Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

17.
Návrh poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy, Petra Adama, Augustina
Karla Andrleho Sylora, Marka Černocha, Karla Fiedlera, Olgy Havlové,
Jany Hnykové, Jaroslava Holíka, Davida Kádnera, Martina Lanka,
Karla Pražáka, Milana Šarapatky a Jiřího Štětiny na vydání ústavního
zákona o celostátním referendu a o změně Ústavy České republiky
/sněmovní tisk 114/ - prvé čtení

Nacházíme se v prvém čtení přerušené rozpravy. Poprosím pana navrhovatele i pana zpravodaje, aby zaujali místo u stolku zpravodajů.

Přerušil jsem rozpravu v bodě, kdy o faktickou poznámku žádal pan poslanec Seďa. Ptám se pana poslance, jestli ještě žádá o faktickou poznámku. (Žádá.) Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty. (Šum v sále, někteří poslanci odcházejí mimo sál.) Ctěnou Sněmovnu poprosím o klid. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěl jenom okomentovat třemi krátkými poznámkami vůči panu kolegovi poslanci Okamurovi, vaším prostřednictvím.

První poznámka. Zvykněte si, pane kolego, na to, že odlišný názor je v každé demokratické diskusi běžný. A je to také běžné v každém demokratickém parlamentu, ať se vám to líbí, či nelíbí.

Druhá poznámka. Rozdíl mezi Úsvitem přímé demokracie Tomia Okamury a ostatními politickými stranami zastoupenými v této Poslanecké sněmovně je v tom, že my chceme respektovat, respektujeme a budeme respektovat ústavní pořádek České republiky.

A třetí poznámka. Prosím nevkládejte ani do mých úst ani do úst žádného sociálního demokrata to, že jsme proti referendu. Prostě my máme odlišný názor na vámi předkládanou novelu. Smiřte se s tím, ale prosím, neútočte na nás.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Seďovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Stanislav Polčák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem se chtěl pouze vyjádřit na margo toho, co zde bylo předloženo, neboť pan předseda Okamura říká, a říká to otevřeně, že se jedná o návrh, který je kopií návrhu, který prosazovala sociální demokracie. Za té situace je třeba říci, že to je do jisté míry zajímavá alternativa, neboť v této logice by samozřejmě kolegové poslanci ze sociální demokracie měli takový návrh podpořit. Já si pamatuji, když jsem byl zpravodajem dokonce té normy, o které zde hovoříme, tzn. ústavního zákona o celostátním referendu, jak ze stejných pozic kolegové ze sociální demokracie podporovali tento návrh. A v zásadě, pokud je skutečně opsán, ve středověku platilo, že opsáním určité znalosti jste jenom prokázal, že tu znalost máte. Dneska už je to v zásadě neblahá činnost.

Ale v tomto smyslu se jedná o docela dobrý politický trik pana předsedy Okamury. Já ho za to chválím a skutečně mě zajímá, jak se v této věci bude chovat klub sociální demokracie, protože jako zpravodaj si pamatuji, že ten návrh zákona, který tehdy předkládali, je skutečně totožný s tím, co předložili teď zástupci hnutí Úsvit. Tak mě zajímá, kolegové ze sociální demokracie, jak se s tímto vypořádáte. Je to docela dobrý nápad ze strany hnutí Úsvit, ale já pro referendum v této podobě ani tehdy ani dnes hlasovat nebudu. Děkuji. (Potlesk zejména z řad poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další řádnou přihláškou pan poslanec Jaroslav Lobkowicz. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Lobkowicz: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, dlouho jsem přemýšlel o referendu. Referendum je podle mě geniální myšlenka, o které stojí za to přemýšlet. Už asi před rokem jsem o tom mluvil s bývalým švýcarským velvyslancem, neboť zde se často obracíme na Švýcarsko, jak je tam dobré referendum. Švýcarský velvyslanec mě tehdy varoval. Říkal: "Ano, my máme zde demokracii od roku 1848," jak již řekl tady kolega přede mnou. To znamená 1848, teď máme 2014, to je asi kolik... 170 let. Za tu dobu tam veškeré zákony vyzrály a již se nemusí moc měnit. Na pořad přicházejí jenom takové zásadní otázky: Chcete delší dovolenou - kratší dovolenou, chcete zde cizince - nechcete cizince a takové věci. To jsou velice jednoduché otázky, na které lidé můžou odpovědět. Čili geniální nápad. Geniální nápad je vždycky problém, kterému dlouho nikdo nerozumí, protože když je něco geniálního, tak většinou tomu málokdo rozumí.

Myslím, že u nás bychom měli též zavést referendum. Ale tážu se - jsme na to již zralí? Švýcarsko má demokracii, jak jsem říkal, 170 let. U nás máme trvalou demokracii - protože byla válka, bylo všechno možné, kdy demokracie nebyla - řekněme od roku 1990, tj. teprve 24 let. Nechci čekat 160 let jako Švýcaři, protože dnes jde čas rychleji. A kdybychom řekli, že zákon začne platit až řekněme v roce 2060, 2070, tak by to asi bylo v pořádku. Do té doby lidé dospějí a myslím, že si budou i vážit referenda.

Takže to jsem chtěl k tomu asi říct. A jestli dojde k podrobné rozpravě, tak na návrh platného zákona od roku 2070. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou pan poslanec Lank. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty. Po ní pan navrhovatel.

 

Poslanec Martin Lank: Dobrý den, pane předsedající, dámy a pánové. Já musím poděkovat svému předřečníkovi, protože řekl to, s čím já v podstatě souhlasím. Faktem je, že švýcarská společnost je opravdu někde trochu jinde, než je česká společnost. Ale já to vnímám trošičku jinak. To referendum beru jako nástroj, který je svým způsobem pro občany i výchovný, protože mají najednou důvod se zajímat o politiku. Doteď těch důvodů příliš mnoho neměli, protože něco si navolili, nějak se pak rozhodlo a jim nezbylo nic jiného, než se s tím smířit. To znamená, pokud chceme jednou dosáhnout kvalit švýcarské společnosti, tak jednou s tím musíme začít! I ti Švýcaři s tím jednou museli začít. Tam to nebylo tak najednou - teď máme referendum. To znamená, berme to jako jeden z nástrojů, abychom jednou tu společnost mohli mít. A čím dřív začneme, tím dřív ji opravdu mít budeme. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Pan poslanec Okamura. Prosím máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já jenom velice krátce.

Nejprve prostřednictvím pana předsedy k panu poslanci Lobkowiczovi. Děkuji za podporu referenda. A jenom bych rád zdůraznil, že za posledních dvacet let jsme měli v Poslanecké sněmovně nejvíce inženýrů, právníků a lékařů, jestli mám správné informace. A tato v uvozovkách elita, o které tady odpůrci referenda říkají, že je inteligentnější než běžný občan, ze země s vyrovnaným rozpočtem před dvaceti lety či dokonce s přebytkovým udělala zemi, která je zadlužená až úplně po uši. A naopak tito vzdělanci rozkradli zemi tak sofistikovaně, že ty miliardy v tom Švýcarsku nemůžeme ani dohledat! Je to přesně naopak, vážení! Kdyby tady rozhodovali obyčejní lidé a nějaký zlodějíček nám tady vytáhl peněženku z kapsy, tak to nebudeme dohledávat někde ve Švýcarsku, ale takhle ho chytneme za límec a odvedeme ho na policii. Tak to je. To znamená, stav poté, jak říkáte, že vy jste elita a občan je podle vás hloupý, ono to tak, vážení, není. Musím říci, že po dvaceti letech ten stav za prvé nikdy už nemůže být horší, může být jenom stejný, potažmo lepší.

A druhá věc, vaším prostřednictvím, pane předsedo, k panu poslanci Polčákovi. No tak těší mě, že bývalý předseda ústavněprávního výboru, kterého jste si v minulém období vy sami ve Sněmovně zvolili jako předsedu ústavněprávního výboru, se vyjádřil kladně k našemu návrhu referenda. A je tedy skutečně namístě na jeho otázku, aby ČSSD odpovědělo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Okamurovi. Jeho řeč spustila dvě faktické poznámky. S faktickou poznámkou se nejprve přihlásil pan poslanec Martin Novotný, po něm pan poslanec Polčák a pak do rozpravy pan ministr Dienstbier. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Novotný: Vážený pane předsedající, já vaším prostřednictvím chci zareagovat na vyjádření pana kolegy Okamury, že před dvaceti lety v této zemi nebyly žádné dluhy. Já jsem nejprve chtěl začít větou, že to vypadá, že jsme každý v té době žili v jiné zemi. Ale to by mohlo být pokládáno za osobní invektivu. Takže to říkám jenom mentálně.

Já jsem před dvaceti lety v době, kdy začínal tento nový demokratický režim v této zemi, žil ve městě, jehož historické jádro bylo naprosto na spadnutí, vnitřní zadluženost veškeré infrastruktury a spousty dalších věcí byla obrovská - jenom to nebylo nikde v ekonomických výkazech. Já bych poprosil, abychom skutečně neužívali populismus toho typu, že zadluženost tohoto státu tehdy byla nulová. Vnitřní zadluženost, která možná nebyla v ekonomických výkazech a která byla vidět všude kolem nás, byla obrovská a v tom smyslu, kdo má trošku historickou paměť, tak si je toho vědom.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Polčák, po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Černoch. Po něm pan ministr Dienstbier a po něm pan předkladatel. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Vzhledem k rozsahu faktických poznámek se budu snažit být stručný.

Ne, pane předsedo Okamuro prostřednictvím pana místopředsedy, já ten váš návrh nepodporuji. Leč považuju za docela dobrý politický trik, který jste použil, a nekritizuji jej. Naopak, myslím si, že to je docela zajímavá metoda, jak usvědčit sociální demokracii z toho, že se již před několika lety mýlila. Protože pokud dnes ten návrh zamítne, tak prokáže to, že my jsme se nemýlili před těmi několika lety, když jsme ze stejných důvodů ten návrh zamítali, před asi třemi lety. Takže vás v tomto smyslu prostřednictvím pana místopředsedy oceňuji za to, že jste postavil sociální demokracii bezesporu do svízelné role a prokázal jste minimálně to, že my jsme tehdy měli pravdu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Marek Černoch. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych jenom chtěl říci vaším prostřednictvím na slova pana Polčáka a pana Lobkowicze, že si vážím názorů, které řekli. Že řekli to, co si oni sami myslí. Ale několikrát tady zaznělo před chvílí, že Úsvit předkládá samé paskvily a tak dále. A protože tady také zaznělo to, že tento návrh už předkládala sociální demokracie, tak bych se jenom rád zeptal, jestli i sociální demokracie tedy předkládá paskvily, o kterých ví, že neprojdou.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou - je to faktická poznámka, nebo řádná? Faktická, pan poslanec Okamura.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já skutečně krátce, protože už je to druhá invektiva na můj původ. Považuju to za skutečně otřesné a trapné! Byla to minulý týden prostřednictvím pana předsedajícího paní poslankyně Rujbrová z KSČM a nyní pan poslanec Novotný z ODS. Ta úroveň je skutečně otřesná. Vaše úroveň, vážení! Takže já definitivně vyjasním svůj původ na další tři čtyři roky.

Já jsem v Japonsku prožil pouhých necelých deset let. Celou základní školu i střední školu jsem absolvoval v České republice. A dokonce, jelikož můj tatínek byl napůl Korejec a napůl Japonec, tak jsem většinový po mamince, poloviční, Moravák z Bystřice pod Hostýnem. A české občanství mám tím pádem téměř úplně od narození. Takže je mi 41, 32 let v České republice, po mamince Moravák, to ještě pokrevně většinový, takže doufám, že to tady definitivně vyřešíme. A ty odporné rasistické a xenofobní narážky poslance pana Novotného a paní Rujbrové, jestli už jsem prý Čech anebo takové řečičky, to si laskavě odpusťte. Děkuju. (Potlesk některých poslanců zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Okamurovi. Pane ministře (Dienstbiere), na vás se hned tak nedostane, ještě tu mám tři faktické poznámky. Takže pan poslanec Rom Kostřica. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Já jsem jenom chtěl reagovat a zeptat se prostřednictvím pana místopředsedy stran určitých invektiv vůči zaměstnání nebo převažujícímu povolání současných nebo minulých poslanců. Neříkám to jenom z toho důvodu, že jsem lékař, ale spíš jsem se chtěl zeptat, co vedlo tudíž pana poslance Okamuru k tomu, aby v předvolebním období tak vehementně lanařil, v uvozovkách, bývalého poslance TOP 09 pana profesora Aleše Roztočila, aby se stal členem Úsvitu. Jedná se o lékaře. Děkuji pěkně.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kostřicovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Polčák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Chci pouze upřesnit - děkuji, pane místopředsedo, za udělení slova -, že sociální demokracie těch návrhů předkládala celou řadu. Takže když jsem viděl, že kolegové, mám pocit, že srovnávali asi ty dvě úpravy od kolegů hnutí Úsvit s těmi svými, takže předložila v minulém volebním období minimálně dva návrhy. Tudíž je třeba prozkoumat i sněmovní tisk číslo 8 z minulého volebního období. A pak to byl sněmovní tisk tuším číslo 512. To znamená, vy jste tu snahu mínili vážně? Předkládali jste několik návrhů té úpravy. Já pouze pro upřesnění uvádím, že těch návrhů tedy bylo několik.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Polčákovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Martin Novotný. A to by měl být konec této smršti faktických poznámek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Novotný: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych poprosil prostřednictvím pana předsedajícího pana kolegu Okamuru, aby si přečetl stenozáznam toho mého vystoupení a zkusil pochopit obsah mé úvodní věty. Protože ta byla přesně opačného typu, než jak on si ji vyložil. A zazněl tam přímo ten názor, že takové věty by mohly být vykládány jako nějaký osobní útok. A že bych nerad, aby to takhle vyznělo.

Já jsem mluvil jenom o tom, že jsme asi každý žili v jiné zemi, v tom smyslu, jak jsme tu zemi vnímali. Jestli jsme tu zemi vnímali po roce 1989 těsně jako zemi, která nemá žádné dluhy, která je naprosto v pohodě a kterou tato demokratická reprezentace přivedla do katastrofální situace. Já jsem v tomto směru asi žil v jiné zemi než vy, protože nemám žádný sentiment a potřebu se vracet k této době. Myslím si, že její vnitřní zadluženost faktická, nejenom ta, která je v nějakých papírových číslech, byla nekonečně větší, než je vnitřní zadluženost této země v roce 2014.

K tomu stenozáznamu - stačí, když se podíváte, tak pochopíte.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. A teď s přednostním právem pan ministr Dienstbier. Prosím, pane ministře, je to konečně vaše.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, tvrzení, že předložený a projednávaný návrh zákona je totožný se zákonem, který v minulém volebním období předkládala sociální demokracie, je lež! To, co je totožné, je určitá kostra členění toho zákona, ale samozřejmě obsah je naprosto zásadně odlišný. Tento návrh ústavního zákona, který je právě projednáván, umožňuje například v referendu měnit Ústavu. To návrh sociální demokracie vylučoval. Tento návrh zákona umožňuje hlasovat v referendu o odvolání kohokoliv v jakékoliv funkci, o jeho odvolání. To návrh sociální demokracie výslovně vylučoval. Návrh sociální demokracie výslovně vylučoval, aby se referendum konalo ve věcech, které by znamenaly úpravu daňových, poplatkových nebo jiných platebních povinností. Pokud pan Okamura tvrdí, že opsal návrh sociální demokracie, tak ať se proboha naučí alespoň opisovat! Protože jinak všechny návrhy, které jsou jím předkládány, jsou z legislativně technického hlediska naprosto tragické.

Tento návrh ústavního zákona je zásadním ohrožením ústavnosti a troufám si říct, že demokracie v České republice, protože klidně v případě, že by byl schválen, je možno okamžitě vyvolat hlasování například o zrušení Poslanecké sněmovny. O zrušení vlády jako ústavní instituce. Tento návrh zákona umožňuje přenést zákonodárnou anebo exekutivní pravomoc na kterýkoliv jiný orgán. Jediný limit je to tzv. ústavní jádro, které je nezrušitelné. Otázka, co to je, to může být velmi volný výklad. To znamená, že stejně jako některé jiné návrhy, které jsou předkládány panem Okamurou a spol., tak tady se jedná o zásadní ohrožení demokratického právního státu v České republice. A prosil bych, aby nikdo netvrdil, že to je totéž, co tady kdy v minulosti předkládala sociální demokracie.

A v tomto smyslu bych rád uklidnil i pana poslance Polčáka. Kvalitativně je to zásadně odlišný návrh. Toto je doopravdy velmi nebezpečný jednak zmetek a jednak nebezpečná hrozba demokracii v této republice. A jinak bych chtěl ujistit, že nejenom sociální demokracie, která opakovaně v každém období předkládá návrh na schválení ústavního zákona o obecném referendu, ale v tomto případě i vláda ČR v koaliční smlouvě a v programovém prohlášení se zavázala, že po mnoha letech prosadí - ale kvalitní - návrh ústavního zákona o obecném referendu. Ten poměrně v krátké době předložíme a samozřejmě budeme hledat širší shodu než jenom na úrovni koalice. Ale prosil bych, aby takovéto nebezpečné zmetky nebyly vykládány za totožné s návrhy, které tady předkládala v minulosti sociální demokracie. (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S přednostním právem pan poslanec Okamura. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, tak je tedy príma, prostřednictvím pana předsedy, že se pan ministr probral a vložil mi do úst něco, co jsem vůbec neřekl, což tady lidé, kteří byli ve sněmovně, na rozdíl od vás, pane ministře, tak vědí, že já jsem vůbec neřekl, že jsme to opsali od vás. Já jsem jenom řekl, že vycházíme z vašeho návrhu a upravili jsme parametry. To znamená, to tady řekl podle mě tady pan poslanec Polčák, ale já ne. To znamená, bylo by dobré přijít včas a nevkládat mi do úst výrazy, které jsem já osobně neřekl. To je jedna věc.

A ty ostatní špinavé sliny, vy když, prostřednictvím pana předsedy, sám o sobě si myslíte, jaký jste skvělý advokát, tak už jste měli téměř dvacet let, nebo jak dlouho jste členem ČSSD, příležitost to předložit tak, aby to bylo prohlasovatelné. To znamená, k tomu už nemám prakticky, co dodat. Předveďte se, předveďte do roka svůj návrh, nebo ještě dříve, a uvidíme. A já vám slibuji zase, protože my budeme pozitivně postupovat. Předložte svůj návrh na referendum, Úsvit o to usiluje, my politikařit nebudeme a určitě ho také rádi podpoříme a budeme o něm pozitivně diskutovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Fiala, po něm pan poslanec Tejc. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Tak já jsem také rád, že pan ministr Dienstbier přiznal, že jsme vycházeli z návrhů sociální demokracie. Samozřejmě že jsme změnili parametry, ale to ze stenozáznamu si můžete přečíst, že jsme to tady řekli, že jsme změnili parametry a že právě ty parametry by měly být součástí pléna ve druhém čtení, kde bychom je chtěli opravit. Ale o tom to referendum je. A samozřejmě i když to neprojde, jako že cítím, že za slovy zmetek, paskvil, která se neustále opakují v každé chvíli, je snaha o to nepřijmout jakýkoliv zákon o referendu a spíš setrvávat v zastupitelské demokracii pro vliv politických stran. Já tomu rozumím, já to chápu, ale my, pane ministře prostřednictvím pana předsedajícího, ten návrh se budeme snažit zlepšit a samozřejmě podat znovu a podáme ho poosmnácté a podvacáté. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Než předám slovo panu poslanci Tejcovi, ještě omluvím pana poslance Jiřího Koskubu a pana poslance Martina Komárka ze zdravotních a pracovních důvodů od 18.15.

Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Já bych rád také uvedl některé věci na pravou míru. Sociální demokracie tady vždy pro referendum hlasovala a vždy jsme byli pro to, aby ten návrh byl přijat, a koneckonců jsme to byli my, kteří předložili návrh ústavního zákona o referendu mezi prvními třemi zákony v minulém volebním období. Jeden z nich byl o zrušení zdravotnických poplatků, jeden byl o zavedení přímé volby a ten třetí byl právě zákon, který měl zavést referendum.

Ten návrh skutečně není, tak jak říkal pan poslanec Polčák, totožný, to znamená, nehlasujeme o stejném návrhu, který jsme v minulosti prosazovali, ten má jinou podobu. A já jsem rád, že ať už tady zaznívají názory na kvalitu nebo na konkrétní návrh jakékoliv, že tady existuje v Poslanecké sněmovně podle mého názoru dostatečná většina pro to, aby takový návrh zákona v tom principu byl schválen, a doufám, že po volbách do Senátu, tedy pravděpodobně až po příštích volbách, se dostane tento návrh do Senátu, bude třípětinová většina i tam. Jsem přesvědčen, že tak zásadní věc, jako je referendum ve chvíli, kdy je zde vůle na rozdíl od minulé Sněmovny přijmout takový zákon, by měla vzejít z vlády, měla by být garantována vládní legislativou, pokud samozřejmě nebude ta věc odkládána, a já věřím, že budeme schopni během několika měsíců takový návrh připravit, a věřím, že i kolegové z Úsvitu budou mít možnost do toho zasáhnout, a pokud vláda takový návrh zákona připraví, já jsem pro to, abychom jej přijali. A pokud by samozřejmě vláda během roku nebo dvou žádnou činnost v této věci nevyvinula, tak budu sám ten, který bude hlasovat pro jakýkoliv návrh, který by postoupil do druhého čtení. (Předsedající: Čas!) Ale promiňte mi, že teď tedy s ohledem na to, že se neztotožňuji se všemi parametry toho zákona, takový návrh nepodpořím, ale v principu jej podporuji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Tejcovi. A teď s řádnou přihláškou pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji, pane předsedající. Takže teď už, vážení kolegové a kolegyně, dobrý večer. Já jsem si dělal poznámky od předřečníků, takže to budu mít trošku komplikované. Doufám, že se v tom budu orientovat. Nedělal jsem si žádnou přípravu k tomuto vystoupení. Budu to brát bod po bodu a doufám, že se do toho moc nezamotám.

Zaznělo už tady, nevím od kterého to bylo předřečníka, že ve Švýcarsku mají přímou demokracii už 170 let a že už jsou trošku dále, než jsme my. Takže mám tomu rozumět tak, že za 10 let tady budeme stát a budeme říkat "ve Švýcarsku už přímou demokracii mají 180 let"? A za 30 let budeme říkat "ve Švýcarsku už přímou demokracii mají 200 let a my na to nejsme připraveni pro to, abychom to mohli přijmout"? To je ta taktika? Budeme to pořád odsouvat? Já myslím, že čím dříve tento zákon přijmeme, tento návrh, tím lépe to bude pro tuto společnost a tuto zemi.

Když se začal projednávat tento návrh zákona, tak tato sněmovna byla doslova poloprázdná. Mělo to být vyjádřením toho, jak poslanci, kteří tady nebyli, se stavějí k tomuto poměrně zásadnímu návrhu zákona, poslanci vládní koalice, kteří to mají ve svém vládním prohlášení, že budou tento návrh prosazovat?

Zpravodaj tohoto zákona tady mluvil o tom, že dojde ke změně vyvážené zastupitelské demokracie. Já nevím, jak je ta demokracie vyvážená. Ta demokracie je vyvážená jednostranně, že o všem rozhoduje Sněmovna, o všem rozhodují zastupitelé, a lid, voliči, ti si mohou pouze jednou za čtyři roky o něčem rozhodnout. Jinak jim toto právo je upíráno. A přímá demokracie má být nadstavbou zastupitelské demokracie. To jste, kolegové, ještě nepochopili, že to není prvotní článek demokracie, že to má být nadstavba zastupitelské demokracie? Aby ji občané mohli použít v okamžiku, kdy nebudou spokojeni s fungováním zastupitelské demokracie. Je to úplně jednoduché! Takže nestrašte občany tím, že tady budou neustále nějaká referenda, že se bude neustále o něčem hlasovat. Aby tady ta referenda neustále nebyla, proti tomu je jednoduchá, v uvozovkách tedy jednoduchá, obrana. Konejme v této Sněmovně tak, jak si přejí naši voliči! Konejme tak, aby byli spokojeni, aby této zemi nerostly dluhy, aby nerostla nespokojenost občanů. Nebudou potom referenda, nebude hrozit vaše odvolání!

Dále tady zazněl návrh, bylo to myslím ze strany někoho z vlády, už nevím, že návrh není dostatečně svázán s Ústavou. Tak s tím také nemohu souhlasit. Místo abych tady uváděl argumenty a přesvědčoval, že to tak je a že to tak není, tak si udělejte sami názor. Ústava ČR, hlava první článek 2 - to už zde zaznělo: Lid je zdrojem veškeré státní moci. Zdůrazňuji veškeré státní moci. Článek 2 říká: Ano, ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Článek 3 říká: Státní moc slouží všem občanům, nikoliv 200 poslancům. A lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Několik z vás předřečníků tady vzpomenulo Ústavu České republiky. Součástí Ústavy České republiky je i Listina základních práv a svobod. Takže podívejme se, co říká Listina základních práv a svobod. Hlava první článek 1: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Článek 3 Listiny základních práv a svobod říká: Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu. (V sále je silný hluk.)

Kde berete to právo ubírat těm občanům rozhodovat si o těch věcech přímo? Kde berete to právo se nad nimi nadřazovat, že těch 200 poslanců je vyvolenějších, je si rovnějších než těch poslanců? Vážení kolegové, je to v rozporu s textem Listiny základních práv a svobod.

Článek 21 Listiny základních práv a svobod: Občané mají právo podílet se na správě věcí veřejných přímo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče. Poprosil bych o snížení hladiny hluku. Děkuji vám, kolegové. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji, pane předsedající. Takže jestliže jsme tady fungovali několik let, dvacet let, máme to uzákoněno v Ústavě a nemáme to, dobře, nemáme to. No tak pojďme to konečně napravit.

Obracím se teď ke kolegům ze sociální demokracie. Vy jste tady několikrát uvedli, že jste ty zákony předkládali, že jste na tom pracovali, takže já si myslím, že tuto problematiku máte dobře zpracovanou, a nevidím žádný důvod, který by měl bránit tomu, abychom případně návrh poslaneckého klubu Úsvit, nebo abyste k němu předložili pozměňující návrhy, protože podle toho, co jste tvrdili, to máte dobře a dlouho již zpracované. Já tedy opravdu nechápu důvod, proč zase máme odkládat propuštění tohoto zákona do druhého čtení a jeho schválení.

To, že přímá demokracie je nadstavbou té zastupitelské demokracie, to už jsem tady řekl. Občané - byla předvolební kampaň. Hnutí úsvit, si dovolím, bylo tím lídrem, tím prvním politickým subjektem, který v této volební kampani přišel s myšlenkou přímé demokracie a referend. Ostatní strany se k tomu přidaly, byť ano, sociální demokraté již tento zákon několikrát předkládali. V předvolební kampani jste voličům slibovali tu přímou demokracii, takže jste jistě věděli, měli jste představu o tom, jak by měla vypadat, jaké by měla mít parametry. A já se obávám, že v té předvolební kampani jste těm voličům slibovali šunku od kosti, a teď mám obavy, že jim chcete pouze hodit tu ohlodanou kost, že tu přímou demokracii, ta jejich práva vyjadřovat se k dění v tomto státě, chcete notně a pěkně okleštit, což si myslím, jak jsem zde uváděl již dříve, je v řadě věcí v rozporu nejen s Ústavou, ale zejména s Listinou základních práv a svobod.

Dále zde zaznělo, že stát potřebuje daně, že zajišťuje služby. S tím nelze než souhlasit. Ale v tom, jak funguje ten stát v současné době, kdy ti politici nenesou za to zodpovědnost, musím říci, že bohužel také zajišťuje zadlužování těch občanů v současnosti i v budoucnosti. A ti občané si myslím, že by nepřipustili to, aby byli stále více zadluženi.

A na závěr poslední věc, která souvisí ne úplně s tímto přímo, neříkám to zde rád, ale přece jen, přímá demokracie a její použití, a teď si sami odpovězte, přeneste se do Kyjeva na náměstí, jak by dnes vypadala situace v Kyjevě, kdyby občané Ukrajiny měli možnost sáhnout po přímé demokracii a vyřešit si tyto věci demokraticky přímo, třeba tak, jak chtěli, zřejmě odvolat prezidenta, by si ho odvolali bez krveprolití. To je krásná, myslím, možnost použití přímé demokracie.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Dále do řádné rozpravy je přihlášen pan poslanec Laudát. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, nebudu zdržovat příliš dlouho. Ono se to tady nese trochu jako takový to, no, jaksi něco ve vzduchu. Pan předkladatel Okamura o tom mluvil na začátku, nebo mám pocit, že pan Fiala z ODS, že vlastně byla provedena analýza zemí, kde už mají referendum, že tam je větší prosperita, větší demokracie. Já bych prosil, protože předpokládám, že dneska skutečně v prvém čtení návrh poslanců Úsvitu bude zamítnut, nicméně koalice slibuje, že přijde v nějakém časovém horizontu s novým návrhem, já bych je moc poprosil, aby si dali veliký pozor a velkou práci nechat si zpracovat důkladné analýzy, co to bude obnášet v praxi.

Nemám pocit, když jsem si nechal sehnat jakousi analýzu poměrně dlouhého časového úseku v řadě zemí, jednalo se asi o třicet let, v letech 1971 až 2003, kde jsou možná referenda, kolik jich tam probíhalo, že je tam přímá vazba mezi politickou stabilitou, mezi prosperitou té společnosti, mezi kvalitou demokracie.

Já možná na rozdíl od jiných nejsem tak nadšen ze švýcarské demokracie. Mě skutečně fascinovalo, nečetl jsem, neznám detaily, ale pokud mladá soudkyně v poměrně krátkém časovém horizontu rychle stihne odsoudit nějakou finanční obrovskou kauzu, a když tam někde lítá 12-14 miliard, tak tam pro jistotu nasadí 16 a řekne "všechno připadne švýcarskému státu, protože on takovou újmu utrpěl", tak tam už mi něco nesedí. Takže já si nejsem tak jistý. Je to úplně specifická společnost.

Nicméně když projdeme ty státy, kde je hodně referend a zda tam je, nebo není prosperita. Tak Švýcarsko v tom období těch třiceti let, 1971 až 2003, v tomto intervalu mělo celkem 292 referend. Je tam obrovská tradice, zřejmě největší na světě. Z té analýzy, kde je nějakých možná skoro padesát států, tak je to zdaleka nejvíc, zcela se to vymyká. A myslím si, že v tom tempu švýcarská federace nepolevila. Mají se dobře, ale nemyslím si, že je to z důvodu referend. Teď se možná dostanu do vlastních pastí, protože musí i v jistých nepopulárních věcech vycházet vstříc zemím Evropské unie.

To Spojené státy, ty s nimi nakládaly podstatně drsněji, a s jejich finančními metodami, viz banka UBS a role jejích poboček, rezidentur ve Spojených státech, obrovité pokuty, které dostala, další řízení.

Proti tomu například Itálie, ta také patří mezi ty špičkové země, ta měla v tom období 57 referend. Sami víme, že kvalita demokracie tam není dobrá, že se tam v jednu chvíli doslova rozsypala politická scéna pod vlivem mafií, korupce gigantických rozměrů, že tam je problém rozevírání nůžek mezi severem a jihem, že dnešní generace, předloni to bylo 38 % lidí po vyučení a po studiích, je bez práce, je na ulici, celá mladá generace si už dneska dokáže spočítat, že nedosáhne životní úrovně svých otců, takže zcela diametrálně odlišná situace. Přitom tam mají velice hojná referenda taktéž.

Lichtenštejnsko je další, které má obrovský počet referend, ale není mi jasné a poprosil bych ty, kteří budou předkládat další návrhy, proč - a je to řada dalších vyspělých zemí, které v tom posledním intervalu, ze kterého já tu analýzu mám, tak vlastně začaly referendy šetřit.

A není mi jasné, proč, zda se dostali do problémů, protože jedna věc je vůle národa, druhá věc je prosazování zájmů, protože v globalizovaném světě fungujete v nějakém společenství a musíte občas přijímat i hodně nepopulární opatření. My to tady zažíváme z transpozicí některých liberálních evropských směrnic a zákonů téměř denně. (V sále je rušivá zábava.)

Ale hodně referend je například v Mexiku, které je sužováno mafiemi, doslova v některých regionech téměř občanskou nebo ekonomickou válkou. Na Ukrajině také mají institut referenda. Moc jich tam neměli v tom období, pouhých šest. Většinou to bylo v 90. letech. Jaká je tam situace dneska, víme. A rozhodně občané se potom neptají, jestliže dojde k nějakému rozstřelu, totální vzpouře proti nějakému postoji vlády či parlamentu, tak se neptají, zda mají, či nemají referendum, a prostě vyjdou do ulic. A tím podstatnějším fenoménem jsou dnes sociální sítě.

No ale referenda mají ve stejném rozsahu také v Sýrii a tam je občanská válka. Zmínil bych Španělsko sužované krizí. Přitom, řekl bych, kdysi kultivovaná země. Dneska mají dokonce 56 nebo 58 % lidí po vyučení a po vystudování bez práce. Sociální průšvih neskutečných rozměrů, zadluženost země gigantická. Padl tady i argument, že to je brzda proti zadlužování.

Referendy na druhé straně šetří Rumuni a proti tomu Rakousko, ti měli v tom období tři a tři referenda. Rakousko je diametrálně někde na úplně jiném spektru politické kultury, životní úrovně než Rumuni, takže zase si myslím, že ten argument referenda tam nefunguje, který tady zazněl.

Já bych se spíš přidržel norských zkušeností. Konzervativní, usedlí, pracovití lidé s téměř nulovou korupcí. Tam v tom sledovaném období měli pouhá dvě referenda.

Co tím chci říci - že z těchto tvrdých dat minimálně za těch 30 a více let, a chtělo by to dopracovat, a já nebudu nikdy předkládat žádný zákon o referendu, skutečně analýzu, zda tohle je ten podstatný fenomén v těch zemích. Myslím si, že prosperita, férovost a víra v demokracii v těch zemích vede přes úplné jiné zóny. Dokonce dneska čím dál více se ukazují jasná data, že například čára evropských krizí vede na rozhraní katolické země - protestantské země, snad s výjimkou Rakouska. To si lze vysledovat celkem jasně, že prosperující společnosti fungují tam, kde není vysoká míra šmírování, kde je vysoká míra důvěry v občany. To znamená, to jsou přesně věci, které jdou dneska proti koaliční smlouvě a programovému prohlášení vlády, protože tam máme instituty, a ono to sem doputuje, zejména od sociálních demokratů, institut majetkových přiznání. A ono se nakonec ukázalo, také jsem si pořídil analýzu, že ve všech zemích to bylo pořízeno z důvodu zavedení majetkové daně z bohatství. To ukazuje na úplně jiné věci - sledování bankovních účtů. Zase - tam, kde je prosperita, tak to příliš nefunguje.

Takže bych poprosil, než sem přijde zákon, který předloží asi koalice, abyste velice důkladně vážili, co tam bude. Já se nebráním v nějaké omezené míře nebo přesně taxativně vymezení, jakým způsobem budou ta referenda probíhat, zda budou před, nebo po, jestli se občané budou moci na základě nějaké petice, podpisu občanů vyjádřit ke chválenému zákonu a de facto ho smést, nebo zda budou moct fungovat dopředu ta referenda. Ale to, co tady máme dneska, považuji za minu pod stabilitou naší republiky.

Děkuji vám za pozornost - těm, co poslouchali.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Mám zde jednu faktickou poznámku. Je přihlášena paní poslankyně Hnyková. Poté je do řádné rozpravy přihlášen pan poslanec Vozka. Máte slovo, paní poslankyně - vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Vážený pane předsedající, já to ještě jednou zopakuji. Vyslovuji se tvrdě - Hnyková se prosím jmenuji. Teď bych se vyjádřila k tomu.

Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, my jsme tady předložili návrh obecného referenda. Vidím, že zde není vůle k jeho prosazení. Já vám chci jenom říci z tohoto místa: Voliči nám dali tolik hlasů, abychom se do této Poslanecké sněmovny dostali, abychom tento zákon tady prosadili. Vidím, že - znovu opakuji - není zde vůle, ale my se nevzdáme. A já vynaložím, a věřím tomu, že i moji kolegové, všechny síly pro to, abychom tento zákon jednou prosadili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně Hnyková. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Fiedler. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jenom velmi krátce zareaguji na mého předřečníka kolegu Františka Laudáta. Chtěl bych mu tímto poděkovat. Já nevím, jestli on bude souhlasit s mým prohlášením, nebo ne. Ale zmínil tady Norsko. Zmínil tady to, že v Norsku mají téměř nulovou korupci, že ta země prosperuje a že tam byla pouze dvě referenda. No to je přece nádherný důkaz o tom, jak ta přímá demokracie funguje. Tam, kde ta země funguje tak, jak si občané představují, tak nemají zájem vyvolávat žádná referenda, protože ti politici fungují tak, jak si přejí občané té země. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Mám přihlášenou ještě jednu faktickou poznámku. Já vás poprosím - nejdříve faktická poznámka, potom přednostní právo. Mám tady přihlášeného pana poslance Stupčuka z ČSSD. Máte slovo, pane poslanče, s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, jenom pár poznámek k danému tématu. Já už tu diskusi nechci příliš prodlužovat, zatěžovat, ale nicméně chci říci, že já podporuji referendum, ale ne v podobě, která je navrhovaná. To znamená referendum, které by bylo nějak neomezené. V podobě, kdy všichni by rozhodovali o všem bez jakýchkoli hraničících mantinelů, mám za to, že to je situace, která by tuto zemi dovedla velice rychle do chaosu. A to si asi nikdo z nás nepřeje.

Podíváme-li se na to z hlediska té proveditelnosti praktické, tak problém je zejména s účastí v referendu. Jaká je pak legitimita toho rozhodnutí, když by velice často paradoxně menšina rozhodovala o osudu většiny? A kdo bude potom formulovat tu otázku, která bude předmětem posuzování? To je další, řekl bych, kardinální problém té věci.

A panu Okamurovi prostřednictvím pana předsedajícího. Podívejte se do historie. Historie je plná okamžiků, kdy právě prvky přímé demokracie nejčastěji formou plebiscitu dovedly společnost právě do tyranie a do stavu, kdy jim vládl diktátor.

Myslím také, že tomu referendu příliš neprospívá ta paralela říkat, že přímá demokracie ve Švýcarsku rovná se přímá demokracie v Česku, a budeme se mít stejně jako v tom Švýcarsku. To je prostě populismus a naprostá neznalost toho, na jakých ekonomických základech a historicko-ekonomických, a merkantelismus a podobně. To jsou všechno jaksi historie ekonomie, která je tam zřetelná. Švýcarsko prostě staletí bohatne z určitých typů obchodních transakcí apod. Není to zásluhou přímé demokracie.

To, co já bych považoval za důležité ale zmínit v souvislosti s přímou demokracií, když už se o tom bavíme, je otázka decentralizace výkonu státní správy, byť to je určitá legitimní alternativa, jak řešit tady problém a rozvíjet princip subsidiarity a přiblížit občanům České republiky to, aby ve stále větší míře měli možnost přece rozhodovat prostřednictvím volených orgánů samosprávy o tom (upozornění na čas), co je důležité v daném jejich regionu či vsi. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Dále s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Jan Volný. Takže s faktickou poznámkou pan poslanec Volný. Je tady? (Gestem z místa dává najevo, že není přihlášen.) Mám vás přihlášeného. Takže v tom případě vás odmazávám.

S přednostním právem je přihlášen pan poslanec Okamura. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, vážení pánové, úplně na závěr. Teď jsem nestačil sledovat, kam si pan poslanec Stupčuk sedl, ale jestli to je ČSSD, jestli vidím dobře, tak teď nevím, když máte ve vládním prohlášení referendum, což je prvek přímé demokracie, tak s tím nesouhlasíte. Tak to je opravdu zarážející zjištění.

A jinak bych vás chtěl jenom poučit s dovolením, prostřednictvím pana předsedajícího, že my nenavrhujeme neomezené referendum. Já už jsem to tady četl, ale jestli jste byl na pauze nebo na kafíčku, promiňte, nechci zdržovat, ale je tady celá řada omezení, že to nesmí jít proti Listině základních práv a svobod, nesmí dojít k zásahu do výkonné moci soudní, nesmí to být v rozporu se závazky, s mezinárodním právem atd.

A zcela závěrem. Vážení, ještě před rokem bylo slovo referendum a přímá demokracie v České republice sprostým slovem, média nás označovala za populisty a vysmívali se nám. Po roce práce Úsvitu, po roce propagace přímé demokracie v médiích a v české společnosti jsme přinutili tuto vládu, aby dala referendum, snad poprvé v historii, do vládního prohlášení, což je myslím úplně perfektní. To znamená, i když to teď smetete, vůbec to nevadí v tom smyslu, že stejně přijdete se svým vlastním návrhem referenda, o kterém se taky rádi budeme bavit, a určitě budeme nakloněni podpoře. Takže myslím, že určitá záležitost i to, že o tom diskutujeme takto dlouho, je důkazem toho, že to tématem je, a jsem jenom rád, že konečně tyto prvky přímé demokracie dřív nebo později tady, doufám, zavedeme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Teď mám přihlášeného s faktickou poznámkou pana poslance Kalouska. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já jenom velmi prosím pana poslance Okamuru, aby nepoužíval historické paralely v této věci. Například v roce 1923 byl rozprášen mnichovský puč a Hitler byl uvězněn. V roce 1933 se potom stal říšským kancléřem a o deset let později Evropa hořela v plamenech.

Pane poslanče Okamuro, já vám přeji hodně politických úspěchů, ale velmi prosím, abyste historické paralely na téma své ideologie nepoužíval.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám a řádně přihlášený do diskuse je pan poslanec Vozka.

 

Poslanec Vlastimil Vozka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, jenom z formálních důvodů se přihlašuji k svému návrhu v úvodním slově na zamítnutí tohoto návrhu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. V tento moment nemám nikoho přihlášeného do diskuse ani žádnou faktickou poznámku. V tom případě končím obecnou rozpravu. Máme zde jeden návrh a to je návrh na zamítnutí předloženého návrhu. Přivolám naše kolegy z venku. Ještě vás odhlásím, takže vás poprosím, abyste se opět přihlásili do systému. A nyní zahajuji hlasování... Ještě ne? Takže můžeme pokračovat, děkuji.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro zamítnutí předloženého návrhu? Zahajuji hlasování číslo 97. Zmáčkněte tlačítko a zvedněte ruku, kdo je pro zamítnutí daného návrhu. Kdo je proti zamítnutí? Děkuji.

Končím hlasování číslo 97. (Na světelné tabuli: ze 152 přihlášených bylo 102 pro, 33 proti.) Návrh na zamítnutí daného zákona byl přijat.

 

S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, promiňte, že zneužívám přednostního slova, nevím, kdy pan předsedající ukončí schůzi. Chci vás poprosit o pochopení, že díky našemu rozhodnutí zítra začneme v 9.20 hodin, neboť teď žádám o dvacetiminutovou přestávku na jednání poslaneckého klubu TOP 09, a poslaneckému klubu oznamuji, že se sejdeme v 9 hodin v prostorách klubu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Končím projednávání bodu číslo 17. A ještě zde mám jednu faktickou poznámku pana poslance Černého, takže vás poprosím, pane poslanče... Ne? Takže faktickou poznámku odmazávám.

Protože máme posledních šest minut a další bod, který následuje, je návrh ústavního zákona, to myslím, že by nebylo ani vhodné začínat tento bod ústavního zákona. To znamená přerušuji jednání Poslanecké sněmovny, přerušuji dnešní jednání do zítřejších 9.20 hodin, kdy budeme pokračovat v jednání.

Přeji vám příjemný zbytek dnešního večera.

 

(Jednání skončilo v 18.55 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.