Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

13.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění
zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 100/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí paní Michaela Marksová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, účelem novely tohoto zákona o úrazovém pojištění je vlastně pouze odložení jeho účinnosti, a to na den 1. ledna 2016. A asi bych měla připomenout, že účinnost tohoto zákona byla odložena již třikrát, naposledy na základě komplexního pozměňovacího návrhu v Senátu na 1. leden 2015.

Důvodem toho aktuálního odložení účinnosti je vymezení dostatečného časového prostoru pro provedení celkového zhodnocení všech možností zabezpečení zaměstnanců při pracovním úrazu a nemoci z povolání, dále také následné rozhodnutí o způsobu zabezpečení zaměstnanců v těchto případech, přípravu a projednání navržených změn a promítnutí zvoleného řešení do právního řádu. Je také potřeba uvést a zdůraznit, že v případě ponechání dosavadní koncepce úrazového pojištění bude nezbytná rozsáhlá novelizace stávajícího zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců z roku 2006, případně nahrazení celého tohoto zákona zákonem novým. Právě proto žádáme o odložení účinnosti ještě jednou.

Jinak předložený návrh zákona je technického charakteru. Ustavení o nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců se tedy mění tak, že se účinnost zákona posunuje o jeden rok, tedy na 1. leden 2016. A samozřejmě obdobné úpravy se zavádějí i v zákonech, které na tento zákon navazují.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovoluji si vás proto požádat o propuštění tohoto vládního návrhu zákona do druhého čtení a děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní ministryni a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení dva ministři, kolegyně, kolegové, dovolím si přednést zpravodajskou zprávu k tomuto poměrně jednoduchému sněmovnímu tisku. Dovolte mi však trošku zamyšlení do minulosti.

Současná účinná právní úprava úrazového pojištění zaměstnanců je považována za provizorní a dočasnou již 22 roků. Je tedy stále v kolizi s Ústavou České republiky a některými právními předpisy, ale také s legislativou Evropské unie. Jen se divím, že nás dosud nepostihly žádné sankce.

Vše měl vyřešit platný, ale stále účinný zákon č. 266/2006 Sb. Dovolím si krátký exkurz do nedávné minulosti. Když se připravoval v letech 2003 až 2005 na Ministerstvu práce a sociálních věcí nový zákoník práce, tvořil se ve stejné době, ale mimo Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci vyhlášeného grantu zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, který byl pak schválen jako zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. Avšak už při jeho schvalování bylo jasné, že se bude muset do doby jeho účinnosti dopracovat. Místo dopracování se ale třikrát odložila jeho účinnost, a to zákony č. 218/2007 Sb., č. 282/2009 Sb. a č. 263/2012 Sb. Pravicovým vládám totiž nešlo o dopracování zákona, ale o jeho systémovou změnu, jejíž přípravou bylo pověřeno Ministerstvo financí v součinnosti s bankovním sektorem. Vše nakonec zhatil vývoj v předešlé Poslanecké sněmovně. A tak podle posledního odkladu by měl platný zákon nabýt účinnosti dnem 1. 1. příštího roku.

Jablkem sváru či důvodem váhání je fakt, že nový zákon mění koncepci, a to tak, že navrhuje přechod z komerčního pojištění, které dlouhodobě monopolně zajišťuje - a za to jsme kritizováni Evropskou unií - za provize Česká pojišťovna a Kooperativa pojišťovna. Změna má přejít na pojištění v sociálním systému spravovaném Českou správou sociálního zabezpečení. Úrazové pojištění je takto nově pojato jako pojištění komplementární k pojištění zdravotnímu, nemocenskému a důchodovému. Tyto změny považuji osobně za správné. Další řešení je možné, samozřejmě plná privatizace, ale otevřená nejen dvěma, ale všem možným subjektům. V široké komerční sféře dle mého pak může zůstat prostor k zabezpečení doplňkových nadstandardních služeb obdobně jako v penzijním systému.

Nově se v tomto neúčinném zákoně také mimo jiné má přejít z pojištění zaměstnavatelů na pojištění každého zaměstnance, které však budou platit i nadále zaměstnavatelé, a to podle koeficientu převažující činnosti jejich zaměstnanců. I zde jsou určité právní spory.

Ale co je tedy aktuálním úkolem, který dlouhodobě stojí před naším parlamentem? Pominu-li možnost změny systému, je to nutná úprava chyb a doplnění zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců podle účinného znění zákoníku práce, ale i nového občanského zákoníku. Jako příklad uvedu, že náhrada škody na zdraví je podle platného zákoníku práce upravena jen v jeho přechodných ustanoveních v části 14 v paragrafech 275 a 365 až 394, nikoli tedy v jeho části jedenácté, kde se upravuje náhrada škody.

Stručně řečeno, jde o nutné legislativní úpravy, které zajistí, že celý systém bude odpovídat reálným potřebám a bude rychle a dostatečně zajišťovat náhrady škod na zdraví či životech zaměstnanců. Hrozí totiž, že úrazové pojištění zaměstnanců v porovnání s náhradou škod zejména podle nového občanského zákoníku by představovalo jen tzv. chudinskou dávku. S každým zaměstnancem by bylo zacházeno stejně.

Uvedu ilustrační příklad. Přijde-li o malíček traktorista, dostane se mu stejné náhrady jako houslovému virtuosovi, i když je na první pohled jasné, že traktorista bude moci dále vykonávat svou práci, ale houslista už ne. Houslista tedy bude nucen sám žalovat škůdce o náhradu škody podle nového občanského zákoníku. Jedinou předností zákona je dnes snad to, že náhrada podle stávajícího úrazového zákona bude poskytnuta poměrně rychleji, než bude poskytnuta nebo přisouzena náhrada podle nového občanského zákoníku.

Zdůrazňuji, že nejde dnes jen o technickou novelu. Jde o stanovení nového časového limitu, ve kterém připraví Ministerstvo práce a sociálních věcí, resp. vláda České republiky, nový, kvalitní legislativní návrh. A osobně bych si nepřál, aby tento časový prostor byl využit k přípravě systémové změny ve smyslu privatizace pojištění. Tuto poznámku činím vědomě na adresu vlády, která se má, jak jsem slyšel, v krátké době zabývat novým rozhodovacím materiálem o budoucí podobě zabezpečení zaměstnanců při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Doufám, že se bude chovat jako dobrý hospodář, neboť nemalé transformační náklady pro Českou správu sociálního zabezpečení, které samozřejmě přístupy komplikují, vyváží v další době úspory ve státním rozpočtu.

A nyní k vlastní předloze. Vládou navrhované prodloužení odkladu účinnosti zákona č. 266/2006 Sb. jen o jeden rok je nejen dle mého přesvědčení a zkušeností příliš krátké. Za tu dobu vláda nestihne nezbytné opravy, potřebnou implementaci nového občanského zákoníku a novelizovaných souvisejících předpisů ve stanovených legislativních lhůtách. Nezajistí ani rozpočtovou přípravu státního rozpočtu a střednědobého výhledu výdajů na realizaci tohoto zákona. Jde zejména o náklady související s převzetím tohoto pojištění Českou správou sociálního zabezpečení. Dále je potřebné počítat i s legisvakanční lhůtou, neboť finanční, technické a personální zajištění, jakož i proces zavedení zákona do praxe je nezodpovědné voluntaristicky urychlit, je potřeba dvou, či spíše tří let, a stáli bychom nad problémem za rok zase o jeden rok odložit účinnost.

Proto budu na jednání výboru pro sociální politiku, kterému by měl být tento tisk přikázán k projednání, navrhovat odložení účinnosti o alespoň dva roky s požadavkem, aby vláda předložila nový zákon a do části 11 zákoníku práce vrátila úpravu náhrady škody na zdraví. Ostatně takový návrh v zákoníku práce už připraven byl, a to v minulém volebním období ve sněmovním tisku 689, avšak v souvislosti s bojem o výši provize za vedení úrazového pojištění a lobbingem mezi poslanci i senátory spadl pod stůl.

Není od věci upozornit i na fakt, že v právním řádu České republiky máme nyní prapodivnou situaci. Ve služebních poměrech příslušníků bezpečnostních sborů dle zákona č. 361/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a v případě vojáků z povolání podle zákona č. 221/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je náhrada škody na zdraví příslušníků a vojáků upravena na principech podle prvního zákoníku práce. V případě zaměstnanců, kterých je řádově, opravdu řádově více, se stále hledají různé experimenty.

Rozumím tomu, že jde o hodně peněz a správa veřejných financí je lákavá pro řadu subjektů. Doporučuji proto jasný a rychlý postup vlády, a to ve smyslu tohoto platného zákona, jehož jsem byl zpravodajem již v roce 2005 i později.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Opálkovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které se nejprve s faktickou poznámkou přihlásil pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovolte dvě poznámky. Za prvé bych rád nasvítil rozdíl mezi virtuální realitou parlamentní diskuse a realitou zeleného stromu života. Pan zpravodaj Opálka tady v dojemném příběhu zdůraznil rozdíl toho houslisty a traktoristy, kteří oba dva přijdou o malíček, a jejich další kariéra je samozřejmě velmi rozdílná. Faktem to je dojemný příběh té virtuální parlamentní diskuse. Zelený strom života je takový, že zatímco ten houslista se na traktoristu rekvalifikuje poměrně snadno, ten traktorista na houslistu už mnohem hůře, přičemž traktorista objektivně má vyšší výplatu než ten houslista. Tak to je ten skutečný život.

Druhá věc je, že novela zákona o úrazovém pojištění je takový evergreen parlamentních diskusí, kdy každá vláda - tedy i já se hlásím ke své spoluzodpovědnosti - čas od času předstupuje před Poslaneckou sněmovnu a říká: My nevíme, co s tím. Prosím nechte nás to odložit, my něco vymyslíme... Nevymyslí nic. Pak zase přijde a potom zase navrhne něco odložit. Protože to skutečné řešení, to skutečné řešení, které tady existuje, které má svoji paralelu např. v povinném havarijním pojištění automobilů, to skutečné řešení vyžaduje jistou politickou odvahu, zejména říct České pojišťovně a Kooperativě: Už dost! Taky někdo jinej. A s tím bývají velké problémy.

Takže já bych si dovolil požádat - (Upozornění na čas.) Ano. Já navrhnu usnesení. Když tak mě přerušte a já se hlásím s přednostním právem. Pokud ne, tak mně dovolte přednést návrh usnesení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak pokračujte s přednostním právem.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych volně navázal se svým přednostním právem, a dovolte, abych vyjádřil názor klubu TOP 09, že tahle neverending story už by měla jednou skončit a že bychom měli jednou doporučit definitivní řešení. A že ve vši úctě k paní ministryni - a to opravdu není nic, za co by ona měla nést odpovědnost, spíše my, kteří jsme ji nesli v těch minulých letech - bychom měli vrátit návrh zákona k dopracování s důraznou prosbou Ministerstvu práce a sociálních věcí, ať konečně předloží nějaké definitivní řešení, protože na něj čekáme všichni už deset let.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Jaroslav Zavadil. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Zavadil: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dva členové vlády, pardon, tři, já se domnívám, že už skutečně nastal čas, aby někdo našel tu odvahu. Dvaadvacet let tady bylo řečeno. Dvaadvacet let bojuji s kýmkoli, s kdekým o tom, aby se konečně tento zákon stal zákonem, za který by stálo bojovat. Dneska na tom vydělávají pouze banky, jejich 9% režie je nehorázná. Mimochodem, rakouská a švýcarská pojišťovací zařízení na takovéto věci mají kolem 2 %, nikoliv devět. A to se nám to podařilo shodit tuším z 22 nebo 24 prostřednictvím Ministerstva financí a dalších institucí. Takže to je nehorázná ostuda, že takovýto zákon ještě není! A já doufám, že už najdeme politickou odvahu, abychom ho připravili. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zavadilovi. Upozorňuji, že za minutu máme pevně zařazený bod, takže se ptám, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Přihlášena je paní poslankyně Hnyková (Vyslovuje měkce.) Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Ptám se ctěné Sněmovny, protože je 15.20, jestli bude souhlasit, abychom tento bod dokončili a pak pokračovali pevně zařazeným bodem. Má někdo námitku proti takovému postupu? Nemá, děkuji. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Vážený pane předsedající, já bych vás chtěla nejdříve upozornit na to, že se jmenuji Hnyková a že se to vyslovuje tvrdě. Děkuji vám.

Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, byli jsme zde seznámeni s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, sněmovní tisk číslo 100. Musím konstatovat, jak už tady bylo řečeno, že se jedná pouze o technickou novelu, kdy se posuzuje účinnost zákona k 1. 1. 2016, ale jak už tady bylo řečeno, musíme si všichni položit otázku, jakým směrem budeme postupovat dál v úrazovém pojištění. Sice pan poslanec Opálka zde už zhodnotil a podíval se do historie, přesto bych si dovolila některé věci znovu zopakovat.

Nejdříve bych si dovolila zrekapitulovat, jak se vyvíjelo úrazové pojištění od roku 2006, kdy byl přijat zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, který byl doprovodným zákonem k novému zákoníku práce. Jak je obecně známo, účinnost zákona je neustále posouvána a důvodů je více. Zejména ze strany zaměstnavatelských svazů bylo proti tomuto zákonu vzneseno mnoho připomínek, z nichž zmiňuji: Jde o tvrdě administrativní byrokratický systém, o všem bude rozhodovat správa sociálního zabezpečení v režimu správního řízení, čímž skokově stoupne administrativní a časová náročnost. Zákon například vůbec neřeší ztráty, které vzniknou zaměstnavateli nepřítomností zaměstnance, který bude muset zřejmě opakovaně navštěvovat posudkové lékaře a expozitury České správy sociálního zabezpečení. Pojištěným není plátce pojistného, tedy zaměstnavatel, který ani nemůže následně ovlivnit řízení u České správy sociálního zabezpečení. Výše náhrady poškozenému zdaleka nekryje škodu v současném pojetí, neboť nejde o odškodnění, ale o cosi jako sociální dávku. Je očekávatelné, že poškození zaměstnanci budou zaměstnavatele dožalovávat, čímž vznikne paradoxní stav, kdy zaměstnavatel bude platit pojistné, ale to mu nebude krýt všechna rizika.

Zákon skrývá značný i korupční potenciál, výše dávek bude pásmová, bude se odvíjet od jakéhosi procenta poškození zdraví, které zřejmě budou stanovovat posudkoví lékaři podle nejasných kritérií. Zákon zavádí další oznamovací povinnosti jdoucí paralelně s obecně závaznými právními předpisy, které tuto problematiku řeší například nařízením vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazu, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, aniž je s nimi jakkoliv provázán. Neexistuje judikatura k novému principu dávek, místo odškodnění lze očekávat nárůst soudních sporů.

V roce 2010 dostalo Ministerstvo financí za úkol vypracovat varianty možného řešení, protože v té době již bylo zřejmé, že zákon č. 266/2006 Sb. v původní podobě není životaschopný. To předložilo čtyři možné varianty řešení, přičemž ustanovená Poslanecká sněmovna a následně Rada vlády pro BOZP doporučily variantu, kdy by prozatímním nositelem pojištění byla Česká správa sociálního zabezpečení na zhruba stávajícím půdorysu, to znamená zachování principu náhrady škody a objektivní odpovědnosti zaměstnavatele. (V sále je setrvalý hluk.) Přičemž výhledově by bylo pojištění přeneseno na neziskový subjekt, tripartitně spravovaný s výraznými motivačními prvky. Různé varianty tohoto modelu jsou obvyklé ve státech západní Evropy a úspěšně zde řadu let fungují.

Pane předsedající, prosím vás, mohl byste tady... (Předsedající používá zvonek, aby ztišil hlučící poslance.) Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Dovoluji si požádat o klid a prosím paní poslankyni, aby pokračovala, až tu bude opravdu klid.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Děkuji vám.

K překvapení všech zúčastněných však Ministerstvo práce a sociálních věcí, respektive pan ministr Drábek, rozhodlo, že se půjde cestou novelizace zákona č. 266/2006 Sb., což v předchozích jednáních zaměstnavatelé a odborníci zúčastnění v Poslanecké sněmovně jednoznačně odmítli jako nejhorší možné řešení ze všech předložených. Po mnoha jednáních nakonec i vláda České republiky došla k závěru, že je to nesmysl, a v usnesení č. 781 ze dne 24. října 2012 rozhodla zákon č. 266/2006 Sb. zrušit, což se ovšem nakonec nestalo, a Ministerstvu financí bylo uloženo zpracovat podklady pro uzákonění výhradně komerční varianty. Materiál byl Ministerstvem financí zpracován.

V připomínkovém řízení byly namítány zejména tyto problémy: Pro zaměstnavatele půjde o zásadní zdražení při menším krytí škod, což bude dáno zejména jeho spoluúčastí. Pojistné má sice po dobu pěti let zůstat zakonzervováno, ovšem s inflační doložkou a potom bude zcela neregulovatelné. Předkladatel se brání vypracování dokumentu RIA; zde by se totiž musela objevit analýza počtu úrazů v pásmu spoluúčasti a dopady na zaměstnavatelskou sféru. Přímé postavení poškozeného vůči pojišťovně bude poškozeného znevýhodňovat. Lze tak soudit i z některých současných postupů jedné z pojišťoven spravujících stávající systém, která si osvojuje například právo rozhodovat o tom, co jako pracovní úraz uzná, ačkoliv v tom nemá žádné zmocnění. Neexistuje efektivní kontrola ani odvolací orgán, dozor nad pojišťovnami vykonává pouze Česká národní banka a tu zajímá jejich kapitálová přiměřenost, nikoliv zda poškozuje své klienty. To vidíme již dnes, kdy si není kam stěžovat na postup pojišťovny a jedinou možností je rovnou soudní spor. Z hlediska veřejných rozpočtů se jeví úplně mimo realitu předpoklad převzetí starých závazků státem. Rozsah byl odhadován cca na 50 mld. korun. Nyní je tato částka odhadována na 61 mld. korun. Jde zejména o případy tzv. rent, které jsou toho času bez problému financovány z průběžného systému.

Vláda sice rozhodla o tomto postupu, ale k všeobecnému překvapení nezařadila práce na nové právní úpravě do plánu legislativních prací, takže po pádu vlády se v dané věci již nijak nepokračovalo. Takzvaná úřednická vláda premiéra Rusnoka předložila do parlamentu návrh zákona o dalším odsunutí účinnosti zákona č. 266/2006 Sb. a zároveň uložila Ministerstvu práce a sociálních věcí nové zpracování variant, které budou předloženy nové vládě. (Poslanci se baví v lavicích.)

Popsány v něm jsou tři možné varianty. Takzvaný dávkový systém v intencích zákona č. 266/2006 Sb., komerční varianta a varianta veřejnoprávního pojištění v intencích stávajícího zákoníku práce. Veřejnoprávní pojištění ze všech tří variant se řadě zúčastněných jeví jako nejpřijatelnější, nezatíží státní rozpočet nutností převzetí starých závazků, zachová princip odpovědnosti zaměstnavatele a náhrady škody a navazuje na předchozí právní úpravu, čímž se vyhýbá obdobné pasti, jakou přináší nový občanský zákoník -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se, ale znovu prosím paní poslankyni, aby přestala, přerušila svůj projev do doby, než se tady opravdu ztišíme. Děkuji.

 

Poslankyně Jana Hnyková: Také děkuji. ... jakou přináší nový občanský zákoník, to jest dlouhodobého hledání a nalézání práva. Tento systém navíc úspěšně funguje i v řadě zemí, jako je například Rakousko. Generuje prostředky na preventivní programy i rehabilitaci postižených. Systém zásadně neodmítají ani zaměstnavatelé, pokud bude pod tripartitní správou.

Jsem si vědoma, že komerční pojišťovny budou lobbovat za komerční podobu, čemuž se nelze divit. Stačí se podívat na čísla za rok 2012: správní režie pojišťoven 577 mil., odvod do státního rozpočtu 2,26 mld. Pokud k tomu připočteme odhad nevyplacených pojistných plnění, která by se nacházela v pásmu spoluúčasti, jde o byznys v rozsahu cca 4 mld. ročně a to už za námahu přece stojí. Co bude ovšem pak s bolestným a ztížením společenského uplatnění, se zřejmě uvidí až po prvním soudním sporu, ale představa, že valná většina úrazů skončí u soudu, je děsivá. V roce 2012 došlo ke 44 tisícům úrazů s pracovní neschopností a u dalších 20 tisíc byla odškodněna bolest. Tato čísla zcela jednoznačně přesahují kapacitu našeho justičního systému.

Nezbývá než doufat, že zvítězí zdravý rozum, a proto v závěru svého příspěvku apeluji na zpracovatele, aby se přiklonili k veřejnoprávnímu pojištění. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Hnykové a zároveň se jí omlouvám za zkomolení jejího jména.

Další s přednostním právem je pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji, pane předsedající. Využívám jenom krátké chvilky ke zdvořilému dotazu, který bych vaším prostřednictvím chtěl položit paní poslankyni Hnykové.

Prosím pěkně, četla jste svůj příspěvek poprvé v okamžiku, když jste nás s ním seznamovala? Nebo jste si ho přečetla někdy předtím, paní poslankyně? Kdo ho psal, se ani ptát neodvažuji, tak neomalený nejsem.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. Jestliže nikdo, končím obecnou rozpravu a ptám se na případná závěrečná slova pana zpravodaje nebo paní navrhovatelky. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. (V sále je obrovský hluk!)

Já bych chtěl říci, že vidíte sami, že nejde jenom o technickou novelu, že jde o přístup, kterým se vydá tato republika v úrazovém pojištění. Jsem přesvědčen, že tak jak Česká správa sociálního zabezpečení provádí důchodové pojištění, nemocenské pojištění, tak jí přísluší i úrazové pojištění, aby cyklus byl završen. (Předsedající zvoní pro uklidnění v sále.) Máme tedy v budoucnu dvě možnosti. Buď plně privatizovat tento systém a otevřít ho všem zájemcům z bankovního sektoru, anebo ho přiřadit k onomu důchodovému a nemocenskému pojištění. Jak to bude, bude zanedlouho rozhodovat vláda a pak samozřejmě tato Poslanecká sněmovna.

Chci říci, že představy, že si každý občan, každý zaměstnanec v případě úrazu či nemoci z povolání nebo pozůstalý v případě smrti bude muset prostřednictvím občanského zákoníku nebo nějakého rámcového pojištění, které bude zajišťovat jenom nějakou dolní mez, vymáhat soudně na zaměstnavateli, který může do té doby taky zaniknout, své nároky, nepatří dle mého názoru do prostoru střední Evropy v 21. století. Přimlouvám se proto, abychom propustili tento tisk do druhého čtení, přikázali ho výboru pro sociální politiku, kde jistě budeme pokračovat v této debatě a možná i dlouho.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Paní ministryně se závěrečným slovem. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem jenom chtěla vyjádřit přesvědčení, že tato vláda nebude tou, která to jenom odkládá a nechce to řešit. To je vše. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkujeme paní ministryni za dobrou zprávu. Přikročíme k hlasování. Zaznamenal jsem návrh na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, který předložil pan poslanec Kalousek. Přivolám naše kolegy v předsálí.

 

Zahajuji hlasování o návrhu na vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 35 přihlášeno 167 poslankyň a poslanců, pro 25, proti 101. Tento návrh nebyl přijat.

 

Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro sociální politiku. Má někdo ještě nějaký jiný návrh? Nemá.

 

Přistoupíme tedy k hlasování, aby tento návrh zákona byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku.

O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro přikázání výboru pro sociální politiku, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 36 přihlášeno 168 poslankyň a poslanců, pro 140, proti 1. Tento návrh byl přijat. Konstatuji, že návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku.

 

Děkuji paní ministryni i panu zpravodaji. Končím prvé čtení projednávání tohoto návrhu zákona.

 

Dalším návrhem zákona, kterým se budeme zabývat, je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.