na státní sociální podporu.

Proto je tak nutné optimálně nastavit relaci mezi průměrnou a minimální mzdou, mezi minimální mzdou a minimálním důchodem, mezi minimální mzdou a životním minimem a mezi minimální mzdou a existenčním minimem a postupně, jak zde o tom hovořil kolega Zavadil, přibližovat průměrnou cenu pracovní síly průměrné ceně v Evropské unii. Nízké mzdy vedou k omezování kupní síly a pak samozřejmě i k nízkým maržím obchodníků, protože když je kupní síla malá a nekupuje se, tak se i ten obchodník snaží. A jsme v začarovaném kruhu, který je nutno přeseknout, a to i přes odpor zaměstnavatelů, neboť koneckonců, filozoficky řečeno, to bude výhodné nakonec i pro ně.

Stát musí pomáhat zejména v postižených regionech, ale i mikroregionech, tam, kde si nejsou schopni pomoci sami. Ale celostátně, a to je náš úkol, má jít dnes o motivaci ke spotřebě, která jediná může motivovat vyšší výrobu zboží a potřebu služeb, a tím samozřejmě nasát i zaměstnanost. Spotřeba však nemusí být chápaná vždy jen materiálně, ale také jako smysluplné využití volného času a pomoc našim postiženým. Zde je ještě obrovský prostor k podnikání, řekl bych, v ekologicky nenáročných odvětvích, což nás čeká. Je tedy nejvyšší čas na interdisciplinární práci nad celonárodním programem zaměstnanosti, který stanoví krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé cíle a úkoly pro ministerstva, ne tedy jen pro Ministerstvo práce a sociálních věcí, které situaci hasí, či Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo zemědělství, která mají vliv na tvorbu nových pracovních míst, ale všech ministerstev, od školství, které vytváří pracovní kvalifikovanou sílu, až po Ministerstvo zahraničních věcí, které může zabezpečovat vývozy. Rovněž také je třeba počítat s úlohou krajů, obcí a neziskového sektoru.

Toť vše, co jsem chtěl zmínit.

Ten bod 13 byla otázka na pana ministra financí. Není zde, ale dovolte mi ji aspoň přednést.

Pane ministře, prosím, pochlubte se. Jaký byl průměrný plat pracovníků například v provozu Olmy Olomouc, než jste přestal podnikat, a kolik to bylo procent k průměrné pracovní mzdě v České republice? Děkuji za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci a táži se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak, tudíž všeobecnou rozpravu končím a táži se pana zpravodaje, zda má zájem o závěrečná slova, a pověřeného ministra vlády, zda bude chtít využít závěrečného slova. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jenom chci říci, že problematikou nezaměstnanosti se samozřejmě budu intenzivně zabývat a že se jí zabýváme intenzivně také v rámci tripartity. A to, co tady teď řekl pan poslanec Opálka, o tom už jsme také hovořili, že je potřeba, aby se na tom spolupracovalo, na řešení toho problému, meziresortně. Už ten první materiál, který tady ukazoval pan premiér, byl zatím jenom z dvou ministerstev, Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva práce a sociálních věcí, ale ještě k tomu přibude materiál Ministerstva školství, protože je samozřejmě nezbytné i to provázání se vzděláním a s tím, aby ti, kdo opustí školy, byli pak použitelní pro trh práce. Já předpokládám, jak tady bylo řečeno, že budeme podávat pravidelné zprávy o stavu boje s nezaměstnaností.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní ministryně. Nyní prosím o závěrečné slovo pana zpravodaje. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji všem za trpělivost a těm, co diskutovali, také děkuji, protože se ukázalo, že zájem o toto téma je. Já nebudu reagovat na všechny příspěvky, protože jsem tak činil v průběhu rozpravy ve faktických poznámkách. Snad jenom jednu nebo dvě drobné poznámky.

Když tady padla kritika na to, že ten název je špatně stanoven, že jde jenom o vývoj a nikoliv o řešení, to jsem tady načítal ten bod, navrhoval to zařazení, tak tam v té šíři to celé postiženo bylo. Čili nejen o vývoji kritického stavu, ale i o krocích vedoucích k řešení tohoto stavu. Ke zkrácení došlo v průběhu dalšího projednávání. Rád bych tady posléze znovu přečetl návrh usnesení, který reaguje právě na tu kritickou připomínku, že nejde jen o konstatování stavu, a v řadě příspěvků to tady také zaznívalo, ale že jde doopravdy i o to řešení.

Usnesení slušně žádá, tedy tím usnesením, bude-li přijato, Poslanecká sněmovna slušně žádá vládu, aby učinila kroky, aby o jejich realizaci pravidelně informovala. Já jsem rád, že paní ministryně tady před chvílí přislíbila, že průběžné zprávy o stavu na bojišti, v uvozovkách, s nezaměstnaností bude také předkládat.

Nyní trošku statistiky. V diskusi vystoupilo 15 poslanců a dvě poslankyně. Někteří opakovaně a někteří i k věci. Nebyl předložen žádný jiný, aspoň jsem nezaznamenal jako zpravodaj, žádný jiný návrh na usnesení než ten, který jsem v začátku přednesl já. Já si jej teď, paní předsedající, dovolím znovu přečíst, abychom přesně věděli, o čem poslanci a poslankyně mají hlasovat.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane zpravodaji, já formálně otevřu podrobnou rozpravu, do které byste to přečetl. Tímto otevírám podrobnou rozpravu, do které je přihlášen pan zpravodaj. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji. Jsme sladěni úplně na stejnou vlnu. Je to vidět. Návrh usnesení:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

I. bere na vědomí informaci předsedy vlády Bohuslava Sobotky o vývoji kritického stavu nezaměstnanosti v České republice,

II. 1. žádá vládu, aby co nejdříve přijala, prováděla a Poslanecké sněmovně také předložila ucelený soubor takových kroků, které by vedly ke snížení nezaměstnanosti a vzniku nových pracovních míst,

2. Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby na každé další schůzi Poslanecké sněmovny poskytla informaci o postupu a výsledcích realizace těchto opatření."

Vzhledem k tomu, že jde o ucelený návrh usnesení, poprosil bych, aby se hlasovalo toto usnesení nikoliv po částech, ale najednou, čili en bloc. Děkuji pěkně a děkuji všem, kteří se této dlouhé diskuse zúčastnili s cílem pomoci věci.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu zpravodaji a táži se, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Pan poslanec Pilný. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Pilný: Já bych si dovolil navrhnout vzhledem k tomu, co se tady odehrávalo dopoledne v rámci toho bodu, který je na tabuli, aby se hlasování o tomto usnesení rozdělilo, protože představa, že se tady každou Poslaneckou sněmovnu uspořádá podobná manéž, jakou jsme tady měli, mně velmi nevyhovuje. Proto bych rád, aby se o každém z těch bodů hlasovalo odděleně.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pan poslanec Kováčik. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, paní předsedající. Paní a pánové, já bych si dovolil jako zpravodaj a jako navrhovatel onoho návrhu usnesení odmítnout slovo manéž. Koneckonců ti, kdo mluvili k věci, tak mluvili skutečně k věci. Neměl jsem pocit, že se tady odehrávala nějaká manéž a myslím si, že je žádoucí, abychom v tom tématu, které je, řekl bych, ve vnitřní politice jedno z nejpalčivějších, tady také v Poslanecké sněmovně dostali pravidelnou informaci vlády. Věřím tomu, jsem hluboce přesvědčen o tom, že ty příspěvky, které tady padaly mimo téma, už byly vyčerpány a že už se tady nebudeme dohadovat o tom, kdo je či není politik a podobně, ale že se bude hovořit k věci. Je to velmi vážné. Děkuji.

Trvám na tom, navrhuji, aby procedura byla schválena hlasováním en bloc.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobrá, děkuji. Nyní se táži, zda se ještě někdo hlásí do podrobné rozpravy. Není tomu tak, tudíž podrobnou rozpravu končím a táži se, zda pan zpravodaj či paní zástupkyně vlády mají zájem o závěrečná slova. (Zpravodaj ne.) Paní ministryně? Také ne.

Takže nyní budeme hlasovat o návrzích, které tady padly, a to je návrh hlasovat o usnesení odděleně.

Já zahajuji hlasování o tomto návrhu a táži se, kdo je pro. (Námitky v sále.) Omlouvám se, takže všechny vás odhlásím a prosím, abyste se všichni znovu přihlásili svými kartičkami. Děkuji.

A nyní zahajuji hlasování o návrhu hlasovat o usnesení po jednotlivých krocích. (Opět námitky v pravé části sálu.) Dobře, tudíž nemůžeme hlasovat. Já svolám ostatní kolegy, jestli přijdou. Dobrá, jelikož nejsme usnášeníschopní... (Hlasy ze sálu: Jsme!)

 

Dobře, takže zahajujeme hlasování o návrhu hlasovat usnesení po jednotlivých krocích.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování (číslo 94) končím a konstatuji, že návrh byl zamítnut. (Přihlášeno 123 poslanců, pro 59, proti 54.)

 

Budeme tudíž hlasovat o návrhu jako celku.

Nyní zahajuji hlasování o návrhu usnesení, které přečetl zpravodaj pan poslanec Kováčik. Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Proti?

Hlasování končím. Je to hlasování s pořadovým číslem 95, do kterého je přihlášeno 124 poslanců, kdy pro se vyjádřilo 55. Konstatuji, že návrh usnesení byl zamítnut.

 

Tímto končím projednávání dnešního bodu a konstatuji, že návrh usnesení nebyl schválen.

Přerušuji jednání schůze do 13. května 14 hodin.

 

(Jednání skončilo v 17.53 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.