Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

15.
Návrh poslanců Heleny Langšádlové, Marka Bendy, Jana Chvojky, Heleny Válkové,
Jana Bartoška, Daniela Korteho, Marka Ženíška, Jiřího Skalického, Michala Kučery,
Herberta Pavery, Markéty Adamové, Zdeňka Bezecného, Niny Novákové, Gabriely
Peckové a Jana Farského na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 120/2001 Sb.,
o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 106/ - prvé čtení

Poprosím vás o snížení hladiny hluku. Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 106/1.

Prosím, aby předložený návrh uvedla zástupkyně navrhovatelů poslankyně Helena Langšádlová. (Je omluvena.) I v tomto případě bude zastoupena. Poprosím vás, pane navrhovateli, abyste promluvil. Děkuji.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Je to druhý ze tří zákonů, které mám dnes na starosti, tak věřím, že u tohoto druhého budu úspěšnější než s tím prvním.

Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, předložený návrh, označený jako sněmovní tisk 106, usiluje o omezení procesních dopadů exekucí nad rámec hmotněprávní úpravy společného jmění manželů. Jedná se o návrh, který stejně tak jako minulý byl předkládán již v minulém volebním období, avšak nebyl dokončen legislativní proces, protože se Sněmovna, jak všichni víme, rozpouštěla.

Současná platná právní úprava účinná od 1. ledna 2013 předpokládá možnost exekuce či výkonu rozhodnutí majetku a jiných hodnot, které jsou v dispozici manžela povinné, pokud je v exekuci či výkonem vymáhán nárok, který spadá do společného jmění. Tato úprava však dle našeho názoru vykazuje několik teoretických a praktických úskalí. Jednak je třeba zdůraznit, že exekuce je nástrojem procesního práva, který by neměl řešit hmotněprávní otázky formou procesních předpokladů. Otázka společného jmění manželů je otázkou hmotného práva a nota bene hmotného práva, které má řešit vztahy mezi manželi, a nikoliv zvyšovat vymahatelnost dluhů. Z hlediska civilního práva nelze, je-li závazek součástí společného jmění, vztahovat jeho vymožení na výlučně jmění druhého manžela. Za předkladatele se nám jeví právně sporné, a to až na hranici ústavnosti, pokud exekuce či výkon zasahují do majetkových hodnot druhého z manželů, ačkoliv neexistuje žádný právní důvod se domnívat, že se jedná o jejich společné jmění. Takový postup je dle našeho názoru jednak ohrožením soudržnosti rodiny jako takové a jednak projevem nepředvídatelnosti práva, protože umožňuje, aby třetí osoba nesla právní důsledky neplnění závazků, za které nenese jakoukoliv odpovědnost. Současná procesní úprava pak fakticky vytváří z manželství neomezený ručitelský závazek.

Z uvedeného důvodu usiluje novela o návrat do stavu, který reflektoval rámec stanovený zákonem o rodině. K této problematice je však třeba obecně dodat, že dosavadní judikatura obecných soudů přistupovala k otázce povýšení společného jmění na ručitelský vztah spíše restriktivně a naopak kladla důraz na to, že společné jmění manželů je soubor pravidel, která řeší vztahy mezi manželi a nevytváří společenství navenek. Právní úprava účinná od 1. 1. minulého roku jde proti dosavadnímu judikaturnímu vývoji, který je obecně blíže uveden v důvodové zprávě, což samo o sobě nemusí být špatně a v obecné rovině takový zásah může být i záhodný. V tomto případě však konkrétní důvody nejsou a nejsou důvody pro to, aby zákonodárcem formulované právo překonávalo soudní judikaturu. Naopak z hlediska kolize různých zájmů, které představují různé právní úpravy, spatřujeme potřebu klást větší důraz na ochrannou funkci institutu společného jmění manželů a netransformovat jej do podoby univerzálního ručení, ke kterému účelu nebyl určen a jehož naplnění ochranou funkci naprosto devalvuje. Právo věřitele domáhat se uspokojení své pohledávky považujeme za významné, nelze jej však absolutizovat.

K tomu je třeba dodat, že právní úprava platná do konce roku 2012 a navrhovaná úprava umožňuje výkon rozhodnutí z majetku, který je součástí společného jmění, což ovšem musí být osvědčeno nebo alespoň rozumně předpokládáno stejně jako v případě majetku povinného. Navrhovaná právní úprava připouští exekuci proti majetku ve společném jmění, jak to bylo možné do konce roku 2012. Vylučuje pouze takovou exekuci proti majetku druhého manžela, který nemusí být ve společném jmění, a to za situace, kdy postižený manžel nemá ani možnost účinně dokázat, že majetek je výlučně jeho, protože takové tvrzení, třeba někdy i doložené, není důvodem pro částečné zastavení exekuce.

Vážení kolegové, prosím vás o podporu tohoto návrhu a prosím o postoupení tohoto návrhu do druhého čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane navrhovateli. Nyní bych poprosil pana zpravodaje Stanislava Polčáka, aby promluvil k danému návrhu.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Po pravdě řečeno, bije se ve mně zásada kolegiality ke kolegům z mého poslaneckého klubu, kteří předložili tento návrh zákona, s tím, čím jsem byl pověřen, to jest zpracovat zpravodajskou zprávu ve prospěch celého pléna. Snažím se z tohoto souboje tedy vyjít alespoň částečně na obou dvou stranách se ctí a chci říci, že existuje dobrá řádka důvodů pro to, proč tuto normu přijmout, a na druhé straně existuje asi podobná řádka důvodů pro to, proč tento návrh zákona odmítnout.

Musím říci, že se ztotožňuji i s poměrně střídmým stanoviskem vlády ve smyslu, že nad ním nějak dramaticky nejásá. On je samozřejmě na jedné straně velmi líbivý. Na druhé straně může vytvářet přesně ty další zákonné předpoklady pro to, jak umožňovat dlužníkům, aby se vyhýbali povinnosti splácet své dluhy, protože na jedné straně může i takováto právní úprava vytvářet stav, kdy jeden manžel se bude vesele zadlužovat a druhý manžel bude vesele nabývat majetek, aniž by bylo možno docílit jakéhokoliv uspokojení z takto zjevně účelově nabytého majetku.

Po pravdě řečeno, já zde v tomto návrhu seznávám i určité a možná ani ne úplně drobné legislativní nedostatky. Nejprve je ovšem nutné se vyrovnat s tím, co říká vláda, a myslím si, že by to bylo i do jisté míry inspirativní pro zvážení předkladatelů pro další osud tohoto návrhu.

Za prvé. Vláda myslím velmi správně říká, že nelze vytrhovat jednu část segmentu exekuce z této do jisté míry ucelené úpravy a je třeba předložit úpravu komplexní. To je samozřejmě do jisté míry možno vnímat jenom jako jistý výkřik, na druhou stranu vláda i toto doplňuje konkrétním závazkem, že předloží analýzu stávajících možností exekucí, jejich forem a samozřejmě i jejich úzkých míst. Tento závazek je ve vládním stanovisku obsažen a já předpokládám, že vláda takovouto analýzu předloží.

Za druhé. Vláda správně poukazuje na to, že novela, kterou předkládají mí kolegové, má i souvztažnost s novým občanským zákoníkem, který pojímá instituty i společného jmění manželů nově, a myslím, že správně vláda poukazuje na to, že by bylo vhodné provést jisté srovnání s tím, co vlastně přináší nový právní stav od 1. 1. 2014 právě i na otázku hmotněprávního a procesněprávního rozporu, který je zjevný, ale ten rozpor v exekuční části je veden snahou o zvýšení vymahatelnosti pohledávek, pokud jsou tedy skutečně součástí toho očekávatelného společného jmění manželů.

Absence přechodných ustanovení, která návrh neobsahuje, je velmi zvláštní legislativní postup, přiznám se, krajně neobvyklý, aby pro již zahájená exekuční řízení neexistoval návod, jak postupovat poté, kdy nabude účinnosti tato norma, protože v procesním právu platí zásada, že řízení již zahájené se dokončí podle dosavadních předpisů. To by samozřejmě předkladatelé měli vědět, protože se bavíme na úseku procesního práva, leč poměrně zvláštním způsobem argumentují a ani to jaksi nedoplňují konkrétní právní praxí, že nemusí být v tomto případě přijato přechodné ustanovení. Obávám se, že by to mělo tedy docela zásadní právní spory v oblasti již zahájených exekučních řízení a za druhé to má nepochybný dopad na princip právní jistoty, který by měl i parlament jako zákonodárný sbor samozřejmě ctít. Rozhodně pokud by tato norma byla postoupena do dalšího čtení, si to prostě přechodné ustanovení zasluhuje. To je zcela nepochybné. Nemůžeme nechat orgány veřejné moci, což jsou samozřejmě i jak soudní exekutoři ve smyslu těch exekutorů, kteří jsou pověřeni, tak i těch, kteří vykonávají exekuci na úseku skutečně orgánu soudu, nechat je ve vakuu, že nebudou vědět tedy, jak s probíhající exekucí naložit. Představa, že se jenom prostě zastaví, to s ohledem na procesní zásadu, že by proces měl být dokončen podle procesního předpisu, podle kterého byl zahájen, tak to by měla právní úprava tedy výslovně řešit, pokud by tomu tak býti nemělo.

Já bych mohl přednášet řadu námitek k tomu, co zde je předkládáno. Veden tedy zásadou jisté kolegiality musím říci, že důvodová zpráva je ve značné části nesprávná, nepřesná, a myslím si, že by bylo vhodné - já nebudu navrhovat zamítnutí této předlohy, pokud někdo jiný tak učiní, bude to jeho rozhodnutí - leč pokud by ta norma měla postoupit do dalšího čtení, tak by zároveň bylo vhodné, aby Ministerstvo spravedlnosti, bylo by možné o to požádat paní ministryni, případně zkusilo uspíšit práce na analýze, o které i hovoří, protože je to i pro tuto část poměrně zásadní argument, jak se vlastně s touto normou ve výsledku vypořádat. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil s přednostním právem předseda poslaneckého klubu ODS pan Stanjura. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Já bych podepsal mnohé z toho, co říkal pan zpravodaj, ale já tu kolegialitu úplně necítím k navrhovatelům, proto budu možná o něco otevřenější.

Nejdřív doporučuji všem kolegyním a kolegům, ať se podíváme skutečně na formu toho poslaneckého návrhu. Nejdřív máme 25,5 řádku čísel novel, tři čtvrtě strany, pak máme dva body - arabská jedna, dvě, kde se vypouštějí dva odstavce. Pak máme druhý zákon, kde máme 6,5 řádku čísel novel a zase jeden řádek, kde vypouštíme jeden odstavec. Možná v rámci kolegiality bychom mohli navrhnout, že ve druhém čtení navrhneme z části jedna vypustit odstavce 1 a 2, z části dvě arabská jedna, a máme vypořádáno.

A teď úplně vážně. Já se nechci pouštět do teoretických právních úvah, ale pravděpodobně jsou navrhovatelé vedeni nějakým smutným příběhem. Myslím si na druhé straně, že vytvářejí prostředí k tomu, aby se to účelově zneužívalo. Mně na rozdíl od pana zástupce předkladatele, který říkal, že manželství nemá být takovým tím neomezeným určením, mně na tom nic nevadí, že manželství je neomezeným ručením. Takové to atomizování, že jeden manžel dělá dluhy, mluvil o tom pan zpravodaj, a druhý pořizuje majetek, a pak je tu věřitel. A jak se má věřitel domoci svých práv? Tím, že řekneme: Já jsem sice nabýval majetek, ale nevěděl jsem, že můj partner mezitím dělá dluhy. Já si nemyslím, že je to správná úvaha. Vůbec jsem nepochopil, proč tak rychle to chceme změnit, co nás k tomu vede a proč vlastně otevíráme dveře k tomu, aby se postupovalo tak, jak to popsal pan zpravodaj, to znamená účelové nabývání jedním partnerem majetku do výlučného vlastnictví, na druhé straně potom poměrně bezstarostnou úvěrovou či jinou zatížeností toho druhého partnera, který ví, že v případě, když to nedopadne, ať už úmyslně, či neúmyslně, ať už plánovaně, nebo neplánovaně, tak vlastně o nic nepřijdou, protože majetek je psán na partnera, manžela či manželku - a co? Co věřitel? Ten zjistí, že pak ten člověk možná i papírově platí nájem svému manželovi, manželce v honosné vile, ale zjistí, že svoji pohledávku nemá čím uspokojit, protože majetek nebyl ve společném vlastnictví manželů, ale byl ve vlastnictví manžela či manželky. Na tohle bych chtěl znát odpověď, proč těmto případům vlastně vytváříme prostředí, ve kterém se mohou pohybovat.

Možná jsem staromódní či konzervativní, ale já příliš nevěřím těm příběhům, jak jeden manžel či manželka dělají dluhy a ten druhý o tom vůbec nic netušil a ze svých společných pořizoval majetek jenom na svůj účet. Říkám, právo má být přehledné. Když si kdokoliv přečte návrh zákona v tom, jak jsem říkal, 25 řádků čísel novel, vypouští se dva odstavce, pak poměrně nesrozumitelnou důvodovou zprávu pro ty, kteří nestudovali právo, s tím, že není tam vlastně popsán problém, co vlastně chci řešit, kromě toho, že kdysi to bylo takhle, teď je to naopak a my navrhujeme, aby se to vrátilo, jak to bylo kdysi, s tím, že tam je nějaká odvolávka, že soudní moc to stejně takhle většinově aplikovala. Nepovažuji to za dobrý nápad.

Já nebudu navrhovat zamítnutí, to nechám na jiných, pokud chtějí. Pokud to někdo navrhne, já se k tomu určitě připojím, protože si nemyslím, že to je cesta, jak vylepšit legislativní prostředí, jak i chránit práva věřitelů.

A chci říct jednu věc. Myslím si, že je a byl zdokumentován dostatek případů, já bych řekl až šikany či neoprávněného postupu ze strany exekutorů. To je samozřejmě pravda a také se v tom činily legislativní kroky, takže některé příběhy, které se dodneška tradují, se už dneska stát nemohou, včetně možnosti odstoupit od (nesrozumitelné). Na druhé straně se velmi málo mluví o věřitelích, kteří se opravdu nemohou domoci svých peněz a svých pohledávek, protože ti, kteří závazky mají, je prostě platit nechtějí. A já bych byl nerad, abychom vytvářeli nebo zvětšovali prostor pro ty, kteří by to účelově chtěli používat a pak se v zásadě vysmívali svým věřitelům a říkali: Já nic nemám, na mě si nic nevezmete! Ten majetek je prostě manžela či manželky.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. S přednostním právem zde máme přihlášenu do diskuse paní ministryni spravedlnosti Válkovou. Máte slovo, paní ministryně.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nebudu tak vtipná jako můj předřečník, byť jsem spolupředkladatelkou tohoto poslaneckého návrhu.

V průběhu doby, když jsem se seznámila s podrobnějšími souvislostmi a také s analýzou, kterou neúprosně vždy udělá naše legislativní oddělení, tenkrát jsem byla poslankyní, nyní jako ministryně, jsem seznala, že tento poslanecký návrh trpí řadou nedostatků. A teď nebudu mluvit jen o těch legislativně technických, které by se daly jistě odstranit a na které tady již bylo upozorněno. Jde o podstatnější připomínku, protože za chvíli budeme projednávat i sněmovní tisk číslo 107. V obou případech jde o řešení problémů, které dlouhodobě provázejí vymáhání pohledávek a exekucí v České republice, a teď do toho ještě vstupuje, nebo přistupuje, uplatňování nového občanského zákoníku a souvisejících procesních norem, které dál komplikují oblast aplikace, aplikační praxe. Já se nedomnívám, že by tento dílčí poslanecký návrh problém dobře odstranil a řešil. Může dojít k těm případům, o nichž zde bylo hovořeno. Myslím si, že z tohoto důvodu bychom měli být velmi opatrní. A byť, jak říkám, jsem spoluautorkou, tak se spíš přikláním k tomu řešení, které spočívá v tom, počkat si na vládní návrh, který tuto problematiku bude řešit komplexněji. I ten se už u nás v legislativním odboru zpracovává.

Já bych chtěla reagovat, aby to nevypadalo vždycky, že tady bude užitečný smysluplný poslanecký návrh, který bude trpět některými nedostatky, a vystoupí příslušný představitel resortu a řekne: ale my zpracováváme komplexnější a lepší normu. Doporučovala bych tady rozlišovat případy, kdy meziresortní připomínkové řízení odhalí řadu souvislostí, které na první pohled nemůžeme bez podrobné analýzy i těch ekonomických dopadů vůbec tady v Poslanecké sněmovně odhadnout. A to je asi typický nedostatek, nebo přinejmenším riziko všech poslaneckých návrhů. Takže já doporučuji v tomto případě být velice opatrní. A i když pokud jde o samotný smysl a cíl poslaneckého návrhu, s ním stoprocentně souhlasím, obávám se, že bychom mohli spáchat více škody než užitku, pokud bychom ho v této podobě přijali. Nicméně pokud většina z vás zvedne ruku, je třeba hodně na něm zapracovat v průběhu jeho přípravy do druhého čtení na ústavněprávním výboru, popřípadě v dalších výborech.

Pokud jde o jeho souvislost s dalším poslaneckým návrhem, který je pod sněmovním tiskem číslo 107, ta souvislost není na první pohled tak zřejmá. Jedná se ale opět o zásahy ad hoc do občanského soudního řízení a exekučního řádu. Takže to, o čem jsem hovořila ve vztahu k zákonu o trestní odpovědnosti právnických osob, tady platí dvojnásob ve vztahu k OSŘ a exekučnímu řádu, který můžeme v takovém měsíčním intervalu, a docela opodstatněně, novelizovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní ministryně. Řádně přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Petr Adam. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Adam: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, vím, že tady od řečnického pultíku nezaznívá pozitivní kritika, nebo spíš chvála, příliš často, tak snad to nebude velké překvapení.

Dovolte mi zde krátce sdělit názor hnutí Úsvit k navrhovaným změnám exekučního řádu, což jsou projednávané tisky 106 a 107. Hnutí Úsvit již před volbami jasně deklarovalo, že bude dělat všechny potřebné kroky pro změnu současného exekučního řádu, který považujeme za naprosto nevyhovující. Z definice slova exekuce vyplývá, že se jedná o extrémní formu vymáhání dluhů, kdy je proti vůli majitele zabavován hmotný i nehmotný majetek, který se používá pro splácení dluhů. Jako velmi podstatné se mi zde jeví slovo extrémní.

Ano, pane Stanjuro prostřednictvím pana místopředsedy, na základě desítek, ba stovek případů lidí totiž nemám pocit, že by se jednalo o takto krajní řešení jako spíš o extrémně výhodný praktický neregulovaný byznys skupiny podnikavců. Nenechte se mýlit. Jasně říkáme, že dluhy se platí a platit musí. Nicméně jsem přesvědčen, že lze nastavit parametry systému tak, aby tyto dluhy byly spláceny a dlužník nebyl uvržen do prakticky neřešitelné sociální situace. Navíc zmíněné příklady jsou často příběhy lidí, kteří ani netušili, že nějakou částku vůbec dluží, nebo lidí, kteří byli s dlužníkem v uvozovkách v nějakém vztahu.

Nejsme ale z těch, kteří dobrý nápad odmítnou jen proto, že vzešel z pera politického konkurenta. Jsem přesvědčen, že dobrý nápad a zdravý rozum musí mít vždy příležitost uspět. Proto názor můj i klubu hnutí Úsvit je hlasovat pro tyto návrhy. Ano, jedná se pouze o dílčí změny ve špatném systému, ale jsou to změny k lepšímu. I nadále ale trvá naše přesvědčení, že přísná a zásadní systémová změna současného exekutorského řádu musí přijít. Doufáme, že stejně konstruktivní přístup bude k naší novele, kterou předložíme brzy do Sněmovny, kterou má teď vláda, o teritorialitě, a že stejně tak s paní ministryní a s ostatními se můžeme všichni společně vrhnout do této zásadní změny. Moc děkuji. Nashle.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Dalším do diskuse je přihlášen pan poslanec Jeroným Tejc.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážená vládo, na úvod chci podotknout, že nejsem spolupředkladatelem tohoto návrhu zákona a považuji jej také do značné míry za ne úplně dobře zpracovaný, ale to mi nebrání v tom, abych se této problematice věnoval nejen ve svém vystoupení, ale případně i ve druhém a třetím čtení.

Za prvé si musíme uvědomit, proč ten návrh tady je. Podle mého názoru jen řeší důsledky přijetí nového občanského zákoníku a navazujících předpisů. Podle mého názoru ten spěch, způsob přijímání a to, jak vznikal nový občanský zákoník, nakonec vyústilo v to, že tady budeme mít mnoho novel, které budeme muset přijímat, budeme muset opravovat znění, které tam je, a zachraňovat na poslední chvíli mnohdy komplikované osudy jednotlivých lidí, které se teď po změně nového občanského zákoníku dotýkají skutečně řady rodin a lidí. Protože zákoník začal platit 1. 1., logicky se řada exekutorů připravila na toto datum a začala exekuovat tam, kde jim to zákon umožňuje, nově, to znamená, i v tomto případě rozšířila možnost uspokojení věřitele, bohužel ale mnohdy i na úkor lidí, kteří ten dluh jako takový nezavinili. To je prosím další z důsledků občanského zákoníku, na který jsme v minulém volebním období my, kteří jsme tady byli a nehlasovali, upozorňovali.

Nepovažuji za šťastné, že tento návrh zákona se snaží změnou procesních předpisů měnit hmotné právo, resp. snaží se změnou procesních předpisů neaplikovat hmotné právo. Není to dobré. Není to řešení správné, ale dá se podle mého názoru změnou při jednání Sněmovny ve druhém a třetím čtení napravit.

Byla tady zmínka, kdy dluhy mají být společné a kdy naopak být společné nemají. Dovolil bych si sdělit svůj pohled na věc. Je to samozřejmě otázka posouzení každého z nás, každý zažívá jiné životní situace. Pokusím se o relativně objektivní hodnocení, byť bude z mého pohledu.

Myslím si, že pokud dluh vznikne před manželstvím, není jediný důvod, aby za něj odpovídal druhý manžel. Myslím si, že takových případů je řada. A mnohdy, i když by si manželé měli před svatbou vyjasnit své poměry, i ty majetkové, tak k tomu nedochází. A není podle mého názoru správné, aby ten, který dluh nevytvořil, nevěděl o něm, za tento dluh odpovídal. Myslím si, že v takovém případě není ani správné, aby bylo možné postihnout jeho účet. A to je bohužel věc, ke které docházet může podle stávající úpravy.

Zároveň si ale myslím, že by manžel také neměl odpovídat za dluh manžela, o kterém nevěděl, ale který vznikl za manželství. A bohužel, těch případů - možná jste se s nimi setkali i vy ve svých poslaneckých kancelářích, já mnohokrát i v advokátní kanceláři - je hodně, jednoduše proto, že ne vždy to v manželství funguje a mnohdy, zejména když se manželství rozpadá, jeden z manželů vytvoří dluh a ten druhý za něj odpovídá.

Myslím, že má smysl debatovat nad tím, jaká výše dluhu má být společná a jaká ne, a myslím, že také má smysl debatovat nad tím, zda například nestanovit jako povinnost pro možnost vymáhání dluhu i po druhém manželovi to, že druhý manžel při určitých částkách půjčky bude uveden na konkrétním dokumentu, tedy na oné smlouvě, jinak nebude možné vymáhat tuto věc po druhém manželovi.

Máme problém s tím, že ne vždy lze také zjistit z pohledu věřitele, zda ten dlužník je sám či má partnera, resp. v tomto případě manžela. Chtěl bych upozornit na to, že také přes odpor sociální demokracie jako tehdejší opozice byly zavedeny nové občanské průkazy, kde je možné neuvádět na svou žádost to, jaký je stav daného člověka, to znamená, zda je ženatý, či ne. To si myslím, že rozhodně není dobré pro věřitele, ale bohužel ani pro manžele dlužníků, kteří způsobují dluhy i svému blízkému.

Myslím si, že také má smysl debatovat v této souvislosti o zřízení registru, ve kterém by bylo možné dohledat zúžení společného jmění manželů, ať už je zúženo soudním rozhodnutím, anebo například notářským zápisem.

Podle mého názoru stojí za debatu i způsob provedení exekuce, a to ať už se týká možnosti získat prostředky z účtu druhého manžela, což já považuji za velmi problematické, tak vypořádání společného jmění například při prodeji nemovitosti.

A protože si myslím, že tento návrh není dokonalý, ale zároveň si myslím, že není možné ztrácet čas, tak já osobně nebudu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu, podpořím proto, aby prošel do druhého čtení. A byl bych rád, pokud na Ministerstvu spravedlnosti vzniká teď nějaký nový návrh, abychom jej případně uplatnili jako pozměňovací návrh k tomuto tisku, anebo - bude-li to rychle - aby takový návrh byl předložen a schválen třeba ještě před schválením tohoto návrhu zákona, ale z důvodu předběžné opatrnosti, abychom nečekali na vládní návrh, který logicky musí projít velmi rozsáhlým připomínkovým řízením několik měsíců, bych doporučil, abychom teď tento návrh nezamítali, ale zároveň velmi dbali té debaty, která bude například zaznívat, nebo těch informací a podnětů, které budou zaznívat z Ministerstva spravedlnosti.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. S přednostním právem pan zpravodaj.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já si myslím, jak jsem řekl, že je celá řada i dobrých důvodů pro to, proč bychom se touto úpravou měli zabývat, stejně jako je celá řada myslím velmi vážných důvodů pro to, proč by třeba i mohla být zamítnuta. Ale pokud se tedy rozhodne Sněmovna, že se ten tisk nezamítne, tak si myslím, že představitelé vládnoucí koalice nemohou jenom říci, že to prostě poběží dále legislativním procesem, ale měli by tedy jasně říci závazek, že analýza, o které hovoří i vláda a zavázala se ve stanovisku, které bylo předloženo celé Sněmovně, že tato analýza exekucí a problémů exekučního práva bude předložena tak, aby byla ještě zapracovatelná, aby poznatky z této analýzy byly zapracovatelné ještě do této novely.

Pokud i pan kolega Tejc říká, že je připravována další novela, tak tím do jisté míry podle mého názoru oslabuje důvody pro přijetí této novely, protože to je zase ta dílčí salámová metoda, která úplně právnímu řádu prostě nepřispívá.

Já chci říci, že všichni vnímáme to, pokud opravdu manželka nebo manžel nevěděli o dluhu, který vznikl ze strany řekněme až podvodného jednání jejich druha, to je samozřejmě nepochybně jednání, které je nejen odsouzeníhodné, ale právo by mu nemělo poskytovat příliš velkou toleranci a ochranu. Na druhou stranu musíme ale zamezit také tomu případu, kdy se skutečně účelově budou převádět majetky tak, aby jediný poškozený zůstal věřitel. Jinými slovy, manželé si budou žít na vysoké noze, ale jediný, kdo ostrouhá, bude věřitel. Ono je samozřejmě krásně populární a možná až populistické hovořit dneska proti exekucím, ale až u toho soudu s tím vaším nárokem - třeba vás někdo srazí, nedej bože, na ulici, a budete mít nárok na odškodnění za poškození zdraví - až zjistíte, že ten rozsudek může také jenom představovat srovnatelnou kvalitu pro některé naše občany jako rulička toaletního papíru, tak zjistíte, že takovouto justici přece nikdo nechtěl.

Myslím, že je rovněž vhodné si připomenout, že po zavedení činnosti soukromých exekutorů, kteří mnohdy samozřejmě - a je to vidět i na kárné praxi Nejvyššího správního soudu - mají mezi sebou ovce, které lze bezesporu označit za černé, tak ale bezesporu došlo k násobnému skokovému zvýšení vymahatelnosti práva. Předchozí v roce 2005 dobrovolná vymahatelnost práva byla podle statistik na úrovni 5 %, dnes se pohybujeme na úrovni přes 50 %. Německo má něco přes 60 %. Takže konečně jeden ze základních atributů právního státu, kterým je vymahatelnost práva, začíná nabírat konkrétních obrysů a nemělo by být cílem zákonodárného sboru, řekněme, poněkud neuvážlivou novelou tuto vymahatelnost práva podlomit.

Je vhodné vyřešit střetové oblasti, které i z těch problémů, které předkladatelé ukazují, vyplývají. Nepochybně ano. Pro to já jsem všemi deseti. Ale když jsme hovořili i u některých našich kolegů u předchozích návrhů o legislativních zmetcích, tak tento pojem nechci použít na tuto novelu, nicméně je to návrh, který není zdařilý, to je nepochybné. Hovořila o tom i paní ministryně spravedlnosti. Ostatně, pokud návrh zákona pouze škrtá, tak jen velmi výjimečně asi přinese novou kvalitu do našeho právního řádu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji panu zpravodaji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Marek Černoch. Máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Já bych chtěl jenom říci, že souhlasím s panem kolegou Polčákem, protože vždycky ke každému dlužníkovi je i věřitel a vím, že ve chvíli, kdy člověk někomu půjčí peníze a ten se mu je zdráhá vrátit, tak se snaží všemi způsoby své peníze dostat zpět. Ale je pravda, že v současné době situace celkově v exekutorském řádu vypadá strašidelně. A já musím říci, že jsem rád, i když samozřejmě chápu námitky, že se připravují další novely, ať už poslanecké, nebo vládní, jsem rád za ty novely, protože je možnost, pokud samozřejmě je propustíte do druhého čtení, je možnost na nich pracovat. Víme všichni dobře, že nikdy není nic dokonalé a asi nikdy ani nebude nic dokonalé. Vždycky budou lidé, kteří budou hledat cestičky, jak z toho nějakým způsobem uniknout, ale musím říci, že jsem rád, protože beru řešení exekučního řádu jako takové své dítě, ačkoliv nejsem předkladatelem nebo spolupředkladatelem této novely, tak jsem rád, že se v tom něco dělá, a rád bych vás požádal, abyste tuto novelu propustili do druhého čtení, kde by se na ní dalo pracovat. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane poslanče. Zeptám se, zda jsou ještě nějaké přihlášky do rozpravy. Pokud tomu tak není, tak rozpravu končím. Zeptám se na závěrečná slova. Pan předkladatel. Prosím.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane předsedo. Děkuji za tu bohatou diskuzi, kde zaznělo spousta pro, ale i spousta proti. Možná na příkladu paní ministryně, která vlastně ten zákon jako spolunavrhovatelka podepsala a dneska jako ministryně má s ním problém, je vidět, že ta problematika je složitá a že je to velmi citlivé společenské téma. Tím vlastně byly hnány ty tři zákony, jejichž jsem spolupředkladatel, a ještě bude další, tím, že prostě jsou věci, které si zaslouží pozornost, a jsou věci, které by měly být řešeny.

To, že paní ministryně ten návrh podepsala, dneska toho možná lituje, neznamená, že by principiálně ten návrh byl špatný. Přiznávám, že ten návrh je poslanecký, my za sebou nemáme armádu legislativců na ministerstvech či někde jinde, takže určitě je prostor pro úpravy na ústavněprávním výboru, možná i s pomocí Ministerstva spravedlnosti. Nicméně trvám na tom, že principiálně myšlenky toho zákona jsou správné. Nemyslím si, jak říkal, prostřednictvím pana předsedy, pan kolega Stanjura, bohužel já znám případy, a ve své kanceláři jsem jich měl asi sedm, devět za ty čtyři roky, kdy jsem poslancem, že prostě manželka až při rozvodu zjistila, že manžel si nabral dluhy někde u Home Creditu, atd., atd., nechci tady - to je spíše negativní reklama - prostě tak to funguje. Můžeme se jako - konzervativec může říct: může si za to sama, že si vzala takovéhleho... nechci říkat koho. Já zas řeknu: jo, tak prostě život je složitej, někdy se ty vztahy ňáko změněj. Nicméně, prosím o podporu tohoto tisku do druhého čtení do ústavněprávního výboru, kde se o té věci můžeme kvalifikovaně bavit a kde je prostor pro úpravy, ať už tak, jak je budou požadovat jednotliví poslanci, nebo jak třeba bude připomínat Ministerstvo spravedlnosti. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, prosím pana zpravodaje o závěrečné slovo.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Z odborného hlediska myslím, že každý procesualista by musel říct, že tato norma by zasloužila zamítnutí. Z politického hlediska je jednoznačné, že se v této Sněmovně nikdo neodvážil navrhnout zamítnutí této novely. Já se přiznám, že mně tomu bránila pouze ta okolnost, že tuto normu předložila řada mých kolegů z poslaneckého klubu.

Myslím si, že pokud by tato norma měla projít - a zdá se tedy, že projde - do další fáze legislativního procesu, tak skutečně za prvé s prodlouženou lhůtou pro její projednání a za druhé nepochybně právě s tím, že Ministerstvo spravedlnosti bude muset odvést práci na dopracování, nebo na zásadním přepracování této novely.

Ve svém závěrečném vystoupení bych si tedy dovolil navrhnout prodloužení té lhůty k projednání - je otázka, jestli postačuje o 60 dnů, tak řekněme o těch 60 dnů. I proto, aby i Ministerstvo spravedlnosti mohlo případně předložit určité analýzy, a za druhé tedy doufám, že i Ministerstvo spravedlnosti tedy se v této věci nezřekne své odpovědnosti za stav české justice a i vymáhání dluhů, nebo řekněme pohledávek, které by nemělo být zase úplně vychýleno na druhou stranu, než tomu bylo doposud.

Takže já ze své funkce zpravodaje tedy doporučuji, aby tato norma postoupila do dalšího čtení, s těmito poznámkami, které jsem učinil v předchozím vystoupení. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane zpravodaji. Nicméně myslím, že jsme narazili na drobný problém, protože pokud navrhujete prodloužení, tak to mělo zaznít v rozpravě. Takže pokud někdo z ministrů bude ochoten nám něco hezkého říci na mikrofon a otevře tak znovu rozpravu, tak nás z této situace dostane. Prosím, paní ministryně spravedlnosti.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Pane předsedající, milé kolegyně a kolegové, my se samozřejmě učíme těmto procedurám, které nám umožňují u takhle komplikovaných nebo v takto komplikovaných případech postupovat chytře. Myslím, že skutečně to prodloužení, o kterém zde bylo hovořeno, je smysluplné, nicméně já ho sama nemohu navrhnout. Myslím, že by umožnilo Ministerstvu spravedlnosti připravit komplexnější návrh, který by se potom jako pozměňující návrh mohl načíst ve druhém čtení. Potud tedy moje vyjádření.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní ministryni, že znovu otevřela rozpravu. Prosím pana poslance Polčáka, potom pan předseda klubu ODS.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane předsedo. Vystoupení paní ministryně bylo mnohonásobně zdařilejší, než byli někteří jiní ministři, kteří při otevírání rozpravy, kdy jsme udělali tuto chybu, řekli pouze dobrý den. To se tady taky stalo, takže já jí děkuji za to, že její vystoupení bylo do jisté míry obsáhlejší. Otevřela rozpravu. Já jsem sice marně možná doufal, že nabídne zamítnutí toho tisku, pokud k tomu tedy nedošlo, tak navrhuji prodloužení té lhůty o 60 dnů s předpokládaným souhlasem zástupce předkladatelů. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Pan předseda klubu ODS Stajnura. Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak aby neměl pan zpravodaj pocit, že nikdo nemá odvahu navrhnout zamítnutí... Já jsem z pracovních důvodů nemohl sledovat celou dobu rozpravy, myslel jsem, že to někdo navrhl, tak tedy využiji té příležitosti, že je otevřená rozprava, a navrhnu to, protože si myslím, že je škoda plýtvat energií - 120 dnů, zapojovat do toho ministerstvo a podobně. Myslím, že možná u příštího návrhu zákona, u příštího bodu, tam by si to podrobnější projednání bezesporu zasloužilo.

Takže já tady navrhuji, dávám návrh na zamítnutí zákona v prvém čtení. Pak bych poprosil před hlasováním o odhlášení. To je všechno.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Zeptám se, zda jsou ještě nějaké přihlášky do rozpravy. Není tomu tak, tak ji končím a přivolám kolegy z předsálí a současně vás odhlásím. Prosím tedy o novou registraci. Jakmile se kvorum ustálí, přistoupíme k hlasování.

 

Padl tedy návrh na zamítnutí předloženého návrhu, který přednesl pan poslanec Stanjura. Rozhodneme hlasováním o tomto návrhu.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 38, přihlášeno je 149, pro 42, proti 91, tento návrh nebyl přijat.

 

Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výborům. Je zde návrh z organizačního výboru přikázat k projednání výboru ústavněprávnímu. Zeptám se, zda je zde jiný návrh... Není tomu tak.

 

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí, abychom přikázali tento tisk výboru ústavněprávnímu, ať prosím stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 39, přihlášeno 150, pro 147, proti 1, tento návrh byl přijat.

 

Nyní bychom tedy rozhodli o prodloužení lhůty na projednání podle návrhu pana zpravodaje o 60 dní. On avizoval souhlas pana předkladatele, nicméně já se jenom tak zeptám, zda to platí. Ano, pan předkladatel souhlasí.

 

Budeme tedy hlasovat o tom, že se prodlužuje doba na projednání o 60 dní.

Prosím, kdo s tím souhlasí, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 40, přihlášeno je 150, pro 146, proti 1, i tento návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že jsme přikázali tento tisk výboru ústavněprávnímu a lhůta na projednání byla prodloužena o 60 dní. Děkuji panu předkladateli i panu zpravodaji a končím bod číslo 15.

 

Budeme pokračovat bodem 16. Tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.