Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

92.
Aktuální situace na Ukrajině a pozice vlády České republiky
k masakru v Oděse dne 2. 5. 2014

Prosím pověřeného člena vlády, v tomto případě patrně pana ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, aby se ujal slova. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dobré odpoledne, dámy a pánové. Dovolte mi, abych tedy řekl několik slov úvodem k bodu, který jsme zařadili do programu schůze, a to je aktuální situace na Ukrajině.

My samozřejmě už v posledních dnech delší dobu dostáváme informace o zraněných, a nejen zraněných, ale i mrtvých v tom prostředí východní Ukrajiny, nicméně to, co způsobilo zájem mluvit o Ukrajině tady ve Sněmovně, byly události, které se odehrály v Oděse a které překročily vlastně i tou tragičností to, co v posledních dnech z Ukrajiny slyšíme. Dovolte mi tedy, abych nejdřív možná řekl několik těch základních faktů, ke kterým je možné se dostat, abychom věděli, co se vlastně v kostce, v těch hlavních rysech v Oděse vlastně odehrálo.

Možná nejdřív bych řekl, že události v Oděse 2. května nevznikly z ničeho nic. K těm událostem došlo potom, co už vlastně v těch dnech - také před 2. květnem jsme měli informace o tom, že Oděsou pochodují nejrůznější skupiny, ať už proruské, nebo proukrajinské, které se navzájem napadají. Docházelo tam k potyčkám, šarvátkám mezi oběma skupinami a je také pravda, že policie vůči těmto incidentům nijak zvlášť nezasahovala. A události skutečně vyvrcholily 2. května a odehrálo se to v těch hrubých rysech zhruba tak, že toho 2. května se měl v Oděse hrát fotbalový zápas ukrajinské ligy, zápas měl začít v 17 hodin a v 15 hodin se na Soborném náměstí v Oděse začali scházet jednak fanoušci klubu Černomorec Oděsa a Metalist Charkov a scházeli se tam zároveň s oněmi představiteli těch proukrajinských představitelů politických a došlo k tomu, že celá ta skupina, která narostla kolem třetí hodiny odpoledne, se chystala vyjít průvodem po Oděse, nicméně z ulice Retězké se k tomu náměstí začala blížit skupina proruských aktivistů. Policie se snažila obě skupiny těch proruských a proukrajinských oddělit a držet je dvěma kordony od sebe. Skupiny se po nějakou dobu přehazovaly kameny a petardami, ti proruští v situaci, kdy nebyli v jistém okamžiku náhle chráněni policií, začali střílet z pistolí a přešli do protiútoku, objevili se první zranění, na straně těch proukrajinských čtyři mrtví. A podle těch proukrajinských, kterých bylo početně více, měli právě ti proruští aktivisté pistole a samopal, takže to byl v té první fázi nerovný boj.

Policie nečinila vlastně nic pro ukončení ani prevenci dalšího konfliktu, a tak se stalo, že přes zbraňovou nevýhodu, kterou měli ti fanoušci fotbaloví a ti proukrajinští, se podařilo těm proukrajinským ruskou skupinu, především proto, že těm proruským došla munice, tak se jim podařilo tu proruskou skupinu přetlačit zpět. Pak ti proukrajinští přešli do protiútoku a zatlačili ruské separatisty na Soborné náměstí. Policie se pokusila obě skupiny oddělit, ale neměla na to sílu, takže proukrajinská skupina přešla přes policii a honila pak skupinky těch proruských po celém náměstí, bili je pálkami a vším, co jim přišlo pod ruku. Pak proukrajinská skupina začala ničit stanové městečko separatistů u Domu odborů a objevily se i mezi nimi pistole a zbraně.

Budova Domu odborů začala hořet pravděpodobně od Molotovových koktejlů, které házely obě strany, a pak začala hořet vlastně celá budova s tím, že v přízemí a v prvním patře to byly Molotovovy koktejly těch proukrajinských, ve čtvrtém patře to byly naopak Molotovovy koktejly těch proruských.

Policie se na místě delší dobu vůbec neobjevila, první požární auto přijelo zhruba po hodině, přičemž ani policie ani požárníci neprojevovali dlouho velkou ochotu zachraňovat lidi z hořící budovy. Takže postupně si lidé na náměstí začali pomáhat vlastními silami, použili přitom konstrukci pódia, po které spouštěli některé ty, kteří zůstali v té budově, z oken. Někteří naopak v panice vyskakovali z oken ven. Docházelo tam k tomu, že někteří, kteří před chvilkou ještě ty pronásledované bili, tak je pak vytahovali z těch domů. Ti, kterým došlo, co se děje a že je to katastrofa. V každém případě přesto je výsledkem více než 40 mrtvých a 200 zraněných.

V této chvíli se objevují různé verze toho, co se vlastně přesně odehrálo. Mluví se o tom, že v budově Domu odborů hořela neznámá látka, která způsobila okamžitou smrt desítek lidí. Viděl jsem dnes informaci, že byli otráveni, také jedna hypotéza, která se objevila v textech, které to komentují. Jedna říká, že ty požáry způsobily ony Molotovovy koktejly, připravované přímo uvnitř té budovy, takže tam byly údajně zápalné směsi uvnitř.

Celou situaci v této chvíli vyšetřuje speciální vyšetřovací tým Ministerstva vnitra ukrajinské vlády pod vedením náměstka Čebotara. Do této chvíle bylo zadrženo 127 osob pro podezření z různých zločinů. Jsou tam také různí cizí obyvatelé, je tam několik Rusů, obyvatel Podněstří apod.

Premiér Jaceňuk sice na začátku vyměnil celé vedení policie, je ale pravda, že i to vedení udělalo pak vzápětí několik dalších docela vážných chyb, například propustili 67 těch zadržených na svobodu apod.

Zároveň podle čerstvých zpráv, které čtu, došlo k výměně guvernéra celé oblasti. Novým guvernérem je Ihor Palycja, což je poměrně známá postava. Řekněme, že je tady série kroků, které mají za úkol situaci tam nějakým způsobem zvládnout.

Myslím si, že je dnes těžké říkat nějaké definitivní soudy a oddělit z informací ty nejpřesnější. Na druhé straně, kdybych to měl za sebe nějak komentovat, tak bych řekl zhruba to, že se domnívám, že to, co se odehrálo v Oděse, ukázalo, že situace na východní Ukrajině nabrala svou vlastní dynamiku a že ji pod kontrolou, zdá se, nemá už prakticky vůbec nikdo. Připadá mi, že v této chvíli žádné centrum - ať je to Kyjev, nebo Moskva - nemá velký vliv na události. Ty skupiny operují dnes a neposlouchají nikoho.

Násilí v Oděse navíc ukázalo, že se nacházíme jakoby na břehu vojenského konfliktu, a dokonce bych řekl vojenské konfrontace. Proto je ta situace skutečně i podle mne mimořádně vážná. Nicméně si nemyslím, že bychom jako členové Evropské unie, Aliance, byli schopni přijít s nějakými návrhy, kterými bychom ji v krátké době byli schopni nějak pomoci řešit.

Já bych tady možná nejdříve ze všeho chtěl vyjádřit hlubokou lítost nad těmi událostmi a chtěl bych vyslovit soustrast obětem a pozůstalým obětí. Je to vlastně v krátkém čase na Ukrajině podruhé tragédie, jejíž rozsah je naprosto mimořádný.

Možná co se týče toho, co v této chvíli jako členská země Evropské unie činíme, já pokládám za důležité to, že dodáváme zástupce do pozorovatelské mise OBSE, která by měla být poměrně rozsáhlá. To je podle mne nástroj nejvýznamnější, který dnes máme pro snahu stabilizovat situaci na Ukrajině. Zároveň pokud by byla postavena mise Evropské unie, která by měla jiné funkce a doplňovala by misi OBSE, jsme připraveni ji podpořit.

Vím, že někteří z vás jste stanoveni jako pozorovatelé na prezidentské volby 25. května a už dnes se mě ptáte, co můžete čekat. Já pro vás bohužel žádnou přesnou odpověď nemám. Mohu vám říci, že jsem včera naposledy mluvil s ukrajinským ministrem zahraničí, samozřejmě telefonicky, a on se mi jednak omluvil za to, co se stalo v souvislosti s tím, když náš český pozorovatel, důstojník, byl převážen ze Slavjansku do Doněcka, a vy dobře víte, že na ně stříleli ukrajinští vojáci. Přesně nevíme proč. Je to spíše obraz chaosu, který se dnes na Ukrajině nachází. Mohu jen říci, že se mi ukrajinský ministr omluvil za to, že vlastně omylem ukrajinští vojáci stříleli na pozorovatelskou misi, právě osvobozenou, ve které byl i český voják. Vysvětloval to samozřejmě tou velmi nepřehlednou situací a chaosem, který v té oblasti panuje. Zároveň mě pan ministr ujistil, že oni jsou připraveni udělat všechno pro to, aby i tuto těžkou situaci zvládli a aby připravili zemi na to, že 25. května by měly být prezidentské volby. Že to bude nesmírně obtížné, není asi ani třeba říkat.

Pro ty, kteří z vás se chystají na tu misi, tak v této chvíli si myslím, že stále platí, že podle mne nejen Ukrajina má zájem volby zvládnout, ale já si myslím, že bychom to měli podporovat a měli bychom na tom mít zájem i my, protože já za sebe stále nevidím jinou a lepší cestu z té krize, než je stabilizace země pomocí nově zvoleného prezidenta. Dokonce bych si přál, aby nově zvolený prezident, který má v tomto zásadní kompetence, rozhodl i o uspořádání nových parlamentních voleb. To by byl dle mého ideální scénář, který by vytvořil nové vedení Ukrajiny i nový parlament, který by snad měl šanci situaci konsolidovat. Já bych se tedy nevzdával toho, že prezidentské volby by měly být 25. května, a pokud se tam chystáte, tak já doufám, že bude šance tomu pomoci.

Tolik tedy k tomu, co se tam odehrálo. Dovolte mi, abych se zdržel nějakých velkých a silných hodnocení a hledání viny. Jisté je, že to, co se stalo, je příšerné, ta tragédie je strašná, a vadí mi samozřejmě to, že v místech, kde dochází k zabíjení, se opakovaně nedozvídáme, kdo je za to vinen. To souvisí i s tím, co se stalo v Kyjevě, že tam počítáte mrtvé ne na desítky, bylo jich více než sto, ale my se nedopátráváme toho, kdo je za to zodpovědný, kdo je vinen, a nedochází k tomu, aby ti dotyční byli odsouzeni a potrestáni. Myslím si i tady, to, co se děje, je zabíjení lidí, a v civilizované společnosti obnova normálního civilizovaného stavu je, když za zločiny přichází trest. Asi vám nemusím říkat, že bych si přál, aby tam, kde dochází k takovýmto strašným zločinům, byl nalezen viník a aby byl potrestán. Přál bych si, aby to celé bylo nezávisle vyšetřeno.

To je tedy mé přání a má zevrubná informace o tom, co se zhruba odehrálo v Oděse. Jak už jsem řekl, na přesném zjištění pracuje ona vyšetřovací skupina pod vedením náměstka ministra vnitra Čebotara, tedy speciální vyšetřovací tým. Pokud by ukrajinská strana měla problémy při vyšetřování, myslím si, že například OBSE by měla být připravena pomoci. Právě pro to, co jsem řekl, aby skutečně byli nalezeni viníci, a když jsou někde zabijáci, tak prostě musí být potrestáni, jinak se těžko může obnovit civilizovaný stav v zemi. Je pravda, že pro prezidentské volby by něco podobného bylo velmi žádoucí.

Já bych vám rád řekl, že kdybyste se mě ještě ptali na řešení té situace, tak já si v zásadě myslím, že to, co se odehrálo v Ženevě, ta schůzka stran Evropa - Rusko - Ukrajina - Spojené státy, v zásadě řekla, co je třeba udělat. Tam bylo jasně řečeno, že je třeba odzbrojit ozbrojené skupiny, kterým nepatří zbraně, že je třeba vyklidit obsazené budovy a že je třeba obnovit právo v zemi. I když dneska se říká, že to, co se dohodlo v Ženevě, neplatí a je to pryč, tak se domnívám, že není jiná cesta než to, co bylo řečeno v Ženevě, a dohoda, že to budou všichni dodržovat. Myslím si, že to, co by se mělo dělat, je vrátit se k tomu, co bylo v Ženevě dáno i na papír, ale co, jak se bohužel ukazuje, nenachází v realitě oporu a dostatečnou sílu, aby to všichni společně naplňovali.

Ne že bychom neznali cestu ven z toho pekla, které se odehrálo v Oděse a děje se na východní Ukrajině, ale zdá se, že do této chvíle není dost vůle na to, aby se všichni účastníci shodli na tom, že budou postupovat stejně. Je mi jasné, že tam je nakupená nedůvěra, vzájemné obviňován a neochota respektovat toho druhého.

Tolik k tomu, co se odehrálo. O tragičnosti té věci není pochyb a o tom, že se nás to týká, o tom nepochybuji také. A za sebe tedy, opakuji, vyjadřuji především velkou lítost nad tím, co se v Oděse odehrálo, a vyslovuji soustrast pozůstalým.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi zahraničních věcí. Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které eviduji přihlášku paní poslankyně Konečné. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení kolegyně, kolegové členové vlády, chtěla bych poděkovat všem, kdo se podíleli na iniciativě projednat na půdě Poslanecké sněmovny postoj České republiky k masakru, který se odehrál 2. května v Oděse.

Již pět dní jsme konfrontováni s hororovými fotografiemi i videosekvencemi, které zobrazují lidi uvězněné v hořícím Domě odborů, zastřelenými na chodbách a v kancelářích tohoto domu a ubíjenými na ulici před tímto domem. A na toto inferno navazovala další hrůza. Vláda ČR mlčela. Mlčela stejně jako tzv. obhájci lidských práv, kteří tak vyzývali dnes již svrženého prezidenta ke zdrženlivosti a nutnosti nepoužívat sílu, když na Majdanu dnešní vládci Kyjeva stavěli barikády a házeli Molotovovy koktejly.

Situace na Ukrajině začíná nápadně připomínat afghánské, irácké či libyjské vítězství našich sil. Usadili jsme prozápadní vládu, dohlédli na obsazení nejdůležitějších silových a ekonomických resortů. Čas od času uspořádáme řízené volby, avšak v zemi se zabydlel chaos a násilí.

Je čas, aby parlament promluvil. Naše stanovisko by mělo vycházet z teze, která je pravým opakem častých apelů zdánlivě směřujících k usmíření. Mám na mysli naivní výzvy, aby se do ukrajinské krize nevměšoval nikdo ze zahraničí. Současná kyjevská vláda se dostala k moci s pomocí Evropské unie, Spojených států amerických a dalších zahraničních, především západních spojenců. Jihovýchod se těší když ne materiální, tak jistě morální podpoře z východu. Situace na Ukrajině dozrála do situace, kdy svářící se povstalci z Kyjeva a z jihovýchodu v zajetí emocí a ideologických předsudků nedokážou nalézt cestu k jednacímu stolu. A tak se jediným možným řešením jejich sporu stává násilí a stále reálnější hrozba občanské války.

Vyšetřování oděského masakru současnou kyjevskou vládu jen zcela znedůvěryhodňuje a jeho závěry nebudou brány druhou stranou vážně. Stejně tzv. vyšetřování vraždění kulkami snajperů na Majdanu, a to zvláště v době, kdy nová kyjevská elita v rozporu s ženevskými ujednáními řídí krvavé kárné operace proti Ukrajincům na jihovýchodě země.

V této situaci je nutné vměšování ze zahraničí. Ovšem vměšování, které nehraje hru s nulovým součtem. Kdy je každý kompromis vnímán jako prohra. Potřebujeme, aby se zahraničí aktivně vměšovalo do vyšetřování hororu v Oděse proto, aby se podobné hrůzy neopakovaly. To je možné jedině tehdy, když tlak ze zahraničí přinutí povstalce z Kyjeva a povstalce z jihovýchodu zasednout k jednacímu stolu a jednat, jednat a jednat, dokud nenaleznou cestovní mapu, která narýsuje alespoň základní kontury cesty Ukrajiny z krize.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, aktivní role řady západních institucí, zvláště Evropské unie, při svržení demokraticky zvoleného prezidenta tyto organizace zkompromitovala a učinila je alespoň pro jednu stranu sporu zcela nevěrohodnými. Navrhuji proto, aby vláda ČR vyzvala členské státy Evropské unie i Ruské federace k uznání arbitrážní role OBSE. Aby to bylo OBSE, kterému bude dán mandát nejen vyšetřit masakr v Oděse, ale též dovést svářící se strany k jednacímu stolu. Zároveň vyzývám celou vládu ČR k odsouzení násilí a fašismu.

Děkuji za pozornost. (Potlesk KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Konečné a poprosím ji jako první řečnici, aby usedla u stolku zpravodajů. Prosím. Děkuji.

Dalším řádně přihlášeným je - pardon, s přednostním právem má přednost pan předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a vážení poslanci, musím říci, že jsem hluboce dojat legitimistickým stanoviskem paní poslankyně Konečné, která se zastává revolučním procesem svrženého prezidenta a bývalé ukrajinské vlády. Doufám, že konsekvence legitimismu bude vést k tomu, aby navrhla rozpuštění této Sněmovny a pokračování zasedání Českého sněmu, které bylo přerušeno za první světové války. Tím bychom toto myšlení opravdu konsekventně vedli až ke konci. Ale nechme této srandičky, situace je příliš vážná.

Dámy a pánové, musíme při analýze situace na Ukrajině vzít v potaz, že zde zasahuje cizí mocnost do dění v Ukrajině. Není to jenom propagandou, není to jenom televizí, nýbrž taky vysílání ozbrojených sil. Vždycky se najednou objeví podivuhodně velice dobře vycvičení ozbrojení muži, kteří se ujímají iniciativy.

Co se týče tragédie v Oděse, přece jenom bych rád upozornil na to, co zde bylo zjištěno, kdo první začal střílet. Někdy se při demonstracích, to jsem také už zažil, házejí kameny. To sice není hezké, ale stává se. Ale přece jenom je něco jiného, než když jedna strana sáhne k střelným zbraním. Že si potom ta druhé strana také nějaké revolvery obstarala, je celkem pochopitelné.

Nesmíme zapomenout, že celý proces je opravdu jenom štvaním ze zahraničí proti nově zvolené ukrajinské vládě a proti jednotě Ukrajiny. Je to velice hezké, když vyzýváme k jednání, a zajisté by bylo dobré, aby obě strany se sešly k jednání. Mám jenom obavy, když se cizí mocnosti ujmou toho procesu, pamatuji si události v roce 1938, kdy taky přistoupily evropské mocnosti k tomu, aby řešily spory mezi německo- a českojazyčným obyvatelstvem v Československé republice. Výsledek je nám velice dobře znám.

Nejdříve musí platit pravidlo, že státní hranice jsou nedotknutelné a není právo cizí mocnosti tyto narušit. Na tom musíme trvat. První je dodržovat mezinárodní právo. Vše ostatní, dámy a pánové, musí jít vedle. Můžeme mít sympatii pro tu či onu stranu. Já naprosto chápu, že jsou lidé, kteří cokoli Moskva udělá, je dobré a prospěšné, nicméně právo je právo a to jest základ mezinárodní politiky. Když právo opustíme, tak se nesmíme divit dalšímu vývoji.

Česká republika by měla především přispívat Ukrajině v její velice obtížné hospodářské situaci, měla by pomoci, je-li to nutné a možné. Už teď se bohudíky několik poraněných z Ukrajiny léčí v našich nemocnicích. I tady může sehrát Česká republika velice užitečnou roli a díky bohu také tuto roli plní. Ale neměli bychom se snažit navrhovat řešení, kterým by se Ukrajina, abych tak řekl, postavila pod kuratelu.

Děkuji mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Schwarzenbergovi. S faktickou poznámkou paní poslankyně Kateřina Konečná. Po ní s přednostním právem pan předseda Radim Fiala. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Dovolte mi pouze vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, vzkázat svému předřečníkovi, že jsem netušila, když jsme se tu dneska bavili o tom, že by se některé řeči měly překládat do jiných jazyků, což bylo tématem dopolední debaty z vaší strany, že mluvím tak málo srozumitelně a česky. Já jsem předpokládala, že v českém parlamentu můžeme mluvit česky, a pokud si přečtete stenozáznam mého vystoupení, tak budete muset zpochybnit celou první část vašeho projevu, protože nic takového tam nezaznělo. To za prvé.

A za druhé. Věřte mi, že mě mrzí, že jako bývalý ministr zahraničních věcí odmítáte můj návrh, aby se tím arbitrem stalo právě OBSE jako nezávislá, nestranná instituce.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Konečné. S přednostním právem prosím pana předsedu poslaneckého klubu Úsvit Radima Fialu. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji vám za slovo, vážený pane předsedající. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, my jsme se bavili o Ukrajině, není to tak dlouho, a teď to vypadá, že situace na Ukrajině se eskaluje, neuklidňuje, a začínáme zde hovořit podle mého názoru o druhém dílu. Co jsme tady komentovali před časem, to byl první díl té situace a dnes přichází část druhá.

Hnutí Úsvit v době, kdy se jiní radovali, že na Majdanu začíná nová, šťastná éra Ukrajiny, varovalo, že tato forma násilného státního převratu a následného nedodržení dohod z 21. ledna bude znamenat hrozbu eskalací násilí. Signatářem dohod z 21. ledna byli i zástupci Evropské unie. Ministři zahraničí Polska, Německa, Francie mávli rukou nad dohodou a uvolnili tím místo pro radikální politické síly ukrajinských nacionalistů. Místo tvrdého tlaku na plnění těchto kompromisních dohod si tito evropští politici zamnuli ruce a řekli si: Nevadí. Koneckonců jsou to naši fašisti. Myšlenku demokratické revoluce, myšlenku pozitivních změn, kterou začalo hnutí Majdanu, tak uchvátily akceschopné nacionalistické politické síly. Tyto síly bohužel vytlačily ukrajinské demokraty. Netají se obdivem k tradicím banderovského hnutí a netají se nenávistí k Rusku, včetně části vlastních ukrajinských spoluobčanů, kteří mají kulturně a jazykově k Rusku, k této zemi, blízko. Bohužel jsou to dnes právě oni, kdo vystupuje jako představitel ukrajinských vlastenců. Tato situace otevřela také prostor pro ruskou obhajobu svých zájmů. A může se nám to líbit více nebo méně, ale obhajobu logickou a nevyhnutelnou. Spojené státy americké jednají zcela stejně, ať už šlo o invazi v Panamě, nebo v Grenadě.

Druhého května eskalace konfliktu na Ukrajině dostala nový rozměr. Masakr v Oděse znamená konec Ukrajiny, tak jak ji dnes známe. Pokud někdo chce dnes zachovat Ukrajinu jako jednotný stát s centrální vládou, žene Ukrajinu do války. Masakr v Oděse je nutné podrobit nezávislému vyšetřování, které stanoví odpovědnost konkrétních osob, úřadů, politiků. Stanovisko kyjevské vlády, že masakr mají na svědomí ruští provokatéři a že je to vše dílem Moskvy, je tak směšné a trapné, že by patřilo spíš do Haškovy literatury. Myslím, že je načase, aby česká vláda a Česká republika přehodnotily svůj postoj k současné vládě v Kyjevě. Jejich nepřímá odpovědnost za tento masakr je zřejmá a přímá odpovědnost musí být vyšetřena. Vláda v Kyjevě je všechno jiné, jen ne skupina demokratů, která bojuje za demokratické hodnoty. Když poslouchám některá vyjádření této politické garnitury, mám pocit, že ti lidé jsou na kokainu.

Pamatujme na to, že na Ukrajině, a to i na té východní, dnes stále žijí stovky českých občanů, našich krajanů, a je to i jejich osud, o čem zde debatujeme. Jejich situaci a postavení by měla vláda dnes znovu prošetřit.

V dnešní situaci je třeba odzbrojit nezákonné ozbrojené formace včetně tzv. národní gardy, úderných praporů Pravého sektoru a oddílu sebeobrany federalistů. Armáda se musí vrátit do kasáren a policie musí začít dělat svoji práci. Všechny politické síly na Ukrajině je třeba dostat k jednacímu stolu. Pokud se to podaří, může Ukrajina přežít v podobné formě jako dnešní Bosna a Hercegovina. Pokud se to nepodaří, pak čeká Ukrajinu válka a v této válce dnešní vláda v Kyjevě prohraje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Fialovi. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Dobrý den dámy a pánové, já bych chtěl podtrhnout skutečnost, která tady už zazněla, a i z jednání na zahraničním výboru také jsme o tom hovořili, a to je, že si myslím, že by měl parlament vyzvat ty státy v konfliktu, aby se dodržovaly uzavřené mezinárodní smlouvy ohledně neměnnosti státních hranic, protože to si myslím, že je mimořádně důležité.

Pak je druhý faktor, o kterém tady ještě nebylo hovořeno, a měli bychom také na to zareagovat, otázka rozpočtu Ministerstva obrany jako úplně samostatná záležitost, protože není možné se na toto jen dívat, ono je to skutečně téměř na dojezd našich osobních aut, to, co se odehrává. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Raisovi. S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Martin Lank. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Lank: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, je mi úplně jasné, že v současné době se k situaci na Ukrajině vyjadřuje už skoro každý, kdo má alespoň elementární schopnost mluveného nebo psaného projevu, a tím teď rozhodně nemyslím tuto ctěnou Sněmovnu. Je mi jasné, že toho svými slovy asi moc nezměním, ale z pozice předsedy meziparlamentního spolku přátel Ukrajiny cítím jakousi, řekněme, morální povinnost dát vám takový podnět k zamyšlení.

Víte, já se trochu obávám, že při tom všem řečnění okolo Ukrajiny zapomínáme na to, co by mělo být nejzásadnější, a to na samotné Ukrajince. Zapomínáme, že Ukrajinci, a to ti z východu země i ti ze západu, jsou úplně normální lidé, a věřím, že si vlastně nic moc tak zvláštního nepřejí. Chtějí mít rodinu, chtějí mít, čím tu rodinu živit, a nechtějí se bát pouštět děti ven, protože tam teď zrovna jezdí tanky. A protože věřím, že normální slušní lidé si zaslouží mít normální slušný život, věřím také, že žádná velmocenská záminka nám nemůže být dost dobrá k tomu, abychom jakýmkoliv způsobem přispěli k definitivnímu rozpoutání tamní občanské války. Protože lidé, kteří způsobují války, a lidé, kteří z nich pak nakonec profitují, nejsou těmi lidmi, kdo za ty války pak platí svými životy, zdraví a majetkem. Kdybyste se zeptali těch, komu je v tomto nadcházejícím dramatu předepsána role oběti, vsadil bych se, že jak z východu, tak ze západu Ukrajiny uslyšíte v první řadě jedno: Hlavně aby nebyla válka!

Řiďme se tím prosím. Udělejme všechno pro to, aby tam proběhl legitimní demokratický proces, který pomůže Ukrajincům zvolit si přesně takovou vládu a přesně to uspořádání státu, které uznají za vhodné, a ne to, co jim nátlakem nadiktuje někdo zvenku. A je přitom úplně jedno, jestli by to byl Brusel, nebo Moskva. Já osobně se v žádném případě necítím být kompetentní rozhodovat o tom, co je dobré pro Ukrajince. Pokud někdo z vás ano, prosím. Jen bych ale rád připomněl, že i naše země v minulosti zažila, jak chutná princip o nás bez nás. A troufám si tvrdit, že nikdy k ničemu dobrému nevedl. Jestliže Česká republika snad nějakým nešťastným způsobem dopomůže Ukrajinu popostrčit za okraj krvavé občanské války, následky poneseme všichni a vzhledem k blízkosti této země pravděpodobně nebudou jenom v morální rovině. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Lankovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobré odpoledne pane předsedající, dobré odpoledne kolegyně a kolegové. Já bych chtěl jen krátce zmínit věc, která už tady v této Poslanecké sněmovně v souvislosti s projednáváním problematiky Ukrajiny zazněla, bylo to při minulém projednávání, a chtěl bych využít dnešní přítomnosti pana ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, kdyby nás mohl informovat o tom, jaká je situace okolo volyňských Čechů, našich spoluobčanů, kteří tam jsou.

Hovořil jsem, nebo vzpomínal jsem volyňské Čechy na půdě této Sněmovny i já a byl bych rád, kdybychom dostali aktuálnější informace, jak se věci vyvíjejí, jestli zájem některých o vystěhování k nám do vlasti, do původní vlasti, trvá, jaké podniká Česká republika věci v této záležitosti, protože jsem se dočetl, nebo tedy vím, že Bezpečnostní rada státu rozhodla, že není třeba zřizovat nějaká zvláštní opatření v této věci. To je první věc. Takže bych poprosil pana ministra, kdyby nás mohl i v této věci blíže informovat, pokud má nějaké nejaktuálnější informace.

A ještě bych vzpomněl, když už jsem se tedy dostal tady ke slovu, jednu věc, a to je ta, kterou si možná ne všichni uvědomujeme, když tak snadno a rádi předáváme kompetence Bruselu a bruselské centrále, a to je to, nad čím jsem se už několikrát zamyslel, jak bruselští úředníci a bruselská administrativa vyhodnocovali situaci na Ukrajině, když tedy chtěli s touto Ukrajinou v takovém aktuálním stavu, v jakém je, podepisovat asociační dohodu. Jak to funguje v tom Bruselu? Buďme opravdu obezřetní, až budeme předávat více kompetence evropské centrále.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Dále s přednostním právem pan předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, po něm pan ministr zahraničí. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, každý stát má svaté právo bránit své hranice a svou územní celistvost. Pokud se ozbrojené skupiny zmocní radnic, teritoria atd., tak má dotyčný stát právo se ozbrojenou silou proti nim bránit. Na to bych přece jenom rád upozornil. Vyzývat armádu, aby se vrátila do kasáren, dokud jiné ozbrojené skupiny v této zemi řádí, je prosím vás jenom pomáhání těm, kteří nelegitimně zvednou zbraně proti spoluobčanům a obsazují část Ukrajiny. Jenom bych rád na tento normální fakt mezinárodního práva upozornil. Děkuji mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Než přistoupíme k panu ministrovi zahraničí, tak s faktickou poznámkou pan poslanec Foldyna, po něm s faktickou poznámkou paní poslankyně Konečná. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Dámy a pánové, já jsem jak v Jiříkově vidění. Nezlobte se, pane poslanče Schwarzenbergu prostřednictvím pana předsedajícího, o mě se pokouší infarkt z vašich slov. Vy tady říkáte, že je legitimní, aby země nasadila vojáky proti svým občanům. To říkáte tady vy, který jste v roce 1999 podporoval bombardování Jugoslávie, když ozbrojené skupiny UCK rabovaly, bombardovaly a zabíjely v Srbsku! Vy jste nechali ukrást Srbsku jeho zemi! Vy jste řekli, že to je legální, nechali jste si to posvětit kde čím a teď tady moralizujete a apelujete. Pane předsedo, pane předsedající, vaším prostřednictvím, já si vás velice vážím jako člověka, který má určitá léta, ale vy jste mě teď šokoval tím pokrytectvím. Prosím vás, už tady nevystupujte. To je přece nemorální! Vy jste jezdili na Majdan podporovat ty skupiny a ty aktivisty, aniž byste jim řekli, že si nepřejete, aby extrémní skupiny byly ozbrojeny a bojovaly. Vy jste tam prostě jezdili podporovat to a ono to přerostlo. Ten scénář je naprosto stejný, jako jste udělali na Balkáně. Vy jste se stejně dívali na Sýrii, na Libyi a teď tady moralizujete a řeknete: no vždyť je legitimní, že tam ta vláda bude bombardovat a bojovat se svými lidmi. Ale v jiných zemích, když se ta vláda bránila proti interventům, kteří byli vyzbrojeni ze zahraničí, tam vám to nevadilo, tam jste prostě Srbsku to Kosovo ukradli! To je prostě absurdní, co jsem tady slyšel.

Promiňte mi, že jsem se takhle rozběsnil. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Další faktickou poznámku paní poslankyně Konečná stahuje. Dále s přednostním právem pan ministr obrany Stropnický. Prosím, pane ministře.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, já tedy tomu nerozumím tak jednoznačně jako někteří předřečníci. Já nevím, jaké mají informace. Já disponuji pouze těmi, kterými disponuje prostý ministr obrany členské země Aliance a Evropské unie, a to tedy na jednoznačné soudy při nejlepší vůli nestačí. Ta situace, myslím si, je příliš vážná, než abychom z ní dělali předmět kampaně. A možná si trošku dejme i pozor na laciné paralely. Často jsou efektní, ale ještě častěji jsou mylné. A také možná na některé analýzy, které jsou postavené často na televizních šotech nebo internetových spotech, ale ze všeho nejvíc na řízených emocích. My jsme totiž svědky poměrně rafinované dezinformační a provokační kampaně, která se nezastaví ani před záměrným vytvářením obětí. Mrtví jsou cynickou součástí plánu. Jsme svědky v podstatě nového vedení typu konfliktu. Vysloužilci s kuklami a kalašnikovy vydávaní za ochránce občanských práv ruské menšiny a na druhé straně frustrovaný a decimovaný ukrajinský národ, to vše velmi zkomplikované několika militantními ukrajinskými skupinami. Čili při vší úctě, je to přece jenom o něco složitější.

A ještě snad jenom malá poznámka na závěr. Když se hyperkriticky a povýšeně bavíme o evropských politicích, bavíme se o sobě. To jsme my. Nebo už ne?

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi Stropnickému. Dále s přednostním právem pan předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Rád bych prostřednictvím pana předsedajícího upozornil pana poslance Foldynu, že nasedl falešným informacím. Já jsem nikdy nepodporoval bombardování Srbska. Naopak, to si dobře pamatuju, těsně předtím, než to začalo, bylo zasedání Trilateral Commission ve Washingtonu a tehdy byli tři, bohužel pouze tři přítomní, kteří se postavili proti plánu zahájit bombardování Srbska. To byl, budete se divit, Henry Kissinger, byl to nynější ministr zahraničí Království švédského Carl Bildt a potom jsem byl já v té diskusi. Je něco jiného, když ta válka proběhla a Srbsko ztratilo nadvládu nad Kosovem a nebyla nejmenší naděje možnosti, že by ji získalo zpátky, že jsem uznal Kosovo jako nezávislou zem. Ale bombardování Srbska jsem opravdu nepodpořil.

Děkuji mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Schwarzenbergovi. S faktickou poznámkou pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, musím říct, že se mi velmi líbilo střízlivé vystoupení pana ministra obrany, a plně se hlásím k jeho řečnické otázce, že samozřejmě my jsme také evropští politici. Jenom bych rád připomněl, pane ministře, že předseda vašeho hnutí tady dopoledne zarputile tvrdil, že on politikem není. Tak velkou prosbu: nemohli byste si to nějak v tom hnutí vyjasnit, kteří z nás ti politici jsou a kteří nejsou?

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Další řádně přihlášený pan poslanec Ondřej Benešík. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já trošku budu opakovat sám sebe. My máme tu velkou výhodu jako klub KDU-ČSL, že si nechodíme pro instrukce ani na velvyslanectví Spojených států ani Ruské federace. (Oživení v sále.) My se snažíme... My se snažíme... My se snažíme... My se snažíme... A Vatikánu taktéž ne.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím o klid, abychom nepřerušovali řečníka. Děkuji.

 

Poslanec Ondřej Benešík: My se snažíme používat vlastní rozum. A já bych se chtěl jenom přidat k žádosti pana kolegy Karla Fiedlera ohledně žádosti volyňských Čechů, protože jsme v médiích zaregistrovali vyjádření pana ministra Lavrova o tom, že etničtí Češi na Ukrajině mají hrůzu z fašistické vlády v Kyjevě. Já jsem se na to pana ministra ptal, on ty informace nemá. Je zvláštní, že naši krajané na Ukrajině si stěžují u ministra zahraničních věcí Ruské federace, to je první věc.

A druhá věc je právě ten zdravý rozum. Já si vzpomínám na to, že když na Krymu byli ozbrojenci a někteří tvrdili, že to jsou ruští vojáci, tak toto bylo vydáváno jako informace prozápadní propagandy. Za několik málo dnů nato ruský prezident Vladimír Putin řekl, že to byli ruští vojáci. Tak já jsem zvědavý, čeho se dočkáme třeba za týden, za čtrnáct dnů ohledně všech těchto informací, které dneska jsou vydávány za prozápadní propagandu.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci Benešíkovi. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Pardon, s přednostním právem pan místopředseda Filip, po něm paní poslankyně Němcová. Předpokládám, že pan ministr vystoupí se závěrečným slovem po ukončení obecné rozpravy. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já bych nebýval nijak vážně usiloval o vystoupení, ale samozřejmě jsem trochu znepokojen tím, jak tady hovoříme o obraně státních hranic, o ozbrojených skupinách, které nemají žádnou legitimitu, a směšujeme, co je k tomu smíšení zcela nevhodné.

Za prvé už jsem řekl, že jsem zcela v pravidelném spojení s předsedou Komunistické strany Ukrajiny Petrem Simoněnkem, a přednesl jsem tady to, oč nás žádali v době, kdy to bylo velmi aktuální. Ale my jsme přijali usnesení, které bylo spíše jednostranné, než by řešilo tu situaci. To se také odrazilo poté na tom, jakým způsobem jednala Evropská unie, protože my jsme její součástí. To nijak nezpochybňuji.

Je potřeba říct, že když jsem byl minulé úterý za prezidentem republiky, že mě požádal, abych napsal dopis a požádal ty, které mohu požádat na Ukrajině, abych pomohl s osvobozením zadržovaných kontrolorů OBSE. To jsem také učinil. A ve středu večer jsem měl zpětnou zprávu od Petra Simoněnka, že všichni lidé, které měl v Doněcké oblasti, došli jak za samozvaným starostou Slavjanska, tak za jinými lidmi a zasadili se svým hlasem o to, aby ten proces doběhl. Ještě ve středu večer běželo na liště České televize, že nikdo nebude propuštěn a že je dál považují za špiony.

Teď ve čtvrtek proběhla další informace, a musím říct, že soustředěným tlakem všech těch, kteří měli zájem na diplomatickém řešení věci, ať už to je pan ministr Steinmeier, pan ministr Lavrov, nebo ti, kteří si nemyslí, že je třeba dále rozvrtávat situaci na Ukrajině, že je potřeba jednotlivé lidi, kteří jsou tam vysláni, ať už pod vlajkou OBSE, nebo za Radu Evropy, nebo za jiné sdružení, případně OSN, že by měli být zadržováni. Ano, od středy večer jsem měl informaci, že v sobotu budou propuštěni. Také jsem tuto informaci posunul dál. (Sílí hluk v sále.)

Já se tedy divím, že my dnes tady hovoříme o tom, že není jasné, co se odehrálo v Oděse. Ono to jasné je. Je to jasné od chvíle, kdy nefunguje státní moc na Ukrajině. Tak si to přiznejme! Přiznává si to mezinárodní společenství, jinak by pravděpodobně nedocházelo k pravidelným hovorům mezi panem prezidentem Obamou, panem prezidentem Putinem nebo paní Merkelovou a dalšími. Je to reálný stav. Státní moc tam nefunguje. A státní moc nezasáhla proti tomu, aby byli zavražděni nevinní lidé v Domě odborů v Oděse. To je reálný stav. A v tomto ohledu děkuji, že jsme tu informaci mohli vyslechnout.

Takže se bavme o tom, kdo podpořil onen fašistický puč na Majdanu. Kdo ho podpořil? Já nejsem žádný zastánce bývalého prezidenta nebo nelegitimně sesazeného prezidenta Ukrajiny. Ale nejsem také zastáncem nové moci. A zejména opakuji, co jsem tady říkal při posledním jednání o Ukrajině, že za nejvážnější chybu Evropské unie považuji to, že jsme se nezasadili, kromě prezidentských voleb na Ukrajině k vypsání parlamentních voleb, protože tato moc je nelegitimní. Nevzešla z žádných voleb!

A zeptejte se sami sebe, co jste říkali, když došlo k rozpuštění Poslanecké sněmovny, když tady byla vláda, která nezískala důvěru Poslanecké sněmovny a vládla bez té důvěry. Jaké byly výroky některých z vás, kteří říkali, že ta vláda je nelegitimní a že by měla co nejdříve skončit. Přitom podle Ústavy České republiky bylo jasné, že volby lze vypsat nejdříve za 60 dnů a že nejdříve za 30 dnů se sejde parlament, čili 90 dnů nejméně tady bude jiná vláda. Ptám se, kdo z těch, kteří navštívili Kyjev v době Majdanu, chtěl, aby tam byly vypsány nové volby. Nic takového jsem od vás, kritiků vystoupení Kateřiny Konečné, neslyšel.

Tak prosím vás, podržme si jenom jeden metr na mezinárodní situaci. Ten dvojí metr se vždycky vymstí. A jestliže jsme dnes, v době oslav Pražského povstání 1945, jestliže jsme před tím, že oslavíme vítězství nad fašismem v druhé světové válce, což je mezinárodně uznávaný svátek, protože to byla největší katastrofa 20. století, tak přece musíme odsoudit každý fašistický krok, který tady vede k občanské válce.

Jestliže jsme součástí Evropské unie, tak by měl pan ministr zahraničních věcí stejně jako ostatní ministři české vlády na Evropské radě ministrů, ať už to bude ministr zahraničí, nebo ministr průmyslu a obchodu, nebo předseda vlády, přece jasně hovořit o tom, že jsme pro legitimní řešení, které bude bez dalších obětí na životech. A jestliže se podařilo, a buďme tomu rádi, při té schůzce Východního partnerství tady v Praze, že se shodly země Evropské unie a Východního partnerství na tom, že je potřeba decentralizace Ukrajiny, nikoli federalizace, protože toto slovo napadl polský prezident, aby nebylo spojováno s tím požadavkem Ruské federace, dobře decentralizaci a na nevojenském řešení, tak přece nemůžeme neodsoudit zásah nelegálně ozbrojených polovojenských skupin proti civilnímu obyvatelstvu a vraždění nevinných lidí.

Vážně bych prosil, abychom tady vážili slova. Ano, úkolem armády, tak jak říkal pan předseda Schwarzenberg, je obrana státních hranic. Ale úkolem armády demokratické společnosti od roku 1945 je také se vystříhat tomu domácímu, vnitřnímu použití armády. Armáda se nemůže používat proti civilnímu obyvatelstvu, protože to vždycky vede k občanské válce. A to je třeba odsoudit. Protože tyto polovojenské skupiny zasáhly proti civilnímu obyvatelstvu. A jestliže se prohlašují za národní gardu, tak je to třeba odsoudit a třeba říct, že s tím nesouhlasíme. A to tedy, promiňte mi, bez rozdílu politického přesvědčení, případně náboženského vyznání, protože jinak se zpronevěříme vlastní přísaze na Ústavu České republiky.

A to je přece podstata té hrůzy, která se odehrála v Oděse. Hrůzy, která nemá obdobu na celém území Ukrajiny od roku 1945. A my jsme přece v 21. století. Tak co na tom chcete zpochybňovat? Že snad nedošlo k tomu masakru? To nemůžeme přece myslet vážně. To není informace, kterou bychom dostali někde, tak jak tady připomenul ministr obrany, z nějakých podivných e-mailů. To přece přinesly všechny světové agentury. A to, že něco neodvysílala Česká televize, na to jsme si přece už dávno zvykli, že tady objektivní informovanost o té situaci není. Tak co si tady chceme nalhávat?

Já jsem rád, že pan ministr zahraničí přinesl alespoň tak objektivní informaci, ke které jsme mohli dosáhnout. To, že jsme se to nedozvěděli z veřejnoprávních médií, je předmětem jednání, nebo bude předmětem jednání jistě jiných orgánů této Poslanecké sněmovny, protože i když je to veřejnoprávní instituce, přece jen odpovědnost za to, jak fungují veřejnoprávní instituce, záleží na politicích. Záleží na Parlamentu České republiky, protože jsme stále ještě pořád v parlamentní demokracii.

A hry na jakési nezávislé orgány a nezávislost nic neznamená... stupeň k tomu, že bychom snad pominuli nebo vynechali nebo chtěli zrušit ústavní článek, který říká, že všechny ústavní orgány se ustavují na základě svobodné soutěže politických stran. Odpovědnost politických stran, odpovědnost politiků je jak nejen k zákonům, k vládě, ale také k veřejnému prostoru. To si prosím uvědomme. Takže jestliže máme málo informací, chtějme je od těch, kteří nám je mají poskytovat.

Děkuji vám. (Tleskají poslanci v lavicích nalevo.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi Filipovi. Teď s faktickou poznámkou pan poslanec Jaroslav Holík. Po něm s přednostním právem pan předseda TOP 09 Schwarzenberg, po něm paní poslankyně Němcová s řádnou přihláškou. Prosím, pane poslanče Holíku, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych rád navázal a chtěl poděkovat slovům jak ministra zahraničních věcí, tak ministra obrany, protože snad poprvé jsem uslyšel informaci, která je vyvážená, protože to, co jsme slyšeli v televizi, bylo značně ujeté do strany.

Rád bych odpověděl panu kolegovi Benešíkovi, co se týká ruské posádky na Krymu. Podle dohody Rusko tam mohlo mít 25 tisíc vojáků. Údajně jich tam bylo 19 tisíc. Nevím, jestli jste na Krymu nebo v Sevastopolu byl. Já ano a můžu vám říct, že tam kotvily jak ruské křižníky, tak vedle i americké. Tady se mluvilo vždycky, jsou tam jenom Rusi, Američané tam byli v té době, tenkrát, když jsem tam byl já, tak tam byli také.

Mnohokrát zaznělo, kde dostáváme od koho jaké informace. Vzhledem k tomu, že mám na Ukrajině řadu přátel, téměř v každém městě, tak čerpám informace ztama. A kdo z vás umí číst rusky, já vám je dám - přímo Ukrajinců, jak oni tu situaci vidí.

Takže nechtěl bych tady teď nějakým způsobem rozvířit situaci, protože situace je smutná. Umřelo mnoho lidí. Pokud se vrátím zpátky k té Oděse, tak tam nebyli jenom zastřelení chlapi. Tam byly znásilněné ženy se spáleným obličejem, tam byly zabité děti, tam byly těhotné ženy zabité. A to snad nebyli extremisté.

Takže všechny bych chtěl požádat, buďme trošku lidé, pomozme obyčejným lidem, kteří na to doplatili, protože oni si to zaslouží. (Sporý potlesk.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Holíkovi. Ještě jedna faktická poznámka. (K mikrofonu přistupuje poslanec Schwarzenberg.) S faktickou poznámkou - pardon, pane předsedo - s faktickou poznámkou pan poslanec Benešík. Pardon, pane předsedo, moc se omlouvám - s faktickou poznámkou má přednost pan poslanec Benešík. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo. Panu poslanci Holíkovi prostřednictvím pana předsedajícího. Měl jsem na mysli neoznačené ozbrojence, kteří se přes noc stali regulérními vojáky ruské armády. Neměl jsem na mysli posádku, která tam skutečně stabilně mohla být. Takže tady jsme si asi v tomto nerozuměli.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Benešíkovi. Teď pan předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a vážení poslanci. Ano, je dobře připomenout, kdo byly první ozbrojené skupiny bez odznáčku, bez ničeho, které působily na Ukrajině. Ano, bylo by dobře odzbrojit nelegitimní ozbrojené oddíly, které dneska obsadily různé radnice a státní budovy. Jsem vřele pro toto odzbrojení. A když se toto podaří, budu první, kdo bude volat, aby také ukrajinská armáda se stáhla do svých kasáren. Ale nejdřív musí být nastolen pořádek a ukrajinská autorita na ukrajinském území zase nastolena, která násilím byla porušena.

Děkuji mnohokrát. (Zatleskali poslanci TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S další řádnou přihláškou paní poslankyně Miroslava Němcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře zahraničních věcí, dámy a pánové, váhala jsem, zda se zúčastnit této diskuse, nebo ne, ale domnívám se, že ona nás ještě možná několikrát čeká, byť z toho žádnou velkou radost nemám. Když jsme ji zahájili tady na začátku letošního roku, dospěla Poslanecká sněmovna k usnesení, které si myslím, že je platné a bude platné i pro budoucnost. Dokud se tedy Rusko nevzdá Krymu a nevrátí ho Ukrajině, tak naše usnesení o porušení mezinárodního práva násilnou anexí Ruska ve vztahu ke Krymu, tedy k Ukrajině, platí. A jsem ráda, že Poslanecká sněmovna toto usnesení přijala.

To, že situace se tam eskaluje ve vztahu k prezidentským volbám, které se blíží, určitě nemůže dělat radost nikomu z nás. Nikdo z nás není připraven na to přijímat denně zprávy o tom, jak jsou lidé vražděni, stříleni, jak se radikalizuje ukrajinská společnost, a každý z nás se musí přirozeně obávat, zda takto radikalizovaná společnost bude mít dopad také na nás, kteří jsme teritoriálně tak blízko. A jestliže, a to je přirozené nejen v Poslanecké sněmovně, ale v celé české společnosti, každý z nás podle svých zkušeností, svého hodnotového žebříčku, svého vychování, toho, v čem vyrostl, se dívá na ty situace svou optikou, a ať chce, nebo nechce, tak straní jedné nebo druhé straně, tak si myslím, že na tom usnesení, které jsme přijali minule, nemusíme nic měnit a naopak na ně můžeme být pyšní.

Co ale je potřeba dodat ve vztahu k tomu dnešnímu jednání - jak říkám, obávám se, že toto téma budeme otvírat ještě několikrát, pokud před prezidentskými volbami situace na Ukrajině nezklidní, což bychom si přáli - tak co je potřeba dodat, jestliže se tady ptáme po tom, kdo co tam všechno způsobil nebo nezpůsobil, a my to nebudeme vědět a každý z nás si tady může přednášet svoje představy nebo to, co si nastudoval. Dozvíme se to pravděpodobně s odstupem několika let, tak jak se to v takových případech vždycky děje, kdy jsou sneseny všechny důkazy, archivní materiály vyhodnocené historiky, tak se k tomu budeme moci bavit asi trochu racionálněji než teď, když jsou vzedmuté i naše emoce. Ale já k tomu chci dodat jednu věc. Jestliže se bavíme o těch příčinách, kdo zavinil současný stav věcí na Ukrajině, s tím, že v podtextu je obava, zda tento neklid bude přenesen také na území České republiky, kterou ve mně včera posílil ministr zahraničních věcí Ruska Lavrov, když začal operovat s těmi českými menšinami žijícími na Ukrajině, z čehož já už si dovozuji, že to je nějaký pomocný nástroj, aby pomalinku se ten ruský vliv dostával dál, což jsem přesvědčena, že je celkovým záměrem strategie vlády současné Moskvy, tak k tomu chci dodat jako podpůrný argument něco, co si můžete najít sami. Je to zpráva BIS z roku 2012. Je veřejně dostupná a v kapitole III.3 s názvem kontrarozvědná činnost, abychom si ujasnili, zda Česká republika je v ohrožení, nebo není, zda tady existuje nějaká pátá kolona, která se aktivizuje, a nejenom že se aktivizovala velmi dramaticky v době, kdy se vedla v České republice řeč o přijetí nebo nepřijetí návrhu na vybudování protiraketového radaru, tak zda je příliš aktivní tato skupina, se můžeme dočíst v této zprávě.

Dovolte, abych citovala: "Stejně jako v předchozím období a ze stejných důvodů byly i v roce 2012 v oblasti kontrašpionáže prioritou BIS zpravodajské aktivity Ruské federace a Čínské lidové republiky. Jak v případě Ruska, tak Číny měly ve zpravodajském kontextu přednost činnosti zacílené na budování a posilování vlivových kapacit v České republice, zejména v oblasti hospodářské a politické a ekonomické zpravodajství. V roce 2012 vnímala BIS vleklý problém disproporce personálních a materiálních kapacit, a to zejména v souvislosti s aktivitami ruské státní moci. Z pohledu bezpečnostních zájmů České republiky lze označit počty ruských zpravodajských důstojníků v řadách ruské diplomatické mise či ruských cestujících zpravodajských důstojníků, tzv. turistů, v České republice za velmi vysoké. Ruské zpravodajské služby jsou navíc schopny jakékoliv personální potíže v České republice flexibilně řešit v rámci volného pohybu v schengenském prostoru.

Specifickou oblastí, v níž se trvale projevují zájmy cizí moci, jsou snahy o kontrolu krajanských komunit."

Dál to nebudu číst, prosím, najděte si tu zprávu sami. Já tím jenom chci přidat něco, co bychom měli zvažovat při tom, když přemýšlíme nad událostmi v Ukrajině v souvislosti s tím, čím procházela Česká republika, jak zde již bylo připomenuto, a čím by, nedej bože, mohla procházet, pokud bychom nebyli dost opatrní i v budoucnosti.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Němcové. Mám tu dále dvě faktické poznámky. S první pan poslanec Jiří Zlatuška. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, já bych chtěl říct, že téma, o kterém jednáme, je samozřejmě vážné. Na druhou stranu uvědomuji si pořád, že základní vliv, který to spustil, je ruský vliv. Zpráva Rady prezidenta Ruské federace pro rozvoj občanské společnosti a lidských práv je k nalezení na webu ruského prezidenta, této rady. Říká, že se v referendu hlasovalo realisticky 35 % obyvatelstva, mohlo to být jenom 25 %, pro připojení. Je to ruská zpráva Rady prezidenta Ruské federace Putina.

A co se týče postoje Ruska, myslím si, že je velice povzbudivá zpráva, která se teď v médiích objevila, že Putin oznámil, že Rusko stáhne 40 tisíc vojáků z hranice s Ukrajinou, a požádal o odložení referenda, které tam proruští příznivci chtěli dělat 11. května. Toto si myslím, že je jasné svědectví o tom, kde leží ta někdo by mohl říct nepřímá, někdo přímá odpovědnost za to, co se na Ukrajině stalo. A že tlak, který se zejména směrem k Rusku vyvíjí, nese přinejmenším příslib toho, že by se tady toto mohlo zlepšovat.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Matěj Fichtner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Matěj Fichtner: Děkuji, pane předsedající. Chtěl bych poděkovat paní poslankyni Němcové za to, že v podstatě překlopila téma Ukrajiny, které je na první pohled zahraničněpolitické téma, že jej překlopila do domácího prostředí. Protože skutečně to, co by mělo zde také zaznít, je to, jakým způsobem by Česká republika měla reagovat z pohledu vnitřní bezpečnosti na to, co se děje na Ukrajině. Myslím si, že to, co tady bylo jmenováno, to znamená aktivity zpravodajských služeb Ruské federace, tak to je určitě právě jedno z těch důležitých témat, a byl bych rád, kdyby se tomu vláda věnovala.

A druhá věc, která tady ještě nezazněla, tak samozřejmě celkově bezpečnostní situace v Evropě se mění. Je jiná, než byla před lety. Kdo se zajímá například o armádu nebo kdo k ní má trošku blízko a sleduje například to, jak se vyvíjí armáda a výzbroj Ruské federace nebo ruská armáda, tak ta armáda, kterou jsme viděli na Ukrajině, na Krymu, je něco úplně jiného, než byla v 90. letech, kdy se jednalo víceméně o polorozpadlou armádu bývalého Sovětského svazu. Dneska má moderní techniku, moderní výzbroj, špičkový výcvik. Takže to, co si myslím, že by tady také mělo zaznít, je to, že Evropa jako celek by měla reagovat na asertivitu Ruské federace z poslední doby, což by mohlo vést, dle mého názoru je to správný směr, například k rozvíjení potenciálního projektu společné evropské armády. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fichtnerovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Benešík, po něm s řádnou přihláškou pan poslanec Gabal. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji za slovo. Je to právě o těch informacích, o dezinformacích a o interpretacích. Putin stahuje z ukrajinské hranice vojáky, kteří tam podle Putina nejsou. Velmi zajímavá informace. Každopádně je to daleko lepší, protože už jsem se začínal obávat, že Vladimir Putin bude po Ukrajině požadovat, aby si odtáhla své hranice od ruských jednotek. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Benešíkovi. S řádnou přihláškou pan poslanec Gabal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Vážení kolegové, vážené kolegyně, vážená vládo, když jsem zde 21. března vystoupil v diskusi k vojenské anexi ukrajinského Krymu Ruskem, navrhl jsem navýšení obranných výdajů pro příští rok na 1,3 % a do konce volebního období na úroveň našeho závazku k NATO, tedy 2 %, a to proto, aby se neprodleně začala zvyšovat naše schopnost bránit se pro případ eskalace ruské agresivity. Považuji za podstatné, že tehdejší hodnocení situace a můj návrh na zvýšení naší participace na kolektivní obraně nebyly vzaty příliš vážně. Sněmovna návrh zamítla a komentáře kolegů z exekutivy zdůraznily, že máme jiné priority. Teprve když nám roli černého pasažéra společné obrany vytkl v Praze generální sekretář NATO, kolabující schopnost naší armády plnit naše závazky popsalo hodnocení NATO a konstatování nedostatečného financování slyšel otevřeně ministr obrany od spojenců, změnili jsme názor a debatujeme navýšení výdajů.

Jaká je ovšem situace na Ukrajině dnes, šest týdnů po první diskusi? Jsme nepochybně svědky masivní eskalace a expanze vojenského konfliktu na různých místech východní Ukrajiny v blízkosti ruských hranic. Konflikt již táhl přímou a rostoucí bojovou aktivitu ukrajinské armády. Expertní analýzy hovoří o tom, že na druhé straně bojují profesionálně cvičené paramilitární skupiny, ne-li jednotky s profesionální úrovní výzbroje včetně protivzdušných prostředků a s dostatečným materiálním organizačním, velitelským a informačním i zpravodajským zázemím. To není žádná domobrana, která by měla doma protiletadlové rakety v kůlně, ani rekreační výcvik speciálních jednotek.

Nejsme tedy svědky eskalujícího konfliktu uvnitř ukrajinské společnosti, jak se nás snaží přesvědčit propaganda, ale profesionálně vedené paravojenské operace s cílem destabilizovat velkou část Ukrajiny, zpochybnit její celistvost, soudržnost a zejména schopnost uspořádat demokratické férové volby za účasti dostatečného počtu mezinárodních pozorovatelů. Kdo by jel za pár týdnů pozorovat volby do země, kde probíhá profesionálně eskalovaný ozbrojený konflikt a násilný chaos a kde dojde k ozbrojenému zadržení mezinárodní skupiny vojenských pozorovatelů pod záštitou OBSE? Cílem pozorovatelské mise byl pravý opak, tedy confidence building a tlumení rizika konfliktu na podkladě vídeňské dohody. Proto bylo třeba je zadržet, zastrašit a jejich prostřednictvím zastrašit i mezinárodní veřejnost.

Čeká nás zítra mohutná přehlídka ruských ozbrojených sil na Krymu, která by měla zahlušit informace o fixlování statistik o hlasování v tzv. referendu na Krymu, kterému do určité míry dělaly stafáž i někteří z našich kolegů. Čeká nás snaha legitimizovat vojenské gerily jejich účastí v jednání o budoucnosti Ukrajiny a nelze vyloučit ani opětovné oživení zkorumpovaného exprezidenta, který se zcela diskvalifikoval rozkazem ke střelbě do civilistů a zejména podpisem pod pozváním ruské vojenské okupace. Nemáme s takovými praktikami své vlastní historické zkušenosti, nevyjímaje roli Komunistické strany Československa?

Západní společenství bude zřejmě pokračovat v zesilování sankcí proti Rusku, protože nelze nevidět, že stojí v pozadí vojenské destabilizace východní Ukrajiny. Rusko bude pokračovat v podpoře paravojenských oddílů i ve vykreslování Západu, nás nevyjímaje, jako demoralizovaných kosmopolitů, zastánců fašismu a dekadence. I ve snaze vyvolat iluzi, že na Ukrajině eskaluje občanská válka, která znemožňuje jak současnou kyjevskou vládu, tak konání demokratických voleb, a nad Ukrajinou je třeba vyhlásit jakýsi protektorát nebo ji jakousi novou mnichovskou dohodou okleštit o východní hraniční regiony.

Jak tedy budeme reagovat jako suverénní demokratický parlament, který je svědkem pomalu se roztáčejícího se kola vojenského konfliktu, který může záhy zasáhnout i členské státy NATO, a tudíž i nás a destabilizovat hospodářskou a sociální dynamiku Evropy, pokud to dokonce není hlavním cílem? Budeme nečinně čekat, nebo dokonce sebevražedně přejímat ruský výklad událostí a papouškovat kremelskou propagandu? Myslím, že je na místě, abychom jak vůči našim občanům, tak zejména vůči našim spojencům a partnerům situaci pojmenovali, protože máme své vlastní historické zkušenosti a víme o chování a praktikách Moskvy více a na vlastní kůži. Víme, co to je destabilizovat paramilitární aktivitou pohraničí a pak je vojensky zabrat a odtrhnout.

Myslím, že musíme nedvojsmyslně vyzvat Rusko, aby zastavilo vojenskou destabilizaci Ukrajiny. Musíme podpořit a pozorovatelsky zajistit konání svobodných a demokratických voleb a jednoznačně posílit společnou obranu Západu jako krok, který adekvátně reaguje na hrozby Ruska.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Gabalovi. V tuto chvíli nemám nikoho dalšího do obecné rozpravy. Pokud nikdo další kromě zpravodaje pana ministra není... Pardon, pan poslanec Schwarzenberg.... Pokud pan poslanec Schwarzenberg nechce do obecné rozpravy, obecnou rozpravu budu muset ukončit. Ne, tak pan předseda Schwarzenberg přece jenom chce. (Chce faktickou poznámku.) Prosím, máte slovo. Vaše dvě minuty, pokud se jedná o faktickou poznámku.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Poněvadž se tady pletou pojmy a výrazy, chtěl bych upozornit na jeden fakt. Hnací silou za německou invazí do Ruska, pod kterou nejvíc trpěli právě Ukrajinci a Bělorusové, ty národy Sovětského svazu, které nejvíc trpěly, nebyli fašisti, italské oddíly byly jenom pomocné, nýbrž hnací síla byla Německá národně socialistické dělnická strana. Tak prosím nenazývejme italským názvem německé nacisty. Na to bych jen rád upozornil. A totéž je jenom nadávka bez většího opodstatnění, používáme-li pojem fašisti pro, připouštím, velmi nacionalistické ukrajinské strany.

Děkuji mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Schwarzenbergovi. Pokud se nikdo dál nehlásí do obecné rozpravy, obecnou rozpravu končím a ptám se na závěrečná slova paní zpravodajky, případně pana ministra. (Poslankyně Konečná mimo mikrofon: Usnesení.) Návrhy na usnesení přednesete v podrobné rozpravě po závěrečném slově pana ministra. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Ještě jednou pěkný večer. Na některé věci musím reagovat, protože by bylo téměř nemožné na ně nereagovat, tak mi dopřejte čas.

První věc, na kterou musím odpovědět, je otázka, která tady zazněla, otázka na volyňské Čechy a vůbec na Čechy žijící na Ukrajině. Tak mi dovolte, abych vám řekl, že jsme s představiteli volyňských Čechů a krajanských sdružení na Ukrajině v permanentním kontaktu. Dokonce jsme tam už poslali dvě mise. Ta druhá se vrátila nedávno. Já sám se tam snažím dostat a domluvit si také cestu, kdy bych navštívil krajanská sdružení. Takže vás ujišťují, že informace, které máme, jsou skoro permanentní a máme je čerstvé a máme je z přímého kontaktu nejen s těmi představiteli, ale dokonce i s občany, které pozveme, kteří se sejdou, abychom s nimi mluvili. Takže to, co říkám, je podle mě přesnější než zpráva jakéhokoli ministra jakékoli jiné země kolem nás.

A já vám prostě říkám, že to, co jsme slyšeli od Čechů žijících na Ukrajině a co mi připadá důležité, je, že nám všichni dokonce velmi hlasitě říkají, že nemají pocit, že by jim cokoli hrozilo od Ukrajinců, mezi kterými žijí! A to říkají velmi hlasitě a velmi jednoznačně. Že se necítí být ohrožování tím prostředím, Ukrajinci, mezi kterými jsou. Tam není napětí mezi Čechy a Ukrajinci! Protože kdyby chtěl někdo odněkud utéct, tak jak chápete, utíká proto, že to okolní prostředí ho většinou nějak utlačuje. To prosím Češi, kteří tam žijí, jasně vylučují! A říkají, že to je nesmysl a nemají žádné indicie toho, že by se oni v tom prostředí necítili doma. To musí být jasné. A to je podle mě důležité.

Samozřejmě že nejsou dneska nadšení z toho prostředí. Že vám matka řekne, že má strach, že jí syna odvedou a mobilizují. A že mají strach z toho, co bude. Ale to nemají jako Češi, to mají strach jako všichni ostatní, kteří tam jsou. Kdo může dneska... Řekněme, že máme některé Čechy v Žitomiru, ale máme také Čechy v té východní části na jihu, takže jsou vlastně skoro ještě víc v epicentru. A samozřejmě komu by to vyhovovalo být dneska na východní Ukrajině v takovém prostředí? Samozřejmě v tomto smyslu mají strach.

Já bych vás chtěl ujistit v tom, co už bylo několikrát opakováno, že Česká republika poskytuje těmto našim krajanům zjednodušený způsob, jak se mohou přihlásit k trvalému pobytu v České republice. A návštěvy, které konáme, ty vlastně souvisí také s tím, že jim připomínáme, že jsou formuláře, které mohou vyplnit. Prostě existuje pro ně zjednodušená, jednoduchá cesta. Pokud by potřebovali, mohou požádat o trvalý pobyt a ve zjednodušeném řízení to provedeme.

A já vám mohu říci, a kdyby tady byl ministr vnitra, tak by vám to zopakoval, že neexistuje žádný příval Čechů z Ukrajiny do České republiky. Jakkoli ta možnost opravdu výhodná, pro mě jednoduchá, existuje. Neexistuje, není žádný zvýšený příval, žádná tendence. Naopak, skoro to spíš kleslo. Čili taková je realita. A my jsme samozřejmě připraveni, kdyby se něco stalo, kdyby skutečně došlo k ohrožení a kdyby tam nemohli vydržet a byli by ohroženi na životech, tak jsme samozřejmě připraveni pomoci. Ale já vám prostě opakuji, jakkoli se obávají, jakkoli mají strach a jsou nespokojeni s tím, co se tam děje, tak to není tak, že by chtěli utéct.

A navíc my máme zájem na tom, aby Ukrajina celá byla stabilní. Ten náš prvotní zájem je, aby se tam podařilo udělat volby, aby se to tam stabilizovalo, aby se tam dalo žít. Náš zájem není organizovat odvoz Čechů z Ukrajiny. Chápete? To děláme až ve chvíli, kdy je všechno ztraceno. Ovšem to je to poslední, co bychom si přáli.

Takže oni mají tu možnost, my ji nabízíme a v této chvíli jakkoliv se jim samozřejmě nezamlouvá to, co se tam děje, tak to nevede k tomu, že by masově, nebo že by vůbec viděli jediné řešení v tom, že se sem vrátí. To je podle mě rámec situace a byl bych rád, kdyby to bylo respektováno, protože nikdo v této chvíli nemá více informací a nemá podle mě v tomhle dokonalejší představu než my a nikdo nám nemůže odnikud z ciziny říkat, jak si tam Češi žijí. To víme my nejlépe. Na tom prostě stojím.

Další věc, kterou bych řekl. Slyšel jsem Vojtěcha Filipa, který se ptal: "Kdo z vás, kdo byl v Kyjevě, tak tam mluvil o parlamentních volbách?" Na to mohu odpovědět velmi jednoduše. Když jsem byl v Kyjevě se slovenským ministrem Miro Lajčákem a s Jánosem Martonyim, ministrem Maďarska, tak jsme v této trojici ministrů, když jsme mluvili s premiérem Jaceňukem, součástí toho bylo, že jsme po něm všichni unisono chtěli, ať se udělají volby. A chtěli jsme garantovat volby prezidentské i parlamentní! Speciálně jsme mluvili o parlamentních volbách. Bylo to tématem všech významných jednání, včetně jednání, které jsme měli s premiérem Ukrajiny. V tomhle jsme také vnímali to, že podobný postup, pokud by nově zvolený prezident připravil volby na podzim, by byla nejlepší cesta, jak Ukrajinu stabilizovat.

Na druhé straně mi dovolte, abych řekl, že nemohu souhlasit s formulací: "Kdo z vás podporoval fašistický puč na Majdanu?" Vysvětlím proč. Protože fašistický puč by znamenal, že se k moci dostali fašisté. A já vám mohu, přátelé, říci, že jsem si pečlivě procházel životopisy a reference na všechny ministry Jaceňukovy vlády. Protože když tam jezdím a jednám, s některými poměrně pravidelně, tak bych nechtěl sakra jednat s žádným fašistou! A já vám říkám, že jsem mezi žádným z těch ministrů nenašel v jeho životopise, v údajích, které jsem o něm sehnal, to, že bych si řekl, že to je člověk, který se zapletl s nějakou protofašistickou organizací a podobně. Nenašel jsem takového. Kdybych to věděl, tak jsem si to přinesl. Mám to zpracované jako text - všechny ministry Jaceňukovy vlády. Mám tam jejich analýzy. A mohl bych vám tady číst jednoho po druhém. A ptal bych se vás "řekněte mi toho, o kterém můžete říct, že se zapletl", a chtěl bych slyšet to jméno. Já jsem ho nenašel! Proč říkáte fašistický puč, když to nejsou žádní fašisté? Samozřejmě my víme, že jsou na Ukrajině tendence - banderovci, že jsou tam tahle protofašistická hnutí. Když se podíváte na preference, tak v preferencích tyto nebezpečné pravicové složky mají 2-3 % preferencí. Tohle jsou čísla. Opakovaně jsem se s nimi seznamoval - 2-3 %. Je to realita situace. Když se podívám vedle do Německa, kolik mají neonacisté v Německu, v Sasku a podobně - mají tuším 7 %. Takže to je všechno minulost, která tady je, ale já nemohu prostě souhlasit s tím, aby se řeklo, že celý Majdan je fašistický. To je přece, přátelé, nesmysl!

Já jsem hluboce přesvědčen, že většina lidí, kteří manifestovali na Majdanu, byli lidé, kteří byli znechuceni poměry na Ukrajině, znechuceni způsobem, jak se tam vládlo, znechuceni korupcí, která tam fungovala tak, že za místo náměstka ministra se platily 2 miliony eur, že se dokonce platily úplatky za to, že se chtěl člověk dostat na školu, prakticky všude. Tenhle systém země prožrané korupcí byl něco, co je znechucovalo podobně, jako nás znechucoval režim před listopadem 1989. Jenomže to tam je pravděpodobně dneska v něčem dramatičtější a tristnější. A tihle lidé říkali "ne!" a bylo jich tam zřejmě nejvíc. O tom jsem hluboce přesvědčen. A že tam byly i skupiny, na které vy narážíte, zřejmě bychom je tam našli. Já to nezpochybňuji. Ale neříkejme, že to byl fašistický Majdan. Mně tohle připadá, že je hluboce nefér vůči studentům a všem těm, kteří tam někde v kavárnách četli verše každý večer a předčítali si Tarase Ševčenka a podobně. To sakra žádní fašisté nebyli! Tak to nezjednodušujme. Mně se nelíbí ten způsob, jak se to všechno zjednodušuje. Já se snažím ve svých vystoupeních být pokud možno přesný. Věci, které často nejsou černobílé, nezjednodušovat. A přál bych si, abychom to nedělali ani my. Protože mi připadá, že se zjednodušováním se nikam nedostaneme.

Já jsem vám tady dnes řekl, že si myslím, že problém tohoto konfliktu je samozřejmě také v tom, že tady je veliká míra nedůvěry na obou stranách. Je tady velká míra nedůvěry, někdy si dokonce myslím, že tady existuje i jisté nedorozumění. Protože si naprosto nevěří, tak si podsouvají důvody a podobně. To je špatná atmosféra, ve které se těžko dosahuje dohody. Ženeva dopadla špatně, ale já nechci o někom říkat, že není způsobilý na to, aby zasedl ke stolu. O nikom nebudu dopředu říkat, že je podvodník, protože nevidím jinou cestu pro Ukrajinu než to, aby se znovu vytvořila sestava, která si sedne u stolu a bude z toho hledat diplomaticky cestu ven. A domnívám se, že Evropa v této chvíli může udělat dlouhodobě jedinou věc. Evropa musí být schopna, jak tady bylo řečeno, věci jasně, přesně, nezkresleně formulovat, být schopna se sjednotit na tom, co o tom jako členské země Evropské unie říkáme, a odpovědět na to politikou, která bude jednoznačná a srozumitelná. Já se domnívám, že ať se děje na našich hranicích cokoliv, dlouhodobě bude důležité, jak Evropská unie ve všech krizích obstojí, jestli dokážeme reagovat na krizi, ekonomickou i politickou krizi s Ukrajinou. Jak silní z toho vyjdeme, to rozhodne o našem osudu, stejně tak nejen Evropy, ale i České republiky.

Já bych se chtěl podílet na vytváření silného jednotného názoru Evropské unie i v situaci takové politické krize, jako je na Ukrajině. Proto se snažím být opatrný a přesný. Nevím, jestli se mi to daří, ale děkuji Sněmovně, pokud mi v tom pomůže. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Zahajuji rozpravu podrobnou, do které v tuto chvíli eviduji přihlášku paní poslankyně Konečné. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Po ní pan poslanec Pavel Holík.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, dovolte mi, protože jsem nechtěla zneužívat své role zpravodaje, abych nebyla poučována, abych krátce zdůvodnila, že jsem moc ráda, že jsme měli vůbec možnost vyslechnout nějaké stanovisko české vlády, potažmo v zastoupení pana ministra zahraničních věcí. To bylo přesně to, co jsme žádali, protože ono opravdu, a myslím si, že to byla velká chyba české diplomacie, tady bylo pět dnů mlčení po tom, co se dělo. A to by se nám stávat, byť jako střední zemi, nemělo a měli bychom se k těmto věcem vyjadřovat minimálně stejně silně, jako se k nim vyjadřujeme kdekoliv jinde na světě. To byl také důvod, proč jsme chtěli tuto debatu otevřít. Já se nechci vyjadřovat k tomu, jak ji někteří kolegové zneužili pro vlastní ambice, případně řešení různých zpravodajských či jiných zpráv, ale my jsme opravdu chtěli, abychom o této věci mohli mluvit.

Já tedy, protože můj kolega ze sociální demokracie po dohodě navrhne usnesení, které odsuzuje tuto situaci, jak jsme si to přáli, ale nechci to kopírovat, tak ještě navrhnu jedno usnesení, a to je to, o kterém jsem mluvila na závěr a o kterém vlastně mluvil i pan ministr zahraničních věcí, a to je role OBSE v celé této záležitosti: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby vyzvala členské státy Evropské unie i Ruskou federaci k uznání arbitrážní role OBSE ve věci řešení konfliktu na Ukrajině." Já si opravdu myslím, že v tuhle chvíli jinou nezávislou mezinárodní organizaci, kterou by mohly respektovat všechny zúčastněné strany, nemáme. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Konečné. S přednostním právem pan ministr zahraničních věcí. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Jenom možná krátce řeknu, že jsem se včera veřejně vyjádřil k tomu, co se odehrálo v Oděse, ale beru to jako takové připomenutí, abych to možná činil příště ještě zřetelněji. A také jsem počítal s tím, přiznám se, že se to bude projednávat ve Sněmovně, a domníval jsem se, že nemá cenu dělat tiskovou konferenci, a počítal jsem s tím, že ve Sněmovně bude příležitost to zopakovat. Na druhé straně, pokud je zájem, aby veřejnost tyto věci jasně za Českou republiku slyšela, s tím v zásadě souhlasím, a proto s tím zase nechci moc polemizovat. Budu příště ještě jednoznačnější a budu se snažit to šířit ještě rozsáhleji - stanoviska za Českou republiku k podobným situacím.

Co se týče role OBSE, jenom připomenu, že co se týče toho, co se odehrálo v Kyjevě, tak pokud vím, že ukrajinská vláda sama souhlasila s tím, aby se využil Mezinárodní trestní tribunál pro řešení toho, co se odehrálo v Kyjevě. Tím jenom připomínám, že to je další možnost, která je v takovém případě, pokud by Ukrajina v tomto souhlasila. Já jsem k usnesení zdrženlivý proto, že si myslím, že by bylo dobré znát stanovisko Ukrajiny.

V této chvíli to vyšetřuje ten speciální tým, o kterém jsem mluvil. A zároveň OBSE je mezinárodní organizace, která má členy a u které bych také - vlastně si nejsem jist, jestli OBSE do toho vůbec by chtěla jít. To pro mě není jednoznačné a na to mohou být různé názory. Za sebe jsem připraven eventuálně se na výboru o roli OBSE v takovéto věci bavit a za určitých okolností si myslím, že to může být i dohoda, že bychom to mohli prosazovat. Teď mi připadá usnesení Sněmovny bez toho, že bychom znali stanovisko Ukrajiny nebo bychom věděli, jestli vůbec OBSE se chce v této věci angažovat, připadá mi, že ještě to není dostatečně podložené. Tak to je důvod, proč jsem k tomuto návrhu usnesení zdrženlivý, ale není to něco, kvůli čemu bych tady křičel nahlas.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. S faktickou poznámkou paní poslankyně Konečná, pak s řádnou přihláškou pan poslanec Gabal. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Já jenom, pane ministře prostřednictvím pana předsedajícího, my jsme žádali vládu, aby je vyzvala, aby o tom jednala, abychom nějakým způsobem hledali tu cestu dál, abychom věděli i to, co možná hodláte udělat, nebo vám dali nějakou tu road map v tom, kde se máte pohybovat.

Ale mě spíš zarazila vaše slova o OBSE. K čemu tedy tu organizaci máme, pokud nemá řešit právě tyto situace? Já jsem o OBSE vždy byla přesvědčena, že je to právě tato organizace ve chvíli, kdy selžou a jednostranně se zapojí do konfliktu jiné organizace typu i Rady Evropy svým usnesením, i Evropské unie, že je to právě OBSE, která musí hrát toho mezinárodního zprostředkovatele. A já si nedovedu představit, na co jiného by byla?

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S přednostním právem pan ministr. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Tak dobře, já na to tedy ještě zareaguji jednou. Podívejte, představte si, že by se v České republice něco stalo, že by se tady něco odehrálo, bylo tady 50 mrtvých a vám by někdo řekl, že vám sem přijede OBSE a že vám to vyšetří. Takže já tím chci říci, že pokud bych chtěl, aby OBSE vyšetřovala tuto věc, a řekl jsem vám, že v této chvíli to vyšetřuje Ukrajina, tak vy zřejmě jste jako představitel České republiky to chápal jako určitý projev nedůvěry, že je schopna to Česká republika vyšetřit sama. Proto jsem řekl, že v případě Kyjeva to byla Ukrajina, která souhlasila s tím, aby v té věci se vzal režim vyšetřování Mezinárodním trestním tribunálem. Ale bylo to dohodnuto s Ukrajinou. A stejně i já, pokud by Ukrajinci řekli "necítíme se na to dostatečně silní, budeme rádi, když nám s tím OBSE pomůže", tak je to daleko srozumitelnější cesta, než když Česko rovnou říká: "OBSE, vstupte tam, vyšetřete to, Ukrajina to nikdy nezvládne sama." Ale já v této chvíli respektuji to, že Ukrajina tvrdí, že to vyšetří, nemám od ní znamení, že by chtěla, aby do toho OBSE vstoupila a aby jí s tím pomáhala. Nechtěl bych, aby to bylo stavěno proti sobě, není to předjednáno a nevím ani, jaký je názor členských států OBSE. Třeba vám Rusko řekne, že to bude vetovat, že s tím prostě nesouhlasí. Já to bohužel v této chvíli nevím a nemám ani minimum předjednáno.

Upozorňuji, OBSE je mezinárodní organizace, my ji tady někam navrhujeme, aby tam šla - ale pokud zítra zjistíme, že ona o to nemá zájem? Ona má práce dost. Upozorňuji, že máme misi OBSE pozorovatelskou na Ukrajině, o které jsem přesvědčen, že je velmi důležitá, je to významný nástroj, který tam máme. Teď je otázka, jestli to, že OBSE by tam měla vyšetřovat, do jaké míry to koresponduje s tím, že tam dělá tu nezávislou, objektivní, pozorovatelskou misi. Jsou to podle mě věci, které by bylo třeba domyslet. Za sebe vám říkám, že je v této chvíli domyslet nedokážu, že mi vadí to, že o Ukrajině, s Ukrajinou se o tom nemluvilo, je to pro mě věc, která je na další debatu. Říkám vám, že jsem k tomuto návrhu zdrženlivý, a říkám vám argumenty. Neříkám vám, že jste úplně špatně.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Další řádně přihlášený je pan poslanec Holík, po něm pan poslanec Gabal. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Holík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Pan ministr zahraničních věcí zde podal širokou, podrobnou zprávu o aktuální situaci na Ukrajině a pozici vlády České republiky k masakru v Oděse. Já, jestli dovolíte, bych si dovolil zde přednést návrh na usnesení, ve kterém se říká: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odsuzuje násilí, ke kterému došlo dne 2. května v Oděse, a žádá nestranné vyšetření a potrestání viníků. Dále - vyjadřuje hlubokou lítost nad tragickými událostmi v Oděse a vyslovuje soustrast pozůstalým obětí." Děkuji za přijetí tohoto návrhu na usnesení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Holíkovi. S další řádnou přihláškou pan poslanec Gabal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Tak kromě toho jenom, že bych historicky připomenul, k čemu sloužily arbitráže vídeňské v Evropě - k oddělování území. A jestli si s tímto chceme hrát, tak bych před tím velmi varoval. Ale navrhl bych rád usnesení: "Poslanecká sněmovna podporuje konání svobodných demokratických voleb na Ukrajině a vyzývá OBSE k vyslání dostatečné pozorovatelské mise."

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Další řádně přihlášená je paní poslankyně Konečná, po ní pan poslanec. Prosím.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Já jenom musím zareagovat na pana ministra, protože on možná nepochopil ten text mé... (Mikrofony přestaly fungovat, po chvilce je vše v pořádku). Děkuji.

Já jsem taky v závěru svého projevu řekla, že chceme, aby to bylo nejenom o vyšetření masakru v Oděse, ale též o dovedení svářících se stran k jednacímu stolu. To, že tam OBSE posílá nějakou misi, to, že je obrovská, stejně jako NATO, Evropská unie, na monitoring voleb, to všichni víme, pane kolego Gabale prostřednictvím předsedajícího. Ty volby jsou za 15 dnů, tam už dneska vám každý tady z kolegů řekne, kdo tam jede, a dlouhodobě se to připravuje. To nemusíme schvalovat. Ale my bychom byli rádi, abychom zdůraznili tu roli OBSE. Pokud to OBSE samozřejmě nepřijme, tak je to jiná věc. Ale já si to nedovedu v této chvíli představit, protože - kdo to dnes vyšetřuje? Jedna strana konfliktu. Kdo to bude respektovat? Bohužel, taková je dnes situace na Ukrajině. Tam prostě to nejde bez nevměšování se, o kterém jsem mluvila. Takže jenom to byla podstata toho, co jsme chtěli naším prohlášením nebo naším usnesením přijmout. Abychom i my jako Češi, protože já si opravdu myslím, že Češi v tomto můžou sehrát velmi výraznou roli, pokud to budou umět, mezi Ukrajinou a Ruskem, historicky to umíme, pokud to tedy nevezmeme za špatný konec, tak si myslím, že můžeme být ti, kteří budou navrhovat právě tato prohlášení, a obě dvě ty strany je začnou respektovat. Jsme to my Češi, kdo jsou v mezinárodním právu prozatím ještě pořád takto vnímáni.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Konečné. S přednostním právem pan ministr, po něm pan poslanec Šarapatka.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Já si myslím, že to Sněmovna rozhodne hlasováním. Ale možná jednou věcí bych chtěl polemizovat s paní poslankyní Kateřinou Konečnou. Když řekla, že to usnesení, které navrhuje pan poslanec Gabal, když říká, že si Poslanecké sněmovna Parlamentu přeje ty parlamentní volby, tak bych neřekl, že to usnesení je konstatování něčeho, že by to bylo něco, co je samozřejmé. Mně připadá, že skutečně to, v čem na Ukrajině dnes jde o všechno, jsou právě ty volby. To znamená politické prohlášení, že my podporujeme demokratické volby na Ukrajině, je podle mě docela důležité politické prohlášení. A dokonce i ve vystoupení Vojtěcha Filipa, pokud si ho vybavuji, také bylo to, že říkal, že volal po volbách. A já si myslím, že když ty volby nebudou, tak to prostě bude katastrofa. Chápete? Když se nepodaří připravit volby na Ukrajině, tak prostě vstupujeme do období chaosu, protahovaného chaosu, ve kterém se budeme hrozit toho, co bude. Takže ty volby jsou skutečně úhelný kámen a mně tedy usnesení, politické prohlášení Sněmovny, že volá po tom, aby byly volby na Ukrajině, připadá jako politické prohlášení se vším všudy, které stojí za to odhlasovat. Takže já bych tohle docela podpořil. Volby skutečně jsou dneska úhelný kámen a klíčová věc. A slyšel jsem to tady z více stran, že je na tom shoda, takže by mi vůbec nevadilo, kdyby toto Sněmovna odhlasovala.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu ministrovi. Teď s řádnou přihláškou pan poslanec Šarapatka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych zde přednést návrh usnesení hnutí Úsvit: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá všechny politické síly na Ukrajině k zastavení násilí a zahájení jednání ve spolupráci s Evropskou unií, Spojenými státy a Ruskou federací. Cílem jednání musí být umožnit ukrajinským občanům vyjádřit se v jednotlivých oblastech ke státoprávnímu uspořádání v rámci Ukrajiny a svobodná volba politické reprezentace země. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dále vyzývá vládu České republiky, aby se zasadila o mezinárodní a nezávislé vyšetření masakru, který proběhl 2. května v Oděse a aby provedla prošetření bezpečnostní situace, ve které se naši krajané na Ukrajině dnes nově ocitli."

Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Šarapatkovi. Protože nemám kurs těsnopisu, tak si ho dovoluji poprosit, jestli by mi text usnesení nemohl přinést sem. Děkuji.

Ptám se, kdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Jestliže nikdo, tak podrobnou rozpravu končím. Ptám se na závěrečné slovo pana ministra, případně paní zpravodajky. Pan ministr nemá zájem o závěrečné slovo.

Budeme tedy hlasovat o usneseních. Přivolám naše kolegy z předsálí a shrnu, o čem budeme hlasovat. První máme usnesení paní poslankyně Konečné, dále usnesení pana poslance Holíka, dále usnesení pana poslance Gabala a poslední návrh usnesení je poslaneckého klubu hnutí Úsvit přímé demokracie, které přednesl pan poslanec Šarapatka. Já vždycky usnesení pomalu přečtu, abychom věděli, o čem hlasujeme.

Mám tady žádost o vaše odhlášení, takže nejprve všechny odhlásím a prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

Nejprve budeme hlasovat o usnesení, které navrhla paní poslankyně Konečná. V usnesení se říká: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby vyzvala členské státy Evropské unie i Ruskou federaci k uznání arbitrážní role OBSE ve věci řešení konfliktu na Ukrajině."

O tomto usnesení zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování pořadové číslo 90, přihlášeno 148 poslankyň a poslanců, pro 50, proti 66. Návrh nebyl přijat.

 

Dále budeme hlasovat o usnesení, které navrhl pan poslanec Pavel Holík. Usnesení se skládá ze dvou částí a říká: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odsuzuje násilí, ke kterému došlo dne 2. května v Oděse, a žádá nestranné vyšetření a potrestání viníků. Dále vyjadřuje hlubokou lítost nad tragickými událostmi v Oděse a vyslovuje soustrast pozůstalým obětí."

O tomto usnesení zahajuji hlasování. Kdo je pro toto usnesení, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování pořadové číslo 91, přihlášeno 152 poslankyň a poslanců, pro 143, proti 2. Tento návrh usnesení byl přijat.

 

Dále budeme hlasovat o usnesení, které navrhl pan poslanec Ivan Gabal. Usnesení říká: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky podporuje konání svobodných a demokratických voleb na Ukrajině a vyzývá OBSE k vyslání dostatečného počtu pozorovatelů voleb."

O tomto usnesení zahajuji hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti?

Je to hlasování pořadové číslo 92, přihlášeno je 153 poslankyň a poslanců, pro 152, proti nikdo. I tento návrh usnesení byl přijat.

 

Poslední usnesení k tomuto bodu, o kterém budeme hlasovat, je usnesení poslaneckého klubu hnutí Úsvit přímé demokracie, které přednesl pan poslanec Šarapatka a které říká: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá všechny politické síly na Ukrajině k zastavení násilí a zahájení jednání ve spolupráci s Evropskou unií, Spojenými státy americkými a Ruskou federací. Cílem jednání musí být umožnit ukrajinským občanům vyjádřit se v jednotlivých oblastech ke státoprávnímu uspořádání v rámci Ukrajiny a svobodná volba politické reprezentace země. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky dále vyzývá vládu České republiky, aby se zasadila o mezinárodní nezávislé vyšetření masakru, který proběhl 2. května v Oděse, a aby provedla prošetření bezpečnostní situace, ve které se naši krajané na Ukrajině dnes nově ocitli, popřípadě podnikla kroky k zajištění bezpečí."

O tomto usnesení zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování pořadové číslo 93, přihlášeno 151 poslankyň a poslanců, pro 55, proti 48. Toto usnesení bylo zamítnuto.

 

Tím jsme se vypořádali s usneseními. Oznamuji, že bylo přijato usnesení pana poslance Holíka a pana poslance Gabala. Tím končím tento bod.

Pan ministr s přednostním právem. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Já bych jenom chtěl poděkovat za dnešní debatu. Všude říkám, že v České republice dnes jsme schopni se dohodnout na podstatných věcech v zahraniční politice. Jsem rád, že i ta debata dnes podle toho vypadala. Děkuji za ni.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi a předávám vedení schůze.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobrý podvečer, dámy a pánové. Budeme pokračovat v dnešním jednání, a to přerušeným bodem číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.