Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

55.
Aktuální situace na Ukrajině a postoj vlády České republiky

Bod je přerušen v obecné rozpravě. Žádám, aby své místo u stolku zpravodajů zaujala paní poslankyně Miroslava Němcová a pan ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.

Ptám se, jestli pan ministr chce aktuálně vystoupit s přednostním právem. Ano, chystá se k tomu. Potom tady máme další řádně přihlášené poslance a poslankyně. Já požádám Sněmovnu o klid! Pan ministr má slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dámy a pánové, vážení kolegové, já vám přeji dobré ráno. Pokud dovolíte, tak bych se snažil do rozpravy přinést několik nových informací, protože od té doby, kdy jsme se o tom bavili, přece jenom uplynul určitý čas a byla přijata některá rozhodnutí a možná by bylo dobré, kdybych je tady jenom připomněl. Také včera zasedala Evropská rada premiérů a já bych vám jenom řekl, jaký je závěr těch jednání, aby bylo pro debatu jasno, co je na stole.

Ještě předtím, než začnu mluvit o Evropě, tak bych na začátek připomněl, že prezident Obama ve čtvrtek podepsal již třetí výkonný rozkaz, kterým dál rozšířil americké individuálně zaměřené sankce, jako je zákaz vstupu do Spojených států a zmrazení majetku vůči konkrétním ruským fyzickým či právnickým osobám. Jména už jsou k dispozici, já jsem je alespoň viděl v některých zahraničních novinách. Většinou jsou to významní představitelé finančního, energetického, kovozpracujícího, těžebního a stavebního průmyslu. Ze jmen, co si vybavuji, která jsem tam zaregistroval, je to třeba předseda Dumy Naryškin, je tam šéf prezidentské kanceláře Ivanov a další. Tolik tedy Spojené státy.

Já se ještě dostanu k rozhodnutí, které bylo přijato včera v noci na jednání Evropské rady, ale předtím, než se k tomu dostanu, tak bych zmínil další důležitý fakt, že ruská Státní duma, dolní komora parlamentu, ratifikovala ve čtvrtek dohodu o připojení Krymu k Ruské federaci. Hlasování proběhlo v Dumě tak, že se pro smlouvu vyslovilo 443 poslanců, jeden poslanec se hlasování zdržel, pak bylo dodatečně upřesněno, že byl proti. Byl to Ilja Ponomarjov ze strany Spravedlivé Rusko.

Pak bych sdělil ještě to, co si myslím, že se stalo a stojí za zaznamenání, že ukrajinských vojenských lodí zakotvených v sevastopolském přístavu se podle všeho zmocnili Rusové, protože byly staženy vlajky z korvet Luck a Chmelnickyj. Zdá se, že Rusové stáhli tyto vlajky, ale nevyvěsili vlajky vlastní. Terčem ruského útoku se podle mluvčího Selezňova stala také protiponorková korveta Ternopil, na jejíž palubu proniklo patnáct až dvacet ozbrojených vojáků.

Pak tady mám informaci, kterou bych také rád ještě sdělil, že podle informací, které máme z Kyjeva, počet uprchlíků z Krymu se podle sdělení styčné kanceláře UNHCR v Kyjevě pohybuje kolem dvou tisíc a oni předpokládají, že počet uprchlíků z Krymu by mohl o další tisíce ještě stoupnout.

Tolik k událostem včerejšího dne.

Teď mi dovolte, abych přešel k tomu, co je podstatné. Včera jednala Evropská rada premiérů a já bych teď chtěl shrnout výsledky, které byly dosaženy na jednání premiérů, které skončilo v pozdních nočních hodinách.

Bylo rozhodnuto o tom, že seznam osob, na které budou uvaleny restrikce, co se týče vstupu a zmrazení aktiv, majetku, bude rozšířen o dalších dvanáct lidí. Já vám bohužel nemohu říci jejich jména, protože dokud nerozhodne úřední část Evropské rady, jména nebudou zveřejněna. Předpokládám, že ta jména budou uvolněna v průběhu odpoledne. Musím to respektovat, a tudíž vám je nemohu sdělit. Opakuji, bylo rozhodnuto o tom, že seznam bude rozšířen o dalších dvanáct jmen.

Zároveň bylo na jednání premiérů rozhodnuto o tom, že se musí vytvořit a sestavit masivní mise OBSE, že Evropská unie podpoří vyslání této mise. Pokud by se to nepovedlo, tak bylo rozhodnuto, že bude připravena civilní pozorovatelská mise Evropské unie, ta by měla být připravena v nejbližších dnech, kde mohu v tuto chvíli říci, že pokud by tomu tak bylo, mohu říci, že Česká republika se bude této mise účastnit.

Zároveň bylo na jednání premiérů rozhodnuto, že se má provést analýza dopadů možných ekonomických restrikcí, které by se spustily v souvislosti s možným uvolněním a zahájením sankcí podle balíčku číslo tři. V této chvíli se má provést analýza dopadů těchto sankcí. Kdybych si měl dovolit určitou spekulaci, tak si myslím, že výsledek je takový, že tyto sankce by se použily v případě, že by se ruské vojenské oddíly posunuly dále na východ Ukrajiny anebo na jih. Myslím si, že takto to bylo víceméně premiéry chápáno, že pokud dojde k dalšímu pohybu vojsk, tak by se zahájila třetí vlna ekonomických sankcí, jejichž dopady se v této chvíli analyzují.

Zároveň výsledkem toho jednání bylo rozhodnutí, že se zruší plánovaný summit Evropská unie a Rusko a že dojde k zmrazení styků na nejvyšší úrovni mezi členskými státy EU a Ruskem.

Zároveň bylo rozhodnuto o tom, že se urychlí podpisy asociačních dohod s Moldávií a Gruzií.

Snad jsem na nic významného nezapomněl.

Ještě bych k tomu dodal, že v souvislosti s tím bych vás chtěl informovat, že v pondělí se sejde Bezpečnostní rada státu tady v České republice, a pokud je mi známo, ministři by měli podat určitou informaci a inventuru toho, co současná situace znamená pro práci jednotlivých resortů, abychom byli připraveni na možné další různé alternativy vývoje ať v oblasti dalšího vývoje restriktivních omezení, nebo co se týče možné další eskalace situace na Ukrajině.

Existuje také pod Bezpečnostní radou státu koordinační výbor zahraniční a bezpečnostní politiky, který vede Ministerstvo zahraničních věcí, a tady bych vám rád řekl, že jsme se rozhodli připravit určitý plán a koncepci strategie toho, co tato situace znamená v této chvíli pro Českou republiku, a to ve dvou základních položkách - co znamená tato nová situace pro zahraniční politiku a jaké jsou dopady do zahraniční politiky České republiky a za druhé, co znamená z hlediska politiky vnitřní. Na tomto textu a této určité analýze změn, které by mohly nastat v české zahraniční a vnitřní politice, jsme začali pracovat.

Já bych rád reagoval na něco, o čem se také poměrně dost mluví v souvislosti s touto situací a s těmi dopady, a to je otázka volyňských Čechů a žádosti, o které tady mluvil předseda Sněmovny v poslední rozpravě, kde informoval o těch informacích, které dostal od některých občanů, kteří ho navštívili, volyňských Čechů, a informovali ho o údajně bezpečnostně zhoršených podmínkách života v oblasti Žitomir. Já jsem vám tady možná řekl, a také jsem to říkal veřejně, že do této chvíle jsme neměli informace, které by potvrzovaly, že volyňští Češi by v oblasti západní Ukrajiny byli vystaveni nějakému výrazně zvýšenému nebezpečí, ani jsme neměli potvrzeno to, že by tam ta oficiální krajanská sdružení, se kterými komunikujeme, nám potvrdila rostoucí rizikovost situace, nicméně vzhledem k tomu, jaké informace tady byly předneseny, vás mohu informovat, že už zítra vyrazí jeden zástupce našeho zastupitelského úřadu v Kyjevě se dvěma policisty přímo do oblasti Žitomir a budeme se zabývat situací přímo na místě. Zároveň zmocněnec pro krajanskou politiku pan Karel Kühnl je připraven v nejbližších dnech také vyrazit a zjistit, jak situace přímo na místě vypadá. Protože si myslím, že nemá smysl tady porovnávat různé typy informací a nejlepší bude ověřit situaci přímo na místě.

Já bych vás rád ale informoval, že pokud se týká volyňských Čechů, tak procedura u nich, možnost získat české občanství, je jednodušší než u kohokoli jiného. To znamená u nich se jedná o zvláštní režim a domnívám se, že jsme pro volyňské Čechy už v minulosti vytvořili poměrně zjednodušenou formu, jak požádat o české občanství. Je to skutečně proces, který je v jejich případě poměrně jednoduchý, takže tady není žádná zvláštní překážka, zvlášť v případě, pokud by se potvrdilo, že ta rizika rostou, tak jsme na to připraveni. Ale mám dojem, že tady nejde ani tak o to získat nějaký snadnější přístup k českému občanství, protože jak jsem zjistil, jedna z těch žen, která tady byla, už české občanství má, ale možná jim jde o nějaké další formy pomoci, které by chtěli, aby byly uvolněny. Ale to jsou věci, které musíme posoudit. Já vás mohu pouze ujistit, že to posoudíme pečlivě, že se vydáme, jak jsem řekl, na to místo, o které se jedná, a že rozhodně tady nenecháme nic jenom nějakým dohadům nebo nějakým nepřesným informacím.

Tolik k téhle věci a jsem připraven odpovědět i na další otázky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi zahraničních věcí Lubomíru Zaorálkovi za jeho aktuální informace. Budeme pokračovat v rozpravě. Nyní je přihlášen pan poslanec Šarapatka a žádám ho, aby se ujal slova. Připraví se paní poslankyně Kateřina Konečná. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, ukrajinskou krizi sleduji od samého začátku a opakovaně jsem se k situaci na Ukrajině vyjadřoval. Před více než deseti lety jsem četl knihu jednoho z nejvýznamnějších amerických politologů Zbigniewa Brzezinského. Jmenuje se Velká šachovnice aneb K čemu zavazuje Ameriku její globální převaha. V této knize je na několika místech uvedena autorova teze, že pokud se od Ruska podaří oddělit Ukrajinu, Rusko přestane být navždy světovou velmocí. Jsem přesvědčen, že právě proto jsme nyní svědky ukrajinské krize, snahy o definitivní vymanění Ukrajiny z vlivu Ruska a oslabení jeho geopolitické pozice v Eurasii. Jde tedy o snahu především Spojených států o vychýlení dlouhodobé rovnováhy na euroasijské pevnině a o zatlačení Ruska dál od Evropy.

Vyhlášením nezávislosti Ukrajiny v roce 1991 se ruské hranice posunuly zpět na východ na úroveň kolem roku 1600, kde byly na vlády Ivana Hrozného. Ne že by tento stav zemím ve střední a východní Evropě nevyhovoval, to jistě ne s ohledem na nedávnou historii, ale je současně nepravděpodobné, že by si to Rusko nechalo jen tak líbit. Ukrajina a Ukrajinci jsou pak v této velké hře pouze pěšáky, se kterými posunují na šachovnici skuteční hráči - Spojené státy a Rusko - no a my, tím myslím země Evropské unie včetně nás, s našimi hlasitými protesty a prázdnými gesty jsme těmi, kteří tahají horké kaštany z ohně za jiné, aniž by nám z toho mohlo cokoli pozitivního vzejít. Naopak za to budeme v budoucnu tvrdě platit.

V situaci nového mocenského posílení Ruska se začínají projevovat slabiny a rizika uspořádání světa po rozpadu Sovětského svazu, to jest v době, kdy Rusko prakticky přestalo velmocí být. Ignorovat tuto skutečnost ale může být velmi nebezpečné. Rusko se za velmoc především znovu považuje a jeho národní zájmy a ambice jsou v současnosti předem odhadnutelné. Nastoupilo cestu návratu mezi přední velmoci a začíná své zájmy deklarovat otevřeně. Je to přirozené a neměli bychom na to reagovat hystericky, byť máme se sovětskou nadvládou svou negativní historickou zkušenost. Udržení stability na Ukrajině, nikoli její vnitřní rozvrat a destabilizace, to by mělo být prioritním zájmem těch, kteří chtějí udržet současný status quo. Bohužel, západní politika učinila pravý opak. Dnes jsme svědky krize, eskalace krize, hrozící dezintegrace Ukrajiny, růstu mezinárodního napětí a návratu atmosféry studené války. Především v zemích, jako jsme my, které si ve své historické paměti nesou frustraci ze zkušenosti se sovětskou érou, se vrací protiruská hysterie a strach z nového ohrožení Ruskem.

Chtěl bych také říci několik slov k mé široce medializované cestě na Krym. Připomínám, že jsem na té cestě nebyl sám, ale že se jí zúčastnil také náš kolega pan poslanec Berkovec a bývalý poslanec za ČSSD pan Miloslav Soušek. Na Krym jsem jel proto, abych mohl sledovat průběh vyhlášeného referenda, a především proto, abych se přesvědčil, co si o referendu, resp. o otázkách, na které má odpovědět, a o situaci na Ukrajině a na Krymu myslí ti, jichž se týká - obyčejní Rusové a Ukrajinci, kteří tam žijí. Oni se přece musejí rozhodnout, zda budou žít na Ukrajině, nebo v Rusku, a nikdo by jim do toho neměl mluvit.

Co se týká výsledku referenda, no, nevím. Mám sice nějaké vzdělání, ale nějak stále nechápu, proč by někdo, např. Rusko, falšoval volby, u kterých bylo z předchozích průzkumů předem jasné, jak dopadnou. Všechna mainstreamová média samozřejmě od nás chtěla během cesty na Krym i po návratu slyšet o ošklivých Rusech a hodných Ukrajincích, kterým se ubližuje. A my, kteří jsme měli možnost vidět situaci na Krymu na vlastní oči, jsme jim to zkazili, což se samozřejmě v Čechách neodpouští. A ruku na srdce, kolegyně a kolegové, když jsme tady před dvěma dny slyšeli od pana předsedy parlamentu o postavení volyňských Čechů na současné Ukrajině, myslíte si, že žádají český parlament o pomoc a utíkají ze západní Ukrajiny před Putinem? To asi ne, že ano? Tak před kým tedy utíkají?

Dále k tomu mohu ještě dodat, že pakliže by platilo, že jsem na Krymu byl za ruské nebo nějaké jiné peníze, že tedy v neděli odjíždím do Bruselu na seminář NATO, takže to asi zase pojedu za americké dolary, nebo možná za bruselská eura, nevím.

A jako poslední bod bych chtěl jen krátce říct o své představě, co si myslím, že by mohlo Ukrajinu v budoucnosti čekat. Možná že dojde k občasnému zvýšení mezinárodního napětí a verbálních útoků jak ze strany Ruska, tak i Západu, ale to bude tak asi všechno, neboť Rusko i Západ jsou v dnešním globalizovaném světě natolik úzce ekonomicky a politicky svázány, že si reálný vzájemný konflikt nemohou dovolit. Místo dělení Ukrajiny dojde asi spíše k jakési její finlandizaci, kdy se o geostrategický vliv v zemi budou USA a Rusko dělit, jako tomu bylo během studené války v případě Finska nebo částečně i Rakouska. Samozřejmě účet za toto řešení zaplatí Evropská unie. Bojím se ale, že Ukrajina bude podstatně větší sousto, než je v současné době Řecko. Děkuji vám. (Potlesk z levé a zčásti z pravé strany.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Dále se do diskuse přihlásil s přednostním právem pan poslanec Kalousek. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji vám, pane místopředsedo. Dobré ráno, vážené dámy, vážení pánové. Neobávejte se, já nebudu zdržovat tím, že bych opakoval pozici poslaneckého klubu TOP 09 k situaci na Ukrajině. Tu sdělil za klub TOP 09 pan kolega Ženíšek a přednesl usnesení. Já bych rád jenom sdělil stanovisko k vystoupení pana kolegy Šarapatky.

Je jistě věcí vkusu každého občana, zda pojede, nebo nepojede za peníze ruských zpravodajských služeb na Krym a bude se tam snažit zesilovat zdání demokratického procesu při tom takzvaném referendu. To je věc každého občana, já mu do toho nebudu mluvit. Co si ale myslím, že už se nás týká, je účast členů tohoto ctihodného sboru. My jako Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky jsme nikam žádné pozorovatele nevysílali a já se necítím opravdu komfortně, když v diskusích, a bylo jich hodně, slýchám - vždyť to bylo v pořádku, bylo to tam demokratické, Česká republika tam měla své pozorovatele a vy jako Poslanecká sněmovna jste tam také měli své pozorovatele. Já tvrdím, že jsme tam žádné pozorovatele neměli. Prosím, abychom se od toho distancovali, a také v tomto smyslu navrhnu v podrobné rozpravě návrh usnesení. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další v pořadí řádně přihlášený je paní poslankyně Konečná. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, na Ukrajině byla rozehrána hra velmocí Spojených států amerických, Evropské unie a Ruska. To celé na úkor ukrajinského lidu. Uvědomme si, kdy začala krize. Byla to neuvážená nabídka EU na asociační dohodu, která snad ani nebyla míněna vážně, neboť nebyla finanční pomocí, která by zajistila Ukrajině možnost takovou dohodu vůbec podepsat. Už před samotným summitem EU-Ukrajina chodili představitelé EU mezi protivládní manifestanty, povzbuzovali je a odrazovali vládu od zjednání pořádku. Rozbuška nestability byla tak zažehnuta. Ukrajinské demonstrace, původně snad míněné dobře, se zvrhly v nacionalistické běsnění. Nejlepším příkladem bylo zrušení jazykového zákona ihned po uchopení moci novou politickou garniturou, ale i vyslání oligarchů jako představitelů nové moci na východ země k pacifikaci tamního obyvatelstva. Že se v této situaci cítili ruskojazyční obyvatelé ohroženi, je zcela pochopitelné. Ostatně vědí o tom, jak se zachází s takzvanými ne-občany v Lotyšku a Estonsku, kde cca 300 tisíc převážně Rusů, ale i Poláků a Bělorusů je zbaveno čtvrt století řady politických práv, například práva volit do parlamentu a místních zastupitelstev. A to mluvíme o zemích, s kterými jsme v jedné EU.

Dnes máme na Ukrajině chaos a ostré vměšován zahraničních mocností. Cestou z tohoto chaosu už může být jedině jednání všech, kteří tuto krizi dovolili. Tedy Spojených států, Evropy a Ruska. Sankce a harašení zbraněmi nic nevyřeší. Je třeba vědět, že chaos přinesl jak porušování ukrajinské ústavy, tak mezinárodního práva. Jestliže se nám dnes nelíbí, jakým způsobem postupuje Rusko na Krymu, tak musíme vidět, že tomuto porušení předcházelo porušení ukrajinské ústavy. Jestliže se ve středu pan ministr Zaorálek odvolával na ukrajinskou ústavu s tím, že referendum bylo v rozporu s touto ústavou, fajn, ale v rozporu s touto ústavou byl sesazen i prezident Janukovyč a odstraněna vláda. A to nám jaksi nevadí. Pokud trvám na dodržování ústavy, tak musím ve všech bodech. Pokud toleruji jedno porušení, což Evropská unie tolerovala a podporovala, nemůže mě pohoršovat jiné porušení téhož dokumentu. Protože potom se ve vašich rukách mění právo jen na propagandistický klacek.

Všechno přece začalo už v roce 2004 neúspěšnou oranžovou revolucí, kdy byla nastolena garnitura přijatelná pro EU, ale ne pro ukrajinský lid. Pokud české vlády dlouhodobě tolerovaly dvojí standardy nejen v EU, ale také v Radě Evropy a v dalších mezinárodních institucích, musí si přiznat část viny. Je to i naše vina. A nyní se musíme ptát, které mezinárodní právo vlastně platí. To, které nám prostřednictvím pana Zaorálka vysvětluje americká administrativa, nebo obecné, které vytváří OSN? Kdo je pro nás orgán, který tvoří mezinárodní právo? Připomínám, že právo na sebeurčení je vyjádřeno v článku 1 odst. 1 jak Paktu o občanských a politických právech, tak i Paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Tedy v platných dokumentech, které spoluvytvářejí mezinárodní listinu lidských práv.

Chaos v mezinárodním právu nastartovaly takové agrese, jako bylo bombardování Jugoslávie, a pan ministr jej posiluje tím, že si vybírá pouze to, co se mu do jeho propagandy hodí. Tehdy se začaly násilím měnit hranice. A nebylo to před mnoha a mnoha desetiletími. Připomínám, že letos se má konat referendum o samostatnosti Skotska. Loni Britové zorganizovali referendum na Malvínách a Falklandách a třikrát na Gibraltaru, naposledy v roce 2002. Naprostá nekompetentnost ministrů nejen české vlády, ale i EU ukázala, že Evropa vytváří chaos a neuklidnění. Telefon paní ministryně zahraničních věcí EU a estonského ministra zahraničí dokládá tragédii, ve které se EU nachází.

Proč pan ministr Zaorálek nevyzve k vyšetření toho, kdo vlastně byli oni tajuplní ostřelovači na Majdanu? Proč to musí požadovat Moskva, a Brusel a Washington tiše mlčí?

Od počátku krize západní politici včetně těch českých podněcovali vývoj, jehož důsledky nedokázali dohlédnout. Tady připomínám účast některých našich poslanců na demonstracích na Majdanu. Stejných poslanců, prostřednictvím pana předsedajícího pane poslanče Kalousku, kteří tam také jezdili jako poslanci. Dokonce tam byl předseda zahraničního výboru, a zahraniční výbor mu k tomu nedal, ale vůbec žádné pověření, aby tam českou Poslaneckou sněmovnu jakkoliv reprezentoval. (Potlesk poslanců KSČM.)

Místo uklidňování situace měli mnozí až dětinskou radost z eskalace demonstrací. A ani dnes to neskončilo. Přirovnávání Putina k Hitlerovi a podobné činy nepřispějí k uklidnění situace a racionálnímu řešení konfliktů. Proč se pan ministr chlubí telefonováním ukrajinskému ministrovi a nezavolá tomu ruskému? Když tolik mluví o nutnosti stability, měl by oslovovat obě strany, ne podporovat jen jednu. A říci, zda podporuje federalizaci Ukrajiny, která by zajistila práva všem obyvatelům. To bychom od vás také rádi slyšeli.

S kým dnes vůbec má EU jednat? Jak mohla EU podepsat byť jen první část asociační dohody, byť se jedná o politickou část, s lidmi, kteří nebyli ukrajinským lidem jakkoli zvoleni a byli pouze dosazeni do svých funkcí možná - ptejme se - nějakými zpravodajskými službami, možná nějakou vůlí oligarchů, kteří tam dnes mají svou moc. My přece musíme zajistit bezpečnost občanů a ne démonizovat Rusko. A pomoc Ukrajině, a o to bych opravdu chtěla požádat, musíme vázat až na ukrajinskou vládu vzešlou ze svobodných voleb. Jinak totiž půjde o ztracenou investici a vlastně ani nebudeme vědět, a teď nemluvím jen o České republice, ale i jako EU, komu ty peníze posíláme. Což tedy občas činíme již od roku 2004, od doby těch barevných revolucí, které EU také velmi ráda podporovala, ale teď se přece jenom bavíme o úplně jiných penězích.

A promiňte mi, pokud až nyní pan Zaorálek říká, že budeme vytvářet analýzy našich kroků, myslím finančních, ráda bych ho poprosila, aby snad ani nemluvil. Každé jeho slovo v této krizi totiž stojí Českou republiku minimálně jedno pracovní místo. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, paní poslankyně. S přednostním právem se hlásí pan ministr kultury.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Pane předsedající, kolegyně a kolegové, dámy a pánové. Musím vyslovit kompliment paní kolegyni Konečné, že má obdivuhodný dar, i když si mnohokrát říkám, že nebudu vystupovat k určitému bodu, že nemohu nevystoupit. Myslím si, že to, co tady na půdě tohoto úctyhodného sboru teď zaznělo, prostě musí být komentováno.

Myslím, že paní poslankyně tady prezentovala to, co jsem několikrát i v posledních dnech řekl do médií, že komunistická strana prostě není schopná reformy, že je antidemokratická. Slova, která zde zazněla, obhajují anexi území cizího státu, která je srovnatelná s anšlusem Rakouska z 12. března 1938, nebo s okupací Československa z 21. srpna 1968, jsou prostě nepřijatelná.

A byla to právě komunistická velmoc Sovětský svaz, která 23. srpna roku 1939 uzavřela hanebnou smlouvu s nacistickým Německem, smlouvu, která vstoupila do dějin jako pakt Ribbentrop-Molotov. Teprve potom komunistická strana nahradila nepřijatelnou filozofii jakési internacionální solidarity a postavila se po bok demokratických sil do boje proti nacismu. Na to je třeba nezapomínat.

Myslím si, že je třeba jasně pozvednout hlas a říci jednoznačné "ne!" pošlapávání demokratických tradic a obsazování cizího území. A jsem velmi rád, že mohu být hrdý na českou zahraniční politiku za její jasný postoj.

Děkuji za pozornost. (Velký potlesk střední a hlavně pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde tři faktické poznámky. S první faktickou poznámkou vystoupí paní poslankyně Konečná. Máte slovo, dvě minuty na faktickou poznámku.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Já nevím. Tohle mi trošku připomnělo, omlouvám se, pane ministře kultury, já vím, že vás poslední dobou docela provokuji, protože většinou reagujete na mě, ale vaše dnešní vystoupení mě hodně zklamalo. Takové politické školení mužstva se tomu kdysi říkalo. (Potlesk z řad komunistických poslanců.)

A já jsem prezentovala jediné, pokud jste mě poslouchal, že Komunistická strana Čech a Moravy chce respektovat mezinárodní právo, a jen jsem se slušně ptala, jaké mezinárodní právo respektujeme. Jestli to připravené a prezentované americkou administrativou, anebo to, které bylo přijato v základních listinách o lidských právech, a je prezentováno Organizací spojených národů. Já jsem pro to druhé. (Potlesk z řad komunistických poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S další faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Opálka. Takže máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, kdo chce psa bít, hůl si najde. Já rozumím panu ministrovi kultury, že mu je vlastní téma dědičného hříchu. Ale žádám všechny ty, kteří se zajímají o to, aby si přečetli ve stenozáznamu vystoupení paní poslankyně Konečné a vystoupení pana ministra kultury. Já o voze, on o koze se tomu říká. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku zde mám přihlášeného pana poslance Kováčika. Takže ta se ruší. Další v pořadí s faktickou poznámkou je pan poslanec Koskuba. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Koskuba: Dámy a pánové, omlouvám se, projednává se zde bod Ukrajina. A jak jste se mohli dočíst i v tisku, považuje se za neslušné, aby jednotliví poslanci ČSSD vyslovovali svůj názor, neboť máme svého ministra zahraničí. Omezím se tedy jenom na jediné.

Ano, projednáváme zde Ukrajinu a já chápu, že část této Sněmovny má na svých klopách patřičné placky. Dámy a pánové, já ji nemám, ale chtěl bych vám přesto něco připomenout: Včera se zde přerušilo jednání o smlouvě se zemí, která nevznikla a neexistuje zrovna za příliš demokratických podmínek, a přiznávám se, že na věci této země, a mám na mysli Kosovo, nemám osobní zájem, jak už jsem řekl na klubu, neboť naše nemocnice z této země neodebírá orgány, které vyváží. To je první poznámka.

Druhou věc, kterou vám chci připomenout. Když jste šli do Sněmovny, všimli jste si, že na budově naproti vlaje tibetská vlajka. Chcete-li zde být tak radikální pouze v jedné jediné věci, vás s tou plackou prosím, přišijte si ještě na záda tibetský prapor a zvažte pak, jak budete jednat se zástupci Čínské lidové republiky. Děkuji. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou z místa se přihlásil pan poslanec Jandák. Já vás poprosím, kolegové, abyste ztlumili hladinu hluku.

 

Poslanec Vítězslav Jandák: Dámy a pánové, vážený pane předsedající. (Hovoří současně s poslední větou předsedajícího.) Já jsem nechtěl vystupovat, ale mám takový pocit, že je nutno si možná dát trošku studený hadr na hlavu a uvědomit si, proč tady sedíme. A uvědomit si velikost a význam této republiky i velikost a význam tohoto ministra. Vy myslíte, že tímto žvaněním - s prominutím - tady, a je to žvanění, já to poslouchám už několik dnů, pomůžeme lidem téhle země? Ne, ti lidé nečekají, jak se budeme dívat na Majdan, ale jaký jsme tu za dvacet letu udělali mejdan. Na to se lidé dívají. A já myslím, že lidé od nás očekávají, abychom se začali zaobírat věcmi, které jsou pro vás zřejmě málo vznešené. Ale to je problém zdravotnictví, problém školství a toho všeho ostatního. Nezlobte se, vzpamatujte se, a uvědomte si, proč tu jste.

A Danieli prostřednictvím předsedajícího, nenič nám našeho ministra. To, co tady říkáš, to ho totálně zlikviduje v sociální demokracii. Děkuji vám mockrát. (Potlesk z levé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde tři přihlášené s přednostním právem. První je pan ministr zahraničí Zaorálek, dále předseda klubu Mihola a...

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Tak děkuji. Dámy a pánové...(Hlasy kolem řečniště.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane ministře, já vás poprosím. Já jsem myslel, že se jedná o řádné přihlášení s přednostním právem. Faktická poznámka, ta má přednost. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, pane místopředsedo. Jenom velmi stručně reakce na pana doktora Koskubu. Tibetský prapor není špatný nápad, zvážíme to. Jenom nepatří na záda, patří na srdce.

Nicméně, pane kolego, srovnání s Kosovem, byť jsem pro jeho uznání nehlasoval, zásadním způsobem kulhá. Když vzniklo Kosovo, tak se rozdělil stát, aniž by se změnily jeho vnější hranice a aniž by jakýkoliv uchvatitel získal část toho území. V případě Krymu nedochází k ničemu jinému, než že agresor získá část území na úkor jiného státu. A to je ten zásadní, naprosto zásadní rozdíl. A je to v rámci imperiální politiky do zemí bývalých sovětských satelitů. A jestli chcete být na řadě, já ne. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde další faktickou poznámku. Pan poslanec Kováčik. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Vážený pane předsedající, paní a pánové. Přeji hezký dobrý den, hezký pátek. Já bych rád reagoval na takovou tu trošku, ale u pana Kalouska jsme zvyklí, že umí doopravdy velmi dobře žonglovat s pojmy. Když vzniklo Kosovo, změnily se vnější hranice, a to tak, že podstatně. Změnily se vnější hranice Srbska. Děkuji. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka, pan poslanec Novotný z ODS. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Novotný: Já bych chtěl možná nás všechny vyzvat k jakémusi upuštění pod kotlem. Podobně duchaplné debaty o zahraničněpolitické orientaci našeho státu vedli naši předchůdci v této Sněmovně v dvacátých, třicátých letech. Jedni se spoléhali na jistou orientaci, druzí na jinou. Pak po té válce přijel ten slavný vlak, v jehož čele byly portréty mimo jiné i Stalina, a přišel Košický vládní program a podobné záležitosti.

Pojďme nedemonstrovat před celým světem, že máme velmi rozdílné názory na zahraničněpolitické ukotvení tohoto státu. Pro mě osobně celá tahle debata je jenom jasným zdůrazněním toho, že pragmatické poučení z toho, co ve 20. století fungovalo a co nefungovalo, je to nejdůležitější, co bychom měli mít všichni na mysli. To, že to pro mě znamená jasnou podporu euroatlantické vazbě této země, o tom jsem hluboce přesvědčen. Ale nechci tu debatu dále jitřit. Nemyslím, že je dobré, abychom před celým světem tady demonstrovali naprostou rozdílnost, až tak fatální rozdílnost názorů na ukotvení této země. Nepomůže to především této zemi a její bezpečnosti. Přijde mi to až trapné. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka není, takže poprosím s přednostním právem pana ministra zahraničních věcí Zaorálka. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Já bych také rád apeloval na vážené kolegyně a kolegy, abychom ten bod diskutovali pokud možno bez hněvu a zuřivosti a abychom byli schopni ho projednat způsobem takovým, kterým bychom se zbytečně nerozdírali, protože si myslím, že je to zbytečné. Ale ne proto, že bychom byli představitelé příliš malé země s příliš nevýznamnými ministry, protože to si myslím, že je také chyba v uvažování, ale proto, že pouze tehdy, pokud jsme schopni se dobrat nějakého společného výsledku, pokud jsme schopni se dohodnout na hodnotách, které respektujeme, a pokud jsme schopni, aby Česká republika měla jednu zahraniční politiku, můžeme mít v současném světě vůbec nějaký hlas. Takže za to bych se přimlouval.

A vzpomněl bych jednoho britského londýnského profesora, bohemisty, který mi jednou v Londýně říkal, jak ho překvapuje, že v Česku a v Československu dřívějším jsme s oblibou mluvili o své zemi jako o malé. A upozorňoval mě na to, že jsou země, které jsou menší, než bylo Československo a než je dnešní Česká republika, a které by nikdy nepoužily to adjektivum malé. Protože jsou všechny přesvědčeny o tom, že malost není prostě dána tím jenom, kolik máte obyvatel a jak velké máte území, ale je dána prostě tím, jak jste schopni jednat, jak jste schopni spravovat svou zemi, jakou jste schopni mít kulturu a podobnými věcmi. Když jsou tyto věci samozřejmé v Dánsku, Holandsku a v dalších zemích, já bych si přál, abychom to jednou cítili podobně i v Česku. Abychom nemluvili o nevýznamnosti české vlády, o nevýznamnosti českých ministrů, abychom nemluvili o nevýznamnosti České republiky. Protože tu můžeme způsobit pouze my sami, pokud nebudeme schopni zaujímat názory, které budou srozumitelné, které budeme schopni argumentovat a na kterých bude zřejmé, že jsme se na nich dokázali dohodnout. Toto vám nabízím, přátelé, já, a proto tady vystupuji, abychom se toho dobrali. Vždycky jsem byl přesvědčen, že to je možné. Vždycky jsem byl přesvědčen, že v této zemi přece jsme schopni vést debatu o tom, co je zájem tohoto státu. A že toho přece, pokud jsme kultivovaní lidé, máme nějakou kulturu, tak bychom něčeho takového mohli být schopni i v této Sněmovně.

Proto na vás apeluji, podobně jako jsme apelovali na Ukrajině, odložme ty extrémy a zkusme se dobrat něčeho, na čem se můžeme shodnout. Protože kvůli společným usnesením také existuje tato Sněmovna. A kvůli společným pozicím, které jsme schopni zaujmout v Evropě, také existuje tato Sněmovna. Takže neříkejte, že tohle není téma, na kterém nezáleží. A neříkejte, že zahraniční politika je něco, co můžeme odložit a nevšímat si toho. V 20. století se nám přece několikrát stalo, že se ukázalo, že nám sem právě zvenku vtrhla zahraniční politika a síly, které rozhodly o tom, že jsme vůbec o sobě rozhodovat nemuseli a nemohli. A dokonce celá desetiletí. Tak to možná stojí za to si všimnout, co se děje na Ukrajině, a kultivovaně se o tom bavit. Abychom věděli, kde v tom je zájem České republiky. Já jsem stále přesvědčen, že toho jsme schopni. Já jsem šel do funkce ministra proto, že jsem přesvědčen, že jsme schopni mít jednotnou zahraniční politiku, a jsem připraven pro to udělat všechno. A proto se tady nebudu s nikým hádat ani přít a začnu jenom tím, že opravím možná některé nepřesnosti.

Není pravda, že to byl někdo jiný, kdo v Kyjevě na Ukrajině zvedal otázku vyšetření toho, co se odehrálo na Majdanu v těch nejdramatičtějších dnech. Já vás mohu ujistit, že jsem to byl jednak já sám, který jsem se obracel na představitele Ukrajiny při každé příležitosti, že to jsou věci, které musí být vyšetřeny. A když jsem byl členem delegace ministrů V4, tj. členem delegace, ve které byl maďarský ministr, slovenský, zástupce Polska a já, tak jsme to oficiálně zvedali, když jsme jednali s premiérem země, s ministry, prakticky s předsedou sněmovny, dokonce i s představiteli opozice. Se všemi jsme zdůrazňovali stejně, že to první, co musí být, je vyšetřit tuto kauzu. A bylo to od nás všude jasně slyšet. Nečekali jsme na to, až to bude říkat někdo jiný.

Dokonce není pravda, že jednám jenom s někým. To prosím pravda není. Já vás mohu ujistit, že komunikuji s ministrem Lavrovem, že on sám mi dal najevo, že se chce setkat, já jsem ho pozval do Prahy. Prostě není pravda, že komunikuji jenom s jednou stranou. A jsem rád, že vám to tady mohu nyní říci, abychom si to vyjasnili.

A pak co se týče té ústavnosti. To je debata dlouhá, já to zkrátím, ale řeknu vám něco, co mi připadá podstatné. Ta debata je totiž taková, že nemá konec. To setkání, které se konalo mezi panem Mustafou Džemilevem - což je, jak už jsem ho jednou tady jmenoval, velmi vážená postava. Pan Mustafa Džemilev, už jsem tady jednou zmiňoval, že seděl ve vězení kvůli tomu, že protestoval proti okupaci Československa v roce 1968. Je to postava tak vážená, že se s ním baví i pan Putin jako s představitelem krymských Tatarů. A v tom rozhovoru, který s ním vedl, podle svědectví pana Džemileva pan Putin řekl - když mu Džemilev řekl, že krymský plebiscit byl nezákonný, tak mu pan Putin odpověděl: Ale Ukrajina opuštěním svazového státu porušila také platné zákony. To znamená, on mu řekl, že v tom roce 1991, když bylo referendum na Ukrajině, tak to bylo také porušení platných zákonů.

Přátelé, toto je hodně závažný fakt a my nemáme důvod panu Džemilevovi nevěřit. Nakonec ani ruský prezident to nepopřel. Tohle je přece docela základní věc. To znamená, že pan Putin mu jasně řekl, že - můžeme si teď vyčítat referenda, ale já potom ani to vaše neberu, to znamená, neberu nezávislost Ukrajiny... Rozumíte, to znamená že já neuznávám ani ten celý rozchod států bývalého postsovětského prostoru a beru to tak, že my, jak to vyjadřuje potom ve svém projevu v Dumě, jsme byli o vás oloupeni, vy jste nám byli ukradeni. A vy jste neměli právo hlasovat v tom referendu o tom, že chcete být samostatní! No a přátelé, kde se teď tady dobereme nějakého výsledku? Co s tím tedy budeme dělat? Pan Putin neuznává referendum ukrajinské, my neuznáváme referendum krymské. Jak se z toho hodláme dostat?

Tady zaznívají často argumenty, že něco nebylo stoprocentně podle ústavy, a v téhle debatě, že podle ústavy něco nebylo pravidelně. Já sám, když nad tím přemýšlím, co bylo v mém životě podle ústavy a co ne, tak si vzpomenu na to, že jsem byl v roce 1989, na začátku roku 1990 kooptován jako poslanec do Federálního shromáždění. Chápete, já jsem byl poslancem Federálního shromáždění, který byl kooptován, který nebyl nikým zvolen. Nahradil jsem nějakého poslance, který musel odejít. Mám tušení, že tohle nebylo taky podle žádné ústavy. Ani se tím skoro nemůžu moc chlubit, že jo. Stát se poslancem federálu tím, že vás tam někdo pošle, vy si tam sednete... A tam se odhlasuje, že jste členem... To je hodně svérázné. Takže já jsem zažil ve svém životě omezené množství převratů a sametových revolucí. Ale tu jednu jsem zažil. A vím, že jsem nebyl podle ústavy federálním poslancem. Mám proto tvrdit, že to bylo všechno neplatné? Byla neplatná volba Václava Havla? Byla neplatná ta rozhodnutí, která jsme tam činili? Chápete, všechno je na vodě, jakmile to takhle vezmeme. Na vodě je samostatná Ukrajina, na vodě je česká sametová revoluce, na vodě je Krym.

Takže já tím chci říci, že to čistě ústavní hledisko, kdybychom použili na události Ukrajiny a toho, co se děje kolem nás, tak jakoby nic neobstojí. A dá se použít úplně libovolně a můžeme se tím tlouct po hlavách tak, jak se nám hodí.

Já vám říkám, že čistě legalistické ústavní hledisko při hodnocení v podobných situacích, jako jsou politické krize, ve mně neobstojí. A proto když jsme byli na Ukrajině a jednali jsme tam v ty vzrušené dny, tak jsme se zajímali o takovou věc, aby rozhodnutí ukrajinské vlády, parlamentu - a teď se nesmějte, ale to bylo jediné, co jsme mohli říkat - byla co nejblíž ústavě, aby byla co nejblíž zákonům. Chápete, to bylo to jediné, co zbylo. Aby to bylo co nejblíž!

Stejně jako moje kooptování do toho parlamentu tehdy, aby bylo co nejblíž ústavě. Protože v situacích politických krizí, v situacích, kdy máte dokonce desítky mrtvých, si myslet, že všechno bude čisté, je trochu iluze.

Já jsem někde četl, že situace na Ukrajině se chvílemi podobá situaci v Rusku v roce 1917, kdy se vlastně veškerá státní administrativa rozpadá a k moci se může dostat skoro kdokoliv. A vlastně smyslem podobných situací je zvládnout je natolik, aby se krize neprohlubovala, aby nevedla k tomu, že se situace eskaluje, že se stát hroutí a že je dokonce nedej bůh stále více mrtvých.

Takže proto se domnívám, že ta debata, která tady byla naznačena, debata o tom, co bylo nebo nebylo ústavní, je debata, která nás nedovede k žádnému výsledku. Chápete, my se v tom nedobereme žádného. Já sám vám říkám, že v případě Kosova jsem byl ten, který tvrdil, že postup, který se zvolil, je nesmírně nebezpečný a velmi sporný. Taky jsme se nedovolali žádného výsledku. A proto mám-li hledat společný jmenovatel, na kterém se v této Sněmovně dohodneme, tak jsem navrhoval nezkoumat to, do jaké míry se kdy dodržela, nedodržela přesně ústava, protože na tom se zřejmě neshodují jednotliví protagonisté podle toho, na které straně stojí, ale aby se český parlament vyjadřoval k tomu, co se ho bezprostředně týká.

A já se domnívám, že v případě toho, co se stalo na Krymu, nešlo jenom o to porušení nebo neporušení ústavy, ale šlo o to, že cizí vojska, cizí vojáci vstoupili na území suverénního státu. A ať pan Putin uznává, nebo neuznává hlasování a referendum na Ukrajině v roce 1991, tak v roce 1994 podepsalo Rusko mezinárodní usnesení, dohodu, smlouvu, podle které se zavázalo respektovat hranice Ukrajiny také na základě toho, že se Ukrajina vzdala jaderných zbraní. Takže se dá doložit, že tady jsou mezinárodní závazky a principy mezinárodního práva, které v této věci byly porušeny. Takže se necítím kompetentní mluvit do toho, jak kdo dodržoval ústavu v té či oné zemi, ale cítím se kompetentní v České republice vyjádřit se k tomu, když někdo takovýmto způsobem překročil hranice cizího státu a rozmístil tam své vojáky a učinil z cizího území své území vlastní.

A mám dojem, že tohle je jmenovatel, na kterém bychom se mohli všichni v této Sněmovně shodnout a mít to jako stanovisko, které je pro nás zásadní, protože se domnívám, že to je něco, s čím máme hlubokou zkušenost, o které si tady můžeme dokonce dlouze vyprávět. Tohle je podle mě zájem České republiky. Zájem České republiky je říci jasně, že není možné konat referenda o hranicích. Že není možné na základě určení národních menšin se domáhat nějakého území jako svého vlastního. Pro mě prostě je hrozivé to, jaké politické strany, jaké politické proudy se toho, co se stalo na Krymu, dovolávají. Pro mě je hrozivé to, že takové tvrdé nacionalistické strany, jako je Jobbik v Maďarsku, a mohl bych jmenovat další v Evropě, jsou nyní nadšené tím, jak se zvedlo téma národního sebeurčení. Je to před volbami do Evropského parlamentu. A říkají: To jsou principy, ke kterým my jsme se vždy snažili přihlásit, konečně to někdo řekl jasně a konečně dokonce vidíme, že to takto lze. Že je možné na základě toho, že někde je národní menšina, to území dokonce obsadit, i když je to území cizí! Ale tyto politické strany říkají, že tohle je něco, co ony podporují. Tohle se stalo součástí debaty. A to je podle mě nebezpečné. To je nebezpečné pro Českou republiku a tohle se nás snad týká! Já si myslím. Takže je nás deset milionů, ale já tvrdím, že tak, jak tady jsme tento stát v těchto hranicích a s těmito obyvateli, že by měl být schopen jasně říci, že něco podobného je věc, kterou my musíme odsoudit. A bez ohledu na to, jestli sedíme tam, nebo tam. Bez ohledu na to, jak budeme tady vést debatu o situaci na Ukrajině bychom se k této věci měli postavit jednoznačně a jasně.

Podle mě podle tohoto stanoviska by se měla řídit i česká vláda. A proto tu debatu tady děláme. Protože já vám tady taky skládám účet z toho, jak vystupuji jako ministr na radách, na Evropské radě. Víte, že v této chvíli zasedá premiér, a tento parlament podle mě má plné právo, a dokonce to musí udělat, měl by se vyjádřit k tomu, co si o této věci myslí, a dát v tomto české vládě najevo svůj názor.

A já říkám, že debata, kterou jsme tady načali, je debata, která může být vedena ve výborech. Jsem připraven přijít do kteréhokoli výboru a bavit se s ním o situaci na Krymu, Ukrajině a podobně, ale přál bych si, abychom tady dali jasné stanovisko k tomu, co mně teď připadá podstatné a co jsem tady říkal už minule. Pro Českou republiku musí být nepřijatelné, že někdo pořádá referenda o hranicích. Musí pro nás být nepřijatelné to, že se nerespektují principy mezinárodního práva. A to, že se nerespektují mezinárodní smlouvy. Protože jestliže tohle by začalo platit a my jsme vstoupili skutečně do prostředí, kdy se takto budou rozpouštět hranice, tak budeme žít v prostředí, ve kterém se bude uplatňovat především právo silnějšího. Kde rozhodující budou státy podle toho, kolik mají obyvatel, kolik mají vojáků, kolik mají území. A země jako Česká republika se teprve pak stane malou. Tak jako jsme jí bohužel byli v roce 1938. A to si myslím, že je něco, co by mohlo být předmětem určité dohody a shody v této Sněmovně.

Apeluji na vás, kolegové, neveďme teď spory o řadě věcí, kde se možná z různých důvodů neshodneme, ale snažme se dnes tady debatu nevést na hodiny, veďme ji ve výborech. Ale tady dejme usnesení, ve kterém jasně řekneme, že jsou věci, které jsou pro Českou republiku a český parlament nepřijatelné. A přál bych si, aby debata probíhala kultivovaně, aby měla jasný výsledek. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane ministře. Mám zde dvě faktické poznámky. S první faktickou je přihlášen pan poslanec Foldyna. Ne? Takže pan poslanec Jandák v tom případě, špatně jsem si zapsal jméno.

 

Poslanec Vítězslav Jandák: Já budu, pane předsedající, velmi stručný. Chtěl bych poděkovat našemu ministrovi a doufám, že i strana ANO si uvědomuje, že ministr maká. Maká velice. Ale vy jste, pane ministře, řekl takovou jednu věc - já jsem vás velice pozorně poslouchal - že všechno je na vodě. Tak pojďme k dalšímu bodu, to je ochrana ovzduší. Tam myslím, že se shodneme. O tomhle si tak jistý nejsem. Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. K další faktické poznámce je přihlášen pan poslanec Opálka.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Přece jenom ještě jednou, chtěl bych reagovat na pana ministra zahraničních věcí. Rozkryl nám tu situaci v její složitosti a já nepopírám, že složitá je. Jenže tady je tolik historických precedentů, které se v minulosti udály, a my se bavíme pořád jenom o jedné straně. My jsme vyzýváni k tomu, abychom přijali nějaké politické stanovisko, ale tady je tak bohatá hra zpravodajských zájmů nejenom velkých mocností, ale i jednotlivých států v rámci Evropské unie. Tak komu budeme dělat toho slouhu? Skoro bych řekl, že výzvu, kterou zde učinil kolega Jandák, bychom měli využít. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Další faktická poznámka, je zde přihlášen pan poslanec Kostřica. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo. Nechtěl bych nějakým způsobem znevažovat tuto Sněmovnu, ale představte si, jaká by byla situace, kdyby naše všechny čtyři ozbrojené transportéry vtrhly na Zakarpatskou Rus a vyhlásily zde referendum, jestli tato země má být přiřčena ke Slovensku, k Česku, k Ukrajině, nebo k Rusku. Myslím si, že to jsou věci, které také bychom si měli uvědomit. Že tam došlo k prvnímu porušení celistvosti. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Než udělím slovo s faktickou poznámkou panu poslanci Grospičovi, tak od 11.45 hodin se z pracovních důvodů omlouvá vicepremiér vlády Pavel Bělobrádek. Nyní poprosím pana poslance Grospiče o faktickou poznámku. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Dovolte, abych se, vážení kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího zeptal pana ministra zahraničních věcí na jednu věc, která mi utkvěla teď v jeho příběhu, který nám tady vyprávěl o situaci na Ukrajině a o celém ukrajinském problému. Čímž samozřejmě neříkám, že nevnímám vážnost toho problému, a chtěl bych jenom říci na adresu těch, kteří aktivně podpořili například uznání Kosova, že někdy dobře míněný úmysl a dobře míněná cesta dlážděná vede do pekel.

V druhé souvislosti bych se chtěl zeptat, jaký měl vlastně v Kyjevě mandát, on jako ministr zahraničí jedné z členských zemí Evropské unie, když se teď přiznal, že radil opozičním silám na Ukrajině, jak svrhnout nebo jak přemoci legitimní vládu, protože to je docela velice podstatný moment, který předem určuje pozici české diplomacie a české vlády bez ohledu na tomu, k čemu dospěje tato Sněmovna v tomto bodu svého jednání. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Já bych hned na to, co zaznělo, zareagoval, protože to možná nebylo úplně správně pochopeno. Já jsem tady řekl, že jsem jednal s představiteli opozice, ale já jsem tím myslel Stranu regionů. Já jsem myslel opozici, která v této chvíli zůstala v opozici s panem Jefremovem, protože jsem byl přesvědčen, že je dobré, aby tato opozice byla součástí vlády. V rámci požadavku inkluzivity mi vadilo, protože původně stanovisko Evropské unie bylo dokonce takové, že by součástí vlády měl být i pan Janukovyč, a naše role byla, že jsme chtěli vytvořit vládu pokud možno bez extrémů, ale s tím, aby tam bylo co nejširší zastoupení včetně Strany regionů. Takže ten rozhovor s panem Jefremovem jako představitelem opozice byl na téma, proč vlastně do toho nešli, a chtěl jsem zjistit, jestli mu to někdo nedovolil. On mi řekl, že ne, že jim to bylo opakovaně nabízeno. A uváděl mi důvody, proč Strana regionů do vlády nešla. A já jsem mu říkal, že si myslím, že to je špatně. On mi popisoval poměry ve straně a to, že situace byla taková, že pro ně na sebe toto vzít mělo v sobě obrovská rizika. Strana bude muset udělat sjezd, možná bude mít změny ve vedení a tak a tak dále.

Takže abychom si rozuměli, mluvil jsem s těmito představitele opozice, protože mi dokonce vadilo, že jsou v opozici. Nemyslím si, že bych na to měl nějaký zvláštní mandát, říkat jim, jak mají sestavovat vládu. To byl normální rozhovor s lidmi, kteří byli ochotni se s námi bavit a kteří byli připraveni nám to vysvětlit. Já jsem to nikdy nechápal tak, že jezdíme na Ukrajinu Ukrajincům říkat, co mají dělat. Ale vzhledem k tomu, co se tam dělo, i oni myslím chápali, že náš zájem je legitimní.

A pokud se týká speciálně ministrů V4 a speciálně České republiky, tak bych vás chtěl ujistit, že postavení České republiky a její pověst v Kyjevě na Ukrajině je taková, že každý v celém spektru včetně představitelů Strany regionů se s námi ochotně bavil. Mohl bych vám, přátelé, jmenovat ministry Evropské unie, se kterými se nesetkali. To bych nechtěl, bylo by to nefér. Jenom tím říkám, že jsem se nikomu nenutil! Nikomu jsem tam nic neradil! (Předsedající upozorňuje na čas.) Snad je to jasné.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Dále zde mám přihlášeného s faktickou poznámkou pana poslance Mackovíka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Mackovík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem si dovolil vystoupit k této problematice s jednou zásadní věcí. Jestliže má být česká zahraniční politika politikou suverénního státu, nemůže to být kopie tiskové zprávy Bílého domu. To za prvé.

Za druhé. Jestliže posíláme naše vojáky bojovat proti terorismu, tak je potřeba si uvědomit, že na Majdanu nejradikálnější síly, které používaly opravdu silové prostředky, jsou teroristé, kteří jsou teď najednou demokraty. To chcete říct, že lidé, kteří vraždili, zabíjeli, tak na ně najednou máme jiné hledisko, jiný pohled?

Další věc, která tady zaznívá, velmi málo, jsou tam fašisté, kteří patřili také k těm nejradikálnějším. Opět. Budeme přijímat taková stanoviska a budeme případně tolerovat to, že budou do nové ukrajinské vlády zvoleni fašisté? Budeme to tolerovat? To se posouváme kam? Na úroveň 70. let, kdy určité takzvaně demokratické síly tolerovaly to, že v Chile byl fašistický diktátor a likvidoval svůj národ. Je potřeba diferencovat a diferencovaně přistupovat k jednotlivostem, a ne plošně tvrdit, že revoluce na Ukrajině je čistě demokratická.

Prosím, aby zahraniční politika České republiky nekopírovala účelovou politiku jiných států. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Chci říct, že od 12 hodin se z jednání z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Karel Pražák.

Dále je s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Grospič a poté pan poslanec Kalousek. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Já bych chtěl vaším prostřednictvím poděkovat panu ministru zahraničních věcí a vyjádřit osobní přesvědčení, ale myslím si, že přesvědčení, které asi bude sdílet velká část z vás, vážení kolegové, že by napříště nemělo podstatu české diplomacie určovat osobní přání ministra zahraničí, ale v podstatě vláda a Parlament České republiky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Kalousek. Máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já jsem vzhledem k posledním připomínkám událostí na Majdanu a různým názorům, kdo že to tam vlastně byl, chtěl připomenout, že náš bod je o něčem jiném - o pozici české vlády v rámci Evropské unie k tomu, že je zabírán Krym. Jeden uchvatitel prostě zabírá část suverénního území jiného státu a my se tady snažíme tuto pozici diskutovat. Chci za TOP 09 říct, že v dosavadních krocích vlády, kdy se vyjádřila k takzvanému referendu a legitimitě připojení Krymu k Rusku, má česká vláda naši důvěru, má česká vláda naši podporu a věříme, že jsme schopni dojít jednotného stanoviska napříč politickým spektrem. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ještě jedna faktická poznámka. Pan ministr zahraničí.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Jenom bych rád všechny ujistil, že v žádném případě dneska Evropská unie ani Česká republika své stanovisko neopisuje od vyjádření amerického prezidenta nebo americké administrativy. Já jsem možná na tohle téma podrobněji mluvil na evropském výboru. Jenom upozorňuji, že je to tak velké téma, že bych o tom mohl mluvit déle. Na evropském výboru jsem mluvil spíš úplně opačně, že otázka je, aby se povážlivě nerozcházela naše stanoviska. Rozhodně se neopisuje, protože zájem Spojených států, když se ho dneska budeme snažit definovat, není totožný zájem Evropy, a tím pádem nedochází k nějakému apriornímu slaďování nebo opisování. Americký seznam vzniká zvlášť, protože americký právní řád je jiný než evropský. Mohl bych tady vysvětlovat, proč jsou tam jiná jména. Prostě s tím nesouhlasím.

A pak ještě, co se týče toho, kdo je nebo není ve vládě. Rád bych apeloval - šetřeme trošku se slovem fašista. V této době jsme se dostali do stavu, kdy se za fašisty označují obě strany, jak jste si jistě všimli. Připadá mi, že bychom měli v tomto být trochu opatrnější. Jsem připraven přijít na výbor a bavit se o složení současné ukrajinské vlády. Já sám tam mám výhrady, ale nepoužíval bych těchto slov. A pokud někdo něco takového tvrdí, tak by to měl doložit. Problémy jsou asi na delší debatu. A opakuji: Na výboru jsem připraven se o těchto věcech detailně bavit!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Mám zde další dvě přihlášky s faktickou poznámkou. První z nich je pan poslanec Benešík, druhý pan poslanec Stanjura. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, myslím si, že není možné omlouvat v jednom případě porušení mezinárodního práva porušením v druhém případě mezinárodního práva. KDU-ČSL má ten luxus, že může říct, že v Kosovu došlo zřejmě k porušení mezinárodního práva, a ten luxus říct, že na Krymu taky došlo k porušení mezinárodního práva. Velmi zajímavé je, že Vladimír Putin v jednom jediném projevu říká: "V Kosovu došlo k porušení mezinárodního práva. My jsme použili úplně stejný postup na Krymu, ale na Krymu k porušení mezinárodního práva nedošlo. Všechno je v souladu." Já si myslím, že to si může dovolit Vladimír Putin v Rusku, ale ne my v demokratické zemi, která se jmenuje Česká republika. Takže prosím, nečtěme jenom informace z jedné strany, ale čtěme informace i z druhé strany. Buďme nestranní. V našem zájmu rozhodně není anexe Krymu Ruskem. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Do diskuse mám dvě přihlášky s přednostním právem. Omlouvám se, ještě je tady jedna faktická poznámka. Pan poslanec Polčák z TOP 09 a Starostové. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Pane místopředsedo, chci pouze poukázat, že ve věci Kosova rozhodoval Mezinárodní soud v Haagu a žaloba, kterou podávalo Srbsko, byla v této věci zamítnuta. To znamená, že neznám, že by nějaká mezinárodní autorita řekla, že v této věci došlo k porušení mezinárodního práva. Tudíž bych byl rád, aby případně bylo i řečeno, že pokud byla posuzována žaloba ve věci žaloby Srbska proti právě vzniku Kosovské republiky, tak tato věc byla zamítnuta mezinárodním soudem v Haagu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde další faktickou poznámku. Pan poslanec Foldyna. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Já nerad odvádím debatu od Ukrajiny, ale vidíte, že se tady probírá všechno. Pan poslanec Polčák hovořil o haagském tribunálu, hovořil o tribunálu vítězů. No, já ho nechci zpochybňovat. Tam samozřejmě každý víme, že zásadní věcí haagského tribunálu a zásadní vinou je, když vám dokážou, že jste Srb, a jste odsouzen. Všiml jste si toho, pane Polčáku? Promiňte, pane předsedající, prostřednictvím vás. (Mpř. Bartošek: Mým prostřednictvím. Přesně tak.) Jestli jste si toho všiml. Takže já o haagském tribunálu mám významné pochybnosti. Ale nemám pochybnosti o jedné věci, že platí rezoluce 1244 Rady bezpečnosti OSN, která říká, že integrální hranice Srbska je včetně Kosova, která byla porušena. Tak si myslím, že se dostáváme do nějakých relativizačních pojmů a já bych si přál, abychom to dál už nerelativizovali, protože si myslím, že veřejnost se na nás dívá, a musí být tedy významně zmatena, co tedy je právo a co už není právo.

Škoda, že tady není pan někdejší ministr zahraničních věcí, který to všechno spískal, protože to byl on, který přesvědčil českou vládu, aby v rozporu s jejím usnesením, jejího parlamentu, uznali Kosovo. Byl to pan Schwarzenberg! Nebyl to Luboš Zaorálek. Byla to TOP 09, která si ho teď vzala, a bohužel protože jste prošli stranou lidovou a teď jste třeba TOP 09, tak s tím máte trošičku také problém. Já s tím mám zásadní problém! (Potlesk poslanců ČSSD a KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku nemám, v tom případě s přednostním právem pan poslanec Mihola. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, musím říct, že poté už poměrně obsažné debatě jsem poměrně překvapen a zklamán vystoupením mnohých z vás kolegů. Ospravedlňovat ruské kroky, ruskou anexi Krymu vnitropolitickou situací či nestabilitou Ukrajiny a dalšími podobnými argumenty, považuji za velmi neuvážené a nešťastné. S takovým pohledem na dění ve světě se domnívám, že se brzy můžeme obávat toho, že se prostě mapa světa opět brzy změní. Přitom nepatřím tedy k těm, kteří by viděli situaci na Ukrajině černobíle a vnitropolitické dění v této zemi dělili na to, že jedni jsou hodní a druzí jsou zlí. Říci si, že máme hodně vlastních problémů a starostí, což je sice pravda, a nestarejme se tedy o to, co stejně neovlivníme, nebo jen minimálně, považuji za rovněž nešťastné a hlavně, byť je to také možný postoj, podle mého názoru nehodné demokratické země, která je součástí Evropského společenství.

Jako předseda klubu bych chtěl zde konstatovat, že ve věci situace na Ukrajině klub KDU-ČSL plně podporuje stanoviska vlády ČR, odmítáme anexi Krymu jako porušení mezinárodního práva. Již v předchozích diskusích zde byly zmíněny četné historické paralely, včetně těch dobře známých našich vlastních historických zkušeností z let 1938 a 1968. Rusko v tomto týdnu připojilo Krym a ústy hlavy státu zmínilo, že další územní pohledávky nemá. Zároveň však sdělilo, že se bude tvrdě zastávat práv Rusů ve světě, což je v pořádku, až po ten ruský přístup, protože s ruským přístupem můžeme s obavou očekávat další vývoj, zejména co se týká proruské části Ukrajiny a dalších zemí. I v tisku si bylo možné povšimnout obav, a řekl bych oprávněných obav, především pobaltských republik.

Byli zde zmíněni také volyňští Češi. Něco málo o té problematice vím. Shodou okolností můj kolega z fakulty je přední odborník na dějiny volyňských Čechů a já s ním pravidelně jezdívám každé léto do Nového Malína, kde se koná tryzna právě i za účasti poslanců na památku vypálení českého Malína na Volyni, a psal jsem řadu recenzí na odborné knihy s touto problematikou. Pokud vím, tak v tuto chvíli na Ukrajině žije asi 10 tisíc volyňských Čechů a nejedná se tedy o žádný masový úprk, ať už s poukazem na cokoliv. Také se obávám a velmi pečlivě se budu snažit zjistit, které argumenty volyňští Češi používají. Určitě bych to nezjednodušoval jenom na nějakou nestabilní situaci na Ukrajině. Řekl bych, že minimálně stejně vážná je obava právě z toho, co se bude dít ze strany Ruska.

Velké obavy, jak jsem říkal, z vývoje mají pochopitelně pobaltské země. Tady je třeba si uvědomit, že konflikt na Ukrajině může významně také posílit separatistické tendence v Evropě a ve světě, ať už ty viditelné, anebo ty latentní. Věc se mi jeví jako natolik vážná -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče.

(K vyrušujícím poslancům:) Jestli chcete řešit věci jiné, které nesouvisí s projednávaným tématem, opusťte tuto místnost! Díky.

Pokračujte dál, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Mihola: Věc se mi jeví jako natolik vážná, že bych kromě jasného stanoviska Ministerstva zahraničí a vlády ČR uvítal, kdyby se jasně také vyjádřily příslušné výbory, zejména zahraniční a výbor pro obranu.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde dvě faktické poznámky. První je přihlášen pan poslanec Zavadil, druhý pan ministr Stropnický. Než vám dám slovo, pane poslanče, ještě bych rád omluvil předsedu Poslanecké sněmovny pana Hamáčka. Teď jsem dostal omluvenku. Omlouvá se z pracovních důvodů na celý den.

Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já na rozdíl od svého předřečníka se domnívám, že většina tohoto parlamentu odsuzuje to, co se odehrálo na Krymu. Tady se pouze nabízejí různé paralely, které se tady kdysi odehrály a ke kterým jste se tady - musím říct jste se tedy, protože jsem tady nebyl - nevyjadřovali takovým způsobem. To snad byl větší problém tohoto. Já jsem naopak hrdý, že jsem Evropan, protože se domnívám, že sankce, které se teď nastavují, vycházejí z pohádky o chytré horákyni. A jsem rád, že si to Evropa přečetla, protože ani oblečená, ani nahá, ani na voze, ani na koze. Je tam sice tedy určitý seznam jmen - já to nekritizuji, já to jenom konstatuji - je tam určitý seznam jmen. Chybí mi tam Putin. Proč tam není Putin? Protože se ho tam bojí dát! Takže vzhledem k některým názorům, které se tady na naší politické scéně objevují z hlediska sankcí, tak jsem rád, že jsem Evropan a že sankce nejsou takové, jaké se ozývají z kuloárů různých politických stran. Pokud se týká různých placek na klopách, s tím já vůbec nemám problém. Já takový vkus nemám, ale tím nevyčítám kolegům tady napravo (TOP 09, pozn. stenogr.), že si tu placku tam dají. Možná že by bylo odvážnější na Krym se rozjet a vzít si tam nějaké palné zbraně. Pak bych se k tomu přihlásil také. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou poznámkou je přihlášen pan ministr Stropnický. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, sice mi to trvalo, ale po čase jsem i já pochopil, že v řadě případů diskusních příspěvků jsem se ocitl spíš na předvolebním mítinku do eurovoleb. Ale to jsem říct nechtěl.

Chtěl jsem říct to, že bych rád poděkoval té části opozice, která vládní politiku v tuto chvíli podporuje. Chtěl jsem říct, že jsou momenty, kdy je potřeba zapomenout na názorovou odlišnost v jiných oblastech a zapomenout na řevnivost a dopřát této Sněmovně, aby zazněla silným většinovým hlasem, a to je přesně tento okamžik.

A jinak prostřednictvím pana místopředsedy bych jenom si dovolil malou poznámku k panu kolegovi Foldynovi, že veřejnost se na nás dívá. Já si myslím, že to je podcenění veřejnosti. Veřejnost už nás dávno vypnula!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S přednostním právem je do diskuse přihlášen pan poslanec Filip. Máte slovo, pane poslanče.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, já se vrátím k tomu, co tady říkal pan ministr zahraničí. Dobře, proběhla jakási revoluce v ulicích Kyjeva a zapomeneme na chvilku na ústavnost, což se v revolucích stává. Já s tím sice nesouhlasím, mám na to nějaký názor, ale budu to respektovat s tím, že budou na Ukrajině vypsány nové volby a že tam jistě vzejde nějaká nová politická reprezentace, se kterou budeme jednat.

Co mi vadí? Že v tuto chvíli máme jednat s někým, jehož slovo neplatí ani 24 hodin. Když si vzpomenu - a pokusil jsem se to nastudovat ze stránek Rady bezpečnosti OSN - na 21. únor letošního roku, na zasedání tří ministrů zahraničních věcí s prezidentem Janukovyčem a s tehdejší politickou reprezentací Ukrajiny, tak existoval nějaký pevný základ, od něhož se měla odvíjet další ukrajinská politika, evropská politika vůči Ukrajině a ukrajinská politika vůči Evropě. Neplatilo to ani 24 hodin. Já se ptám, jak dlouho budou platit ty dohody, které dnes uzavírají.

Před chviličkou přišla zpráva České tiskové kanceláře, že pan premiér Ukrajiny podepsal v Bruselu dohodu - asociační dohodu s Evropskou unií, její politickou část. Bude ji respektovat současná politická reprezentace Ukrajiny? A bude ji respektovat ta politická reprezentace, která nastoupí po těch volbách? Já se jenom ptám. Právě pro to, co tady řekl pan ministr zahraničních věcí. Protože smyslem naší debaty je přece jasně vyjádřit český národní zájem, zájem jedné ze členských zemí Evropské unie ve vztahu k sousedu, a promiňte mi, že to řeknu, k sousedu Ukrajině. Ano, je mezi námi ještě Slovensko, pokud by mě někdo bral za slovo - a když už jsem si odpustil jaksi úplně dodržování mezinárodního práva, úplné dodržování ústavnosti, tak si odpustím i to, že nejsme přímými sousedy, ale přesto jsme sousedy, protože tady máme velké množství ukrajinských občanů v České republice, buď na krátkodobý, nebo dlouhodobý pobyt. Jsou tady zaměstnáni a očekáváme nějaké řešení.

Čili jaký je ten zájem České republiky? Co má Poslanecká sněmovna vzkázat vládě v tom vyjednávání? Ten zájem je přece jak politický, tak ekonomický. Je to zájem nepřetrhání vazeb mezi Čechy a Ukrajinci, mezi Čechy a Rusy, ať už bydlí na Ukrajině, nebo bydlí v Ruské federaci, nebo v jakémkoli jiném státě. V tomto ohledu princip dobrého sousedství snad dále vyznáváme. Nemyslím si, že bych někdy porušil ve své poslanecké funkci to, jakým způsobem se prezentuje zahraniční politika České republiky. Ač jsem opoziční poslanec, vždy jsem respektoval zahraniční politiku a vyjadřoval jsem se k ní z pozice opozice uvnitř, nikoliv za hranicemi našeho státu. Ale já chci slyšet, jaký je ten zájem. Jestli máme pokračovat v sankcích, promiňte mi, které sestavují jakési seznamy lidí, kteří sem nemohou nebo nemohou do Evropské unie. Odpověď Ruské federace je prostá - my žádné seznamy lidí, kteří k nám nemohou, nebudeme sestavovat, ať sem přijede kdokoliv. Protože, promiňte mi, to je jenom to, aby si neudělali ze sebe ti ministři zahraničí, předsedové vlád Evropské unie ze sebe blázny, protože nevědí, jak dlouho bude platit dohoda, kterou teď sepsali v tom Bruselu. To je přece podstata té věci.

A já se ptám u toho národního zájmu, jakým způsobem jedná česká vláda, její ministr zahraničí, její ministr průmyslu a obchodu o tom, jaká bude energetická bezpečnost České republiky. Jestli jsme si místo dodávek z Ruské federace zabezpečili dodávky například z arabských zemí, jakými prostředky, jestli nám stačí ropovod Adria, který mimo jiné má vyústění ve Slovenské republice, jestli máme se Slovenskou republikou nějakou dohodu, že těch cca 30 % naší spotřeby dostaneme přes Adrii do českých rafinerií a jestli je vůbec do té Adrie dostaneme v situaci, kdy jsme si dovolili katastrofální zahraniční politikou minulých vlád rozhádat se s většinou arabského světa. Ano, můžeme se bavit o tom, že se domluvíme na dodávkách ropy a plynu z kaspické oblasti. Nakonec díky tomu, jakým způsobem se řídila energetická konference v roce 2009 v červnu v Chabarovsku, se nám podařilo zvýšit dodávky alespoň z Ázerbájdžánu, protože v Kazachstánu jsme se nedohodli. Já myslím, že ti, kteří seděli ve vládách, ať už jsou dnes v opozici, nebo jsou ve vládě nyní, to velmi dobře vědí, protože jsme si dovolili ten luxus, že jsme si náš chemický průmysl prodali polskému státnímu podniku, který nemá žádné zdroje.

A v tomto ohledu já chci slyšet od vlády České republiky, jaký bude ten národní zájem, kde zajistíme energetickou bezpečnost České republiky, dodávky, aby mohly fungovat ještě dnes fungující podniky, nebo jestli je vypneme energeticky, jestli obnovíme některé uhelné elektrárny, nebo jestli opravdu vyhlásíme výsledek soutěže o tendr na jadernou elektrárnu Temelín bez vítěze, uděláme nový tendr a řekneme, že potřebujeme jiné podmínky a mnohem rychlejší stavbu, protože to je přeci zásadní věc. Jestli se o tom nechcete bavit, tak to řekněte. Dobře, budeme se o tom bavit ve výborech. Ale to přece je to, co tady chceme slyšet po tom, co se odehrálo na Ukrajině, protože všechny problémy energetické byly vždycky tím, že nebyla dohoda mezi Ruskou federací a Ukrajinou. Ruská federace řekla, že prodá jakékoli množství plynu a ropy těmi trubkami, které vedou přes naše území dál do Evropy, protože my nejsme konečnou stanicí jak ropovodu Družba, tak tranzitního plynovodu ve všech těch částech. V tomto ohledu se tedy ptám, co jste udělali dalšího kromě toho, že zajedeme na Ukrajinu. Výborný nápad, my asi nebudeme konat cestu plánovanou na Ukrajinu výboru Poslanecké sněmovny. Dokud tam nebude po volbách, nemá to asi smysl ani, protože s kým bychom se tam vůbec bavili - s těmi, kteří odcházejí, nebo kteří tam ani nechtějí přijít? A nemělo by to žádný smysl, čili pravděpodobně v organizačním výboru uděláme drobnou změnu v našich plánech.

Ale já jsem přesvědčen, že to je otázka, na kterou by měla vláda odpovědět. Protože tady myslím předseda klubu KDU-ČSL a TOP 09 říkal o tom, že neřešíme Majdan, řešíme teď pozici české vlády ve vztahu k Ukrajině a k Ruské federaci, protože se týká Krymu. A já tady nebudu opakovat, že pro mě je zásadní otázka to, jaké hranice máme hájit. Jestli máme hájit hranice Ukrajiny v roce 1654, nebo před rokem 1917, nebo v roce 1922, tzv. leninské, nebo v roce 1939, tzv. stalinské, nebo stalinské dvě z roku 1945, nebo chruščovovské z roku 1954. Já nejsem ochoten bránit stalinské hranice Ukrajiny, a musím tedy vycházet z toho, že došlo k nějakým dohodám, jako jsem nebránil hranice Gruzie, které byly také jenom stalinské.

V tomhle ohledu chci jasně vědět, jaká bude pozice. A říkal jsem to tady ve svém prvním projevu, že jsem hluboce přesvědčen o tom, že ti, kteří stojí za tím neblahým vývojem na Ukrajině, nedbali nejen těch politických sil, které usilovaly o referendum, celostátní referendum o dalším směřování, kteří usilovali o federalizaci země, aby nedocházelo k takovým excesům, jako je odebrání vlastního mateřského jazyka těm národům, které na Ukrajině žijí, protože to není jednonárodnostní stát. Ale vývoj šel přece opačnou stranou. V tomhle ohledu se možná ani nedivím tomu, co říkal pan ministr zahraničí, že Strana regionů řekla, že do takové vlády nejde.

Naším cílem přece je, aby se stabilizovala co nejdříve. Čili jestli pan ministr zahraničí přijde a řekne - ano, po podpisu asociační dohody, kterou premiér podepsal v Bruselu, máme za 60 dnů volby a budou prezidentské volby a dojde k nějaké situaci, tak samozřejmě můžeme mít další možnosti našeho postupu. Ale teď je nemáme. Já teď nevím, co předseda vlády, ministr zahraničí a další ministři dělají na ministerských radách, aby chránili české národní zájmy v rámci Evropy. Jsem rád, že pan ministr zahraničí uznal, že zájem Evropy je jiný než Spojených států amerických, a proto není potřeba - a doufám, že neopisujeme od Spojených států amerických seznamy těch, kteří mají být těmi, kteří nedostanou víza.

Víte mimo jiné, co se stane, když Ruská federace žádná víza pro občany Ukrajiny nezavede? Že budeme mít velkou, ale opravdu velkou emigraci z Ukrajiny do Ruské federace. To se stane, protože oni budou ti, kteří budou nabízet lidem něco lepšího, než je uvnitř toho státu. Toho jsme chtěli dosáhnout? Já myslím že ne.

Prosil bych tedy, kromě toho - ať se vyjádří vláda České republiky k situaci na Ukrajině a vůči Ruské federaci -, abychom si zejména hlídali náš národní zájem, abychom si hlídali ty vazby, které umožňují České republice se chovat jako suverénní země, jako součást Evropské unie, protože jinak u energetické bezpečnosti se z Evropy stane Evropa, které bude ekonomicky vládnout jenom Spolková republika Německo, protože ta jediná si dopředu ochránila svůj národní zájem, protože další tranzitní plynovod si přivedla na dně Baltického moře. A jsou nezávislí na tom, kolik plynu proteče přes ukrajinské, slovenské a české území do Ingolstadtu. Ano, oni jsou nezávislí na této trase. My ne. My závislí na této trase jsme.

Pořád je tedy ona otázka zásadní, jestli v našem národním zájmu je se chovat k těmto státům způsobem, který je neadekvátní té situaci.

Říkal jsem to jenom proto, že pan ministr zahraničí si dovolil malé odbočení o tom, že vlastně se na tu ústavnost a mezinárodní právo v určitých momentech nehledí. Já jsem na ně hledět chtěl. To bylo moje první vystoupení, které jsem tady přednesl. Ale v tomto případě, pokud na ně hledět nechceme, já chci vědět jenom tyto zásadní ekonomické věci. Děkuji vám. (Potlesk z levé strany.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Nyní tady mám několik faktických přihlášek. S první tady mám pana poslance Hegera, s druhou pan poslanec Kalousek a s třetí pan poslanec Benešík. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Leoš Heger: Vážení členové vlády, vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Já si dovolím stručně reagovat vaším prostřednictvím na pana místopředsedu Filipa.

Není pochyb o tom, že součástí problému, o kterém tady diskutujeme, jsou naše národní zájmy a otázky toho, jak máme pokračovat v naší zahraniční politice, v našich geopolitických postojích, v naší obranné politice, v naší energetické politice. Ale to hlavní, proč o tom diskutujeme tak velmi těžce, je fakt, že ten základní problém, který nejdříve musíme prodiskutovat a na kterém bychom se měli shodnout nebo ke kterému bychom měli zaujmout stanovisko, je, jestli obsazení Krymu byl mezinárodní zločin, nebo nebyl. A jestliže se tady dozvídáme ze strany komunistů spoustu argumentů, že to nebyl mezinárodní zločin, dozvídáme se mimo jiné, že ministr zahraničí se chová téměř jako Che Guevara, dozvídáme se, že pozvání sovětské armády občany na Krym bylo velmi oprávněné, tak to už můžeme říkat, že bylo zrovna tak oprávněné jako pozvání zahraničních vojsk v roce 1968, tak v takovéto situaci, kde se říká, že naše zahraniční politika je snad ještě horší než naše politika vůči zdravotnickému systému, že nemáme vztahy s arabskými zeměmi, s Evropskou unií, tak se pak ta základní věc, jestli se jedná o mezinárodní zločin, nebo ne, diskutuje velmi špatně.

A my trváme na tom, že se jedná, protože jestliže to dneska nevyslovíme, tak se za chvíli budeme dozvídat o anexi dalších bývalých postsovětských zemí a možná časem i o pokusech anektovat zpátky středoevropské země bývalého sovětského bloku a bude jenom otázka, jestli bude dříve tohle, nebo jestli předtím ještě bude předcházet pokus o anexi Aljašky, která také kdysi byla ruským tradičním územím, které Rusko ztratilo. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dalším přihlášeným s faktickou je pan poslanec Kalousek, po něm se připraví k faktické pan poslanec Benešík a potom pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Víte, pane místopředsedo Filipe prostřednictvím paní předsedající, rozdíl mezi námi bude také v tom, že oba dva si tu okupaci pamatujeme. V obou dvou nás však ta vzpomínka zjevně vyvolává diametrálně odlišné pocity.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Další faktická pana poslance Benešíka.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, vážená vládo, já si myslím, že skutečně tato záležitost by měla být probrána, zejména ekonomické aspekty, ale pokud možno ve výborech. A v těch výborech bych doporučil zvážit, zdali by neměly být uzavřené. Rozhodně bych ty věci neřešil do detailu na plénu, protože si nemyslím, že bychom měli tyto informace poskytovat lidem napojeným na nejrůznější zpravodajské služby jiných států takhle veřejně. Pokud by některé jiné výbory, například zahraniční nebo výbor pro obranu, udělaly totéž co výbor pro evropské záležitosti, že by si pozvaly pana ministra zahraničních věcí na konzultaci a informace, které jsme získali, by dostaly, tak tato diskuse by byla zřejmě kratší a nezaznívalo by zde tolik otázek. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci. Prosím k mikrofonu pana poslance Stanjuru. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já bych chtěl požádat kolegyně a kolegy z demokratických stran, aby neztráceli čas přesvědčováním komunistů. Postoj komunistů je jasný. Komunisté se nezměnili, jsou takoví, jako bývali, je to ztráta času. Mají na svůj názor právo, já jim ho neberu. Nepřesvědčíte je, nepřesvědčíme je. Vyrovnejme se s tím.

Otázka je jiná - čemu se vlastně divíte, když místopředseda českého parlamentu před pár týdny řekl, že na okupaci a zvací dopis jsou různé pohledy v dnešní době. Fakt se tomu divíte, těm jejich názorům? Já se jim prostě nedivím. Jenom považuji za ztrátu času, ale klidně můžeme debatovat dlouho, a není v tom žádný problém, k tomu, že se snažíte ne vést debatu k tomu, jestli podporujeme, nebo nepodporujeme kroky vlády - a my jsme už v té první části debaty jako opozice jasně řekli, že podporujeme kroky vlády, a podle toho budeme i hlasovat, až se dostaneme k hlasování. Ale chtít dostat na stejnou názorovou hladinu komunisty je prostě zbytečná práce. To se nám fakt podařit nemůže.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci a s další faktickou prosím k mikrofonu pana poslance Kalouska. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Já jenom prosím o upřesnění pana předsedu poslaneckého klubu ODS. Myslíte, pane předsedo, komunisty v klubu KSČM, nebo komunisty v dalších klubech Poslanecké sněmovny? (Mírné pobavení v sále.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: S další faktickou pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych vaším prostřednictvím odpověděl panu předsedovi Kalouskovi. Myslím všechny.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Vzhledem k tomu, že již nemám žádné faktické poznámky, prosím k mikrofonu s přednostním právem pana ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Skoro bych byl rád, kdyby to mohlo být závěrečné slovo. Já tedy mám tu ambici, která vypadá teď trošku jakoby šílená nebo naivní, že se skutečně pokouším dostat všechny na jednu loď a nevylučuji nikoho z toho korábu a z té paluby, a dokonce teď bych vás rád upozornil na to, že si myslím, že to není ani tak obtížné.

Já jsem poslouchal bedlivě pana poslance Filipa a teď jde o to, co se tady vlastně věcně sděluje. Jestliže jsem mu dobře rozuměl, tak pan poslanec Filip řekl, že on vidí jistotu, pokud by na Ukrajině proběhly volby, pokud by na Ukrajině proběhly volby prezidentské a dokonce parlamentní. Takže nezlobte se, ale to zas pro mě není tak těžké tady budovat nějakou dohodu, protože když odmyslíme to, jak se navzájem vidíme, že každý má jiné hodnocení historických událostí, od čehož bych já nyní rád odhlédl, protože to je debata, která nekončí, tak já bych se rád soustředil na to, kdo co říká. A já vám mohu říci, že - a neříkám to proto, abych tady říkal, co já, já, já, já jsem říkal - ale protože vy zřejmě můžeme mít zájem slyšet o tom, co řekl český ministr zahraničí, a proto sděluji, že jsem opakovaně na celé řadě schůzek ministrů evropských zemí zvedal, dokonce za přítomnosti ukrajinského ministra, otázku, kdy budou volby. Garantujete nám prezidentskou volbu 25. května? Můžeme se spolehnout, že vláda bude usilovat o parlamentní volby na podzim? Ptal jsem se na to premiéra, ptal jsem se na to ministra zahraničí za přítomnosti dalších ministrů. A v usnesení, které přijala Rada zahraničních ministrů, stojí přesně, a to mohu přečíst, že se ukládá - ne ukládá, ale že stanovisko Evropské unie je vyvinout úsilí k tomu, aby se zajistily svobodné férové volby, aby se připravila ústavní reforma, aby bylo - a to by vás tady taky mohlo zajímat - všechno porušení lidských práv, akty násilí, řádně vyšetřeny a byla přijata opatření, která nepřipustí to, že by někdo zůstal nepotrestán. To je přímo součástí usnesení. To znamená tyto požadavky, které tady zaznívají - dokonce kvůli tomu má být zřízen mezinárodní panel. Tady se mluví o tom, že ukrajinská vláda má zajistit plnou ochranu práv osob náležejících k národním menšinám. Tady se dokonce vyzývá ke spolupráci Rada Evropy apod. Tohle je součástí stanoviska Evropské unie.

Já vás neviním z toho, že jste si to nečetli, protože to po vás nemohu chtít, ale uvědomte si, toto jsou požadavky - nejenom že některé věci, jako se týká voleb, jsem všude opakoval, ale je to v usnesení Rady ministrů. A to znamená, když se ptá třeba, jakou máme garanci, že ta vláda to splní, jakou máme jistotu, no, tu absolutní jistotu samozřejmě nemáme, ale já naprosto souhlasím s tím hodnocením, že jestliže děláme nějakou pomoc, jestliže nabízíme pomoc v oblasti finanční apod., tak máme taky právo mluvit o těchto podmínkách, za kterých ji budeme uvolňovat. A dokonce tady je to také napsáno. Když budeme mluvit o ekonomice, tak tady je napsáno: v oblasti boje proti korupci, opatření, která se týkají transparentnosti zacházení s veřejnými penězi, všechno je to součástí usnesení. Ale stejně tak v té obecně politické oblasti je přímo řečeno, že my jsme přesvědčeni, že nejlepší cesta ke konsolidaci Ukrajiny jsou férové svobodné volby v co nejkratším termínu.

Takže já tady zase nemám takový důvod se přít s panem Filipem, protože já to dokonce hluboce sdílím. Domnívám se, že jestli nebudou prezidentské volby, protože jsem bohužel ze strany paní Tymošenkové a dalších zaregistroval takové názory, které potenciálně skutečně pro mě zpochybňují tu možnost, protože jsem už viděl argumenty, které by mohly zahájit úvahy o tom, že ty prezidentské volby by se mohly odsunout, ale proto jsem o tom také na všech těch fórech mluvil, že chceme garanci, že skutečně ty volby 25. května budou, a dokonce souhlasím i s tím dalším názorem, že si myslím, že parlamentní volby na podzim by také byly velmi žádoucí na Ukrajině. A nemám tedy takový problém říct, že tohle je věc, o které se tady nemusíme zbytečně přít, protože argumenty pro to jsou a zřejmě jsme schopni si je říci. Takže já tedy skutečně necítím potřebu se tady za každou cenu hádat, a je jedno, jestli je to zprava, nebo zleva, protože možná ten společný jmenovatel není zdaleka zas tak nemožný, jak by se zdálo. A já tyhle argumenty pro volby pokládám za velmi vážné.

Otázka samozřejmě je, a to se mě můžete ptát, jakou máme jistotu, že to všechno takto skutečně půjde. A já vám mohu garantovat, že téma, že chceme road map, že chceme harmonogram, že chceme time-table, to neustále zaznívá v těch rozhovorech, že chceme mít představu, co se bude dále dít, jak dlouho tam ta vláda bude - anebo tam hodlá být celé tři roky až do pravidelných voleb? A nemáme na to úplně jasnou odpověď a cítím, že to není jednoznačné. To znamená ty pochyby a to, že my, když něco děláme, tak chceme slyšet, že je tu určitá garance postupu z druhé strany, to je to, oč usilujeme. Já vám mohu říci, že spor o to je tady v této chvíli zbytečný, protože tohle cítím podobně.

A co se týče těch dalších témat, to je ta ekonomická připravenost, připravenost v případě NATO, kdyby se skutečně věci začaly odehrávat tím horším, možná ještě horším způsobem, tak to je něco, čím se zabývá česká vláda permanentně. Chci vás ujistit, že urgentně v této chvíli České republice nehrozí žádné ohrožení bezpečnostní nebo ohrožení z důvodu nedostatku energie, přívodu energie v oblasti plynu, protože zásoby jsou tak masivní, že v této chvíli - taky řekněme i díky mírné zimě - jsme zásobeni poměrně spolehlivě. Také je faktem, že Česká republika od roku 2009 významně pokročila v diverzifikaci, co se týče přívodu plynu do České republiky. Učinili jsme, a snad je dobré říct tady něco pozitivního, učinili jsme to, co dokonce řada našich sousedů neučinila, takže v tomto smyslu Česká republika je skutečně chráněna relativně dokonce i lépe než někteří její sousedi. Takže já si nemyslím, že tady je důvod k tomu, abychom urgentně se o tom bavili jako o něčem, co nám bezprostředně hrozí.

Na druhou stranu už jsem tady dneska jednou řekl, že bude zasedat Bezpečnostní rada státu v pondělí, na které ministři podají právě inventuru toho, jak jsou připraveni v těch třech jiných oblastech reagovat v případě, že by se uskutečnily ty nepříznivé scénáře. A ten nápad, který tady zazněl před chvilkou, že o konkrétních věcech v jednotlivých oblastech by bylo záhodno se bavit spíš ve výborech než tady, s tím bych tedy si dovolil souhlasit.

Takže i tohle téma pokládám za legitimní pro českou Sněmovnu a myslím si, že ministři - nejen tedy já - jsme připraveni ve výborech o těchto výhledech a o těchto dnes už vlastně analýzách, které máme k dispozici, a o připravenosti české vlády a české republiky reagovat na tyto scénáře, o tom jsme připraveni ve výborech se bavit detailně.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a další přihlášený do rozpravy je pan poslanec Gabal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, už jsem si myslel, že s řádnou přihláškou tady člověk nemá vůbec šanci.

Já bych právě rád přikročil k těm konkrétnějším návrhům nebo úvahám o tom, jak reagovat na vzniklou situaci. Považuji podpis politické části asociace dneska v 11 hodin za výrazný krok dopředu, ale nezdá se mi, že se z té krize dostaneme ven. Myslím si, že je jasné, že je třeba vnímat, že jsme vkročili do období snížení mezinárodní bezpečnosti zejména tím, že došlo vojenskou silou k anexi cizího území, narušení hranic, při zablokování Rady bezpečnosti.

Za těchto okolností se mi zdá z naší perspektivy jako důležité, že potřebujeme posilovat kolektivní obranu a bezpečnost demokratických zemí v Evropě, a to zejména prostřednictvím Severoatlantické aliance, a z toho důvodu je důležité, aby každý členský stát zvážil své možnosti, jak v této situaci reagovat a kolektivní obranu posílit.

Já bych z toho důvodu navrhl, a při podrobné rozpravě ty návrhy načtu:

"Za prvé, aby česká vláda zvážila pro příští rozpočet zvýšení výdajů na obranu pro rok 2015 alespoň na úroveň 1,3 % HDP a v následných letech pak graduálně k té úrovni, ke které jsem se při vstupu do Severoatlantické aliance zavázali, to znamená 2 % HDP. Této hladiny bychom mohli dosáhnout v roce 2017. Domnívám se, že je důležité, abychom si uvědomili, jak moc jsme schopni dostát svým závazkům vůči Severoatlantické alianci v této situaci a jak je velmi důležité pro bezpečnost Evropy, aby měla schopnost výkonné obrany vojenské. To je první věc - tedy pro rok 2015 na úroveň 1,3 % a směrem k roku 2017 k hladině 2 %.

Za druhé s ohledem na to, co jsme viděli jak na Majdanu při vývoji na Ukrajině, i s ohledem na to, že se domnívám, že Česká republika je velmi důvěryhodným partnerem ukrajinské vlády a parlamentu, pak bych doporučoval, aby - směrováno po ukrajinských volbách - česká vláda vytvořila finanční balíček pomoci pro Ukrajinu, kterým bychom pomohli posílit civilní a demokratickou kontrolu ozbrojených sil, kde máme poměrně velké zkušenosti při vlastní transformaci, abychom nemohli na Ukrajině vidět ty události, které jsme viděli, to znamená využití ozbrojených sil proti vlastní populaci. Domnívám se, že by nemělo jít o velkou částku. Myslím si, že to know-how máme, a myslím si, že na rozdíl od řady dalších spojenců v regionu by naše pomoc a transfer zkušeností směrem ke zvýšení bezpečnosti ve vztazích mezi ozbrojenými silami, civilní vládou a civilním parlamentem vůči Ukrajině byly významným krokem v naší vzájemné spolupráci.

Na závěr, protože to tady padlo několikrát, jenom na vysvětlenou musím konstatovat, že se v uplynulých dnes nepodařilo svolat mimořádné sezení výboru pro obranu této Sněmovny. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci Gabalovi a mám zde k faktické přihlášeného pana poslance Seďu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji paní místopředsedkyni. Já bych měl vaším prostřednictvím tři poznámky. První k panu kolegovi Gabalovi. Dvě procenta HDP - to je nereálné v současné ekonomické situaci. A co se týká navyšování peněz pro obranu, jsem pro. Nicméně musíme si tam udělat pořádek. Protože jestliže se nedočerpá 1,5 miliardy za loňský rok, a letos to vypadá podobně, tak jakékoli navyšování je špatné. To je první věc.

A druhá věc - k aktuální situaci na Ukrajině a postoj vlády. Víte, já dostávám desítky mailů denně od našich občanů. Prosím vás, opravdu, ukončeme tuto diskusi a vraťme se k projednávání těch záležitostí, které trápí občany České republiky. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci a prosím k mikrofonu pana poslance Laudáta, který je přihlášen do obecné rozpravy. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, jenom velice stručně. Omezím se na to, že bych především poděkoval panu ministru zahraničí za jeho odvahu zejména ve vlastní straně. Klobouk dolů, výrazně přehodnocuji svůj názor na něj v pozitivním slova smyslu.

K panu Šarapatkovi, co tady říkal, víte, vzhledem k tomu, že jsme 40 let byli obětí právě globálních sfér zájmu, tak bychom měli tento přístup na planetě ve třetím tisíciletí zásadně odmítat. Prostě žádný národ, byť je velký, malý, má velké území, velkou vojenskou sílu, by si neměl osobovat právo vtahovat do svých sfér zájmů jiné národy, bez ohledu na to, jak jsou velké. To je přežitek a pan Brzezinski měl pravdu, bezesporu, ale měl pravdu pro druhé tisíciletí, nikoli pro třetí. Dneska je jiná situace a myslím si, že tohle už skutečně na naši Zemi nepatří.

Poprosil bych vládu, aby urychleně, ve světle chování Ruské federace v posledních měsících, přehodnotila energetickou politiku z hlediska energetické bezpečnosti, výrazně zesílila pomoc našim podnikatelům v orientaci na jiné země, protože ať už to dopadne jakkoli, teď už tam ten podtón obav z Ruska, co bude dál, bude. Myslím si, že Rusové si svým chováním na Krymu výrazně uškodili, a i když ty sankce jsou skutečně symbolické, to je asi nerozviklá, tak u podnikatelů, u investorů - oni možná časem pochopí, co jim Putin vlastně vyvedl. Nebude se o tom nikde mluvit, jenom prostě svět bude hledat bezpečné přístavy pro své investice jinde, nebo si je vždy bude chránit jako investice rizikové méně výhodnými podmínkami.

Myslím si, že vláda by měla - protože já souhlasím, že jediný fenomén, který může říct, suverén, kam půjde dál Ukrajina, jsou Ukrajinci. Ale připravme se na to, že výsledek voleb může dopadnout jakkoli, a pak očekávejme poměrně rozsáhlou vlnu emigrace z Ukrajiny. Může se to stát, já bych si to nepřál, tudíž ať se vláda připraví v tichosti i na tento lidsky černý scénář. Samozřejmě přece jenom by měla zjistit a konat ve věci volyňských Čechů. Tady jsme tuhle vedli diskusi o tom, koho si sem pustíme, koho si sem nepustíme, kdo bude parazitovat na našem sociálním systému. Tady můžeme pomoci svým rodákům. Je to v den, kdy vyšla statistika, že poprvé - nevím, po kolika desítkách let, nebo letech - počet obyvatel České republiky klesl, byť zatím o nějaké 3,5 nebo 3 tisíce.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci Laudátovi a prosím s faktickou poznámkou pana poslance Lanka. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Lank: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. V první řadě chci zdůraznit, že vstup ozbrojených jednotek jednoho státu na území jiného suverénního státu je něco, s čím nesouhlasím a souhlasit nebudu. Na tom se snad shodneme napříč politickým spektrem.

Vzhledem k průběhu dosavadní diskuse tady asi není úplně od věci připomenout slova pana ministra zahraničí Zaorálka, která zazněla v této Sněmovně včera. Já si je dovolím citovat: Rád bych upozornil na to, jak překvapivě podobné jsou rysy těch revolucí. Uvědomme si, že i na Krymu se začaly obsazovat vládní budovy, i na Krymu se začaly vyvěšovat vlajky, jenom jiné, i na Krymu se začali pohybovat ozbrojenci bez označení, bez jasné identity, bez jasné identifikace. Podobně jako byla domobrana apod. Jste překvapeni, když zjistíte, že celá řada prvků té jakoby revoluce krymské má překvapivě analogické znaky jako to, co se odehrálo na Ukrajině. Konec citace.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nejsem expert na zahraniční politiku, přiznávám, ale v rámci jakéhosi selského rozumu bych velmi varoval před tím, abychom revoluci první bezmyšlenkovitě tleskali a tu druhou taktéž bezmyšlenkovitě odsuzovali. Já se nezastávám ani jedné, ale měřit bychom měli stejným metrem.

Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci a vzhledem k tomu, že nemám již nikoho přihlášeného do obecné rozpravy, obecnou rozpravu končím. Dříve než přistoupím k podrobné rozpravě, chci vás informovat o tom, že předsedové klubů se dohodli na ukončení dnešního jednání ve 13 hodin.

Nyní tedy přistoupíme k rozpravě podrobné, do níž mám přihlášeného pana poslance Ženíška a poté paní poslankyni Němcovou.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl návrh usnesení, s jehož obsahem jsem vás seznámil již během obecné rozpravy ve středu tento týden.

Text návrhu usnesení zní: "Poslanecká sněmovna žádá předsedu vlády, aby na všech summitech Evropské unie důrazně prosazoval důsledná opatření vůči Ruské federaci, včetně plošných ekonomických opatření, která ve svém důsledku povedou k ukončení agrese Ruské federace vůči suverénnímu státu Ukrajina. Imperiální nároky Ruské federace na ukrajinské území chápe Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky jako potenciální ohrožení suverenity České republiky, která byla desetiletí sovětským satelitem. Obrana suverénního ukrajinského území garantovaného mezinárodními smlouvami je proto i obranou bezpečnosti a suverenity České republiky."

Pokud by se náhodou stalo, že by tento návrh usnesení neprošel, tak v zájmu hledání společné cesty a kompromisu si dovolím předložit alternativní návrh usnesení, o němž bych si přál, aby se hlasovalo ihned poté, nebo v případě, že předchozí návrh usnesení nebude přijat.

Ten text je velmi krátký a jasný a zní: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky podporuje vládu České republiky v důsledném postupu v rámci Evropské unie proti anexi Krymu Ruskou federací."

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci. další přihlášenou do podrobné rozpravy je paní poslankyně Němcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já jsem avizovala svůj návrh usnesení, takže dovolte jenom, abych vám jej přečetla. Má tři body, čtvrtý bod potom navrhoval pan předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček. Takže já přečtu i ten jeho bod, ale je to jeho návrh.

"1. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky bere na vědomí informaci ministra zahraničních věcí o aktuální situaci na Ukrajině.

2. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítá násilnou anexi části území Ukrajiny, Krymu, ze strany Ruské federace. Tento postup je porušením mezinárodního práva.

3. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky podporuje vládu České republiky v jednáních o společném postupu v rámci Evropské unie, NATO a ostatních mezinárodních organizací při řešení situace na Ukrajině."

To jsou mé návrhy na usnesení, nyní návrh pana předsedy Poslanecké sněmovny Jana Hamáčka. Ten zní takto: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby se věnovala situaci českých krajanů na Ukrajině."

To jsou zatím tyto návrhy.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré poledne. Já ještě přivolám kolegy z předsálí, ale než o tom návrhu dám hlasovat, tak s faktickou poznámkou se do podrobné rozpravy přihlásil nejprve pan předseda poslaneckého klubu Úsvit přímé demokracie, pan poslanec Fiala. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové. Dovolte, abych přednesl návrh usnesení hnutí Úsvit. "Vyzýváme Evropskou unii, Spojené státy americké, Rusko a Ukrajinu k zahájení jednání, které by odvrátilo další růst násilí na Ukrajině a umožnilo přeměnu Ukrajiny v demokratický stát, který bude respektovat práva všech národů a národností, které tam žijí. Považujeme změnu vlády v Kyjevě za neústavní a stejně tak za neústavní považujeme každou změnu hranic Ukrajiny bez souhlasu všech jejích občanů." Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Fialovi. S dalším návrhem pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Dámy a pánové. Poté co hnutí Úsvit vyděsilo Obamu i Putina (pobavení v sále), dovolte mi, abych se snesl do průměrných vod našeho jednání a odvolal se na svůj protest proti tomu, aby někteří naši kolegové byli označováni za pozorovatele České republiky při takzvaném krymském referendu.

Dovoluji si předložit návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky se distancuje od účasti svých členů na takzvaném krymském referendu a rozhodně odmítá, aby byli označováni za pozorovatele z České republiky."

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. Ptám se, jestli ještě někdo další se hlásí do obecné rozpravy. S faktickou poznámkou pan poslanec, prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Junek: Dobrý den, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já bych chtěl navázat na pana poslance Kalouska k tomuto usnesení a jenom bych chtěl říct, že poslanci, kteří byli sledovat to dění na Krymu, jejich cestu zorganizoval exposlanec sociální demokracie, taky bývalý člen sociální demokracie, Miloslav Soušek. A chci jenom říci, že je to starosta Vysokého Mýta, čili města, kde dvacet let byla sovětská posádka. Dvacet let toto město pod tou sovětskou posádkou trpělo. A tento člověk spolu s dvěma poslanci Parlamentu České republiky pak vystoupí v ruských médiích a říkají "vsjó charašó". Já jenom, jestli si dokážete uvědomit absurditu tohoto postupu a tohoto chování.

Chtěl bych ještě říci těmto poslancům, kteří tam sledovali, zda je vše v pořádku, a hodnotili to, že nálada byla úžasná, atmosféra skvělá, usměvaví lidé - kdyby v roce 1938 navštívili s pozorovatelskou misí československé pohraničí, bezesporu by viděli také usměvavé a šťastné lidi.

A poslední poznámka. Až příště pojedete s pozorovatelskou misí na volby do Severní Korey, vsadím se, že i v těch volebních místnostech uvidíte šťastné, usměvavé lidi, kteří budou v pořádku, nikde v ulicích nebudou vojáci. To se s vámi vsadím. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslancovi Junkovi. S řádnou přihláškou, prosím, pan poslanec Gabal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Já načtu ty návrhy, které jsem říkal v obecné rozpravě jako návrh k usnesení k situaci na Ukrajině.

"1. V souvislosti se zhoršením bezpečnostní situace v Evropě v důsledku ozbrojené anexe Krymu navrhujeme navýšení výdajů na obranu České republiky v rozpočtu ČR pro rok 2015 na 1,3 % HDP a v následujících letech postupně až na úroveň 2 % v rozpočtu pro rok 2017.

2. V perspektivě pomoci vnitřní stabilizaci a bezpečnosti Ukrajiny by vláda měla vytvořit balíček pomoci pro transfer poznatků a zkušeností z oblasti demokratické a civilní kontroly ozbrojených sil s cílem eliminovat pravděpodobnost zneužití ozbrojených sil proti civilnímu obyvatelstvu s politickými cíli."

Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Gabalovi. Prosím o předání paní zpravodajce. Děkuji. Ptám se, kdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Pan poslanec Kováčik. Prosím pana předsedu poslaneckého klubu KSČM. Prosím, pane předsedo, máte slovo. (Velký hluk v sále.)

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, my jsme sice obdrželi jakési návrhy na usnesení tuším ve dvou podobách, dnes ráno jsem je viděl -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane poslanče, já se omlouvám, já vás přeruším a prosím, abyste nepokračoval do doby, než se sněmovna uklidní zcela.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Tak to se už ke slovu nedostanu nikdy. (Smích a potlesk napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pane předsedo, já jsem optimista. Věřte, že dostanete. (Sál se zklidňuje.)

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji, pane předsedající. Ty návrhy jsme si přečetli, byly nám poměrně jasné. Nicméně teď v podrobné rozpravě tady byla načtena řada dalších návrhů a i ty, které jsme dostali písemně, byly načteny v jiném znění se změnami, které tam zaznamenány nebyly. Jsem tady poměrně zkušeným poslancem, ledacos dokážu sledovat, dokonce si dokážu i poznamenávat. Ale v té rychlosti nebylo možné si věci poznamenat tak, abychom s čistým svědomím věděli, o čem hlasujeme. Já žádám, aby ty návrhy byly poslancům a poslankyním předloženy písemně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S další řádnou přihláškou s přednostním právem se přihlásil pan předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Já jsem teď tuto věc konzultoval a pravdou je, že zde padla celá řada návrhů na usnesení. Je také pravdou, že v takto závažné věci by bylo dobré přesně vědět, jaké jsou přesné formulace, o čem budeme hlasovat a jaké budou dopady těchto usnesení. Takže já bych, pokud s tím bude souhlas, navrhl následující postup. Abychom dokončili podrobnou rozpravu, po ukončení podrobné rozpravy abychom tento bod přerušili a přerušili ho do úterý do 14 hodin tak, aby první bod v úterý mohlo být hlasování o tomto bodu. Do té doby aby poslanci měli k dispozici písemné texty těchto navržených usnesení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi za jeho návrh. S faktickou poznámkou pan poslanec Miroslav Opálka, po něm pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Pane předsedající, já mám procedurální návrh, aby jednání nebylo ukončeno po podrobné rozpravě, ale v podrobné rozpravě, aby mohly být ještě využity případné pozměňující návrhy k návrhům, které budou písemně předloženy.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. To je procedurální návrh, pane poslanče, prosím, o kterém chcete hlasovat teď?

 

Poslanec Miroslav Opálka: Abychom přerušili jednání v podrobné rozpravě, ne po podrobné rozpravě. A nechám už na vaší vůli, jak se zařídíte.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Takže není to procedurální návrh, necháte to na mé vůli. Děkuji. Já nepovažuji vhodné to přerušovat v podrobné rozpravě. Velmi rád podrobnou rozpravu dokončím, a proto se ptám, kdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura s faktickou poznámkou. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Měli jsme tu být do dvou, pak na základě dohody předsedů poslaneckých klubů, když budu velkorysý, jsme řekli ve 13. Nic proti žádosti komunistů, nicméně těch návrhů zas nebylo tolik. Šlo jenom o to porozumět textu v českém jazyce. Já chápu, že pro některé, kteří jsou dobří ve čtení, já o něco horší, v porozumění textů to může být problém. Ale je to prostě schválnost, nic jiného to není. Klidně to můžeme přerušit, ty dva návrhy, které zazněly nad rámec toho, co už se řeklo v obecné rozpravě, a nejenom dneska, ale i předchozí dny, klidně to může být. Ten spor, jestli je, nebo není rozprava přerušena, je skoro jedno. Stačí, když vystoupí kterýkoli z ministrů příští týden a rozprava bude otevřena znovu. Tak o to se myslím přít nemusíme. Jenom jsem chtěl říct, že jsme schopni dneska hlasovat, jsme schopni porozumět textu, aspoň mnozí z nás. Ale chápu, že někdo o tom hlasovat prostě nechce, tak to chce odložit. Já myslím, že to jsme připraveni i respektovat. Zas těch návrhů tolik nezaznělo.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi -

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: A omlouvám se, ještě poslední věc. Jestli někdo říká - myslím že pan předseda Poslanecké sněmovny, myslím, že to spíš řekl v rámci své pověstné vstřícnosti ke všem členům Poslanecké sněmovny -, že chceme vyhodnotit dopady přijetí usnesení, no to tedy nejsme schopni vyhodnotit dopady usnesení, protože nevíme, jak na ta usnesení bude někdo reagovat. Ale chápu to tak, že někteří chtějí ještě promyslet, zda budou pro, nebo proti.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi teď už opravdu. S dalším přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 Miroslav Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, poslanecký klub TOP 09 je také samozřejmě připraven, když se tak rozhodnete, hlasovat ihned. Nicméně tady přece jenom prosím svého vzácného kolegu Zbyňka Stanjuru o pochopení. Když budeme předpokládat dobrou vůli, a já bych ji předpokládat chtěl, najít co nejširší většinové stanovisko Poslanecké sněmovny, která svým způsobem dá mandát vládě České republiky, tak máme přece, pane kolego, dostatek zkušeností i z mezinárodních jednání, jak dlouho a obtížně se hledá společná pozice, třeba jenom na jednom jediném slůvku. Budeme-li hlasovat teď nebo za dvacet minut, budeme hlasovat o těch formulacích tak, jak byly předneseny, způsobem ber neber. A já bych chtěl věřit, byť jsem možná naivní, že si někdo přes víkend rozmyslí pozměňovací návrh k tomu návrhu, kde opravdu jedno nebo dvě slova, která budou pozměněna a budou přijatelná pro nás pro všechny, umožní, aby ta pozice byla co nejširší. Protože to takhle probíhá. Protože tyhle zkušenosti přece máme při formulování pozic.

Tak možná překvapivě doporučuji nejenom návrh pana předsedy Hamáčka, ale i pozměňující návrh pana poslance... (Poslanci napovídají: Opálky.) Opálky. Promiňte, pane kolego, známe se jenom dvacet let. (S úsměvem.) Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S dalším přednostním právem pan předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček. Prosím, pane předsedo.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Jenom dvě poznámky. Já bych se ohradil proti podezření, že se tady někomu nechce hlasovat. Já tady klidně na záznam otevřeně řeknu, že jsem připraven podpořit návrh usnesení tak, jak jej navrhla paní poslankyně Němcová. Kde nemám jistotu a kde je potřeba to vyhodnotit, pane předsedo Stanjuro prostřednictvím předsedajícího, jsou návrhy, které mají dopad do rozpočtu České republiky. A pokud někdo navrhuje změny rozpočtu na obranu, tak si myslím, že nejsme v situaci, abychom teď zavázali vládu nebo doporučili vládě hýbat s naším obranným rozpočtem. A pokud jste chtěl příklad, prostřednictvím předsedajícího, co je potřeba vyhodnotit, tak toto je potřeba vyhodnotit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Ptám se, kdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Jestliže takový návrh není, tak tady zazněl procedurální návrh pana předsedy Jana Hamáčka, abych v tomto bodě ukončil podrobnou rozpravu, přerušili jsme jednání a pokračovali v úterý. (Nesouhlas v plénu.) Bod přerušit po ukončení podrobné rozpravy, přesně tak. (Nesouhlas zejména z řad KSČM.) Dobře, budu vstřícný a přerušuji na základě žádosti pana Opálky a pana předsedy poslaneckého klubu teď, aniž bych ukončil podrobnou rozpravu. Přerušuji tento bod do úterý, kdy v něm budeme pokračovat.

Prosím s faktickou poznámkou - nebo jako zpravodajka vystoupí paní poslankyně Němcová. Prosím.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: On už je bod přerušen, takže trošku mimo. Ale v tom případě je potřeba, pane místopředsedo, abyste zařídil, aby návrhy usnesení tak, jak byly přečteny v podrobné rozpravě, aparát Poslanecké sněmovny namnožil, dodal co nejrychleji poslaneckým klubům. Je pátek jedna hodina, pravděpodobně velká část poslanců odjede během pátečního odpoledne, takže v pondělí by kluby měly příležitost si na to sednout, pokud si chtějí ta stanoviska nějak sladit. A je potřeba, aby co nejdřív aparát Sněmovny doručil tyto návrhy usnesení na jednotlivé poslanecké kluby.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Jménem vedení Poslanecké sněmovny slibuji paní zpravodajce, že to zařídíme.

S faktickou poznámkou pan poslanec Jaroslav Borka? Ne, takže odmazávám.

Dle tedy všeobecné diskuse přerušuji tento bod do úterý do 14 hodin.

Přistoupíme k dalšímu bodu, který máme na programu.

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.