(11.00 hodin)
(pokračuje Votava)
Zadluženost našich domácností v současné době dosáhla již hranice 1,2 bilionu korun. Je to tedy nepředstavitelná částka, respektive představitelná, když si ji porovnáme se státním rozpočtem, který je skoro na stejné úrovni. Na jednoho obyvatele v loňském roce činila ta zadluženost 106 tisíc korun. To jenom pro představu, abychom věděli, kde se se zadlužeností domácností pohybujeme. Je třeba také říci, a to proběhlo i v médiích, dotýká se tato problematika seniorů, důchodců, a v současné době je asi 70 tisíc exekucí na důchod, což je také nelichotivé číslo.
V loňském roce schválila Poslanecká sněmovna novelu zákona o spotřebitelském úvěru, který precizoval některá ustanovení. Snahou bylo řešit některé problémy poskytování těchto úvěrů, například co se týkalo zajištění úvěrů. Dnes už není možné zajišťovat úvěr například směnkou. Nařizovalo poskytovateli úvěru prověřovat schopnost splácet úvěr, skončily například ty předražené telefonní linky pro sjednávání úvěrů. Byla to i otázka odstoupení od smlouvy, kde je dáno, že dlužník může do 14 dnů za určitých podmínek od smlouvy odstoupit.
Já jsem tady několikrát hovořil právě na téma spotřebitelských úvěrů v minulém období a vždy jsem poukazoval na to, že je třeba také řešit nedobrou finanční gramotnost našich obyvatel. Že tato věc začíná už na školách a na školách by se měla vyučovat finanční gramotnost, protože samozřejmě řada lidí, ty starší samozřejmě už tyto věci možná nepostihnou, ale ty mladší určitě, si ani nepřečte pořádně smlouvu, neví, co je to RPSN, neví, co je to úrok, a tak dále. To jsou základní pojmy, které by prostě každý měl nějakým způsobem znát, pokud chce uzavírat nějakou úvěrovou smlouvu.
Co se týká návrhu předkladatelů, tak jsem řekl, že chápu smysl toho jejich návrhu, nicméně si myslím, že to asi není řešení správným směrem. My jsme podávali poslanecký návrh v roce 2010, tuším, který také řešil zastropování RPSN, kdy jsme to chtěli řešit nařízením vlády, to znamená, že vláda vydá nařízení, ve kterém určí průměrné hodnoty roční procentní sazby nákladů za kalendářní rok. Neříkám, že to není věc, o které bychom neměli diskutovat, nebo že to pro nás bylo jasně stanoveno. On ten náš návrh nakonec nebyl akceptován. Řešili jsme tam i otázku smluvních pokut, které neměly přesahovat výši toho spotřebitelského úvěru.
Takže závěrem: Já se domnívám, že bychom neměli zamítat tento poslanecký návrh, měli bychom jej propustit do druhého čtení, měli bychom se pokusit v diskusi najít ještě možná jiné cesty, jak zákon o spotřebitelském úvěru vyprecizovat, aby tam byla ještě větší ochrana dlužníků, samozřejmě za předpokladu, že dluh se musí platit, to je naprosto jasné. Ale vyprecizovat tam, anebo i se zamyslet nad tím, jak vyloučit ty poskytovatele z nebankovní sféry, kteří poskytují lichvářské úroky, kteří mají ty nehorázné praktiky. Takže myslím, že na diskusi je toho poměrně hodně, a ve výboru bychom mohli toto velice důkladně prodiskutovat.
Chtěl bych navrhnout zároveň, aby byl čas na projednávání, abychom prodloužili lhůtu na projednání ve výborech o 30 dnů. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A ještě než dám slovo panu poslanci Tejcovi, s faktickou je přihlášen pan poslanec Zahradník. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Zahradník: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych navázat na pana poslance Votavu. Tak jednak samozřejmě mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že mají nárok na všechny ty věci, které jim reklama nabízí. A když na to nemohou vydělat, tak že mají povinnost si ty peníze si na to půjčit.
Ale on zmínil ještě jednu významnou věc a tou je vlastně to, že by se naše školství mělo ve zvýšené míře věnovat podpoře ekonomické a finanční gramotnosti, tedy vzdělávání lidí o tom, co to znamená vlastně vzít si úvěr, jaké to může mít následky. Myslím, že by tato výchova měla být významně posilována už od základních škol a měly by ji převzít samozřejmě i školy střední. Na vysokých školách už existují studijní programy pro přípravu učitelů, kteří by byli schopni kvalifikovaně učit ekonomickou gramotnost. Tyto programy si podle mého názoru zaslouží naší podpory. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou mám přihlášeného pana poslance Kořenka. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Kořenek: Dobrý den, dámy a pánové. Já jenom na svého předřečníka navážu. Ano, v základních školách je program finanční gramotnosti. Ministerstvo školství zařadilo tuto problematiku do výuky. Napomohl tomu i program, který se jmenoval EU peníze školám. Byl to program z ESF 1.4. Ministerstva školství. Potvrzuji, že je potřeba na tuto problematiku klást daleko větší důraz ve vzdělávání, a myslím si, že Ministerstvo školství touto cestou půjde. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou pan poslanec Mihola.
Poslanec Jiří Mihola: Já jenom krátce navážu na své předřečníky. My jsme se velmi věnovali v předvolebním programu, a budeme se k tomu hlásit i nadále, věřím, že celá vláda, k tomu, co je obvyklé v sousedních zemích, ke kterým máme hodně blízko, to znamená v Německu a Rakousku. Jedná se o takzvané občanské vzdělávání, které právě velmi dbá. Není to pro prosím vás, nezaměňovat s občanskou výchovou, kterou samozřejmě známe ze základní či střední školy, ale je to celý systém, který vychovává člověka k občanství, ale k praktickému občanství, a zdůrazňuje tady ty ekonomické, finanční a další aspekty. Finanční gramotnost je tam samozřejmě důležitou složkou. Takže tomu se chceme velmi podrobně věnovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou pan poslanec Blažek a poté s faktickou pan poslanec Plzák.
Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. Víte, já nemám nic proti tomu, aby se na školách učilo cokoliv, ale otázkou je moje víra v to, že to postačí k tomu, aby ten svět byl lepší. Musíme si uvědomit, ten zákon se jmenuje o spotřebitelském úvěru. To znamená, to není o tom, že si lidé půjčují na to, že nemají na živobytí, ale velmi často o tom, že si půjčují na věci, které vlastně de facto příliš mnoho nepotřebují, ale protože je má někdo jiný, typicky ve škole má nějaký žák nejlepší mobil, tak ho chtějí mít i ti ostatní. Tak se lidé zadlužují kvůli věcem, které tak potřebné nejsou. Problém je totiž v tom, že v podstatě, když ocituji Švejka, "to se nám to žije, když nám lidi půjčujou", tak prostě určitá část společnosti si na toto zvykla a líbí se jí to.
Tragédie nastává tehdy, když vznikají politické subjekty, jako je v tomto případě třeba Úsvit, který vlastně, aby získal hlasy dlužníků, v podstatě jednak kritizuje vymáhání pohledávek, což je základní věc, která je nutná pro naprosto zdravou ekonomiku, ale současně se snaží omezit ty půjčovatele. To znamená, že vlastně ty lidi nahání k tomu: půjčky budou pro vás výhodnější, ale k tomu se ještě dost možná nebudou vymáhat, protože my naprosto omezíme vymáhání pohledávek.
Hrabalovsky řečeno, to je inzerát na dům, ve kterém bych tedy fakt bydlet nechtěl. ***