Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

55.
Aktuální situace na Ukrajině a postoj vlády České republiky

Tento bod jsme začali projednávat na 6. schůzi Poslanecké sněmovny dne 13. února 2014. Jednání jsme přerušili před otevřením všeobecné rozpravy. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujala navrhovatelka tohoto bodu poslankyně Miroslava Němcová a ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek.

Na úvod se táži paní navrhovatelky Němcové, zda se chce k tomuto bodu vyjádřit. Poté pan ministr zahraničí. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, jenom krátce. Teď jsme v obecné rozpravě. Chtěla bych Poslaneckou sněmovnu informovat, že při zahájení projednávání tohoto bodu jsem navrhla nějaká usnesení, která samozřejmě už v čase pozbyla své platnosti. Situace se vyvinula úplně jinak. V době, kdy jsme začali tento bod projednávat, jsme registrovali bitvy, které se odehrávaly na náměstí Majdan v ukrajinském Kyjevě a registrovali jsme také to, že někteří z účastníků ještě v době prezidentování Viktora Janukovyče byli odváženi, mučeni a podobně. Na to jsem chtěla svým návrhem usnesení reagovat. Od té doby, jak jistě všichni pozorujeme, se stala řada věcí. A tou nejdůležitější je to, že Ruská federace anektovala část území Ukrajiny, tedy Krym, a myslím, že bavit se nyní o usnesení, které jsem navrhla, už nemá smysl. Proto mám připravena usnesení, která už korespondují s událostmi, které jsou nyní v běhu. Týkají se jednak toho, co uslyšíme jako informaci od ministra zahraničních věcí. Já jsem pozorně sledovala jak jeho vyjádření po všech jednáních, která absolvoval na mezinárodní půdě, tak také vyjádření předsedy vlády. Myslím si, že jako příslušnice Občanské demokratické strany a členka parlamentní opozice mohu říci, že jsem s postoji, které reprezentoval jak ministr zahraničí, tak předseda vlády, víceméně souhlasila. Myslím, že odpovídaly vývoji událostí, jak jsme je sledovali.

Co považuji za nejzávažnější a co si myslím, že je úkolem Poslanecké sněmovny dnes, je přijmout usnesení, které by skutečně dalo vládě mandát k dalším jednáním, tedy aby toto usnesení potvrdilo i teze, které jsme jako dílčí východiska slyšeli právě od ministra zahraničních věcí či předsedy vlády o tom, že anexe Krymu je porušením mezinárodního práva. Myslím, že tohle by měla Poslanecká sněmovna konstatovat proto, aby členové vlády nebo naši zástupci na mezinárodních jednáních, ať už to bude v rámci Evropské unie, nebo v rámci NATO či jiných mezinárodních institucí, jejichž je Česká republika členem, tento mandát Poslanecké sněmovny měli. Jenom připomenu, že například polský Sejm se k této otázce postavil jednoznačně. Podařilo se to, co si myslím, že v takových klíčových událostech je pro zemi vždycky velkým povzbuzením, najít shodné stanovisko levice i pravice, protože vnímali, že porušením mezinárodního práva není ohrožena pouze Ukrajina, ale je ohroženo dosavadní uspořádání nejenom v Evropě, a tudíž Poláci se vyjádřili jako Sejm jednomyslně právě proti krokům, které podniká Ruská federace.

Proto jsem v jemném optimismu. Očekávám naše dnešní nadcházející jednání. S usneseními, která mám připravena, vás teď předběžně seznámím, protože v podrobné rozpravě bude prostor, aby ještě někdo předložil svůj návrh.

První by znělo - teď to říkám ne úplně učesaně, ale mám to připraveno. První bod by zněl: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky bere na vědomí informaci ministra zahraničních věcí o aktuálním stavu dění na Ukrajině." Druhý bod by zněl: "Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odmítá anexi části Ukrajiny, tedy Krymu, a považuje tento krok ze strany Ruské federace za porušení mezinárodního práva." Třetím bodem by byl mandát pro vládu České republiky pro další jednání na všech mezinárodních úrovních k tomu, aby postupovala v rámci nějakého jednotného postoje jak na straně Evropské unie, tak na straně NATO, aby byl zabezpečen pokud možno nejenom návrat do právního stavu na Ukrajině, ale též bezpečnost České republiky. To je předběžný návrh usnesení, ke kterým samozřejmě budeme moci vést debatu.

Děkuji vám nyní za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně. Stahujete tedy tímto svoje návrhy z 13. února. Poprosím vás, abyste případně potom návrhy usnesení přednesla v podrobné rozpravě. Děkuji.

Nyní prosím pana ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Přeji vám dobrý den. Dámy a pánové, vážení kolegové, dovolte mi tedy, abych to dnešní jednání, eventuálně rozpravu, uvedl vystoupením, ve kterém bych chtěl shrnout a vyjádřit se k těm událostem, které se odehrály v posledních dnech. Nemyslím si, že by vystoupení, které jsem tady měl před časem, ztratilo význam. Myslím si, že i to, co tady zaznělo při tom minulém jednání Sněmovny na adresu situace na Ukrajině, odpovídalo situaci, která tehdy byla. Já bych si jenom dovolil teď k tomu připojit to, co se odehrálo v posledních dnech a týdnech, protože si myslím, že i to si zaslouží komentář. A bohužel to nejsou události, které by situaci nějak zjednodušily nebo ji posunuly směrem, který by nás nějak měl uspokojit. Je to bohužel spíš naopak.

Samozřejmě klíčovou událostí, která proběhla a proti které jsme vystupovali, nejen Česká republika, ale i celá řada dalších zemí, bylo referendum, které proběhlo na Krymu. Dovolte, abych připomněl před rozpravou některá základní fakta.

Referendum, které proběhlo na Krymu, bylo v rozporu s články ústavy Ukrajiny. Pokud vím, tak bylo v rozporu s článkem 134 ukrajinské ústavy a s článkem 73 ukrajinské ústavy. V případě článku 134 jde o to, že v ústavě Ukrajiny se konstatuje, že Krym je integrální součást Ukrajiny. A článek 73, to je otázka vyhlašování referenda. Z článku je evidentní, že Krym neměl možnost vyhlásit referendum o něčem, co by muselo být hlasováno na celém území Ukrajiny. To, proč říkám, že byl porušen článek 134, souvisí s tím, že jedna ze dvou otázek, která byla položena, byla právě ta, která je ve sporu s článkem 134, protože to byla otázka na to, jestli souhlasíte s připojením Ukrajiny v Krymu. Opakuji, v ústavě stojí, že Krym je integrální součástí Ukrajiny. Takže podle mě je evidentní, že tak jak to proběhlo, tak to skutečně bylo v rozporu s ukrajinskou ústavou.

Já bych chtěl ještě k těmto informacím přidat to, že situací na Ukrajině se 15. března zabývala Rada bezpečnosti OSN. Mně připadá důležité informovat vás o tom, co na Radě bezpečnosti proběhlo, protože Rada bezpečnosti sice nepřijala rezoluci o situaci na Ukrajině... A mimochodem, ta rezoluce také obsahovala pasáž, která se týkala referenda. A i v této rezoluci Rady bezpečnosti bylo odmítnuto pořádání referenda na Ukrajině. Ano, je pravda, že nebyla přijata rezoluce. Jenom bych chtěl připomenout, že nebyla přijata díky vetu, které použila ruská strana. Bylo to jediné veto a jediná země, tedy Čína abstenovala.

Já bych jenom uvedl, že při tom hlasování rezoluce byla předložena Spojenými státy, všemi členskými státy Evropské unie, také Albánií, Austrálií, Kanadou, Japonskem, Norskem, Islandem, Lichtenštejnskem, Moldavskem, Černou Horou, Gruzií, Novým Zélandem, Tureckem. Všechny tyto země předložily tuto rezoluci a v hlasování se 13 států Rady bezpečnosti vyjádřilo pro, jeden, tedy Rusko, proti a Čína abstenovala. Je podle mě docela podstatné zmínit ta čísla, protože všichni vědí, že použít právo veta v takovéto situaci, kdy je země sama, je něčím výjimečným, a samozřejmě i samotné státy se takové situaci vyhýbají, protože to je krajní prostředek, jak vlastně zabránit přijetí rezoluce. Ale ten poměr asi jasně také naznačuje, že tady je naprosto jednotné mezinárodní společenství, tzn. nejde to jen omezovat teď na stanovisko Evropské unie. Když vidíte výsledek hlasování Rady bezpečnosti, tak je vidět, že i stanovisko mezinárodního společenství je poměrně jednoznačné. A Rusko se v případě té debaty v Radě bezpečnosti dostalo podle mě jednoznačně do izolace.

Já sám, abych neříkal jenom čísla, tak řeknu, že mě upřímně docela překvapilo vyjádření ruského velvyslance Čurkina v Radě bezpečnosti, který řekl, že to právo, které dává Rusku použít právo veta, to právo má Rusko díky onomu množství prolité krve, které Rusko prolilo v průběhu druhé světové války. Já to tady zmiňuji proto, protože když to člověk slyší, tak si uvědomí, že je to právě shodou okolností Ukrajina, kde Timothy Snyder ve své knize Krvavá země uvádí 14 milionů padlých... Čtrnáct milionů mrtvých Ukrajinců jako důsledek světové války speciálně na Ukrajině. Já si tady dovolím říci, že právě Ukrajina je ta část světa, která snad druhou světovou válkou utrpěla jako žádná jiná. Myslím, že málokdo z nás si dovede představit to peklo, kterým prošla právě Ukrajina za druhé světové války. A to číslo mrtvých Ukrajinců je strašné. Připomínám 4. ukrajinský front. A mohl bych mluvit dlouho o tom, že jestli bylo místo skutečného pekla, tak to byla Ukrajina. Jestli bylo prolito neuvěřitelné množství krve a ztracených životů, tak to byla právě Ukrajina. A přišlo mi zvláštní, že si ruský velvyslanec, když mluvil o té krvi prolité ve druhé světové válce, neuvědomil, že tady je ve sporu s někým, kdo má největší právo mluvit o prolité krvi. Ale je to pro mě jenom důkaz toho, že skutečně ta diskuse vedla k tomu, že stanovisko Ruska i na půdě Rady bezpečnosti zůstalo v izolaci.

Rád bych také zmínil, že situací na Ukrajině se zabývala také Rada Evropy. Rada Evropy a Výbor ministrů Rady Evropy přijal rozhodnutí k Ukrajině, pro které sice také nehlasovalo Rusko, Srbsko a Arménie se zdržely, jinak všechny další země hlasovaly pro přijetí stanoviska Rady Evropy, ve kterém byla konstatována podpora územní celistvosti, jednotě a nezávislosti Ukrajiny. V této rezoluci vyjádřila Rada Evropy solidaritu s Ukrajinou a vyslovila se pro politické řešení krize za přispění Rady Evropy. Takže i tady si myslím, že hlasování ukazuje, jak vypadala situace a rozložení sil. A opakuji, nejde tedy jenom o Evropskou unii, o které ještě budu mluvit, ale máme také sice neschválené, ale přece jenom jednání Rady bezpečnosti, jehož průběh je pro nás významný. A zároveň také pokládám za důležité to, co se odehrálo 14. března na Radě Evropy. Tedy 15. březen Rada bezpečnosti OSN v New Yorku a 14. 3. bylo jednání Rady Evropy. I tady ta stanoviska jsou poměrně jednoznačná.

A já se teď dostávám ke stanovisku Evropské unie, protože jsem teď v posledních dnech trávil čas na jednání Rady ministrů, Evropské rady a ministrů zahraničí a včera také na Radě pro všeobecné záležitosti, která vlastně také se nakonec z velké části zabývala Ukrajinou, a komentoval bych závěry, ke kterým se tady došlo.

Dovolte, abych vás informoval o tom, že Rada ministrů, Evropská rada na úrovni ministrů zahraničí členských států Evropské unie, se dobrala určitého závěru. My se v této chvíli kvůli vývoji situace, která se, jak je zřejmé, opravdu dobře nevyvíjí, tak jsme v duchu stanoviska, které ministři přijali 6. března a ve kterém bylo jasně řečeno, že pokud nedojde k deeskalaci situace, tak budeme dále postupovat v přijímání restriktivních opatření vůči Rusku, tak v duchu tohoto usnesení jsme vzhledem k vývoji situace rozhodli o tom, že bude uplatněno restriktivní opatření, které se týká zamezení vstupu do členských států Evropské unie a zmrazení aktiv finančních a majetkových některých vybraných osob. V diskusi, která se vedla i v pracovních skupinách, jsme se rozhodli, že toto restriktivní opatření bude použito proti 21 osobám, z nichž osm jsou Ukrajinci z Krymu, třináct jsou z Ruska, mezi nimi jsou tři vysocí představitelé armády a je tam deset představitelů obou komor ruské Dumy. Ta restriktivní opatření se přijímají na šest měsíců a řeknu, že pro jejich přípravu bylo důležité i posouzení jednotlivých osob a jejich skutků a projevů z toho hlediska, aby eventuální žaloby, které je dost pravděpodobné, že mohou být podány, obstály před Evropským soudním dvorem. To znamená, že to, že jsme některé osoby zařadili na tento seznam, znamená, že máme a jsme schopni dodat také i tzv. material evidence, která bude sloužit jako důkazní materiál pro Evropský soudní dvůr, pokud bude ze strany těchto osob uplatněna žaloba, protože asi chápete, že by bylo politicky naprosto těžko hájitelné, pokud bychom byli nuceni nějakou osobu z toho seznamu kvůli tomu, že by u soudu uspěla, stáhnout. Proto tedy je zájem, aby ty věci byly i před soudem obhajitelné a prokazatelné.

Kdybyste se mě ptali, podle jakého klíče byly ty osoby vybírány, tak jste samozřejmě asi zaregistrovali, že klíč použitý ve Spojených státech pro oněch jedenáct osob, které jsou na tomto seznamu ve Spojených státech, je odlišný než klíč, který byl použitý v Evropě. Základní odpověď je, že to vychází z jiného právního systému Spojených států a jiného právního systému Evropy. Zatímco ve Spojených státech se řídí spíš funkcemi, které zaujímají ti dotyční, my jsme se řídili spíš materiálními důkazy, jejich vyjádřeními a rolí, kterou ti dotyční sehráli.

Chtěl bych poukázat na to, že zařazení představitelů Dumy a Rady federace pokládám za docela promyšlené rozhodnutí z toho hlediska, že my pokládáme představitele parlamentu té či oné země za vrcholnou reprezentaci lidu. Vy všichni víte, že Rada federace dokonce přijala usnesení, kterým vyzvala pana Putina, aby se angažoval vůči Ukrajině, takže tady opravdu představitelé Rady federace sehráli aktivní úlohu v řešení situace na Ukrajině a já sám jsem se už veřejně vyjádřil, že pokládám za naprosto nemožné a za něco, co je nepřípustné, aby se parlament jedné země vyjadřoval k ústavním záležitostem země druhé a vstupoval do těchto věcí. Pokládám to za naprosto nehájitelné a nepochopitelné. A také je faktem, že poslanci z Dumy, kteří jsou zařazeni do toho seznamu, jsou vysoce postavení poslanci, předsedové výborů, a vy pravděpodobně máte informace, že poslanci připravovali právní návrh zákona, na základě kterého by bylo možné připojit Krym k Ukrajině. Já jsem dokonce četl tento právní návrh, který nakonec podle všeho nebude použit, ale připadá mi, že pro kvalifikovaného právníka mezinárodního práva to byl velmi kuriózní dokument, který poměrně velmi komplikovaným způsobem zdůvodňoval, že pokud v nějaké jiné zemi se prosadí extremistické síly, pokud se tam prosazují fašistické názory, tak vzniká právo a nárok státu v takové zemi zasáhnout a chránit ostatní občany v zájmu uchování demokracie v té zemi. Já to říkám trochu volně, ale zhruba takovéto formulace jsou použity v návrhu, který zpracovali poslanci Dumy a který byl připraven v případě potřeby k použití pro připojení Krymu.

Nyní se zvolila jiná cesta. Jednoduše řečeno to vypadá tak, že nebude použit návrh, který oni vypracovali, protože se to odehraje poměrně jednodušším způsobem na základě toho, že - já vám jenom sdělím ta fakta a taky ty poslední události. Vy víte, že v úterý 18. 3. v přímém televizním přenosu byla v Moskvě podepsána dohoda mezi Ruskou federací, republikou Krym a městem Sevastopol o přistoupení k Ruské federaci. Víte, že při příležitosti podepsání té dohody vystoupil také prezident Putin, nejdřív ve státní Dumě s projevem, ve kterém se poměrně ostře vyjádřil na adresu nejen Evropy, ale Západu v tom obecném slova smyslu, a současně prohlásil, že po Krymu už Rusko nebude mít vůči Ukrajině žádné další územní požadavky. Následně prezident Putin vystoupil na Rudém náměstí před asi stotisícovým davem, dočkal se tam, jak jsem registroval, ovací vestoje. A nyní se ruský prezident obrací na Ústavní soud Ruské federace se žádostí o vyjádření, jestli tato dohoda, která byla podepsána 18. 3., o připojení nového subjektu federace, je v souladu s ústavou Ruské federace. Ústavní soud rozhodne, zda je navrhovaný ústavní zákon v souladu s ústavou, a tato mezinárodní dohoda o připojení nového subjektu federace bude předána k ratifikaci oběma komorám Federálního shromáždění společně s návrhem ústavního zákona, ve kterém jsou definovány název, status a hranice budoucího subjektu federace. Pokud tato ratifikace v obou komorách ruského parlamentu bude úspěšná, dojde ke změně ústavy a vlastně k vytvoření nových subjektů federace. Takže celý schvalovací proces podle informací, které mám, má být ukončen do konce týdne.

To je tedy zhruba to, co se odehrálo, a proto si myslím, že je třeba brát vážně to, co se odehrává v parlamentu, i mluvit o těch lidech, kteří tento proces vlastně garantují, kteří vlastně připravili několik možných scénářů. Říkám, ta předloha, o které jsem mluvil, nakonec použita nebyla, protože se zvolil jiný postup. Ale v každém případě odpovědnost představitelů parlamentu, ruské Dumy, Rady federace je zásadní, protože přece žijeme v parlamentní demokracii a parlament je vlastně představitelem a hlavním reprezentantem vůle lidí žijících v té či oné zemi.

Na druhé straně bych nechtěl vytvářet dojem, že ten seznam je konečný, těch dvacet jedna jmen, a že to jsou poslední jména, která se na něm objeví, protože už v průběhu především pondělí jsme debatovali i o dalších návrzích. Nevylučuji ani to, že se tam mohou objevit jména, která figurují na seznamu, který vyhotovily Spojené státy americké, protože u některých osob také máme dneska už vlastně doklady, které by umožnily je na ten seznam zařadit. Já pokládám vzhledem k tomu, jak se situace vyvíjí, za poměrně pravděpodobné, že se premiéři, kteří se sejdou zítra a pozítří, pokusí a zřejmě doplní a rozšíří ten seznam o některá další jména. Ale to předbíhám událostem. Tohle je kompetence, která přísluší premiérům a předsedům vlád členských zemí, kteří budou jednat od zítřka. Za sebe si myslím, protože vím, jak pracují pracovní skupiny, které vlastně nepřerušily práce nad sestavováním seznamu do budoucna, tak vím, že zpracovávají další jména a že to rozšíření je poměrně pravděpodobné. Takže k tomu, co se odehrálo, to je jedna poměrně zásadní věc.

Zároveň bych chtěl upozornit na to, že nejenom byla přijata tato restriktivní opatření a bude se zřejmě jednat dále na jednání premiérů o zrušení summitu mezi Evropskou unií a Ruskem, který se měl konat v Soči. Pokládám za pravděpodobné, že i tento summit nakonec bude zřejmě premiéry zrušen.

Kromě toho, že se v této chvíli nacházíme v té druhé fázi restriktivních opatření, tak bych vás rád informoval, že pracovní skupina už zkoumá v této chvíli eventuální dopady těch sankcí, které by, kdyby byly použity a kdyby se otevřel ten třetí balík, zkoumají se v této chvíli dopady těchto sankcí na ekonomiku a důsledky, které by to mělo pro státy Evropské unie. Takže zpracovává se dopadová analýza právě třeba i na oblast energetiky, kde se zkoumají možnosti snižování energetické závislosti Evropy a států Evropské unie na Rusku. A samozřejmě i v souvislosti s touto prací mohou být přijímána potom další rozhodnutí. Pokud se premiéři rozhodnou otevřít třetí balík restriktivních opatření, tak už mají dneska k dispozici studie, které jim k tomu poskytnou informace. Rozhodování bude v rukách premiérů.

Rád bych potom ještě připomněl to, že co bylo důležité a co rozhodli ministři, je, že jsme se rozhodli, že 21. bude vše připraveno k tomu, aby se podepsala politická část asociační dohody mezi Evropskou unií a Ruskem (správně: Ukrajinou). Politická část znamená, že vybrané kapitoly - jsou to kapitoly 1, 6, 7 oné smlouvy, kterou měla uzavřít Evropa s Ukrajinou, jak víte, už v minulých měsících s prezidentem Janukovyčem - takže se vybírají ty politické části. A z těch ekonomických, které spadají pod Komisi, tak tam došlo k tomu, že se vyňala některá opatření v oblasti celní a obchodní a podpisem se rozhodne o tom, že se takto poskytnou Ukrajině určité výhody v ekonomické oblasti, které se týkají snadnějšího a bezcelního pohybu zboží z Ukrajiny do evropských zemí. Zvláštnost té úpravy je v tom, že oproti původní nebude to znamenat automatické závazky pro Ukrajinu, aby také ona byla, její výrobky byly cleny nebo aby podléhaly clu. Takže je to jednostranné výhodné opatření pro ukrajinskou stranu, které znamená určitou poměrně významnou ekonomickou pobídku současné ukrajinské vládě. Toto bylo také rozhodnutí a ministři a premiéři budou mít 21. vše připravené k podpisu této dohody s Ukrajinou, upravené dohody mezi Ukrajinou a Evropskou unií, která by byla podle mého výraznou a významnou pomocí.

Zároveň samozřejmě se jedná o dalších formách finanční pomoci. Významnou roli tady bude sehrávat Mezinárodní měnový fond. A chtěl bych zdůraznit, že jakákoliv finanční pomoc, která bude poskytována Ukrajině, přestože je vyjádřením naší solidarity, bude zároveň podléhat poměrně dost přísné kondicionalitě, to znamená, zacházení s těmito penězi bude poměrně přísně vázáno na to, aby toky byly pod kontrolou, abychom měli garantováno, že nebude docházet k tomu, že by peníze končily v kapsách oligarchů a nebyly efektivně využity. Dokonce součástí usnesení přijatého ministry jsou pasáže, kde se zdůrazňuje, že právě kontrola zacházení s těmito prostředky je důležitou součástí pomoci. Ale opakuji, toto nebudou jenom kroky nebo prostředky, které by šly z Evropské unie na Ukrajinu. Ale ta zásadní část se bude týkat prostředků poskytovaných Mezinárodním měnovým fondem.

Důležitý prvek dohody, který byla také učiněn, a rezoluce, která byla přijata v pondělí, je rozhodnutí, že usilujeme o vyslání mise a podporujeme vyslání mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě na Ukrajinu. Tahle mise by měla monitorovat situaci na celém území Ukrajiny. Je to mise, která by měla mít dost velký rozsah. Týkalo by se to vlastně stovek pozorovatelů, takže to může být, odhadnu, třeba 1 500, takže to je opravdu velice rozsáhlá mise. Byl by to zdroj objektivních informací. Samozřejmě problémem schvalování tohoto kontingentu pozorovatelů je, že do této chvíle, pokud mám poslední zprávy, stále chybí souhlas z Ruska s tím, aby mise mohla být definitivně vyslána. Takže je to věc, o které se permanentně jedná, a já věřím, že je to něco, co musí být splněno, a dělá se pro to všechno. Takže tato mise pozorovatelů na území Ukrajiny, to je věc, která je dalším požadavkem, který podpořila Rada ministrů členských států Evropské unie.

Takže stručně shrnuto, nacházíme se stále ještě v onom druhém stadiu restriktivních opatření, ale zároveň se pracuje už na otevření toho třetího balíku. K čemu dojde, o tom rozhodnou premiéři v průběhu zasedání ve čtvrtek a v pátek. Za sebe jsem přesvědčen, že se bude jednat o rozšíření oněch restriktivních opatření vůči určitým konkrétním osobám a bude se hledat pravděpodobně využití některých dalších opatření, na kterých bude mezi členskými státy shoda. To je to, co se bude odehrávat v nejbližších dvou dnech.

Dovolte mi, abych se tedy ještě obecně vyjádřil k tomu, co se odehrálo v posledních dnech na Krymu. Já bych tady rád řekl, vážení kolegové, asi toto. My samozřejmě tady můžeme mít různé názory na současnou ukrajinskou vládu. Můžeme mít různou míru víry, skepse, pochyb, protože víme, že ta vláda je určitým kompromisem. Můžeme vést diskusi o tom, že bylo by lépe, kdyby ta vláda byla inkluzivnější, což byl vlastně také původní požadavek Unie, a to prosazovali ti tři ministři na své misi uprostřed těch nejdramatičtějších dnů, když navštívili Ukrajinu a snažili se pomoci vést k tomu, aby byla sestavena vláda dostatečně široce rozkročená, která by odřezala ty dva extrémy a opírala se spíš o politický střed. Víte, že se to úplně nepovedlo. Chtěl bych tady, protože jsem v ukrajinském parlamentu byl, znovu připomenout, že skutečně jsem slyšel od představitelů současných opozičních stran, jako je Strana regionů, že jim to bylo nabídnuto a oni to odmítli z důvodů, které nám řekli. Takže ta vláda samozřejmě není ideální.

My jsme mnohokrát a opakovaně a teď i v posledních dnech opakovali ukrajinským představitelům, já jsem mluvil třeba s ukrajinským ministrem zahraničí v pondělí, že nám nesmírně jde o to, aby se skutečně zvládlo připravit prezidentské volby na 25. května. Pokládáme to za velmi důležitou věc a myslím si, že je tady více politiků Unie, kteří si přejí, aby se tento proces zvládl.

Hlavní úkol vlády je normalizovat situaci v zemi, garantovat to, že bude fungovat policie, že země bude maximálně pod kontrolou státní administrativy. Ale můžeme mít různé pochyby. Víme, že extrémy se nepodařilo ořezat. Že i, řekněme, v těch politických reprezentantech Ukrajiny se ozývají názory, které musíme kritizovat, protože nám nemůže vadit (nevadit?), pokud jsou tam třeba v rámci Pravého bloku, to jsou politici, kteří jednoznačně odmítají Evropu, jsou jednoznačně protievropští. A pokud by neuspěla i ta evropská mise, tak si umím představit, že by se vezli po vlně boje proti všem. Což je určitě něco, co nepomáhá. Že lze mít velké výhrady a pochyby o tom, jak tato vláda, která je poměrně křehká, zvládne všechny těžké úkoly, které před ní stojí.

Ale já bych vás tady teď požádal, abychom toto trochu odsunuli bokem a věnovali se věci, která mi připadá v posledních dnech úplně zásadní, a to je to, co se odehrálo na Krymu. Referendum, které se odehrálo. A to, co se odehrálo v posledních dnech, kdy ruský prezident, ruská Duma a ruská politická elita se rozhodli, že Krym připojí k Rusku. Na tohle bych chtěl teď soustředit vaši pozornost, protože mně připadá, že bychom si měli uvědomit, že tohle je skutečně něco nesmírně nebezpečného.

Pokládám za velice nebezpečné, aby se prosadila myšlenka, že se budou konat referenda o hranicích. Chápete? Že budeme dělat referenda o hranicích státu. Já bych vám rád řekl, že tady v Evropě žijeme celá desetiletí v míru právě proto, že respektujeme své hranice. Chtěl bych vám připomenout, vážení kolegové, že se tady respektují hranice mezi Německem a Francií. Že se respektují hranice mezi Německem a Polskem. Že se tady respektují hranice mezi Maďarskem a Slovenskem. Tady nikdo nepřichází s tím, jak to bude s Alsaskem-Lotrinskem nebo kolik žije Poláků na Těšínsku.

My jsme si zvykli na to, že se tyto věci nestávají součástí politických debat, protože asi všichni tušíte, kam mířím. Pokud připustíme tuto debatu o hranicích, pokud řekneme, že se budou konat referenda o hranicích, tak se řítíme do pekel a celý život, který jsme tady měli, a byl tu určitý bezpečnostní řád, může být velmi rychle rozmetán.

Já bych vám, přátelé, rád řekl, že jsem velice znepokojen, když v různých denících a různých časopisech, plátcích v Evropě čtu, že někteří političtí představitelé řekněme některých extrémně nacionalistických stran s obrovským nadšením vítají výroky pana Putina o právu na sebeurčení. Přál bych vám si přečíst některé články a titulky v Maďarsku extrémních nacionalistů, kteří jsou nadšeni tím, co se dneska děje, a říkají: ano, konečně to řekl někdo nahlas. A teď bych mohl jmenovat etnika, která dneska říkají - v Evropě! nejsme někde na Středním východě, jsme v Evropě - konečně slovo do pranice! Konečně někdo přišel s tím úžasným nápadem! Co kdybychom také začali dělat referenda? Přátelé, já vám garantuji, jestli se tahle myšlenka má prosadit, je veta po mírové a bezpečné Evropě! To je konec! Jestliže se přestanou respektovat hranice, jestliže si řekneme, že to všechno je věcí debat, tak se nedobereme nikdy ničeho.

Uvědomte si, přátelé, že to je debata, která nikdy nekončí. Kdo má právo kde žít a budeme počítat počet obyvatel. Vezměte si samotný Krym. Říká se - vždyť tam přece Rusů je hodně. Samozřejmě je jich tam hodně, protože všichni víte, že v roce 1944, když se Stalin rozhodl, že chce mít klid na Jaltskou konferenci, tak to tady vystěhoval. A jak dlouho tam byli? Říká se, že patří Rusku Krym. Jak dlouho? Sto padesát dvě stě let. Předtím tam žili Tataři. Jak to budeme počítat, komu to patří? Patří to tomu, kdo tam žil 400 let předtím, nebo tomu, kdo tam žil potom 150 let? Obyvatelstvo, které tam zrovna je, budeme sčítat a budeme podle toho rozhodovat, kam to patří? Chápete, to nejsou věcí, které dnes jsou napsány na nebi. To je otázka dohody lidské společnosti, že si řekne: Tohle budeme respektovat, protože chceme žít v míru. Nebudeme na sebe vytahovat, kdo kdy s kým bojoval, kolik nás tady bylo přes 100 lety, 150 lety. Přesně tohle jsou věci, které mají v sobě strašnou nebezpečnost, obrovský rizikový potenciál! Ve chvíli, kdy se takto učiní předmětem debat, tak se z toho stane nenávist a nakonec to může vést k občanským válkám a k rozmetání systému, ve kterém žijeme.

Takže já říkám jako základní věc, na které bych byl rád, kdybychom se shodli. Ve chvíli, kdy někdo začne pořádat referenda kvůli hranicím na základě toho, že řekne "mám tam národnostní menšinu", tak jsme v pekle! Přátelé, jeden výrok vám řeknu z projevu pana Putina. V projevu, který měl, řekl tato slova. On tam řekl: Naši ruští občané večer uléhali do svých postelí spát. Ráno se probudili a zjistili, že jsou za hranicemi jiného státu. Chápete? Říká: A zjistili, že jsou najednou jenom menšina. A říká: My Rusové, zřejmě tedy v roce 1991, kdy došlo k rozpuštění původního Sovětského svazu, on říká: my jsme byli agrableni, my jsme byli oloupeni, nám to bylo ukradeno, ta území. My jsme si mysleli, že když vzniklo Společenství nezávislých států, říká Putin, že to nakonec stejně bude jedno gasudárstvo, jak říká. Ale ukázalo se, že ne. Vždyť v tom byl rubl společný a podobně! Ukázalo se, že ne, a tak jsme byli oloupeni a bylo nám to ukradeno. Nezlobte se, nechtěl bych být tedy v kůži dneska představitelů těchto zemí. A také si všimněte, že reakce těchto států - Kazachstánu, Běloruska a dalších - jsou velmi opatrné. Tam je evidentně vidět, že oni jsou téměř zmateni situací a nevědí, jak na to reagovat, protože všechny ty státy počítají třeba, kolik mají Rusů na svém území, a teď se dozvěděly, že vlastně jejich území byla ukradena Rusku. Chápete? To je to, co mi na tom projevu připadá velmi zásadní. Jako by se tady tvrdilo, že rozpad Sovětského svazu byl jakoby zločin spáchaný na Rusku, a teď je otázka - to znamená, že ten zločin se má napravit? Mám potom věřit slovům pana Putina, když říká, že mu stačí Krym, že nebude vznášet další nároky, když vlastně ten projev sám vede zároveň i jiným směrem? On vede k tomu, že tady je oloupené Rusko, které bude chtít, aby se ti, kteří se stali národními menšinami, stali opět součástí zřejmě nějakého jednoho velkého společného Ruska, kde mohou společně žít s ostatními Rusy. A teď je otázka, kolik tam musí být Rusů v tom prostoru, abychom o tom mluvili jako o potenciálně ruském území, a kde tento proces skončí. Je to pravda, že byli Rusové utlačováni na Krymu? Ptám se. Máme nějaké doklady toho, že Rusové na Krymu skutečně trpěli, tak jak to zní v oficiálních prohlášeních? To je složité.

Já si pamatuji, že jsem viděl časopis Time z roku 1938, který byl celý věnován tomu, jak Němci trpí v hraničních územích Československa. A byl to časopis, který mě fascinoval, protože z toho časopisu jsem si odnesl pocit, že ti Češi jsou něco strašného. Týrají tam téměř ty ubohé, ty, kteří tam žijí, třou bídu s nouzí, a ti Češi jim to dělají naschvál. Rozumíte, tohle jsme zažili na vlastní kůži, tento typ propagandy! A teď máme být přesvědčováni o tom, že Rusové na Krymu trpěli, a proto bylo nutné, aby teď dokonce v tomto projevu Vladimir Putin přiznal, že to jsou ruské jednotky. Všichni víte, že to popřel. Mnohokrát to opakovaně veřejně popřel. V tomto projevu poprvé oficiálně řekl: Ano, my jsme rozšířili kontingent ruských jednotek na Krymu, protože jsme se rozhodli, že pomůžeme oněm Rusům, kteří tam trpěli a byli utiskováni. Vy všichni tušíte, že když ruskojazyčného obyvatelstva na Krymu bylo 58 %, tak je těžko si představit, pod kým tam tedy vlastně trpěli. Samozřejmě můžeme říci, že obyvatelé Krymu trpěli. Trpěli proto, že na Ukrajině byla vláda, o jejíž úrovni nemáme dneska iluze, a samozřejmě že trpěla celá Ukrajina pod vládou, která byla zkorumpovaná, se kterou drtivá většina obyvatel byla nespokojena. To znamená, nespokojenost obyvatel na Krymu byla velmi podobná nespokojenosti, kterou byste našli i všude jinde v té zemi, a každý by mohl říkat, že se cítí frustrovaný z toho, že nemá kvalitní vládu, nežije v zemi, která je dobře spravována. Ale domnívám se, že to nebylo něco, co by se speciálně týkalo rusky mluvících, a ještě chápete, že z těch rusky mluvících je otázka, kdo se cítil být Rusem stoprocentním. To je složité.

Ale tím chci říci, že tahle argumentace je naprosto nejasná, mlhavá. Jestliže se stává základem referenda a pak dokonce připojení země, tak je to popření principů, na kterých stojí bezpečnostní stát, mezinárodní řád, a na tom vlastně stojí samozřejmě Evropa, ale na tom stojí nejenom Evropa. A proto mně připadá tak důležité o tom tady ve Sněmovně mluvit a proto jsem pokládal za důležité to téma tady otevřít, abychom si uvědomili, že tohle jsou principy, na kterých stojí i Česká republika. A nechci to rozvádět do detailu, protože každý si to uvědomí sám. I my žijeme z toho, že naši sousedé respektují naše hranice. A v Evropě máme mír jenom díky tomu, že jsme se dohodli, že to budeme respektovat. Já pokládám tento princip za nebezpečný!

Znovu vám opakuji, že je velmi nepříjemné vidět, kolik politických sil extrémních, nacionalistických ožilo a které v tomto vidí vodu živou. A to je nebezpečí, které nás ohrožuje. Proto vlastně tady Vladimir Putin a jeho politika skutečně přináší nebezpečné téma do Evropy a to téma tady skutečně žije. Ono už tady vlastně začalo působit. A proto si myslím, že je důležité, abychom si tady v české debatě v českém parlamentu uvědomili, s čím máme tu čest a že bychom tohle měli odmítnout. A měli bychom to odmítnout bez ohledu na to, že máme různé politické denominace, a měli bychom to odmítnout bez ohledu na to, že můžeme mít různý názor na to, jakou dáváme perspektivu této ukrajinské vládě, bez ohledu na to, jakou dáváme naději evropské perspektivě Ukrajiny.

To může být věc jiné debaty a vím, že nemusí být jednoduchá. Můžeme mít na to různé názory. Někteří můžeme být skeptičtí, někteří můžeme být v tomto více angažovaní. A já bych vás chtěl požádat, abychom to nechali stranou. Debata o Ukrajině je složitá. Nechme si to třeba na výbor. Mně připadá dnes důležité mluvit o tom, že porušení principu ochrany a respektování hranic je něco životně důležitého pro kulturu, civilizaci, pro evropskou kulturu a civilizaci, pro Evropu i pro Českou republiku. Byl bych rád, abychom se na tom dokázali shodnout. Když tohle dokážeme, tak má smysl, že toto téma není jen potom věcí výborů, kde jsem připraven o tom mluvit. Včera jsem byl na evropském výboru, kde jsme o tom vedli diskusi. Myslím si ale, že je to tak zásadní, že to patří i na plénum Sněmovny. Tohle téma je podle mě důležité, abychom si tady vyjasnili. Protože já bych si přál, aby v tomhle česká politika měla jasno a věděla, že toto je cesta do pekel, ať sedíme tady více vpravo, anebo sedíme více vlevo.

A ještě bych vám řekl možná jednu věc, poslední, nakonec, je to řekněme poznámka na závěr k té situaci mimo můj oficiální referát. Když jsem byl malý kluk, pamatuji se, jak se dávala dětem hádanka. Dospělí se jich ptali: Jak si poradíš ve stepi, když se na tebe žene požár a ty máš v kapse krabičku sirek? Jak si tam před požárem poradíš? Správná odpověď, na kterou z nás téměř nikdo nepřišel, byla, že se požár žene díky nějakému větru a člověk má kupodivu zapálit trávu kolem sebe. A ta tráva když shoří, vytvoří ostrov, který ho zachrání před požárem, který se na něj žene. Tato stará hádanka pro děti mi přišla na mysl. A rád bych vám řekl, že mi připadá, že k té situaci na Ukrajině a Krymu se tato příhoda velice hodí. Víte proč? Protože je zajímavé, je evidentní, že revoluce v Kyjevě byla pro Vladimira Putina velice nepříjemná věc. Byl to příklad něčeho, čím se zřejmě i Vladimir Putin cítil prakticky ohrožen. Připadá mi, že strategie na to použitá by se dala nazvat strategií druhé revoluce, druhého požáru, který se zažehne někde jinde. A dokonce bych si dovolil tvrdit, že prvním místem, kde se o to pokusil, byl ten Antimajdan, který měl vzniknout v Charkově. To byl pokus, který následoval bezprostředně, dokonce se čekalo, že tam Janukovyč odjede, to se nezdařilo, a pak tím místem druhé revoluce už zůstal jenom Krym.

Rád bych vás upozornil na to, jak překvapivě podobné jsou rysy těch revolucí. Uvědomte si, že i na Krymu se začaly obsazovat vládní budovy, i na Krymu se začaly vyvěšovat vlajky, jenom jiné, i na Krymu se začali pohybovat ozbrojenci bez označení, bez jasné identifikace, podobně jako byla domobrana a podobně. Jste překvapeni, když zjistíte, že celá řada prvků té jakoby revoluce krymské má překvapivě analogické znaky jako to, co se odehrálo na Ukrajině. Dávám vám to spíše jako motiv, že strategicky je to velmi zajímavé - jednu revoluci utlumit tím, že vyvoláte druhou a ta druhá vlastně vás chrání před tou první. Připadá mi to jako zajímavá myšlenka pro pochopení událostí. Proto si také myslím, že i postup Ruska a Vladimira Putina na mě působí dojmem poměrně velmi promyšlených kroků, které mají určitou vnitřní logiku. Kdybych dokázal mluvit o tom, proč byly provedeny, myslím si, že jejich motivem je jednak ohrožení myšlenky euroasijské celní unie, ale zároveň je to podle mě i odpověď na ekonomické problémy, které Rusko mělo doma a které jsou poměrně zásadní.

Rád bych vás upozornil na to, že jedna věc jsou sankce, o kterých se mluví v souvislosti s Ruskem, a druhá věc je, že si myslím, že pokud se Rusko vydá na tuto cestu izolace a nezmění své chování, tak se domnívám, že z dlouhodobého hlediska riskuje, že nepříjemné dopady budou pro Rusko samotné. Domnívám se, že Evropa nebyla špatným partnerem pro Rusko. Velice mi vadí to, že se ve vystoupení pana Putina ozval tón, který jako kdyby činil z Evropy nepřítele. Mně tohle nesmírně vadí. Protože jsem přesvědčen, že Evropa není část světa, která by stála o to dělat politiku na základě obrazu nepřítele. Dokonce jsem za českou politiku vždycky zdůrazňoval, že bychom neměli stále vzpomínat na rok 1968, měli bychom minulost nechat minulostí a dát Rusku šanci budovat nový typ politiky, nový typ státu.

Mohl bych vám přečíst projev Vladimira Putina z roku 2002. Projev, ve kterém Vladimir Putin - a myslím, že to řeknu z hlavy docela přesně - ve kterém říká: Rusko nechce stát samo proti zbytku světa. Rusko nechce být ten, kdo stojí na jedné straně a má ostatní jako nepřátele. Rusko je stát, který chce být moderní, který se chce jasně hlásit k principům mezinárodního práva, k principům, které jsou základem mezinárodní bezpečnosti. Rusko chce být předvídatelné a chce být dobrým partnerem všem. To je Putinův projev z roku 2002.

Jsem opravdu nešťastný z toho oblouku, který se tady opsal, když dnes poslouchám pana Putina, který mluví o Evropě jako o nepřátelském celku. Jsem přesvědčen, že Evropa, a to tady garantuji, na jednáních Rady je celá řada ministrů, se kterými si budeme velice rozumět v tom, kdybychom měli šanci vytvořit mosty, utvořit prostor pro jednání, abychom bránili této eskalaci, ke které v tuto chvíli dochází. Nemyslím si, že je to jen kvůli strachu o Evropu a její pohodlí. Jsem přesvědčen, že tohle je nevýhodné i pro Rusko samotné. Ano, Rusko může v případě ekonomických sankcí přesunout část své ekonomické aktivity na východ, ale jednak plynové trouby jen tak rychle nenatáhne, to je záležitost pěti šesti let, to je komplikovaná věc, a pak se domnívám, že Číňané i takovouto pomoc pak neudělají nikdy zdarma. Tím jsem si jist, že i tohle je poměrně nákladná operace. Domnívám se, že Evropa byla pro Rusko vždy výhodný a korektní partner a že bude těžko někoho podobného ve světě jen tak hledat. Protože mezinárodní obchod není jednoduché a pohodlné prostředí. Připadá mi, že v tomto smyslu je to obrovská chyba.

Pokud se Rusko vydá na cestu izolace, myslím, že po čase zjistí, že se zbavilo partnera, který byl obrovskou šancí pro Rusko z hlediska modernizace, technologií a podobně. Nemyslím si, že je to věc jen naší váhavosti. Pokud nemáme radost z toho, že se děje proces, ve kterém se najednou jakoby mění zásadně ta situace. Připadá mi, že je to proces, na kterém sice ztrácíme, ale že na něm bude významně ztrácet Rusko. A přál bych si, kdyby k tomuto procesu nedošlo.

Já si nemyslím, že bychom stáli na prahu nějaké studené války. Já si nemyslím, že bychom mohli znovu spět do prostředí nějakého bipolárního světa. V tom se svět dnes změnil. Myslím si, že Rusko tuhle roli hrát do budoucna ani nemůže a podobné úvahy a řeči nepřijímám. Myslím si ale, že pokud Rusko nezmění směr svého chování a uvažování, může se samo dostat do izolace politické a do určité izolace i ekonomické, která bude pro Rusko samozřejmě podle mě z dlouhodobého hlediska velice nevýhodná.

Takže to je mé vidění situace.

Možná poslední, co bych vám rád ještě řekl, je, že z hlediska České republiky samotné bych vás ujistil, že samozřejmě bezprostřední nebezpečí dnes České republice nehrozí. V krátkodobém a střednědobém horizontu může docházet k věcem, které souvisí s možnými protiruskými sankcemi a především s možným uplatňováním onoho třetího balíčku sankcí. Nicméně to jsou ale věci, kde začínáme pracovat na dopadových studiích a zvažovat, co by to znamenalo pro funkční hospodářství a hospodářskou situaci v zemi.

Z hlediska dlouhodobějšího bude nepochybně nezbytné analyzovat dopady této krize na vztahy k Rusku i vzhledem ke globálnímu bezpečnostnímu pořádku a dopady na bezpečnost České republiky. Analýzy v této oblasti dnes probíhají, jak jsem řekl, v Evropě, zpracovávají se, a mohu vás ujistit, že v České republice se jimi začínáme zabývat také. To základní ale platí: v této chvíli podle mne nemáme problém s nějakým nebezpečím zvýšené migrace a ani si nemyslím, že by teď byla nějakým způsobem ohrožena bezpečnost země. Jakkoli čelíme vážné politické krizi, akutní to pro Českou republiku ještě zdaleka není. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a paní poslankyni za jejich úvodní vystoupení. A dříve než zahájíme všeobecnou rozpravu, musíme se vypořádat se dvěma faktickými poznámkami. S první přichází pan poslanec Benešík a prosím, aby se připravil pan poslanec Petr Fiala. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, milé kolegyně a kolegové, jen pro informaci. Výbor pro evropské záležitosti včera po zasedání Sněmovny pořádal schůzi, která byla monotematická. Zabývali jsme se situací na Ukrajině. Naším jediným hostem, zásadním hostem, byl pan ministr zahraničních věcí Zaorálek. Nepřijali jsme žádné usnesení, nebylo to ani v plánu, ale z diskuse bylo zřejmé, že panu ministrovi vyslovujeme podporu v jeho krocích, které v této záležitosti učinil.

A ještě využiji toho, že mám slovo, jenom krátce zmínit jeden aspekt problému na Ukrajině, který není dostatečně zmiňován, a sice jaderná bezpečnost. Ukrajina se výměnou za záruky za územní soudržnost, jejichž signatářem je taktéž Rusko, vzdala jaderných zbraní. Tím, co Rusko udělalo, že porušilo tuto dohodu, tuto garanci, vysílá jasný signál režimům, jako je Severní Korea, jako je Írán, které se Západ, a nejenom Západ, i Rusko snaží přimět k tomu, aby jaderné zbraně nevyvíjely. Čili potom tento tlak v podstatě ubírá na síle a možná nemá žádnou váhu.

Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci a prosím pana poslance Petra Fialu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, ve svém vystoupení, které je vlastně otázkou, mohu navázat na pana předsedu Benešíka. Jsem rád, že po včerejším velmi důkladném jednání výboru pro evropské záležitosti i po dnešním vystoupení pana ministra zahraničí mohu konstatovat, že jako představitel opozice podporuji nejenom kroky vlády, dosavadní kroky vlády, které v ukrajinské krizi dělá, ale i způsob, analýzu, přístup k tomu, jak je tady představil pan ministr zahraničních věcí, protože, myslím, správně chápe to mimořádné nebezpečí ruského postupu na Krymu, potenciální ohrožení mezinárodního řádu, mnoha nebezpečí, která z toho vyplývají. Jediné snad, v čem bych se od něho odlišil, je to, že já se domnívám, že i ve střednědobé perspektivě tento postup Ruska ohrožuje bezpečnost České republiky. Ale s tím se pojí i moje otázka.

My jsme ráno na výboru pro evropské záležitosti měli přítomného pana premiéra, který nás seznamoval s pozicí České republiky před jednáním v Evropské radě, a samozřejmě že debata o dalším postupu vůči Rusku bude mezi evropskými zeměmi poměrně složitá. Jsou země, které jsou pro velmi tvrdý postup, pro zpřísnění toho druhého balíku sankcí, pro zavedení třetího balíku sankcí, a je jasné, že z toho vznikne nějaký společný výsledek. Ale mně není jasné, jakou pozici bude česká vláda při tomto jednání zastávat. Zda bude patřit k těm zemím - což si myslím, že bychom z důvodu našeho ohrožení i naší historické skutečnosti měli - zda bude patřit k těm zemím, které budou pro co nejpřísnější postup vůči Rusku a proti jasnému (?) "NE" této ruské politice. Takže to je moje otázka na pana ministra zahraničních věcí.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci. Zahajuji tímto všeobecnou rozpravu, do které mám s přednostním právem přihlášeného pana předsedu Sněmovny Jana Hamáčka, místopředsedu Sněmovny pana Vojtěcha Filipa a potom pana poslance Schwarzenberga. Táži se, pánové, v tomto pořadí jestli můžete. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové, děkuji za slovo.

Svoje vystoupení bych chtěl zahájit tématem, na které zde zatím řeč nepřišla, ale já ho také pokládám minimálně z pozice České republiky za důležité. A musím říci, že jsem ještě trošku pod dojmem své schůzky, kterou jsem měl asi před hodinou s paní Snidevyčovou, která je zástupkyní volyňských Čechů, kteří žijí v Žitomirské oblasti, a současně i místopředsedkyní České národní rady na Ukrajině, což je střešní organizace, která sdružuje naše krajany, kteří žijí na Ukrajině. Pozval jsem ji na jednání, protože jsem chtěl slyšet její názor na situaci na Ukrajině. Chtěl jsem slyšet, v jaké situaci se nacházejí naši krajané, co je trápí, jakým problémům čelí. A samozřejmě jsem chtěl také slyšet, co by pro ně mohla Česká republika udělat.

Musím říci, že to bylo velmi zajímavé, do jisté míry i smutné, protože naši krajané jsou opravdu v těžké situaci. Mají velkou obavu z budoucnosti. Nevědí, co je čeká. Jejich synové, někteří, dostali povolávací rozkazy, že musí nastoupit službu buď v národních gardách, nebo v ukrajinské armádě. A to všechno jsou věci, které je samozřejmě trápí.

Já bych byl rád, kdyby Česká republika k tomuto problému přistoupila odpovědně, kdybychom si vzpomněli na to, že tito lidé patří k nám, jsou to naši krajané, abychom jim nabídli pomocnou ruku. Slíbil jsem paní Snidevyčové, že požádám pana premiéra i příslušné ministry, aby se této věci věnovali. Určitě je v silách České republiky přijít s nějakým řešením a s nějakým programem, který by jim nabídl například i možnost přesídlení do České republiky. Koneckonců máme za sebou velmi úspěšný program přesídlení našich krajanů, kteří byli dotčeni černobylskou katastrofou. Bylo to několik tisícovek lidí, kteří sem přišli v 90. letech. Tito lidé a jejich rodiny jsou dnes plně integrováni v české společnosti a určitě byli velkým přínosem pro ta místa, kam přesídlili.

Chtěl bych se obrátit i na paní předkladatelku usnesení s tím, zda by souhlasila, kdyby se do tohoto usnesení doplnil odstavec, který by požádal vládu České republiky, aby se věnovala problému českých krajanů na Ukrajině. Myslím si, že by to bylo důležité a to usnesení by tím bylo i vyváženější.

Tolik k té první věci. K té obecné debatě mám pár poznámek.

Za prvé jsem rád, že Česká republika je v Evropské unii předvídatelná, že skončila taková ta dobrovolná izolace, kdy Česká republika postupovala naprosto nekoordinovaně, kdy přišla s nějakým nápadem, většinou kritickým vůči našim partnerům v Evropské unii, a své postupy s partnery mnohdy nekonzultovala. Pokud chceme naplnit a pokračovat v tom, že Česká republika je v Evropské unii předvídatelná a že chceme být partnerem našim spojencům jak v Unii, tak v Alianci, musíme postupovat koordinovaně. Není možné přijímat jednostranná rozhodnutí a jednostranná opatření. Rozumím ministrovi zahraničních věcí i předsedovi vlády, když se vymezovali vůči výzvám, aby Česká republika zavedla jednostranné sankce, jednostranná opatření, aby jednostranně zaujímala stanoviska. To možné není, a pokud máme být spolehlivými spojenci, musíme postupovat koordinovaně.

To, co se stalo na Krymu, je situace, kdy Ruská federace překročila Rubikon a rozhodla se řešit situaci něčím, co není ničím jiným než jasným a do jisté míry bezprecedentním porušením mezinárodního práva. Je potřeba to jasně nazvat a je potřeba o tom takto mluvit. Myslím si, že v zájmu České republiky jako země menší či střední velikosti je, aby bylo mezinárodní právo vždy dodržováno, protože na tom stojí také naše budoucnost a naše samostatnost.

Na druhou stranu je také potřeba říci, že v minulosti ne vždy Česká republika k tomu přistupovala takto principiálně. A bohužel to bylo i tady v Poslanecké sněmovně, já si tu debatu pamatuji. Poslanecká sněmovna vyzývala vládu, aby ve věci Kosova dodržovala rezoluci 1244 a Kosovo neuznávala. Vláda se rozhodla jinak. A my jsme už tehdy říkali, že tím otvíráme naprosto výbušnou Pandořinu skříňku a že dopady tehdejšího rozhodnutí nás doženou. A možná bohužel zpětně by stálo za to říci "ano, byla to chyba". Nicméně takovéto paralely a takovéto analogie nemůžou nijak ospravedlnit to, co se na Krymu stalo. Prostě řešení formou nasazení vojenské síly na teritoriu jiného členského státu je nepřijatelné. Já samozřejmě tu pozici mám jednodušší než někteří moji kolegové, já jsem byl proti Kosovu, mluvil jsem proti Jižní Osetii a Abcházii a té anexi, která tam proběhla, a jsem tedy proti situaci na Krymu.

Nicméně ta věc nemá jen tento rozměr. Tam se objevila ještě jedna velmi zajímavá věc, na kterou je potřeba také upozornit, a to je ten aspekt, který je na rozdíl od příkladů, které jsem uváděl v minulosti, docela nový, a to je nasazení jednotek, které jsou neidentifikované. To jsou jednotky, které nemají žádné označení, ke kterým se nikdo nehlásí. To podle mého názoru otevírá další Pandořinu skříňku. Ptám se, jak to bude v budoucnu, jestli není zase nějaký nový precedens, který tady v tomto případě zavedlo Rusko, kdy se má nějaký malý stát, který sousedí s velkým státem, bát, kdy se na jeho území objeví nějaké neoznačené tanky, které dojedou až do hlavního města a nikdo se k nim hlásit nebude. Je to nový precedens z hlediska ženevských konvencí. Já vůbec nevím, jak by se postupovalo v případě nějakého konfliktu k takovýmto neoznačeným kombatantům. A to je věc, která je podle mne taky velmi nebezpečná.

Nicméně situace na Krymu - a já si myslím, že je možné debatovat o tom usnesení, jak ho navrhla paní poslankyně Němcová, a myslím, že celkem velmi jasně vystihuje postoj Poslanecké sněmovny, aspoň jak ho vnímám, a vystihuje i postoj České republiky, potažmo Evropské unie - situace na Krymu by asi neměla zastínit to, co se děje ve zbytku Ukrajiny. Tam je potřeba stále trvat na tom, aby situace na Ukrajině samotné, tedy mimo tu otázku konfliktu na Krymu, dále neeskalovala, aby celá věc směřovala k politickému řešení.

V této věci je potřeba říci, a pan ministr o tom tady mluvil, že ukrajinská vláda udělala celou řadu chyb, a je potřeba ty chyby tady pojmenovat a je potřeba na tu vládu působit, aby tyto chyby neopakovala. Jazykový zákon byla samozřejmě fatální chyba. Myslím si, že to došlo už i těm největším radikálům v ukrajinské vládě, že tímto směrem se vydávat neměli.

V této souvislosti si kladu otázku, a možná by stálo za to, aby nám na to ministr zahraničí odpověděl, jaký je osud té dohody tří ministrů zahraničních věcí s tehdejším prezidentem Janukovyčem. Ta dohoda platí, neplatí, nebo jaké jsou podklady a východiska pro jednání o nějakém uspořádání na Ukrajině? Platí stále to, že na Ukrajině bude snaha o ustavení vlády národní jednoty? Pokud ano, tak je potřeba také na vládní garnituru působit, aby tak konala a aby se aspoň pokusila vyslat signál k regionům na východ, aby měly pocit, že jsou také v Kyjevě zastoupeny.

A co je podle mého názoru naprosto klíčové, je prezidentská kampaň. Souhlasím s tím, že je potřeba uspořádat prezidentské volby. Nic jiného než volby situaci na Ukrajině nevyřeší, ale je potřeba i ze strany Evropské unie působit na jednotlivé kandidáty, kteří budou v té kampani kandidovat, aby ta kampaň neznamenala další rány a další trhliny na jednotě Ukrajiny, protože podle mě stále platí, že tím největším nebezpečím, které by mohlo být na konci celého příběhu, je nějaké rozdělení Ukrajiny na východní a západní, se všemi důsledky a dopady, které by to mělo. Tady já vidím velký prostor i pro evropskou diplomacii a pro naši demokracii, abychom působili na ukrajinskou politickou reprezentaci, aby dále neprohlubovala rány, které byly učiněny, a aby se snažila zemi udržet pohromadě. K tomu by samozřejmě měla sloužit i prezidentská kampaň.

Poslední věcí, ke které se chci vyjádřit, jsou sankce a opatření mezinárodního společenství. Všichni se shodneme, že jakkoliv je ta situace složitá a jakkoliv je komplikována jednostranným krokem Ruska na Krymu, tak by neměla mít jiné než politické řešení. Abychom k takovému politickému řešení dospěli, je potřeba zasednout u jednacího stolu a začít vyjednávat. Já chápu a vidím, že ne všichni aktéři jsou k jednání ochotni. K tomu asi tedy mají sloužit i sankční opatření, aby stimulovala či donutila všechny partnery nebo všechny aktéry, aby zasedli k jednacímu stolu. Nicméně i v otázce sankcí je potřeba postupovat velmi opatrně. Já souhlasím s tím, že sankce mohou být velmi dobrým nástrojem k tomu, abychom dosáhli nějakého cíle. V této věci je potřeba si tedy jasně definovat, jaký ten cíl je, zda tím cílem je - a já doufám, že ano - dostat všechny aktéry k jednacímu stolu a zahájit seriózní rozhovory o tom, kam se bude Ukrajina ubírat. Nicméně nic by se nemělo přehánět a je potřeba mít na paměti také širší kontext této věci.

Víte, tady se mluví o tom, že je potřeba zavést tvrdé ekonomické sankce vůči Rusku, že je potřeba zacílit na ruskou ekonomiku a jít tímto směrem. Já bych před tím velmi varoval z jednoho prostého důvodu. My jsme tady historicky v době studené války měli jistou míru stability díky tomu, že tady fungovala taková ta doktrína vzájemně zaručeného zničení, to znamená, že obě strany věděly, že když zmáčknou ten knoflík a vyletí rakety, tak to bude to poslední, co ve svém životě udělaly, protože odveta, která přijde z druhé strany, bude obrovská. Já bych varoval před eskalací napětí a rétoriky do situace, kdy bychom se rozhodli zavést nějaké drastické ekonomické sankce proti Ruské federaci za prvé bez jasného cíle - já zatím nevím, co by mělo být cílem nebo důvodem k zavedení takovýchto masivních sankcí -, ale současně kdy bychom takovéto sankce zaváděli za cenu, že na konci toho příběhu bude zničená evropská ekonomika, zničená ruská ekonomika, naprostá destabilizace. Na konci tohoto příběhu může být velmi turbulentní vývoj jak v Evropě, tak v Ruské federaci. Já se obávám, že kdybychom se vydali touto dle mého názoru velmi nebezpečnou cestou, tak na konci tohoto příběhu tady mnoho z nás sedět nebude, bude tady sedět úplně někdo jiný, s úplně jinou rétorikou. Myslím si, že to by bylo nebezpečné. K té věci je potřeba přistupovat uváženě, diplomaticky, s rozmyslem, a vždy mít na paměti, že jiné řešení než diplomatické možné není.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu předsedovi. Prosím k mikrofonu pana místopředsedu Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, členové vlády, paní a pánové, já si dovolím, ač nerad čtu projevy, vám něco přečíst. Obdržel jsem v pátek dopis předsedy Komunistické strany Ukrajiny Petra Simoněnka a dovolím si vám ho odcitovat, už z toho důvodu, že ty věci, které budu dále říkat, mají základ právě v tom, za co nejen mně, ale i členům KSČM děkuje. Děkuje za podporu, kterou poskytujeme pracujícím a Komunistické straně Ukrajiny:

Desítky tisíc ukrajinských komunistů, kteří v současných těžkých podmínkách nadále obhajují naše společné ideály a zájmy pracujících, žádají mezinárodní komunistické, dělnické a levicové hnutí o podporu a solidaritu.

O tragických událostech v Kyjevě ve dnech 20. až 22. února 2014, v průběhu kterých zemřelo mnoho našich spoluobčanů, i o našem stanovisku k těmto událostem jsme vás nejednou informovali. - I to vám mohu přečíst, jakou jsem dostal informaci.

Upozorňovali jsme na stále intenzivnější vměšování do vnitřních záležitostí Ukrajiny ze zahraničí. Prosazovali jsme názor, že napětí na Ukrajině je třeba řešit dialogem všech politických sil. Navrhovali jsme vytvoření nezávislého lidového kontrolního orgánu, který by dohlížel na činnost vlády a připravil celostátní referendum, ve kterém by lid Ukrajiny právoplatně rozhodl o své budoucnosti. Navrhovali jsme vytvoření instituce volitelných soudců i politickou reformu, která by vedla k decentralizaci státní moci na Ukrajině. Naše výzvy nebyly vyslyšeny ani bývalým prezidentem Janukovyčem, ani vůdci tehdejší opozice.

Ukrajina se dostala na samou hranici společenského a sociálního rozvratu, faktického bezvládí a anarchie. V důsledku demoralizace celého mocenského aparátu na Ukrajině téměř přestal fungovat systém výkonné a soudní moci. V současné době není nikdo, kdo by zajišťoval dodržování zákonů. Na Ukrajině stále posilují moc ozbrojené nacionalistické a ultrapravicové skupiny, které jménem revoluce mohou občanům zabírat majetek, dopouštět se na nich násilí a zastrašovat je. Situace se vymkla kontrole, přičemž vedoucí představitelé policie a vnitra, kteří se rekrutují ze včerejší opozice, v lepším případě nemají na ozbrojené skupiny žádný vliv a v horším případě se sami tiše účastní nezákonností.

Aktivisté KS Ukrajiny se stali prvními oběťmi útoků. Je všeobecně známo, že snahou ukrajinských nacionalistů a západních velmocí je úplná likvidace komunistického hnutí na Ukrajině. V podmínkách rozpadu právního systému jsou komunisté vystaveni vydírání a zastrašování, jsou fyzicky napadáni, dochází k zabavování majetku včetně stranických tiskáren. Jsou snahy o úplné paralyzování činnosti KS Ukrajiny. Nejmarkantnějším příkladem byla "revolucionáři" provedená konfiskace kanceláře Komunistické strany Ukrajiny v Kyjevě a okradení pracovníků, kteří byli v budově. Velká část našich regionálních kanceláří byla vyrabována a vypálena. Na Ukrajině byly zničeny stovky památníků druhé světové války.

Tragické události na Ukrajině jsou důsledkem sebevražedné politiky uskupení, která v boji o moc úplně ignoruje možnost kompromisu a dialogu s oponenty, čehož aktivně využívají radikální hnutí, která si osobují právo se pod opozičními hesly dopouštět jakýchkoliv nezákonností.

V této těžké době KS Ukrajiny hájí práva prostých lidí, bojuje za splnění svých programových cílů a snaží se o obnovení a růst vlivu komunistické strany na celé Ukrajině. I nadále podporujeme zájem lidu na zachování teritoriální jednoty Ukrajiny. K tomu je potřeba zahájit co nejširší dialog všech politických sil. Komunistická strana Ukrajiny zastává názor, že federalizace a zvýšení pravomoci regionů může zachránit teritoriální jednotu Ukrajiny a vytvoření podmínek pro návrat ke klidu a vzájemnému porozumění mezi občany celé Ukrajiny.

Obracíme se na všechny komunistické, dělnické a levicové strany se žádostí, aby i nadále poskytovaly Komunistické straně Ukrajiny podporu a pomoc v jejím nelehkém boji za společné principy a cíle.

Jménem tisíce našich členů vám děkuji. S úctou Petr Simoněnko.

Já jsem to přečetl právě proto, abych nebyl podezírán z nějakého nahrávání tomu, co se odehrálo na Krymu, a chránění zájmů jiných států na území Ukrajiny.

Já jsem přesvědčen, že pokud tady někdo hovoří o společných hodnotách Evropy, o hodnotách, které je třeba chránit v rámci Evropské unie, tak je potřeba mezi tyto hodnoty brát také minimálně právo na odlišný politický názor, na právo se podílet na správě věcí veřejných, na tom, aby všechny politické názory mohly být zastoupeny na rozhodování o dalším osudu jakékoliv země. A v tomto ohledu je potřeba říct, že není možné jednostranně podporovat moc, která se ujala svých funkcí způsobem, který odporuje zásadním evropským hodnotám. Já jsem na to upozorňoval i v televizním pořadu, že ukrajinský rabín vyzval Židy žijící na Ukrajině, aby se vystěhovali do Izraele, právě při paměti toho, že už za Bohdana Chmelnického byly pogromy na Židy, že za druhé světové války to bylo také neustálé vybíjení od nacionalistů, a myslím si, že česká populace tam byla také ve velmi těžkých podmínkách a nakonec je tam v těžkých podmínkách i dnes. Bandy banderovců skutečně zavraždili nemálo občanů České republiky, Slovenské republiky, venkoncem i mé příbuzné.

Takže v tomto ohledu jsem přesvědčen, že zásadní otázka, která tady je, je, jestli vůbec nová moc je schopna respektovat dohodu, kterou udělal prezident Janukovyč s třemi ministry zahraničních věcí Evropské unie. Jestli tedy ovládají onen Majdan, jestli skutečně mohou být těmi, kteří budou reprezentanty státní moci na Ukrajině. Já podporuji co nejdřívější volby jak prezidentské, tak samozřejmě parlamentní, aby se moci na Ukrajině uchopili lidé, kteří byli zvoleni ve svobodných volbách, protože jinak se tady dostaneme do situace, kdy budeme podporovat někoho, kdo jenom jiným způsobem do jiných kapes rozkrade případné miliony eur, miliony korun, nebo miliardy, které nebudou sloužit občanům Ukrajiny.

V tomto ohledu mi tedy není jasno a rád bych znal názor pana ministra zahraničí na to, jaká je odpověď na zveřejněný telefonát mezi paní Ashtonovou a ministrem zahraničních věcí Estonska, kdo to vlastně střílel do policistů, do demonstrantů na Ukrajině. Kdo to byl? A v této souvislosti mám další otázku, kterou by neměla odpovědět paní Ashtonová, ale zejména by ji měli odpovědět ti, kteří jsou dnes ve vládních funkcích na Ukrajině. Proč není ochota vytvořit vyšetřovací orgán, který by řešil to, co se tam ve skutečnosti odehrálo?

Nikdo v hodnocení nezpochybňuje, že situace tam dobrá nebyla dlouhou dobu. Válka jednotlivých skupin oligarchů pravděpodobně nemůže být vydávána za fungování demokratického právního státu. Já bych v tomto ohledu byl rád, aby Česká republika jako člen Evropské unie postupovala minimálně s velkou odpovědností za to, že svého času, od roku 1919, byla jedna z částí současné Ukrajiny také součástí bývalého Československa. A v tomto ohledu, pokud budu respektovat názor KS Ukrajiny a většiny ukrajinského lidu, že má být zachována teritoriální jednota Ukrajiny, tak pravděpodobně pro to musíme nějakým způsobem přispět. Jeden návrh tady řekl předseda Poslanecké sněmovny. Nemám proti němu vůbec nic. Ano, postarejme se tedy o to, pokud se někdo z volyňských Čechů bude chtít vystěhovat zpátky do České republiky, nic proti tomu nemám, ale udělejme to slušným způsobem, aby to nevypadalo, že rozebíráme jednotnou Ukrajinu. To asi není smyslem takového opatření. Ale proč o to volyňští Češi žádají? Cítí se tam bezpečně? Cítí tam nějakou perspektivu, v tomto státě, o kterém si myslím, že by měl zůstat jednotný, demokratický a s evropskými hodnotami? Požadujeme od těch, kteří jsou dnes vůdci na Ukrajině, aby respektovali evropské hodnoty včetně práva na politickou organizaci, politický názor a účasti ve volbách? Chceme to od nich, nebo je naším zájmem něco jiného? Teď myslím zájem České republiky.

V tomto ohledu si myslím, že unáhlené závěry jsou závěry, které nemají hodnotu do budoucna, a požaduji od české zahraniční politiky, aby všem měřili stejným metrem. To jsou podle mého soudu zásadní kroky, které můžeme udělat my jako téměř sousední stát pro jednotnou Ukrajinu. V tomto ohledu jsem přesvědčen, že otázky, které tady můžeme dnes položit nebo budou položeny při jiné příležitosti, by měl pan ministr zahraničí také přenášet na jednání evropské Rady ministrů zahraničních věcí, aby přesně v tomto duchu, podle těchto evropských hodnot byl poměřován současný stav na Ukrajině. To je podle mého soudu zásadní.

A dovolte mi jedno drobné odbočení. Pokud jde o samotné mezinárodní právo, už v právní teorii jsme se učili, co to je územní plebiscit. Ten samozřejmě známe. Známe samozřejmě i mezinárodní pakt o občanských a politických právech, který v článku 1 odstavci 1 říká, "že každý národ má právo na vlastní politický režim, na využívání svých přírodních zdrojů". Pokusme se tedy respektovat, že i tohle je závazek, který Česká republika převzala po bývalém Československu, protože to je ve Sbírce zákonů zveřejněno pod č. 120 z roku 1976. Je to jeden z našich závazků a nezapomínejme na něj, protože to je jedno ze základních práv, které máme. I pro nás je velmi důležité a neměli bychom si nechat mluvit do toho, jakým způsobem budeme využívat vlastní zdroje a jakým způsobem budeme organizovat náš stát. Ale samozřejmě tak, že budeme hodnoty, které jsou tam, vyžadovat pro sebe, ale i pro ostatní.

Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu místopředsedovi. Než předám slovo panu poslanci Schwarzenbergovi, musíme se vypořádat se třemi faktickými poznámkami. S první přijde pan poslanec Foldyna, poté pan ministr Stropnický a poté pan ministr Zaorálek. Pane poslanče Schwarzenbergu, moc se omlouvám, ale hlásil jste se s přednostním právem. Vydržte, protože faktická má přednost. Děkuji. Jenom jsem říkala, abyste věděl, proč před vámi jdou pánové, co jsou přihlášeni k faktické. Děkuji. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji. Omlouvám se za zmatky.

Já bych se prostřednictvím paní předsedající zeptal svého stranického kolegy, přítele a našeho ministra zahraničních věcí. Když mluvíme o mezinárodním právu a vyžadujeme po Rusku, aby platilo, je to stejné mezinárodní právo a stejná Helsinská smlouva, která neplatila na Balkánu, a teď chceme, aby platila v Rusku? Je to stejné právo, nebo ho jenom čteme jinak na Balkáně a jinak v Rusku? Když mluvíme o ústavě Ukrajiny, je to ta ústava, která říká, že prezidenta může odvolat pouze buď on sám, nebo smrt, anebo impeachment? Je to ta ústava, která tedy odvolala prezidenta tímto způsobem? Platí zákony na Ukrajině stále? Platí zákony i pro policisty z Berkutu, kteří bránili svoji zemi v souladu se služebním řádem a museli si v Charkově kleknout a odprosit davy? Platí také pro ně nějaké právo a ústava? Moji kolegové, nedíváme se na to pokrytecky, že pro někoho někdy platí právo? Platí pro kosovské Albánce si vydobýt svoji samostatnost různými prostředky a pro Rusy na Krymu teď neplatí to právo. Nebo jak to vlastně je?

Můj kolego a příteli Lubomíre Zaorálku, první obětí těchto konfliktů se většinou stává pravda. Byli jsme toho svědky i v minulosti. Paní Clintonová vyprávěla ve své volební kampani, jak se svou dcerou běhala po letišti a kličkovala před snajpry. Deníky Reuters jí dokázaly, že nikde nekličkovala. Ona potom přiznala, že lhala. Tony Blair říkal: Srbové na Kosovu v jedné albánské vesnici povraždili na dvacet učitelů. Reuters říká: V té vesnici je jedna škola, jeden učitel, živ a zdráv.

Dámy a pánové, nelžeme si do kapsy, nebuďme pokrytci a dívejme se na ty věci objektivně. (Výrazný potlesk zleva a zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A s další faktickou prosím pana ministra Stropnického. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, já skutečně jenom na okraj. Pozor na ty paralely. Zahraniční politika snad ještě víc než domácí svádí k takovému nadužívání až řekl bych zneužívání a někdy to hraničí až s báchorkami. Srovnávejme srovnatelné, jsou v tom podstatné rozdíly. A prosím, na ty rozdíly není dobré zapomínat.

Já bych měl z titulu své momentální funkce jenom aspoň říct pár vět k bezpečnosti České republiky. Já jsem poměrně na to skoupý ve svých vyjádřeních, ale je to právě proto, že taková vyjádření jsou nesmírně citlivá, a především proto, protože jsou často interpretovaná potom nějakým způsobem.

Chci jenom říct to, co patrně víte. U nás existují samozřejmě standardní bezpečnostní mechanismy v zájmu obrany státu a pak také existují standardní alianční mechanismy. Mohu vás ujistit, že žádné mimořádné stupně nebyly aktivovány nebo k nim není žádný důvod. Zároveň ale bych chtěl všechny ujistit, že článek číslo 5 nikdo nezrušil...

Tak. A budu korektní a skončím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a s další faktickou prosím pana ministra Zaorálka.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Já jenom něco, protože na některé věci musím zareagovat hned, mám jenom dvě minuty. (Dále mluví čím dál rychleji, hlasitěji a s gestikulací.)

Já bych rád řekl, že já jsem tady v této sněmovně měl velký projev, když se projednávalo Kosovo. Já jsem tady mluvil o tom, jaké otázky kladl Masaryk, když uvažoval o tom, jestli Češi, Moravané, Slováci budou schopni spravovat samostatný stát, jestli na to mají politicky, jestli na to budou mít ekonomicky, jestli ten stát bude životaschopný. Já jsem podobné otázky tady kladl ve sněmovně, co se týče Kosova, a vzdával jsem velké pochyby, aby na základě principu existence velké menšiny vznikal samostatný stát. A tvrdil jsem, že je to chyba. Říkal jsem to tady opakovaně a nesouhlasil jsem.

Stejně jako budu říkat, že jsem nesouhlasil s tím, jakým způsobem byly odděleny pohraniční části České republiky v roce 1938. A stejně tak říkám, že v případě Krymu se děje, s čím já stejně nesouhlasím. Kdo si tady něco lže do kapsy? Protože se to stalo nám, tak se to může stát i jiným? Já s tím nesouhlasím neustále, říkám svému kolegovi Jardovi Foldynovi. A vždycky říkám, že tento princip je zhoubný. A tento názor neměním! Já mám názor stejný! Ale protože někomu chcípla koza, tak já mám říkat, aby těm chcípla koza taky? Co to je za uvažování, ptám se! Takhle nesmíme uvažovat!

To znamená, já tvrdím, že můj názor je konzistentní, a já na něm trvám neustále! Takže žádné lhaní do kapsy! To si prostě vyprošuji!!

A druhá věc. Stejně tak říkám, když tady vystoupil Vojtěch Filip. Není pravda, že neexistuje vyšetřovací komise, která vyšetřuje to, co se děje. Ministr vnitra, SBU jmenovalo vyšetřovací komisi. Permanentně se zajímám o to, jaké jsou výsledky té komise. Takže říkejme prostě ta pravidla přesně! Pravoslavná církev, její představitel se vyjádřil, podpořil Majdan. Stejně tak řeckokatolická církev, která nám slouží pravidelně mše. Vyjádření toho rabína neznám, ale mohu vám říct, že ta situace je složitější! Bojím se pravého sektoru pana Jaroše apod. Vím, že jsou tam démoni, kteří nám ožívají. Jsou velmi nebezpeční, ti démoni! Ale nezjednodušujme to!!! (Šum v sále, ozývá se dvakrát potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi. Nyní ještě - pana předsedu Schwarzenberga požádám ještě o chvilku strpení (stojí připraven nedaleko řečniště) - s faktickou poznámkou pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já bych chtěl připomenout, už to říkal náš pan předseda, a podpořit stanovisko ministra zahraničí a vlády České republiky. Říkám to jako představitel opozice, protože si myslím, že není prostor na to hrát vnitropolitickou či vnitrostranickou bitvu v tak vážné situaci. My přece - mně tehdy byly čtyři roky, tak já si to nepamatuji, ale generace mých rodičů mi to řekla - my přece známe přesně ta slova, která teď se opakují - zvací dopis, ochrana zájmů, okupace, pobyt vojsk... My přece to známe. A kdo jiný to má říkat než my, kteří jsme to jako národ zažili!

A mě tedy fakt děsí, které vystoupení v této těžké debatě sklidilo zatím největší potlesk. Opravdu mě to děsí. A ti, kteří tak horují a obhajují postoj Ruska, hledají nějaké levné paralely a chtějí zamlžit tuhle debatu, rozdělit do mnoha úhlů, tak ať nám odpovědí na otázku, jak by asi dopadla referenda v Sudetech v 1938, kdyby v některé části Československa si územně vyhlásili referendum o připojení k německé říši. Jak by asi dopadlo to referendum? Možná by čísla o té podpoře byla velmi podobná jako čísla, která čteme od neděle. Bohužel je pravda, že i náš kolega, člen našeho parlamentu, jim na to svítí a říká: Mně je vlastně jedno, kdo mě tam pozval, mně je jedno, co se tam dělo. Já jsem se jenom díval, jestli ti lidé hlasovali ano. No, já nezpochybňuji, že ti lidé, kteří hlasovali ano, tam ten lístek vhodili. O tom přece vůbec není debata.

Já bych poprosil, jestli by pan ministr zahraničí mohl odpovědět na otázku, jakou pozici bude česká vláda v těch složitých jednáních zítra a pozítří zastávat. (Předsedající upozorňuje zřejmě na čas - není rozumět, protože mluví předsedající i řečník chvíli současně.) ... A mohu říct, že na podporu opozice, aspoň části, se může spolehnout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní ještě s faktickou poznámkou pan kolega Plzák a poté už pan předseda Schwarzenberg řádně s přednostním právem. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, byl jsem poučen svým stranickým kolegou, pozor na ty paralely. Slyšel jsem tady paralelu na ty Sudety, ale já vidím ještě větší paralelu. Vezměte si, že koncem druhé světové války osvobodila sovětská armáda území bývalého Československa, tehdejší Zakarpatskou Ukrajinu. A já tam vidím tu největší paralelu s dnešním Krymem. Tam prostě byla cizí vojenská moc, pod jejím diktátem se tam udělalo referendum. A tato oblast, která historicky nikdy k Ukrajině nepatřila, se připojila k Sovětskému svazu. Já bych se chtěl zeptat, historicky se nechat poučit: Kdo tehdá protestoval? Kdo horoval za naše zájmy? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. A ještě jedna faktická poznámka od paní poslankyně Kateřiny Konečné. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, dovolte mi se fakticky zeptat pana kolegy Stanjury prostřednictvím pana předsedajícího: Jak by asi dopadlo referendum k rozdělení Československa? Myslíte si, že byste to opravdu mohli udělat, kdybyste se lidí zeptali, co vlastně chtějí? (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. A pan předseda Schwarzenberg má slovo s přednostním právem. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych rád poděkoval ministru zahraničí za velmi obšírnou zprávu, kterou nám podal, co se týká situace na Ukrajině. Zajisté to není lehká situace. A jeví se tady docela zajímavé fenomény. Když slyším tady horovat proti revolučním změnám ze strany KSČM, tak mě to docela pobaví. Vždycky oslavovali všechny revoluce na světě a tentokrát, když se tato revoluce dělá proti velmi korumpovanému prezidentovi Ukrajiny, tak najednou jsou z toho pohoršení a vyžadují legitimitu korupčního režimu. Ale nechme tyto poznámky, je to spíše pro pobavení všech posluchačů.

Ve skutečnosti vidíme před sebou velmi vážnou situaci. Jsou historici, kteří tvrdí, že 20. století bylo nejkratší, neboť začalo v roce 1914 a končilo 1989. Já mám takový dojem, že se blížíme k podobnému stavu, že 21. století začíná, ano, zase v roce 14 a že to období mezi léty 1989 až 2013 bylo výjimečné období míru a vlády práva v Evropě, které teď přestalo.

Ať mi tady nevytýkají, že jsem zapomněl na Kosovo. Já si velmi dobře pamatuji na Kosovo, ale připomínám, že než Spojené státy a jejich spojenci zaútočili tehdy na Srbsko, snažně se snažila jak state secretary Albrightová, která ještě myslela, neboť umí srbsky, že přiměje srbského prezidenta k jistému pochopení, že nemůže pokračovat ve vyhánění Albánců z Kosova. A teprve po dlouhém a bezvýsledném jednání, ano, bylo zaútočeno bez souhlasu Rady bezpečnosti, což vůbec neschvaluji, že tento útok byl, už tehdy jsem to neschvaloval, ale byla to opravdu jiná situace. Nejdřív se opravdu dlouho pokoušela ten proces jednání v Kosovu zastavit, to vyhánění, a dojít k nějakému kompromisu, který bohužel kvůli tvrdohlavosti srbského prezidenta se nepodařil.

Teď máme ale opravdu úplně jinou situaci. Bez jediného jednání s ukrajinskou vládou nebo s ukrajinskou stranou byl Krym obsazen a oddělen od Ukrajiny a Rusko už ho přijalo jako svou součást. Je to prostě anexe cizího území. Tím prosím skončí období, kdy jsme se mohli v Evropě spolehnout, že se respektuje mezinárodní právo, že se respektuje mír. Nastoupí prostě velmoc se svými požadavky a všichni před tím ustupují. Přijmeme-li tento přístup, tak se nesmíme divit, když to 21. století bude ještě horší než 20. století. Ve 20. století, ano, se taky couvalo před násilnými režimy a výsledek byl strašný. Varuji před tím a jsem velice rád, že pan ministr zahraničí vyjádřil jasný názor, že ustupovat nemůžeme.

Přiznávám se, že jsem poněkud odlišného názoru, co se týká sankcí. Lupič nevydává svou kořist dobrovolně, to jsem ještě nikdy v životě neviděl. Pouze silný hospodářský tlak může přimět Rusko, aby aspoň ustoupilo. Bez toho to možné není a budou stejně šťastní s tím lupem, jako to bylo v Jižní Osetii a v Abcházii, které si přivlastnili před několika deseti lety. Na to bych rád upozornil. A pak bude pokračovat v nějaké jiné zemi, kde se Kremlu zachce ji ovládat. Jsme ve velmi nebezpečné situaci, když připustíme, že bezpráví zase vládne v Evropě, že velmoci mají vyšší nárok než jiné státy, že velmoci mohou menší stát oloupit o jeho území, mohou si sousední stát podmanit. Když toto připustíme, tak se nedivme, když jednou dojde taky na nás.

Taky si pamatuji, že ve třicátých letech si českoslovenští politici mysleli, že Hitler bude spokojen s anšlusem a Československo nechá na pokoji. Byl to veliký omyl. Přišel Mnichov, obsazení ostatku českých zemí, vyhlášení Slovenského štátu a už na podzim začala druhá světová válka. Tyto paralely nejsou marné. Je to vždycky, když se ustupuje zlu, když se ustupuje násilí. Proto vím, že jisté sankce, kdyby se proti Rusku vyhlásily, a zdá se, že je to nevyhnutelné, nás taky budou něco stát, budou Evropu i Českou republiku zajisté stát. Jistě, hospodářské výsledky budou menší. Prostě boj za svobodu bude něco stát. Ale svoboda, dámy a pánové, nikdy nebyla levná. Za svobodu se muselo vždycky obětovat, a dokud jsme schopni uhájit svobodu, ale taky svobodu i ostatních evropských zemí, pouze materiálními oběťmi, nikoli pak krví, pak máme děkovat pánubohu. Svoboda a nezávislost v žádném století nejsou bezpečné. Vždy se musí hájit, také v tomto 21. století.

Ale jak říkám, ano, může být, že nás to bude stát značné peníze, a buďme rádi, když nás to bude stát pouze peníze a nikoliv krev. Ale když připustíme, aby zlo pokračovalo, tak to skončí zase tím, že budeme platit i krví.

Děkuji mnohokrát za pozornost. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Karlu Schwarzenbergovi. A ještě mám poznámku jednoho přednostního práva pana předsedy Petra Fialy. Omlouvám se, pan předseda poslaneckého klubu Úsvit Radim Fiala. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Já jsem spíš chtěl vystoupit s technickou po vystoupení předsedy Sněmovny Jana Hamáčka, ale když už to dopadlo takhle, tak se nedá nic dělat. Nicméně já už nechci komentovat situaci na Ukrajině, protože už tady toho bylo řečeno dost, hodně ještě řečeno bude a nota bene, ta situace se bude jistě ještě každou chvíli měnit.

Ale kam chci obrátit pozornost vlády, je zpět právě k tomu, co říkal Jan Hamáček, co říkal i pan kolega Filip, abychom věnovali velkou pozornost obavám českých občanů žijících na Ukrajině. Tito lidé mají neblahou zkušenost s ukrajinským nacionalismem. Dnes poukazují na nárůst kriminality, banditismu, především v oblastech západní Ukrajiny. Tento růst násilí mají na svědomí radikální ozbrojené skupiny, které se hlásí k odkazu Štěpána Bandery. Není možné ignorovat obavy našich krajanů, kteří mají tyto zkušenosti s formou nacismu z doby druhé světové války. Chci také upozornit na to, abychom se v rámci protiruského postoje České republiky v této věci nedostali do jednoho šiku právě s těmito čistokrevnými nacisty. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Fialovi za jeho vyjádření a budeme pokračovat řádně přihlášenými v rozpravě. Paní poslankyně Fischerová má slovo, připraví se pan poslanec Marek Ženíšek. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Fischerová: Pane předsedo, já vám děkuji za slovo a řeknu zde klidným hlasem - já s pokorou čekám od 13. 2., abych se přihlásila do obecné rozpravy, a řeknu také, že už jsem měla připraveny úplně jiné postřehy z poslední situace na Ukrajině. Od té doby stále sleduji vývoj situace hlavně na Krymu společně s vámi, a myslím všemi, protože to je opravdu věc, která se týká nás všech. Ukrajina není za naším horizontem a je to velká země. Mnozí, dokonce i naši předci tam měli kořeny a mnozí lidé z Ukrajiny žijí v naší republice.

Já jsem na Ukrajině byla, byla jsem tam dvakrát. Byla jsem tam delegována oficiální institucí, Radou Evropy, ještě jako starostka kdysi, poté v naší parlamentní delegaci Rady Evropy. A znám i mnohé parlamentní poslance Ukrajiny, ale i z ruské Dumy. Takže se přiznám, že s nimi i komunikuji, protože se to týká nás všech. Týká se to zejména, řeknu, běžných občanů na Ukrajině. A to je důležité, to tady tolik nepadlo, ale opravdu lidé, kteří tam žijí, tak si vlastně ani neuvědomujeme, co prožívají. My si to uvědomujeme, ale ne až tak důsledně.

Tak jak jsem poslouchala všechny své předřečníky, jsem velmi ráda, že paní poslankyně Miroslava Němcová jako předkladatelka toto zařadila do bodů jednání. Jsem také velmi ráda, že dnes jsme se k tomu tady oficiálně vrátili od toho 13. února, ale musím říci, že i pan ministr zahraničí, tak jak sleduji i všechny jeho výjezdy do Bruselu a setkání premiérů a podobně, tak je dobře, že naše republika se k tomu hlásí a že nestojíme nečinně, ale že opravdu určité kroky konáme.

Mezitím jsem sledovala i sociální sítě dnes, tak tam už jsou komentáře k dnešním výstupům. Opravdu, lidi to zajímá. To je důležité, že to opravdu i naše mnohé občany zajímá. Dokonce mi skrz to také telefonují, protože to není možné podcenit, tuto situaci na celé Ukrajině.

A ještě, když jsem poslouchala jednotlivé potyčky zde, tak si myslím, že je potřeba nevést debatu o tom, která strana má pravdu, ale co jsou naše národní zájmy. A také, jaké nástroje k tomu použijeme. Věřím, že pan ministr zahraničí ještě odpoví na dotazy, které zde na něj dnes byly směřovány. A také pro nás je důležité, jak zachovat Ukrajinu jako zónu mezi Ruskem a Evropskou unií. Myslím, že toto je velice důležitý pohled na věc.

Sledovala jsem i jednání Rady bezpečnosti OSN, která probíhala, jak zde bylo řečeno, 15. března. Rada Evropy ve Štrasburku 14. března. A myslím, že my jako Česká republika nemůžeme nic samostatně zvládnout, že musíme být opravdu součástí právě těchto, řeknu, aliancí současně, nemáme nyní členství v Radě bezpečnosti, tam nejsme nyní na tahu. Zde bylo řečeno, že tam bylo použito právo veta, ale jsme členy také Rady Evropy, Evropské unie. Čili společně prosazovat a hájit zájmy tak, aby Ukrajina byla co nejklidnější cestou vyřešena.

Na závěr chci říct, ono už tady toto padlo jak od paní poslankyně Němcové, tak i od pana předsedy Fialy, že Občanská demokratická strana určitě bude v tuto chvíli, jak sledujeme postup české vlády, souhlasit s takovým tvrdým postupem a zastupováním České republiky v zájmu lidu Ukrajiny.

Děkuji moc za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Fischerové. Slova se ujme pan poslanec Marek Ženíšek. Poté vyhlásím přestávku na oběd a na jednání organizačního výboru. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, myslím si, že pan prezident Vladimir Putin se musí do jisté míry v současné chvíli při pozorování dnešní debaty trošku pousmát. Jednak tady vidíme v přímém přenosu, že pan ministr zahraničí nemá vlastně při tom svém jednání a konání ani podporu všech vlastních spolustraníků. Jednak ta debata, tak jak ji mohu sledovat, sklouzává do analýz toho, zdali referendum odpovídá mezinárodnímu právu, či nikoliv. Sklouzává do nesprávného srovnání s Kosovem nebo situací na Balkáně a úplně vynechává základní a podstatnou záležitost, a to je, že jeden stát se obohatil o další území na úkor jiného státu.

O to více mě těší, že zde mohu říct, a už zde to bylo řečeno některými mými předřečníky, že - byť jako opoziční poslanec - velmi vítám dosavadní kroky pana ministra zahraničních věcí, jeho postoje k dané věci a zejména i jeho jasné prohlášení. A i ta razance nebo dikce, kterou tady předvádí. Na druhou stranu si nejsem úplně jist, zdali jeho postoj sdílí většina členů vlády České republiky včetně pana ministerského předsedy.

Já jsem skutečně velmi rád, že se tady pravděpodobně, a pevně věřím, byť po některých výstupech si nejsem úplně jist, že se zde shodneme, že ta akce na Krymu odporuje mezinárodnímu právu. Stejně tak jsem velmi rád, že se shodnu s panem ministrem zahraničních věcí, že Putin je nespolehlivý, nepředvídatelný partner a že uvažuje v intencích minulého století. Zkrátka a dobře - rozšiřovat své území na úkor nějakého jiného státu, to je zkrátka politika, která je doménou minulého a ještě větší minulosti, 19. století.

Dnes ráno jsme měli jednání výboru pro evropské záležitosti, kde byl přítomen i pan premiér. A jak zde již bylo uvedeno, byly kladeny dotazy, jaká je další cesta české vlády, resp. jaké budou kroky české vlády. Samozřejmě všichni si přejeme to, co zde bylo řečeno, že nejlepší řešení je diplomatické řešení, politická dohoda. Ale pokud tato varianta nevyjde, tak se ptám, jaké další řešení, jaký je postoj české vlády, co bude prosazovat na půdě Evropské rady pan ministerský předseda ve čtvrtek a v pátek.

Já bych si strašně přál, abyste stejně tak, jak jste, pane ministře, vystupoval zde v Poslanecké sněmovně, vystupoval i na půdě Rady ministrů. Já bych si strašně přál, kdybyste stejně tak razantně a jasně, jako jste vystupoval dnes, přesvědčil pana ministerského předsedu, aby tak vystupoval na půdě Evropské rady. Stejně tak bych si přál, abyste stejným způsobem, razantním a naprosto jasným, vystupoval směrem k vašim kolegům - Itálie, Nizozemí. Je pochopitelné, že tyto země pravděpodobně tolik netrápí ruská agrese jako například Českou republiku nebo země Visegrádské čtyřky.

Kdo jiný by měl prosazovat razantní a jasný postoj než právě Česká republika s ohledem na svoji zkušenost, na svoji historickou zkušenost a s ohledem na to, co zde bylo již řečeno? A pokud jste dobře sledovali například projev pana prezidenta Putina včera, tak tam zaznělo několik zcela zřetelných vět, které si myslím, že pro každého soudného občana to znamená minimálně uvažování o tom, že ta hrozba zde již existuje. Ruská federace má již dlouhou dobu ve své zahraniční bezpečnostní koncepci označení Západu jakožto nepřítele, nebo potenciálního nepřítele. Výroky typu, že v podstatě on nikdy nechápal nezávislost postsovětských zemí jako nějakou dlouhodobou, co zde zmínil pan ministr zahraničních věcí, že to je pouze nějaká krátkodobá záležitost a že ty země byly ukradeny Rusku, to byly zřetelné náznaky toho, že je třeba minimálně uvažovat a hovořit a debatovat o tom, co dál může nastat.

Já se tedy ptám pana ministra zahraničí, a už zde byla ta otázka také kladena - protože pan ministerský předseda mi dnes ráno na tu otázku odpověděl velmi vyhýbavým způsobem, když jsem se ho ptal, jaký bude další postup české vlády -, zdali budeme patřit k těm zemím, které budou prosazovat například i ekonomické sankce, pokud to situace bude vyžadovat. Pan ministerský předseda mi odpověděl, že především bude hájit národní zájmy České republiky a že teprve nejprve si to musí spočítat na základě analýz, zdali by ty ekonomické sankce byly pro Českou republiku výhodné, či naopak nevýhodné, a na základě toho se rozhodne. Já se obávám, byť je to naprosto legitimní postup, je to alespoň nějaká strategie a díky za ni, byť s ní nesouhlasím, ale že takové vnímání národních zájmů je postup nedobrý a z dlouhodobého hlediska se může České republice vymstít. Tak jak zde už někteří mí předřečníci řekli, zkrátka snaha urovnat situaci a postavit se agresoru vždycky něco stojí.

Takže všichni si přejeme diplomatické řešení, to ano. Ale ptám se, pokud dosavadní sankce nebudou úspěšné, nebo část těch sankcí nebude úspěšná, pravděpodobně nastane rozšíření seznamu lidí, kterým bude znemožněn přístup na půdu Evropské unie, tak pokud to nebude úspěšné, pokud ta situace se, jak říkal pan premiér dnes ráno, jaksi sama nevyřeší do té doby a neuklidní, tak jaký bude postoj české vlády a zdali tedy již uvažujeme o dalších krocích, které samozřejmě v sobě obnášejí i ekonomické sankce. Takže to je otázka, na kterou bych chtěl znát odpověď.

Zároveň si dovolím na závěr svého vystoupení přednést návrh usnesení, jehož text pak předám zpravodaji. Návrh usnesení zní - a pramení právě z těch obav, kde si nejsem jist, zda celá vláda sdílí postoje pana ministra zahraničních věcí: "Poslanecká sněmovna žádá předsedu vlády, aby na všech summitech EU důrazně prosazoval důsledná opatření vůči Ruské federaci, včetně plošných ekonomických opatření, která ve svém důsledku povedou k ukončení agrese Ruské federace vůči suverénnímu státu Ukrajina. Imperiální nároky Ruské federace na ukrajinské území chápe Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky jako potenciální ohrožení suverenity České republiky, která byla desetiletí sovětským satelitem. Obrana suverénního ukrajinského území garantovaného mezinárodními smlouvami je proto i obranou bezpečnosti a suverenity České republiky." (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, ještě potom vás upozorním, že toto budete muset zopakovat v podrobné rozpravě. Děkuji.

Žádný další kolega nebude zatím pozván k řečnickému pultu, protože je 13 hodin. Vyhlašuji přestávku na oběd s tím, že členové organizačního výboru se sejdou nejpozději ve 13.05 na jednání organizačního výboru. Požádám potom zástupce navrhovatele, poslanecké kluby, aby ve 14.30 sdělily, na jak dlouho bude tento bod přerušen, protože ve 14.30 začínáme jiným pevně zařazeným bodem, a nemáme tedy možnost rozhodnout o pokračování hned ve 14.30. Takže tolik k této věci. Děkuji. Vyhlašuji polední přestávku.

 

(Jednání přerušeno v 13.02 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 14.30 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně a milí kolegové, je 14.30 hodin. Vítám vás po obědové pauze. Na dnešní odpoledne máme pevně zařazený bod číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.