(21.30 hodin)
(pokračuje Semelová)
To samé se týká oblasti vzdělávání. I tady jsme navrhovali, aby byly finančně posíleny podhodnocené platy učitelů, a to o jednu miliardu korun, nicméně ani tento náš návrh i díky poslancům současné vládní koalice neprošel. Přitom nyní jste si to dali do svého vlastního vládního prohlášení. Proto mé pochybnosti o tom, zda myslíte vážně to, co předkládáte. Ostatně vláda bude moci v následujících měsících určitě dokázat, do jaké míry myslí vážně své sliby i o dostupnosti vzdělání, neboť za KSČM znovu předložíme návrh na zrušení tzv. školkovného v mateřských školách, tedy placení za pobyt dítěte v mateřince, či na zrušení školného na vyšších odborných školách. Jsem zvědavá, zda koalice v duchu svého vládního prohlášení náš návrh podpoří.
Pozitivně je třeba hodnotit podporu předškolního vzdělávání a rozšiřování kapacit mateřských škol, které byly v 90. letech rušeny. Na druhou stranu mi tu chybí postoj k dětským skupinám, které mají nahradit předškolní vzdělávání pouhým hlídáním. Vláda se nezabývá ani chybějícími jeslemi, které postrádá řada rodin, případně matek samoživitelek.
Naopak podporu si zaslouží záměr změnit financování regionálního školství. Stávající systém je jednou z mnoha příčin poklesu kvality vzdělávání, kdy školy, aby měly peníze, přijímají bez ohledu na výsledky až na výjimky téměř každého. Ohrožuje to také malé venkovské školy, kde je málo dětí, takže změna je velice potřebná. Bohužel však ve vládním prohlášení je opět pouze obecná proklamace bez náznaku řešení. Stejně tak podpora technického školství a učebních oborů tak, aby vzdělávací systém více odrážel potřeby trhu práce. Ano, to je určitě nutné. Na jedné straně jsou tu tisíce nezaměstnaných absolventů škol, na straně druhé chybí techničtí pracovníci a řemeslníci. Jenže začít s tím až v rámci středního školství, to je pozdě. Pokud chceme zvýšit zájem o tyto obory, musíme začít od základní školy. Vrátit bychom se měli k obnovení pracovní výchovy na základních školách, podpořit vytvoření školních dílen a pozemků a samozřejmě také připravit pedagogy.
Další, s čím vláda v oblasti vzdělávání přichází, je předsevzetí obsahově a finančně stabilizovat státní maturity a u konkrétních učňovských oborů zavést mistrovské zkoušky. Souhlas. Maturity byly v uplynulých letech bezesporu velmi předražené a neustálé změny vyplývající z měnících se koncepcí střídajících se ministrů školství nepřinesly stabilitu nutnou pro práci pedagogů a kvalitu vzdělávání.
Co se týká středního školství, chybí mi zde vyjádření k dalším významným otázkám, jako je optimalizace sítě středních škol, otázka víceletých gymnázií či zavedení přijímací zkoušky na střední školy, což je stále diskutovanější mezi pedagogy, asociacemi i na úrovni krajů.
Pokud jde o vysoké školství, KSČM jednoznačně podporuje slib vládní koalice, že nezavede školné ani zápisné. Podotýkám však, že zápisné při přijímacím řízení na vysokou školu v současnosti existuje, společně s řadou dalších poplatků, které zvyšují náklady rodin na studium. Čemu se však vládní koalice vyhnula, to je postoj už k zmiňovanému existujícímu školnému na veřejných vyšších odborných školách, které by podle našeho názoru mělo být zrušeno. Koneckonců navrhovali jsme to už to v minulém volebním období a hodláme tento návrh předložit i nyní.
Další bod. Transparentní financování sportu, stanovení kritérií pro veřejnou podporu mezinárodních sportovních akcí apod. Ano, ale zdůrazňuji, že sportu je třeba věnovat trvalou pozornost, a to nejen vrcholovému. Zaměřit se je potřeba na širokou nabídku a dostupnost sportu pro děti a mládež, na vybavení školních tělocvičen a sportovišť, na rozvoj a dostupnost mimoškolní výchovy jako takové.
Co mi v pasáži programového prohlášení vztahující se ke vzdělávání chybí, je pojmenování kroků směřujících ke zvýšení kvality vzdělávání, která za poslední víc jak dvě desítky let šla prudce dolů. V textu není zmíněna otázka jednotného rámce učiva na základních školách, problematika církevního a soukromého školství, alternativního vzdělávání včetně vzdělávání domácího, diskutovaná výuka dvou povinných cizích jazyků na základních školách.
To všechno jsou věci, k nimž by se koalice vyjádřit měla. A nejde jen o oblast vzdělávání. O tom jsem však mluvila už v úvodu svého vystoupení.
Musím uznat, že mnohé z toho, co je ve vládním prohlášení uvedeno, by mohlo směřovat k řešení nahromaděných problémů. Ekonomika, oblast sociální, zdravotní, řešení rekordní nezaměstnanosti a chudoby, problémy ve školství a mnohé další, to je to, na co by se měla vláda složená z ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL zaměřit. Ovšem právě složení nové vlády i způsob vyjednávání jednotlivých politických stran ve mně budí pochybnosti, zda toho bude opravdu schopna, zda dojde k plnění slibů daných voličů před volbami. Ústup od některých hlavních předvolebních taháků ze strany ČSSD byl totiž v průběhu vyjednávání více než zřejmý. Nátlak KDU-ČSL, kterým si tato strana vynucovala konkrétní ministerstva, jež jsou čirou náhodou zrovna těmi, která jsou významná v souvislosti s vydáváním církevních darů, byl očividný. Přitom právě církevní takzvané restituce, s nimiž naprostá většina občanů ČR nesouhlasí, byly jedním z hlavních témat nejen nás z KSČM, ale i sociální demokracie. A nejde pouze o ně. Toho, z čeho sociální demokracie pod tlakem zbylých dvou vládních stran ustoupila, je mnohem víc. Rozumím tomu, že v případě koalice je určitý kompromis nutný. Ne však v podstatných záležitostech, které patřily ke stěžejním slibům před volbami a které byly ve prospěch občanů. K tomu však bohužel došlo. Vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL proto z důvodů, které jsem uvedla, nemůže mít naši podporu. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové. Dalším vystupujícím je pan poslanec Daniel Korte a připraví se paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Daniel Korte: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dámy a pánové, když jsem slyšel pana premiéra Sobotku hovořit o tom, že vláda pod jeho vedením hodlá rozšířit nebo obnovit systém investičních pobídek pro zahraniční firmy, přepadl mě poměrně dosti nepříjemný a znepokojivý pocit déjà vu. Bylo to za socialistické vlády, kterou vedl Miloš Zeman, která skloňovala slova investiční pobídky ve všech pádech a ve všech číslech. Plodem této politiky byla mimo jiné na přelomu let 1999 a 2000 kauza firmy Philips v Hranicích na Moravě. ***