(17.00 hodin)
(pokračuje Seďa)
Vážený pane ministře, příkladem mohou být soudní spory pilotů vrtulníků z Líní a Přerova, kdy jde ve sporu o 50 mil. korun. Celkem by se mělo odškodnění šizených vojáků týkat několika tisíc osob v částce několika set milionů korun. Zároveň připomínám, že proplácení pohotovosti je v naší armádě problémem, který je nutno řešit v současnosti.
Chci se zeptat, pane ministře, zda o tomto problému víte, a v případě, že ano, zda již máte vyčíslené náklady, které budou muset být poškozeným vojákům vyplaceny. Přestože se jedná o komplikovanou kauzu, ptám se, kdo bude zodpovědný za vydání chybných nařízení. Děkuji za vaši odpověď.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za otázku, pane poslanče. Poprosím pana ministra Stropnického o odpověď.
Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, pane poslanče, tak tahle je lehká. Ne, vážně. Já o tom problému vím. Všichni se na ministerstvu tak trochu modlí, že spory dopadnou někam do ztracena, zatím tomu tak je, zatím se postupuje takovým tím systémem po našem, to znamená, že se hledají různé formální nedostatky, žádosti se vracejí, a tak se dospěje k jakési obecné únavě materiálu. Je to řešení právně docela složitých případů.
Nebudu lhát, že vyčíslení existuje úplně přesné, ale myslím, že jste nebyl daleko od pravdy a že se může v pesimistickém scénáři jednat o stovky milionů. V současné době čekáme, jestli ti žadatelé podají správní žalobu. A je pravda, že oni vlastně chtějí to, co mají piloti, kteří podléhají bojové pohotovosti, a tito, kteří působí v letecké záchranné službě a ve službě pátrání a záchrany, tak ten bonus nemají.
Nedokážu vám teď odpovědět, neexistuje na to žádný čarovný proutek, jenom věřím, že se dá možná tomu řešení pomoct tak, že obecně podmínky budou platově stabilnější. Já si myslím, že k tomu lidé většinou přistupují tehdy, když celkově cítí svoji práci podhodnocenou. A teď tady nechci lacině psychologizovat, ale pokud budou vědět, že se o ně stát nebo resort stará a zajímá, že přidělí nový kariérní řád, včetně podílu zákona o státní službě, byť tady to bude velmi specifické, tak si myslím, že potom je pilot nebo voják i ochotný udělat něco navíc. Když ale má pocit, že nedostane mundúr, že nemá na ponožky, tak pak začne uplatňovat takovéto metody. Já doufám, že atmosféra určité důvěry a dlouhodobějšího plánování se projeví i v tomhle, protože kdyby došlo skutečně na černý scénář, tak by to byla mela.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Chci se zeptat, bude doplňující otázka, pane poslanče.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji. Ani ne tak doplňující otázka. Vážený pane ministře, děkuji za odpověď. Problém by nebyl, pokud by jednotliví velitelé postupovali vlastně k vojákům lidsky. To máte určitě pravdu, protože nárok tam jakýsi byl, to rozhodují soudy. Myslím si, že zneužívání svého velitelského postavení vůči některým nepohodlným vojákům nebylo dobře.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Chcete reagovat? Bez reakce, děkuji.
Třicátý první v pořadí je pan poslanec Daniel Korte, který bude interpelovat pana ministra Lubomíra Zaorálka ve věci výbuchu na palestinské ambasádě.
Poslanec Daniel Korte: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, 1. ledna letošního roku došlo v budově palestinské ambasády v Praze 6 - Suchdol k výbuchu, jehož obětí se stal palestinský velvyslanec. Následné vyšetřování odhalilo držení nelegálních zbraní, jakož i další výbušniny. Palestinská strana tvrdila, že zbraně jsou darem komunistických papalášů z 80. let, naproti tomu média přinesla informaci, že tyto zbraně měly vypilovaná identifikační čísla, což je tedy pro dar poněkud neobvyklé. Ono se totiž zdá, že spíše než s prohlídkou ambasády se podobné jevy nalézají s rozkrytím teroristické buňky. A obyvatelé Suchdola, občané České republiky jsou znepokojeni a mají obavu. Mají obavu o své zdraví, životy a majetky, a to právem! Byli to palestinští teroristé, kteří v 70. a 80. letech unášeli letadla! Byli to palestinští teroristé, kteří v roce 1972 vystříleli izraelskou delegaci na mnichovské olympiádě! A jsou to palestinští teroristé, kteří se opásáni dynamitem odpalují tu u školních autobusů, tu na tržišti, tu na nádraží, všude tam, kde po sobě mohou nechat co nejvíce obětí.
Protože je to diplomatický incident, předpokládám, že jste informován o průběhu vyšetřování, a kladu tyto otázky. Za prvé: Jaké zbraně, v jakém množství a stavu na palestinské ambasádě policie našla? Za druhé: Jaká výbušnina, v jakém množství a jakým způsobem byla v budově uskladněna?
Mě osobně, pane ministře, nejvíce zaráží absolutně nulová reakce ministerstva, jež nyní ráčíte řídit.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, váš čas. Já se omlouvám, ale vyčerpal jste čas, který je přidělen.
Poslanec Daniel Korte: Dobře. Mohu ještě otázky?
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Potom bude další kolo, můžete doplňující otázky. Děkuji vám.
Poslanec Daniel Korte: Dobře, děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Poprosím pana ministra Zaorálka o odpověď.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dovolte mi tedy, abych reagoval na vznesenou interpelaci. Jenom bych připomněl některá základní data celé události, která vlastně proběhla v průběhu ledna a vlastně ji ještě řešila minulá vláda. Tam se odehrálo to, že česká strana a Ministerstvo zahraničí pod vedením ministra Kohouta předalo palestinské straně nótu, v níž upozornilo palestinskou stranu, že v otázce držení zbraní palestinská strana dlouhodobě porušila český právní řád, a Ministerstvo zahraničí požadovalo od palestinské strany omluvu a zjednání nápravy vzniklé situace. Samozřejmě některé věci už přirozeně po tom incidentu napravit nelze, ale to, co bylo třeba napravit a vysvětlit, je, jak je možné, že se na tomto prostoru našly zbraně v počtu, teď mě neberte za slovo, bylo tu tuším asi sedm osm kusů zbraní, potom vám můžu sdělit nějaké přesnější údaje. To bych možná raději pak řekl osobně panu poslanci.
Co se týče odpovědi, palestinská delegace se 13. ledna dostavila na Ministerstvo zahraničí a její představitelé předali nótu palestinského ministerstva zahraničí, ve které se Palestina omluvila za nelegální držení zbraní v prostorách palestinského zastupitelského úřadu i za celý bezpečnostní incident, který měl za následek tragické úmrtí jejich velvyslance. Palestinci také zdůraznili, že palestinská strana z toho vyvodila patřičné závěry, podnikla nezbytná opatření, aby se podobné incidenty nemohly opakovat. Zároveň přislíbili aktivně komunikovat s českou veřejností, aby došlo k rozptýlení obav a výhrad.
Já jsem se seznámil s tím, že policejní šetření, které samozřejmě ještě není v celém rozsahu skončeno, takže na výsledky opravdu ještě čekáme, v každém případě ale to, co mám k dispozici, je potvrzení toho, že zbraně, jak už tady zmínil pan poslanec, byly obdrženy jako dary od představitelů socialistického vedení v letech 1988 a 1989, tedy ještě v období socialistického Československa, s výjimkou jedné pistole, která měla být naopak určena jako dar pro socialistické představitele, který už nestihl být předán do listopadu 1989. Takže je tam jedna pistole, která není vyrobena českými podniky a která měla být naopak předána jako dar československým představitelům. Ta už předána nebyla. Zbytek jsou zbraně československé výroby. Jde o to, že policejní šetření prozatím prokázalo jednu podstatnou věc, totiž že zbraně skutečně použity nebyly.
Já sám jsem se sešel s palestinskými představiteli, oni mi situaci popisovali, vysvětlovali mi proces, jak se ke zbraním dostali. Dokonce mi řekli, že oni se v té době snažili ptát a dotazovat, jestli musí zbraně nahlásit. Údajně tehdy ještě socialistickými představiteli byli ujištěni, že to třeba není, pouze by bylo vhodné, kdyby zbraně nenosili ven a podobně. Takže opakuji, můžeme samozřejmě položit otázku, že to mohli učinit po listopadu 1989 znovu, znovu se o to mohli zajímat, ale oni mi řekli, že v té době, když ty zbraně dostali, dotaz na to, jestli je mají nějak legalizovat, učinili a bylo jim řečeno, že nemusí. ***