(11.20 hodin)
(pokračuje Zeman)
Společným rysem těchto kvazivizí byl jakýsi čechocentrismus. Byla to snaha hledat originální cestou cestu za každou cenu a spíše poučovat jiné, než se učit od jiných. Opačným extrémem tohoto čechocentrismu bylo hledání inspirací v co nejvzdálenějších koutech naší planety. Zazněl vážně míněný návrh, abychom se připojili ke smlouvě NAFTA, to znamená k dohodě o volném obchodu mezi Spojenými státy, Kanadou případně Mexikem. Zazněl neméně vážný návrh, abychom se inspirovali Singapurem jako jedním z asijských tygrů. Díky bohu, že se tato vize neuskutečnila.
Ale nyní stojíme před úkolem hledat zakotvení programového prohlášení vlády právě v tom dlouhodobějším než čtyřletém horizontu a já bych vám chtěl ve vaší úvaze nabídnout svoji představu. Zůstaňme v evropském kontextu. Zůstaňme na půdě kontinentu, který je nám vlastní a s nímž jsme svými nejenom ekonomickými, ale především kulturními kořeny po staletí srostlí. A dívejme se na jednotlivé evropské země a snažme se jimi inspirovat, aniž bychom je kopírovali. Jsem přesvědčen, že ona dlouhodobá vize není jenom vizí sociálně a ekologicky orientované tržní ekonomiky, o níž mluví programové prohlášení vlády, ale že je vizí sociálního státu.
Evropský sociální stát neexistuje. Je to žurnalistická fikce. Ve skutečnosti existují různé modely sociálních států a musíme se ptát, který z nich je úspěšný a který je neúspěšný. Z hlediska dlouhodobé úspěšnosti objektivní, tvrdá statistická data prokazují, že nejlépe se s krizí vyrovnaly skandinávské země. Podívejte se prosím na data. Skandinávské země se umisťují na prvních příčkách konkurenceschopnosti. Ale nejenom to. Umisťují se i na prvních příčkách toho, čemu se říká human development index, to znamená index, který vedle ekonomické výkonnosti zahrnuje i pravděpodobnost dožití, míru kriminality, míru ochrany životního prostředí a další právě sociálně ekologické parametry. Co je ovšem rysem skandinávských zemí, který mnohé z vás pobouří. Je to vysoké zdanění. Vysoké zdanění, které se projevuje například tím, že mezní zdanění nejbohatších příjmových skupin ve Švédsku dosahuje 56 %, že Dánsko, uznávám, jako jediná země Evropské unie má jednotnou daň z přidané hodnoty ve výši 25 %, a přitom podle eurobarometru jsou Dánové nejšťastnější zemí v Evropě, aniž bych to spojoval s počínáním dánských studentů v Praze. A i když nechci přehlížet problémy, které i skandinávské země mají, například ekonomické problémy ve Finsku nebo obtížně zvládnutá imigrace ve Švédsku, musíme konstatovat, že tyto země překonaly euroamerickou ekonomickou krizi daleko lépe než zbytek Evropy. A to je fakt, který je dobré respektovat.
Chtěl bych vás upozornit, že podle údajů společnosti IDEA švédský státní dluh za posledních deset let klesl o 50 %. A my, kteří jsme byli v situaci, kdy jsme zvyšovali státní dluh i v době šestiprocentního hospodářského růstu, musíme přemýšlet nad tím, proč se to Švédům povedlo a proč se to nepovedlo nám. Ano, nikdo neplatí rád daně. Ale skandinávský model, který vám doporučuji k úvaze, je typický nejenom vysokým zdaněním. Je typický tím, že se za prvé výnos daní nerozkrade, a za druhé tím, že tento výnos je rozumně investován. Je investován právě do oblasti lidského potenciálu, ať už je to školství, nebo ať už je to zdravotnictví. A právě tyto lidské investice mají dlouhodobý charakter. ***