(9.50 hodin)
(pokračuje Skalický)
A poslední poznámka. V případě, že by byl tento pozměňovací návrh přijat, tak v oblasti lékárenské péče, zejména na malých městech a vesnicích, by mohlo dojít k jejímu výraznému ohrožení, protože malé lékárny pořád z velké části jsou nuceny regulační poplatky nebo poplatky za recept vybírat.
Čili z mého pohledu se jedná v tomto pozměňovacím návrhu o zajímavý paskvil, který kombinuje dlouhodobou snahu zrušit regulační poplatky, což lze chápat, s odborně technickými nesmysly, které ten pozměňovací návrh naprosto dehonestují. Já za sebe navrhuji, aby tento pozměňovací návrh nebyl přijat. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, děkuji. S přednostním právem se nyní přihlásil pan předseda klubu TOP 09 a Starostů Miroslav Kalousek. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobré ráno, vážené dámy, vážení pánové.
Pane předsedající, jako zkušený proceduralista máte zajisté pravdu, když nás vedete k pořádku o úzké tematické vymezenosti rozpravy ve třetím čtení. Nicméně dovolím si, protože jsme na začátku období, všechny předsedající požádat o velkorysost v tom případě, kdy ve druhém čtení je až na plénu předložen poměrně sofistikovaný pozměňovací návrh, který nebyl projednáván ve výborech, poslanci se s ním seznámí až ve druhém čtení, to znamená, řádně si ho mohou prostudovat až mezi druhým a třetím čtením, a pak v podstatě jediná možnost, jak se k němu poučeně vyjádřit, je rozprava před tím třetím čtením. Já chápu, že je to zřejmě na hraně jednacího řádu, ale pro tyto případy jsem přesvědčen, že velkorysost by byla na místě. Děkuji za pochopení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo. Ale já jsem jenom připomenul text jednacího řádu a myslím, že jsem nikoho nezkrátil na právech.
Předseda klubu KSČM Pavel Kováčik. Pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní a pánové, přeji krásný dobrý den.
Jen v krátké reakci na pana kolegu Kalouska. Má pravdu, ano, v tomto případě je možné přimhouřit oko v rozpravě ve třetím čtení. Ostatně došlo-li z úst pana kolegy Hegera k podrobnému rozboru a k některým, řekl bych, silnějším ne že výrazům, ale tvrzením, paní kolegyně Marková bude reagovat samozřejmě podobně, ale pakliže bychom přicházeli k podobné situaci vícekrát, a tak jak to pojal pan předseda Kalousek, jestli by náhodou nebylo lepší v takovém případě navrhnout vrácení do druhého čtení a znovu rozpravu absolvovat. Předesílám, že mám zájem na tom, aby tento zákon prošel, a proto nenavrhuji vrácení do druhého čtení, ale procedurálně čistší by to bývalo bylo. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní paní poslankyně Soňa Marková, připraví se pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, přeji vám hezký páteční den.
Já jsem samozřejmě si vědoma toho, že jsme ve třetím čtení, a také jsem si nemyslela, že budu vystupovat ve třetím čtení, znám jednací řád, nicméně vystoupení mých předřečníků mě přece jenom nutí k tomu, abych reagovala na některé věci, které zde byly řečeny, takže mi to prosím promiňte.
Co se týká toho, co tady bylo řečeno na téma, že můj pozměňovací návrh je přílepkem k tomuto návrhu zákona. Samozřejmě asi ti, co to říkají, úplně nevědí, že tady máme otevřen zákon č. 48 o veřejném zdravotním pojištění a jeho součástí jsou právě regulační poplatky. Takže si myslím, že mluvit o přílepku asi není úplně na místě. Naopak, přílepek bylo zavedení poplatků, protože já mám to štěstí, nebo možná tu smůlu, že jsem u toho tehdy byla, a moc dobře si vzpomínám na to, jakým způsobem byly poplatky zavedeny, že to byl přílepek k zákonu, že to bylo předloženo ze dne na den, že nebyla vůbec žádná možnost to projednat ve výboru. Takže si myslím, že to jsou věci, které by měly být připomenuty, a já jsem to tady také připomínala při své obhajobě toho, proč předkládám tento pozměňovací návrh. Protože to byl zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů, při kterém byly zavedeny tzv. regulační poplatky. Byl to jasný přílepek a ještě k tomu bez možnosti projednání. A těch málo z vás, kteří tady jste pamětníci a pamětnice, tak si jistě pamatujete, v jakém rozrušení se tady ten zákon projednával a jak jsme tady byli jako opozice převálcováni velmi nevybíravým způsobem. To je jedna věc.
Druhá věc je, že současně se zavedením poplatků byly také sníženy příjmy do veřejného zdravotního pojištění, tedy vlastně ta solidarita byla snížena tím, že se peníze z balíku veřejného zdravotního pojištění vzaly a nahradily se příjmy z kapes pacientů. A to ještě byly sice stanoveny ty tzv. sociální limity, ale ony v tom prvním roce vůbec nezafungovaly, protože byly postaveny tak vysoko pro určitou část pacientů, že vlastně nebyly ani využity. To se stalo teprve později, když byly u části pacientů tyto sociální limity sníženy. Tak to jenom na vysvětlení.
A co se týká našeho zpochybňování ústavnosti, tak přece jenom, jestli si vzpomínáte, tehdejší rozsudek Ústavního soudu byl o tom, že byl rozdíl pouze jediného hlasu. Jediný hlas jednoho ústavního soudce rozhodl, to nebylo žádné většinové rozhodnutí. A když jsme si četli opoziční zprávy ústavních soudců, tak jejich výhrady byly velmi závažné a právě byla zpochybňována i ta podmínka regulačnosti, protože tyto poplatky stoprocentně regulační nejsou a v dalších vystoupeních i následně a i při obhajobě poplatků, když se měly zvyšovat, tak můj předřečník bývalý pan ministr Heger sám řekl, že to jsou příjmy, a nemluvil o regulacích. Takže tato podmínka ústavních soudců nebyla splněna, nebyla dodržena, byť tehdy ústavní soudci uvěřili panu Julínkovi, že má poplatek regulační funkci. A skutečně k omezení návštěv došlo jen dočasně a následně se zase vrátila návštěvnost na tu míru, která byla potřeba, protože většina pacientů nejsou ti, kteří chodí k lékaři z nějakého plezíru a chodí si lehat do nemocnice, protože se jim jejich nemocnice líbí, jdou kolem a říkají si: to je pěkná nemocnice, tam bych si šel rád poležet. O hospitalizaci a o vyšetřeních následných vždycky rozhoduje, nebo většinou - a to mi jistě páni kolegové a paní kolegyně lékařky a lékaři dají za pravdu - rozhoduje z větší části lékař. Tudíž regulace na straně pacientů není namístě. Když tak by měla být regulace na straně nabídky, nikoli poptávky, aby to ekonomicky fungovalo.
Druhá věc. Jestliže byly omezeny návštěvy na pohotovosti, tak také ale prosím řekněte tady vy, kteří sloužíte zdravotnickou záchrannou službu, jak se zvýšily výjezdy zdravotnické záchranné služby poté, co byl zaveden poplatek na pohotovosti. A není náhodou výjezd zdravotnické záchranné služby mnohem dražší pro systém veřejného zdravotního pojištění?
Také co se týká podmínky rdousicí, je samozřejmě, tak jak byly plošně poplatky zavedeny, aniž by byly zavedeny nějaké limity na pobyt v nemocnici, jak dlouho se platí atd., tak mohly mít a mají i ten rdousicí účinek. Proto také ty stokorunové poplatky už Ústavní soud nakonec zrušil. Takže ta rdousicí podmínka též nebyla splněna a sami ústavní soudci vyzývali k tomu, aby zákonodárce, pokud nejsou tyto podmínky naplněny, tak je potřeba tento zákon změnit. A KSČM předkládá zákon o zrušení zdravotnických poplatků od roku 2008 opakovaně, ať už formou samostatných novel zákonů, anebo pozměňovacích návrhů. A ty návrhy jsou vlastně totožné, jen se mění pozdější úpravy, které tam jsou zapracovány.***