Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

17.
Návrh poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy, Petra Adama, Augustina
Karla Andrleho Sylora, Marka Černocha, Karla Fiedlera, Olgy Havlové,
Jany Hnykové, Jaroslava Holíka, Davida Kádnera, Martina Lanka,
Karla Pražáka, Milana Šarapatky a Jiřího Štětiny na vydání ústavního
zákona o celostátním referendu a o změně Ústavy České republiky
/sněmovní tisk 114/ - prvé čtení

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk číslo 114/1. Prosím, aby u stolku zpravodajů zaujali svá místa zástupce navrhovatelů pan poslanec Tomio Okamura a zároveň o totéž žádám zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Vlastimila Vozku. (V sále je silný hluk.)

Nyní žádám pana poslance Tomia Okamuru, aby uvedl tento návrh ústavního zákona.

Já vás chápu, pane poslanče, ještě tedy požádám kolegy a kolegyně o klid a případně pana ministra s panem poslancem, aby diskusi přenesli na jiné místo, než je... Pana ministra zahraničních věcí a pana poslance Jaroslava Zavadila žádám, aby svou diskusi, která se jistě netýká ústavního zákona o referendu - týká - tak aby ale nechali pult pro navrhovatele volný, aby mohl pan poslanec Tomio Okamura přednést svůj návrh a odůvodnit ho. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsme před prvním projednáváním zákona o celostátním obecném referendu v této Sněmovně od loňských podzimních voleb. Tento náš návrh konečně zavádí do České republiky skutečnou demokracii a v plném znění naplňuje článek 2 Ústavy, kde je napsáno, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Dovolte mi tady zopakovat několik základních argumentů pro přímou demokracii, k níž nedílně patří právo občanů hlasovat o zákonech a jiných důležitých věcech jejich života.

V šetření eurobarometru se respondenti z 15 států Evropské unie poměrem 71,5 % ku 8,5 % shodli, že švýcarský systém přímé demokracie funguje dobře a měl by být zaveden i v jejich domovských zemích. Také většina obyvatel USA požaduje přímou demokracii. Mezi lety 1999 a 2000 se konal nejrozsáhlejší průzkum o přímé demokracii, který se kdy uskutečnil ve Spojených státech amerických. Pouhých 13,2 % respondentů bylo proti přímé demokracii a 68 % Američanů bylo pro její zavedení. Žádný stát USA, v němž byly instituty přímé demokracie na státní úrovni jednou schváleny, se jich už nevzdal a další státy tyto instituty zavádějí. Pokud jde o poměr hlasů pro a proti v jednotlivých státech jak v USA, tak v Evropské unii, je v podstatě závislý jen na informovanosti občanů. Tam, kde už nějaká referenda v poslední době proběhla, tam, kde už nějaké prvky přímé demokracie fungují, je procento hlasů pro přímou demokracii vyšší. Zkušenost a praxe ukazují, že přímá demokracie funguje dobře. Proto občané žádají její posílení. Pokud se někdo rozhoduje proti, je to ze znalosti mýtů a nepravd, které o přímé demokracii panují. Kdo tyto mýty a nepravdy šíří? Přece politici a na ně napojené ekonomické elity. K nim patří řada intelektuálů, pro které je občan hloupá ovce, která se do vlády země nesmí plést.

Podívejme se do historie. Francouzský prezident Charles de Gaulle po zkušenostech s elitami dospěl k opačnému názoru, když prohlásil: "Došel jsem k závěru, že politika je příliš vážná věc, než aby mohla být přenechána jen politikům." Dovolte mi tedy parafrázovat Charlese de Gaulla: "Demokracie je pro mnohé politiky natolik závažná, že občanům nedovolí o ní demokraticky rozhodovat."

Ekonomické důkazy, průzkumy a statistiky ukazují, že tam, kde je více prvků přímé demokracie, se daří ekonomice a občanům daleko lépe. Konkrétně například ve Spojených státech v roce 2004 dělala na toto téma výzkum agentura Bloomberg a zjistila, že ve státech USA, kde nefungují referenda, je promrháno v průměru o 20 % více veřejných výdajů. Stejně tak ekonomové ve Švýcarsku porovnávali kantony, tedy samosprávné celky v rámci Švýcarska, a zjistili zcela jasné statistické údaje, které říkají, že kde mají občané větší práva v oblasti přímé demokracie, tak mají lepší ekonomické výsledky, nižší daňové úniky, nižší zadlužení, nižší daně, nižší veřejné výdaje, ale paradoxně levnější a kvalitnější veřejné služby. Zastupitelé mají tendenci rozhazovat veřejné peníze a ukázalo se, že referenda jsou efektivní nástroje, jak toto neodpovědné chování korigovat. Pravda je ta, že tam, kde občané hlasují o zákonech, a mohou dokonce přehlasovat či odvolat poslance, mají často přebytkové rozpočty, a světe div se!, stát sice méně utrácí za veřejné výdaje, ale veřejné služby jsou tam kvalitnější než ve státech, kde o rozpočtech a utrácení monopolně rozhodují politici bez odpovědnosti k voličům.

Takže je nejen hloupost tvrdit, že přímá demokracie je drahá a nemůžeme si ji dovolit. Ne, milí kolegové, současná pseudodemokracie je drahá a už si ji nemůžeme dovolit. Nebo si myslíte, že by občané dovolili rozkrást republiku jako naši kolegové politici v minulých letech? Že by občané dovolili privatizovat bohaté státní firmy za symbolické drobné, a naopak, že by občané dovolili, aby stát hradil škody a dluhy za zloděje a podvodníky? Že by dovolili zrušit stíhání stovek podvodníků jako prezident Klaus? Ani největší škarohlíd nemůže tvrdit, že by občané byli natolik hloupí a tohle připustili. Ten, kdo tohle ale připustil, nebyli občané. Byly to společenské, politické a ekonomické elity.

Zastánci čistě zastupitelského systému tvrdí, že občané odevzdali dobrovolně mandát svým zastupitelům, a ti proto mají právo rozhodovat. Ignorují ovšem skutečnost, že tento druh mandátu vytváří vnitřní rozpor. Legitimní mandát je jako legitimní dar. Je možné ho darovat pouze dobrovolně. Dobrovolnost znamená, že občan musí mít možnost mandát nedarovat, ale zvolit si možnost přímo rozhodnout prostřednictvím referenda. Mandát vynucený je falešným ukradeným mandátem. V této souvislosti píše Friedrich Nietzsche, že parlamentarismus, to znamená oficiální povolení mít možnost zvolit si z pěti politických hledisek, je populární mezi mnoha těmi, kteří by chtěli vypadat nezávisle a individualisticky v boji za prosazování svých názorů. Nakonec však není rozdíl mezi tím, zda se stádu vnutí jeden názor, nebo se mu povolí zastávat názorů pět. Naše současná zastupitelská demokracie je taková forma polodemokracie. Je to ústupek mocných tlaků zdola, ale takový ústupek, který zachovává moc pro elity jako privilegium.

Jednou z výtek proti našemu návrhu je, že politici nechtějí, aby občané hlasovali o daních. Ale sakra - promiňte mi tento hrubší výraz -, kdo jiný by měl mít možnost rozhodnout o daních než ten, kdo je platí? Taková svévole, kdy politici proti vůli občanů zadlužují zemi, je nejhrubším pohrdáním občany této země. Politici tím říkají, že občané nejsou dostatečně svéprávní, aby mohli určit, jaké budou platit daně. Ve vyspělých demokraciích je to samozřejmě naopak. Ve Švýcarsku například vláda nemůže svévolně určit výši daní, ale musí například při jakémkoliv zvyšování daní žádat o souhlas své občany. Občané samozřejmě v této souvislosti nedovolí rozkrádání a plýtvání veřejnými penězi. Také v mnoha státech USA, vzoru naší pravice, se hlasuje o daních. Voliči si kupodivu daně nezrušili, jak se nám snaží podsunout odpůrci referenda, ale pravda, v mnoha případech je snížili. K čemu to vedlo? Ke krachu států? Ale kdepak. Stalo se jen jediné, co se dalo čekat. Státní administrativa byla a jenom se dá šetřit a být efektivnější. Celkem logické. Protože na jedné straně je sice velký tlak po co nejnižších daních a výdajích a na straně druhé je tlak, aby stát odváděl co nejlepší služby. Ovšem za co nejméně peněz. Myslím, že tohle je trend a cíl, ke kterému bychom měli směřovat i my - nízké daně a zároveň efektivní stát se špičkovými službami.

Dalším argumentem proti našemu návrhu zákona o referendu je, že politici odmítají, aby lidé hlasovali o odvolávání politiků nebo o zrušení Senátu, ale i to je princip, který je v souladu se skutečnou demokracií. Každý politik je zaměstnancem svých voličů. A pokud svoje voliče zklame, podvede je, stane se nepotřebným nebo nepracuje tak, jak má, pak občan musí mít jako každý jiný zaměstnavatel právo svého zaměstnance odvolat. I tady nehrozí nějaké masivní zneužívání. Ve všech zemích, kde je odvolatelnost politiků uzákoněná, jde spíš o preventivní opatření, které se v praxi uplatňuje jen zcela výjimečně. Institut odvolatelnosti totiž slouží jako filtr, který od politiky odrazuje bezpáteřní kariéristy nebo podvodníky. Je zcela absurdní, když máme poslance ve vězení a není možnost jej jakkoliv odvolat. Samozřejmě poslanec či prezident může také upadnout do kómatu, zbláznit se a ani v těchto případech není možné poslance, senátora či prezidenta odvolat. To je přece absurdní nesmyslnost.

Jedno je jisté. Ať už dnes Sněmovna rozhodne jakkoliv, tak skutečnou demokracii, si vážení přátelé, občané stejně jednou prosadí. Je jen na nás, zda se k tomu my jako politici postavíme čelem a přijmeme fakt, že občané jsou ti, kteří mají v této zemi hlavní slovo, že oni tu jsou páni a my politici je tu pouze zastupujeme a zastupujeme zájem občana. Prosím proto ty z vás, aby alespoň ti politici, kteří zastupují občany, hlasovali pro zákony o referendu a propustili je do druhého čtení. Tam je potom můžeme upravit tak, abychom našli společný konsensus, protože v hnutí Úsvit jsme si vědomi toho, že máme pouze 14 hlasů, a můžeme je tedy společně upravit a co nejrychleji naplníme článek 2 Ústavy České republiky. Věřím, že vás bude v případě hlasování většina. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců Úsvitu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupci navrhovatelů panu poslanci Tomio Okamurovi. Nyní žádám, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Vlastimil Vozka se svou zpravodajskou zprávou. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Vlastimil Vozka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, jako zpravodaj tisku 114 bych vás rád seznámil s potřebnými informacemi.

Návrh zákona o celostátním referendu je předkládán Sněmovně jako iniciativa poslanců, které byl předložen 29. ledna. Návrh byl rozeslán jako tisk 114 a posoudila jej vláda v zákonném termínu a své stanovisko dne 3. března bylo zasláno poslancům jako tisk 114/1. Vláda zdůvodnila své stanovisko a vyjádřila nesouhlas s návrhem zákona a já se s těmito výhradami, které vláda zakotvila ve svém stanovisku, plně ztotožňuji.

Podrobně návrh představil, resp. vnější okolnosti tohoto zákona, pan poslanec Tomio Okamura. Nevidím v tuto chvíli potřebu jeho vyjádření jakkoli doplňovat, protože s tiskem 114 jste se všichni seznámili.

Jen obecně. Poslanecký návrh v důvodové zprávě uvádí, že se jedná historicky o 17. pokus o přijetí zákona upravujícího tuto problematiku. Nicméně se předkladatelé vydávají svou vlastní cestou. Bohužel i při snaze o maximální vstřícnost k dobrému úmyslu předkladatelů je nutno konstatovat, že návrh obsahuje řadu nedostatků. Především je referendum zaváděno v tak širokém měřítku, že by ve své podstatě změnilo dosavadní vyvážení současné zastupitelské demokracie. Při základních parametrech počtu občanů, poslanců nebo senátorů může dojít i k ovlivnění fungování státu, přičemž v takto pojatém referendu může dojít i k zásahu do ústavních zákonů. Rovněž je tak možný zásah do otázek rozpočtu, tedy financování státu nebo daní. Toto určitě není tématem pro referendum. Rovněž časté využívání referenda znamená nemalé zatížení rozpočtu.

Z dostupné koaliční smlouvy je možné vyčíst i řešení pro postup koalice ve věci referenda, kde smlouva obsahuje text: Předložíme návrh ústavního zákona o obecném referendu na základě lidové iniciativy, které umožní občanům konání referenda o zásadních otázkách fungování státu.

Jsem toho názoru, že je potřebné ústavní zákon připravit a řádně projednat vládou s řádným meziresortním připomínkovým řízením. Zejména proto, že nehrozí nebezpečí z prodlení, navrhuji proto návrh zákona dle tisku 114 zamítnout. Podrobněji ještě v rozpravě.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu. Jako první s přednostním právem se přihlásil pan poslanec Radim Fiala, poté s dalším přednostním právem pan poslanec Tomio Okamura a potom již poslanci, kteří jsou uvedeni na seznamu řádných přihlášek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, ještě předtím, než řeknu to, co jsem původně chtěl říci, zareaguji na pana zpravodaje. On sám řekl, že je to již 17. návrh, já věřím, že jich bude možná 20, možná 30 a potom to referendum stejně jednou projde, protože to, co se děje, je naprosto neudržitelné.

Výtky proti referendu jsou pořád stejné. Nedokonale připravený návrh, široká možnost ovlivňování čehokoli apod. Ale o to přece v referendu jde, aby mohli rozhodovat nikoliv elity a elitáři, ale občané. To, zda připouštíme, či nepřipouštíme možnost referenda, je v prvé řadě mravní otázkou, a tedy hodnotovým soudem. Já osobně říkám, že církevní restituce neschválené v referendu jsou nemravností. Já osobně říkám, že schválení fiskálního paktu nebo případné přistoupení k euru budou nemravností. A já říkám, že zde bylo takových nemravností dost na to, abychom se poučili a předchozí chyby neopakovali.

V zásadních věcech týkajících se životů rodin a majetků mají lidé přirozené právo se rozhodovat. Kdo se bojí referenda, bojí se skutečné demokracie. Věci nejsou tak, že tady máme hloupé lidi, za které musí rozhodovat chytří politici. Rozhodování chytrých politiků přivedlo tuto zemi do situace, kdy náš státní dluh činí 1 bilion 680 miliard korun. Jediné, co nás čeká a na co si musíme zvyknout, je lidem vysvětlovat problémy, které se jich týkají, a to je přece zásadní úlohou politiků od samotného počátku, a proto jsme to politiky také šli.

Zřejmě některé politické strany si myslí, že jejich práce spočívá ve lžích nebo planých volebních slibech. Pak je ovšem jasné, že musí být z referenda strach. A to je dobře. Kdyby se ODS a TOP 09 nebály referend, znervózněl bych a zkoumal důvod, proč jsou tyto dvě strany v klidu. Ony však nejsou. Ony dobře vědí, že až se naplní ústavní vize naší státnosti, nezbude pro plané volební sliby prostor. To je vize, se kterou jsme šli do Poslanecké sněmovny, a to je náš předvolební slib.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Fialovi za jeho vystoupení. Nyní pan poslanec Tomio Okamura v rozpravě a připraví se pan poslanec Martin Lang. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, já bych tady ještě v obecné rozpravě podrobněji rozebral výtky vlády k našemu zákonu, protože k tomu je potřeba se samozřejmě vyjádřit.

Obdrželi jsem sedm výtek a já je vzal postupně, velice krátce.

Za prvé vláda vytýká našemu návrhu o referendu, že vede k oslabení zastupitelské demokracie. No tak to je tedy opravdu novinka! Ano, samozřejmě, protože se posiluje demokracie přímá. Tak jestli je tedy toto výtka číslo jedna, tak to už vzbuzuje úsměv hned zkraje.

Výtka číslo dvě: Nám je vytýkáno, že zákon zavádí nesourodý institut zákona přijatého v referendu, který je fakticky nadřazen ostatním zákonům, protože ho lze změnit jen referendem a nemůže ho změnit parlament. To může vést k problémům kvůli velké rigiditě. No tak vážení, samozřejmě, protože je to cena za to, že referendum má být vyjádření nejvyšší vůle lidu, takže kroutím hlavou nad těmito výtkami, to si snad dělá vláda úplnou legraci.

Za třetí: Zákon není dostatečně provázaný s Ústavou. To je tedy vrcholně pokrytecké, protože my, a už jsem to říkal i na tiskových konferencích, jsme si přímo vzali do rukou předlohu ČSSD z minulých let a pouze jsme tam změnili parametry. To znamená, ČSSD sama tady navrhuje zákon o referendu, který jsme si schválně vzali takticky za základ, aby se nemohla ČSSD vymlouvat, že náš návrh je nekvalitní, což se tady vymlouvali schválně v minulosti. Změníme parametry - a oni řeknou, že není provázaný s Ústavou. No tak předtím jim to nevadilo a teď je to zase další výmluva.

Za čtvrté: Podle vlády se referendum např. o daních nemůže konat už z podstaty věci. To jsou jenom řeči, to jsem tady říkal už ve své úvodní řeči.

Za páté: Není stanoveno žádné minimální kvorum pro přijetí referenda. To je opravdu výtka krásná! Nejenže ve druhém čtení to když tak můžeme upravit, ale hlavně zajímavé je, a škoda, že tu není, protože největším kritikem našeho návrhu je tady ministr pro lidská práva pan Dienstbier, mně to připadá spíše, že začíná být ministrem menšin, a ne lidských práv většiny českých občanů, a ten říká, že o neomezené kvorum nejde, ale pan Dienstbier byl snad ve druhém kole do Senátu zvolen 15 % hlasů oprávněných voličů. To znamená teplé místečko, když ho někdo zvolí, a další senátory, 15 % oprávněných voličů, až na šest let za milion korun ročně, tak nikomu nevadí a hlas občana má, řekl bych, těžkou váhu, ale když stejný hlas občana chce vlastně rozhodnout o konkrétním zákonu, což volba politické strany je vlastně volba souboru zákonů, souboru volebního programu, tak najednou hlas občana má jinou váhu a najednou je zde potřeba kvorum. Tímto vlastně především senátoři zpochybňují sami svůj mandát, protože jestli má hlas občana dvojí váhu, to je pro mě novinka, to jsem v Ústavě nečetl, a zároveň tím pádem by asi měli všichni odstoupit, protože 15 % hlasů je tedy zřejmě málo a hlavně u všech voleb v České republice neomezené kvorum platí. To znamená v tom smyslu, že není nějak omezeno kvorum.

To znamená, voleb do kraje před rokem se zúčastnilo 40 % voličů, senátních voleb se běžně účastní ve druhém kole 15 % voličů a problém to není. Takže nechápu, proč je to problém teď, když vlastně ti lidé, co se voleb neúčastní, dávají automaticky mandát těm, co se voleb účastní, aby rozhodli za ně. To je tady přece běžný princip.

Výtka číslo šest. Zákon se nevypořádává s případným zásahem do správního řízení a předsoudního stadia trestního řízení. Opět na to můžu říct jedině to, že náš návrh vychází z předlohy ČSSD, která to také nepovažovala za nutné řešit. Tak nechápu ten argument, co tady teď slyšíme.

A závěrem bych tedy řekl, že vzhledem k těmto konkrétním výtkám, které jsem tady všechny postupně vzal, co nám tady vláda vytýká, tak mi nezbývá než konstatovat, že stanovisko vlády je naprosto nekonstruktivní, politicky nenávistné, očerňující za každou cenu. A my jsme tady skutečně očekávali konstruktivní debatu a ne nulovou toleranci vůči opozičním návrhům.

A jenom když krátce zrekapituluji náš návrh. Tak protože tady padlo v diskusi přede mnou u mého předřečníka, aby prý referenda nebyla častá. No tak to už je skutečně přímo populistické plácnutí pro ty, kteří nejsou informováni. A omlouvám se, není to nic osobního, co jsem teď řekl, omlouvám se. Protože my navrhujeme, aby bylo potřeba pro petici pro vyvolání referenda 100 tisíc podpisů, vážení. Sto tisíc podpisů! To znamená, že v té realitě je to podobné jako v těch mnoha západních zemích, kde to bývá 1 až 2 % oprávněných voličů. A 100 tisíc podpisů sesbírají občané možná jednou za rok, možná jednou za dva roky na nějaké téma typu církevní restituce, možná euro, možná nějaké razantní téma. To znamená, náš návrh zákona není tím, že by se měla Česká republika řídit referendy. Naopak, je to pouze kontrolní mechanismus při největších excesech nespokojenosti občanů s konkrétní věcí, viz třeba restituce nebo, řekl bych, takové masivní téma, aby tady byl kontrolní pojistný mechanismus, aby se občan mohl vyjádřit.

Dále jsem slyšel dlouhodobě výtky, že prý se může hlasovat o všem. No tak to opět jsou zlá plácnutí, která jsem slyšel, protože my jasně říkáme, že otázka pro referendum nesmí směřovat ke změně podstatných náležitostí demokratického právního řádu ani ke zrušení nebo omezení ústavně zaručených základních práv a svobod. Nesmí směřovat k rozhodnutí, které by bylo v rozporu se závazky, které pro Českou republiku vyplývají z mezinárodního práva. Nesmí směřovat ani k zásahu do výkonu moci soudní. To znamená, my to omezujeme, že se nemůže prohlasovat, což často slyším od veřejnosti, třeba loupež, znásilňování, zabírání majetku. O tom se hlasovat nesmí, protože to odporuje samozřejmě i základní listině práv a svobod. Dále těch 100 tisíc podpisů už jsem vysvětlil. Potom, že návrh na vyhlášení referenda jsou oprávněni prezidentu republiky podat nejenom občané, ta občanská iniciativa, ale byli jsme tázáni, nebo byly poznámky k tomu, jak to, že i skupina nejméně 50 poslanců nebo skupina 33 senátorů. My to tam nemusíme mít. Ale měla to tam ČSSD. Proto jsme to tam schválně takticky nechali. A je vidět, že ČSSD se najednou ke svému návrhu nehlásí a ještě očerňují náš, přestože vychází z jejich. To znamená, tady vidíme, jak se tady nenávistně politikaří.

O tom kvoru jsem hovořil. A dokonce jsme ještě také vpravili do návrhu zákona, byť by to patřilo spíše do prováděcího zákona nebo by to mělo být až v prováděcím zákonu, nikoliv ústavním, to uznávám, ten určitý minimální čas ve veřejnoprávních médiích, ale to jenom z toho důvodu, abychom otupili ty hlasy kritiků, že třeba nějaká média můžou populisticky ovlivňovat mínění veřejnosti nějakým směrem a že by třeba to referendum mohlo být ovlivněno. Proto jsme to tam schválně zakotvili. To tam také jinak být nemusí. A v případě, že by to bylo propuštěno do druhého čtení, tak vůbec by nebylo od věci to samozřejmě vyjmout a dát třeba do prováděcího zákona.

To je v kostce ten návrh o referendu. Já bych vás chtěl znovu požádat, byť vím, že je to předjednané, že to bude zamítnuto, o nás bez nás, samozřejmě. Přestože vláda má ve svém vládním prohlášení zákon o referendu, je vidět, jak se opět bude politikařit, protože předem vím, anebo čekám, že to bude zamítnuto v prvním čtení. Ale skutečně jsme se snažili vzít návrh, který by byl řekl bych konsensem mezi průřezem politických stran. Říkáme předem, netrváme na něm v tom smyslu, že když ho propustíte do druhého čtení, pojďme upravit ty parametry tak, aby to vyhovovalo dejme tomu vládě, která tady má většinu. Bohužel Úsvit má jenom 14 hlasů, jsme s tím smířeni, vážení. Takže já vám tady předem veřejně říkám, jestli to myslíte s referendem vážně, jestli nechcete politikařit, to se dneska ukáže, propusťte to do druhého čtení a pojďme to upravit tak, ať konečně po dvaceti letech naplníme článek 2 Ústavy, že lid může vykonávat moc přímo. Říkám to tady na rovinu. Netrváme na tomto návrhu. Propusťte ho do druhého čtení. Pojďme ho upravit tak, aby si klidně vláda, protože má většinu, upravila parametry podle svého, nebo pojďme o tom diskutovat. Ale hlavně, ať už to tady co nejrychleji máme a můžeme mít všichni odškrtlý, i vláda, jeden z důležitých bodů svého programu. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Faktické poznámky mám dvě. Nejdřív paní poslankyně Adamová, která se přihlásila elektronicky, poté pan poslanec Václav Votava. Pak řádně přihlášení k rozpravě. Prosím, paní poslankyně, máte faktickou poznámku.

 

Poslankyně Markéta Adamová: Dobrý den, krásné odpoledne nebo spíš už podvečer. Já bych tady chtěla reagovat na to, co tady zaznělo od pana poslance Okamury. On mnohokrát citoval ve své úvodní řeči. Já bych citovala tentokrát jeho a dala do souvislosti s tímto návrhem a prosazováním prvků přímé demokracie i to, že hnutí Úsvit má pouze devět svých řádných členů a on se pro deník Právo 15. 3. tohoto roku vyjádřil, že - cituji: "Do Úsvitu jsem vložil svou práci, své jméno a slíbili jsme voličům prvky přímé demokracie. Ale aby mi stranu někdo rozvracel a od těchto principů ustupoval, tak to opravdu ne. To nás radši bude devět."

Takže já bych vám, prostřednictvím pana předsedajícího, chtěla jenom říci: Nejdříve tedy zkuste ty přímé prvky zavést u sebe ve straně, nejenom u devíti členů. Zkuste si, jaké to je, když těch členů je mnohem více a musíte respektovat pluralitní názor. A pak teprve tady pojďte do takovýchto návrhů. To jen takové doporučení. (Potlesk víceméně napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní faktická poznámka poslance Votavy, potom jsou faktické poznámky pana poslance Novotného, Kádnera. A potom pana kolegy Okamury se ptám... Taky faktická poznámka? (Ano.) Dobře. Potom přednostní právo předseda klubu KDU-ČSL. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, já myslím, že to, co řekla přede mnou kolegyně, naprosto souhlasí s tím, jaká demokracie asi panuje v hnutí Úsvit. Jak si představují přímou demokracii.

Pan kolega Okamura tady několikrát zmínil náš návrh, návrh sociální demokracie na ústavní zákon o celostátním referendu. Ano, pane kolego, a my se k němu hlásíme. Ale ne v té formě, v jaké vy podáváte svůj návrh. Přece nemůžeme přijímat některé otázky, které jsou naprosto nesmyslné a které jsou naprosto nepřijatelné. Vy jste teď hovořil o daních. No samozřejmě, kdo by si nepřál, aby neměl žádné daně, nebo velice malé daně. Ale ten stát musí zajišťovat určité služby a na to ty daně právě potřebuje. Takže to je třeba jeden případ, proč nemůžeme ten váš návrh, tak zeširoka podaný, vůbec podporovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Votavovi za dodržení času. Nyní s faktickou poznámkou... Ale ještě předtím vlastně přečtu omluvu. Pan poslanec Ivan Pilný se omlouvá z dnešního jednání od 18 hodin z pracovních důvodů.

Nyní tedy pan poslanec Martin Novotný, připraví se pan poslanec David Kádner, oba s faktickou poznámkou. Poté faktická poznámka Tomia Okamury. Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Martin Novotný: Pane předsedající, dámy a pánové, ta poznámka je skutečně faktická. Pan kolega Okamura se ve svém vystoupení odvolával také na názory filozofa Friedricha Nietzcheho. Já ho chci upozornit, že by bylo dobré si Nietzcheho dílo nejprve přečíst. Ono je nepochybně plné kritiky parlamentní demokracie. Ale ta kritika je vznášena z pozic, které v žádném, v žádném případě nejsou podporou přímé demokracie. To je naprosto absurdní. Jestli něco o tomto filozofovi víte, tak byste tušil, že jeho názory, které zastával, neměly vůbec nic společného s takovou tendencí.

Chtěl bych vám připomenout jiného filozofa, to jest Immanuela Kanta a jeho kategorický imperativ. Ten zní: Jednej tak, jako by se maxima tvého jednání měla na základě tvé vůle stát obecným přírodním zákonem. Neboli: Jednej tak, aby se mohlo tvé jednání stát obecným pravidlem pro všechny. Proto si myslím, že poznámka kolegyně z TOP 09, to jest, že si hnutí Úsvit nejprve musí zamést před vlastním prahem a jakékoliv prvky vnitřní demokracie zavést nejprve do svých řad, je naprosto namístě.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Novotnému. Nyní pan poslanec David Kádner, také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec David Kádner: Děkuji. Pane místopředsedo, dámy a pánové, chci reagovat jenom na paní kolegyni a myslím si, že i na jiné, co mluvili o Úsvitu jako o nedemokratickém. Myslím si, že tady přece nejde o to, kolik kdo má členů. Myslím si, že naopak je velká výzva, abychom si udržovali příznivce a lidi, kteří danou stranu podporují. A myslím si, že útočit na to, jestli Úsvit má devět členů, nebo ne - sám nejsem členem Úsvitu a necítím se v nedemokratickém prostředí. A naopak musím říct, že v Ústeckém kraji jsem dokázal a měl jsem možnost nabídnout lidem, kteří by si za žádnou značku prostě nevlezli. Ale teď každým krokem, který tady uděláme, tak je musíme přesvědčit o tom, že ty kroky děláme správně, demokraticky. A tím, že nemají stranickou plácačku, legitimaci, tak je nějakým způsobem udržet do dalších voleb. A myslím si, že ti lidé naopak narůstají, aspoň v Ústeckém kraji narůstají a v tuhle chvíli od voleb máme další skoro tři tisíce příznivců. Tak kde je ta demokracie? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Davidu Kádnerovi za dodržení času. Nyní pan poslanec Jiří Pospíšil, protože se přihlásil elektronicky. (Poslanec Okamura chtěl vystoupit.) Pane předsedo, musím vás vždycky upozornit na to, že platí zákon o jednacím řádu, já ho musím dodržovat jako předsedající. Takže já jsem vás viděl s faktickou poznámkou, ale pan kolega Jiří Pospíšil se přihlásil elektronicky. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně, pane místopředsedo. Já mám také faktickou poznámku. Chci reagovat na vystoupení pana Okamury, který se tady vyjadřoval ke stanovisku vlády. Mě asi nikdo nemůže podezírat, že jsem příznivec této vlády, ale to stanovisko jsem si důkladně prostudoval a je ve svých argumentech velmi seriózní. Takže zde mohu objektivně říci, že pokud zde vláda říká jasná fakta, proč se jedná o legislativní zmetek, tak bychom se měli, pane předkladateli prostřednictvím pana předsedajícího, spíše zabývat těmi argumenty a říci, zda jsou, nebo nejsou oprávněné, a ne nazývat tím, že jsou ty argumenty krásné, úsměvné atd.

Ten návrh zákona, jak byl předložen, je opravdu legislativním zmetkem. A ten, kdo bude hlasovat pro jeho zamítnutí, tak to neznamená, že je odpůrcem přímé demokracie. Takže prosím, neříkejme zde, kdo je proti tomuto návrhu zákona, tak je odpůrcem přímé demokracie. Ten návrh, kdyby prošel, jak je připraven, tak by nevedl k zavedení přímé demokracie, ale k rozvratu státu jako takového, protože pak by zde nefungovala demokracie žádná. Ani zastupitelská ani přímá. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Tomio Okamura. Připraví se pan předseda klubu KDU-ČSL Jiří Mihola. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Děkuji. Už bych si přestal pamatovat předřečníky, tak jsem rád, že jsem dostal slovo včas. Takže za prvé ke kolegyni z TOP 09. Děkuji za upozornění, tak doufám, že nám také vysvětlíte, jak paní Parkanová z TOP 09 předražila letouny CASA. To je demokracie u vás - výborně. Jinak bych chtěl říci, abych vás uklidnil, že -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Prosím, pane poslanče, oslovujte jiné poslance pouze mým prostřednictvím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Dobře. Ano. Jinak bych vás rád uklidnil, že připravujeme změnu stanov tak, abychom nabrali, abychom rozšířili struktury. Věřte, že mě to pálí také. Nicméně vaši koaliční kolegové Starostové a nezávislí, jak mi říkal pan Gazdík, ještě téměř dva roky poté, co byli ve Sněmovně, měli jenom 15 členů. Takže přestaňte mi tady nalhávat nějaké nesmysly.

ČSSD, děkuji na upozornění na to, že není na sociální programy. To, kdo se tady podílel na rozkradení naší země, až je zadlužená až po uši, tuším, že to byla ČSSD. Děkuji.

ODS, pan poslanec Novotný, prostřednictvím pana předsedy. No tak máte pravdu, že kdyby tady byla přímá demokracie, tak Klausova amnestie, jak tady propustil grázly a podvodníky, anebo privatizace v 90. letech, tak to už by dávno občané zarazili a odvolali ho, možná pohnali i k trestní odpovědnosti. Děkuji za vaši poznámku.

A pan Pospíšil z ODS. Vy jste mluvil o paskvilech - nebo už ne z ODS prostřednictvím pana předsedy - no tak občanský zákoník pod vaším vedením, to je jeden z největších paskvilů, které udělali odborníci jako vy, prostřednictvím pana předsedy, a vaši spolupracovníci. A když už jsme u ODS, prostřednictvím pana předsedy pane Pospíšile, tak kauzu Opencard, tu jsme tady řešili ještě před chvílí. A další rozkrádačky a tunelování veřejných rozpočtů. Takže na to bych snad ani neupozorňoval. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. S řádnou přihláškou s přednostním právem pan předseda klubu KDU-ČSL Jiří Mihola. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL se ve svém programovém prohlášení přihlásila k přijetí ústavního zákona o obecném referendu s tím, že předloží vlastní návrh zákona. Klub KDU-ČSL nepochybuje o dobré vůli předkladatelů ani o významu tohoto zákona. Je však v zájmu obyvatel naší země, aby tento zákon byl co nejvíce kvalitní, protože je stejně důležitý jako i zneužitelný.

Předkladatelem tady bylo poukázáno na Švýcarsko. Tato alpská země je pro nás v mnohém inspirativní, zcela nepochybně. Jen si kladu otázku, jak by asi u nás dopadla některá referenda realizovaná tam v nedávné době. V postoji k předloženému návrhu nás utvrzují nakonec i slova předsedy klubu hnutí Úsvit, a to k referendu o církevních restitucích.

Referendum je jistě potřebná záležitost. Není však všelékem. Spojovat ho s otázkou narovnávání křivd v minulosti či s otázkami morálky, považuji za nesprávné a nešťastné. Návrh zákona klub KDU-ČSL nepodpoří. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi klubu KDU-ČSL za vystoupení a nyní s řádnou přihláškou pan poslanec Martin Lank a připraví se pan poslanec Lukáš Pleticha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Lank: Vážený pane předsedající, vážený člene vlády, dámy a pánové, my nepředkládáme tento návrh proto, že by pouze hnutí Úsvit toužilo snad po institutu referenda. Já tady stojím před vámi jako obhájce tohoto návrhu ústavního zákona, protože mít možnost rozhodovat chce v první řadě velká část tohoto národa. Zkuste se ostatně zeptat svých voličů. Nicméně skoro 350 tisíc lidí svoji vůli už jasně vyjádřilo, a to tím, že ve volbách dalo hlas právě programu našeho hnutí, kde je referendum vlajkovou lodí.

Dámy a pánové, pokud skutečně chcete referendum, a řada z vás to deklarovala už před volbami, máte před sebou základní stavební kámen k jeho vybudování. Možná je pro některé z vás trochu neotesaný, ale je čistý, bez zbytečného balastu. A každopádně se na něm dá pracovat. Proto vás prosím i já o jeho propuštění do druhého čtení, kde ho můžeme opravit, případně upravit tak, aby vyhovovalo všem. Pokud ovšem tento návrh smetete ze stolu stejně jako už 16 předchozích návrhů na referendum v minulosti, je to samozřejmě vaše volba. Pak ale buďte natolik fér a přiznejte, že referendum ve skutečnosti nechcete. Přiznejte svým voličům, že jim nechcete dát možnost, aby si rozhodli sami.

Ještě se vrátím k jedné z výtek, která se týkala neomezeného kvora. Dovolte mi teď krátkou citaci. "Musím říct, že parlament ve shodě i s mými představami se shodl na tom, že není dobré do tohoto zákona žádné kvorum zakládat. Nemáme ho vůbec v žádných volebních zákonech pro žádné volby a musím říci, že všichni partneři v Evropské unii nás přímo varovali před stanovením třeba 50procentního kvora, protože s tím nejsou zatím pozitivní zkušenosti v Evropě." Možná vám tato slova jsou povědomá. Ostatně mohla by. Protože už jednou tady od tohoto pultu zazněla. A to 26. února 2002, kdy je pronesl poslanec ČSSD Pavel Rychetský při projednávání ústavního zákona o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii.

A skutečně ani v ústavním zákoně o referendu o přistoupení k Evropské unii není stanoveno žádné kvorum. Pamatovat by si to mohl minimálně stávající pan ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který je pod tímto zákonem podepsaný coby tehdejší předseda Sněmovny. Znamená to tedy, že když něco nebudeme chtít přijmout, kvorum bude? A když naopak něco vláda bude potřebovat schválit, kvorum stanovovat nebudeme? Nezlobte se na mě, ale takovouto účelovost - a napadají mě i jadrnější slova - já nemohu akceptovat.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců Úsvitu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Lankovi. Ještě před kolegou Pletichou s faktickou poznámkou pan poslanec Benešík. Prosím, pane poslanče, máte faktickou poznámku.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, zaznívá tady spousta argumentů, proč nepodpořit právě tento návrh ústavního zákona o obecném referendu. Jsou to většinou výtky právního charakteru a koneckonců i Jiří Mihola, předseda klubu KDU-ČSL, se k tomuto v tomto smyslu vyjádřil. Chtěl bych ale jenom stručně doplnit, co v očích KDU-ČSL tento návrh dále diskvalifikuje.

Je to referendum na Krymu, kterého se jeden z předkladatelů zúčastnil, a který prohlásil, že referendum na Krymu bylo v pořádku. Referendum na Krymu probíhalo tak, že v některých okrscích byla účast až 120 %, lístky byly bez obálky, vhazovány do průhledné urny, no a písmena na lístcích byla tak velká, že bylo krásně přes ty skleněné urny vidět, jak kdo hlasuje, a to vše se dělo pod kuratelou ozbrojenců. Otázku na lístku nebo otázky na lístku "Chcete se k Rusku připojit teď, anebo chcete se k Rusku připojit až po nějakém čase?" ani nekomentuji.

Jinými slovy, jaksi toto taktéž, nebo resp. schvalování takovéhoto referenda a tvrzení od jednoho z předkladatelů, že bylo demokratické a bezproblémové a férové, toto referendum v našich očích také diskvalifikuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Benešíkovi, s faktickou poznámkou pan poslanec Václav Votava, potom s faktickou poznámkou Tomio Okamura. Prosím.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. No to přece není o tom, zdali referendum chceme, nebo nechceme. Sociální demokracie chce referendum. Ale samozřejmě ne v takové formě, v jaké je podáváte vy, kolegové. A jestliže tady někdo nazývá tento návrh - tento váš návrh - zmetkem, a je to zleva, zprava, v podstatě celá Sněmovna mimo vás, tak asi je zřejmé, o jaký návrh jde. Já myslím, že nad tím byste se měli zamyslet, a myslím, že to není jenom o tomto návrhu, o tomto návrhu ústavního zákona o referendu. Vy sem valíte jiné návrhy zákonů, ať to bylo DPH, já nevím, co vše, a jejich úroveň je v podstatě stejná. Také jsou to legislativní zmetky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak, faktické poznámky mám, kolegu Pletichu ještě požádám o strpení, protože faktická poznámka Tomio Okamury, faktická poznámka Radima Fialy. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, takže velice krátce.

Pan poslanec Benešík - já bych, přestože vás mám jinak rád samozřejmě, tak jenom připomenu přísloví: Jednou vidět a stokrát slyšet. Vy mluvíte, jako kdyby tam někdo z KDU-ČSL také byl na tom referendu. Anebo jste to jenom slyšeli z doslechu od našich veřejnoprávních médií? Na té misi byli dva poslanci - jeden vládní z ANO, z vaší vlády, takže by bylo na čase se když tak od poslance hnutí ANO veřejně distancovat a od vašeho koaličního partnera v tom případě - a řekněte to na rovinu, že zpochybňujete svědectví zástupů hnutí ANO, pak tam byl náš poslanec a pak tam byl exposlanec dlouholetý ČSSD Miloslav Soušek, dneska starosta Vysokého Mýta, který dokonce celou akci zorganizoval a pozval ostatní na tuto misi s tím, že už byl v rámci této organizace na jiných zahraničních pozorovatelských misích. Ale neodvádějme téma jinam, to znamená, naši poslanci, resp. náš poslanec pouze řekl, co viděl. Nic víc. A jelikož Milan Šarapatka dvanáct let byl vybrán Českou republikou opakovaně jako velvyslanec České republiky v několika zahraničních zemích, tak ho těžko budeme podezírat z toho, že by podával nekorektní svědectví. To by bylo asi příliš. Má dvě vysoké školy, je dlouholetým diplomatem a umí několik jazyků.

A k panu poslanci Votavovi prostřednictvím pana předsedy - no tak to bychom se tady už zase opakovali - ten návrh je váš, ČSSD, my jsme na něm jenom upravili parametry.

A ostatní už jsem vám tady řekl, to už jsem říkal tady minulý týden, opakujete se pořád dokola, že DPH platit až po zaplacení faktury, nebo že chceme zamezit sestěhovávání nepřizpůsobivých a zastropovat tím pádem příspěvek na bydlení v rámci zákona o hmotné nouzi. No tak ten návrh samozřejmě dobrý je a stačilo na něm, kdybychom si společně našli nějaký konsensus, a už to mohli mít občané, kteří trpí po celé České republice kvůli těm nepřizpůsobivým. Tak už to mohlo být vyřešeno. Takže znova na vás apeluji (předsedající upozorňuje na čas), pusťme to do druhého čtení, upravme to a budeme mít referendum. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pan poslanec Fiala, pak s faktickou poznámkou pan poslanec Benešík a s přednostním právem pan ministr. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji, děkuji, já jsem chtěl také reagovat na pana Benešíka, ale v podstatě Tomio Okamura to řekl za mě, že pan Benešík zde mluvil, jako by tam byl. Možná byste nám mohl říct ještě některé detaily z těch volebních lístků, aby to bylo úplně celé.

Ale já už na to nechci reagovat a spíš bych zareagoval na pana kolegu Votavu, který říká, že všechny návrhy, které zde dáváme, jsou špatně. Já chápu, že je jich hodně, že je musíte číst, že je to spousta práce, ale jsou to návrhy, které prostě řeší problémy současné společnosti a které jsme říkali, že budeme předkládat, že pro ně budeme hledat politickou podporu.

Já se obrátím na ten návrh o referendu. Pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, to je váš návrh, to je návrh sociálních demokratů s tím, že tam prostě není žádné kvorum. Ano, není tam žádné kvorum, možná tam ještě chybí jedna nebo dvě věci, které přece jsme schopni načíst na plénu ve druhém čtení, poslat do výborů, kde jsme schopni se o tom bavit, a ty věci, které tam podle vašeho názoru chybí, tak změnit.

Stejně tak nesdílím názor pana kolegy Jiřího Pospíšila, že je to paskvil. To je přece velmi laciný a velmi jednoduchý argument. Tak to pojďme prostě změnit. Ten zákon není žádný složitý zákon, nemá ani sto stran, nemá ani padesát stran, nemá ani dvacet stran, nemá ani deset stran, podle mého názoru má dvě strany. Tak to prostě, jestli ho chcete, tak ho pojďme změnit, nebo na rovinu řekněte, že ho nechcete, protože ta přímá demokracie a to, aby o něčem rozhodovali lidé, se vám zrovna nehodí. (Potlesk poslanců Úsvitu).

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi poslaneckého klubu Úsvitu. S faktickou poznámkou pan poslanec Benešík, po něm pan ministr Lubomír Zaorálek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážená vládo, jsem moc rád, že pan poslanec Okamura nedodal, že mě má rád prostřednictvím pana předsedajícího. (Smích části poslanců.)

Nicméně teď k věci. Ti pánové, kteří tam byli, ale nepředkládají, mimo zástupce Úsvitu, nepředkládají žádný zákon o referendu. To je první věc.

Druhá věc. Podívejte se na záběry například České televize z volebních místností - prostě ty urny jsou skleněné a ti lidé nemají obálky a samozřejmě i na tu dálku je vidět, jak kdo hlasuje. Česká televize - já mám mnohdy velké výhrady k České televizi, ale pochybuji, že Česká televize byla schopna tady to zosnovat, ty záběry z volebních místností, a koneckonců mám za to, nebo myslím si, že je dost možné, že to byly převzaté záběry třeba z Russia Today. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Pan ministr Lubomír Zaorálek s přednostním právem, po něm faktické poznámky pana poslance Adama, pana poslance Humla a pana poslance Holíka. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji, dobrý den ještě jednou. Víte, já mám trochu problém s tím, že nevím, jak se dokážeme shodnout na podobě zákona, když se nejsme schopni shodnout ani na tom, co to vlastně je referendum.

Já bych chtěl říci, že referendum je, a to je úplně triviální a měli bychom se nejdřív shodnout na tom, že referendum můžete konat jako svobodnou volbu, svobodné rozhodování nebo veřejnou debatu. Veřejná debata ve svobodné zemi, to je úplně základ. Všechno ostatní je směšné. Pokud nekonáte referendum jako veřejnou debatu ve svobodné zemi, to je součást té debaty, a než to referendum je, tak se musí shodnout veřejnost, jakým způsobem se položí otázka, ta otázka musí mít smysl a musí být dáno, co se s výsledkem referenda bude dělat. Jestli to bude referendum konzultativní, pro koho bude závazné apod. To znamená, tahle pravidla jsou strašně důležitá. Každému referendu musí předcházet jakási skutečně veřejná debata, ve které se názory nějak krystalizují a ujasňují.

To, co jsme viděli, přátelé, na Krymu, to byl blitzkrieg. Rozumíte, to byl blitzkrieg! To referendum se konalo v rekordním čase. Když se podíváte na to, jak zněly otázky, tak to prostě bylo naprosto kuriózní a komické, a to referendum se konalo pod puškami, protože tam vnikli vojáci, takže se ruší ten základní princip... Vnikli tam vojáci, o kterých se dlouho lhalo, že je to nějaká domobrana, až nakonec pan Putin ve svém projevu v Dumě přiznal, že to jsou ruští vojáci. Tam to řekl jednoznačně. Tam se přihlásil k tomu, že to jsou ruští vojáci. Takže dneska víme, že to byli celou dobu ruští vojáci, kteří vnikli do cizí země v počtu desítek tisíc, a pod těmito bodáky se v rekordní rychlosti uspořádalo během několika dní referendum s naprosto komickými otázkami, chápete, bez jakékoliv veřejné debaty a se slibem, že kdo bude hlasovat pro, tak že se zvýší důchody více než dvakrát, a několik podobných prohlášení, která samozřejmě vyvolala nadšení obyvatel. Tohle je opravdu mockery! To je směšné! To je komedie, a ne referendum!

Chápete? Tak se můžeme tady bavit o zákoně o referendu, když vy tuhle frašku tady pokládáte za něco, co si zaslouží, aby tam člověk jel jako pozorovatel a aby vážně se tvářil, že zkoumá, jestli to splňuje nějaké nároky. Tam se to ježí vojáky, ono je to pod hlavněmi pušek, ale my klidně posuzujeme, jestli je to regulérní referendum. A opakuji, nesplňuje to to základní, že to je veřejná debata ve svobodné zemi. To je to samé, jako kdybyste konali volby, tam bylo všude plno vojska a vy jste se tvářili, že to jsou svobodné volby. To prostě nelze.

A jestliže na tomhle se nedokážeme dohodnout, tak pak tady vidím problém. Chápete, problém je v tom, že jak se pak můžeme shodnout na rozumné podobě zákona, když tady nemáme ani shodu na tom, že na to, abychom někde konali referendum, musí být splněny nějaké elementární požadavky. Pokud nejsou splněny, tak je to prostě celosvětově k smíchu! Podívejte se na stanovisko, které přijala Rada Evropy, a kdyby Rusko nevetovalo Radu bezpečnosti, tak se podívejte na stanovisko Rady bezpečnosti, kde pouze Rusko použilo veta a zabránilo tomu, že se přijalo usnesení, ve kterém byl článek, kterým se tohle referendum odmítlo. Na úrovni Rady bezpečnosti Organizace spojených národů! Všichni se na tom shodli, že to je nesmysl! Rozumíte? To, že Rusko použilo právo veta, je něco naprosto výjimečného. Každý stát, i když je členem Rady bezpečnosti, se prostě nechce dostat do situace, že je jedinou zemí, která zhatí usnesení. Kdybyste se podívali, kolikrát toto se stalo, tak je to výjimečné. Stát to nestaví do dobrého světla. Tohle Rusové neudělali rádi, ale nic jiného jim nezbylo, protože by bylo přijato usnesení, kterým by se na úrovni Rady bezpečnosti všemi členy s celou řadou kosponzorů řeklo veřejně, že tohle referendum je k smíchu. Tak co na tom chcete ještě pozorovat? Co na tom chcete zkoumat?

Takže mně připadá, že chceme-li probírat zákon o referendu, tak si v této Sněmovně musíme nejdřív ujasnit, co to referendum je, a tohle se nám bohužel, jak vidím nedaří! (Potlesk poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi a pak tu máme smršť faktických poznámek. Nejprve s faktickou poznámkou... Pokud panu navrhovateli chce pan poslanec dát přednost, má možnost. (Poslanec Adam dává přednost poslanci Okamurovi.) Prosím, pane navrhovateli.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, projev pana ministra byl totiž tak dlouhý, že bych už zapomněl, na co vlastně reagovat. Takže já vlastně poděkuji panu ministrovi, že podpořil náš zákon o referendu. Vždyť vy jste vlastně na naší straně, protože my právě tady určujeme, že referendum lze vyhlásit od překontrolování Ústavním soudem nejdříve šest měsíců a nejpozději dvanáct měsíců od realizace petice a od toho překontrolování, aby byl čas právě na diskusi. Takže děkuji, pane ministře, že jste konečně viděl za ČSSD jeden z velice pozitivních bodů našeho programu, takže to není, jako tady říkají vaši straničtí kolegové a vládní kolegové, že by to byl paskvil. Děkuji. To splňuje. A dokonce říkáme, že v době začínající 60 dnů a končící 48 hodin před zahájením hlasování se vyhradí ve veřejnoprávních médiích minimálně pět hodin času jak v televizi, tak v rozhlasu, byť jsem upozorňoval, že to by mělo být v prováděcím zákoně, a dali jsme to tam, abychom otupili diskusi, že by občané snad mohli být ovlivňováni.

A k tomu Krymu jenom krátce. Ti pozorovatelé, co tam byli, jak už jsem je jmenoval, ti nehodnotili žádné lhůty. Říkali jenom, že na tom místě daný způsob ve volebních místnostech, jestli probíhal podle jejich názoru v nějakém souladu, či nikoliv. Takže jenom abych to upřesnil a případně, kdyby někdo chtěl mít faktické poznámky na toto téma, abychom to vyřešili hnedka zkraje. A děkuji, pane ministře, za vaši podporu, protože to tam přesně máme. Tak to je neočekávaná podpora! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S faktickou poznámkou pan poslanec Petr Adam. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Adam: Dobrý den, dámy a pánové. Já bych prostřednictvím pana předsedajícího pouze chtěl vzkázat panu Votavovi: My neustále a dokola slýcháme, že ČSSD chce zákon o referendu. Ne o obecném referendu, ale o referendu. Ale já to slýchám už možná deset let, já to možná slýchám ještě déle. Mám takový pocit, že tady předkládáme nějaký zákon, a trošku parafrázuji český film Slunce, seno, erotika. My chceme založit nudapláž, ale vy ji chcete založit tak, že ženy budou nahaté pouze od krku nahoru a muži od pytlíku dolů. A tak to my nechceme! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Stanislav Huml. (Vzdává se slova.) Ano, ruší. S další faktickou poznámkou pan poslanec Jaroslav Holík. A připraví se pan poslanec Karel Fiedler. Konečně. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Pane předsedající, dámy a pánové, dobrý den. Já mám jeden dotaz. Potřebujeme tady to referendum, nebo ne? Mlčení je souhlas, znamená to ano. Teď se malinko odtrhnu od řady některých předřečníků, kteří začali se vracet k tématu, které už bylo probíráno. Všichni, kteří jsme tady, jsme nějaká elita národa. Nás si vybrali lidé, abychom je reprezentovali. Tam napravo, může být chvilku klid? (Směrem k lavicím ODS a TOP 09.) A z toho důvodu sice řídíme tento stát nebo pomáháme ho řídit, ale nikdo není neomylný. A my potřebujeme tady nějakou kontrolu.

Když se vrátím tady prostřednictvím pana předsedajícího k panu Votavovi, kdy říkáte, my jsme ten návrh několikrát prosazovali. Ano, byli jste tady 22 let! A proč jste to neudělali, mně řekněte? Proč za těch 22 jsme tady stačili rozkrást nebo rozprodat v této republice za tři biliony korun a za další téměř dva biliony jsme udělali dluh? Zamysleme se! Zvažme všechno! Potřebujeme referendum? Potřebujeme. Dejme mu šanci do druhého čtení! (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Karel Fiedler, připraví se pan poslanec Benda. Prosím.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobrý den, pane předsedající, dobré odpoledne, dámy a pánové. Já bych chtěl zareagovat na předřečníky pana Benešíka a pana ministra Zaorálka. Já mám také výhrady k tomu, jak probíhalo referendum na Krymu, že tam urny byly průhledné, že bylo vidět, jak ti lidé hlasovali. Na tom se určitě shodneme. Ale my tady přece neřešíme referendum na Krymu. My tady řešíme referendum pro občany ČR! Prostřednictvím pana předsedajícího, pane ministře, už je odpoledne, už neřešíme Ukrajinu, už řešíme problémy České republiky! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem chtěl jenom zareagovat na předřečníka minus jedna, který si tady tak sugestivně položil řečnickou otázku a pak zkonstatoval, že když mu na něj nikdo neodpověděl, tak že s tím všichni souhlasí. Já bych ho rád upozornil, že v tomto sále je možné odpovídat jenom prostřednictvím přihlášení se u pana předsedajícího, to znamená, že mu nikdo odpovědět nemohl a neznamená to, že s ním všichni souhlasí.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi za toto praktické poučení, a pokud se nikdo další nehlásí s faktickou poznámkou, tak se konečně dostává na řádně přihlášeného pana poslance Lukáše Pletichu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Lukáš Pleticha: Pane předsedající, děkuji za slovo. Já si dovolím říct, že mě nikdo nemůže označit za to, že jsem odpůrce referenda, a prostřednictvím pana předsedajícího toto sděluji i panu Tomio Okamurovi a nechť se, vaším prostřednictvím tedy, zeptá u svých členů ve svém domovském Jablonci. Za to referendum jsem bojoval i u Ústavního soudu s ústavní stížností.

Můžu vám říct, že ta problematika vůbec není jednoduchá. Jestli to chceme tady začít nějak řešit, je potřeba vůbec, než to sem dojde, začít se bavit, jaké otázky vlastně mají být v tom referendu řešeny. To, co vy tady navrhujete, tady klidně je možná otázka do referenda, jestli chceme, jestli občané chtějí, aby tady byl v čele republiky král a království, a zároveň tady budeme mít prezidenta. Nepůjde s tím nic dělat, protože to vlastně když občané budou chtít krále a království, tak to bude nadřazeno Ústavě. A co s tím teď?

Čili já si vás dovolím vyzvat, aby nejdřív byla uspořádána jakási debata, jaké otázky by vůbec v tomto celostátním referendu byly přípustné, čeho by se to mělo týkat. Rozhodně nejsem příznivcem toho, aby se to týkalo daní, protože existují také mandatorní a kvazimandatorní výdaje a ty se musejí z něčeho hradit a jediné, z čeho se platí, jsou daně.

Takže to jsou takové důvody, pro které já navrhuji tento návrh zamítnout. Ale říkám, rozhodně nejsem nepřítelem referenda, bojoval jsem za ně, zeptejte se u svých, mám v tom celkem bohatou historii. Ale takhle ne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Pletichovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Okamura. Prosím.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji za tyto poznámky, nicméně bych asi doporučil přečíst si článek 5 našeho návrhu, kdy my jasně říkáme, že prezident republiky do měsíce od doručení petice k referendu navrhne Ústavnímu soudu, aby posoudil, zda je položená otázka v souladu s těmi podmínkami. To znamená těžko může být král a prezident dohromady. Takže to jenom říkám předem, že toto rozhodně obsahem našeho referenda fakt není. A bylo by dobré používat, prosím, argumenty, které - vím, že tady ten přenos půjde ve tři ráno na ČT 24 a možná někdo přepne, předtím než jsem se vyjádřil, a pomluví nás to, ale prosím vás, to ne, to tady mám jasně řečeno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Okamurovi. S další řádnou přihláškou pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové vlády, platná Ústava České republiky v článku 15 hovoří o tom, že zákonodárná moc náleží Parlamentu. Ústava v článku 2 odst. 2 říká, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává moc přímo. Právě tyto dva články Ústavy stanovují hranice, kudy by se zákon o celostátním referendu měl pohybovat. Zejména by neměl být v rozporu s principem zastupitelské demokracie, na níž je náš ústavní systém postaven. Proto by zákon o celostátním referendu měl mít své limity, a to prosím nehovořím pouze o právech daných Listinou základních práv a svobod. A pokud takto analyzujeme předkládaný návrh zákona, pak je nutné objektivně říci, že se pohybuje mimo vytčené mantinely Ústavy České republiky.

Argumenty o tom, že pokud takto pojatá demokracie funguje ve Švýcarsku, pak by měla fungovat i v naší zemi, jsou liché. Připomenu, že Švýcarsko je od roku 1848 federací složenou z kantonů, které mohou mít vlastní ústavu. Ústavu, která nesmí být v kolizi s ústavou federace. Dále Federální shromáždění, chcete-li parlament, je složen z Komory lidu a z Komory států, které jsou voleny v kantonech. Tudíž problémem je, že ve Švýcarsku prakticky neexistuje žádná celostátní politická strana. Vláda, Federální rada, je sice jmenována parlamentem, ale nemůže být parlamentem odvolána. Tak jako neodstupuje, pokud referendum nepotvrdí její návrhy. Naproti tomu vláda nemůže rozpustit parlament. Takto pojatou vyváženost, vzájemnou kooperaci a federalizaci zdola nahoru rozhodně nelze aplikovat do naší země.

Osobně jsem vždy podporoval a podporuji obecné referendum, které by mělo dotvářet, nikoliv tvořit ústavní pořádek naší země. Tak jako vláda jsem přesvědčen, že zákon přijatý v referendu nemůže být nadřazen jiným zákonům, zejména těm ústavním.

Předložený návrh zároveň není provázán se současnou Ústavou a svou konstrukcí by přispěl k právní nejistotě, k destabilizaci politického systému v zemi a mohl by dokonce ohrozit práva menšin.

Chci také upozornit, že významnou částí politiky každé demokraticky zvolené vlády je mimo jiné její fiskální politika, která by neměla být předmětem referenda.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Seďovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Okamura.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, podívejte se, tak už tady skutečně téměř hodinu nebo déle diskutujeme o nechuti všech vlastně přijmout zákon o referendu. Znovu vás prosím a vyzývám - pusťme to do druhého čtení, dejme tomu klidně prodlouženou lhůtu k projednání, udělejme ve výborech vzájemně konsensus a přijměme zákon o referendu. Pojďme to upravit na parametry, víme, že je nás v tom (?)čtrnáct, pojďme a přestaňme se vymlouvat.

A k tomu druhému, co tady říkal pan poslanec, prostřednictvím pana předsedajícího, ano, to je bohužel zásadní rozpor hnutí Úsvit a rozdíl mezi Úsvitem a téměř všemi ostatními stranami tady v parlamentu. My si myslíme, že hlas občana je tím nejvyšším v České republice, ale vy si to nemyslíte a to je skutečně ten rozdíl. My si myslíme, že když občané se masivně v referendu vyjádří, že by podle toho politici měli postupovat, protože tato země patří občanům, nikoliv ekonomicko-politické mafii nebo politickým elitám. Ano, správně jste pojmenoval rozdíl mezi názorem hnutí Úsvit a ČSSD a třeba i jinými stranami, ale věřím, že ne všichni ve vašich řadách si to myslí, a jsem si tím jistý, protože znám osobně mnohé z vás a vím, že pro mnohé z vás napříč politickým spektrem je hlas občana skutečně tím nejvyšším a rádi byste to referendum prohlasovali a nemáte s tím problém. Proto vás prosím, přestaňme politikařit, projevme osobní odvahu a pojďme přijmout zákon o referendu, propusťme ho do druhého čtení a pojďme ho upravit. To všechno, co vy říkáte, ty výtky, pojďme to udělat ve druhém čtení. My jsme pro, my tomu nebráníme. Tak se ukažme, že opravdu to referendum chceme.

Myslím, že jsem to tady řekl úplně jasně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se moc omlouvám panu poslanci Seďovi, ale teď jsem se dozvěděl od legislativy, že jsme měli zařazený bod 49, a to pevně na 17. hodinu. Já proto přerušuji bod, který právě projednáváme, to je návrh zákona o celostátním referendu, a zahájíme bod 49.

 

Dovolte mi, abych zahájil bod

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.