Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

60.
Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry

Předseda vlády Bohuslav Sobotka dopisem ze dne 3. února 2014 informoval předsedu Sněmovny, že vláda jmenovaná prezidentem republiky dne 29. ledna 2014 je připravena předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a požádat ji o vyslovení důvěry. Ústava České republiky předepisuje učinit tak do 30 dnů po jejím jmenování. Programové prohlášení této vlády vám bylo doručeno v pátek 14. února tohoto roku.

Nyní prosím předsedu vlády pana Bohuslava Sobotku, aby se ujal slova.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, dovolte mi, abych před vás dnes předstoupil s žádostí o vyjádření důvěry Poslanecké sněmovny nově vzniklé vládě. Nová vláda předstupuje před Poslaneckou sněmovnu osm měsíců po pádu vlády, která měla jako poslední mandát vzniklý z voleb. Předstupujeme před Poslaneckou sněmovnu tři měsíce po volbách do Poslanecké sněmovny, které rozhodly o jejím aktuálním složení.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, nebudu tady teď číst text programového prohlášení vlády. Ne že bych ten text neměl rád nebo že bych se jím nechtěl pochlubit. Po mnoha hodinách koaličních vyjednávání, které za tímto textem stojí, musím říci, že k němu mám dokonce i určitý citový vztah. Ale text programového prohlášení vlády, stejně jako na něj navazující text koaliční smlouvy koalice sociální demokracie, ANO a KDU-ČSL jsme vám rozdali už v pátek. A myslím si, že je zbytečné, abych teď tady ten text četl, protože každý z vás měl dostatek času na to, aby se s ním mohl podrobně seznámit.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, předpokládám, že během rozpravy k programovému prohlášení vlády a k hlasování o důvěře vládě bude zaznívat kritika jak zleva, tak kritika zprava. To je logická a očekávatelná věc. Ve vládní koalici se spojila levo-středově a levicově orientovaná sociálně demokratická strana, která volby vyhrála, s hnutím ANO, které je ve středu či na pravém středu politického spektra a ve volbách se umístilo na druhém místě, a s KDU-ČSL, které patří mezi pravo-středově vymezené politické síly. Je tedy logické, že vznik vládního programu, dohoda na koalici, na obsahové náplni budoucího vládnutí musely být předmětem vážné debaty. A to, co dostáváte v podobě koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády, je průnik programů těchto tří politických subjektů. Musím říct, že jsem rád, že se podařilo toho průniku dosáhnout v takto velkém rozsahu, a že to je dobrý program pro fungování vlády minimálně na jedno volební období.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, ať už zde bude zaznívat kritika zprava, či zleva, myslím si, že je důležité, abychom si všichni uvědomili, že naše země není v dobrém stavu a že ji nová vláda v dobré situaci rozhodně nepřebírá. V uplynulých sedmi letech se tady na vládě podílela zejména Občanská demokratická strana a také TOP 09. Žádná ze stran současné vládní koalice nenesla v uplynulých sedmi letech vládní odpovědnost tak, aby se mohla reálně podílet na exekutivním rozhodování, a žádná z těchto stran nebyla součástí hlasovací většiny, která mohla v této Poslanecké sněmovně měnit zákony.

Jsem si vědom toho, že se nepochybně objeví argumenty, které budou hovořit o tom, že vládní programové prohlášení je příliš obecné a že neobsahuje potřebné podrobné informace. Nepochybně to tak je a myslím si, že vládní program je vždy především obecný rámec, který definuje směr, který definuje cestu, který definuje strategii příští vlády. Podrobnosti bude obsahovat legislativní plán vlády. Podrobnosti budou obsahovat plány nelegislativních úkolů, které vláda před sebou bude mít, akční plány, strategie. Koneckonců podrobnosti bude obsahovat i návrh zákona o státním rozpočtu na příští rok, který vzápětí nová vláda začne připravovat.

Myslím si, že je také důležité říci, že ten text, který jste dostali, a ty dva texty, které jsou součástí programového prohlášení vlády, nejsou v rozporu, ale vzájemně se doplňují a vzájemně na sebe odkazují. A jestliže v programovém prohlášení vlády nejsou uvedeny všechny podrobnosti a jsou uvedeny v textu koaliční smlouvy, pak je to takto v pořádku, protože koalice postupuje na základě odkazu jak na koaliční smlouvu, tak na programové prohlášení nové vlády.

Tolik jenom několik málo stručných poznámek na úvod mého vystoupení k žádosti, se kterou předstoupila vláda České republiky před Poslaneckou sněmovnu.

Dovolte mi nyní, abych při této příležitosti velmi stručně okomentoval či podtrhl hlavní cíle politiky nové koaliční vlády.

Vláda má tři hlavní priority, které se promítají do celého vládního programu. Za prvé, naším cílem je realizovat takovou hospodářskou politiku země, která povede k růstu a k prosperitě a současně udrží pod kontrolou deficit veřejných rozpočtů. Za druhé, naším cílem je přirozeně napravit ty nejhorší chyby, ke kterým došlo v reformách Topolánkovy či Nečasovy vlády zejména v oblasti zdravotnictví a zejména v oblasti sociální politiky, zejména tam, kde utrpěly rodiny s dětmi, zejména tam, kde utrpěli senioři. A za třetí, prioritou vlády je zajištění dobře fungujícího státu, který se bude chovat transparentně, efektivně a který zabrání rozkrádání veřejných prostředků. Tohle jsou tři klíčové priority, na kterých tato koalice stojí a padá. Tohle jsou tři klíčové priority, od kterých se budou odvíjet i politiky jednotlivých resortů.

Dovolte mi nyní, vážené poslankyně a vážení poslanci, abych se těmto třem prioritám věnoval podrobněji.

Nejprve k rozpočtové politice nové vlády, která by se měla zaměřit na podporu zaměstnanosti a na podporu podnikání. Platí, že v rámci nové hospodářské politiky nebudeme brát lidem peníze formou zvyšování daně z přidané hodnoty. Již na počátku jsme se dohodli, že nová vláda daň z přidané hodnoty zvyšovat nebude. Nebudou se tedy opakovat trendy z minulých let, které nás dovedly do situace, že potraviny a léky máme v naší zemi zdaňovány jednou z nejvyšších sazeb daně z přidané hodnoty v rámci Evropské unie vůbec.

Součástí nové rozpočtové politiky je také zřejmá priorita neškrtat v investicích státu a neškrtat v prostředcích, které jsou určeny na platy zaměstnanců veřejného sektoru. Protože právě plošné škrty v investicích a plošné škrty v platech lidí, kteří pracují pro stát a pro veřejný sektor, podlomily v minulých letech hospodářský růst naší země.

Další důležitou součástí nové hospodářské politiky je aktivní přístup k čerpání prostředků z Evropské unie. Je to smutné a opakovaně už to zaznělo - naše země patří k těm úplně nejhorším státům z hlediska schopnosti efektivně prostředky z fondů Evropské unie vyčerpat.

Jestliže v loňském roce v rámci celé Evropské unie propadlo zhruba 16 miliard korun a z toho v České republice to bylo 10 miliard korun, tak je to velmi neblahý výsledek. A jestliže letos hrozí, že přijdeme nenávratně o 24 miliard korun, pak je to nepochybně alarmující. A vláda se chce soustředit na to, aby odvrátila tato rizika, odvrátila toto nebezpečí a zajistila, že peníze, které čerpáme z Evropské unie, budou využity, ale budou využity efektivně, to znamená na projekty, které do budoucna posílí konkurenceschopnost České republiky, které podpoří podnikání a podpoří tvorbu nových pracovních míst.

Častá otázka, kde na to vezmeme, častá otázka, kde má vláda prostředky na realizování svých rozpočtových priorit, se z velké části dá zodpovědět - chceme efektivně a dobře využít peníze, které budeme masivně dostávat ještě v příští letech jako země, která i v příštích letech bude čistý příjemce prostředků z Evropské unie, a můžeme tedy počítat s tím, že tyto zdroje budou doplňovat zdroje, které má k dispozici náš národní rozpočet.

Chceme v rámci nové hospodářské politiky změnit vztah vlády k investorům. K těm, kteří chtějí investovat. A je jedno, jestli jsou to domácí investoři, nebo jsou to zahraniční investoři. Vláda musí poskytovat kvalitní servis. To, že to nebude jednoduchý boj, ukazuje i situace kolem investice společnosti Amazon, kde vláda velmi intenzivně podporuje samosprávy a snaží se vytvořit podmínky pro to, aby jak samospráva v obci Dobrovíz, tak samospráva ve městě Brno mohla s investicí tohoto typu vyjádřit svůj souhlas. Ale nejde jenom o Amazon, já jsem přesvědčen o tom, že vláda musí velmi aktivně podporovat velké investiční projekty, a to zejména tam, kde máme dlouhodobý problém s vysokou nezaměstnaností, a tam, kde máme už připravené průmyslové zóny napojené na dopravní infrastrukturu.

Proto také jasně říkám, že pokud jde o aktivní politiku státu, pokud jde o politiku CzechInvestu, který se musí vzpamatovat z toho útlumu, ve kterém byl v minulých letech, chceme myslet na Moravskoslezský kraj, chceme myslet na Ústecký kraj, kde jsou dlouhodobě velké strukturální problémy a bohužel nejsou za námi. Řada těch strukturálních problémů dořešena nebyla. Mám na mysli zejména otázku útlumu těžby uhlí v obou těchto regionech a tam musí vláda být dostatečně aktivní.

Když jsem hovořil o investicích, chci také krátce mluvit o exportu. Naše země je exportně orientovaná. Jsme v zásadě exportně orientovaní na země eurozóny a sdílíme s eurozónou její ekonomický osud. V našem zájmu je ale nepochybně diverzifikace exportu, to znamená snaha uspět s naším zbožím a s našimi službami i mimo Evropu na rychle rostoucích trzích. A tam je potřebná dobrá ekonomická diplomacie. Tam je potřebná dobrá koordinace jednotlivých státních institucí, tak aby skončily kompetenční spory a začala intenzivní práce na podpoře našeho exportu, včetně otázky, která s tím souvisí, investic tady v České republice, otázky vízové politiky, abychom zbytečně nebránili možnosti hospodářské spolupráce mezi námi a rychle rostoucími ekonomikami.

To, co vláda může udělat, a to, co je ve skutečnosti jejím důležitým úkolem v rámci hospodářské politiky, je péče o infrastrukturu. Tím vždycky všichni začínají. Říkají stát má základní povinnost starat se o budování infrastruktury a na prvním místě se zmiňuje infrastruktura dopravní.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, letošní rok je po řadě let prvním rokem, kdy se nezahajuje výstavba jediného nového úseku dálnice nebo rychlostní komunikace. To není chyba této vlády, která je ve funkci o něco déle než 14 dní. To je problém fungování státu, Ředitelství silnic a dálnic, toho, že se ministři dopravy střídali jako ponožky, že tady není vyhovující legislativa, která by umožňovala stavět klíčové dopravní investice, zajistit standardní fungování státu v této oblasti. Když se podíváte na mapu naší země, podíváte se na to, jak zoufale se nám nedaří propojit se se sousedy, což je základní a logická věc, kterou bychom měli udělat jako vláda, to znamená podpořit trh práce tím, že budeme mít dálniční spojení s Rakouskem, více variant spojení se Slovenskem, spojení s Polskem, s Německem, zoufale se to dlouhé roky nedaří. Vláda se na to musí soustředit, aby to nebyla jenom fráze, abychom neustále jenom neopakovali: ano, dopravní infrastruktura, vláda se o to postará. Nesmí to být jenom fráze. My jsme proto v programovém prohlášení zmínili některé klíčové stavby. Já vím, že mohou vystoupit poslanci a poslankyně z jiných regionů a řeknou: vy jste tam nezmínili náš obchvat, vy jste nezmínili naši rychlostní komunikaci. To neznamená, že by jim vláda nechtěla věnovat pozornost, to ale znamená, že chceme určitou prioritizaci těch investic, a budeme se zejména dívat na to, jak jsou stavby připraveny a co se pro urychlení přípravy dá udělat. Tolik poznámka k dopravní infrastruktuře.

Když mluvím o veřejných investicích, chci také zmínit, že je pro nás důležité investovat do zateplování veřejných budov, energetických úspor firem a domácností a že v tomto vidíme důležitou roli prostředků z operačního programu Životní prostředí.

Vláda chce podpořit vzdělávání. To, co máme na mysli a co velmi často nefunguje, a lidé jsou nespokojeni s tím, jak se utrácejí veřejné peníze, jsou prostředky, které se investují do středního školství, prostředky, které se investují do učňovského školství. Velmi často slyším, a včera jsem to slyšel znovu na debatě s podnikateli, že vláda za peníze daňových poplatníků vychovává budoucí nezaměstnané, že ta struktura oborů neodpovídá potřebám trhu práce. A já si nemyslím, že to je proto, že by to kraje nechtěly. Já si nemyslím, že to je proto, že by to nebylo napsáno ve všech koncepcích, ale nikdy se to nedotáhlo do konce. Myslím si, že Ministerstvo školství v minulých letech trošku hřešilo na to, že se převedla kompetence odpovědnosti za střední školství na kraje, a přestalo krajům v této věci pomáhat, přestalo vést dialog se zaměstnavateli. A to byla chyba. Pokládám za strašně důležité, abychom se podívali na učňovské školství, abychom se podívali na střední školství a propojili je s potřebami trhu práce. Tohle může pomoci.

Další téma, které chci zmínit, je otázka podpory malého a středního podnikání. My jsme přesvědčeni - a myslím si, že nikdo by neměl hrozit živnostníkům tím, že je snad nová vláda chce připravit o daňové paušály, že je snad nová vláda chce zatížit nějakými odvody, které je pošlou na úřady práce. Tak to není. Ale daňové paušály jsou nástrojem snižování administrativního zatížení, neměly by být nástrojem daňové optimalizace, a ony se bohužel tím nástrojem daňové optimalizace trošku staly. Ale rozhodně platí, že vláda nechce komplikovat život malým řemeslníkům, malým živnostníkům, zvyšovat odvody nebo redukovat možnosti výdajových paušálů, a chceme hledat možnosti, jak dále omezovat byrokracii a snižovat administrativní zatížení.

Když mluvím o podnikatelském prostředí a o infrastruktuře, důležitou součástí infrastruktury, která ovlivní budoucí prosperitu a zaměstnanost - a teď ještě stále mluvím o nové hospodářské politice -, je otázka energetické politiky státu. Ty tendence a trendy jsou v programovém prohlášení naznačeny. Vláda se hlásí k potřebě postavit nové jaderné zdroje v naší zemi tak, abychom se po roce 2035 nedostali do pozice země závislé na dovozu, na výrazném masivním dovozu elektrické energie.

Ale to, na čem nám záleží, je otázka cen elektrické energie pro domácnosti, pro lidi a pro firmy. A tady nebudeme rozhodovat sami. Jsme součástí Evropy. A já chci říci, že vláda bude jednat v Evropě tak, abychom z naší země a z Evropy vůbec nevyhnali průmysl. Chci říci, že budeme jednat tak, abychom přirážkami za obnovitelné zdroje dále nezdražovali účty za elektřinu, které platí domácnosti.

Já si myslím, že regulace energetického trhu se v Evropě v uplynulých letech příliš nepovedla a je to trošku chaos, protože se kombinují povolenky a kombinují se dotace na obnovitelné zdroje. Všichni vidíme, jak vypadá cena silové energie, ale domácnosti to necítí, firmy to necítí prostě proto, že i když klesá cena silové energie, tak rostou příplatky za obnovitelné zdroje. Naše energetická koncepce bude myslet na ceny elektrické energie, za prvé abychom nepoškodili průmysl a domácnosti a za druhé abychom jednali odpovědně vůči budoucnosti a neocitli se v zemi, která bude totálně závislá na dovozu elektrické energie.

Když mluvíme o budoucnosti a odpovědnosti vlády a o růstu v příštích letech, já myslím, že se shodneme, a doufám, že alespoň na této věci, odleva doprava a zprava doleva, že budoucí prosperita naší země nebude založena na snižování mezd, abychom se podbízeli mzdám, které jsou v Rumunsku nebo v Bulharsku. Nebude založena na snižování daní, protože jako Česká republika nemůžeme konkurovat daňovým rájům, ale budoucí konkurenceschopnost musí být založena na investicích do vzdělání, investicích do vědy, výzkumu, inovací. A to, co potřebujeme, je kvalita v této oblasti, efektivita, abychom věděli, že podporujeme špičková vědecká pracoviště, že tady jsou špičkové vysoké školy, které jsou schopny dělat aplikovaný výzkum, že to je aplikovaný výzkum, který potřebuje průmysl, který potřebuje hospodářství. To znamená, budoucnost je - a my ji vytváříme už teď a základy klademe i v těchto letech - v investicích do vědy, výzkumu a inovací.

Chci také říci, když už mluvím o rozpočtu a hospodářské politice - vláda stojí o sociální dialog. Já to říkám proto, že to není samozřejmost. V minulých letech sociální dialog nefungoval. Bylo to často i tak, že po tripartitě se dělaly tiskové konference, byly přestřelky mezi vládou na jedné straně a odbory a zaměstnavateli na straně druhé. Byla to chyba, protože v těch přestřelkách řada dobrých nápadů zapadla a řada dobrých nápadů z tripartity se nikdy nedotáhla do konce. Vláda má dobrou vůli vést dialog s odbory. Vláda je připravena vést dialog s firmami, se zaměstnavateli, s jejich reprezentací a věřím, že společně budeme pracovat na odstraňování bariér na cestě hospodářského růstu. A chtěl bych vás požádat, poslanci a poslankyně, o jedno. Až přijdeme do Poslanecké sněmovny s návrhy zákonů a budou to návrhy zákonů, které podpoří tripartita jako celek, abyste tento argument vnímali jako velmi silný argument, protože pokud se dokáže reprezentace zaměstnavatelů a zaměstnanců na něčem shodnout, pak je to signálem celospolečenské shody a potřebnosti takových změn.

A poslední poznámka k hospodářské politice nové vlády, než se dostanu k tématu č. 2, a to je náprava chyb v reformách, vazba na hospodaření veřejných rozpočtů a přijetí společné evropské měny. Já jsem přesvědčen, že by vláda, byť bude klást důraz na investice, byť bude klást důraz na zaměstnanost, byť bude napravovat některé chyby, které se staly v sociální politice v minulých letech, měla udržet deficit veřejných rozpočtů pod 3 % HDP. Dokážu si představit jedinou situaci, kdy by tento závazek vláda dodržet neměla, a to by byla situace, kdybychom se znovu propadli do hospodářské recese, které jsme museli čelit v uplynulých letech. Ano, pokud je recese, pak je diskuse, zdali má být tříprocentní limit dodržován. Pokud recese není, a já věřím, že v příštích letech nebude a že naše země má před sebou dobré období hospodářského růstu a že vláda k tomu přispěje, pokud roste ekonomika, pak by vláda měla usilovat o dodržení limitu maximálně tříprocentního deficitu veřejných rozpočtů. Proč to říkám? Protože celkový veřejný dluh naší země už je na jiné úrovni, než byl před sedmi lety. Je kolem 48 % hrubého domácího produktu. Pro to, abychom si neznemožnili přijetí společné evropské měny, si musíme dávat velký pozor, abychom nepřekročili hranici 60 % hrubého domácího produktu. A když mluvím o euru, vláda by měla aktivně pokračovat v přípravě na jeho přijetí. A jako součást přípravy na přijetí společné evropské měny vnímám také přistoupení k fiskálnímu paktu na úrovni EU. S vyloučením těch článků, které by nám mohly komplikovat aktivní hospodářskou politiku v těchto letech, si myslím, že se ČR může k fiskálnímu paktu velmi rychle připojit, a bude to jedno z témat, kterými se jako prvními bude zabývat nová vláda, pokud získá důvěru při hlasování v Poslanecké sněmovně.

Tolik, vážené poslankyně a vážení poslanci, několik poznámek na vrub nové hospodářské a rozpočtové politiky vlády.

Nyní mi dovolte, abych se věnoval druhé prioritě, kterou jsem na začátku označil, a to je snaha napravit alespoň některé chyby v reformách Topolánkovy a Nečasovy vlády. Víte, my nemůžeme vrátit všechno do stavu, v jakém to bylo před sedmi lety. Tam, kde mě to mrzí nejvíce, u zdanění daní z přidané hodnoty, protože když před sedmi lety nastupovala tehdy pravicová vláda, tak jsme platili, když jsme nakupovali potraviny a léky, daň státu ve výši 5 %, dnes platíme 15 %. Nedá se to v tuto chvíli jednoduše a rychle vrátit zpátky. Stejně tak se nedají napravit úplně všechny chyby a škody, které se odehrály v uplynulých sedmi letech. Bude to vyžadovat postupné kroky, které budou v souladu s rozpočtovými možnostmi země. Ale vládní koalice se dohodla na několika konkrétních opatřeních, kterými chceme jasně vyslat signál, že nám záleží na sociálně soudržné společnosti, že nechceme, aby úspěch jedněch byl placen na úkor druhých, že chceme, aby v naší zemi byla solidarita mezi těmi bohatšími a chudšími, mezi zdravými a nemocnými, mezi mladými a starými. Jde nám o to, abychom omezili nespravedlivá a sociálně tvrdá opatření, která byla v minulých letech přijata a zasáhla hlavně rodiny s dětmi, seniory a také zdravotně postižené. Proto uděláme několik následujících kroků.

Za prvé. Chceme zvýšit podporu rodin s dětmi. Navrhneme zvýšení slevy na dani na dítě. Chceme také obnovit porodné i na druhé dítě, protože si myslíme, že politika jednoho dítěte, která tady byla praktikována v minulých letech v podobě vyplácení porodného, skutečně v naší demografické situaci není namístě. Tato opatření chceme směřovat na podporu pracujících rodin s dětmi, protože si myslíme, že v minulých letech pracující rodiny s dětmi hodně zaplatily kvůli úsporným opatřením, která prosazovaly minulé vlády.

Zrušíme postupně poplatky ve zdravotnictví s výjimkou platby na pohotovosti. Už v letošním roce jsme se shodli na tom, že nepřipustíme obnovení poplatku za pobyt v nemocnici, a od příštího roku bychom rádi zrušili i poplatky v ambulancích a v lékárnách. Chceme ale výpadky systému zdravotnictví kompenzovat, to znamená, že budou připraveny kompenzace a stát se na těchto kompenzacích bude muset jednoznačně podílet.

Mluvil jsem o seniorech. Já myslím, že největší úder, který senioři dostali, byla změna systému valorizace penzí, to, že se začala ignorovat celková výše inflace a brala se v potaz pouze z jedné třetiny. Senioři přišli o velkou část valorizace. Všichni z nás se setkali s tím velkým znechucením s valorizací ve výši 45 korun, která byla v průměru poskytnuta od začátku letošního roku. Nová vláda chce na tuto situaci reagovat. Chceme reagovat na to, že se zvyšuje podíl seniorů, kteří jsou odkázáni na dávky hmotné nouze. Proto je naším cílem vrátit se k plné valorizaci penzí podle inflace. Chceme také, aby bylo zrušeno poškození pracujících důchodců, a rádi bychom obnovili slevu na dani, kterou v minulosti pracující důchodci dostávali.

Pokud jde o opatření, která ještě směřují k posílení sociální soudržnosti společnosti, chci zmínit zákon o sociálním bydlení, chci zmínit snížení daně z přidané hodnoty na léky, knihy, dětské pleny a umělou dětskou výživu. Zrušíme také druhý pilíř v rámci důchodové reformy. Chceme upravit pravidla pro přiznání příspěvku na péči a invalidní důchody tak, aby spravedlivě zohledňovaly skutečný zdravotní stav. Chceme prosadit zákon o zálohovém výživném a jsme připraveni po jednání v tripartitě pravidelně postupně zvyšovat minimální mzdu tak, aby se přiblížila 40 % průměrného platu v naší zemi.

Tolik velmi stručně k některým klíčovým opatřením, která má nová vláda připravena na to, aby zmírnila situaci některých skupin, které byly silně poškozeny reformami minulé vlády. A tady nemluvím jenom o sociálně slabých, ale mluvím také o středních vrstvách, které na ty minulé reformy velmi silně doplatily.

A konečně, vážené poslankyně, vážení poslanci, k třetí části priorit, které jsem zmínil. Jak už bylo řečeno, a setkáváme se s tím na každém kroku, lidé si v minulých letech pomalu museli začít zvykat na to, že sice platí stále vyšší daně, ale dostávají stále horší veřejné služby. To je stav, který chce nová vláda změnit. Naším cílem je řádné fungování státu. Občané by měli získat jistotu, že za své daně dostanou kvalitní a dostupné veřejné služby, a my proto podpoříme opatření, která povedou k efektivnímu, transparentnímu a racionálnímu hospodaření s veřejnými penězi. Naším cílem je fungující sociálně i ekologicky orientovaná tržní ekonomika. Ale pro to, aby stát občanům mohl dobře sloužit, je nutno prosadit řadu opatření.

Začal bych zákonem o státní službě. To je takový Godot, na kterého všichni na naší politické scéně čekáme dvanáct čtrnáct let. Stále ten Godot nepřišel. Chci deklarovat vůli této vlády prosadit zákon tak, aby platil od 1. ledna příštího roku. Myslím si, že je poctivé, aby vláda, která má ve svém programu zákon o státní službě, sama na sebe vztáhla omezení, která tento zákon přinese. Ne že to bude platit až pro ty další vlády, ne že se s tím budou muset vyrovnávat další politické garnitury, ale vztáhnout omezení toho zákona již na tuto vládu. To vám chci slíbit. Novela je v Poslanecké sněmovně. Jakmile se shodneme na pozměňovacích návrzích, měl by to být zákon, který musí platit. O co se jedná? Jedná se o to, aby až budou další volby do Poslanecké sněmovny, už tady byla ošetřena rizika politických obměn odborného aparátu ministerstev. A to si myslím, že bychom měli společně prosadit.

Za druhé. Když se mluvilo o plýtvání veřejnými penězi - potřebujeme zlepšit systém veřejné kontroly. A já tady nemluvím jenom o Nejvyšším kontrolním úřadu. Ono se neustále říká a vytváří se iluze, že se problém vyřeší tím, že rozšíříme pravomoci NKÚ. Udělejme to. Rozšiřme pravomoci NKÚ a vláda s tím ve svém programu počítá. Ale my potřebujeme předběžnou kontrolu. My potřebujeme průběžnou kontrolu. Nepotřebujeme jenom, abychom se dozvídali, jak ty věci dopadly špatně, jak se peníze promrhaly. My potřebujeme zastavit plýtvání penězi pokud možno ještě předtím, než k tomu dojde. To znamená posílit informační systémy, posílit kontrolní systémy v rámci všech veřejných úřadů, tak aby se kontroloři nebáli, aby nebyli politicky závislí a aby tady byl přístup k informacím. Potřebujeme omezit drahý outsourcing. To je věc, která se tady ve státní správě rozbujela v minulých letech, nejenom ve státní správě, také v některých městech s velkým rozpočtem, a ukazuje se, že likvidace vlastních pracovníků, propouštění vlastních zaměstnanců a najímání si služeb ve formě outsourcingu vždycky nepřináší úspory. A někdy to dokonce přináší zvýšení výdajů. A tady se vláda nemilosrdně musí na otázku outsourcingu podívat, a pokud zjistíme, že zajišťování právních služeb, různého poradenství jsme schopni zorganizovat lépe prostřednictvím vlastních pracovníků veřejného sektoru, tak prosím skončeme s touto praxí, protože je drahá a protože se státu nevyplatí.

Potřebujeme také zlepšení hospodaření státních firem a odstranění penězovodů, které byly kolem nich velmi často nastavěny. Věřím, že v tomto vládě nepochybně také pomůže policie, že jí v tom pomůže státní zastupitelství. Řada věcí se prověřuje a šetří. Jen tak dál! Ať se to prověří, ať se všechny tyto věci vyšetří. Myslím, že je potřeba, aby řada těch případů byla zviditelněná, aby lidé viděli, co se odehrávalo, aby se to už nikdy nemohlo opakovat. Stát musí přesně vědět, co se ve státních firmách děje. Musí kontrolovat jejich hospodářský stav, a pokud ten hospodářský stav není uspokojivý, musí provádět personální a organizační změny.

Další téma, které chci zmínit a které souvisí s fungováním státu - ale ono to souvisí také s tou otázkou, kde na to vezmete, a já už jsem na ni zčásti odpověděl -, je věc boje proti daňové nepoctivosti, proti zlodějnám, podvodům, proti tomu, že někdo profituje na úkor někoho jiného, proti tomu, že je tady nerovné podnikatelské prostředí, protože na jedné straně máte podnikatele, který má vše splněno, zaplaceno, a na druhé straně máte podnikatele, který šidí a díky tomu má nižší ceny. To si myslím, že není v pořádku. Daňové úniky a boj proti nim jsou jedna z klíčových priorit vlády. Mimo jiné i proto, že podle mého názoru dokud vláda neucpe díry, dokud neodstraní odvody, tak nemá právo jít za občany s otázkou "občané, potřebujeme dodatečné zdroje do státního rozpočtu". Dokud se to nestane, tak vláda takové oprávnění podle mého názoru nemá.

Konkrétně jenom několik málo příkladů. Elektronická evidence tržeb. Vy víte, že o registračních pokladnách se v naší zemi mluví, mluví, mluví. Už byl zákon přijatý, nakonec byl zrušený. My chceme novou generaci pokladen ve formě terminálů, které budou on line propojeny s Ministerstvem financí a budou elektronicky evidovat tržby. Na Slovensku ten systém, doplněný o účtenkovou loterii, byť zatím krátce, ukazuje výrazné výsledky z hlediska zlepšení výběru daně z přidané hodnoty.

V programu navrhujeme snížení limitu pro hotovostní platby. Navrhujeme tam zákon o prokazování původu majetku. Opět věc, o které se roky a roky mluví. Žádná vláda ho nedotáhla do konce, jenom se vždycky poukazuje na kauzy, na podivné případy náhlého zbohatnutí a vždycky to doprovodí ten povzdech: No kdybychom měli zákon o prokazování původu majetku, to by to bylo jiné. Souhlasím, bylo by to jiné. Ale prosím, už ho proboha schvalme, ať platí co nejdříve. Já věřím, že vláda co nejdříve ten zákon předloží do legislativního procesu a ideálně od příštího roku by tady takový zákon měl platit. Bavíme se o obnovení finanční policie. Bavíme se o zlepšení koordinace práce policie, daňové správy, celní správy a Finančního analytického útvaru.

Když mluvím o zlepšení hospodaření státu, jde také o to, zlepšit hospodaření s jeho majetkem. A nejde jenom o evidenci, jde také o efektivní využívání státního majetku. Jak je možné, že na jednu stranu se deklaruje, že se snižuje počet zaměstnanců státní správy, ale současně stát není schopen se zbytného majetku zbavovat? To znamená, že administrativa, která by se měla teoreticky snižovat, tak vyplňuje stále stejné množství státních a veřejných budov. Pokládáme za důležité prosadit systém zveřejňování smluv uzavíraných ve veřejném sektoru.

Pokud zmiňujeme dobře fungující stát a veřejné služby, dobře fungující úřady práce a aktivní politiku zaměstnanosti. Víte, aktivní politika zaměstnanosti je něco, co je v moderní zemi potřeba. A když se podíváte na ty státy, které v Evropě mají lepší čísla v nezaměstnanosti, než je má Česká republika, a podíváte se, kolik dávají peněz na aktivní politiku zaměstnanosti, tak je to násobně více, než je to v České republice. Dám konkrétní příklad Rakouska. Rakousko je země, která je nám blízká. Dávají zhruba 2 % hrubého domácího produktu na aktivní politiku zaměstnanosti a trvale mají lepší výsledky z hlediska nezaměstnanosti než Česká republika. My dáváme půl procenta hrubého domácího produktu. Čili nová aktivní politika zaměstnanosti zaměřená zejména na skupiny, které jsou hendikepovány na trhu práce, na absolventy bez praxe, na ženy po rodičovské dovolené nebo na lidi starší padesáti let.

Pokud jde o zlepšení fungování státu, chci zmínit také otázku dostupných mateřských školek, chci zmínit otázku efektivního zdravotnictví a transparentního fungování zdravotních pojišťoven, posílení ochrany spotřebitele včetně garance toho, že lidé budou dostávat v obchodech kvalitní potraviny. Chci zmínit omezení lichvy a zvůle soukromých exekutorů v nové legislativě, kterou chce vláda předložit. Chci zmínit boj se sociálním vyloučením. Chci zmínit stabilizaci policie, silnou pozici státních zástupců, nezávislost justice. Chci zmínit posílení práv občanů včetně přijetí obecného zákona o referendu.

A konečně, pokud má země dobře fungovat, pokud má vláda být schopná něco prosadit, mimo jiné vyjednat v rámci Evropské unie, mimo jiné prosadit naše národní zájmy, tak musíme výrazně zlepšit naši pověst, kterou ve světě máme - u sousedů, v Evropské unii, v mezinárodním společenství.

O České republice by se neměli naši přátelé dozvídat jenom tehdy, pokud vetujeme nějakou integrační snahu na úrovni Evropské unie nebo pokud tady zrovna vláda padne v souvislosti se skandály. Potřebujeme zvýšit náš vliv v Evropě, abychom byli schopni lépe prosadit naše národní zájmy, a to znamená, že nemůžeme stát stranou, a to znamená, že se aktivně musíme zúčastnit debaty o tom, jaká Evropa v příštích letech bude.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, tohle byly tři klíčové priority, které vláda má. Tohle jsou tři klíčové priority, které se prolínají celým vládním programem. Nová hospodářská politika zaměřená na růst, prosperitu a nová pracovní místa, náprava chyb, které se staly v reformách Topolánkovy a Nečasovy vlády, a dobré fungování státu, řádné a transparentní hospodaření s penězi daňových poplatníků. Tyto tři priority bude nová vláda prosazovat, pokud získá vaši důvěru.

Rádi bychom obnovili důvěru lidí ve stát. Obnovili důvěru občanů, ale i podnikatelů v šance naší země na prosperitu. Rádi bychom vrátili našim občanům důvěru v politiku a demokratický systém. Nová vláda je, vážené poslankyně, vážení poslanci, připravena učinit vše pro to, aby se občané cítili v naší zemi spokojeně, aby se cítili svobodně, ale aby se také cítili důstojně a cítili se i bezpečně. Aby se lidé za svůj stát nemuseli stydět, a naopak na něj mohli být hrdi. Nebude to jednoduchý úkol, ale jsme připraveni pro jeho splnění učinit maximum. Rovněž jsme připraveni, a to chci zdůraznit, v zájmu zlepšení situace v naší zemi vést dialog. Vést dialog s opozicí tady na půdě Poslanecké sněmovny, vést dialog s odbornou veřejností, s občanskými iniciativami, s občany, se všemi, kdo stejně jako my usilují o stabilní a prosperující Českou republiku.

Vážené poslankyně a vážení poslanci, žádám vás tímto o vyjádření důvěry nové vládě České republiky. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu premiérovi a zahajuji tímto rozpravu, do které se s přednostním právem nyní přihlásil pan poslanec Filip. Po něm se připraví pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo vlády, členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k otázce důvěry vlády České republiky a půjčil si jedno téma, které jsem musel, chtě nechtě, tady přednášet v roce 2006.

Volby v roce 2013 měly znamenat velkou naději pro Českou republiku a lidé se v těch volbách rozhodovali pro odmítnutí určitých postupů, které tady po roce 2006 byly zavedeny. V každém případě Komunistická strana Čech a Moravy po ustavení vlády je v tomto ohledu nejsilnějším opozičním klubem Poslanecké sněmovny. Ale otázka důvěry je otázka nejen ústavního institutu, to znamená důvěry více než 101 poslanců v Poslanecké sněmovně, ale je to také otázka důvěry občanů ve vládu, v parlament a ve stát nebo v jeho instituce. Pan předseda vlády řekl, že by stál o to, aby se obnovila důvěra občanů České republiky ve stát. To ovšem není otázka důvěry v tom ústavním smyslu, nebo chcete-li, smyslu parlamentním. Je to otázka důvěryhodnosti těch institucí, které představujeme před veřejností. Získat důvěru u občanů je přece jen něco složitějšího a také to má jiné parametry než vyjádření více než 101 poslance. Koalice má více než 101 poslanců a je nepochybné, že by tedy měla sama v sobě najít dostatek sil na to, aby důvěra ve vládu České republiky byla přijata. To ovšem znamená, že vláda by se měla vrátit nejen k programovému prohlášení, ale také k tomu, jak bude schopna jednotlivé sliby vyplnit.

V tomto ohledu jsem trochu zklamán vládním prohlášením, protože zejména sociální demokracie, a KSČM je kritikem této vlády zleva, opustila řadu programových bodů a nechala si vnutit program, který posunuje vládu České republiky proti výsledku voleb výrazně do pravého středu nebo zcela napravo. Mohl bych vzpomenout to téma, které je zcela zásadní pro Českou republiku a které hýbalo předvolební kampaní a nepřestalo s ní hýbat ani po volbách, a to je otázka církevních restitucí, nebo takzvaných církevních restitucí, lépe řečeno daru České republiky církvím za něco, co lze snadno zpochybnit, že někdy těmto církvím patřilo. Nechtějte, abych vypočítával jednotlivé žádosti a spojoval je s daty vzniku těch církví nebo s daty vzniku těch staveb, o které je dnes žádáno, které nemají nic společného ani s rokem 1948, ani s rokem 1960, dokonce ani s rokem 1970 nebo 1980. A mluvím o odborných učilištích, o bytových domech a ostatním.

Co mě zarazilo nejvíc a nechápu to, že se ve vládním prohlášení nijakým způsobem nevymezuje, a dokonce ani předseda vlády to nevzpomenul ve svém projevu, zákon o obecném referendu. Již jsem připomínal, že obecné referendum bylo součástí československého právního řádu do roku 1992 a teprve zákonem č. 4/1993 Sb., tzv. recepční normou, se tehdejší pravicové vlády vypořádaly s tím, aby lidé mohli do politiky vůbec mluvit. Ano, v roce 1993 skončila možnost občanů České republiky se vyjádřit v referendu, a to proto, že pravice omezila možnost vstupovat do politiky jenom na akt voleb. V tomto ohledu se divím nové vládě, že to není jedna z priorit jako vstřícný krok vůči občanům, aby případná korekce vládní politiky byla možná právě referendem, aby případná korekce mohla obnovit důvěryhodnost vlády před občany.

Na druhou stranu musím říct, že mě příjemně překvapilo v projevu předsedy vlády, že přece jen posílil pozici majetkových přiznání proti tomu, co je v textu vládního prohlášení. Nic neříkající věta nebo půlvěta o prokazování původu majetku mi totiž připadá něco jako propuštění Ivo Rittiga z policejní cely. Znamená to, že se u prokazování majetku zůstaneme jenom před branami onoho soukromého sektoru, který se podílel na rozkrádání majetku státu, na podivných privatizacích, na ještě podivnějších veřejných zakázkách a nebudeme to hodnotit ani jako sousední Německo nebo Francie? Tomu opravdu nerozumím a rád bych věřil slovům předsedy vlády, že přece jen zákon o majetkových přiznáních spatří světlo světa a bude tímto parlamentem schválen.

Stejně tak se nemohu spokojit s tím, co bylo řečeno o daních. Je evidentní, že daňová soustava, která byla přijímána v posledních sedmi letech, jasným způsobem prohlubovala ekonomickou, a tím i společenskou a politickou krizi v České republice.

Byla to právě daňová opatření pravicových vlád od roku 2006, která devastovala státní rozpočet, jeho příjmy. A všechny náklady na provoz státu se soustřeďovaly do nepřímých daní anebo do daní ze závislé činnosti. V tomto ohledu to byl strach pravicových vlád podívat se občanům jasně do očí a říci: na provoz státu potřebujeme tolik a tolik prostředků a budeme za ně dělat takovou poctivou státní službu. V tomto ohledu si myslím, že vládní prohlášení je chybné a prokáže se to velmi brzy. Nikoliv pouze na tom, jakým způsobem bude růst deficit, ale bude podvazovat i ty potřebné investice, na které bude muset vláda hledat zdroje úplně jinde.

Na druhou stranu si myslím, že vláda mohla přece jen výraznějším způsobem ve vládním prohlášení ukázat na změnu komunikace nejen mezi vládou a opozicí, mezi vládou, odbory a svazy zaměstnavatelů, ale také se samosprávou. Ve vládním prohlášení mi chybí, a nevím, jestli to je z důvodů vnitřních sporů uvnitř vládní strany, vztah mezi centrem a kraji. Nepopsat vazbu mezi Asociací krajů a vládou České republiky je podle mého soudu chybný krok, který ukazuje na to, že vláda v tomto ohledu buď nemá jasno, anebo nechce řešit to, kam se dostal vztah mezi vládou a krajskou samosprávou. Neustále jsme svědky debaty o rozpočtovém určení daní, a byli jsme svědky mnohokrát, a připomněl bych to od roku 1995 přes rok 2006, 2008 přes rok 2011 k tomu, že když centru chyběly peníze, tak se to udělalo na úkor obcí a krajů. A v tomto ohledu je. řekl bych. málo platné, že pan předseda vlády ve svém projevu alespoň upřesnil to, jakým způsobem se chce chovat vláda vůči krajům v oblasti vzdělávání.

Dovolte mi, abych ještě připomněl, že mě trochu mrzí, a očekával jsem přece jen zásadní změnu proti minulosti v oblasti zahraniční politiky. O změnách v zahraniční politice vlády České republiky se nedočteme téměř nic. Protože je potřeba si uvědomit, že Česká republika je součástí nejen Evropské unie, ale i ostatních mezinárodních institucí, a měli bychom alespoň přestat uvažovat o tom, že se zapojíme do jakéhosi podivného prostoru a nerespektujeme, že už není bipolární svět dávno. Jednopolární svět dávno skončil, nebo nedávno skončil, a my bychom se měli nějakým způsobem podílet na budování multipolárního světa. To mi vážně v programovém prohlášení chybí a byl bych rád, kdybychom v těchto debatách mohli pokračovat, protože podle mého soudu je to také otázka schopnosti České republiky přinést svůj díl k tomu, čemu říkáme, že je základní bezpečnostní architektura OSN a její Rady bezpečnosti. V tomto ohledu alespoň distanc od toho, že Česká republika hlasuje například jenom se Saúdskou Arábií, Katarem, případně nějakými ostrovními státy, a ocitne se na chvostu zahraniční politiky v celém Valném shromáždění OSN. A nemyslím tím jenom otázku hlasování o Palestině, která byla skutečnou ostudou. Čekal jsem od ministra zahraničí, že si přece jen do vládního prohlášení něco důraznějšího připraví.

Co mě možná mrzí z pohledu občanů České republiky výrazně, je, že jsem čekal jiný tón v oblasti zdravotní politiky, v oblasti sociální politiky. Ale očekávám, že vláda bude plnit alespoň ty sliby, které tam jsou, a že budeme moci podílet nejen na zrušení druhého pilíře důchodové reformy, ale že se budeme moci podílet také na obnovení zákona o neziskových zdravotnických zařízeních, protože podle mého soudu není možné dále setrvávat na tom, abychom vytvářeli ve zdravotnictví ziskové organizace, které jsou tvořeny právě pro tvorbu zisku, nikoliv pro péči o nemocné samostatně.

Očekával jsem ve vládním prohlášení, že se vrátí ty systémy k tomu, k čemu byly zřízeny. Přeci nemáme policii pro policii, ale pro bezpečnost občanů. Nemáme zdravotnictví pro zdravotníky, ale pro péči o nemocné. Nemáme sociální systém pro jednotlivé subjekty toho sociálního systému, ale právě pro ty, kteří sociální péči potřebují. V tomto ohledu mi alespoň zmínka o návratu k tomu, k čemu jednotlivé systémy státu mají sloužit, chybí. A nemohu jinak, než trpělivě kontrolovat jednotlivé kroky vlády a slova premiéra, která přednesl v tom svém úvodním slovu, abychom za čtyři roky se dočkali alespoň toho, že bude stát lépe sloužit, že bude méně zadlužený, že bude otevřenější potřebám občanů a že to, co tady bylo devastováno nepolitickou politikou, případně neschopností komunikace mezi vládou a opozicí, bude napraveno.

Vnímám to tak, že vláda si zajišťuje svou důvěru. Mně na závěr dovolte, abych se vyjádřil k tomu, že důvěra, důvěryhodnost sestává jak z programu, tak z personálního obsazení vlády. Nechci hodnotit jednotlivé ministry jenom kvůli případným personálním rozhodnutím ještě předtím, než získali důvěru. Budu je hodnotit až podle jednotlivých kroků, které učinili. Ale zároveň jsem přesvědčen, že někteří ministři pravděpodobně neunesou tíhu toho ministerského angažmá a budou muset být vyměněni. To se tak v životě stává. A já bych přál předsedovi vlády, aby při případných výměnách měl šťastnější ruku než při samotném výběru této vlády. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi seznámit vás se stanoviskem poslaneckého klubu TOP 09, jak se zachováme při hlasování o důvěře, a odůvodnit tento postup. Především bych ale rád zdůraznil, že vítáme skutečnost, že se mandátu ujímá vláda, která vzešla z demokratických voleb, a že po osmi měsících bezčasí máme vládu, která je nepochybně legitimní, bude mít důvěru Poslanecké sněmovny a právo i povinnost vykonávat svůj mandát. Dovolte tedy, abych vládě popřál hodně úspěchů při správě země i při budování mezinárodní prestiže České republiky.

Není automatické, že strana, která je opoziční, musí nutně vládě vyslovit nedůvěru nebo odmítnout vládě vyslovit důvěru. Dokážeme si představit, že přesto, že bychom se lišili s vládou v mnoha parametrech, že za předpokladu, že by to byla vláda práva a úcty k zákonům, vláda rozpočtově odpovědná a vláda, která by brala vážně systémový postup proti korupci, že bychom takové vládě mohli vyslovit i důvěru. Bohužel ani jedno z těchto tří kritérií, která jsem zmínil, vláda nenaplňuje. A dovolte mi teď, abych své tvrzení odůvodnil.

Vláda práva a úcty k zákonům. Dovolím si tvrdit, že největší úctu před zákonem musí mít zákonodárce sám, tedy my jako Poslanecká sněmovna, a pochopitelně i vláda jako exekutivní výkonný výbor této Poslanecké sněmovny. Vláda vznikla na tom, že souhlasila a podpořila ignorování jednoho zákona. Můžeme mít různý názor na lustrační zákon, můžeme být pro jeho zrušení, můžeme trvat na jeho zachování, ale pravděpodobně bychom se napříč touto Poslaneckou sněmovnou měli shodnout na tom, že dokud jakékoliv zákony platí, musí být dodržovány bez výjimky, musí být dodržovány každým. Skutečnost, že v případě lustračního zákona platí, že někteří vyvolení tento zákon dodržovat nemusí, je neúcta k právu, neúcta k zákonu a velmi špatný signál, který vláda posílá do společnosti.

Dovolte mi i příklad druhý, možná se bude někomu zdát marginální, ale principiálně je to stejné. V programové části koaliční smlouvy se můžeme dočíst, že vláda uvažuje o třetí sazbě, tedy snížené sazbě daně z přidané hodnoty, kam kromě jiných komodit budou zařazeny i dětské pleny. Já teď nechci polemizovat o nevhodnosti třetí sazby daně z přidané hodnoty, nechci polemizovat s dojemnou vírou pana ministra Jurečky o tom, jak pleny ve snížené sazbě zachrání natalitu Evropy. Chci jenom upozornit na to, že 6. směrnice Evropské komise jasně říká, které položky mohou a které nesmějí být ve snížené sazbě daně z přidané hodnoty. A 6. směrnice je v širším slova smyslu součástí právního řádu České republiky, neboť členské státy jsou povinny tuto směrnici implementovat do našeho právního řádu a neporušovat je. Když jsem se ptal v soukromém rozhovoru pana ministra zahraničí, jakým způsobem toto chce vláda udělat, dostal jsem odpověď: No tak to přeřadíme do snížené sazby. Až nám bude hrozit sankce a do té doby nevyjednáme výjimku, tak to tam zase vrátíme.

Dámy a pánové, přesně takto se chovají notoričtí neplatiči alimentů. Neplacení alimentů je trestný čin, zákon to stíhá a notoričtí neplatiči alimenty neplatí a v okamžiku, kdy je proti nim vzneseno obvinění, projeví účinnou lítost, té dámě to doplatí a stíhání je proti nim zastaveno. Dáma měla smůlu, neměla si s tím člověkem nic začínat. Přesně takto se chce chovat vláda vůči 6. směrnici, tedy i v širším slova smyslu vůči právnímu řádu České republiky. My se na zákon... My budeme ten zákon ignorovat, a až nám bude hrozit sankce, no tak to napravíme. Evropa má smůlu, neměla si s námi nic začínat.

Dovolil jsem si na těchto dvou příkladech uvést skutečnou úctu k zákonům, úctu k pravidlům a snahu rovných podmínek pro všechny, kde vláda by měla jít příkladem, místo aby se zákonům takto vysmívala.

Dovolte druhou část, část rozpočtové odpovědnosti. V programovém prohlášení vlády se vláda zavazuje k tomu, že dodrží maastrichtská kritéria. Pan prezident se zmínil, že jsou tři - ono jich je pět, dvě jsou fiskální, tři jsou monetární, ale to není podstatné. Podstatná je interpretace toho maastrichtského kritéria 3 % deficitu vůči HDP. Ta správná interpretace je, že musí být deficity dlouhodobě a věrohodně udržitelné pod 3 %. To, prosím pěkně, není 2,99 při vymodleném hospodářském růstu, což je rozpočet, pro který jste hlasovali na rok 2014. A už vůbec tomu neodpovídá programové prohlášení vlády. Ten nejdůležitější ukazatel dlouhodobého a udržitelného deficitu pod 3 % je tzv. strukturální deficit. A vy již na konci dubna budete nutně seznámeni s tím, že se strukturální deficit, který teď se pohybuje pod 2 %, protože bude muset reflektovat programové prohlášení vlády, zvýší v konvergenčním programu, který vláda předkládá v rámci evropského semestru do Evropské unie, zvýší minimálně o procento. Strukturální deficit pro rok 2015 se bude blížit 3 %. A já se pak nutně ptám, kde je prostor pro ty velkorysé prorůstové výdaje, které vláda slibuje ať už v oblasti investic do vědy a výzkumu, do infrastruktury nebo do zemědělské politiky. Jsou dvě možnosti a myslím, že už je tady zmínil i pan prezident. Buď prostě maastrichtské kritérium dodržováno nebude a trend postupného snižování deficitu se otočí na výrazný nárůst těchto deficitů, nebo se ještě víc zhorší struktura státního rozpočtu.

Možná jste si nevšimli, už v tom rozpočtu, pro který jste hlasovali, ač má zbytečně o 24 mld. vyšší výdaje, tak je nejnižší podíl investic za posledních sedm let. A bude-li chtít vláda dodržet tříprocentní deficit a dodržet své velkorysé počínání v oblasti dávek, valorizací a úlev ve veřejném zdravotním pojištění, pak nezbytně nezbudou prostředky na ony prorůstové výdaje, které jsou v programovém prohlášení slibovány, a bude-li chtít vláda tyto prorůstové výdaje realizovat, pak nemůže dodržet 3 %. To není ideologie, to jsou jednoduché kupecké počty. A to, co je na tom nejzajímavější, je, že i vláda to ví a řada z vás to ví. Vy prostě víte, že se ty cíle, tak jak jsou položené v programovém prohlášení vlády, navzájem vylučují, že minimálně jeden nebude dodržen a není dodržitelný. A přestože to víte, že ten text je zcela nevěrohodný, žádá vláda Poslaneckou sněmovnu o důvěru a chce, aby jí to Poslanecká sněmovna uvěřila.

Tím třetím důvodem nebo kritériem, které podle našeho názoru vláda nedodržuje a dodržet nemůže, je systémový přístup vůči korupci. Co je na korupci to společensky maximálně nebezpečné, demotivující a destruující, koneckonců není ta předávaná igelitka nebo krabice s penězi. To skutečně nebezpečné, ten jedovatý plod té korupce, je ono rozhodnutí, které někdo, ať už za úplatek, nebo z nějakého jiného důvodu, někdo vybaven veřejnou pravomocí, činí rozhodnutí nikoli ve veřejném zájmu, ale pro zájem soukromý. To je ten problém. To nesmí být připuštěno ani jako riziko.

Dovolím si tvrdit, že rozsah zájmů skupiny Agrofert a pravomoc ministra financí se do té míry protínají, že ministr financí jenom ve výjimečných případech nebude v konfliktu zájmů, když bude rozhodovat, a tedy vláda bude v trvalém korupčním prostředí. Oponenti tohoto názoru často zdůrazňují, že je to prostě vyloučeno, neboť ministr financí a vláda z tohoto důvodu budou pod takovým drobnohledem a pod takovým mikroskopem, že nic takového se prostě nemůže stát. Rád bych uvedl z dlouhé škály příkladů, ale nechci vás zdržovat, rád bych uvedl alespoň dva, kde žádný mikroskop ani žádný dalekohled prostě nemůže fungovat, protože je to zcela nezjistitelné.

Ministr financí je rozhodující osobou, nebo chcete-li Ministerstvo financí je primárním garantem veškeré legislativy týkající se bankovního sektoru, kapitálových trhů, spořitelních a úvěrových družstev. Je také pro některé finanční instituce regulátorem. A ministr financí je také významným hráčem na kapitálovém trhu, protože při výpůjční potřebě zhruba 220 mld. korun ročně spolupracuje pro obrovský objem emisí s některými bankami, o kterých rozhoduje sám, to nepodléhá schvalování vlády. To jsou pravomoci ministra financí.

Vlastník Agrofertu má úvěry zhruba - nevím kolik, ale je to jistě v řádech desítek miliard korun. Kde, jak chcete zkontrolovat, dámy a pánové, že nebude docházet k tomu, že za vstřícný postup vůči bankám, ať už v legislativě, nebo ve smluvních podmínkách s emitenty, nebudou velmi příznivé smlouvy pro Agrofert a pro jeho dceřiné společnosti? Jediný způsob, jak by se to dalo zjistit, je, kdyby pan ministr financí a vlastník Agrofertu v jedné osobě zveřejnil všechny úvěrové smlouvy. Ty podléhají bankovnímu tajemství. Něco takového ve svobodném světě nelze po nikom žádat. Bude naprosto neověřitelné, zda k něčemu takovému dochází a jak masivně. A protože to bude naprosto neověřitelné, tak také bude zcela neuvěřitelné, že k tomu nedochází.

Příklad druhý. Dovoluji si konstatovat, že jakákoliv finančně industriální skupina i menšího rozsahu, než je Agrofert, by dala cokoliv za plynulé informace z bankovní rady. Jednou měsíčně zasedá bankovní rada a na bankovní radě zaznívají informace, které jsou přísně utajeny právě proto, aby se nikdo v prostoru hospodářské soutěže k těmto informacím nedostal exkluzivně a aby je nemohl na úkor ostatních, tedy deformoval by hospodářskou soutěž, využít ve svůj prospěch. Ministr financí má ze své funkce volný přístup na bankovní radu. Neexistuje žádný mechanismus, jak mu neumožnit přístup na bankovní radu, a nikdo nikdy nezjistí, do jaké míry velmi důvěrné informace, které tam uslyšel, použije nikoliv ve veřejném zájmu, ale pro svůj soukromý prospěch, protože na to prostě nikdo nikdy neuvidí. Bude zcela neověřitelné, jestli to tak udělal, nebo neudělal. A protože to bude zcela neověřitelné, tak také zcela neuvěřitelné, že se tomu tak nebude dít.

A jestli dovolíte, tak ještě třetí příklad, na který sice vidět být může - právě proto ho uvádím -, ale hranice mezi soukromým a veřejným zájmem bude do té míry nerozlišitelná, že o ní nikdo nikdy nerozhodne. Já pokládám za velmi nebezpečný termín, který je v programovém prohlášení vlády, termín potravinová bezpečnost. Ono to zní velmi hezky. Kdybychom udělali anketu na veřejnosti, kdo z nás si přeje, abychom měli potravinovou bezpečnost, tak to určitě drtivě zvítězí, protože všichni bychom rádi byli potravinově bezpeční. Když si přeložíme do češtiny, co to skutečně znamená na jednotném evropském trhu, tak to neznamená nic jiného, než že se vláda zavazuje poskytovat takové dotace agropotravinářskému komplexu, aby spotřebitel měl své potraviny za stejnou cenu a stejně nekvalitní od domácího výrobce, který není schopen konkurovat dodavateli zahraničnímu. I kdybychom - já tento přístup pokládám za nebezpečný, ale prosím, netvrdím, že jsem nositelem jediné pravdy. Pokud bychom si toto přáli - a tvrdím znovu, že termín potravinová bezpečnost není komfortní pro spotřebitele, tedy pro zákazníka, ale že je komfortní výlučně pro producenta. Ale i kdybychom ten komfort pro domácí producenty chtěli a rozhodli se, že je to správná politika - já s tím nesouhlasím, ale prostě beru na vědomí, že vláda tuto politiku má a někomu se může tato politika i líbit -, tak prosím pěkně, kde je hranice, kde to bude ještě potravinová bezpečnost a už dotace nekonkurenceschopných producentů na domácím trhu? Podle jakých kritérií, jak to rozlišit? Bude to vždycky názor proti názoru. Nikdy to nebude objektivně ověřitelné. A protože to nebude objektivně ověřitelné, tak to není ani uvěřitelné.

Prostě jediná osoba, která v sobě naplňuje obě ty funkce, to znamená vlastnická práva i ministra financí, bude v dalších desítkách a desítkách případů v každodenním konfliktu zájmů, v každodenním pokušení, že rozhodnutí či získané informace použije ve prospěch skupiny, kterou vlastní. A je jenom na vás, jestli chcete věřit, že ministr financí je do té míry morálně vybaven, že to prostě nikdy a zásadně neudělá. Anebo že to prostě udělá, protože to bude výhodné. A nikdo to nikdy nemůže zjistit. Otázka víry je sice hezká, ale transparentní prostředí je možné jenom tehdy, je-li to ověřitelné. Pokud si to můžete zkontrolovat. A to jsou desítky případů, dovolil jsem si uvést tři, kde to prostě ověřitelné není, kde to nemůžete zkontrolovat. Pak vám tedy nezbývá nic jiného než věřit nebo nevěřit a to je velmi riskantní. Tomu se říká korupční prostředí. Nikdo nemůže tvrdit, že k té korupci dojde, ale to prostředí k tomu přímo vybízí.

A já si dovolím říct, že pokud by takovéto korupční prostředí bylo využito, protože je možné ho využít, tak prostě může být využito, tak v takovém případě vcházíme do zcela jiné fáze korupčních rizik, která Česká republika za posledních 25 let poznala. Fáze, kterou nazývám model "sám sobě kmotrem". Fáze, kdy na kmotry, kteří lobbovali, můžeme vzpomínat jako na nevinná koťátka, protože tohle bude tygr. Sám Šerchán. A obávám se, že pan premiér nebude Mauglí.

Dámy a pánové, pokud se nezaujatě zamyslíte nad argumenty, které jsem uvedl ve všech třech kritériích, která pokládáme za zásadní, tak jistě pochopíte, že vláda neúcty k zákonům, vláda rozpočtové neodpovědnosti a vláda bezprecedentního korupčního prostředí nemůže získat naši důvěru. Děkuji vám. (Potlesk z lavic TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi poslaneckého klubu TOP 09 Miroslavu Kalouskovi. Ještě přečtu přednostní práva, ale před přednostním právem jedna faktická poznámka pana předsedy Faltýnka. Pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Děkuji. Hezké odpoledne, dámy a pánové, velmi stručně faktická poznámka.

Pan bývalý ministr financí a neformální premiér minulé vlády tady hovořil o bezpečnosti potravin ve vztahu k dotacím. Strašně se omlouvám, ale je to už poněkolikáté, co si popletl pojmy. My, prostřednictvím pana předsedajícího pane kolego, máme ve svém programu potravinovou bezpečnost. To je o tom, že chceme, aby potraviny, které se u nás vyrábějí, ale i dovážejí, byly bezpečné pro naše občany. A potom potravinovou soběstačnost, to je to, o čem vy jste hovořil, a to má vazbu na dotace. A my víme, jak vlády, kde vy jste fungoval jako ministr financí a nebo jste v těch vládách seděl a měla za tento resort zodpovědnost vaše koaliční strana, kam ten resort dovedly. Dovedly ho tam, že z toho resortu odešlo, protože tam ty prostředky nešly, odešlo 40 tis. lidí, a to je velká škoda. Těžko budeme tento stav napravovat. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Faltýnkovi. Ještě s faktickou poznámkou pan Miroslav Kalousek a pak už snad přednostní práva a ostatní. Prosím, pane předsedo. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Ano, děkuji za upozornění, pane předsedo prostřednictvím pana předsedajícího. Uvědomil jsem si, že jsem se přeřekl. To znamená, můj argument týká se termínu potravinové soběstačnosti, nikoliv bezpečnosti.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ocituji přednostní práva, tak jak jsou přihlášena. Paní místopředsedkyně Jermanová, pan místopředseda Gazdík, pan předseda Okamura, pan předseda klubu Radim Fiala, pan předseda ODS Petr Fiala, pan ministr Lubomír Zaorálek, pan ministr Dienstbier a pan místopředseda vlády Babiš, toto je pořadí přednostních práv, a poté pan předseda klubu ODS.

Nyní paní místopředsedkyně Jaroslava Jermanová se svým vystoupením. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, dámy a pánové, milí hosté, říká se, že důvěra dává rozmluvě víc než inteligence. Kladu si otázku, co je smyslem vyjadřování důvěry vládě. Pokud bychom si našli dost času a probrali se stenografickými záznamy projevů, které zazněly za posledních dvacet let tímto sálem, myslím, že bychom narazili vždy na stejný formát tohoto aktu. Probíhá podle neměnného vzorce: vláda a její poslanci chválí a obhajují se, opozice kritizuje a útočí.

Nejsem v politice úplným nováčkem. Jako zastupitelka obce i krajská zastupitelka dobře znám obstrukce, boj o většinu, obhajobu i kritizování, které politiku provází. Ani dole to není selanka a ne vždy je to idyla. I tam často platí, že od soupeře uslyšíte: "Víš, já s vámi souhlasím, ale jsem v opozici, tak to přece nemohu říct." Je však svým způsobem zábavné i smutné zároveň pozorovat, jak jakoby mávnutím proutku se z obhájců stávající kritici, z obránců útočníci, a to vlastně jen z principu: když vládnou, je všechno dobře, když nevládnou, je všechno špatně. Není proto divu, že tato země vloni dospěla k předčasným volbám, že dnes tu na vaše ano či ne čeká nová vláda. Změna, kterou si voliči vynutili, nebyla dána jen aférami předních politiků, jak jsme od nich často slýchávali. Ty se staly pouze nevyhnutelným katalyzátorem, výbuchem přetopeného papiňáku. Domnívám se, že občané se vyslovili proti zaběhaným praktikám, proti ustáleným mechanismům moci, vládnutí a chování. Proto jsem si kladla otázku, jestli je reálné, aby skončilo a změnilo se alespoň něco z toho, co voliči chtějí, jestli je možné, aby opozice nenadávala jen z principu, že je opozice, aby se ve schizofrenním postavení neocitali lidé, když kritizují, co ještě přednedávnem sami obhajovali. A abychom neobhajovali najednou něco, co jsme ještě včera zavrhovali.

Já nevolám po pověstném klidu na práci nechvalně známé opoziční smlouvy ani netvrdím, že ti, kteří dnes žádají Poslaneckou sněmovnu o důvěru k vládnutí, jsou lidé bezchybní, andělé a svatí na orloji se svatozáří. Já chci vyjádřit naději, že to, co se nám podařilo v tomto zákonodárném sboru za pár měsíců prosadit, se může stát malou sněhovou koulí, která se valí svahem a nabaluje na sebe další a další sníh. Uznávám, že v této mimořádně teplé zimě se v naší české kotlině jedná o přirovnání značně nadsazené. Nechci, aby se veřejnost dočkala po čase sněhové koule plné nabaleného bláta a bahna, která v sobě v posledních letech koncentrovala všechno negativní a destruktivní, co znechutilo i toho statisticky nejprůměrnějšího občana naší země.

Ráda bych vám dnes připomněla, že jsme se tu nesešli kvůli osobním exhibicím a možnosti v přímém přenosu sehrávat zdánlivě jasné a rozdané role. I pro divadelní hru je vždy zajímavé a přínosné, když se ze svatouška stane zloduch a ze zlosyna Limonádový Joe. Chci jen podotknout, že sedmnáct žen a mužů, jimž tu dnes vyslovíme důvěru, nejsou partou hic, která si chce na základě krásných, do vět složených nesplnitelných slibů vynutit souhlas s vládnutím, jehož jediným cílem je udržet si čtyři roky místa v úřadech. Není to množina lidí, kteří se na sebe budou trvale usmívat. Vím, že i přes koaliční smlouvu půjdou často vzájemně do střetů, ale programové prohlášení dává jasná kritéria a měřítka jejich řešení. Vláda, která si dnes přišla říci o povolení realizovat svůj program, nás bezesporu ani za rok, ani za čtyři léta nepřivede do ráje a ani nic takového nenabízí. Vláda, která má i mou důvěru, od počátku nabízí změnu, říká, jak jí chce dosáhnout. Z toho, jaký pokřik v táboře oponentů vyvolává, jsem si jista, že vykročila správným směrem. Upoutávka v jednom z televizních kanálů připomíná Čapkův výrok: "Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí." Je opravdu tak nesnadné se k tomu přiblížit?

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní místopředsedkyni Jaroslavě Jermanové. Nyní dvě faktické poznámky ještě před kolegou Gazdíkem. Tu první má pan kolega Beznoska a druhou pan kolega Pavel Blažek. Nyní k faktické poznámce pan kolega Adolf Beznoska. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji. Pane předsedající, kolegyně, kolegové, možná nikdo v tomhle sále nezná dlouhodobé politické názory paní místopředsedkyně Jermanové. Paní místopředsedkyně Jermanová je totiž, jak někteří bohužel nevíte, to jsem si ověřil přes víkend, dlouholetou bývalou členkou Občanské demokratické strany. Byla nominována do funkce starostky za Občanskou demokratickou stranu, byla jednou z vrcholných krajských představitelek Občanské demokratické strany, byla krajskou zastupitelkou za ODS. Vždy, a podívejte se na hlasování, hlasovala v souladu se stanoviskem klubu zastupitelů ODS vámi tolik kritizovaného hejtmana Petra Bendla. Byla a mezi ódéesáky je známa svou nenávistí k členům komunistické strany, k jejím obrovským kritikům a důrazným oponentům i sociální demokracie. To, co paní místopředsedkyně předvedla dnes, je neuvěřitelný názorový obrat, protože ji znám léta. Neuvěřitelný, který si vysvětluji jediným: zblbnutím z aktiv České národní banky. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Beznoskovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Blažek a potom s faktickou poznámkou paní místopředsedkyně Jaroslava Jermanová, poté pan kolega Chalupa. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den, děkuji za slovo. Mě také zvedla kolegyně Jermanová, ale z jiného důvodu. Byl jsem ještě včera v Alpách, a proto mě zvedl ten sníh. Řeknu to velmi jednoduše. Tady nejde o to a obavy opozice nespočívají v tom, jestli na nějaké sněhové kouli zůstane bláto, ale v Rakousku sníh je, zatímco tady není, čili obava je spíš o to, aby tady ještě po této vládě nějaký sníh byl, když to volně dotlumočím.

A jednu věc bych rád řekl. Prosím vás, už tady nevykládejme politická hesla o tom, že u nás je nějaká kdovíjaká krize. Vždyť to vůbec není pravda. Papiňáky a podobně. Politické názory občanů jsou zřejmé tím, že dali hlas ve volbách určitým subjektům, to je v pořádku, ale už nevykládejme o krizi. Važme si toho, v jakém světě žijeme. A běžte se podívat buďto do jiných států, anebo se podívejte na to, co byla opravdová krize třeba ve 20. letech, a už to nesrovnávejme. Protože je to strašně jednoduché, tak se dělají volby. Neustále občanům vykládáme, jaká je strašná krize a já tento stát z té krize vyvedu. Ale tady žádná krize není. Existuje určité rozpoložení nálad obyvatelstva a to vyjádřili ve volbách, ale už ty lidi nestrašme. V žádné krizi nežijí a já jim nepřeji, aby se v ní ocitli, protože z literatury člověk ví, co to bylo.

A na závěr úplně totéž. A teď to říkám s plnou vážností. Gustáva Husáka si v Moskvě všimli tehdy, když řekl: "Já národ z této krize vyvedu." Ale to, že byl on jeden z těch, co do té krize ten národ dostal, o tom už nemluvil. My jsme tady všichni žili v 90. letech, v době, která je dnes popisovaná strašně dramaticky a tragicky, akorát někdo na té době vydělal více, protože v ní byl naprosto angažován, a někdo méně, protože normálně žil. A je naprosto pokrytecké stavět dnes politické body na tom, jaká to byla tragédie, když ti, kteří to říkají, byli vždy součástí politických elit ať již za předchozího režimu, nebo dnes.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, skončil váš čas. Děkuji. Paní místopředsedkyně Jermanová k faktické poznámce, poté pan kolega Chalupa také s faktickou poznámkou. A pak už se možná dostane na kolegu Gazdíka. Prosím, paní místopředsedkyně, máte slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Jenom vyjádření k panu Beznoskovi vaším prostřednictvím, pane předsedající. Když už mě tady napadá, tak by si tu moji historii opravdu měl přečíst, protože já jsem se starostkou stala jako nezávislá. Takže to je jedna z věcí. A druhá věc. Ano, byla jsem dlouholetou členkou ODS, všude jsem to říkala, nikde to neschovávám a v tuto chvíli musím říct, že jsem velmi ráda, že už v řadách ODS nejsem, a projevy obou mých předřečníků mě v tom jenom usvědčily. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pan kolega Chalupa Bohuslav a poté pan kolega Gazdík. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji. Dobré odpoledne, vážené kolegyně, kolegové. Prosím vás, my tady dneska nejsme proto, abychom hodnotili, co dělala paní Jermanová já nevím před kolika lety nebo měsíci. My jsme tady proto, abychom dneska hlasovali o důvěře vládě. Té vládě, která dostala v parlamentních volbách většinu. Takže nevím, proč se tady řeší personální profily. To sem vůbec nepatří podle mého názoru.

Chtěl bych odpovědět panu Blažkovi prostřednictvím předsedajícího, že souhlasíme s tím, že tady možná není žádná materiální nebo ekonomická krize, ale rozhodně je tady morální krize v celé společnosti, které je způsobena dlouholetým působením těch vlivů a efektů, o kterých se tady mluví.

A pokud jde o prohlášení vlády, tak to je ta stavba, uvnitř které by měla vzniknout ta dílna. Dílna koalice a konstruktivní opozice, kde by se tyto věci měly napravovat. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Kolega Blažek stáhl faktickou poznámku a mohu tedy udělit slovo panu místopředsedovi Petru Gazdíkovi. Připraví se pan poslanec Tomio Okamura jako předseda politické strany, resp. hnutí. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážený pane místopředsedo, vážený pane vicepremiére, milá vládo, milé kolegyně, milí kolegové, já se to pokusím vrátit do těch správných vzorců, tj. k programovému prohlášení vlády, a budu se snažit být věcný, aby to nebylo o tom, jestli je někdo v koalici, nebo opozici, ale aby to sloužilo blahu této země, pro které jsme sem všichni kandidovali. Pevně věřím.

Máme dnes hlasovat o důvěře vládě Bohuslava Sobotky. Důvěra je pro mě pojem, který nelze brát úplně na lehkou váhu. Důvěra je něco diametrálně odlišného, než jsou sympatie. Ačkoliv mi některé záměry vlády, tak jak je prezentuje ve vládním prohlášení, mohou být velmi sympatické a věřím, že alespoň část vládních poslanců to jistě myslí upřímně, nedůvěřuji ve schopnost této vlády vládní prohlášení naplnit. Tedy naplnit ho, aniž by naprosto zásadním způsobem poškodila výhledy České republiky do budoucnosti, prohloubila zadlužení země, jehož vývoj se nám podařilo teprve nedávno mírně zvrátit, a tedy ve snaze zalíbit se České republice de facto uškodila.

Jak už jsem řekl, netajím se tím, že programové prohlášení vlády obsahuje věci, které by se mi jako občanovi velmi líbily: více peněz učitelům a lékařům, více peněz do zdravotnictví, státem subvencovaná podpora zaměstnanosti absolventů nebo kritických skupin, jako jsou ženy po mateřské dovolené či lidé před důchodem, státem subvencovaná podpora různých bohulibých aktivit a činností nebo snížení daně z přidané hodnoty, její nižší sazby, o které toho zaznělo mnoho v předvolebním boji a dnes už se o ní tolik nemluví. Jako politik se ale bohužel nemůžu spokojit jen s líbivými vidinami. Musím pokládat nepříjemné otázky a věcné otázky, na které bohužel v programovém prohlášení vlády Bohuslava Sobotky nenacházím odpovědi. A budu konkrétní.

V některých pasážích je programové prohlášení vlády velmi vágní a obecné. Pak náhle, až nepochopitelně, zkonkrétní. Valorizace důchodů je např. popsaná až s technickou precizností. Dozvíme se, že důchody se budou valorizovat o 100 % inflace a o třetinu růstu reálné mzdy. Škoda, že podobně konkrétní třeba není vláda ve svém programovém prohlášení, když nás ujišťuje, že zajistí ekonomickou stabilitu. Jak? Že zvýší efektivitu a transparentnost systému veřejného zdravotnictví - opět není popsáno, bohužel, jak. Že se nedozvídáme, z jakých zdrojů bude zdravotnictví stabilizováno či jakými kroky se dosáhne té vyšší efektivity.

Ani v mnoha dalších pasážích nejde programové prohlášení této vlády nad rámec předvolebních hesel. Není o nic přesvědčivější a o nic víc podložené fakty a čísly. Zatímco již zmíněnou valorizaci důchodů popisuje relativně přesně, byť opět bez uvedení, z jakých zdrojů bude financována, v případě učitelů vláda jen vágně slibuje, že bude usilovat o postupné zvyšování prostředků na mzdy pedagogických a nepedagogických pracovníků i na modernizaci škol. Jak? O kolik? Kdy? To se v programu vlády nedozvíme. Taková informace je pak zcela bezcenná, neboť jen málokterá vláda by tvrdila, že o postupné zvyšování prostředků na mzdy pedagogických nebo nepedagogických pracovníků či na modernizaci škol usilovat nebude. Alespoň si nepamatuji takovou vládu, kterou bychom tu měli. Tyto pasáže vládního prohlášení bohužel spadají do kategorie "slibem nezarmoutíš" a o skutečných záměrech vlády vypovídají neuvěřitelně málo.

Budu opět konkrétní ze své praxe starosty a místostarosty. Vláda chce zavést povinnou docházku do mateřských škol pro poslední předškolní rok dítěte. Na některých přínosech tohoto opatření se zřejmě shodneme všichni napříč politickým spektrem. Toto opatření bude však velice nákladné a všichni víme, jaké problémy s kapacitou školek zažíváme už dnes. Vláda slibuje, že na toto opatření obcím dá peníze - a tady budu citovat - "z evropských fondů a nově vytvořeného národního fondu". Jako komunální politik pevně doufám, že se nedočkáme opakování scénáře, kdy vláda na obce bude delegovat povinnost, nikoliv však už prostředky a naplnění. To už jsme zažili mnohokrát u různých vlád z různých politických stran.

Už dříve jsem totiž kritizoval především fakt, že výdaje, které si tyto obecně stanovené body vládního prohlášení vyžádají, zatím vláda Bohuslava Sobotky žádným způsobem neidentifikovala. Nedozvíme se, z čeho budou zřejmě tyto dobře míněné záměry financovány, tedy kromě vágních formulací, že vláda, tak jako všechny vlády před ní, provede audit ministerstev a bude hledat rezervy. To je jistě povinností každého odpovědného hospodáře. Nicméně nesdílím naivní představu vládní koalice, že rezervy jsou tak velké, aby z nich bylo možno financovat utopické plány nastíněné ve vládním prohlášení. Obávám se, že bude-li vláda chtít alespoň některé ze svých naddimenzovaných cílů splnit, bude to na úkor vyššího daňového zatížení, prohloubení státního dluhu nebo obojího. Stejný scénář tu nastínil už pan prezident.

Děkuji tedy vládě za to, že nám v podobě vládního prohlášení předložila svou ideální, byť kusou představu o fungování naší země a naší společnosti. Jako každý ideál i tento pomíjí omezující faktory, jako jsou globální ekonomická rizika, demografická situace v České republice a její předpokládaný vývoj nebo také reálné možnosti státního rozpočtu. Tuto iluzorní představu o budoucnosti České republiky musím bohužel jako odpovědný politik odmítnout a vládě, která s ní předstupuje před Parlament s žádostí o důvěru, tu důvěru odepřít.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Petru Gazdíkovi. Nyní se s přednostním právem přihlásil pan poslanec Tomio Okamura, připraví se pan předseda klubu Radim Fiala. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych za naše hnutí přednesl pár slov k hlasování o důvěře vládě.

My v hnutí Úsvit jsme slíbili voličům, za jakých přesných podmínek vládu podpoříme. V podstatě tou jedinou podmínkou a hlavní je funkční a realizovatelný zákon o referendu. A ten zákon není samoúčelný. To, že teď tady hlasujeme o nové vládě, je dané tím, že předchozí vláda, tak jako ta ještě před ní, nevládla v souladu s vůlí a zájmy občanů této země. My v hnutí Úsvit nejsme první ani poslední, kdo říkají a budou prosazovat, že k tomu, aby se tyhle problémy neopakovaly, je třeba změna systému, a to změna radikální. Poslední slovo, kontrolní pravomoc, musí v naší zemi mít její majitelé, tzn. občané České republiky. Chtěj nechtěj, jako to platí v soukromém sektoru, tak to platí i tady ve veřejné správě. Každý správce země musí mít přímou a vyvoditelnou odpovědnost za své konání. K tomu je nezbytný zákon o referendu, který umožní občanům v případě potřeby změnit, zrušit nebo vyhlásit potřebný zákon. V praxi jde o to, že nikdo tady nechce rušit parlamentní zastupitelskou demokracii, jen je povýšena na demokracii skutečnou, tedy že pokud zástupci lidu lid v určitém okamžiku zklamou, pak je výsostné právo občanů své zástupce přehlasovat.

Během jediného roku se podařilo původně zdiskreditovanou myšlenku referenda prosadit do programu většiny parlamentních stran. To je nepochybně úspěch všech demokratů ve všech zúčastněných stranách. Požádali jsme koaliční strany, aby se vyjádřily a přijaly nebo odmítly základní principy všeobecného referenda, abychom se na základě toho v hnutí Úsvit rozhodli o důvěře vládě. Dovolte mi, abych je stručně shrnul.

Chceme a žádáme, aby vyhlášení referenda nebylo v praxi znemožněno vysokým počtem podpisů potřebných pro iniciaci referenda nebo jinou formální kličkou.

Žádáme, aby jeho platnost nebyla vázána počtem zúčastněných voličů, tak jako dnes u všech jiných typů voleb - do Sněmovny, kraje, obce i do Senátu. Samozřejmě tak jako nikdo neomezuje kandidáty do voleb, žádáme, aby nebyly omezovány otázky v referendu a ty byly omezeny pouze jejich ústavností, o níž rozhodne Ústavní soud.

Pokud navrhujeme doplnění mezery v Ústavě, kde je jasně napsáno, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo, tak nám jde o jediné: aby takové referendum bylo skutečně funkční, reálné a v podobě, která by lidu České republiky umožňovala vykonávat vládu ve své zemi. Jestliže občané jsou pro poslance a senátory dost moudří na to, aby je volili, věřím, že poslanci a senátoři přiznají lidem také inteligenci na to, že jsou schopni v některých případech hlasovat i sami o sobě a zákonech, které se jich týkají. Nebo má snad hlas občanů dvojí váhu?

Vládní koalice si je vědoma ústavní mezery i přání a práv občanů naší země, a proto bezesporu nějaký návrh zákona o referendu připraví a předloží. Dnes už je ale zcela jasné, že sice nějaké referendum bude, ale vláda nehodlá přistoupit v plné míře na to, aby takové referendum bylo v praxi pro občany reálně použitelné. Požádali jsme všechny tři koaliční strany, aby veřejně deklarovaly, zda podpoří skutečně funkční zákon o referendu. Všechny tři koaliční strany nakonec zareagovaly. Nejprve Andrej Babiš z hnutí ANO, který byl ochoten se bavit i o parametrech referenda, bohužel ale neměl mandát od celé koalice. Přišla nám také reakce z KDU-ČSL a před chvílí nám přišel také dopis od premiéra a předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky. Názor na princip referenda se však liší.

Našim voličům jsme zcela jasně deklarovali, že podpoříme takovou koalici, která podpoří skutečně funkční zákon o referendu. Navzdory naší nejlepší vůli tedy nemůžeme dát vládě otevřeně důvěru. Chceme dát ale možnost vládě pracovat a být konstruktivní. Proto poslanci hnutí Úsvit odejdou při hlasování o důvěře vládě ze sálu. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Tomiu Okamurovi. Slova se ujme pan poslanec Radim Fiala, připraví se pan poslanec Petr Fiala. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně, kolegové. Během několika let jsem ve Sněmovně vyslechl řadu programových prohlášení vlád. Žádný premiér zde neříkal: dopadne to špatně, prohloubíme krizi, zvýšíme nezaměstnanost, zvýšíme daně, korupci a kriminalitu, zadlužíme zemi. Nikdo z nich neřekl pravdu o tom, jak to skončí. Vždy jsme zde poslouchali hezká slova o reformách, změnách a prosperitě, efektivitě a průhlednosti. Voliči a občané si to přece zaslouží slyšet.

Po určité době se zde vystřídá vláda a opozice, nebo dojde ke kombinaci figur. Vládní prohlášení současné vlády je hezké. Je stejně a možná ještě víc hezké než prohlášení, která jsem zde slyšel dříve. Dokonce si myslím, že ho provází i upřímná snaha části kolegů skutečně něco změnit.

Chtěl bych říct, kde v této zemi je vláda a kde opozice. V této zemi vládnou lidé, kteří přerozdělují cizí peníze. Opozicí jsou ve skutečnosti ti, kteří tyto peníze vydělávají, tedy občané. Protože se přerozděluje stále více a více, tak zmizel i rozdíl v politice mezi pravicí a levicí. Podstatné je rozdělovat, tedy vládnout. Ti v opozici to mají těžší a těžší: plať stále více a více! Poslanci hnutí Úsvit přímé demokracie přišli do Sněmovny hájit práva lidí v opozici - těch, co platí rizikem podnikání, daněmi nebo pocitem, že tahle země je posílá nefér ke dnu. Chceme více práv pro lidi v podhradí, chceme přímou demokracii. Zákon o obecném referendu je pro nás základem programu. Funkční zákon, a nikoliv legislativní kastrát ve stylu: vlk se nažral a koza zůstane celá. Pokud nepřijdou zásadní změny a politika se nezačne dělat v podhradí, budeme zde poslouchat programová prohlášení, která dobře zní, ale špatně končí.

Písemná odpověď pana premiéra, kterou jsme před jednáním obdrželi, se hlásí k obecnému referendu, ale zároveň připravuje nástroje na kastraci tohoto zákona prostřednictvím parametrů a omezení. Proto se dnes nevyslovíme pro důvěru vládě, ale zároveň nebudeme opozicí za každou cenu, která se raduje z neúspěchů a problémů této země. Je to stejné jako v hokeji. Budeme mít různé názory na taktiku hry a sestavu týmu, ale chceme, aby vyhrávali Češi. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Radimu Fialovi a nyní s přednostním právem předseda ODS poslanec Petr Fiala, připraví se pan ministr Lubomír Zaorálek. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, já mám trošku usnadněnou roli, že zde mohu navázat na velmi komplexní projev pana prezidenta Miloše Zemana, který ve svým vystoupení před Poslaneckou sněmovnou chvíli hovořil jako prezident republiky, chvíli jako předseda vlády, který předkládá vlastní programové prohlášení, a chvíli také jako opoziční poslanec, který se nějakým způsobem vyrovnává s vládním prohlášením. A na to mohu rozhodně navázat.

Miloš Zeman zde řekl, že úkolem opozice je kritizovat a já bych k tomu dodal: ale nejenom! My jsme jako Občanská demokratická strana opravdu rádi, že máme konečně politickou vládu, a respektujeme i to, že to je po několika letech vlády pravice vláda levicová. Je to mnohem lepší, když se střídá levice s pravicí, než když se střídají nepolitické vlády s politickými. Ale tato levicová vláda nemá a nemůže mít naši důvěru. Nedůvěryhodný je už způsob, jakým vznikla a jak dala občanům jasně najevo, že zákony se dají měnit ve prospěch jednoho člověka a že pro nás neplatí pro všechny stejná pravidla.

Stejně nedůvěryhodný je ale i program a plány této vlády. My rozhodně chceme být, a hlásíme se k tomu, chceme být konstruktivní opozicí a chceme v některých věcech s vládou spolupracovat, ale zatím nám to bohužel příliš neusnadňuje, protože programové prohlášení, se kterým předstoupila před Poslaneckou sněmovnu, je velmi vágní, nekonkrétní a rozporuplné. Když si vzpomenete na projev Miloše Zemana, tak on zde hovořil o politických vizích a politických snech. Já se ale obávám, že toto programové prohlášení je také takovým snem, ale snem, ze kterého se vláda jednou probudí, a to probuzení bude mimořádně těžké.

Rozpory nejsou jenom mezi koaliční smlouvou a vládním prohlášením, ale rozpory najdeme i v samotném vládním prohlášení. Například nevíme, z jakých zdrojů chce vláda financovat valorizaci důchodů, investiční pobídky, přijímání nových úředníků, když chce udržet současně schodek rozpočtu ve výši 3 % HDP a rušit řadu příjmů a rušit také například poplatky za návštěvu lékaře nebo recept. Jsou to vlastně typická levicová řešení, která nám tady vláda předkládá, levicová řešení, která nemohou vést k vyřešení skutečných problémů, jako je rekordní nezaměstnanost nebo jako je podpora české ekonomiky. Zdá se, že se pan premiér Sobotka nepoučil z minulosti a hodlá učinit stejnou chybu, kterou už jednou sociální demokracie učinila.

I v roce 2002, a mnozí z vás si na to vzpomenou, slibovala vláda pod vedením sociální demokracie fungující sociální stát, slibovala vyšší důchody, vyšší platy, vyšší sociální dávky, slibovala zlepšení infrastruktury. Tehdejší lídr ČSSD Vladimír Špidla, který je nyní shodou okolností vedoucím poradcem pana premiéra, na otázky, kde sociální demokracie, kde vláda jí vedená vezme na to finanční prostředky, odpovídal větou: "Zdroje jsou." Už o rok později, v květnu 2003, se však ukázalo, že zdroje nejsou, a tehdejší ministr Sobotka veřejně přiznal, že sliby socialistů nebyly - cituji - "zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí". A zdá se, že o jedenáct let později se bude stejný scénář opakovat. Ani dnes totiž nejsou sliby socialistické vlády zasazeny do reálného ekonomického rámce. Dovolte mi, abych to ukázal na několika příkladech.

Za prvé. Nelze slibovat udržení tříprocentního schodku státního rozpočtu a přípravu na přijetí eura a současně navyšovat výdaje státu. Státní rozpočet bude mít nejvyšší výdaje České republiky a místo snižování schodku si vláda chce půjčovat další finanční prostředky. Zatímco naše vlády postupně nastavily snižování schodku státního rozpočtu až k výsledku roku 2013, kdy dosáhl 81 miliard korun, tak nová vláda si schválila rozpočet, který nepřipravila, se schodkem 112 miliard korun. To znamená otočení trendu. To bude nepochybně znamenat ztrátu důvěry investorů, a bude-li to pokračovat, tak se dočkáme toho, že se zvýší i úroky, za které si stát může půjčovat.

Druhý příklad. Nelze slibovat snižování nezaměstnanosti a současně zvyšovat minimální mzdu a vytvářet tak podmínky pro šedou ekonomiku. Růst minimální mzdy přece vede k nezaměstnanosti, a to k růstu nezaměstnanosti u nejméně kvalifikované části populace. Firmy si nebudou moci dovolit zaměstnávat lidi, kteří firmě nebudou vydělávat tolik peněz, kolik firmu stojí. Zvýšení minimální mzdy na proklamovaných deset tisíc korun by nepochybně znamenalo zvýšení počtu nezaměstnaných.

Třetí příklad. Nelze deklarovat podporu živnostníků a současně usilovat o omezení výše paušálu pro živnostníky. To povede jenom k úbytku pracovních míst, ale i k vytvoření horších podmínek pro živnostníky. Živnostníci naopak potřebují méně byrokracie, méně daní a méně státní kontroly. Dámy a pánové, uvědomme si, že živnostenské paušály využilo například v roce 2011 více než půl milionu lidí z celkového počtu jednoho milionu živnostníků, kteří měli tuto možnost, a díky těmto paušálům živnostníci uspořili čas a peníze, které mohli investovat do své hlavní činnosti, což je podnikání a samozřejmě také vytváření pracovních míst.

Čtvrtý a poslední příklad. Nelze slibovat šetření ve státní správě a současně deklarovat zvýšení počtu státních úředníků, tvorbu nových úřadů a zadávání externích auditů. Dovolil bych si jenom připomenout, že to bylo právě za vlád, na kterých se podíleli občanští demokraté, kdy klesl počet státních úředníků. Klesl o deset tisíc a výdaje na jejich mzdy klesly o 19 miliard. A bylo to vůbec poprvé, kdy se stát tímto způsobem zmenšil.

Musím také říct, že jsme velmi překvapeni tím, že člověk, který se několik let připravoval v opozici na roli premiéra a má za sebou také působení ve funkci ministra financí, nepřichází s konkrétním a jasným plánem, jak vyřešit nezaměstnanost a jak nastartovat ekonomiku. S nezaměstnaností se přece bojuje investicemi, vytvářením volnějších podmínek pro zaměstnavatele, pro uzavírání dohod o provedení práce, podporou částečných úvazků, slevami na pojistné zaměstnavatelů, podporou pružné pracovní doby a celou řadou dalších konkrétních nástrojů.

Jsme také překvapeni, že člověk, který je manažerem a vlastní velkou korporaci, tady předkládá nebo spolupředkládá plán bez konkrétních čísel, bez harmonogramu toho, kdy čeho bude dosaženo, a bez toho, aby si jasně spočítal výdaje a příjmy a rozpor mezi nimi.

Dámy a pánové, občanští demokraté ze všech těchto důvodů nemají důvěru v tuto vládu. A věřte mi, že to neříkáme jenom proto, že jsme v politické opozici. Připomeňme si, že nedůvěryhodné se vládní plány do značné míry zdají i jiným aktérům našeho veřejného života, jako jsou třeba odbory nebo zaměstnavatelé.

Pan prezident Zeman ve svém projevu řekl, že vládní prohlášení je jakýmsi kolektivním slibem. Je to závazkem. A v tom my vidíme opravdu problém. Mimochodem, důvěra je také závazek. Když někomu důvěru dáte, tak věříte, že dodrží svoje sliby a že neudělá nic, co by vás poškodilo. A my si nejsme jisti, že vláda neudělá nic, co by poškodilo tuto zemi a co by prospělo jejím občanům. A o tom nás nepřesvědčilo vládní prohlášení, a proto naši důvěru tato vláda mít nemůže.

Miloš Zeman zde ve svém vystoupení také převzal do značné míry zodpovědnost za usnadnění vzniku této vlády. Ale dámy a pánové, to my udělat nemůžeme a také to neuděláme.

Z důvodů, které jsem zde představil, Občanská demokratická strana vládu pana premiéra Bohuslava Sobotky nepodpoří.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi ODS Petru Fialovi. Nyní máme ministerskou vložku - s přednostním právem pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek a připraví se pan ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Já jsem tady teď, vážení kolegové, vyslechl vystoupení, ve kterém byla vláda nařčena z přílišné obecnosti ve svém programovém prohlášení. Já bych si tedy dovolil teď podobně vrátit ten míček na stranu opozice a jí také vytknout přílišnou obecnost její kritiky. Já vám to řeknu na jednom konkrétním příkladě.

Pan poslanec Fiala teď ve svém vystoupení řekl takovou také poměrně obecnou větu. On řekl, že - bylo to formulováno naprosto kategoricky - že zvyšování minimální mzdy vede, nemůže vést, nebo vede naopak k nárůstu nezaměstnanosti. Takhle to tady bylo řečeno.

Já jsem se před pár dny, týdny sešel s šéfem poradců Baracka Obamy, který tady pobýval v Praze. Je to poměrně známý profesor, jehož tématem je právě otázka práce. A on publikoval nejenom několik, ale nakonec celou rozsáhlou knihu, kdy dělal experimenty ve vybraných územích, na kterých došlo k tomu, že tam došlo ke zvýšení minimální mzdy. V té své práci poměrně významným způsobem prokázal, že neexistuje korelace mezi zvyšováním nezaměstnanosti a zvyšováním minimální mzdy. Dokonce v debatě, kterou jsem s ním vedl, mi řekl, ať mu někdo ukáže analýzu, ve které by se podobná korelace projevila. On říkal, že ji nezná. Ale práce tohoto profesora je poměrně světově známá.

Takže my jsme slyšeli poměrně suverénní prohlášení, které tady zaznělo tak, jako že bychom tomu měli všichni věřit jako Písmu svatému. Prostě zvyšujete minimální mzdu, tak zvyšujete nezaměstnanost. A nebylo tohle obecné tvrzení doloženo samozřejmě vůbec ničím. Jediné, co já vím jistě, přátelé, je, že tady vládla pravice, že minimální mzdu držela, že ji vůbec nezvyšovala, a nezaměstnanost nám rekordně rostla. Tak to je něco, co jsme si experimentálně prověřili a to už teď víme. My víme, že když pravice vládne, nezvyšuje minimální mzdu, tak nám klidně nezaměstnanost roste na rekordní úroveň. A to není obecné, tohle je konkrétní zkušenost, kterou jsme udělali. Takže já bych chtěl apelovat na to, když říkáte, že byste chtěli mít vládu konkrétnější, tak i vaše kritika by měla být přesnější.

Já si na druhé straně myslím, že nepokládám za ideální programové prohlášení, ve kterém budou čísla, lhůty a termíny. Já si myslím, že - chápete, my přicházíme do situace, která vůbec není tak jednoznačná. My přece nevíme, jak se bude vyvíjet rozpočet v tomto roce. Víte dobře, že se nacházíme v poměrně dost turbulentních časech, odhad takových čísel, jako je ekonomický růst, je složitý, to znamená, ta realita se mění, stejně tak se měnila realita, když jste vládli vy, a ty odhady pana Kalouska se staly proslulými tou chybovostí, která byla mimořádná. To znamená, ten respekt k tomu, že nejsme schopni dát do programového prohlášení čísla, že nejsme schopni tam přesně naplánovat růst, že nejsme přesně schopni naplánovat nějaké desetiny, ten je podle mě namístě.

A to, co by programové prohlášení mělo nabídnout. Já se vám to pokusím říci bohužel zase obecně, protože je to taková otázka, co vlastně by vláda měla dělat, v jaké situaci se vlastně nacházíme a co si s tím počít. Já vám řeknu za sebe, že to cítím opravdu na tom začátku v docela obecné rovině. Nedávno jsem měl v ruce knihu biologa Stevea (Stuarta?) Kauffmana. Poměrně známý biolog. Napsal pozoruhodnou knihu, myslím, že se to jmenuje Čtvrtý rozměr (zákon?). Možná jste ji někteří četli. A on tam píše, že ten svět, ve kterém žije, biologicky vzato, se vykazuje neustále rostoucí mírou entropie, to znamená rostoucí míru neuspořádanosti systému. A Kaufman tam píše, že je zajímavé, že v tom světě proti této tendenci stojí cosi velice překvapivého, a to je život. Život, který bohužel naopak v té rostoucí neuspořádanosti působí úplně opačně. Snaží se v tom nějaký systém vytvořit, dát tomu jakoby nějaký řád. Nenechat to úplně se rozpadnout. Mně tohle připadá, že je dobrá charakteristika role vlády. Vlastně snažit se v té neuspořádanosti vytvářet nějaký systém. Dávat tomu pravidla, dávat tomu předvídatelnost, dávat vlastně i lidem ve společnosti určitou elementární jistotu, ne velkou, to už je dnes říše snů. A to si myslím, že je to, co ta vláda, která nastupuje, by měla řešit.

Nezlobte se, tady se několikrát objevila otázka. Kdosi se ptal, myslím, že to byl Pavel Blažek, který říkal: Nemluvte o krizi, vždyť to přece není tak hrozné, to, v čem žijeme. To tady zaznělo ze strany opozice víckrát. Ta situace přece není tak špatná! Vy tu zem přece přebíráte vlastně v dobré kondici. Skoro. Tak to bylo řečeno. Dovolte mi, abychom si to ujasnili. Nastupuje nová vláda, tak si tedy ujasněme, v jaké kondici tu zemi tedy přebírá. To je dobré si říci, co po nich chceme, jak na tom ta vláda je z hlediska toho východiska.

Nezlobte se na mě, ale já nechci plýtvat silnými slovy, ale snad si mohu dovolit říci, že situace v téhle zemi dobrá není. Já si dokonce myslím, že to, co jsme pozorovali v posledních letech, to nebyla jenom entropie, protože slovo entropie a rostoucí neuspořádanost mi připadá slabé na to, čeho jsme byli svědky. To je opravdu velmi jemné slovo. Víte, já vám řeknu příklady toho, co jsme viděli, co viděli lidé a co pro ně bylo důležité. Uvědomte si, že v této zemi padla vláda za okolností nesmírně vážných. Došlo podle mě k destrukci důvěry v instituce. Pokud premiér odchází tak, jak odešel, pokud se mluví o zneužívání tajných služeb, pokud odchází proto, že už prostě není možné takhle dál pokračovat, protože je podezření na styky s mafií, organizovaným zločinem, to je destrukce instituce. Destrukce takové instituce, jako je premiér, to je přece zatraceně vážná věc. Takhle končila ta vláda. Ta poslední, která tady legitimně vládla. To byla destrukce důvěry v instituce. Přece nemůžete nevidět, že tady došlo k destrukci základních hodnot. Nezlobte se na mě, jestliže v televizi lidé vidí prvního náměstka ministra práce a sociálních věcí, jak ho odvádějí v klepetech, tak to je tady dost velká destrukce důvěry v instituce a v hodnoty, které platí v této zemi. Jako když došlo k amnestii prezidenta Václava Klause, který byl součástí té minulé exekutivy, to byla obrovská destrukce hodnot, víry v to, že v této zemi platí, že když někdo spáchá dokonce velký hospodářský kriminální čin, tak že za to bude potrestán. Ale my jsme byli svědky toho, že pachatelé těch nejhorších činů hospodářské kriminality byli propouštěni na svobodu a oběti jejích činů se nemohly dostat k odškodnění za majetky, o které přišli. To je přece obrovská destrukce hodnot! Já přece nepřeháním, když říkám, že tato společnost z toho byla frustrovaná a je z toho frustrovaná! Já se domnívám, že destrukcí bylo to, co se stalo na trhu práce. Destrukcí bylo to, co se stalo na úřadech práce, které přestaly fungovat jako někdo, kdo bojuje za to, aby v době vážných ekonomických problémů se pro lidi našla práce. A to přece není legrace. Uvědomte si, že jestliže lidé nemají práci, tak to znamená hned vzápětí a za tím destrukci rodiny. Chápete, když není práce - já jsem na Ostravsku, kde těch případů je hodně. Nezaměstnanost je tam opravdu vysoká. To je destrukce rodin! Přece všichni máte fantazii, abyste si představili, že ve chvíli, kdy ten chlap přichází o práci, tak je to pro něho nesmírně těžký zážitek, a dokonce ty rodiny se rozpadají. Nemluvte o tom, že tady není nic, krize, tady je velmi vážná situace. Je tady vysoká, rekordní nezaměstnanost, která vede k tomu, že se rozpadají rodiny, hodnoty. To prostě není nic jednoduchého! A v této chvíli je velmi předčasné mluvit o tom, že z toho známe cestu ven.

Prezident tady dnes mluvil o tématu, které je jeho oblíbené. Prezident Miloš Zeman tady mluvil o tom, že je třeba investovat. Tady bylo řečeno, že levicové metody nefungují. Tak mi dovolte, abych řekl, že ta vláda, která tady byla vzpomenuta, třeba ta, která začínala v roce 2002, ta vláda předávala zemi v roce 2006 ve stavu, na který jsem dodnes pyšný. Když si vezmete, jaký tady byl ekonomický růst, 5 %, jaké tady byly reálné mzdy, jaká tady byla jistota, sociální smír tady existoval. Ta vláda předávala zemi, ve které byl sociální smír. Chápete, to není pravda, že levicové recepty prostě nefungují. Přece my jsme se neměli za co stydět. Přes všechny potíže, které jsme řešili, jsme to předávali v zemi, kdy já tvrdím - tady nebyla taková entropie ani taková destrukce hodnot.

Já to říkám proto, protože jsem si vědom toho, že i když bychom si museli ujasňovat, co se myslí tím, že levicové recepty nefungují, protože pro mě to dneska je, že kromě politiky škrtů, která se tady dělala a která zakonzervovala a zmrazila ekonomiku, také musíme dělat politiku, která bude vytvářet pracovní místa, podporovat investice, ať zvenku, nebo zevnitř, a která bude si vážit toho, že lidé, kteří něco umějí, tak musí pracovat. Měl bych určitou výhradu, když tady bylo řečeno, že aktivní politika zaměstnanosti je slabá, málo. Podívejte se do Německa. Tam aktivní politika zaměstnanosti udělala velmi mnoho pod jednoduchým heslem. Že lidé, kteří něco umějí, nesmějí sedět doma ladem. A jestli tohle je levicové heslo, tak se k tomu hlásím. Jestli prostě princip, že když člověk něco umí, je zdravý, tak musíme udělat něco pro to, aby pracoval, tak to je něco, co si myslím, že pomáhá držet hodnoty, hodnotu práce, smyslu lidského života. Chápete, to je proti té entropii.

Tak se vykašleme na levé pravé, ale to, co ten život drží pohromadě. A já tvrdím, že život nedrží pohromadě, pokud se tady dělá politika, ve které rovnost a nerovnost rostla. Chápete, mně připadá, že rostoucí nerovnost, pokud tomu někdo nečelí, tak to prostě vede k tomu, že se společnost rozpadá. To je jeden z nejvíc neblahých trendů dneska nejenom v Česku, ale také kolem nás. K tomu vedla bohužel krize. Krize v Evropě vede k růstu nerovnosti. A dokonce i léky, které v Evropské unii byly voleny, často pomohly k tomu, že se živily banky, ale střední, malé podniky, běžní lidé z toho neměli nic a ta nerovnost rostla. Proto situace je napjatá. I sociálně. Proto před blížícími se evropskými volbami je strach z extrémních stran, z populistických stran, právě pro ten růst nerovnost. Tak není to tedy tak, že ten váš levicový recept takzvaný někdy fungovat může v situaci prohlubující se nerovnosti? Není to něco, co potom bude držet tu společnost pohromadě? Není to, co v tom programu jde tímto směrem, bránit té rostoucí nerovnosti, není to prostě proti té destrukci hodnot, rozpadu rodin a všechno to, co tu společnost podle mne dneska postihlo? Ta společnost prostě není v pořádku. Lidé nejsou spokojeni. Nebyl by problém najít v Evropě spokojenější společnost, než je česká. A nemyslím si, že je to dáno nějakou naší specifickou mentalitou.

Takže já se domnívám, že když mluvíme o tom, v jakém stavu tu společnost přebíráme, tak je tady opravdu celá řada podle mě skoro destruktivních procesů, které bohužel tady probíhaly v minulých letech, a ztráta víry, špatná očekávání. A chce-li někdo hledat cestu, tak se bavme o těch receptech.

Já bych tady chtěl jednu věc říct, protože já v podstatě souhlasím s tím, co tady řekl prezident, když mluvil o investicích. A dovolil bych si upozornit na jednu věc. Já si ale nemyslím, že by bylo možné dnes tu cestu z toho ven najít jednoduše tak, jak to bylo v těch letech 1998 až 2002, když byl třeba Miloš Zeman premiérem. Myslím si, že opakování těch tehdejších receptů úplně nestačí. Já vám to řeknu na jednom konkrétním příkladě. Když se díváte na situaci České ekonomiky, průmysl různých odvětví, tak zjistíte, že to má jeden velký problém - ty ukazatele. Ony ukazují, že v té výrobě se neprosazuje vyšší míra přidané hodnoty, v různých odvětvích, to je všechny spojuje, ta stagnuje. Přidaná hodnota prostě stagnuje. A pro mě tohle je významný faktor. Otázka je - a to ukazuje, že ta cesta není a nebude jednoduchá, protože já si myslím, že nestačí pouze investice. Jde o to, kam ty investice budou. A jestli to skutečně bude živobytí do budoucna, o tom bude podle mě rozhodovat i to, jestli to budou investice do výroby, která bude přinášet vyšší míru přidané hodnoty. V tom si myslím, že ta situaci je jiná, než byla tehdy na konci let devadesátých. Tehdy nám v podstatě stačilo podpořit průmysl se střední mírou přidané hodnoty, takový ten spotřební průmysl, auta a podobně, a ono nás to v podstatě vytáhlo na vysoký ekonomický růst. Já si dneska myslím, že to nelze jednoduše zopakovat právě proto, protože z té krize se dostanou ti, kteří budou vyrábět věci, které budou mít vysokou míru přidané hodnoty, budou proto dobře prodejné. A to, myslím, je efektivita a produktivita, která může být řešením pro tuto zemi. Proto si myslím, že pouze investice je málo. Musíme mluvit i o tomhle. Mluvme třeba o inovacích, o způsobu, jak vytvoříme produkci, která bude na kvalitativně vyšší úrovni, než bylo to, o co jsme se snažili před deseti patnácti lety.

Takže nevím, jestli tohle je levicové, ale říkám vám, že to jsou věci, před kterými tato země stojí, má-li se dostat ze stavu, který podle mě dneska není valný. Já to neříkám proto, že bych chtěl být škarohlíd a nebo že bych chtěl ukázat tu situaci co nejhorší, ale že je třeba se o tom bavit relativně přesně, aby to odpovídalo i tomu, co se cítí se veřejně, co cítí odborná veřejnost, jako o výchozím stavu, ze kterého je třeba tu zemi dostat nahoru. Já prostě nepochybuju o tom, že to je vážný úkol a že do budoucnosti vedou různé cesty. Ten recept prostě můžeme najít a taky nemusíme. V tom si myslím, že je to opravdu důležitá debata. A v tom je samozřejmě důležité, co dnes má vláda v programovém prohlášení.

Já vám řeknu ještě na závěr něco, co se týká zahraniční politiky. Mluvil jsem tady o entropii a musím vám říci, že bohužel ta entropie a tendence k entropii se týká zahraniční politiky jako málo čeho jiného. Já vám to dokážu poměrně velice rychle.

Podívejte se, přátelé, jak vypadá situace kolem nás, kolem Evropy. Podívejte se na Ukrajinu, podívejte se na Bosnu a Hercegovinu, ty sociální nepokoje tam, podívejte se do Egypta, podívejte se do Libye, podívejte se do... Můžu jmenovat celou řadu zemí severní Afriky. Je to skoro, přátelé, až nápadné. Tady všude dochází k něčemu docela zásadnímu. Jako kdyby se buď vytvářela nějaká nová etapa sebeurčení států a národů, a vůbec není jednoduché a jisté, jakým způsobem ta cesta povede. Takže jestliže jsem mluvil, že bojujeme s entropií v České republice, tak bohužel stejně tak bojujeme se značnou entropií v tom světě kolem nás. Dokonce samotná Evropská unie je vystavena nejednoduché situaci, kdy hledá cestu do budoucnosti. Samotná Evropská unie je dneska v situaci, kdy hledá podobu eurozóny, podobu integrace, odpovídá na docela základní otázky, které rozhodnou o její budoucnosti. O tom, jak bude soudržná do budoucnosti. A ta soudržnost třeba jihu se severem, to jsou dneska klíčové otázky. V jaké podobě Evropa přežije. Takže jestliže máme tedy tu entropii nebezpečnou v Česku, tak mi dovolte, abych poukázal na to, že máme podobně nebezpečnou entropii i kolem nás, v tom světě kolem nás. A na těch hranicích to dokonce vypadá docela hrozivě. Takže já si myslím, že je to také role České republiky. My máme tedy zároveň vlastně nejenom řešit to, abychom dali nějaký řád, nějakou spravedlnost a nějakou důvěryhodnost a nějakou předvídatelnost tomu, co žijeme tady doma v Česku, ale měli bychom jako Česká republika v zahraniční politice pomáhat tomu, aby se podařilo zkonsolidovat Evropu, abychom našli cestu k ekonomické stabilitě, konsolidaci Evropské unie, a dokonce bychom měli pomáhat i tomu, co se děje třeba na východ, na jih od nás, kde ty země dnes procházejí procesy, které vypadají často také docela hrozivě a jejichž výsledek není jasný. A nebudu se do toho ani pouštět.

Mám dojem, že to, co jsem řekl na začátku, že lidský život, ta živá síla je něco, co by mělo jít proti té rostoucí míře neuspořádanosti, jak to napsal Kauffman, tak mi připadá, že role české vlády v dobách, které jsou poměrně hodně entropické, je pokusit se vytvářet něco, co vytváří v lidech pocit předvídatelnosti, určité stability a prediktability neboli předvídatelnosti. Takže já bych si přál, aby česká vláda, ta, která nastupuje, tady tomuto úkolu dostála. Abychom proti silám destrukce a proti těm destruktivním procesům postavili naopak něco, co bude srozumitelné a co tomu životu vrátí i určitý řád, na což by mohli slyšet přítomní konzervativci.

Proto si myslím, že některé pasáže toho programu v tomhle smyslu mi připadají velmi konkrétní. Chápete, že když se tady mluví o tom, že nebudeme outsourceovat vládní služby, když se tady mluví o tom v prioritách vlády, že budeme usilovat o to, co premiér mnohokrát opakoval, o rekonstrukci a inventuru státu, když se mluví o tom, že budeme dělat audit majetku státu, zákaz pro stát obchodovat s firmami s nejasným vlastníkem. Chápete, odstraňovat všechny tyto věci, které vlastně činily hospodaření státu nepřehledným, nedůvěryhodným, které vedly lidi k tomu, že si museli klást otázku: Tomuhle státu máme platit daně? Odstraňovat toto je opravdu předpoklad toho, aby v lidech vznikal dojem, že žijí ve společnosti, ve které se dá předvídat budoucnost, předvídat vlastní osobní život.

Takže já asi nepřekvapím, když řeknu, že pro mě je ten program, ta míra, ta úroveň konkrétnosti, kterou jsem... která byla pro nás možná, abychom ji nabídli Sněmovně jako cestu z entropie, z chaosu a z destrukce. A já trvám na tom, že těmito procesy byla Česká republika zasažena. A úkolem této vlády je tuhle situaci změnit.

Děkuji za poslech a za trpělivost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a prosím s faktickou pana poslance Petra Fialu.

 

Poslanec Petr Fiala: Pan ministr Zaorálek - ještě mu kolegové tleskají, to je správné. On je samozřejmě zdatný rétor, takže mluvil o mnoha věcech. Já bych na některé jenom krátce reagoval.

Dovolil bych si připomenout, že to nebylo jenom teď, kdy politici odcházeli nedůstojně ze svých funkcí a kdy se začala vyšetřovat korupce politiků. Já si pamatuji, je to asi deset let, kdy byl odsouzen ministr financí za sociální demokracii. Pan Svoboda byl odsouzen za tunelování.

Další věc. Moje kritika tedy byla velmi konkrétní. A díky tomu, že byla konkrétní, tak jste na ni mohl reagovat. My bohužel na řadu paušálních tvrzení v programovém prohlášení vlády reagovat nemůžeme.

A když jste mluvil o tom, že minimální mzda podle nějaké knihy nezvyšuje nezaměstnanost, a jak my víme, že to je jinak, tak já vám na to odpovím. No víme to proto, že jenom nečteme teoretické knihy, i když je to součást mé akademické práce, ale my taky mluvíme s lidmi. A mluvíme s těmi lidmi, kteří vytvářejí pracovní místa, anebo jsme sami zřídili instituce, které patří k velkým zaměstnavatelům. Proto vám můžeme velmi kompetentně odpovědět, co způsobuje zvýšení minimální mzdy a jakou to má vazbu na zaměstnanost.

A poslední poznámka k té obecnosti programového prohlášení. Já se na vás nezlobím, pane ministře, že jste četl tu svoji část, popřípadě ještě některé části ekonomické, ale podívejte se například do těch pasáží, které se věnují klíčové otázce pro naši společnost, a to je třeba výzkum a nebo vzdělávání. A tam uvidíte, o jaké obecnosti mluvím. Tam jsou některé fráze, některé cíle, vůbec tam nejsou nástroje, vůbec tam nejsou konkrétní věci, není tam cesta, jak k tomu dojdeme. To je obecnost, která je pro programové prohlášení vlády podle mě nepřijatelná.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Další s faktickou přihlášený, pan poslanec Pavel Blažek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Jen stručně a zcela smířlivě vaším prostřednictvím panu ministru zahraničních věcí. Já jsem to s tou krizí myslel trochu jinak, ono to bylo malinko posunuto, ale to nevadí. Ale chtěl jsem souhlasit v jedné věci, protože si s tím sám dlouho lámu hlavu a ne úplně úspěšně: Je pravda, ono je to možná trochu jednodušší, než se zdá, že se podařilo za posledních 23 let vybudovat stát, který inklinuje k tomu být slabý tam, kde má být silný, a obráceně. To je pravda a je velmi těžké vybalancovat tuto základní záležitost. Myslím si, že když se toto vládě bude dařit, tzn. přijímat taková opatření, která nebudou stát posilovat tam, kde se posilovat nemá, a naopak ho posílí tam, kde je slabý, tak si myslím, že to bude zcela podporovatelná záležitost. To si myslím, že je hlavní otázka, která opravdu není úplně jednoduchá, a těžko hledat jednoduchá řešení, ale jen varuji, abychom nezůstali u obecných jakoby jednoduchých řešení. To je těžká otázka.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S další faktickou paní poslankyně Němcová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo.Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, chtěla bych reagovat na dvě věci, které zde zmínil pan ministr zahraničí. Abychom se tedy bavili o faktech.

První se týká otázky nezaměstnanosti. Jestliže s ním budu souhlasit a vy spolu se mnou, že to je jev, který neprospívá žádné společnosti a rozkládá ji a je velmi nebezpečný z krátkodobého i z dlouhodobého pohledu. Ale jestliže tu zmiňuje, jak nezaměstnanost vypadala v době pravicové vlády a jak chce, aby vypadala nyní, poté kdy se ujímá vláda tato, musí říkat čísla taková, jaká byla. Tedy musím říci, že za doby socialistických vlád až do roku 2006, a to v době hospodářského růstu nejen České republiky, ale růstu evropského, dosahovala hranice nezaměstnaných půl milionu lidí v žebříčku zemí evropské "27", to bylo pro pro Českou republiku 15. až 17. místo. V době hospodářské krize, kdy rostla nezaměstnanost ve všech zemích Evropy do katastrofálních rozměrů, Česká republika udržela v tomto momentu 5. až 7. místo. Neříkám to s tím, že bych jásala. Každý člověk, který je bez práce, cítí, že přichází o velkou životní šanci, ale čísla jsou jednoznačná.

Druhá věc, kterou chci říci panu ministrovi prostřednictvím paní místopředsedkyně, je ona otázka našeho okolí, tedy to, jak se dívám na Východ nebo Západ. Proč jste dnes zamítli debatu o Ukrajině, když dnešní zprávy ukazují, že jsou tam další mrtví, že hoří barikády a že země je ve varu? A vy jste na naše návrhy o tom se bavit a říci si, jaká je pozice České republiky, jak se k ní staví český parlament, jaký vzkaz má pro své okolí, vy jste tuto debatu zamítli přesto, že pan ministr zahraničních věcí osobně slíbil paní poslankyni Fischerové minulý pátek, že tato věc bude doprojednána. (Potlesk některých poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně. Táži se pana ministra, jestli je s faktickou? Omlouvám se, ale jste druhý v pořadí, ještě pan poslanec Chalupa. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji, já budu velmi stručný. Tady bylo naznačeno naším kolegou z opozice, že čteme teoretické knihy. Já vás chci ujistit, že poslanecký klub ANO má 47 poslanců, kteří se živili vlastní prací, mají zkušenosti s podnikáním a v podstatě neřídili instituce, které byly placeny z peněz daňových poplatníků. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím pana ministra k faktické.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Abych nevypadal jako nějaký pokrytec, tak chci jen reagovat na paní poslankyni Němcovou, že bod je pořád na pořadu schůze jako přerušený. My jsme ho nevyřadili, on tam opravdu pořád je. To je jedna věc.

Druhá věc, co mi dovolí čas. Myslím, že nemá cenu si úplně jen tak říkat: Vy jste měli tolik zavřených a my tolik a vy jste měli tolik nezaměstnaných a my tolik, to je příliš zjednodušené. Všichni víte, že v době, kdy se i nastartuje ekonomický růst, tak ekonomické knihy říkají, že to trvá rok, dva roky, než se to projeví také na zvyšování nezaměstnanosti. Nejdřív vyšší produktivita způsobí, že naopak lidí se moc nepotřebuje. Takže tyhle věci jsou složité. Jestli jsem něco vyčítal, tak jsem vyčítal to, že v dobách, kdy bylo třeba pracovat a lidem pomáhat aktivně něco dělat proti rostoucí nezaměstnanosti, tak prostě přišla Drábkova reforma úřadu práce, o které já jsem naprosto přesvědčen, že vlastně znemožnila pomoc, která v sousedním Německu byla velice významná, protože Německo dokázalo, samozřejmě s většími prostředky, investovat právě do této aktivní politiky nemalé částky a nezaměstnanost významně snížilo. To znamená tehdy, kdy vláda měla tohle jako první úkol, tak v tom selhala.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. S další faktickou mám přihlášeného pana poslance Opálku. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Chtěl bych jen vaším prostřednictvím sdělit kolegyni Němcové to, co jsem říkal už mnohokrát v této Poslanecké sněmovně. Ono se to nerado slyší. Srovnávat nezaměstnanost před rokem 2004, před rokem 2013 a současnou je určitý nonsens, protože došlo ke změně při výpočtu jak absolutního čísla, tak procenta. Samozřejmě procento se vypočítává z absolutního čísla, tudíž pokud bychom chtěli srovnávat to, co srovnávat nejde, tak nemůžeme ani argumentovat a porovnávat tato čísla. Metodika od roku 2004 do roku 2013 nám udělala rozdíl více než 2 % v nezaměstnanosti, čili 2 % bychom museli přepočítat a odečíst z toho půl milionu, o kterém hovořila bývalá paní místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. Tento problém jsem zdůrazňoval při každé změně metodiky, ale bohužel, někdy čísla jsou využívána k podpoře toho, co chceme slyšet. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s další faktickou pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Někdy je to jako dialog hluchých. Pan poslanec Opálka přece jasně ví, že my nezpochybňujeme to, že byla změněna metodika. Paní bývalá předsedkyně přece porovnávala umístění České republiky v jedné či druhé metodice mezi státy Evropské unie. Metodika byla jiná v roce 2004 a v roce 2013. O to se vůbec nepřeme. Ale tehdy jsme byli o deset míst na tom hůře než dneska. Takže my s vámi souhlasíme, že je jiná metodika, nesrovnáváme hrušky a jablka, jen srovnáváme relativní postavení České republiky v rámci evropské sedmadvacítky. A to prostě korektní je. Možná že je jiná metodika, ale když to srovnáváme se svými partnery a sousedy, tak je jedno, jaká je metodika. Používáme srovnání. Tak neříkejme a neobviňujme se z toho, že je to špatně. My se s vámi nechceme přít, že je jiná metodika, my s tím souhlasíme, my se nechceme přít a porovnávat už vůbec ne procenta nezaměstnanosti, protože na tom extrémně záleží, jaká je metodika, bavíme se o mezinárodním kontextu v rámci Evropské unie. Jestli v té době v České republice byl ekonomický růst a jestli byl ekonomický růst v celé Evropě a kolem nás, anebo nebyl. To bylo jediné, co ve vystoupení paní poslankyně Němcové zaznělo, a na tom se přece podle mě můžeme shodnout. My uznáváme to, že metodiky se prostě změnily.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s další faktickou prosím pana poslance Opálku.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji za vstřícnost, ale v tom případě se držme eurostatu metodiky, tzn. Mezinárodní organizace práce, která je podstatně nižší a v té době nečinila půl milionu podle této srovnávací metodiky, jak to tu zaznělo. Takže možná se už konečně domluvíme. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu s přednostním právem pana ministra Dienstbiera. Prosím, pane ministře.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, vidím, že přednostní právo má velmi relativní hodnotu po té předchozí smršti faktických poznámek. Já jsem se původně v podstatě hlásil také s faktickou poznámkou, protože už v úvodním dnešním proslovu, ale v některých dalších, a dokonce i v novinových článcích se často porovnává koaliční smlouva s prohlášením vlády a hledají se rozpory. Je jedno, jestli těch rozporů je patnáct, nebo jestli někdo najde jen jediný.

Já bych chtěl zdůraznit, a zdůraznil bych to citací z vládního prohlášení z bodu 3: "Politika vlády bude vycházet důsledně a v plném rozsahu z koaliční smlouvy." Jinými slovy, není a nemůže být žádný rozpor mezi koaliční smlouvou a vládním prohlášením, protože jak vláda několikrát zdůraznila, programová část koaliční smlouvy je v podstatě součástí vládního prohlášení. Pokud ve vládním prohlášení jsou některé body zdůrazněny nebo i dále rozpracovány, neznamená, že by popíraly platnost jakéhokoliv jednoho slova v koaliční smlouvě.

Pan předseda Filip tady vyjádřil lítost, že ve vládním prohlášení není jako jedna z priorit výslovně zmíněno obecné referendum. Já bych chtěl říct, že i v tomto případě se jedná o chybné čtení, protože bych opět odkázal na výslovnou citaci vládního prohlášení, a to v bodě 2 Priority vlády, kde se říká, že vláda předloží ústavní zákon o obecném referendu včetně referenda na základě lidové iniciativy, který umožní občanům rozhodovat přímo o zásadních otázkách fungování státu. Chtěl bych zdůraznit, že obecné referendum je skutečně prioritou této vlády, a pokud mohu mluvit za sociální demokracii, tak sociální demokracie už desítky let v každém volebním období opakovaně předkládá ústavní zákon o obecném referendu, a to o skutečném referendu. Já bych tady chtěl zmínit předchozí vládu, která v podstatě nabízela ve svém vládním prohlášení, v tom konkrétním návrhu, který doputoval do Sněmovny, paskvil, kdy na základě petice občanů by parlament pak teprve milostivě zvážil, jestli náhodou referendum nevyhlásí. Naším záměrem je umožnit občanům, aby si vynutili konání referenda na základě petice, samozřejmě pokud předloží hlasovatelnou otázku. A takovýto návrh vláda zcela nepochybně brzy do Poslanecké sněmovny předloží.

Poslední moje reakce bude na vystoupení pana poslance Kalouska. Já bych mu možná věřil ten zájem o to, aby tu byla nekorupční vláda a aby tady byla vláda zákonná. Chtěl bych zdůraznit, že tato vláda se podle principů právního státu bude důsledně chovat. Tato vláda zatím žádný zákon neporušila. Pokud se bavíme o lustračním zákonu, chtěl bych zdůraznit, že tady je dvojí výklad právníků, kteří se k této věci vyjadřují, a není zcela jednotný postoj k tomu, zda člen vlády musí, či nemusí mít lustrační osvědčení, bez ohledu na to, zda bylo, či nebylo zvykem - a nebyla to tedy žádná ústavní zvyklost, neb se nejedná o výklad Ústavy - předkládat lustrační osvědčení spolu s návrhem na jmenování členů vlády. Navíc bych chtěl zdůraznit, že tato vláda se nejmenovala sama, jmenoval ji prezident, a pokud to porušování zákona tady bývá někdy spatřováno v tom, že byla urychleně projednána v prvním čtení předloha novely služebního zákona, tak jediné, co tato vláda, resp. vládní koalice učinila, s čím souhlasila, že novela služebního zákona se projednala na mimořádné schůzi, a nikoliv na následné řádné schůzi, jinými slovy o pár týdnů se toto urychlilo, byť já souhlasím, že podmínka pana prezidenta v tomto nebyla úplně standardní.

Myslím, že je zcela nesporné, že služební zákon by měl být prioritou nejenom této vlády, ale celého politického spektra, protože je zjevné, že to byl právě chybějící služební zákon, kterému rovněž předchozí pravicové vlády bránily a nechtěly, aby kdykoli nabyl v nějaké rozumné podobě účinnosti. Když říkám rozumné, myslím tím v podobě, která by doopravdy chránila nezávislost výkonu státní služby před politickými nekorektními, a dokonce řeknu někdy i korupčními zásahy. V tomto smyslu si myslím, že je jenom dobře, pokud budeme postupovat rychle a samozřejmě pokud ten služební zákon nakonec bude mít kvalitní podobu, pro což máme i dostatek času, a bude to mít i plnou podporu legislativních odborníků vlády, jak Úřadu vlády, tak i jednotlivých ministerstev, která k tomuto tématu mají cokoli říct.

A zcela jistě by mohla být slova pana Kalouska o korupci důvěryhodnější, kdyby sám nebyl ministrem financí dvou vlád, napřed Topolánkovy a pak Nečasovy, které se obě utopily a předčasně skončily v korupčních skandálech anebo ve snaze tyto skandály ukrýt před veřejnosti v podobě tlaku na média, aby o nich příliš nereferovala.

A co se týče té vlády zákona a dodržování zákonů, opět by ta výtka zněla důvěryhodněji, kdyby pan Kalousek, tehdy jako člen vlády, se se stejnou, nebo možná ještě větší razancí, protože šlo o skutečné porušování zákona, ohradil proti tomu, když např. ministr Drábek, ministr za stranu pana Kalouska, vypisoval veřejnou obchodní soutěž na provozování karty sociálního systému, a to podle zákona, který ještě ani nebyl řádně projednán, nebyl schválen, a tedy neplatil. Protože tady já vidím jasné porušování platných zákonů, postup ministerstva v oblasti, pro kterou nemělo právní oporu, a mrzí mě, že tady je dopředu kritika vlády z porušování zákonů, z korupčnosti, v situaci, kdy ta vláda je tady pár dnů. Je pravda, že neměla šanci prokázat ani nic dobrého, ale také ještě za sebou nemá žádné korupční skandály nebo porušování zákonů.

Takže bych byl rád, kdyby opoziční kritika, která je zcela legitimní, byla v korektním duchu a kdyby i dnešní opozice měřila nové vládě přinejmenším stejně, jako měřila či měří sama sobě v době, kdy byla součástí těch předchozích vlád.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane ministře, a s faktickou prosím pana poslance Kalouska. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, paní předsedající. Prosím, nepřekrucujte mě, pane ministře. Já jsem nekritizoval vládu za jakékoli korupce, já jsem pouze konstatoval, a myslím na zcela jasných argumentech, že vláda vstupuje do naprosto jasného korupčního prostředí, kdy konflikt zájmů nebude možné ověřit, nebude možné kontrolovat. To, co není možné ověřit, co není možné zkontrolovat, je prostě trvalé korupční prostředí systémového charakteru, což ani tak nelze vyčítat panu ministru financí, ale premiérovi, který jako jediný měl rozestavit své ministry tak, aby takový konflikt zájmů nepřipustil. Kdyby pan ministr Babiš byl například první místopředseda vlády a ministr zahraničí, tak to riziko tady neexistuje. Protože je vlastník Agrofertu a ministr financí, tak tady bude trvalé korupční riziko. Trvalé a nezkontrolovatelné. A o tom prostě není pochyb. To se na jednotlivých příkladech dá doložit.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. A nyní prosím k mikrofonu s přednostním právem pana ministra financí Andreje Babiše. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, skutečně jsem si nikdy nemyslel, že by pro každého podnikatele v této zemi symbol korupce pan poslanec Kalousek tady mluvil o korupci. To je skutečně něco neuvěřitelného.

Já bych rád reagoval na střety zájmů. Konkrétně střet zájmů ohledně bankovních úvěrů.

Moje firma vyrostla na bankovních úvěrech a v časech, kdy tady pan prof. Klaus s Junkem ovládali všechny české státní banky a my jsme nemohli dostat úvěr, začali jsme se City Bank, americká banka, v roce 1994, která má přísná antikorupční pravidla. Takže vyrostli jsme na bankách a je pravda, dneska máme 25 mld. korun úvěry při obratu 220 mld. Koncem roku jsme měli na zásobách 26 mld., na účtech 6 mld. Takže kdyby Agrofert zbankrotoval, tak má na účtě 6 mld. na celý majetek. To znamená, je to samozřejmě nesmysl, protože banky nás rády úvěrují, máme tam velké volné limity, 15 mld., a dokonce se financujeme levněji než český stát.

Ten se financuje za 3 % per annum, my se financujeme za necelá 2 %, závisí to na bonitě firmy. A navíc jsme se domluvili s panem premiérem, že náměstkem pro tuto oblast bude zástupce ČSSD, se kterým se mám potkat v pátek a je to v současnosti zaměstnanec Société Générale a pracuje v zahraničí. Takže je nesmysl.

Další věc je, že my máme jako firmy tady povinnost zveřejňovat výsledky do registru. Dělá to málokdo, protože samozřejmě pokuta je směšná, ale my to děláme, protože my děláme konsolidaci a audituje nás renomovaná firma PwC , takže všechny naše úvěry je možné také si přečíst v naší konsolidované zprávě, 200 firem.

Ohledně bankovní rady, samozřejmě, já jsem ještě nikdy na bankovní radě nebyl, určitě se budu informovat, zeptám se pana guvernéra, a samozřejmě pokud by bankovní rada měla jednat o kurzu české koruny, tak tady můžu prohlásit, že se jednání nezúčastním, a vůbec se k těmhle informacím nedostanu. Zároveň my nejsme finanční skupina. My jsme průmyslová skupina. Takže toto všechno se dá zkontrolovat a já v rámci zákona o střetu zájmů samozřejmě to budu hlásit dopředu.

Velice mě pobavila potravinová soběstačnost. Skutečně pokud by pan poslanec Kalousek přemýšlel, tak by věděl, že právě budování potravinové soběstačnosti v naší zemi je proti zájmům Agrofertu. Protože vlastně stát bude podporovat naši konkurenci. Takže je to normálně hloupost. A to, že jsme potravinově nesoběstační, za to děkujeme panu profesoru Klausovi, který nám tady řekl: Vždyť si všechno dovezeme. Proto máme i největší koncentraci maloobchodních řetězců v Evropě. Takže potravinová soběstačnost - samozřejmě je to v programovém prohlášení. Já osobně si myslím, že můžeme už dělat pro to maximum, ujel nám vlak a je to v resortu, na který já osobně nemám žádný vliv, a je to proti zájmům Agrofertu, protože Agrofert je největší výrobce potravin v Čechách, děláme 50 mld. tržeb a je to nejhorší obor podnikání vůbec. Díky samozřejmě koncentraci maloobchodního trhu.

A taky bychom se měli zamyslet, proč tady nikdo ze zahraničních investorů neinvestoval do potravin. Proč tu není jako v Polsku nějaký investor v mase, kuřatech nebo pekárnách? Jsou tady jenom Francouzi. Mají dvě mlékárny a na rozdíl od nás sýr, který vyrobí z českého mléka, můžou vyvážet do celé Evropy. Protože my si jenom hrajeme na společný evropský trh - žádný neexistuje. Je jednosměrný dovoz, a proto jsme dopadli, jak jsme dopadli, že se sem vozí 130 mld. potravin. Takže k těm potravinám - je to samozřejmě nesmysl.

Strašně rád bych, skutečně mě pobavil pan poslanec Kalousek, protože právě on byl pro nás vždycky symbol korupce. On nás vypaloval v 90. letech, kdy se to učil na Ministerstvu obrany. A všechny ty aféry, které tam měl, tak jsou skutečně neuvěřitelné. A ono to gradovalo. Finále měla být ekologická zakázka s Martinem Romanem, českou gorilou. Tam se chystal tunel za desítky miliard. No a samozřejmě sofistikovaně taky se dělaly arbitráže. Trestně stíhaný Radek Šnábl, nejlepší vypalovač arbitráží, na kterého je podáno trestní oznámení, protože přihrával zakázky manželce na Ministerstvo financí. Teďka dělá pro Dopravní podnik, taky dobrá zpráva. Tak ono to začalo od menších částek a postupně to šlo, šlo, až samozřejmě největší synergie začaly s Topolánkem. Tam nastaly obrovské synergie přes kapsche, pandury, casy, gripeny atd. Hazard neplatil díky panu Kalouskovi 20 let tady daně. A díky panu Kalouskovi byla schválena i internetová loterie. Bez souhlasu nikoho. Nějaký pan Čunek řekl, že KDU-ČSL mělo za to dostat 10 mil. korun. Aspoň jsem to četl v novinách.

Takže je to pro mě skutečně neuvěřitelné, že mi tady pan Kalousek vykládá o korupci. Ale ono to vždycky fungovalo tak, že dokonce vždycky takové ty poslední případy, které se mu povedly, bylo například navýšení základního kapitálu společnosti Explosia. To udělal 3. července 2013. Šest dní před koncem vlády. 250 miliony vyfutroval firmu, aby nějací jeho kámoši mohli dělat nějaký byznys ve zbrojařině. A ještě předtím narval 100 milionů z Priska. (?) Takže by bylo dobré, kdybychom si říkali, tak jak to je s tou korupcí. Nemluvím o České exportní bance, což je hyperprůser. Teď byla nějaká soutěž. Topolánek si tam dodal své kámoše, takže dneska tam máme 16 mld. nedobytných úvěrů. A pan náměstek Gregor dokonce říká, že by chtěl do rozpočtu 3,5 mld. A ty arbitráže, to se dělalo tak, že vlastně se udělá arbitráž, například další případ, co pan Kalousek dělal, byly TOZy. To si nějaký 70letý důchodce z předměstí Suffolk koupil TOZy za českým státem. A vyhrožoval obrovskou arbitráží. No, tak nakonec jsme mu tam poslali 1,4 nebo 1,33 mld., a div se světe, ten materiál na vládě rozdával osobně pan Kalousek. Stejně jako rozdával Explosii. Tady je to napsané. Pan ministr materiál rozdal na jednání vlády, 3. 7. 2013. (Ukazuje ve zprávě.)

Takže když šlo o ty zájmy, tak se to dělalo takhle, že se porušovaly i ty systémy. Takže skutečně to, že mě nějaký estébák napsal před 32 lety na nějaký seznam a estébáci mě terorizovali a vyšetřovali a jsem na nějakém přiblblém seznamu, který samozřejmě už dávno nikdy nebyl kompletní, protože pan generál Lorenc se po revoluci postaral, aby skuteční estébáci tam nebyli, tak to je horší než to, co se stalo v naší zemi, že z politiků se stal organizovaný zločin! A to je horší, že se tady ukradly miliardy a že dneska v Bruselu nám Healthcare Corporation Report píší o Šnajdrovi a o panu Bendlovi. Takže jsme oficiálně. Takže skutečně mluvit o korupci je skutečně... A právě za vlády Topolánka s Kalouskem jsme to dovedli k dokonalosti. Protože tady byla nějaká justiční mafie. Paní Vesecká, pan Pavel Němec, Kučera atd. a to si všichni pamatujeme.

Takže tolik k té první části.

Rád bych se vyjádřil ještě k naší vládě. Především bych chtěl informovat pana předsedu Fialu prostřednictvím paní předsedající, že to není levicová vláda. Hnutí ANO je středopravé. A pokud jste to nezjistili, tak většina voličů ODS přišla k nám. A většina renomovaných podnikatelů v této zemi, kteří poctivě podnikají a platí daně, jsou u nás! My máme 450 sponzorů s jasnými jmény a za nás se postavili podnikatelé roku v čele s panem Piškaninem. Nás podporovali. Protože my jsme bojovali za jejich zájmy a my jsme už splnili první bod, že se nenavýšily daně. A díky nám tu nevznikla levicová vláda za podpory KSČM, jak to bylo domluveno. Takže bych byl rád, kdybychom si říkali tak, jak to je.

My jsme samozřejmě noví, takže od nás se teď čekají zázraky. Protože tato země je v rozkladu a 24 let jde někam, jak říkala TOP 09. Víme, kam jdeme a to vědí všichni občané, kam jdeme, a nebudu to tady říkat. Takže pro nás samozřejmě, já mám úkol teď zabezpečit rozpočet.

Já jsem včera byl na poradě vedení Generálního finančního ředitelství a dostal jsem vlastně všechny návrhy na opatření a je jich... kolik? Je jich asi 50. A člověk má pocit, že Generální finanční ředitelství vzniklo včera. Čtyřicet osm jich je. 48! A já se ptám: Co tady doposud dělalo finanční ředitelství? Například zřízení Národního registru bankovních účtů. Bylo to na Nečasově vládě. A proč to neschválili? Proč policajt, když hledá nějakého zločince, musí psát na padesát bank? Proč nemáme centrální účet v ČNB, aby se podíval okamžitě? Protože samozřejmě u karuselových obchodů, u DPH, a znovu opakuji, je tam potenciál 2,7 % HDP a to je těch 100 mld. To je potenciál. My jsme nikdy neřekli, že vybereme 100 mld. My jsme řekli, že je potenciál. Dokonce odcházející analytik FAÚ, Kalouskův člověk pan Cícer, sám o tom v rozhovoru v časopisu Týden tento týden mluví, že 30 mld. A experti na to říkají ano. Takže to jsou ty rychlé peníze, na které bychom rádi skočili a zabránili tomu. To, že dneska nefunguje spolupráce mezi finančním úřadem a celníky, to, že například na Slovensku to mají spojené, to, že tam mají tu Kobru a my ji nemáme, to, že nám ODS zrušila FIPO - a proč nám zrušila FIPO? No protože Zimmel and company to hezky hledali no a potom přišli na politiky! Tak přece politiky nebudeme kontrolovat! Tak jsme to zrušili. Takže dneska to oddělení na policii stále funguje, na ÚOKFK. Je tam 40 lidí na odboru daní.

Takže tady mám celou kuchařku od Generálního finančního ředitelství a mohl bych to tady číst asi hodinu, ale nebudu vás tím obtěžovat.

Takže pokud se někdo ptá, jak to chceme dělat, tak nejdřív chceme zabránit podvodům v DPH, chceme si sáhnout na likviditu státu.

A ještě jsem zapomněl. Víte, kolik bere ten člověk, který má vyměřit daň? No 25 tisíc korun bere na finančním úřadě. Dvacet pět tisíc korun! A pokud je dobrý, tak ho vezme privát. Dá mu okamžitě 50, 60. Takže od těchto lidí chceme, aby dobře a poctivě vybírali daně atd. Takže tady samozřejmě začínáme skoro od znovu. Proč nemáme spojený finanční a celní úřad, jak to mají například na Slovensku, aby to bylo účinné. To je stav a úředník, který bere 25 tisíc, tak zároveň tady máme skvělé kapitálové účasti státu, že někteří generální ředitelé berou 550 tisíc a ještě mají sto procent bonus, takže mají milion sto. Ale nevím, kdo je řídil. V dozorčích radách sedí ještě dneska nominanti TOP 09 a ODS. Jak se to řídilo, můžeme vidět na České exportní bance, kde normální podnikatel asi úvěr nedostane. Je tam údajně jen nějaká vyvolená skupina několika firem. Takže to jsou všechno věci, které nás čekají. A dopad České exportní banky údajně na rozpočet má být 3,5 mld., informoval mě pan náměstek Gregor.

Ohledně toho, jak to chceme dělat, tak bych tady mohl klidně číst v podstatě implementaci daňové části naší koaliční smlouvy. Můžu vám přečíst nějaké části, pokud to někoho zajímá. Máme to přesně připraveno. Tedy za prvé, už před rokem 2015 chceme odstranění daňových nejasností vyplývajících z nového občanského práva. Za druhé, personální a technické posílení daňové správy. Za třetí, rozšíření pravidel přenesení daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty. Za čtvrté, zjednodušení systému, sjednocení základu, závazné posouzení nahlášené pozice. Legislativní opatření pro zlepšení výběru daní. Hlášení plateb do daňových rájů. Nevím, proč už to dávno nemáme.

Digitalizace daňové správy obecně. Na rok 2015 máme osvobození od plateb sociálního pojištění. To je to, co jsme slíbili, že absolventi a lidi nad 50, zaměstnavatel za ně nebude muset platit sociální.

Například na Ministerstvu financí všechno outsourceované. Tam se platí za trestní oznámení 200 tisíc nebo za rozhodnutí jediného akcionáře se platí skoro milion! Já bych ho sám napsal za půl hodiny, a to mám jenom dvě zkoušky z práva na vysoké ekonomické. Takže radši budu brát absolventy právnických fakult než platit 57 mil. za externí právníky. Samozřejmě že si budeme brát právníky na specializované věci, ale na základ, proč bych měl nějakého externistu? Audit - to jsou lidé, kteří kontrolují systémy. Oni nechápou ekonomiku.

Veřejná správa, to je hlavní můj šok, funguje na tom, že všechno, co je rozpočtované, se musí utratit. Oni ani vůbec nechápou, co to je šetřit - utratit. Mám dokonce na sekretariátu jednu holku na schůzky, jedna mi nosí dopisy, druhá knihu, třetí vyrábí nějaké podklady. No neskutečné. Já jsem nikdy ani sekretářku nepoužíval, protože si dělám schůzky sám esemeskami. (Veselost v sále. Potlesk poslanců ANO.) To každý ví. Teď jich tam mám asi sedm. (V sále je velký hluk.)

V roce 2015 osvobození od plateb sociálního pojištění. Snížení limitu pro hotovostní platby. Máme 15 tisíc eur. Kdybychom měli pět, tak by to možná bylo lepší. Možná bychom trochu tu černou ekonomiku potlačili.

Zrušení superhrubé mzdy. Zvýšení slevy na dani na dítě. Obnovení slevy na dani pro důchodce. To jsme slíbili. Vyšší zdanění hazardu. Prokazování původu majetku pro daňové účely. Kompetence finančního úřadu, finanční úřad nic nemůže, protože když má někdo majetek a ten to kontroluje, tak se mu vysměje. Řekne: Mám půjčku. Dneska musí finanční úřad dokazovat -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane ministře, já se omlouvám. Prosím kolegyně a kolegy, aby zachovali klid. Děkuji.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: On line hlášení tržeb. To jsme říkali, že budeme řešit v Chorvatsku, že se zeptáme, jak jim to funguje, a že bychom to eventuálně zakoupili. Podobně je ten systém v Maďarsku.

Snížení DPH na léky, knihy, dětské pleny, nenahraditelnou dětskou výživu. Tam samozřejmě asi narazíme na to, že náš koaliční partner na tom trval, ale myslíme si, že to není v Bruselu realizovatelné.

Zrušení zákona o jednotném inkasním místě a tak dále. A 2016 implementace principů, které zjednoduší správu daní, analýza odvodu zaměstnanců OSVČ a tak dále.

Takže tady je na několika, nevím, kolik to je, asi 40 stranách plán. Takže my víme, co děláme. Pokud si někdo myslí, že teď se všechno změní a stane se zázrak, Česká republika, která se stále zadlužovala, a saldo minulý rok, není to pravda, protože minulý rok se za 12 mld. nepostavily dálnice, vracely se peníze, takže celá úspora byla vlastně tím, že se škrtilo, že nebyly investice. Protože samozřejmě dneska resort dopravy je v troskách. Pamatujeme si na Řebíčka. Ten si koupil místo ve vládě za peníze. My jsme tomu před volbami nevěřili a potom to byla pravda. Zaparkoval svoji firmu někde netransparentně, asi bych to měl tak udělat, abych neměl střet zájmů, a tvářil se, že mu nepatří. Potom na to nahrnul asi 12 mld. zakázek a potom to prodal. Podobně to udělali i ostatní. Já tím, že se snažím být transparentní, tak samozřejmě jsem za to napadán.

Takže pokud si někdo myslí, že se stane zázrak, a určitě Nobelovu cenu nedostanu, ani na to neaspiruji. Tady jde o to, že občané této země potřebují mít pocit, že skončilo to, co tady bylo - plýtvání, korupce, skandály, netransparentnost. A my budeme chtít transparentnost. Pan ministr Němeček bude chtít peníze a já mu řeknu fajn, tak ať ukáže VZP, jak teče těch 70 mld. do 140 nemocnic a ať přesně ukáže částky a zároveň, jak ty nemocnice hospodaří a kdo to řídí. A taky bychom chtěli vědět, jak tam hospodaří ostatní, protože ve zdravotnictví a všude je obrovský prostor.

Takže pokud někdo tvrdí, že jsme levicová vláda, tak nejsme. My jsme spíš opoziční smlouva, jak jste tu, kluci, měli. ODS a ČSSD. (Smích a potlesk poslanců ANO.) Ale my tu nejsme proto, abychom spolu dělali nějaké kšefty. My jsme tu proto, abychom začali jiným způsobem. Aby konečně lidi věděli, kam ty peníze toho státu jdou.

Ještě bych se pár slovy vrátil k panu prezidentovi.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já se ještě jednou omlouvám a prosím, aby kolegové a kolegyně, jestli mají něco důležitého, co nepočká, si to řekli před jednacím sálem, ať se tady nepřekřikujeme. Děkuji.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Takže já bych se vrátil ještě k panu prezidentovi. U toho Singapuru bych si dovolil nesouhlasit, protože tam mají skvělý systém - ministry vybírají na inzerát. Dá se inzerát do novin, a kdo chce být ministr, tak se přihlásí. Taky zajímavý.

A ohledně toho zdanění. Ano, super, Švédsko. Ale tam určitě neměli, ani v Dánsku, takovou korupci jak tady. A my jsme principiálně řekli: Proč by tady někdo měl platit vyšší daně, pokud neskončí plýtvání a korupce? Proč? Ano, bohatí mají být solidární. A já jsem taky připraven být solidární. A všichni bohatí v této zemi by měli být rádi, že tady podnikali, a měli by to společnosti vrátit. Všichni ti miliardáři. Měli by tady platit daně. Byla taková anketa v časopisu Týden - sto největších - nevím, jak dělají ty žebříčky. A ptali se, kolik platí daně. A odpověděl jen pan Schwarzenberg a já. Takže oni by se měli také podílet. Proč ne? Ale nejdřív ať ten stát přestane plýtvat a krást a ať vidíme, kam ty prachy jdou!

Když nemáme tu dopravní infrastrukturu. Tady každý mluví o zaměstnanosti. Úžasné. Skutečně zaměstnanost, velké téma. A kdy se nějak projeví ta zaměstnanost, pokud nastartujeme ty procesy? Možná za rok, možná za dva. Protože základní předpoklady pro podnikání jsou co? Dopravní infrastruktura... Nemáme žádnou dálniční síť! Děs. Rychlovlaky? Nemáme. Sto miliard šlo do koridoru! A naše vlaky jezdí 40 až 70, v průměru! Takže kde jsou ty prachy? Dluh stoupá, investice žádné.

A my jsme řekli, že 2014 rozpočet, který jsme museli přijmout, aby nebylo provizorium, tak začneme jít po penězích, které jsou nejrychlejší. A to je boj proti karuselovým obchodům, refinancování ropných produktů, státních hmotných rezerv, likvidita státních firem, o které se de facto nikdo nestará. A zatím připravíme zásadní zlepšení podmínek pro finanční správu, aby od roku 2015 mohla zásadním způsobem za lepších podmínek vybírat daně. A 2016 je v plánu, že bychom konečně mohli začít stavět masivně dálnice a aby byly na to peníze.

Takže já můžu jenom říct, že solidarita ano, ale určitě by bylo ideální, kdyby v naší zemi přestala být atmosféra, kdy se říká: Když nahoře se krade a podvádí, tak my budeme všichni podvádět a krást. A že se dožijeme dne, kdy vlastně i ti podnikatelé si řeknou: Tak já ty daně tedy zaplatím, protože je to ve prospěch všech. A to nevím, jestli se dožijeme, protože samozřejmě krize a morálka je u nás taková, jaká je.

Ještě k těm investicím. Včera mi říkal jeden zaměstnanec Ministerstva průmyslu, že byl jednou na poradě CzechInvestu a bavili se o těch pobídkách. A tam normálně na té poradě před všemi ředitel řekl: No ještě se zeptáme Ivoše. Takže Ivoš Rittig - on vlastně všechno tady řídí de facto, celou ODS (smích poslanců ANO), Klasu 170 mil. Klasu - pračka na peníze. A to všechno víme. Ale nejsou důkazy. Protože ve finále se nic nevyšetří, protože tady samozřejmě ještě máme stále GIBS, který nám tady ustanovila ODS. Takže i ti policajti, kteří chtěli občas něco vyšetřit, tak dostali po čuni (smích některých poslanců), protože proč by se snažili jako? (Bouchání do stolu vpravo, ozývá se pískot.) A ještě máme samozřejmě tady systém, že policie funguje, jak funguje.

Já jsem chtěl jen říct za naše hnutí, že my nejsme ti politici... Ale už jsme tedy... Ale budeme se snažit jednat jiným způsobem. A určitě ty sliby, které jsme dali, budeme plnit. A já za to můžu ručit. Děkuji za pozornost. (Velký potlesk a podpůrné volání poslanců ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane ministře. A dříve, než budeme pokračovat v řádné rozpravě, mám tady smršť faktických poznámek. První přichází na řadu pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče. (Velký hluk v sále.)

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pardon, já se omlouvám. Znovu vás žádám, abyste byli potichu. Protože opravdu se to těžko překřikuje a jsme tady proto, abychom si vyslechli faktické a veškeré příspěvky do diskuse. Děkuji.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Vážený pane ministře, už není volební kampaň. Takže já na bulvární drby, pomluvy a zjevné lži reagovat nebudu. Já jsem chtěl pouze podotknout, že váš projev byl zcela signifikantní tím, že jste tady z tohoto místa v první části říkal "my Agrofert" a ve druhé části říkáte "my vláda". Máte-li s touto schizofrenií vy sám zjevný problém, pak se nemůžete divit, že se nad tím zamýšlí i veřejnost i přemýšlející poslanci.

Já vám rád věřím, že máte úvěrové linky a že vás banky rády úvěrovaly, protože vaše podnikání bylo úspěšné. O to víc budu věřit tomu, že teď vás budou úvěrovat ještě raději a ještě výhodněji, protože z pozice ministra financí jim prostě máte co nabídnout. A nikdo není schopen zkontrolovat, zda se to stalo, nebo nestalo, protože úvěrové smlouvy podléhají bankovnímu tajemství. To, že tady budete křičet, že to je nesmysl, ještě neznamená, že to riziko tady reálně neexistuje, tudíž že nemůže být realizováno. To prostě nikdo není schopen zkontrolovat. Transparentní to nebude. A je primárně chyba premiéra, že vás nepostavil do jiné funkce než do této, kde v tom zjevném konfliktu zájmů prostě jste, i když budete tisíckrát říkat, že je to nesmysl. Můžeme vám věřit asi stejně, jako že jste nikdy nepodepsal spolupráci Státní bezpečnosti. Někdo prostě věřit bude, někdo nebude. Ale doopravdy to zkontrolovat nejde. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Další s faktickou je přihlášený pan poslanec Blažek.

 

Poslanec Pavel Blažek: Děkuji za slovo. Pan prezident Zeman tu dnes řekl slovo sen. Já ho zopakuji. Pan ministr financí mi splnil sen. Já jsem onehdy chtěl, aby na protikorupční konferenci řekl, jak některé věci byly. On dnes právě začíná, což je dobře a je to chvályhodné. A myslím si, že i ten slovník - vypalovači a některé další termíny, které se dnes objevily - svědčí, že na ministerstvu je konečně, a možná je to dobře a nyní bez urážky, kozel zahradníkem. Takže dost možná ti lumpové, se kterými pan Babiš obchodoval v 90. a pozdějších letech, se dnes možná opravdu bojí, protože mají někoho s absolutně přesnou znalostí věci.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. S další faktickou je přihlášený pan poslanec Stanjura. Stahuje. Takže další přihlášený s faktickou pan poslanec Benda. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Vážená paní místopředsedkyně, já jsem se snažil také pana ministra financí pečlivě poslouchat. Musím říct, že vnáší jistý nový duch. Slova jako hyperprůser nebo že někdo dostane po čuni jsme tady nebyli zvyklí slýchat. (Šum v sále.) Nevím, jestli si chceme zvykat. To je první poznámka.

Druhá poznámka. Bylo řečeno, že pan exministr Kalousek někoho ještě začátkem 90. let vypaloval, a bylo zjevné, že to pan stávající ministr financí myslí na sebe. Ptám se, kolikrát takové výpalné zaplatil, případně kolikrát ho odmítl zaplatit a kde o tom podal trestní oznámení.

A třetí poznámka, možná nejzásadnější, která se týká zejména kolegů z ANO, kterým věřím, že tady kandidovali jako pravicová strana. Pan ministr financí tady řekl, že 24 let jdeme někam. Myslím, že všichni jsme vnímali, kam jdeme, nebo kam to pan ministr financí myslí. To neříkají ani komunisté, že tady před rokem 1989 bylo lépe. Možná panu ministrovi financí tady bylo lépe, možná ne. Já se mu dokonce divím, protože mám pocit, že tento režim mu dal mnoho možností, ale jestli opravdu vnímá jako zásadní prohru této země okamžik před 24 lety, tak tedy myslím, že s pravicí nemá ale vůbec, ale vůbec nic společného! (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s další faktickou prosím paní poslankyni Černochovou. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Dobré odpoledne. Neustále tady slýcháme romantické představy o finanční policii, spekulace, báchorky o důvodech jejího zrušení. Dokonce už jsme i slyšeli v České televizi v nedělním vysílání, že už máme pro ni název stejný jako na Slovensku - Kobra, pro latiníky naja naja. Opravdu pěkné, takové akční! Ale to je asi tak všechno. A předpokládám, že ani kolegové na levici, ani kolegové na pravici, ani kolegové za mnou netrpí ztrátou paměti, aby si nevzpomněli na to, proč byla finanční policie zrušena. Byla zrušena proto, protože měla abnormálně slabé výsledky na rozdíl od současné doby... (přerušena hlasitou reakcí poslanců ČSSD a ANO), kdy výnosy z trestné činnosti jsou desetinásobně ve srovnání s výsledky účelově oplakávané finanční policie! Dokonce za současného stavu, páni ministři, se podaří zajistit policii - ne té finanční, jiné - nějaký pěkný šperk od Cartiera, pár tun zlata. To se vám prosím nelíbí? Naopak! To, co se dělo, když tady fungovalo FIPO, vzpomeňte si: zabavovala se letadla, ukládali se žraloci do cel předběžného zadržení. Několik desítek policistů z FIPO nechalo uniknout z vily Radovana Krejčíře - i když neříkám, že to nebyl až tak špatný počin. Takže FIPO, díky! Jestli se tímto způsobem chceme vrátit k něčemu, co tady totálně zkrachovalo a nefungovalo, tak přemýšlejme o tom, že se vrátíme k FIPO. Ostatně lidí typu Radovana Krejčíře určitě v ČR máme ještě dost! (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně. A s faktickou prosím pana ministra financí pana poslance Andreje Babiše. Prosím, pane ministře.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Dámy a pánové, já fakt neumím být takový demagog jak pan Benda, který to celé převrátil. My máme dneska 1 680 miliard dluh! Já jen říkám, že jsme se mohli mít lépe, kdybychom neměli Klause od kuponky po amnestii a ODS, co tu všechno nechala. Mohli jsme mít dálniční sítě možná hotové! Nemáme ani jednu na Rakousko! A rychlovlaky. Takže to není o tom. Já jsem tady nemluvil o minulém režimu. Já jsem mluvil o tom, že pokud by tuhle zemi někdo řídil řádně, tak jsme se mohli mít podstatně lépe.

Ohledně FIPO. Já nejsem příznivcem žádného FIPO. Já si myslím, že je velká rezerva ve spolupráci v rámci Ministerstva financí, celníků, FAÚ a finančního úřadu, a nemyslím si, že je potřeba vlastně dělat nějaké nové struktury.

A panu poslanci Kalouskovi bych rád zopakoval prostřednictvím paní předsedkyně, že znovu opakuji, na Ministerstvu financí banky bude mít na starosti náměstek ČSSD. Takže snad to je záruka, že si to pan premiér pohlídá, abych si já nedělal nějaké kšefty, což je absolutně absurdní. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a s další faktickou pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážené poslankyně, vážení poslanci, padlo tady téma finanční policie. Já bych i uvěřil paní poslankyni Černochové, že šlo o nějakou analýzu, která vyhodnotila to, jak ten útvar funguje, nebo nefunguje. Ale chtěl bych připomenout, že k tomu rozhodnutí došlo hned několik dní po nástupu Ivana Langera do funkce bez jakékoliv analýzy a tehdy to rozhodnutí učinil ještě ministr, aniž tušil, zda jeho vláda dostane důvěru - a první vláda Mirka Topolánka žádnou důvěru nedostala! Nevědělo se, kdo bude vládnout, kdo bude mít důvěru. Jediné, co se vědělo: musíme zrušit finanční policii! (Potlesk poslanců ČSSD a ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně poslankyně, milí kolegové poslanci. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.

 

Poslankyně Jana Černochová: Vidíte to, pane poslanče Tejci prostřednictvím pana místopředsedy Gazdíka, a něco podobného se děje právě v těchto dnech ve Vězeňské službě, kde ministryně vlády, která ještě nemá důvěru, již vyzývá generála Dohnala k tomu, aby se vzdal pozice ředitele Vězeňské služby, a dokonce i podle informací z porady, na které byla, mu zakazuje - prosím pěkně, poslouchejte mě teď všichni - zakazuje mu, aby činil personální rozhodnutí, aby někoho jmenoval nebo někoho odvolával. Jestli vám toto přijde jako standardní postup vůči jakémukoliv řediteli jakéhokoliv bezpečnostního sboru, pak je něco v naší demokracii špatně! (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, paní poslankyně. S další faktickou poznámkou pan poslanec Laudát, připraví se paní ministryně Válková. Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty.

 

Poslanec František Laudát: Pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem tady jenom zaznamenal - pan Babiš, a slyšeli jste to všichni, říkal něco o tom, jak létaly někde peníze, a zmínil projekt KLASA. Tady jsme v pátek přerušili projednávání bodu, kdy má jít čtvrt miliardy korun na PR PGRLF. Takže já doufám, až se k tomu bodu dostaneme, a myslím si, že pan kolega Kováčik tady říkal, jaké jsou tam výborné projekty typu KLASA, tak že vylezete s pravdou ven. Já neviem, ako to chodí v KLASA. Však to všetci viete, tady padlo. Já to neviem, takže mě to bude zajímat při projednávání toho bodu, ako to tam chodí! Děkuji. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Prosím paní ministryni Válkovou s faktickou poznámkou. Pan poslanec Hašek je gentleman. (Dával přednost.) Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já nechci pokračovat v té žensky emotivní diskusi, kterou zde kolegyně Černochová nastartovala, a někteří pánové se k ní přidali. Já myslím, že stačí fakta.

Byla jsem konfrontována s nestandardní situací a s klidem, doufám pro mě příznačným, jsem na ni reagovala a budu reagovat. Konkrétně to, co jste slyšeli i v té stručné tiskové zprávě, na kterou v podstatě zareagoval hystericky současný generální ředitel svoláním tiskové konference, že jsem zahájila první úkon v řízení o jeho odvolání z funkce, jsem chtěla jenom demonstrovat takovou žlutou kartou: Takto si nepředstavuji plnění úkolů, které má každý služební funkcionář v určité hodnosti, když jeho nadřízený žádá ke kontrole dokumentaci nezbytně nutnou k provedení ekonomické hloubkové kontroly a auditu. Na tom si trvám, stojím a nějaké tvrzení o tom, že toto moje tvrzení je neprůkazné, odmítám naprosto a věřím svým pracovníkům v oddělení kontroly a i externímu auditorovi, který to též může potvrdit. To je bod jedna.

Bod dva. Nevím, jestli je standardní v naší zemi, aby někdo, kdo je podřízený a je na postu v podstatě šéfa vězeňského sboru, svolal mimořádnou pracovní poradu, jejímž jediným bodem je obhájení stanoviska a vysvětlení svých postojů vůči mému prvotnímu úkonu, čili zahájení řízení o jeho odvolání, v pracovní době. Čtu: "Vážení, svolávám mimořádnou celorepublikovou poradu ředitelů vazebních věznic a věznic Akademie Vězeňské služby, středních odborných učilišť a ředitelů odborů." (Upozornění na čas.) "Účast nezastupitelná. Ústroj reprezentační služební stejnokroj." Toto se konalo 17. února ve 12.30 na Květnici a jediným programem bylo zpochybnění mého jednání, které jsem tady už několikrát uvedla.

Já vím, že jsem překročila čas, takže děkuji za strpění. Mám toho samozřejmě na srdci mnohem více a přihlásím se potom do řádné diskuse. Děkuji. (Potlesk z lavic hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Paní ministryně je už přihlášena do řádné diskuse. Děkuji.

Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Hašek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já jsem původně vůbec samozřejmě nechtěl teď v té rozpravě reagovat. Máme se bavit o důvěře této vládě. Nicméně když tady vaším prostřednictvím kolegyně Černochová sdělila, že to, co se nyní děje z hlediska Vězeňské služby a jejího ředitele, odpovídá "fipu", tak si srovnejme fakta. Pan Langer pár dnů po jmenování do funkce zrušil FIPO jako takové. (Zvýšeným hlasem.) Tam nešlo o odvolání jeho ředitele pana Zimmela. To je moment číslo jedna.

A moment číslo dva? To, co tady řekla teď paní ministryně. Prostě Vězeňská služba je přece vojensky organizovaný sbor České republiky, který má fungovat podle zákona. Jestli její velitel, kterému hrozí odvolání, si svolá v pracovní době na svoji obhajobu všechny podřízené vedoucí věznic - umíte si představit, do by dělal Ivan Langer, kdyby tehdy pan Zimmel svolal všechny příslušníky FIPO a začali sepisovat petice na to, aby FIPO zůstalo zachováno? Já myslím, že s těmi lidmi už bychom se tady neshledali. Děkuji. (Potlesk z lavic ČSSD a ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Haškovi. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Černochová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji za hezkou pohádku o klidné ministryni a hysterickém generálovi. Myslím si, že už jsme takových příběhů tady hodně slyšeli a ještě uslyšíme.

Reagovala bych na pana poslance Haška prostřednictvím pana místopředsedy. Já nevím, já jsem tam nebyla a nevím, jakým způsobem to pondělní jednání pan generální ředitel svolával. Ale zarážející na tom jednání je to, že v rozporu s právními předpisy, které vy, pane doktore, znáte, tak je řediteli orgánu, který se jmenuje Vězeňská služba, který je bezpečnostním sborem, něco naři-zo-váno z pozice ministryně, prosím pěkně. Když to přeložím do jiného případu, je to asi stejné, jako kdyby ministr vnitra nařizoval některému z krajských ředitelů, z policejních prezidentů, z ředitelů jednotlivých útvarů, že nesmí udělat žádné personální změny. Přeloženo - analogie Vězeňská služba versus Policie České republiky.

Já bych využila toho, že mě paní ministryně tady obvinila z hysterie, a zeptala bych se, prosím pěkně, jestli je přítomný pan ministr pro lidská práva Dienstbier, protože mě zaujalo - abych vrátila tu debatu zpátky do důvěry vládě a do programového prohlášení, tak se mi tady moc líbí věta, kterou bych potřebovala přeložit. "Vláda bude důsledně uplatňovat princip rovnosti žen a mužů." Rozumím - ale pozor! "Vláda se zaměří na potlačování genderově podmíněného násilí." Znamená to, že muže my ženy bít můžeme? Muži nás ne? Nebo že se nesmíme hádat my ženy jako s paní ministryní? Nebo vy mužové mezi sebou? Prosím, Jirko Dienstbiere, milý pane ministře, o přeložení této věty. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. S další faktickou poznámkou paní ministryně Válková. Prosím, paní ministryně. Prosím, vaše dvě minuty, paní ministryně.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Ano, já se budu tentokráte snažit, aby mě paní poslankyně Němcová nemusela napomínat. Děkuji jí za to upozornění a bude to ještě kratší, než si myslela, co do obsahu, právě proto, že nemám důvěru, že současné vedení Vězeňské služby všechna výběrová řízení, která probíhají, vyhlásilo transparentním způsobem. Ale protože nemám ani důvod nahrazovat tato rozhodnutí jinými rozhodnutími, rozhodla jsem se, že výběrová řízení stopnu a veškeré personální změny, nejenom tedy v oblasti vězeňství, ale i v resortu spravedlnosti, chci mít v současné době pod naprostou kontrolou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní ministryni za faktickou poznámku. A pakliže není další faktická poznámka, mám pro vás dobrou zprávu. Už jenom čtyři s přednostním právem a pak už jenom 30 přihlášených řádně. (Veselí v lavicích.)

První s přednostním právem přihlášený je pan předseda poslaneckého klubu Občanské demokratické strany Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

Prosím kolegy a kolegyně, zejména pana premiéra prosím o klid. Děkuji.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Ještě tak sto faktických připomínek, než skončíme. Na rozdíl od jiných řeknu, že jsem chtěl vystoupit dneska a chtěl jsem vyjádřit svůj názor.

Celý týden se mě ptali kolegové z vládních lavic i novináři, jestli nebudeme náhodou pořádat nějaké obstrukce. A tak se toho báli, až si je zorganizovali sami. Je 15.45, schůze trvá čtyři hodiny 45 minut, z toho opozice mluvila asi tak třicet minut, něco vzali záložní vládní hlasy komunistů a Úsvitu a zbytek si promluvila vláda. Nic proti. (Premiér Sobotka reaguje na svém místě hlasitým smíchem a potleskáváním.) Nic proti, jenom zas až příště budou říkat, že dlouho mluvíme, aby si vzpomněli, jak se tady stačili vychválit, případně v takové mediální řeči všechno smotat dohromady. A až můj ctěný pan kolega Komárek opět bude mluvit o tom, ať se nevracíme do minulosti, tak už ho fakt nebudu poslouchat, když jeho šéf to jako první vždycky poruší.

K tomu programovému dokumentu, proč jsme se sešli. Vím, že se to panu ministrovi zahraničí nelíbilo a nelíbí, ale je opravdu mimořádně obecný, bez konkrétních řešení a konkrétních kroků. A já tomu rozumím, protože pak nemůžeme vládu kontrolovat a nemůžeme říkat: "Tohle jste slíbili za rok, za dva, za tři a to jste neudělali." A oni řeknou: "My jsme jenom řekli, že chceme, aby se u nás žilo lépe, no a to se prostě daří."

Chtěl bych říct pár konkrétních případů, kde si myslím, že se vláda mýlí nebo kde chystá chybu, případně na co vláda úplně zapomněla. Je fakt, že zase inovace - kromě toho, že vláda obstruuje při jednání o vyslovení důvěry - je, že kromě programového prohlášení dostaneme my koaliční smlouvu pěkně v jednom dokumentu s tím státním znakem vpředu - a co s tím? Platí, že to je dodatek? Doplněk? Programové prohlášení je výňatek? Těžko říct. No tak jsem si z toho vzal, co jsem potřeboval za vhodné. Když se vám to nebude líbit, je to vaše vina, měl tam být jeden dokument. Pak bych nerad slyšel, že v tom druhém jsme to mysleli jinak.

Chci ukázat na věci, které já nazývám politickým pokrytectvím a kterých bychom se měli vyvarovat, ať jsme v kterékoliv vládě, ať jsme v koalici, nebo v opozici, a nazývat věci pravým jménem a nemuset se za to stydět. Tak vláda říká a teď to čím dál urychluje, jak rychle podepíšeme ten fiskální kompakt, nebo fiskální pakt, jak chcete. Ale úplně stejně říká, že nebudeme dodržovat ty podmínky, protože ještě nemusíme. Tak chci říct, že už jsme v hlavním evropském proudu tímto přístupem - něco jednou hlásat a něco jiného dělat.

Vzpomínám si, když jste nás přesvědčovali - nakonec úspěšně, že i mí kolegové pro to hlasovali v tehdejší Poslanecké sněmovně - o Lisabonské smlouvě, tak možná ta největší výhoda, která byla prezentována, že jeden stát nebude ručit za dluhy druhých. A to bylo v roce 2008. A podívejme se v roce 2012, 2013, 2014, jak to dopadlo. Takže platí to samé, co platilo už v roce 2011, 2012, když jsme o tom jednali v minulém volebním období. Sociální demokraté chtějí, aby je v Evropě poplácali takoví ti sběrači počtu ratifikujících zemí. Víte stejně, když je referendum a nepovede se, tak Evropská unie donutí tu zemi to zopakovat. Takže my budeme mít čárku, podepsali jsme fiskální kompakt, ale ty věci, které jsou uvnitř, prostě dodržovat nemusíme. Pan prezident to podporuje obojí, jak podpis, tak to, že to dodržovat nemusíme. Kdybyste to mysleli vážně s tím obsahem, tak jsme mohli projednávat finanční ústavu a jednat o tom, jakou dluhovou brzdu nastavit, co to je strukturální saldo. Já vám garantuji, že v okamžiku, kdy to těm rozhodujícím hráčům v Evropské unii nebude vyhovovat, tak se změní definice strukturálního schodku, která už dneska je velmi gumová a velmi vágní.

Tím, že říkáme, že jsme konstruktivní opozice, znamená to mimo jiné to, že si myslím, že můžeme vládu či jednotlivé ministry pochválit za něco, co si myslíme, že je dobře a s čím souhlasíme.

Vicepremiér vlády a ministr financí prohlásil, že podporuje přijetí eura, ale že nesmíme platit dluhy Řecka a Španělska. A já chci říct, že to je správný názor a že to podporuji já i moje politická strana. A teď přijde to ale. Mám dotaz na pana premiéra: Kdo to vyjedná? Premiér? Ministr financí nebo ministr zahraničí? Chtěl bych slyšet odpověď. Ale úplně vážně. Myslím, že to je správný přístup, který ochrání peníze českých daňových poplatníků, kteří nebudou muset tím pádem platit za dluhy jiných a mnohdy bohatších zemí.

Pan premiér tady dneska řekl v tom svém krátkém padesátiminutovém příhovoru - když řekl "nebudu číst těch deset stran, krátce to okomentuji" a trvalo to 50 minut -, že se zasadí o to, aby se nezvyšovaly poplatky nebo cena nebo doplatky za obnovitelné zdroje. Opět ho chci za to pochválit a myslím si, že je to dobře. Na druhé straně v březnu pojede na evropskou radu, kde se bude jednat o cílech energetické politiky. Jeho kolegové z jeho socialistické frakce hlasovali minulý týden, nebo předminulý týden, pro další zvýšení podílu obnovitelných zdrojů, pro další zvýšení účinnosti, a pokud toto projde, tak za pár let, ne za období této vlády, ale možná přespříští vlády, přijde to, že budeme platit ne 500 korun měsíčně jako domácnost, ale možná 1 500 korun a bude pod tím podpis premiéra Sobotky, pokud se tomu nepostaví. On v té době už pravděpodobně premiér nebude a budou tady jiní politici a budou se předhánět v tom, kdo lépe a rychleji zabezpečí, aby se ty platby snížily, můžeme to ale zarazit teď, nemusíme čekat osm let a nemusíme to nechat našim nástupcům, jak nám to nechali kolegové, kteří v roce 2005 pro ten zákon hlasovali. Nevím, kolik jich tady dneska je, myslím, že minimum, a pak se my ostatní přeme, kdo to měl řešit lépe a dříve.

Teď chci ukázat na to, co prostě není pravda. Dneska jsem tady slyšel proklamaci ministra financí, že se nebudou zvyšovat daně. Opět říkám, že je to dobře, a pokud to tak bude, bude to mít naši podporu. Bez jakékoliv ironie, bez jakýchkoliv podmínek, bez jakýchkoliv poznámek. Nicméně vycházejme z platné legislativy. Mnozí z nás, já jsem byl mezi nimi, s těžkou rukou zvedali ruku pro zavedení solidární přirážky na období tří let. To opatření bylo přijato jako protiváha k tomu, že se změnil valorizační vzorec pro důchody. Nejpozději to má skončit v prosinci příštího roku. To znamená, pokud někdo chce z toho udělat trvale druhé pásmo, tak říká: od 1. ledna 2016 zvýším daň z příjmu fyzických osob. Pokud to necháte tak, jak to je, to znamená, že to přestane platit nejpozději 31. prosince 2015, tak máte pravdu. Nezvýšili jste daně a my to oceníme a řekneme: ano, je to pravda, daně nebyly zvýšeny. Pokud současně změníte valorizační vzorec dříve než 31. 12. 2015, jak se píše v jiném místě programového prohlášení, tak by bylo férové k tomu samému datu zrušit přirážku sedmiprocentní. Zase, pokud uděláte jedno a druhé ne, tak zvyšujete daně. Budeme bedlivě sledovat tu obecnou větu, že vláda prověří, teď mě nechytejte za slovo, nebo zváží, možnost zavedení sektorové daně s minimálním výnosem 4 miliardy korun. Budeme fandit těm, kteří budou proti, a budeme, pokud tady nalezneme hlasovací většinu, tak budeme v té většině, která bude tomu bránit, a opět to pochválíme. To je ten rozdíl proti minulému období. Ať jsme udělali cokoliv, tak tady opozice ČSSD a KSČM vždycky říkala: zrušíme, změníme, jsme zásadně proti.

Když jsme dělali mírné, opravdu spíš optimistické předpoklady tak, abychom nemalovali čerta na zeď, kolik výdajů jste naplánovali v programovém prohlášení, přestože tam těch konkrétních slibů není mnoho, tak jsme došli k částce 50 miliard ročně. Současně říkáte, že chcete držet 3 % schodku státního rozpočtu. Ale to je málo. To jste si fakt dali malý úkol. Možná vzpomíná současný premiér, minulý ministr financí, že v časech šestiprocentního růstu HDP měl stomiliardový schodek, jako byl přibližně loni a předloni. Nechci se přít o těch 12 miliard neproinvestovaných peněz z FDI, ale i kdybychom to připočetli, tak to bylo 92 miliard, loňský schodek, i při té výhradě, že se peníze převedly jenom z roku na rok, a myslím, že je to logické a není na tom nic špatného, když se ty peníze převedou a na tom investičním fondu se nechají. Při hospodářském růstu, myslím, že si všichni přejeme, aby byl dvouprocentní, jak zhruba prognózy pro letošní rok a v příštích letech byl víceprocentní, je prostě 3 % hrozně málo. Kdy tedy začneme šetřit, když v časech růstu budeme mít znova a znova stomiliardové schodky? Pak říkáte, že nikdy, a pak se divíte a rozčilujete se, že říkáme, že je to levicová vláda. No je to levicová vláda a je to přirozené. Nás to nijak neuráží. Hodnotíme to podle konkrétních kroků a podle toho přístupu minimálně k schodku státního rozpočtu.

Myslím si, že na určitá úskalí jste už přišli sami, a chci pochválit pana premiéra, když říká, že registrační pokladny zavedeme nejdříve k 1. lednu 2017. Sledujte to datum. To znamená, když to budeme chtít vyhodnotit aspoň po jednom roce fungování, abychom si mohli říct, zda to přinese ty desítky miliard, jak věříte vy, nebo jak si myslíme my, že to nepřinese v zásadě nic kromě obtěžování podnikatelů, tak předtím proběhnou volby. Předtím proběhnou volby, to znamená, každý z vás bude moci říci, teď jsme to spustili, a když nás zvolíte, tak uvidíte, jak ty desítky miliard přitečou. Do té doby to prostě nebude. Nicméně za to datum chci pana premiéra pochválit, a kdyby to ještě odložil po těch volbách, tak bychom ho pochválili ještě více, protože by se shodoval s námi, že bychom to vůbec nezaváděli.

Já jsem se z faktické připomínky k vystoupení ministra financí nakonec odhlásil, říkám, využiji toho, že jsem na řadě po čtyřech hodinách nebo po pěti hodinách s přednostním právem.

Četl jsem někde, že snad Agrofert uvažuje vstup na burzu. Vypsání a emise nových akcií. Tak takové to vychvalování, co všechno tato firma dělá dobře, možná patří tam, možná do finančních novin, ale skutečně, už to říkal někdo z mých předřečníků, kteří jsme 15 minut poslouchali, co dělá Agrofert dobře, kolik má úvěrů, kolik má zásob, kolik má peněz na účtu, a já říkám za sebe, že mi je to fakt jedno. Mně je to fakt jedno a mě to nezajímá. A potom říká ministr financí, no a teď ještě řeknu pár slov k té vládě. Hned potom, co jsme dostali (nesrozumitelné). Možná někteří z vás tráví čas tím, že si chodí na justici.cz a čtou si ty výkazy, čtou si ty zprávy auditorů a podobně. Rozumím tomu, když to chce někdo koupit. Ale my ostatní tady ve Sněmovně v okamžiku, kdy se jedná o důvěru vládě, opravdu nechceme porovnávat a slyšet, kolik kdo má zásob, kolik má finančních zdrojů, kolik kdo má úvěrů a podobně. Myslím si, že to sem nepatří. Někteří, vám se to hrozně líbilo, protože jste tleskali, jste buď zaměstnanci, nebo budoucí akcionáři, já nevím, ale myslím si, že bychom to fakt projednávat nemuseli.

Něco k resortu dopravy. Pan premiér tady říkal a omlouval se, že tam možná některé stavby, já nevím, že tam jsou priority. No, já nevím. Když tam napíšete R52, R6, R35, R43, R49, D3, D8, D11, silniční okruh kolem Prahy a návazné komunikace, tak už jste vyjmenovali skoro všechny důležité tahy a podle mě, když mám deset priorit, tak tam žádná priorita není. Nic proti tomu. Až na to, že Rusnokova vláda schválila strategický dokument, který se chystal opravdu na expertní a odborné úrovni za účasti nejen českých odborníků, ale lidí z Evropské komise. Tomu materiálu se říká v úřední hantýrce SeStra, oficiálně se to jmenuje Dopravní sektorové strategie. Byla to podmínka k tomu, abychom mohli čerpat peníze. A hle, z těch vyjmenovaných staveb tam čtyři prostě nejsou. To znamená, pokud je bude chtít vláda podpořit, tak je třeba říct, že to bude z národních zdrojů a nebude to z těch zdrojů, které jsou v druhém programovacím období. To se klidně může stát a myslím, že pokud je to spojováno s čerpáním evropských fondů, tak to není. A když si tak pěkně říkají kolegové v sociální demokracii přátelé, tak myslím, že kdyby přátelé se víc zaměřili na územní plán Jihomoravského kraje, tak jsme si tady nemuseli číst, že vláda bude investovat do R52. No prostě nebude. Ne že by nechtěla, ale domácí úkol přátelé na jižní Moravě nesplnili, nemají platné zásady územního rozvoje kraje. Já jim to nepřeju. Fakt jim to nepřeju. A říkám, že to je chyba. Ale tím, že se to dá do programového prohlášení vlády, tím se to samozřejmě nezmění. Vidím, že ti, kteří jsou za to zodpovědní, se už hlásí a určitě budou mít dostatek prostoru nám vysvětlit. Já jsem chtěl jenom říct, že prostě je to planý slib, který vláda splnit nemůže, pokud Jihomoravský kraj nesplní svůj domácí úkol. Až ho splní, budou to mít platné. V tom okamžiku vláda může i tuto důležitou komunikaci, a vůbec nechci zpochybňovat důležitost, prostě udělat. Do té doby můžeme dělat jenom přípravné práce. Všechny stavební úřady nejsou schopny rozhodovat a posunovat to v tom těžkém procesu přípravy staveb.

Pak jsou věci, které tam úplně chybí. My tady slyšíme před volbami - po volbách. Měli jsme mimořádnou schůzi kvůli služebnímu zákonu. Já bych předpokládal, že ti, kteří tak pro něj horují - a já patřím mezi ně, protože si opravdu myslím, že to potřebujeme, ne že to chtějí bruselští úředníci, ale že to potřebujeme my sami -, se podle toho budou chovat. No, já nevím.

Dočetl jsem se v novinách, že máme nového šéfa FAÚ. Nevím, kdo to rozhodl. Respektive vím, kdo to rozhodl, ale nevím, na základě jakých kritérií kromě vlastní úvahy. A to mi tam chybí. Myslím si, že bychom FAÚ měli dostat pod parlamentní kontrolu. Zabýváme se všemi ostatními tajnými službami, respektive vláda ve svém programovém prohlášení. Mluví tam dokonce o dvoustupňové kontrole, nejenom parlamentní, ale i občanské. Myslím, že tak důležitou věc, aby na návrh ministra financí šéfa FAÚ jmenovala vláda, aby měla vláda jako celek to rozhodující slovo, a je mi jedno, jestli bude personální výbor, nebo nebude, myslím si, že je to důležitá věc, o které ovšem není ani zmínka. Ani v koaliční smlouvě, ani v programovém prohlášení. Takže my říkáme, že nám tam chybí, a věříme, že na tom se můžeme dohodnout, protože... A minule jsme byli koalice, vy jste byli opozice, teď je to naopak. Myslím si, že tajné služby mají být pod parlamentní kontrolou, a to všechny. Dokonce u některých je ze zákona, že předsedou kontrolního orgánu musí být člen opozice. Tak možná na toho Godota byste mohli ještě chvilku počkat, nemuseli byste dělat překotné kroky, protože máme zákon o služebním poměru.

Paní ministryně spravedlnosti evidentně říká, že ona bude rozhodovat, jestli a kdy budou nějaké personální změny. Řekla, že chce mít všechno pod kontrolou. Ale to prostě není možné. Buď dáme někomu pravomoc, třeba tomu vrchnímu úředníkovi, kterého vy chcete, nebo těm státním tajemníkům, ale pak už to nebudete mít pod kontrolou. Budou to mít pod kontrolou ti, kterým to patří. A v tom služebním poměru je to už dneska. Vzpomeňme si na spory, když říkal policejní prezident, už nevím, jestli je ve funkci, nebo není, říkal: Mně ministr Pecina nařizoval a chtěl po mně personální změny. Já jsem je odmítl. Říká to správně. Ministr může možná navrhovat, ale nemůže to mít pod kontrolou. Pod kontrolou to má ten, komu tu pravomoc dáme.

A pak možná pro pobavení. Nevím jak nebo kdo udělal jazykovou korekturu té koaliční smlouvy, když už jste (nesrozumitelné) nechali. Byl jsem opravdu fascinován neustálým výskytem slova podpora, podpoříme, chceme podpořit apod. Tak jsem si to spočítal. Takže milé kolegyně, milí kolegové. Já myslím, že vám budeme říkal vláda slibů a podpory. Máte tam celkem 114krát v obsahové části slova podpora či podpoříme. Pokud je to jenom formální, že říkáte "my vás v tom podporujeme, děláte to dobře", tak nás to moc stát nebude. Já předpokládám, že skoro za každým slovem podpoříme si můžeme představit buď dotační titul, daňovou úlevu nebo něco takového - tak nás to bude stát hodně. A to vám nepočítám sedmkrát slovo podpora, podpoříme v té politické části o koaliční spolupráci. To tedy fakt nevím, proč to máme u programového prohlášení, ale rozumím, že se zavazujete, že budete podporovat vládu. My jsme to ostatně dělali taky, já to určitě kritizovat nebudu. Takže těch sedm jsem vám odpočetl, sedmkrát slovo podpora, podpoříme. Zůstává těch 114. A věřte, že vám budeme bedlivě počítat, kolik z těch 114 slibů jste splnili, a jak jste je podpořili. Jestli jenom verbálně, nebo nějakým konkrétním činem, nebo i finančně.

To jsou ty hlavní důvody, proč budeme hlasovat proti. Říkám, na rozdíl od záložních hlasů nebudeme odcházet ze sněmovny ani zdržíme se. Podle mě nic takového není, přestože nějaký klub to může říkat. Budeme hlasovat buď pro, nebo proti návrhu. Předpokládám, že pan předseda Sněmovny, nebo kdo bude řídit tu schůzi, nám toto dá, že u toho se zdržet nedá.

A na druhé straně, říkal to i náš pan předseda. Já myslím, že jsme uměli najít body, na kterých je shoda, tak u těch konkrétních návrhů zákonů je budeme skutečně bedlivě posuzovat. Pokud zjistíme, že stojí za podporu, tak je určitě podpoříme. Doufám, že i naše pozměňovací návrhy budete posuzovat stejně, a ne že je automaticky hodíte do koše.

Nedá mi to, abych poslední dvě věty neřekl k tomu dnešnímu prvnímu hlasování. Ptali se mě na to novináři a já jsem je poslal za vámi. Já fakt nevím, co vám vadilo na tom, abychom se po skončení tohoto bodu vrátili k projednávání bodu o Ukrajině. Podívejte na ty servery a zvažte to ještě jednou. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi poslaneckého klubu Občanské demokratické strany. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Hašek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Nechci zdržovat ctěnou Sněmovnu, nicméně z úst kolegy Stanjury zaznělo, že snad na straně jižní Moravy jsou nějaké resty, které znemožní plnit vládní programové prohlášení. Pane kolego, není to tak. Není potřeba zásad územního rozvoje kraje na to. Je několik právních stanovisek na to, aby se stavby mohly připravovat. Nové zásady územního rozvoje jsou už rok připravovány. Mimochodem ty minulé připravovala náměstkyně hejtmana za ODS a odvedla na tom kus práce. Já si její práce nesmírně vážím. Podpořilo je celé zastupitelstvo a poprvé v historii Nejvyšší správní soud udělal to, že zrušil celé zásady územního rozvoje. Kdo chce, ať přečte to odůvodnění. Řada lidí nad tím kroutila hlavou.

Jižní Morava si svoji práci zvládne, nové zásady územního rozvoje budou v době funkčního období této vlády. Já nepochybuji, že vláda bude moci naplnit to, co se váš premiér Topolánek prostřednictvím pana předsedajícího zavázal už v roce 2008. To znamená, že se propojí dálniční síť České republiky a Rakouska, že se propojí v Mikulově směrem na Drasenhofen, problém je, že vaše vlády a vy taky, tehdy jako ministr dopravy, jste pro to fakt neudělali vůbec nic. Děkuju. (Potlesk převážně ze středu sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Haškovi. S další faktickou poznámkou pan předseda Sněmovny. Prosím, pane předsedo.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji za slovo. Já samozřejmě, pokud budu řídit schůzi, tak ozřejmím postup hlasování v době, která k tomu bude vhodná. Ale jenom abych reagoval na podnět pana předsedy Stanjury. Zdržet se hlasování možné je. Jakýkoliv projev mimo pro návrh, proti návrhu, je pokládán za zdržení se hlasování a své by o tom mohl vyprávět bývalý poslanec pan Petr Wolf. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S další faktickou poznámkou pan předseda Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Tak já jsem věděl, že se potrefená husa ozve, že jo? Takže milý pane hejtmane prostřednictvím pana předsedajícího, fakt jsem se pokoušel pomoci. Stavební úřady, které vedou stavební řízení k R52, je zastavovaly s odůvodněním, nebo přerušovaly, že nejsou platné zásady územního rozvoje. Já z toho nemám žádnou radost. Nemám z toho žádnou radost a říkal jsem, že to nikomu nepřeju. A myslím, že jste měli smůlu jako kraj. To já ale férově říkám. Na druhé straně, pokud to nebude, a já se obávám, že ti aktivisté, kterým jdete tedy ohromně na ruku v tom programovém prohlášení, přečtěte si to, co všecko jim slibujete, že když se jim to povedlo poprvé, že to budou zkoušet podruhé. A nevím, jak budou úspěšní. Takže můžete říkat, že jsem neudělal nic. Nemá cenu, abych se tady obhajoval. Můžu vám konkrétně doložit, kde jsem se ptal, s kým jsem jednal, který stavební úřad to přerušil. Já jsem jenom říkal, že to prostě není možné, pokud to nebude platné. Nejste jediní, v tom pražském okruhu je podobný problém na některých úsecích. Na R35 je podobný problém na úsecích. Ale nejsme to my, kteří tak velkoryse slibují v tom programovém prohlášení jakoby ty otevřené dveře těmto aktivistům, kteří prý z dobrých důvodů brání tomu, abychom dopravu vytáhli z měst a měli to mimo města, měli jsme rychlé napojení. Takže až zas budete navrhovat takovéto otevření se těmto, tak si vzpomeňme na ty negativní případy. A to, že to dělala kolegyně z ODS, no tak to dělala. Ale výsledek je - to je úplně jedno. Prostě výsledek je takový, že váš kraj to prostě nemá, a tudíž tam ta vláda investovat nemůže. Stavby se mohou připravovat, ale nejsou schopny získat stavební povolení. To přece víme oba dva.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak, děkuji panu poslanci. Dostáváme se k další řádné přihlášce. Teď už jenom 33. Prosím, pan předseda poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Ano, děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, započali jsme šestou hodinu našeho dnešního jednání a ještě se nedostalo na řádně přihlášené. Proto si dovoluji jménem poslaneckých klubů ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL přijít s procedurálním návrhem na to, aby Poslanecká sněmovna dnes jednala a hlasovala o všech návrzích i po 21. a pro jistotu i pro 24. hodině.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, děkuji. To je návrh, o kterém dám hlasovat. Přivolám naše kolegy z předsálí. Mám tady žádost o odhlášení.

Zahajuji hlasování o tom, abychom dnes jednali i po 19., po 21. i po 24. - Omlouvám se, prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Znovu všechny odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

Zahajuji hlasování o návrhu, aby dnes Sněmovna jednala po 19., po 21. i po 24. hodině. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 174. Přihlášeno je 150 poslankyň a poslanců, pro 131. Strávíme tu spolu hezký večer. Gratuluji Sněmovně.

 

S další řádnou přihláškou s přednostním právem je přihlášen pan premiér Bohuslav Sobotka. Prosím, pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně a poslanci, asi příliš nepotěším předsedu poslaneckého klubu ODS pana Stanjuru, protože se hodlám této diskuse aktivně zúčastnit. Jedná se přece o programové prohlášení vlády - a kdo jiný by měl vystupovat než předseda vlády a kdo jiný by měl vystupovat než ministři vlády, kteří předstupují před Poslaneckou sněmovnu, aby obhájili to, že Sněmovna jim nakonec může vyjádřit důvěru? Pamatuji si situace, kdy se tu v Poslanecké sněmovně jednalo, opozice vystupovala, ministři mlčeli a neříkali vůbec nic, nereagovali vůbec na nic, a já nevím, jestli taková diskuse má úplně smysl. Je zřejmé, že pokud členové vlády aktivně vystupují a budou vystupovat, tak to diskusi o něco prodlouží, nicméně toto je důležité hlasování. My jsme Poslanecká sněmovna v demokratickém režimu a myslím si, že takovéto diskuse jsou běžnou záležitostí demokratického chodu Poslanecké sněmovny. Šetřil bych se slovem obstrukce a myslím si, že bychom neměli každé druhé vystoupení podřazovat pod nějaké obstrukční tabulky a vést tu debatu, co je a co není obstrukce. V minulé Poslanecké sněmovně, v minulých letech, jsme si to zažili, i já jsem obstrukce jako poslanec dělal, protože jsem nesouhlasil s tím, jak postupovala vládní koalice. Přiznávám právo opozici, když se rozhodne a vyhlásí obstrukci, aby v rámci platného zákona, jednacího řádu, i s tímto nástrojem pracovala. Doufejme, že vztahy mezi vládou a opozicí nebudou tak špatné, aby opozice musela k obstrukcím přistupovat příliš často. Ale je to legitimní nástroj pro práci opozice tady v Poslanecké sněmovně.

Možná kolegy z ODS nepotěším i z druhého důvodu. Protože jsem se snažil, vážené kolegyně a vážení kolegové, opravdu jsem se snažil své vystoupení k programovému prohlášení vlády orientovat do budoucna. Nevracel jsem se k tomu, co tady bylo, a mluvil jsem skutečně o cílech, které vláda má v jednotlivých klíčových oblastech. Mluvil jsem o prioritách, o tom, co chceme udělat. Neztrácel jsem čas tím, že bych se vracel do minulosti, co tady bylo minulých 10, 15, 20 let. Ale vzhledem k tomu, jaká tu byla vystoupení ze strany představitelů opozičních stran, ať už ze strany pana předsedy Fialy, nebo pana předsedy Kalouska, prostě není možné se tvářit, že trpíme kolektivní ztrátou paměti nebo že snad všem byla provedena lobotomie a že si nikdo nic nepamatuje z toho, co se tu odehrávalo v minulých letech. Odmítám přístup, který tu byl předveden ze strany některých poslanců pravicové opozice v tom smyslu, že my jsme to vlastně dělali všechno perfektně, vlastně všechno funguje, krize je jen takový mýtus, něco, co je tu šířeno, blbá nálada, vlastně všechno je perfektní a vláda se teď chystá i to málo perfektní, co funguje, prostě zničit svou novou politikou.

Myslím si, že ODS ve skutečnosti buď měla obrovskou smůlu, anebo její vlády byly silně neschopné, protože pokaždé, když ODS vládla několik let po sobě, tak to dopadlo špatně. Chci připomenout krizi z roku 1997, po které skončila první vláda ODS, a chci připomenout také tu minulou vládu ODS, která rovněž nedopadla slavně. Myslím si, že pokud se, kolegové a kolegyně z pravicové opozice, odvoláváte na minulost, tak byste také měli říci, co se vám osobně a vašim politickým stranám v minulých sedmi letech povedlo a nepovedlo, protože minulých sedm let vy jste byli u vlády. Měli jste většinu a mohli jste realizovat svou politiku. V zásadě sedm let prostor pro realizaci pravicové politiky, nejprve v režii ODS, lidovců, zelených, pak v režii ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Sedm let. A pokud dnes kritizujete plány vlády na to, abychom některé oblasti zlepšili, abychom s něčím pohnuli, tak bych poprosil, abyste v každém tomto vystoupení poctivě zmínili, co jste udělali vy, čeho jste dosáhli vy a jak jste v těchto věcech byli ve skutečnosti úspěšní. Myslím si, že bilance by byla velmi smutná. Na vašem místě, kolegové z ODS a z TOP 09, já bych se do minulosti tolik nevracel. Skutečně bych se do ní tolik nevracel, protože dospějeme ke strašným zjištěním a budeme připomínat naprosté katastrofy a tragédie, které se tu během vašeho vládnutí odehrávaly.

Nechci mluvit příliš dlouho, ale skutečně po vystoupeních, která tu byla, musím zmínit několik málo skutečností.

Bylo řečeno, že vláda nemá žádný konkrétní plán boje s nezaměstnaností. Ačkoliv už jsme tu v Poslanecké sněmovně o tom mluvili tento týden, ačkoliv jsme Poslanecké sněmovně představili první rychlé záměry vlády na to, abychom s nezaměstnaností něco udělali, ačkoliv velká část programu vlády a nové koalice je zaměřena na tuto oblast, tak opozice neustále opakuje, že nemáme žádný konkrétní plán. Přesto vysoká nezaměstnanost, těch 629 tisíc lidí bez práce, je pozůstatek práce minulé vlády. A co vám se povedlo? Jak vám fungovaly úřady práce, jak fungovala aktivní politika zaměstnanosti? Jedna velká katastrofa! Vy nám vyčítáte, že chceme udržet deficit veřejných rozpočtů pod 3 % hrubého domácího produktu. Dokonce pan Stanjura říkal, že by to mohlo být méně, že ta 3 %, že to je malá ambice, že by to mělo být méně. Já se ptám, jak to dopadlo s veřejným dluhem za vaší vlády? Vy jste ho snad snížili, ten veřejný dluh? Nikdo si toho nevšiml. Veřejný dluh se zvýšil na 48 % hrubého domácího produktu. Začínali jste na 28 % HDP, když přišla pravicová vláda - 28 %. Když jste skončili, tak po vás přebíráme veřejný dluh 48 % hrubého domácího produktu. A ještě nás tady budete poučovat, že 3 %, že to je moc, že by to mělo být méně a že jsme málo ambiciózní vláda.

Prosím vás - Evropská unie, čerpání z fondů Evropské unie. Opět. Slyšeli jsme tu řadu doporučení, jak by se to mělo dělat. Ale vám se to absolutně nepovedlo. To, že jsme loni přišli o 10 miliard korun - 10 miliard korun, to je přece obrovská částka z hlediska veřejných rozpočtů -, to je důsledek toho, že za vaší vlády bylo na několik měsíců zastaveno čerpání téměř ze všech operačních programů, které Česká republika má. Vám se to skutečně nepovedlo a budeme za to platit. A bohužel, možná i v letošním roce. Pokud se nepodaří této vládě tomu zabránit, tak přijdeme o další evropské peníze. Ale loňských 10 miliard korun můžeme odepsat a už, bohužel, s tím zpětně nemůžeme udělat vůbec nic. A je to důsledek vašich chyb v čerpání evropských peněz.

Vy nám říkáte a děláte si legraci z nějakých minulých výroků v tom smyslu, že zdroje jsou, že se daně ve skutečnosti zvyšují. Jak to dopadlo, když jste to dělali vy v minulých sedmi letech? Když ODS a TOP 09 polepily republiku billboardy a všude byli vaši politici a všichni jste slibovali "nebudeme zvyšovat daně"? Jak to naposledy skončilo, když ODS a TOP 09 slibovaly, že nebudou zvyšovat daně? No, z 5 % DPH na sociálně citlivé položky jsme se dostali na 15 %. To bylo to nezvyšování daní, které Občanská demokratická strana slibovala. Opět se to jaksi nepovedlo, splnit tento slib. A nakonec jste se na tom sami rozhádali a to byl také počátek kauzy s trafikami, kdy část vašich poslanců nechtěla hlasovat pro vaše vlastní návrhy na zvyšování daní, protože jste předtím tvrdili, že nic takového dělat nebudete. Takže se vzdali mandátu a byla tu kauza trafiky, která koneckonců rozložila vaši poslední vládu. Tak to dopadlo, když jste naposledy slibovali, že nebudete zvyšovat daně. A teď to chcete nové vládě vyčítat? Že nechce pokračovat ve vaší politice? Že skutečně nebudeme zvyšovat daň z přidané hodnoty? Že se střední vrstvy nemusí bát, že by jim tato vláda jakkoli zvyšovala daně? To je prostě realita. Realita - a bude to takto v těch příštích letech fungovat.

Hospodářský růst. Jako by to byl zločin, že předtím, než vy jste vládli, v dobách, kdy tady byla jiná vláda než vláda ODS a TOP 09, ekonomika rostla o 6 %. Vy nám to vlastně vyčítáte. Proboha, co jste si to dovolili, že tehdy ekonomika rostla? No vám se to nepovedlo, země byla za vlády ODS a TOP 09 18 měsíců v recesi. Nedivte se, že vaše chyby nebudeme opakovat. Vaší cestou nepůjdeme. Nechceme, abychom se dostali do stejně špatné situace. Když byla sociální demokracie ve vládě, byl šestiprocentní růst, za vás byla 18 měsíců dlouhá recese. Já doufám, že se to opakovat nebude a že ekonomika v příštím období poroste.

Vy nám vyčítáte, že rušíme poplatky ve zdravotnictví. A já se ptám, jak jste zdravotnictví stabilizovali vy. V jakém stavu zdravotnictví přebíráme. V situaci, kdy vy jste na jedné straně zvedli spoluúčast pacientů a zmrazili jste platby státu za státní pojištěnce. To znamená, vy jste ten systém v minulých letech absolutně finančně vyčerpali. Vy jste ho dostali na hranu krize. Vy jste vyčerpali veškeré zůstatky, které jste zdědili ve zdravotních pojišťovnách, a předáváte nám ten systém vyplundrovaný. Vyplundrovaný systém zdravotního pojištění a teď nám budete vyčítat, že se snažíme ten systém stabilizovat. Opět absolutně pokrytecká reakce.

Vážené kolegyně, kolegové, já jsem připraven k debatě, jsem připraven se jí aktivně účastnit, jsem připraven uznat férové, reálné, poctivé argumenty a nad nimi se zamyslet. Ale jestliže někdo trpí ztrátou paměti a nepamatuje si, co on osobně nebo jeho politická strana tady posledních sedm let vyváděli, za co všechno nesou odpovědnost, a nesou ji neustále i tady a teď a ponesou ji i v těch příštích letech, tak si myslím, že to slušná a poctivá politická debata v žádném případě není. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. S faktickou poznámkou předseda Občanské demokratické strany pan poslanec Fiala. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Fiala: Pane premiére, já samozřejmě vítám to, že zde vedeme diskusi a že diskutují i členové vlády, a určitě to není nic, co by vám opozice vyčítala. Nicméně bych si dovolil vás upozornit na to, že volební kampaň je za námi. Možná v koalici s hnutím ANO a s různými křídly ve své straně počítáte s tím, že volby budou brzy, ale dnes se tady nebavíme jako ve volební kampani. My jsme se ze svého vládnutí odpovídali a musím skutečně konstatovat, že jsme část našich voličů nepřesvědčili o tom, že jsme všechno dělali dobře. Budiž, za to jsme zaplatili a to je za námi. To, co zde probíhá dnes, je diskuse o tom, jak vy chcete vést tuto zemi a jaká řešení vy nabízíte. A těžko na naši kritiku toho, že vaše řešení nebudou fungovat, odpovíte tím, že budete poukazovat, a opět velmi obecně, na to, co se údajně nepovedlo nám.

Já vám to ukážu na jednom příkladě. Vy jste tady sugestivně řekl, že se našim vládám nepodařilo vyčerpat prostředky z evropských strukturálních fondů a že v tom je nepořádek. Ale položte si otázku, kdo připravoval operační programy. Kdo má podíl nebo vinu na tom, že jsme měli nesmyslných 24 operačních programů? Kdo má vinu na tom, že už na začátku se zpozdila veškerá příprava a naše vlády měly obrovské potíže s tím, aby vámi nachystané čerpání operačních programů bylo vůbec možno realizovat? Takže když se budeme bavit o jednotlivých a konkrétních věcech, tak uvidíte, že bilance vlád, na kterých se podílela Občanská demokratická strana, není zdaleka tak špatná, jak vy jste se to tady paušálně pokusil ukázat, a že mnohé věci, o kterých mluvíte, má na svědomí vláda, na které jste se jako sociální demokracie a vy osobně také podílel.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou přihláškou pan poslanec Laudát a připraví se s faktickou poznámkou pan premiér a pan poslanec Zlatuška. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec František Laudát: Pane místopředsedo, dámy a pánové, jenom velice krátce dvě poznámky. Já mám pocit, že tady se nechal vyprovokovat anebo šel a vrátil se dlouhou přednáškou do minulosti pan Babiš. To za prvé.

Za druhé, panu předsedovi vlády bych rád řekl, že když říká některé negativní věci, tak se přitom usmívá. Tak bych mu doporučil, aby se zeptal psychologa nebo psychiatra, co to znamená.

A za další, skutečně, pojďte se obrátit do budoucna. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím, s další faktickou poznámkou pan premiér.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Já děkuji, protože alespoň mé vystoupení mělo nějaký smysl. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane místopředsedo, zdá se, že jsem alespoň přesvědčil jednoho opozičního poslance, pana Laudáta z TOP 09, že má smysl diskutovat o budoucnosti a že nemá smysl se vracet k té bídné minulosti minulých sedmi let, kdy tady ODS a TOP 09 vládly.

Ale k tomu argumentu pana předsedy Fialy o tom, že sociální demokracie může za to velké množství operačních programů, tak jak to tady uvedl. No promiňte, ale já si pamatuji přesně, jak to bylo. V době, kdy se připravovala struktura operačních programů, a to byla vláda sociální demokracie u moci - tehdy byl tuším ministrem pro místní rozvoj Jiří Paroubek, pozdější premiér -, tak v té době ještě sociální demokracie neměla hejtmany. My jsme byli téměř ve všech krajích v opozici a já si velmi dobře pamatuji společná prohlášení a usnesení hejtmanů za Občanskou demokratickou stranu, kteří samozřejmě požadovali samostatné operační programy, samozřejmě že chtěli tu maximální možnou míru autonomie pro regiony a pro kraje. To je věc, po které tehdy hejtmani za ODS volali.

Ale problém nedočerpání peněz a ztráty peněz z Evropské unie není problém krajských operačních programů, těch regionálních operačních programů. Podívejte se na letošní rok. Riziko je 24 mld. Můžeme letos přijít až o 24 mld. korun z Evropské unie. Největší riziko leží v operačním programu Životní prostředí, který spravuje Ministerstvo životního prostředí. Druhé největší riziko je v operačním programu Věda a výzkum pro inovace, který spravuje Ministerstvo školství. To znamená, ta největší rizika jsou identifikována v centrálních programech. Čili není to problém krajů, krajských operačních programů. Ale to, že jsme měli tak velké množství regionálních operačních programů, je mimo jiné zásluha systematického působení hejtmanů za Občanskou demokratickou stranu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Zlatuška.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Pane předsedající, k tomu, co se ptal pan předseda ODS, bych řekl, že se dají připomenout taková jména jako Vitula nebo Kopicová, víceméně lidé, které může považovat do jisté míry i za své kamarády. A připomněl bych také i to, že to, co je jako problém čerpání z operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace, tak ať se podívá na poslední obsazení Rady pro výzkum, vývoj a inovace, vezme si jedno jméno za druhým a dá si otázku, proč v době, kdy byl pan předseda ODS šéfporadcem pro vědu a paní Kopicová hlavním poradcem premiéra Nečase, proč se tam tato jména dostala, co je společným jmenovatelem a co je společným jmenovatelem toho, že tam byl porušen zákon. A premiér i další se tváří, že neumí napočítat do tří v okamžiku, kdy zákon říká maximálně dvě funkční období.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. S další faktickou poznámkou pan předseda Občanské demokratické strany poslanec Fiala. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Petr Fiala: Jedna poznámka, jedna rada. Poznámka: vždyť přece to není tak, že by Rada pro výzkum, vývoj a inovace měla jakýkoli vliv na čerpání operačních programů. Podívejte se do kompetenčního zákona. Ale podívejte se hlavně na to, kdo spravuje jednotlivé operační programy. Do toho vůbec Rada pro výzkum nezasahuje.

A druhá rada, pane premiére. Podívejte se na příčiny toho, proč nejsou některé finanční částky v operačním programu pro výzkum dočerpávány. Zjistíte například to, že při stavbě velkých infrastruktur se díky veřejným soutěžím ušetřily finanční prostředky, a to je ten důvod a to je důvod pozitivní. Takže ne všechno nedočerpání finančních prostředků z evropských strukturálních fondů je špatné. Ale je potřeba dobře rozumět materii a zjistit, proč k té situaci dochází, a pak se na tu věc budete třeba dívat jinak.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Zlatuška. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych chtěl, pane předsedající, pokud budete mít příležitost vysvětlovat kolem RVVI, co má za pravomoci, tak bych zdůraznil, že tam se připravují programy, které poté zajišťují další provozní financování těch projektů, kde se nedaří splňovat původní naslibované cíle. A tam v okamžiku, kdy se podíváte na jednotlivá jména, ten klíč je jasný. Tam, kde se plánovaly nové bombastické, megalomanské investice bez řádného rozumného zabezpečení komerčními příjmy, tam je zase klíč další.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan ministr životního prostředí Richard Brabec. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem k tomu původně vystupovat nechtěl. Myslím, že se trochu točíme v kruhu, ale přesto neodolám. Ona je to teď už i moje odpovědnost a musím bohužel, pane předsedající, respektive panu kolegovi Fialovi vaším prostřednictvím, pane předsedající, říct, že nemá pravdu v tom, kde ten problém byl. Bohužel teď z těch auditů, které si nechávám dělat, je už jasné, že z těch 10 miliard, které Česká republika teď už za 2013 nenávratně ztratila, je šest miliard v oblasti operačního programu Životního prostředí. A ten důvod, proč dneska už neúspěšně chytáme kočku za ocas, je právě ten, že ta sekera vznikla v roce 2010, v roce 2011, v době, kdy ministrem životního prostředí byl tuším pan Drobil, později pan Chalupa. A protože se nečerpaly, vůbec se nevyhlašovaly výzvy, tak ty stovky projektů, které už jsou teď v časové ztrátě a některé nenávratné, vznikly bohužel tam. To je neoddiskutovatelný fakt a i v roce 2014 s tím budeme velmi tvrdě bojovat, tak jak říkal pan premiér.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuju panu ministrovi. S další faktickou poznámkou paní ministryně Věra Jourová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Věra Jourová Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vystříhám se toho, abych popisovala, kdo za co může, a koukala se zpětně. Ráda bych se dívala do budoucna. Ráda bych vás informovala, že těch 10 mld. sice vypadá, že jsou nenávratně ztraceny, ale že ještě jednáme s Evropskou komisí o možnosti využití článku 95 a 96 obecného nařízení k fondům, kde by se ještě uplatnily některé naše námitky a analýzy. Například že některé nedočerpání bylo způsobeno vyšší mocí, povodní nebo ekonomickou krizí. Brusel čeká na naše argumenty. Takže vůči těm 10 mld. ještě děláme, co můžeme. Určitě to ale nebudou moc velké částky, které ještě zachráníme. A samozřejmě to, co říkal pan premiér, prognóza na těch 24 mld. pro letošní rok je reálná a i tam budeme podnikat veškeré možné kroky, které by vedly k maximálnímu čerpání. Nikoliv ovšem za cenu toho, že budeme financovat riskantní nebo extrémně provozně náročné projekty. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní ministryni. Protože zde nevidím s přednostním právem přihlášenou paní ministryni Válkovou, není zde přítomna, odmazávám ji. A přestože to dnes večer asi na hokej nebude, tak se konečně dostáváme k řádným přihláškám a já poprosím paní poslankyni Olgu Havlovou o její řádnou přihlášku. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Havlová: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já to vezmu z jiného soudku a začnu konečně hovořit o současné vládě, která čeká na vyjádření důvěry či nedůvěry.

Pozorně jsem si vyslechla proslov pana premiéra, jakým směrem má jeho vláda vést tuto zemi a jaké chystá změny, na které občané netrpělivě už dlouho čekají. Začala bych ale tím, co mi v jeho proslovu chybělo. Předně jsou to velmi zdrženlivá slova o zavedení majetkových přiznání. V programovém prohlášení se píše: "Vláda podnikne nezbytné kroky v oblasti prokazování původu nabytého majetku a v této souvislosti přijme přiměřená opatření v daňových a trestněprávních předpisech." Co to je přiměřené opatření? Upřímně řečeno, tato slova nelze chápat tak, že bude zpracován přísný zákon o prokázání původu majetku, který by se musel prokazovat například i zpětně, což je pro mě docela zklamáním.

Také se mi nelíbilo, když koalice zamítla veškeré návrhy na zvýšení výdajů na platy učitelů, mezi kterými byl i náš návrh při projednávání rozpočtu. A to přesto, že s tím podle mého mínění většina poslanců souhlasila. Nechci nad nikým lámat hůl a snažím se to vnímat tak, že vláda v podstatě převzala už připravený rozpočet a potřebuje čas na to, aby se nadechla a připravila na příští rok rozpočet kvalitnější, kde se i na vyšší platy pro učitele peníze najdou. Počínání vlády budu sledovat velmi bedlivě, a to také ve vztahu k důchodcům. Zejména v otázce valorizace penzí a obnovení slevy na dani pro pracující důchodce, tak jak o tom mluvil pan premiér. A zde do budoucna v jejich nesplněných slibech jim nic neodpustím.

Za 14 dní, co je nová vláda jmenována, jsme měli jen malou možnost poznat, jakým směrem se bude ubírat a jak by se mohla v budoucnu prezentovat. Co však naopak hodnotím pozitivně, jsou její některé kroky, například personální změny, které se provádějí na Ředitelství silnic a dálnic. Pan ministr dopravy Prachař vytáhl exředitelku kontroly kvality staveb přímo do svého týmu na ministerstvo a nezbývá než doufat, že zde bude pokračovat ve své práci. Protože jestli chceme ušetřit peníze ve státním rozpočtu, tak jsou to právě peníze na Ministerstvu dopravy.

Velmi dobrou osobní zkušenost jsem zatím udělala i s ministrem životního prostředí panem Brabcem, s nímž jsem jednala, aby podrobně prošetřil podvody, které se dějí při projektu vybudování kanalizace a čističky odpadních vod v obci Jindřichov ve Slezsku, kde jsem zastupitelkou, a proti kterému už roky vystupuji. Je to snad první člověk na tak významné funkci, který projevil zájem s tím něco dělat.

Vzhledem k situaci v Moravskoslezském kraji a OKD se snažím prosadit možnost předčasného odchodu do důchodu u zvláště náročných profesí, zejména pak u horníků. Jejich průměrná délka života jim mnohdy ani neumožní dožít se reálného odchodu do důchodu. V této věci připravuji novelu zákona a jsem velmi ráda, že nová paní ministryně sociálních věcí tento problém nejen vnímá, ale že je ochotná dál jednat o řešení této napjaté situace.

Velmi povzbudivá byla také slova pana ministra zemědělství Jurečky, když jsem ho interpelovala ve věci hospodaření podniku Lesy České republiky. Pokud bude opravdu naplňovat svá slova o řešení situace ředitele Lesů České republiky, slova o změně hospodaření a zejména pak změně těžby a prodeje dřeva, budu spokojená.

A ještě je tu jedna věc, o které mám potřebu se zmínit. Je to osoba pana ministra financí, pana Babiše. Sněmovna je zákonodárný orgán a velice mě zaráží, že přestože probíhá soudní proces pana ministra, sami zákonodárci nectí presumpci neviny.

Dámy a pánové, říci ne jakékoliv vládě jen proto, že ještě neměla možnost svou prací přesvědčit, je jednoduché, pokrytecké a krátkozraké. Přestože členové vlády a koalice mají dost hlasů a setkávám se z jejich strany s pozitivním přístupem a ochotou spolupracovat na řešení problémů, které lidi opravdu trápí, nenašla koalice cestu, aby s námi o podpoře vlády komunikovala.

Pokud bude chování koalice takové jako dosud a pokud bude vláda opravdu plnit sliby, které nám tu dnes dává, pak by si zasloužila při dnešním hlasování dostat šanci, ale na druhé straně nás mrzí, že nás celá koalice nebere jako politické partnery a dosud si k nám cestu nenašla. Z těchto důvodů sice vládu přímo nepodpoříme, ale svým odchodem ji budeme přinejmenším tolerovat.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Havlové. S další řádnou přihláškou je pan poslanec David Kádner. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec David Kádner: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové, čeká mě již několikáté hlasování o důvěře vládě, které jako poslanec absolvuji. Nechci nijak znevažovat dokument programového prohlášení vlády, nicméně pravda je ta, že nejde jen o to, k čemu se nám vláda písemně zavazuje, ale o mnoho důležitější je skutečné plnění slibů. I já mám dnes potřebu zde odůvodnit svoje rozhodování o tom, zda projevit důvěru vládě, na kterou jsme všichni čekali dlouhých osm měsíců.

Jako starosta malé obce jsem zvyklý na konstruktivní politiku a tou se řídím i zde v Poslanecké sněmovně. Politikaření patří do předvolebních bojů, nikoliv sem na plénum Poslanecké sněmovny. Tady by to mělo být o názorech a ne o tom, kdo je v koalici či opozici. V této souvislosti jsem opravdu rád, že se zde objevila spousta nových poslanců a poslankyň, a připadá mi, že politická kultura je zde opravdu lepší než v minulém volebním období.

Já sám bych v tomto volebním období rád konečně prosadil některé pro mě zásadní zákony. Jedním z nich je rozhodně novela o hmotné nouzi, kterou ministr Dienstbier přislíbil předložit v rámci legislativního procesu do dvou měsíců, a mou osobní prioritou je takzvaná nutná obrana, tedy aby se mohl každý občan bránit proti přepadení ve svém vlastním době nebo bytě bez toho, aby mu hrozilo, že ho za to odsoudí soud. Těší mě, že si tuto novelu již vyžádalo ke konzultaci Ministerstvo vnitra. Zároveň jsem velmi zvědav, jak se nový ministr financí postaví k problému zpackaného RUDu, ve kterém se panu Kalouskovi podařilo vyčlenit 57 obcí, které jsou nyní ve vážných problémech. Ale bohužel mi od trojkoalice chybí příslib přímé volby starostů a dalších důležitých legislativních věcí, které byly předjednány již v minulém volebním období, a jedná se o zásadní legislativní plány důležité nejen pro občany, ale i pro starosty.

Přesto chci dát vládě možnost začít pracovat a plnit sliby, které voličům koalice dala, a proto dnes při hlasování společně s klubem hnutí Úsvit přímé demokracie opustím sál. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Davidu Kádnerovi. S další řádnou přihláškou pan poslanec Václav Votava. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, uvědomuji si, že jsem jeden z 28, který bude určitě toto jednání prodlužovat, nicméně už jsem přihlášen, takže se toho zhostím. (Hlas z pravé strany sálu.) Ne, pane kolego, neodhlásím se.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím pány kolegy, aby na sebe nepokřikovali. Děkuji.

 

Poslanec Václav Votava: Omlouvám se.

Přes kritické reakce, které samozřejmě vyvolává návrh programového prohlášení vlády v řadách opozice, přesněji řečeno především u členů bývalé vládní koalice, je naprosto evidentní, že je to teprve současná vládní koalice, která po dlouhých sedmi letech předkládá - a já se domnívám realistický - program nápravy veřejných financí a jejich dlouhodobé udržitelnosti, program, který je nutno považovat vedle naprosto nezbytné podpory ekonomického růstu za jeden ze základních úkolů hospodářské politiky státu. Můžeme tady převracet jednotlivá opatření obsažená v pasážích programového prohlášení vlády, můžeme se přít o to, zda vládou navržená opatření jdou, či nejdou správným směrem, zda by měla být razantní, či méně razantní a tak dále. Nemůžeme však popřít fakt, že nás přichází požádat o důvěru první vláda, jejíž programové prohlášení je postaveno na velmi jednoduchém a pro někoho možná až primitivním záměru nastolit v České republice pořádek. Už bylo na čase. Je to právě stát, jeho fungování a hospodaření a především jeho rozpočtová politika, která potřebuje nastolení pořádku, jak se říká, jako koza drbání. Není to nic objevného, určitě.

Stačí se podívat několik let pozpátku na to, s jakými záměry byly sestavovány státní veřejné rozpočty a jak při konfrontaci s výsledky státních závěrečných účtů také dopadly. Takovéto porovnání nám v plné nahotě ukáže fakt, že rozpočtový proces v České republice byl nekvalitně řízen, plánován, ale i kontrolován. Místo koncepční dlouhodobé rozpočtové politiky, která je samozřejmě klíčová pro stabilitu, chování a rozhodování všech subjektů, se veřejné finance takzvaně řídily ze dne na den, řídily se ad hoc rozpočtovými balíčky, často kombinovanými s průběžnými škrty na výdajové straně rozpočtu. Ty ve většině případů také neznamenaly nic jiného než zahnání české ekonomiky do recese a nárůst skrytých dluhů. Těmi je dnes poznamenaná celá infrastruktura českého státu, ať se jedná o obranu a bezpečnost, ať se jedná o zdravotnictví, školství, kulturu, ochranu životního prostředí, ale samozřejmě i dopravu. Návrhy programového prohlášení vlády jsou podle mého názoru tedy jasným příslibem toho, že se něco podobného již nebude opakovat.

Jedním ze základních předpokladů nápravy veřejných rozpočtů je zavedení pořádku na příjmové straně rozpočtu a nastolení elementární daňové spravedlnosti. Je naprosto nezbytné odstranit z našeho daňového systému privilegia určená pro nejrůznější zájmové skupiny a jednotlivce, spočívající v privilegiu být zdaněn méně, než jsou zdaněni ostatní. Stejně tak je nutno rázně bojovat i proti daňovým únikům. Daňový únik není činem, který by nikoho nepoškozoval. Poškozuje nejen stát, ale ve svém důsledku poškozuje všechny občany. O to více jsou pak zdaňováni ti, na které stát snadněji dosáhne, především zaměstnanci. Pokud by byly výrazně sníženy daňové úniky, mohly by při nejmírnějším odhadu vzrůst daňové výnosy o více než 100 mld. korun ročně bez toho, aniž bychom museli výraznějším způsobem zvyšovat nominální sazby daní. Nelze nevidět, že programové prohlášení v tomto ohledu znamená nesporný průlom. Obsahuje zavedení kontrolních pokladen druhé generace, takzvanou elektronickou evidenci tržeb, obsahuje zavedení majetkových přiznání či omezení hotovostních plateb, tedy opatření, jejichž zavedení strany bývalých pravicových koalic dlouhodobě odmítaly a také blokovaly. Obsahuje však i řadu dalších opatření, která výrazně zvýší míru rizika odhalení a potrestání tohoto zavrženíhodného jednání.

Je sympatické, že se stejnou logikou přistupuje programové prohlášení i k výdajové straně veřejných rozpočtů. Je evidentní, že na rozdíl od předcházející koalice chápe naprosto jasně, že je ve veřejných výdajích nezbytné nastolit pořádek a elementární pravidla efektivity, že se musí začít šetřit, a to ve všech částech veřejných rozpočtů. Tento postup je podle mého názoru také zásadním odmítnutím dosavadní pohodlné logiky, že nejvíce se musí šetřit na sociálních výdajích, především na důchodech, protože tam rozpočet nejvíce vydává.

Stejně racionální a naprosto potřebné jsou i záměry vlády před jakýmikoli zásahy důkladně zmapovat, co se ve skutečnosti z jednotlivých rozpočtů vůbec platí, zda nám nejrůznějšími nedotaženými kohoutky nejrůznějších pseudoprojektů neunikají také veřejné peníze. Jsem přesvědčen, že můžeme být všichni překvapeni, co se ve veřejných rozpočtech za nenápadnými tituly může skrývat peněz a kdo je na ně všechno také napojen.

Obávám se, že sociální a ekonomická krize v České republice neskončila a neskončí do doby, dokud bude narůstat armáda nezaměstnaných, dokud se nezačnou v masivním měřítku vytvářet nová pracovní místa, dokud nezačnou významně růst reálné mzdy i celkové příjmy obyvatelstva, dokud nezačnou výrazně klesat počty lidí ohrožených chudobou a sociálním vyloučením ze společnosti. Do té doby jsou také debaty o tom, zda hrubý domácí produkt už konečně poroste po předchozím dlouhodobém poklesu o 1 %, či o 1,5 % myslím dosti irelevantní. Domnívám se, že přes probleskující pozitivní zprávy o ekonomickém oživení nám tento dlouhodobý a stabilní ekonomický růst nespadne zadarmo z nebe ani nepřipluje automaticky ze zahraničí, ale bude stát mnoho úsilí nejen vlády, podnikatelské sféry, územních orgánů a dalších subjektů, ale i peněz - podotýkám - peněz z veřejných rozpočtů. Bez nich to opravdu nepůjde.

Česká republika vedle nezbytného a v programovém prohlášení jasně deklarovaného závazku dodržování fiskálních kritérií z Maastrichtu, tedy zejména dodržení schodku veřejných financí pod 3 % hrubého domácího produktu, po celou dobu svého funkčního období akutně potřebuje zachovat sociální systémy, které zajistí českým občanům postiženým krizí důstojné podmínky života, a ne přežívání v chudobě. Jsem přesvědčen, že v nastalé situaci je a musí být základním cílem státu a jeho orgánů chránit a uchránit své občany před dopady krize, a ne destruovat již tak chatrné sociální systémy chránící občana v případě nemoci, nezaměstnanosti či stáří, jak se o to v některých případech bohužel úspěšně pokoušela svými tzv. reformami předchozí vládní koalice.

Dámy a pánové, i proto je nutné nastolit ve veřejných financích elementární pořádek, aby na tyto základní úkoly byly peníze, a to především peníze vlastní, ne peníze půjčené či darované např. z Evropské unie.

Dámy a pánové, já podporuji vládní prohlášení a podle toho také budu jednat. Děkuji. (Potlesk zejména z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Votavovi. S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Miroslav Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dnes před nás předstoupila se žádostí o důvěru koaliční vláda, která chce být jiná, než byla vláda Nečasova, a je potěšující to slyšet, neboť Česká republika a její správa nutně potřebuje změnu.

Ne, neupírám předsedovi vlády deklarovanou snahu a odhodlání vládnout jinak, odpovědněji a blíže principům právního státu a nepopírám, že samotné programové prohlášení slibuje mnohé a mohlo by se stát nikoliv snad základem zásadní změny, ale přinejmenším prvním krokem k efektivnějšímu a demokratičtějšímu stylu vládnutí a ke kvalifikovanějšímu, alespoň poněkud sociálně odpovědnějšímu řízení státu. Problémy minulých let, které se vyhrotily v roce 2012, ovšem pokračují. Setrvačnost ekonomiky se přece nedá zlomit přes noc. Sociálně ekonomická situace je natolik vážná, že žádné krátkodobé opatření ji nemůže zvrátit. Bude to mít nepříjemné důsledky nejen v letošním, ale pravděpodobně i v příštím roce. Mnozí odborníci dokonce připouštějí, že dědictví destrukční hospodářské politiky předchozích pravicových vlád může u nás přetrvávat dalších pět let.

Ano, šetřilo se na investicích, čímž jsme ztráceli budoucnost. Koordinace vládní a měnové politiky byla prakticky nulová. Když se zamyslíme nad směřováním státního rozpočtu a nad tím, co dělá Česká národní banka, tak je zjevné, že rozpočtová a měnová politika jdou dokonce proti sobě. Předpoklady pro změnu musí tedy vytvořit dosud zcela absentující hospodářská politika vlády a pochopitelně i rozumně koncipovaný státní rozpočet. Mimo jiné i proto, že naše hospodářství dlouhodobě žije s nezanedbatelnou, či dokonce hrozivou nezaměstnaností. Je na tom bohužel přímo postaveno.

Souhlasím s těmi, kteří za klíčový impuls pro oživení ekonomiky považují především vývoj vnitřní poptávky, růst spotřeby a růst investic. Vládní koalici pak připomínám, že každým rokem z české ekonomiky odchází přibližně 250 mld. dividend do zahraničí, které zde nejsou produktivně užity či investovány do posílení výrobního potenciálu.

Ne, nemohu souhlasit s těmi, kteří s patřičnou nadsázkou prohlašují: Nečaska oponou trhla a změněn svět. Nic, vůbec nic se zatím nezměnilo.

Jistě, Sobotkova vláda ve svém programovém prohlášení slibuje občanům téměř vše. Nebylo by ovšem prozíravé tomu bezezbytku uvěřit. Jak máme vašim závěrům věřit, když vy sami si nevěříte a vy sami se na jedné straně občanům k něčemu zavazujete a na straně druhé už nyní jste začali své sliby porušovat, navzájem se vydírat a kvalitu nahrazovat provizoriem? Jedním z nich je polotovar služebního zákona a spolu s ním už zase pozoruhodná tahanice o místa politických náměstků a rozdělování trafik. A co horšího, konkrétní členové vládní koalice už v uplynulých týdnech stačili porušit i to základní. Mám tu na mysli závazek ústavních činitelů respektovat principy právního státu, hájit ústavní práva občanů a dbát i na mezinárodní úmluvy o lidských právech, kterými je naše republika vázána. Ano, vaše údajná podpora demokracie a základních lidských práv se již nyní, poměřováno dosavadním průběhem jednání Poslanecké sněmovny, stala v konkrétních případech bezobsažnou floskulí.

A tak se ptám: Čím se vlastně vaše závazky a jejich mechanismus liší od onoho válcování opozice a koaličních kšeftů, které nynější předseda vlády tak ostře a nesmlouvavě kritizoval na svých předchůdcích? Vše nasvědčuje tomu, že vládní koalice působí jako deklaratorní slepenec dobrých úmyslů, který je však zatížený starými nectnostnostmi. Je ale dobré připomenout, že i Nečasova koalice začínala s úctyhodnou většinou, dokonce s počtem 118 mandátů, a na rozdíl od té současné ještě s mimořádnou podporou servilních médií, která ji prezentovala jako údajnou vládu rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci.

Co z toho je užitečné pro dnešek, kdy posuzujeme záměry nové koaliční vlády a styl, kterým je chce prosazovat? Její předchůdkyně začínala jako koalice mediální reklamou vypucovaného virtuálního pana Čistého a také jako vláda nejlepšího evropského ministra financí. Oba dva, každý ovšem z jiného důvodu, ztratili nakonec mediální svatozář. A co naznačuje limity vlády ve složení Česká strana sociální demokratická, hnutí ANO a KDU-ČSL? Především to, že předvolební sliby nejsilnější strany vládní koalice tvrdě narazily. Jde o politické tlaky špiček KDU-ČSL na výkon mandátu ústavních činitelů a o tlak vykonávaný na koaliční strany a předsedu vlády i jeho kabinet.

Donedávna jsem si myslel, že současná vládní koalice je přece jen trochu jiná než její předchůdkyně. Už si to nemyslím, neboť lidovci prý nechtějí ani slyšet o jakémkoliv oprávněném zásahu do tzv. církevních restitucí. Jako součást vládní koalice by si však mohli alespoň uvědomit, že pokud nejsou peníze na zvyšování důchodů, na slušné přídavky pro děti, na aktivní politiku zaměstnanosti, investice, tak dávat nyní až neuvěřitelně velké finanční náhrady církvím je mimořádný hazard s veřejnými financemi! Jistě každý alespoň trochu informovaný člověk ví, že to protagonisté z řad církevních prelátů i bývalé vládní koalice udělali vcelku mazaně. Dokonce tak mazaně, že církevní subjekty ženou k soudům nejen stát, ale i kraje, obce a soukromé osoby. I to je důvod, proč veřejně vyzývám předsedu vlády, abychom se k uvedenému zákonu vrátili. Mimo jiné i proto, že si to přeje 81 % našich spoluobčanů.

Uvedené skutečnosti pak ukazují, na jak slabých základech a na jak nespolehlivých osobách je založena vláda, která nás žádá o důvěru. Co se dá dělat? Nějak si s tím budeme muset poradit!

Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další do debaty je přihlášen pan poslanec Jiří Dolejš a připraví se pan poslanec Laudát František.

 

Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo. Milí kolegové a kolegyně, zejména ti, kteří se nechystají přepnout na nadcházející hokejový mač mezi Českem a Slovenskou republikou, tak si dovolím několik stručných poznámek, které si vybraly z balíčku programového prohlášení zejména oblast hospodářské politiky, protože podobně jako kdysi v kampani na amerického prezidenta Bill Clinton upozorňoval své voliče, že je to v ekonomii, blbče! Já si myslím, že skutečně když nebudeme mít na uhrazení vládních slibů, tak se sliby prostě z naděje přemění na iluze. A myslím si, že je velmi důležité tomuto, zejména tomuto se věnovat.

Ale ještě než se do toho dám, tak bych rád rozklíčoval ani ne možná tak pro kolegy a kolegyně, ti už se možná naučili nuancím jednacího řádu, ale těm několika málo, kteří snad ještě sledují přenos z Poslanecké sněmovny a z hlasování o důvěře vládě, abych jim ozřejmil, že hlasování o vládě je buď podporující vládu, to je zjevně stojedenáctka naší trojkoalice, anebo vládu nepodpoříme. A ta nepodpora může mít dvojí podobu: prostě buď ne, a to je naše vyhraněná pravicová opozice, která na vládě nenechala nit suchou - ale z pravicových pozic, anebo je to zdržení se, které je také nepodporou, a to předkládá jako jistý postoj vůči vládě KSČM. Ten význam je jednoduchý. My si myslíme, že vládní sliby jsou hodny pozornosti, ale bohužel se obáváme, že ty sliby nemusí být naplněny. A nejsme přitom žádná poloopozice, která strká do vládních dveří nohu, i když ji tam nechtějí. My neodejdeme z hlasování a nesnížíme tím kvorum, byť si myslím, že 111 hlasů by bohatě stačilo. Takováhle gesta nemáme zapotřebí dělat. My se snažíme věcně vysvětlit, co nám v programu vlády chybí a co je tam nedostatečně vysvětleno, jak to vláda chce realizovat. Zkrátka opozice může být i věcná. Nemusí dělat takovou tu tchoří politiku, že když nejsem ve vládě, nemohu uškodit, tak aspoň zasmradím. Já si myslím, že věcnost opoziční politiky je velmi důležitá, protože svým způsobem - a poslouchejte, pánové a dámy v koalici - opoziční kritika může být i rozumem zadarmo, kdy vám třeba z nějaké stranické či jiné loajality někdy schází artikulovat dostatečně tyto problémy.

A nyní se vracím k problému ekonomického jádra vládního programu, či chcete-li, nové ekonomické politiky, jak to tady nazval pan premiér Sobotka, čímž nenarážím na jinou novou ekonomickou politiku, spíš se chci dostat k závěru, že ona zase až tak nová není. Je tady dost problém ujasnit si, jestli to, co je předloženo, je pouze určitou korekcí stavu, kdy země byla, jak říkal pan ministr zahraničí, jak jsem pozorně poslouchal, zasažena entropií, chaosem a turbulencí, a tedy vláda vnese do toho chaosu určitý řád, zda je to korekcí chyb předcházejících vlád pánů Nečase, Topolánka atd., anebo zda je to skutečnou podstatnou změnou, což slibovali před volbami voličům.

Mně z toho vychází, že změny skutečně jsou velmi dílčí, že se jedná jenom o korekci, a že tudíž na hlubší změnu si budeme muset počkat. Přesto si myslím, že dílčí cíle v oblasti ekonomiky mohou být některé zajímavé, ale to ekonomické nebo finanční zabezpečení jaksi se nedá vyčíst z programu a samozřejmě že je jasné, že tam nemohou být detailní rozbory, analýzy, čísla; to není funkcí vládního programu, ale mělo by být aspoň z toho zřejmé, kde a jak na to chceme vzít. A já se obávám, že seberychlejší Kobra nevybere během jednoho roku tolik peněz navíc, aby zbilancovala některé věci, které budou požadovány v návrhu rozpočtu na rok 2015. Já se obávám, že dokonce vize nových, nejmodernějších registračních pokladen nevynese takový balík peněz do rozpočtu, aby podobně zafungovala a pánové ve vládě se nemuseli bát, že na jejich požadavky a volební sliby nebudou peníze.

Naopak některé systémové věci se řeší polovičatě. Tady bych zmínil chronickou záležitost této Sněmovny, skoro prakticky 20 let se tady objevující, a to je majetkové přiznání. Nakonec z majetkového přiznání zbyl jakýsi polovičatý tvar, a tedy přiznání pouze osob veřejných, a to ještě v režimu, který, zdá se, že to, oč především šlo, tedy o plošnost a postih osob, které se neoprávněně dostaly k majetku, ať už momentálně, aktuálně v politice jsou, či nejsou, tak to tam řešeno nebude.

Vláda nastupuje do své role v atmosféře očekávaného oživení ekonomiky. Proto v programovém prohlášení deklaruje prioritu nastartování udržitelného růstu. Tady kolegové zejména ze sociální demokracie - pan ministr financí spíš rozebíral ropné produkty, jak jsem poslouchal, a jiné věci - ale kolegové ze sociální demokracie se vyjadřovali k tomuto problému trošičku slovy, která - měl jsem z toho prostě pocit déjà vu. Zkrátka říkali, že je irelevantní se bavit o tom, jakého hospodářského růstu vlastně jsme schopni dosáhnout. A přesně těmito slovy pan emeritní ministr financí Kalousek nám jak v roce 2009, tak v roce 2012 vysvětloval, že to nesmíme vůbec po vládě chtít, že měnit návrh státního rozpočtu v té situaci entropie a turbulence nemá smysl, ono to nějak dopadne a během roku v rámci provozu to nějak setřeseme do čísel, která nakonec vyhlásíme za ta jediná správná.

A já si myslím, že to není až tak nedůležité, protože pokud bych měl hodnotit prorůstová opatření, ke kterým se vláda hlásí, tak jsou velmi malá. A zdá se, že vláda očekává, že se sveze na takové vlnce oživení, a je velmi důležité, jak silná ta vlnka bude a nebo jestli k ní přidáme něco vlastního. Na příští rok, tedy vlastně na letošní rok, máme rok 2014, je z loňských propadů 1 % naplánováno 2 % plus. Nevíme, jestli se to splní. Ale pokud by měly být naplněny všechny ty sliby, tak bychom měli dosáhnout skutečně robustního růstu. Minimálně bych to odhadoval tak na 4 % plus HDP, aby řád 50 až 100 miliard korun byl k dispozici. A to se obávám, že takováto prognóza se skutečně nedá postavit bez relevantnějších nástrojů.

Když se podíváme na kapitálové výdaje vlády, tak co se dovídáme. No, dovídáme se, že vláda chce stabilizovat zdroje ve Státním fondu dopravní infrastruktury. Co to je - stabilizovat? To znamená nechat je na současné úrovni? No pravděpodobně. Ale pak z toho vyplývá tedy, že jediné, o co vládě jde, je, řekněme, racionálněji tyto prostředky umisťovat, neplýtvat jimi tolik. Ale to je zas jakási jenom technokratická vize, že když ten dráb bude pořádně práskat bičem, že v rychlé době se ten multiplikační efekt dopravních staveb znásobí.

Co mi tam chybí, je zafinancování druhého státního fondu a to je Státní fond rozvoje bydlení. Nejenom proto, že bydlení je sociálně důležité, ale také proto, že investice do bydlení pomohou rychleji resortu stavebnictví, že tam ten multiplikační efekt je daleko lepší.

Pokud pátráme nejenom v programovém prohlášení, ale zejména ve vyjádření představitelů vlády, kde dále chtějí brát peníze, tak se dozvíme, že chtějí nějakým způsobem očesat státní účty. Ale ono to také není až tak jednoduché, protože pokud nemají na mysli samozřejmě mimořádné rozdělení dividend, a to, pravda, je možné, ale o dividendách se vždycky rozhoduje až na základě roční uzávěrky. Akcionář může navrhnout, aby tedy dividendy nebyly reinvestovány a odvedeny do státní pokladny například; když jde o akcionáře stát, tak je to prostředek mimořádný a dočkáme se ho opět až po ročním vypořádání. Pokud ale jde o kapitálové účty jednotlivých státních firem, tak tam se obávám, že to není tak jednoduché a už vůbec není snadné. Na to dokonce existuje bruselská směrnice, a to vzít jednoduše prachy, které jsou v České národní bance.

Dobrý nápad je samozřejmě konečně po letech, když jsme od roku 2004 členy Evropské unie, začít pořádně využívat evropské fondy. To je opravdu vynikající nápad, akorát by se člověk rád dozvěděl, jak to tedy chcete dělat, že to odteď začne daleko lépe fungovat.

To jsou investice a zdroje, které by bylo možné buď proinvestovat, nebo jimi podpořit především domácí poptávku. A pak je tady další prorůstový nástroj, prorůstový faktor, a to je proexportní agenda. To je mantra všech předchozích vlád, nejenom dokonce Nečasovy a Topolánkovy, ale dokonce ještě těch starších. O tom se bavíme dlouze a přitom zjišťujeme, že ČEZ, EGAP jsou instituce, které nefungují stoprocentně, občas se tam na něco přijde podívat policie. Víme navíc také, že samotný rozvoj exportu nevstupuje celým objemem obratově do tempa přírůstku domácího hospodářského produktu, ale že tam vstupuje jenom to saldo. A když se podíváme, byť Evropa mírně ožívá, na výsledek zahraničního obchodu za loňský rok, tak bohužel musím říct, že ten příspěvek k dynamice hrubého domácího produktu je velmi malý.

Máme tady proexportní aktivitu České národní banky. Pravda. To, jak zacvičili měnovým kursem, by mohlo, ještě nemáme čísla, tak říkám mohlo, pomoci exportu. Tam je dost důležité, do jaké míry jsou už nakontrahované věci ještě před pohybem kursu, jak vypadá zahraniční poptávka. Uvidíme. V každém případě pan prezident, jak jsem ho poslouchal, se vyjádřil velmi nelibě o tom měnovém cvičení České národní banky. Nevím, jestli to rozebíral s novým členem Bankovní rady panem Rusnokem. On když byl premiér, tak si pamatuji, že to naopak podpořil. Takže ono s tím proexportním nástrojem podpory růstu to bude asi složitější.

Předminulá vláda, tedy vláda Petra Nečase, která měla dokonce ještě víc mandátů, než máte vy, 118, si říkala vláda rozpočtové odpovědnosti. Dokonce z voleb, ze kterých vzešla, v těch volbách se používal takový hysterický strašák, že pokud nebudeme tvrdí škrtači, přijde řecké strašidlo a vydáme se na cestu k státnímu bankrotu. Zdá se, že toto strašidlo už se vrátilo do svého brlohu, už nás nestraší. To je možná dobře, ale možná to také souvisí s tím, že světová a evropská krize trošičku polevila a že možná se dočkáme skutečně oživení. Ale krom toho, že vláda slibuje, že se tedy vejde do maastrichtských kritérií, mám na mysli deficit 3 %, tak by možná nebylo od věci se dozvědět, jestli hodlá mít nějaký cíl v oblasti veřejného dluhu.

My jsme se tady minulý týden bavili o návrhu české dluhové brzdy. Vrátili jsme ji jako něco, co by mělo vzejít z vládní dílny. Vláda slibovala, že se k tomu vrátí a že ona v rámci své odpovědnosti něco předloží. Ale když má příležitost něco předložit, tak se nedovíme, jestli třeba chce veřejný dluh zafixovat na 50 %, což by bylo ještě pod onou šedesátiprocentní hranicí, anebo jestli chce ten interval náležitě využít, protože ten prostor tam samozřejmě je.

Vláda se hlásí k proevropské orientaci. Pravda, jsme součástí hospodářské unie a v referendu jsme se vyslovovali i pro projekt eura, ale když se dovídám, že vláda samozřejmě není až tak naivní, aby si myslela, že euro můžeme přijmout do dvou, do tří let, ale říká, že chce pracovat na podmínkách pro euro, tak se člověk musí ptát jakých, protože maastrichtská kritéria aktuálně splňujeme. Takže co k tomu ještě? Ptám se, jestli tím kritériem nebo tou podmínkou by měla být reálná konvergence ekonomické úrovně, protože pak ty dopady přijetí eura jsou menší. Nebo tou podmínkou je výše kursu měnového, protože je rozdíl, jestli přijmeme euro, když bude stát 23 korun, anebo 28 korun. To je sakra velký rozdíl. A celá řada dalších problémů včetně nikoliv vstupu do eurozóny, ale vstupu do evropského měnového mechanismu, kam se musí vlézt dva roky před tím termínem. A jestliže by například euro bylo uvažováno od roku 2019, tak odečtu dva roky a máme rok 2017, což je konec volebního období.

Takže to jsou věci, které se zatím z programového prohlášení nedozvídáme, a bohužel se obávám, že se nedozvíme ani dneska, byť třeba někteří pánové ministři z vlády budou reagovat, protože mám obavy, že tohle si ještě v koalici prostě nevyříkali. A takových nevyříkaných, ale přitom strategicky důležitých věcí tam asi bude celá řada.

Každý ekonom vám potvrdí, že kromě peněz, ty jsou krví ekonomiky, je pro ekonomiku strašně důležitá energetika. Je tady úkol aktualizovat, projednat novou státní energetickou koncepci. A dokonce jsem někde četl, myslím, že to bylo v koaliční smlouvě, že tuto koncepci, aby byla stabilní, chcete projednat napříč celým politickým spektrem. Fajn. Výborně. A to je vklad do debaty o této státní energetické koncepci?

Tak za prvé se dovídáme, že jádro ano, to opět není nic nového, to v této zemi většinově platí v podstatě odjakživa kromě krátkého extempore, kdy zelení byli ve vládě, tak nikdo zásadnější koncepční problém s tím neměl, ale co je důležité - jak, v jaké míře, za jakých ekonomických podmínek, což je ten dovětek, že by se dostavba JETE měla realizovat hospodářsky výhodně. A obávám se, že tady postup, pokud jde o požadavek ČEZu na garantované ceny za jadernou energii, dostatečně vyjasněný není, ale přitom to je parametr, přes který vlak, jak se říká, nejede. Přitom současně vláda říká, že přijme zákon o snižování závislosti na fosilních palivech, to je ten britský model, ale opět dodává, že jedině když nedopadne na konkurenceschopnost českého průmyslu. Tak já jsem z toho jelen. Já teď opravdu nevím, jak ten energetický mix nakonec bude vypadat, a mohu konstatovat jediné - že je jenom dobře, že to aspoň chcete projednat napříč celý politickým spektrem a že expertní týmy se tomu začnou konečně věnovat.

Jedna taková položka, která ve veřejných financích má ještě nějaký význam, byť už to není jako v dobách, kdy byl premiérem například pan Klaus a další, a to jsou privatizační výnosy. Stát ještě jakýs takýs majetek má. Mně by se líbilo, kdybyste poměrně jasně řekli, že kromě nějakých obchodovatelných drobností, které jsou v akciovém portfoliu, se nebude privatizovat a že se garantuje nezcizitelnost určitých firem, a to nejenom státních lesů, ale i třeba České pošty, Jihočeši obligátní evergreen Budvar, ale zejména snižování podílu státu v ČEZu. O tom se nic nedovíme.

Abych nebyl příliš dlouhý, tak jenom se teď na chvilku podívám na možnou strukturu a napětí v bilanci veřejných financí, tedy státního rozpočtu. Už jsem říkal, že pokud jde o kapitálové výdaje, vláda vlastně mluví poněkud šalamounsky, že chce zintenzivnit veřejné stavby, výstavbu a zároveň že chce neomezovat objem, tedy ten snížený objem. To si myslím, že to není zrovna velký fiskální impuls v oblasti kapitálových výdajů, ale dobře. Ale uvědomme si, že v programu je celá řada položek, které také nejsou zrovna malé. Zeptám se na to, co znamená neseškrtání platů ve veřejné sféře, když se diskutuje už delší dobu o tom, že by měl být tarifní systém daleko více motivační.

Pokud jde o nezaměstnanost, tak samozřejmě asi hospodářský růst to nejlépe a stabilně zajistí. Ale budou se muset řešit horké problémy v regionech, jako je severní Morava nebo severní Čechy, a tyto strukturálně zasažené regiony budou vyžadovat od vlády pomoc. A to jasnou, rychlou a samozřejmě i rozpočtovou. Nepochybuji o tom, že na jednání tripartity o tom ještě bude řeč, ale bohužel i když je dobře, že vláda se chce věnovat sociálnímu dialogu, tak pokud vím, tak po jednání s odbory vznikla celá řada námětů, které do návrhu programového prohlášení dosud inkorporovány nebyly, takže v tomto ohledu jsme opět jenom u slibů.

Strašně důležité jsou veřejné služby, jak zdravotnictví, tak penzijní systém. Je to velký koláč peněz, a když se podíváme tedy například na penzijní systém, tak je sice dobře, že se obnoví valorizace důchodů, dokonce myslím, že jsem někde slyšel novou paní ministryni práce a sociálních věcí, že mluví o částce v roce 2015 270 korun, což je mírně lepší než v minulosti, kdy důchodci dostali 30 nebo 40 korun. Za to se opravdu tedy hodně rozjeli. Ale já se obávám, že zůstává tady nevyřešen problém kompenzace toho, že důchody byly dlouhodobě zmrazené, že zejména podprůměrné důchody se dostaly do pásma ohrožení chudobou, a pokud bychom toto měli brát vážně a důležité pro sociální smír a klid v zemi, tak to jsou další rozpočtové nároky. A to nemluvím o tom, zda bude, nebo nebude podporovat dotační podpora třetího pilíře důchodového systému, jakým způsobem bude uzavřen ten experiment s penzijním systémem atd.

Do krajů bychom měli také přispět něčím. Je tam nekonkrétní, ale přesto aspoň položkově zmíněná garance za sociální služby, které přicházejí do krajů. Nevím, jestli na úrovni loňského roku plánovaného, nebo reálně rozpočtovaného. Tam je dost významný rozdíl. Víte, že tam byla rozpočtová změna. Rovněž tak budou kraje asi chtít příspěvek na dopravní infrastrukturu.

Zcela před závorku asi byla vyndána problematika církevního majetku, byť do každého budgetu ročního to vstupuje. Pokud jde o peněžní platby, tak to vstupuje ne nevýznamnou částkou, ale dlouhodobě je tady také nejasno.

Čili to je celá řada výdajových požadavků, které nejsou důvěryhodně zbilancovány, pokud jde o příjmovou stránku. Tady, myslím, předseda rozpočtového výboru kolega Votava hovořil o tom, že tato vláda má na svém praporci daňovou spravedlnost. To je samozřejmě bohulibé, ale když se podíváme konkrétně na to, jaké daňové návrhy vláda očekává, tak kromě moratoria v letošním roce, což se skutečně stejně stihnout nedá, tak nevím, jestli vztah mezi programovým prohlášením a koaliční smlouvou, kde v programovém prohlášení k daním skoro nic nenajdeme, ale v koaliční smlouvě se dovídáme aspoň to, že nezvyšování DPH může také znamenat snižování DPH. A to snižování nejenom u léků, ale dokonce u plenek atd., knih, dětská výživa etc. etc. Takže je programové prohlášení ke koaliční smlouvě komplementem, anebo jste ztratili odvahu a těch pár řádků do programového prohlášení v tak významné věci vám už za to nestálo?

Je předmětem, řekl bych, astrologických úvah otázka sektorové daně? Já vím, že jste si neplácli, ale v koaliční smlouvě máte, že zvážit zavedení sektorové daně, ale přitom víte, že honit malé a střední podnikatele, živnostníky, hrozit jim, že jejich chování, pokud jde o výběr daní, je takové to sprosté slovo, optimalizace daní, na ty malé si troufnout, ale na ty velké, kteří jsou mnohdy v oligopolním postavení, na ty si netroufneme? Přitom tam by byl jasný rozpočtový výnos. To jsou korporátní daně. A progrese u daní z příjmu fyzických osob, ta je opravdu jenom symbolická. Ta jenom, aby se neřeklo, že nějaká progrese je.

Takže to jsou daňové návrhy. Já nechci hledat nějaké zájmové pozadí v tom, že se nezapomnělo na zelenou naftu, i proto, že si myslím, že zelená nafta není až tak jaksi špatný nápad. Uvidíme, jak dopadne spotřební daň u lihu, u vína, u biopaliv. To všechno bude nepochybně také zajímavé. Ale vypadla vám ze seznamu daň z finančních transakcí, větší progrese u daně z majetku, tedy u velkých majetků. Tohle všechno bude chybět na příjmové stránce státního rozpočtu. A to je, řekl bych, ten krizový scénář, o kterém tady trošku sýčkoval, ale právem asi, pan prezident, když říkal, že se může ukázat, že to oživení ekonomické nebude až tak velké, že příjmy budou chybět, a pokud to budete chtít dodržet, tak rok 2015 a rozpočet na rok 2015 začne velká tlačenice.

Takže když to shrnu, je tam hodně ale. Skutečně ten návrh není ekonomicky konzistentní a propracovaný. Možná že někteří jste měli i dobrou vůli nabídnout nějakou naději, byť malou. Ale záruka je minimální. Tam, pokud tyto záruky nejsou, je velmi reálné, že dojde k tomu, že se sliby přemění na velmi vágní - teď jsem si půjčil slovo vágní od pana emeritního prezidenta Václava Klause, ale výjimečně člověk může i s tímto člověkem souhlasit, že jsou to vágní iluze, a že tudíž pokud vašimi hlavními klienty, a to jak kvantitativně, tak i sociálně, by měli být zaměstnanci, by to měli být i drobní a malí podnikatelé, kdyby to měli být klienti veřejných služeb, tak na tyto lidi... bohužel těch nadějí jste jim zatím moc nedali. Zatím to vypadá spíš na ty iluze. Proto mysleme na ně.

Důvěru vám skutečně nelze dát i z tohoto levicového opozičního pohledu. A my se opravdu necpeme do těch dveří, nestrkáme tam nohu jako kolegové z jiné, řekl bych spíš pravicové strany, snad se jich to nedotkne, kolegové z Úsvitu. Ale myslíme si, že tlačit na to, aby ty sliby nezůstaly na papíře, lze. Je to třeba. Je to naprosto věcná politika a on si nás volič vyzkouší. Koneckonců sto dní hájení si myslím, že v tomto případě, kdy sto dní trvalo, než vůbec vláda vznikla, je zbytečná věc. Já myslím, že věcná kritika může začít už od zítřka.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další přihlášený do diskuse je poslanec František Laudát a připraví se Jiří Koubek.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové a pane ministře. Zbytek vlády zřejmě poté, co se vybil na potyčkách, tak už mu nestojí za to poslouchat skutečně přihlášené do diskuse. Je mně líto.

Začal bych tím, že bych poděkoval dvěma předřečníkům za to, že důsledně oddělili pravicovou opozici od levicové, protože skutečně my nepodpoříme, TOP 09 nepodpoří tuto vládu, ale docela bych se ohradil proti tomu označovat Úsvit za pravicovou stranu. Já si myslím, že je to spolek lidí, kteří dávají jednoznačný návod k tomu, jak tuto zemi vyhodit do povětří.

Zkusím své vystoupení, které bude tentokrát delší, rozdělit na dvě části. V jedné se budu věnovat dopravě a zkusím se přidržet pouze toho, co jsme dostali do svých schránek, a ve druhé budu mít jakýsi širší pohled na celý programový dokument. Podobně jako pan prezident mám problém s tím, a nepamatuji to tady, že je to rozděleno na dvě části: jednak programové prohlášení vlády a jednak koaliční smlouvu. Já se tady budu vyjadřovat ke koaliční smlouvě - samozřejmě nemůžu kritizovat pana ministra, protože ten text byl známý ještě před Vánocemi a Babiš přemluvil pana budoucího ministra o Vánocích - a budu odskakovat do programového prohlášení vlády, což si myslím, že zřejmě udělala nějaká PR agentura, protože se jí povedlo nejenom v této kapitole víceméně vytahat fráze z koaliční smlouvy, kde přece jenom aspoň je o něco málo více reálných věcí, právě do programového prohlášení.

Takže ke koaliční smlouvě. Celá kapitola je formulována ve stylu slibem nezarmoutíš. Postrádá logický sled jednotlivých dopravních agend. Ty se průběžně prolínají. Podobně jako celému dokumentu chybí kapitola ekonomická rozvaha o reálnosti programu. Realizace všech slibů uvedených v programu by znamenala vynaložení prostředků v řádu nejméně deseti a více celých státních rozpočtů země. Tomu se autoři textu vyhýbají nekonkrétními formulacemi. Najdete tam mnohokrát: budeme podporovat, zvýšíme objem prostředků, podpoříme rozvoj, budeme klást důraz. V dokumentu se vyskytuje nápadně málo konkrétních čísel.

V koaliční smlouvě zvýšení podílu z výnosů spotřební daně pro rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury na minimálně 25 %. Tak jak je v tradici spíše, co pamatuju, sociálních demokratů, není samozřejmě uvedeno, na úkor které jiné kapitoly, protože veřejné peníze, ať se to komu líbí, nebo nelíbí, jsou jeden ranec. Zavedení expertiz nákladů u stavebních investic nad 50 mil. korun, dohled nad řádným průběhem veřejných soutěží a kvalitní projektová příprava by vyšly levněji, byly by výrazně efektivnější. Spolupodílím se nějakou činností na akci, kde je 11 pater kontrol, a nejsem si tak jistý, že to funguje.

Ekonomické postavení dopravy je v textu zastřešeno cílem dosažení podílu zdrojů na dopravní infrastrukturu až 2 % hrubého domácího produktu, což je na tak rozsáhlé plány, které jsem zmiňoval na začátku, málo. To je něco přes 70 miliard korun. Před krizí v roce 2008 byla částka výrazně vyšší. Již dokonce jednou byl rekord s evropskými dotacemi asi 110 miliard korun. Výše uvedenými třemi údaji ekonomická kvantifikace kapitoly končí.

Na rozdíl od toho v programovém dokumentu, už to tady bylo zmíněno, přibylo R52, R6, R35, R43, R49, D3, D8, D11, R1 - pražský okruh. K tomu bych řekl, když tady pan ministr financí volá po propojení s Rakouskem přes jižní Čechy, tak tam chybí R3. D11 končí u Jaroměře, tak co R11? Hodně bolavé místo s notorickou nezaměstnaností je Mostecko, pak se ptám, když už tedy chceme bojovat s nezaměstnaností, proč tam není krvavá silnice, kterou bezesporu je R7. A tak bych mohl pokračovat.

Podobně jako ekonomická rozvaha chybí v kapitole specifikace konkrétních priorit. V dokumentu lze identifikovat tyto konkrétní priority: Rychlostní silnice R35, zřejmě se jedná o úsek Opatovice-Mohelnice, protože pokud to je priorita v celé délce, tak v téhle ekonomické situaci a z hlediska připravenosti by se stát prohnul, protože R35 není jenom v krizově potřebném místě mezi dejme tomu Hradcem Králové a Olomoucí. Pak je tam dostavba třetího a čtvrtého železničního koridoru, o tom už není řeč v programovém prohlášení, studie kanálu Dunaj-Odra-Labe, také v programovém prohlášení už není, zaplať pánbůh říkám. Zřízení regulačního úřadu pro železniční dopravce, to si myslím, že už tam taky není. O kvantifikaci ostatních priorit uvedených v koaliční smlouvě lze spekulovat.

Text kapitoly moderní doprava je zmatečný z hlediska rozdělení kompetencí obec, kraj, stát. I v současné situaci státního zadlužení má program ambici ingerovat do pravomocí obcí a krajů, to je zajištění provázanosti integrovaných dopravních systémů. V několika dalších záležitostech slibuje podporu cyklodopravě, pěší dopravě. Není specifikováno, komu bude stát pomáhat při pořizování ekologicky šetrnějších vozidel. Nabízí se paralela podpory kamionů formou slev na mýtném.

V kapitole životní prostředí 4.4. Ovzduší a kvalita života si dokonce koalice troufá na úplnou koordinaci - cituji doslova: "Podpoříme rozvoj pěší a cyklistické dopravy v obcích a městech, koordinovaně na celém území (plánování uliční sítě, průchody, pěší zóny, cyklostezky)."

Přesun nákladů ze silnic na železnici je obecně dobrý cíl. Program koalice však touto základní deklarací končí. Není to nic nového, ani náznak toho, jak toho chtějí dosáhnout. Chybí snad kromě pokusů rovnat zpoplatnění dopravní cesty, opět nic nového, silnice versus železnice. Zmínka o přípravě rychlých spojení je pozitivní. V koaliční dohodě už to není, pan Babiš to tady ale zmiňuje jako prioritu, tím chce říct rychlé železnice, tomu říká. Ale text nerespektuje souslednost jednotlivých kroků při přípravě projektu, zase je to tam zmatečné. Výstavbu dopravní infrastruktury dnes již nebrzdí ani tolik legislativa, po které se naléhavě volá jako po spásném mléku jak v koaliční smlouvě, tak i v programovém prohlášení, ale neefektivní výkon státních institucí při veřejnoprávním projednání staveb, výkupu pozemků a při formulování územně plánovací dokumentace. Dokument sice mluví o potřebnosti přípravy velkých staveb, ale nezmiňuje se o prvotním problému - kvalitě projektu a zodpovědnosti projektantů.

Část o letecké dopravě nereflektuje skutečné priority letecké dopravy a neodpovídá prakticky na žádnou z důležitých otázek.

Co se týká programového prohlášení, dovolím si dopravní veřejnost upozornit, a to mě přesvědčilo o tom, že to musela dělat, tu závěrečnou recenzi, PR agentura, nikoliv pan ministr dopravy - je tam věta: Vláda dokončí úseky s napojením na sítě TEN-T. To tam skutečně je.

Asi všichni, co jsme tu už bojovali s ministry dopravy v hospodářském výboru, vědí, že přes nás vedou sítě TEN-T, že je tam řada nedodělaných úseků. Shodou okolností v těch prioritách některé nejsou zmíněny a nevím, co budeme napojovat. Pokud by tato koalice dosáhla toho, že se dobudují třeba chybějící dálniční úseku právě na trasách TEN-T, ať už v českých zemích, či na Moravě, tak by to bylo pro tuto zemi hodně přínosné.

Ale když člověk kritizuje, asi by mohl také říci, co si myslí, že tam chybí. Takže dle mého názoru kapitole chybí systémový přístup, respektování multimodálního charakteru dopravy. Ignorování tohoto logického nástroje rozhodování o investicích způsobuje nemalé škody. Chybí nástroj k budování přepravních terminálů, v celé kapitole chybí klíčový nástroj přístupu k dopravním investicím, potřebnost, prosaditelnost, proveditelnost. Tím je otevřena cesta k neefektivním investicím, ohýbání priorit na základě lobbistických tlaků a korupce, k malým přínosům naší ekonomice v reálném čase. V textu celé kapitoly není zmínka o elektronizaci dopravy, nebo chcete-li, telematice. V programovém prohlášení schováno do části o Galileově kosmickém výzkumu, už se to tam objevilo, ale spíše zřejmě ve vazbě na elektronické mýtné, nevím, co tím chtěla koalice říci. Přitom dynamické řízení dopravy by výrazně zvýšilo efektivitu provozu i jeho bezpečnost, mělo by výrazně ekologický příznivý efekt a u přetížených komunikací by zvýšilo dopravní kapacitu až o 30 %. V rámci např. silničních staveb se jedná o maximálně 3 % celkových investičních nákladů, na rozdíl od betonu s odhadovanou až téměř třetinovou efektivitou, co se týká bezpečnosti a zejména zvýšení kapacity.

Na rozdíl od koaliční smlouvy v programovém prohlášení už se něco naznačuje o cestě, kudy se bude koalice ubírat. V elektronickém mýtném, tam beru, že klíčová je zmínka o tom, že ŘSD se předělá na státní, změní se forma na státní podnik. Chybí podpora či budování logistických systémů řízení dopravy. Česká doprava má předpoklady stát se díky chemickému výzkumu a průmyslu lídrem v aplikaci moderních technologií. Jedná se o aplikaci nových materiálů, tiché povrchy, nové prostředky na zvýšení bezpečnosti, nové informační technologie, už jsem zmiňoval telematiku, moderní materiály a konstrukce na omezení hlukových zátěží atd. atd. O tom tam není ani slovo.

V kapitole chybí, a je třeba rychle konat, reakce na tzv. třetí a čtvrtý železniční balíček Evropského unie. Možná je to v tom trochu zašmodrchaném textu v programovém prohlášení, necítím se být čtenářem myšlenek autora textu. U tohoto, pokud se k tomu nějakým způsobem nepostavíme odvážně a koncepčně, hrozí systémové znevýhodnění Českých drah. Ve smlouvě není ani zmínka o koncepci živé dopravní cesty, mluví se o liberalizaci železnice a zároveň o postavení národního dopravce Českých drah.

Koalice chce přesunout náklad na železnici, ale česká železniční infrastruktura není připravena tento cíl naplnit. Chybí doprovodná infrastruktura, samostatné koleje pro nákladní dopravu, předjížděcí koleje, štíhlé výhybky, změna konfigurace nádraží, odstranění úzkých hrdel pro železniční dopravu, profily tunelů, automatizace železnice některých tratí, provázanost na silniční dopravu - v textu ani zmínka.

U letecké dopravy je třeba vypracovat koncepci letecké dopravy na území České republiky. Je třeba rozhodnout o definování základní sítě regionálních letišť a jejich podpory či nepodpory a definovat postoj ke klíčové investici, paralelní dráze na Letišti Václava Havla. Je třeba rychle aplikovat novou evropskou legislativu. Toho se snad asi dočkáme. Dopravní kapitole by slušela i věta o kosmonautice, to už se v programovém prohlášení objevilo, a postavení země v tomto oboru. Máme zde administrativní centrum projektu Galileo.

Závěr. Kapitole chybí konkrétnost, ekonomická proveditelnost, definování zdrojů. Jedná se o typický levicový náhled, proto asi chybí jakákoli zmínka o roli privátního kapitálu, o transformaci některých příspěvkových organizací. Pokud se bude koalice řídit tímto programem, ke kvalitativnímu zlomu v české dopravní infrastruktuře, troufám si říci, nedojde. Dopravní infrastruktura bude i nadále nedobudovaná, bude podinvestovaná, bude trpět nedostatkem kapitálových zdrojů. Rozdíl mezi vyspělými zeměmi a Českou republikou se bude nadále prohlubovat, v lepším případě stagnovat.

Teď k celému programu trochu širší pohled. Je to surf, protože bych tady mohl být déle, než si možná autoři dali práci tento dokument dát dohromady.

Co jsem v programu nenašel. Světem hýbe po finanční krizi, která začala v roce 2008, ale zadělávalo se na ni již v éře Ronalda Reagana a zejména pana prezidenta Clintona, jistota, jak si mají občané vytvářet své úspory, kam mají dávat produkty své práce, zda do financí. Svět je v tomto rozkýván. Takže ochrana úspor obyvatel. Ani slovo. Mohu si přeneseně myslet, že autoři textu či koalice očekávají, že to za nás vyřeší Brusel a k tomu se připojíme. Proč ne, ale já si myslím, že naši obyvatelé by si zasloužili ještě větší jistotu.

Chybí tam zmínka o finanční gramotnosti. V tuto chvíli to považuji za podstatně větší problém než ekologickou výchovu. V kapitole o vzdělání ani slovo o tom, že naše mladé generace se poslední dobou katastrofálně propadají, je to problém všech vyspělých zemí včetně Británie, západoevropských zemí, Spojených států, Kanady a dalších, co se týká výuky měkkých vlastností. To, co nám ještě připadalo zcela normální, dnes už normální není. Je tam to, co už dneska není mantrou - umět jazyky. Ale nadnárodní koncerny, firmy s ptají mladých lidí a zájemců o práci: Budete respektovat hierarchii ve firmě? Co umíte z finanční gramotnosti? Umíte jednat v kolektivu? Umíte komunikovat s lidmi? To by se tam totiž muselo také objevit něco např. o generaci se ztrátou pozornosti.

To, co se tam píše o školství, tak si troufám tvrdit, že dál budeme posílat mládež do školy namísto toho, aby se tam chodila vzdělávat. Mezi dvěma světovými válkami bylo školství nastaveno na tlak na průměr a nadprůměr. Po roce 1948 bylo rozhodnuto, že se budeme starat o průměr a snažit se zlepšit podprůměr. To, že to není konkurenceschopné pro další dekády tohoto tisíciletí či století, je zcela evidentní.

Ve všech kapitolách, viz kapitola o financích až po poslední, chybí, a chtěl bych, kdyby se to tam bývalo objevilo, když už chce půlka koalice nebo třetina koalice šetřit, že bude aplikován princip nezbytnosti. Je to potřeba, pořídíme to, není to potřeba, nepořídíme to. To si srovnejte s páteční potyčkou kolem 250 milionů na reklamní aktivity PGRLF.

Trošku mi není jasné, škoda, že tu není pan premiér, aby mi vysvětlil, když mantrou je zrušit druhý pilíř penzijní reformy, což považuji - a to bylo vlastně klíčovým prvkem k tomu, aby se posílil princip zásluhovosti obyvatel, jak pracují, kolik vydělávají, co se týká výše penzí. Ale v průběžném systému je uvedeno, že bude posilována zásluhovost. Kde na to vezmete, pánbůh ví, a svými vystoupeními tady proti tomu bojujete.

Mnohokrát se tam vyskytuje to, že bude vytlačen nebo přehodnocen outsourcing. Bohužel objektivně musím přiznat, že řadu roků vpuštění privátního podnikání do státní správy nebo veřejných služeb - chcete-li, spíše takto, do státní správy by vůbec neměly chodit - tak cílem přece má být, aby se uspořilo, aby se neefektivní státní sektor nahradil dynamickým spořicím privátním. Bohužel, u nás se outsourcing stal, a to je objektivní pravda, nástrojem tunelování veřejných financí na úrovni státu. Děje se tak dneska na úrovni krajů, děje se tak na úrovni velkých měst i malých obcí. Takže prosím, abyste nevylívali s vaničkou i to dítě.

Čeho se ovšem nemůžu nedotknout a co mi přijde jako neuvěřitelná snůška frází, to je kapitola v programovém prohlášení, která se týká vědy, výzkumu, inovací. Pokud bych tu kapitolu psal já, tak asi nějakým způsobem mimo jiné bych tam zmínil to, když už na to máme speciálního místopředsedu vlády či ministra bez portfeje - omlouvám se, teď ani nevím, jak si rozdělí všechny ty funkce - tak tam není ani slovo o tlaku dostat vědu do průmyslu. V Izraeli, který je v tomto lídrem, mají dokonce ministra pro to, jak dostat vědu do průmyslu. Nevím, jak se ta funkce přesně jmenuje. Není tam ani slovo o ochraně duševního vlastnictví, ale naopak je tam zmínka o tom, že ještě víc budeme kooperovat zejména v tom evropském společenství. Já vás upozorňuji, protože jsem vyšel z vědy, že když se rodí někde něco nadějného, tak my to ještě dáme všem posoudit, ještě jim to dáme i s dokumentací, oni to omrknou, pak nám to často i pohaní, a najednou se nestačíte divit - ono to vyskočí na druhém konci světa nebo v sousední zemi, ne tak daleko. Oni to dělají a my jsme to odložili jako špatný projekt. Kde je ta hranice? Když už na to budeme mít ministra či náměstka přes místopředsedu vlády, tak tady by mělo být jasně řečeno. A pamatuji si, že kdykoliv na jakémkoliv zahraničním pracovišti se někde něco jevilo nadějného, tak jsme šli za dveře.

Chybí tam zcela v této části rozvoj, jak vůbec finanční nástroje pro podporu inovací - ani slovo o start-upech. Sice jsou tam nějaké, že budou... já nevím, jak se to všechno jmenuje, spíš je to jazyk minulosti. Omlouvám se. Není tam nic o fondech rizikového kapitálu. Není tam nic o tom, že tam bychom měli umožnit pružnou pracovní sílu. Prostě rozvíjí se projekt, ukáže se, že je špatně, ti lidé by měli jít na něco užitečnějšího, a naopak. To znamená tam je potřeba obrovská flexibilita lidí. Zase ani slovo. Ani slovo o reverzibilních fondech. To by měl být náš cíl směrem k Evropské unii. Ono o tom není ani slovo v celém programovém dokumentu. Není o tom bohužel ani slovo v kapitole týkající se Ministerstva průmyslu a obchodu, protože tam si s tím totiž úředníci nevědí rady, to je ta pravda. Chybí tam osvěta kvalifikovaného selhání, či chcete-li inteligentního selhání. Ti, co se pohybují v inovacích, vědí, o čem mluvím. Ani slovo o propagaci úspěchů, o odbyrokratizování grantových systémů, zjednodušení financování, zjednodušení výkaznictví. I západní demokracie začínají upadat v tom, že se vědci stávají vyplňovači dotazníků, přehledů apod. namísto toho, aby pracovali, a nabývá to takového rozsahu, že selský rozum už tam není.

Chybí osvěta a podpora. Ani slovo o tom, že nastartujeme nápad, ten řetězec známý z úspěšných zemí: nápad, rizikový kapitál, produkt, marketing, jeho marketing, prodej toho produktu, expanze firem. To jsou ty věci, které jsou pro inovační technologii.

Jelikož je TOP 09 konzervativní stranou, hlásí se ke konzervativním hodnotám, zkusil jsem se na celé programové prohlášení, celý programový dokument podívat pohledem trošku možná staromódním. Stále ještě beru poté, co se stalo při finanční krizi Spojenými státy počínaje a zbytkem rozvojového světa konče, kam a nad čím svět přemýšlí. Primární bohatství země je v lidech, v půdě, v technologiích a ve stavbách. Není to v prázdných finančních produktech. Víte, o čem mluvím. Takže když to vezmu z tohoto pohledu - o školství jsem mluvil, o lidech. O půdě, tam musím říct, že je tam jedna z mála vizí: zvyšování retence krajiny. Děkuji za to, za protierozní opatření. Ano, to jsou dva zásadní problémy našeho území. Musím pochválit. Technologie - zmatené, chaotické, nepřehledné. Autoři zjevně nevědí, co se ve světě děje. Proto se ještě do dneška hlásí k tomu, že zrušili princip sKarty. Pokud by věděli něco o cloudových systémech v informatice, o vzdálených správcích apod., tak by asi programové prohlášení napsali jinak a k sKartě by se v krajním případě vyjadřovali podobně jako k dopravním stavbám, nikoli že koncepčně je to úplně zlé.

Položil jsem si otázky, jestli ten program, který je nám dneska předkládán, je moderní. Mohl bych tady trávit celé hodiny na srovnání se světem, abych vám řekl jednoznačně, že nikoliv. Je zajímavý? Nevím, jak pro koho. Pro mě vůbec ne. Má ten program vizi? Podle mého je to něco, co se řešilo ve světě v 70. letech, takže nemá. Je ufinancovatelný? Mnohokrát tady padlo, že finanční plán na následující čtyři roky tam chybí. Co tam nechybí? Spousta frází, které jsme slýchali dokonce už za reálného socialismu. Takže kdybych to dal do sexuální oblasti, řekl bych jednoznačně: program je bezpohlavní.

Já totiž mám veliký problém. Je ten program pravicový, levicový nebo jaký vlastně? To, co z něj zhruba můžu odečíst, je jakási hlavní ideová osa - regulace, dotace, kontrola včetně kontroly obyvatel, z toho potom bude zrušením druhého pilíře kapitálová chudoba a tam už je jenom jedna jednosměrná šipka k úpadku země.

Původně jsem očekával, že pan Sobotka s panem Babišem a Bělobrádkem stráví nějaký čas v Jičíně a pak se vrátí a předloží nám tady nějakou pohádku. Proč zmiňuji Jičín? To jenom pokud by to někoho okamžitě nenapadlo, Jičín je město pohádek. Já bohužel musím ke svému zklamání říct, že to, co je nám tady předkládáno, není ani pohádka. Bohužel autoři textu, pokud se vůbec od někoho učili, tak spíš od v podstatě těch, co zavedli současný euroatlantický civilizační okruh na trajektorii úpadku.

Takže ještě zpátky. Je ten program socialistický? Z pohledu - myslím sociálně demokratický. Určitě ve srovnání se západoevropskými sociálními demokraciemi ani náhodou. Je pravicový? Ani náhodou.

Tady jsem nedávno slyšel v kuloárech krásné označení poslanců ANO jako anoisté. Tak mě napadlo, jestli prostě tomu nedáme nové přízvisko pro ideologii anoismus. Protože já skutečně tady nevím. Tam se perou Babišovy úspory se Sobotkovým rozdáváním. Jak tenhle souboj skončí? Byl bych rád, kdyby skončil aspoň neutrálně. Obávám se, že to nemusí dopadnout vůbec dobře.

Samozřejmě, že až na nějaké lehké otření se kdesi, tak až pan ministr Zaorálek mě tady přivedl na to, když tady mluvil o nárůstu entropie. Entropie, jak známo, mám technické vzdělání, ještě že jsem si vzpomněl, je míra neuspořádanosti systému. Asi pan předseda hospodářského výboru by mně připomněl jméno fyzika, který řekl, že entropie každého systému narůstá. Omlouvám se za svoji sklerózu, že už si to nepamatuji.

Nicméně pokud vezmeme společenskou, nebo nárůst entropie ve společenském systému, tak já si myslím, že to nebylo o tom, jestli tady pravicové - ony nebyly moc pravicové - koalice v uplynulých sedmi letech dělaly něco dobře, nebo špatně. Ale to, proč zjevně narůstá entropie, je nedostatek autorit ve společnosti nebo jejich potlačování. Eroze elementárních hodnot, složité zákonodárství, to už věděli Číňané - čím více zákonů, tím více zlodějů. Nevymáhání práva. A spíš bych řekl než politický nárůst entropie, tak možná produktem této vlády můžou být stochastické jevy. Doufám, že ne dramatické.

Takže je mně líto, že například větší ambice nemá kapitola kultura, ale takhle bych tady projel úplně všechno.

Veřejnosti bych jenom řekl znova a zdůraznil: Je tady pravicová opozice, TOP 09 a ODS. Je tady levicová opozice KSČM. A pak je tady opozice napůl. Podobně jako kdysi řekl Seneca v římském senátu něco o blbcích, o polovině blbců, a hrozila mu ztráta hrdla, tak pak se z toho vylhal tím, že není tam půlka blbců, ale je tam také půlka těch, co jsou velice inteligentní, pracovití a chytří. Takže této poloopozici to dává skvělou příležitost. Pokud by se snad této vládě, a já si myslím, že si to tady přejeme všichni, aspoň něco povedlo, tak k tomu se přihlásí. Pokud se nepovede, od toho se odhlásí.

Děkuji vám za pozornost, že jste vydrželi poslouchat.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde čtyři faktické poznámky, takže vyčkejte v pořadí. K první faktické poznámce je přihlášen pan Vladimír Koníček.

 

Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych vás upozornit na text platných usnesení Poslanecké sněmovny, který jste dostali distribuovaný v tomto útlém sešitku. A na straně 10 je usnesení Poslanecké sněmovny k účasti členů vlády na schůzích Poslanecké sněmovny a tam se praví, že Poslanecká sněmovna stanoví, že všichni členové vlády se zúčastní úvodního jednání schůze Poslanecké sněmovny až do schválení jejího pořadu a celého projednávání bodu pořadu schůze, kterým je žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry.

Vážený pane předsedající, já bych vás požádal, abyste přerušil schůzi do doby než uvedete stav do souladu s tímto usnesením. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. V tento moment bych měl dát hlasovat, protože se jedná o procedurální záležitost. (Z lavic KSČM se ozývá, že ne.) V tom případě poprosím předsedy poslaneckých klubů, aby přišli za mnou a domluvili jsme se, jak budeme pokračovat dál. Do té doby přerušuji na deset minut jednání Poslanecké sněmovny.

 

(Jednání přerušeno v 18.05 do 18.15 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 18.15 hodin.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Dámy a pánové, já vás poprosím, abyste znovu zaujali svá místa v sále. Budeme pokračovat. Seznámím vás se závěry porady vedení Sněmovny s předsedy poslaneckých klubů. Pan poslanec Koníček odkazoval na usnesení č. 31 ze 3. schůze z 23. července 1996, které ve svém bodě I stanoví, že všichni členové vlády se zúčastní úvodního jednání schůze Poslanecké sněmovny až do schválení jejího pořadu a celého projednávání bodu pořadu schůze, kterým je žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry. My jsme tuto věc prodebatovali. Já jsem požádal vládu, aby se zúčastnila jednání Poslanecké sněmovny v počtu větším než jeden, tudíž to bylo asi cílem žádosti nebo snah a návrhů pana poslance Koníčka. Takže docházka vláda se zcela jistě zlepší a jsem přesvědčen, že můžeme pokračovat, pokud pan navrhovatel s tímto takto souhlasí.

Takže děkuji. Předám znovu řízení panu místopředsedovi Bartoškovi.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, budeme pokračovat v diskusi. Každopádně zde mám čtyři přihlášené s faktickými poznámkami. Další v pořadí je přihlášen pan Zbyněk Stanjura. Máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nechci se přít s panem předsedou Poslanecké sněmovny, ale všichni není víc než jeden. To jsou dva různé pojmy. Možná že ministři, kteří jsou v restauracích, by se mohli dostavit. To si myslím, že by mohli. Pokud je někdo mimo Sněmovnu, tak to můžeme tolerovat. My jsme na to neupozorňovali, my jsme s tím nepřišli, nicméně si myslím, že jsou to možná ministři z té strany, která nejvíc protestovala proti tomu, že tady jsou otevřené restaurace, tak by tady mohli být přítomni. Jenom matematicky pro přesnost. Víc než jeden není všichni. To je prostě úplně jiná kategorie. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S další faktickou poznámkou je zde přihlášen pan poslanec Martin Kolovratník. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. Dobrý podvečer. Ona už je ta nit trochu přetržená, tak jen navážu pro ty, kteří teď přišli. Faktická poznámka míří na pana poslance Laudáta, který tak hezky rozebral kapitolu Ministerstva dopravy. Chci pana kolegu ubezpečit, že nebyla chystána s marketingovou agenturou, ale byla chystána panem ministrem společně s námi a i já jsem se na některých větách v té kapitole podílel.

A tím zároveň odpovídám panu kolegovi Stanjurovi. Ony ty silnice, které jsou v prioritách - R52, R6, R35 a další - skutečně jsou priority a je potřeba na nich pracovat. A nerozumím tomu, když jsme tu zpovídáni, jestli R35 je myšlena od Opatovic po Mohelnici. Samozřejmě je myšleno to, co stojí, a to, co se neděje. A bohužel se nedělo i díky předchozím vládám. To si myslím, že je jasné.

Snad ještě jedna věta. Jako nováček jsem získal informace o tom, že hospodářský výbor, kde se právě finance do dopravních staveb řeší, pracoval v relativně slušné a gentlemanské shodě a dohodě, kde se skutečně fungovalo, tak věřím, že hospodářský výbor, který bude zasedat příští týden, právě tyto věci bude řešit konkrétně a že se nebudeme muset zdržovat, a odpusťte mi ten výraz, takovýmito podle mého názoru zbytečnými projevy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Další je přihlášen s faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný.

 

Poslanec Ivan Pilný: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, ono v té bouři ve sklenici vody trošku zanikly kritiky vládního prohlášení, které byly sesumarizované v minulém příspěvku, který byl věcný.

Chtěl bych říct, že nemůžeme od programového prohlášení očekávat, že je to implementační manuál. To, co tady zaznělo od pana poslance Laudáta, tam je celá řada velmi dobrých faktických připomínek, ale nelze je očekávat v programovém prohlášení, protože to není implementační plán a mělo by to 400 stránek. Nepochybuji, že vláda celou řadu z těch věcí splní a bude je postupně implementovat.

Druhá věc. Snáší se tady kritika na programové prohlášení a skloňuje se slovo investice. Trošku mi to připomíná výrok jednoho mého kamaráda, který prohlásil: "Kudy teče, tudy léčí." Mluvil ovšem o plzeňském pivu. Proto vítám příspěvek pana ministra financí Babiše, který se nejdřív chce podívat, jestli v těch hrncích vůbec je dno a kudy to teče ven.

A třetí poznámka. Zaznělo tady také, že některé projekty a jejich měřitelnost nestihneme během čtyřletého období této vlády. Já říkám konečně. Nemluvím teď o tom, že se to období zkracuje předčasnými volbami a slepováním koalic a nakonec se už rozpoutává předvolební boj, ale na práci je opravdu málo času a měli bychom konečně začít aspoň v těch zásadních věcech přemýšlet ve více než čtyřletém horizontu vlády, a to nejenom proto, abychom se nechávali znovu zvolit.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktická poznámka. Mám poznamenaného pana poslance Radima Fialu.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Já bych se také chtěl vrátit k projevu pana kolegy Laudáta, který strašil hnutím Úsvit. Koneckonců můžu říct, že v začátcích jeho projevů už se z toho stává takový obyčej. Prostřednictvím pana předsedajícího pane kolego, není větší ocenění práce hnutí Úsvit než vaše slova a já vám za ně děkuji. (Potlesk z řad poslanců Úsvitu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Vracíme se do řádné diskuse. Dalším přihlášeným v pořadí je pan poslanec Jiří Koubek. Připraví se pan poslanec Grospič. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Koubek: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, dámy a pánové, budu trošku svižnější.

Vláda se dnes uchází o důvěru na základě programového prohlášení vlády. S chutí jsem se do něho stejně jako vy začetl. Cíle a prostředky mohou být různé, mohou být třeba levicové, mohou být třeba středové, což mně jako členovi konzervativní strany nemusí třeba úplně vonět. Ale na čem bychom se asi měli shodnout, že ty cíle a prostředky, kterými chcete k těmto cílům dojít, by měly být srozumitelné. A jestli je něco, co mi opravdu v programovém prohlášení vlády vadí na první pohled, je to, že je málo srozumitelné.

Dovolte mi, abych uvedl jeden příklad za všechny. Kdybyste chtěli sledovat tok mých myšlenek, tak vás odkazuji na tuto brožuru na stranu 49, kde máme kapitolu 11.3 Boj s korupcí a organizovaným zločinem.

Boj s korupcí a organizovaným zločinem. Všichni víme, co si asi pod tímto tématem máme představit a jak by si vládní koalice mohla představovat tento boj. Zarazila mě šestá odrážka, pro lepší orientaci je to druhá odspodu, kterou mi dovolte, abych odcitoval: "Legislativně a organizačně dořešíme zapojování dobrovolníků do širšího spektra aktivit v bezpečnostní oblasti (dobrovolní hasiči) tak, aby na tuto aktivitu nedoplácel ani zaměstnanec-dobrovolník, ani jeho zaměstnavatel."

Nevím, jestli jste tomu porozuměli vy, když jste to četli, ale já tomu nerozumím. Co mají dobrovolní hasiči co společného s korupcí nebo co mají dobrovolní hasiči co společného s organizovaným zločinem? Vy tomu rozumíte? (Smích zprava.) S jistou nadsázkou - mám tomu rozumět tak, že dobrovolní hasiči, kteří se po své práci angažují ve své obci, nasazují svůj čas, někdy zdraví, bohužel i životy, a dobrovolně se organizují, jsou touto vládou považováni za organizované zločince? Mám tomu rozumět tak, že zaměstnavatelé, kteří v době živelních katastrof uvolní své zaměstnance, kteří jsou také členy dobrovolných spolku hasičů, že když poté požadují po obcích, příp. po státu refundaci mezd za tyto zaměstnance, že jsou korupčníci a jejich požadavek je korupčním jednáním? Nebo snad s jistou nadsázkou mám se domnívat, že ty desetitisíce dobrovolníků organizovaných ve sborech dobrovolných hasičů chce tato vláda nasadit do boje nikoliv s živly, ale do boje s korupcí nebo s organizovaným zločinem? Já vím, je to jistá nadsázka, ale toto je programové prohlášení vlády, kterým se tato vláda uchází o naši důvěru. Byl bych rád, kdyby to někdo z vlády osvětlil. Jako starosta mám totiž pod sebou dvě jednotky sboru dobrovolných hasičů, tak bych jim rád vysvětlil, jak mám tomuto odstavci rozumět.

Nepodezírám samozřejmě tuto vládu, že by si o dobrovolných hasičích myslela, že jsou to organizovaní zločinci. Nepodezírám tuto vládu, že by si o zaměstnavatelích, kteří si nárokují oprávněnou refundaci mezd, myslela, že jsou to korupčníci. A ani nepodezírám vládu z toho, že by tyto hasiče chtěla zapojit do boje s organizovaným zločinem. Byť připouštím, že někteří mí ostřílení hoši v mých jednotkách jsou dostatečně akční a velice by se na to těšili. Já vás, členové vlády a vážený pane premiére, podezírám úplně z něčeho jiného. Že této vládě předkládáte programové prohlášení, které jste si vlastně po sobě ani nepřečetli. A nejsem první, kdo tady na to upozorňuje.

A bohužel se toto asi začíná stávat jakýmsi znakem této vlády. Ministr financí a vicepremiér této vlády před nástupem do funkce veřejně prohlásí, že nebude číst rozpočet. Proč taky? Vždyť je to jenom balík peněz, podle kterého bude hospodařit tato země příští rok. Premiér této vlády si utrhne veřejnou ostudu, když odešle dopis panu prezidentovi s návrhy na jmenování členů vlády, dopis, který podepíše, ale evidentně jej nečetl. Proč taky? Vždyť jsou to pouze kandidáti na funkce ministrů. A konečně, dnes se vláda České republiky uchází o důvěru před Poslaneckou sněmovnou, předkládá programové prohlášení, na kterém se sice shodla, ale nečetla jej. Vždyť je to přece jenom jízdní řád, podle kterého chce řídit tuto zemi, tak proč to číst?

Musím jenom konstatovat s jistou lítostí, že mi tam chybí ta srozumitelnost. Nevadily by mi jiné cíle, než které má naše strana. Bylo by to naprosto logické. Ale vadí mi, že vláda se neuchází o podporu a nespoléhá se přitom na sílu slova, na sílu argumentů, že se nespoléhá na sílu přesvědčivého a srozumitelného programového prohlášení. Vláda se spoléhá na většinu 111 hlasů v této sněmovně. Toto je pro ni jenom cár papíru.

Sto jedenáct poslanců a poslankyň. Vážený pane premiére, dámy a pánové, a jak dlouho? Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09 a ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dalším přihlášeným do diskuse je pan poslanec Stanislav Grospič a připraví se paní poslankyně Jana Černochová.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážení kolegové, já bych chtěl říci, že po té diskusi, po tom, co jsme obdrželi v podobě vládního prohlášení i nezvykle oficiálně předaného textu koaliční smlouvy, si myslím, že vláda příliš šťastně nezačíná. Ale koneckonců je to její věc, je to věc koalice. A rozumím tomu, že také nezačíná v sociálně lehkém období, protože po sedmi letech vlády pravice zde máme 629 tisíc nezaměstnaných, kterých ve skutečnosti je možná více než přes 800 tisíc, a velká část lidí zdaleka nedosahuje ve svých příjmech na průměr toho, co se oficiálně uvádí ve statistikách. A také rozumím tomu, že velká část lidí žije ve výrazné nejistotě a stále se propadá více na hranici chudoby, která je v České republice alarmující, a zvlášť její nárůst, protože jestli se někdy hovoří o tom, že se blíží hranice počtu chudých lidí včetně rodin k jednomu milionu, tak ta realita může být výrazně složitější. A zvláště vezmeme-li, že k tomu také padá ona tzv. lichva, která se také dnes stává oficiálním nástrojem ve společnosti a která se také tolik mediálně skloňuje ve vztahu k soukromoprávní exekutorské komoře a k polemikám o tom, jestli by soukromé exekuce měly nadále zůstat v platném právním řádu České republiky, zda jsou nahraditelné, anebo zda se mohou a musí vrátit zase do roviny výrazně kontrolované státem a neměly by být doménou soukromoprávní komory.

Vnímám rozměr vládního prohlášení v tom, že například k exekucím se tam hovoří o tom, že v oblasti správního řízení bude upřednostňován oficiální výkon exekucí pomocí správního řízení a správních institucí. To je možná takové nakročení, které se v programovém prohlášení vlády objevuje, ale vnímám velice negativně onen rozměr, který skutečně možná vznikl tím, že si někdo vzal pastelku, podtrhal koaliční smlouvu; možná někdo, ani ne ve zlém úmyslu, když sestavoval, vědom si zadání svého úkolu, vládní prohlášení pro vládu, a možná je skutečně tristní, že ani vláda, ani její členové a ani koalice se příliš nezabývali vlastním čtením vládního prohlášení, protože pod tlakem, který zde vytvářel i prezident ČR, spěchali příliš na to, aby ani nevyužili oné třicetidenní lhůty, kterou Ústava dává vládě k tomu, aby se ucházela o důvěru Poslanecké sněmovny.

Já tady vidím jeden velký rozměr, který možná bude stát jako prubířský kámen před touto Poslaneckou sněmovnou v nadcházejícím volebním období, a ten rozměr znamená v přístupu ke změnám Ústavy ČR v souvislosti právě s prezidentskou volbou, s postavením prezidenta republiky, s naplněním Ústavy například v oblasti referenda, ale také především kompetencí mezi vládou, předsedy komor Parlamentu a také třeba i mezi soudcovskou mocí, ale především výkonem funkce prezidenta. V této souvislosti si myslím, že není dobré volit nadále cestu, jakou zvolila budoucí vládní koalice v případě služebního zákona, i když vnímám onen tlak prezidenta ČR, že byl veden myšlenkou výrazně proevropskou a chtěl dosáhnout toho, že tento zákon se co nejrychleji vrátí na půdu Poslanecké sněmovny poté, co byla rozpuštěna, a stane se nosnou nití, kterou bude zosobňovat on určitou vírou, která nás bude posouvat směrem k EU, ale myslím si, že cesta, která byla zvolena, je výrazně nešťastná, když se služební zákon nese vírou pozměňovacích návrhů jedné z vládních stran a předpokládá se automaticky rozsáhlý komplexní pozměňovací návrh k předložené novele, který už bude mít ale punc projednání ve vládě ČR. Jsou to momenty, které byly tolikrát kritizovány i na pravicových vládách v minulém sedmiletém období, které byly tolikrát kritizovány v rovině politiky vládních stran a byly kritizovány i z řad sociální demokracie.

Myslím si, že v tento moment by sociální demokracie možná nemusela tak výrazně v zájmu sestavení vlády, předsednictví této vlády, se podvolovat některým dalším subjektům, ať už to je KDU-ČSL, nebo hnutí ANO. Koneckonců ten praktický rozměr tohoto podvolování vidíme i v přístupu k církevním restitucím. Sliby jsou minulostí, závazky k občanům jsou hlubokou minulostí a realita je pragmaticky jiná. Nikdo nedosáhne změn zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, protože není nosným tématem z hlediska jednoho subjektu, který sestavuje vládní koalici. Tristní dopad, který bude do společnosti, který se prohloubí v závazcích vlády, ukazuje například dnešní rozhovor v Lidových novinách s jedním ze zástupců katolické církve, který má na starost správu majetku v jižních Čechách. Církve, zejména římskokatolická církev, budou dál stupňovat svou agresivitu ve vztahu k potenciálním majetkovým nárokům vůči českému státu a nebude otázka znít do budoucna tak, jestli na to má český stát, ale nakolik český stát dokáže být suverénní vůči tomu, co mu budou diktovat jiné organizace, jiné státní útvary, například náboženský stát Vatikán, z hlediska politiky právě církve římskokatolické, a to si myslím, že není dobrý rozměr pro český stát.

Chtěl bych říci, že sliby se rozcházejí i se závazky vlády v jiných oblastech, například ve vztahu i k Severoatlantické alianci a našim členstvím v různých zahraničních misích. To jsou všechno vážné důvody pro to, aby přes dovedně a obecně formulované sliby, řadu nadějí, které může vzbuzovat vládní prohlášení a sestavení vládní koalice tváří v tvář sedmi letům vlády pravice v ČR, ale na druhou stranu se bude možná příkře rozcházet s očekáváním. Proto nemohu této vládě vyslovit důvěru. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S přednostním právem se do diskuse přihlásil pan poslanec Karel Schwarzenberg. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, pane ministerský předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovoluji si teprve tak pozdě se přihlásit ke slovu, neboť jsem zaznamenal, ve vládním programu je zahraniční politika na posledním místě a je také obsažena pouze v půlstránce tohoto malého sešitku (ukazuje), z čehož odvozuji, jakou důležitost přikládá tato vláda zahraniční politice, tak jsem si řekl, tak se uskromním taktéž.

Nicméně i v tomto krátkém odstavci je několik zajímavých míst. Začíná to větou: Za zahraniční politiku je primárně odpovědná vláda ČR. Tak bych rád věděl, kdo je sekundárně, kdo je terciárně odpovědný za zahraniční politiku ČR. Snad by bylo dobré k vládnímu prohlášení přidat malý seznam všech, kteří v budoucnosti budou odpovídat za českou zahraniční politiku, abychom my ubozí opoziční poslanci se v tom vyznali, koho na co se můžou zeptati.

Za druhé. Od roku 1990, od prezidenta Václava Havla, ministra zahraničí Jiřího Dienstbiera, byl v nejlepší tradici české zahraniční politiky boj za lidská práva všude na světě. Toto stanovisko jsme hájili proti bohatým i chudým státům, proti mocným i méně významným státům. Tudíž mě zajímalo, co bude státi o lidských právem v tomto programu: "Budeme podporovat dodržování lidských práv ve světě." To je hezké, že to budeme podporovat, nebudeme je potlačovat. "Zvláštní důraz budeme klást na úctu k jednotlivci." Já bych prosím rád věděl definici úcty k jednotlivci v lidských právech na světě, co tato věta znamená, co znamená úcta k jednotlivci.

Pak jsou pouze zmíněna tzv. sekundární lidská práva jako ekonomická, životní prostředí a práva sociální. Všechno to jsou důležité věci, ale přece jenom v první řadě jsou primární lidská práva. Je tady otázka potlačovaných menšin na celém světě, potlačování žen atd. Já bych velice rád měl tady opravdu trošku rozšířený seznam lidských práv a obzvláště důraz na primární lidská práva, která bychom měli podporovat.

Budeme aktivní v rozvojové politice. Vše, co v rozvojové politice stojí. Dlouhodobě jsme aktivní. Rád bych od vlády věděl, jestli bude v příštím rozpočtu větší částka věnována rozvojové pomoci. Musíme říct, že dlouhodobě daleko zaostáváme za tím, s čím jsme sami souhlasili, jaký by měl být podíl rozpočtu na rozvojové pomoci. Snad by teď, když se ekonomika trošku zotavuje, přece byla možnost zase toto procento aspoň o několik promile zvýšit.

Velice vítám, a to bych rád pochválil tuto vládu, když to uskuteční, kdyby přišel zákon o zahraniční službě. Je to dlouhodobě potřebný zákon. Zahraniční služba nemůže býti úplně zahrnuta podle svých potřeb do všeobecného služebního zákona. Kdyby toto se podařilo, tak by věru tato vláda udělala dobrý čin.

"Zavazujeme se podporovat úsilí mezinárodního společenství předcházet ozbrojeným konfliktům a řešit sporné otázky především mírovou cestou na základě mezinárodního práva." To je věta poněkud všeobecná. Doufám, že nebudeme podporovat politiku, která by byla v rozporu s mezinárodním právem, a že nebudeme podporovat především sporné otázky řešit vojenskými prostředky.

Tudíž bych řekl, že by bylo dobré, kdyby program zahraniční politiky byl trochu obsažnější, trošku přesnější a trošku důraznější na samostatnou roli české zahraniční politiky.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic TOP 09.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Dále je přihlášen s přednostním právem pan poslanec ministr Zaorálek. Máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Pokusím se být stručný. Jenom bych rád řekl, že přiznám jednu věc - že jsem byl na posledním jednání vlády, které se zabývalo programovým prohlášením, některými kolegy dost kritizovaný za to, že prostor zahraniční politiky, když se připočítá i ta evropská, je neúměrně velký v programovém prohlášení. Takže jakkoliv tady bylo řečeno, že zahraniční politika tam má malý prostor, musel jsem hájit, že prostor, který je tam pro evropskou i zahraniční politiku, je takový, že dominuje jako kdyby z hlediska velikosti celému textu. Takže tím jenom říkám, že ten spor je složitější. A upozorňuji na to, že skutečně evropská politika je tam v poměrně velké kapitole a že tam není pouze ta zahraniční, o které jste mluvil vy, která se věnuje těm věcem, které jsou mimo Evropu.

Já si tedy ale stojím za tou formulací, kterou jsem tam vědomě dal, a to je to, že vláda odpovídá jako celek za zahraniční politiku státu. A to jsem tam dal úmyslně. Je to vlastně narážka na to, že tady v minulosti za Českou republiku mluvil jednou prezident Klaus, jednou premiér, jednou ministr zahraničí, a shodou okolností každý říkal něco jiného. Takže je to opravdu reakce na to, jak ten stav vypadal - že ty názory byly rozmanité a že samozřejmě pokud země jako Česká republika s deseti miliony obyvatel mluví třemi hlasy, tak se stává nezajímavou a vlastně postupem času nevýznamnou. Právě proto jsem stál o tu formulaci, že vláda odpovídá jako celek a nikdo se nemůže vymlouvat na druhého, nebo nemůže to být tak, že jeden mluví za sebe a druhý také. Takže vysvětluji smysl té formulace, že se tím vůbec nezbavuji toho, že samozřejmě Ministerstvo zahraničí má zásadní úlohu při formulaci, při vytváření koncepce zahraniční politiky. To rozhodně není žádné uhýbání. Ale zároveň tím chci dát jasně najevo, že vláda musí mít jeden hlas. A když jde o problém, který se řeší ve světě, v Evropě, tak Česká republika musí mít jeden názor. A za to je odpovědná celá vláda jako celek. To je tím řečeno.

Zároveň musím trochu zase polemizovat, což asi tak v životě je, že nemáme názory totožné. Já prostě chápání lidských práv v tom širším smyslu beru nesmírně vážně. Řeknu vám jeden příklad, aby to nebyla jenom taková akademická debata. V této Sněmovně jsem se setkal s čínským premiérem Wen Ťia-paem a dokonce polovina rozhovoru se týkala lidských práv, protože ten rozhovor začal tím, že jsem mu řekl, že jestliže chceme obchodovat Čína - Evropa, Čína - Česká republika, tak není možné, abychom měli různé standardy na práci, vykonávání práce, na to, aby se zneužívala třeba práce dětí, na to, aby ta práce se odehrávala v naprosto nemožných bezpečnostních podmínkách - vezměme třeba práci v dolech a podobně, s nasazením života a obrovskou úrazovostí. Že není možné akceptovat, aby čínské výrobky měly takovéto zvýhodnění tím, že není žádná ochrana těch, kteří pracují, není zajištěna elementární bezpečnost, že se to odehrává ve špatném životním prostředí, a že by nám tím pádem Čína posílala velmi laciné výrobky, které jsou dány právě tím, že se nerespektují základní pravidla hygienická, bezpečnostní při práci, že se nedodržují základní standardy z hlediska životního prostředí.

Je to debata skutečně o právech lidí. A troufne si někdo říci, že tato práva jsou něčím méně významným? Rozumíte? Práva, která vlastně znamenají vydírání lidí. To je přesně to, o čem psal už Marx před 150 lety, že to je prostě zacházení s lidmi jako s materiálem. To přece nejsou méně významná lidská práva. A samozřejmě že s vámi souhlasím, že práva vyjadřování, práva shromažďování apod. jsou stejně významnou součástí. Ale nemohu souhlasit s tím, že debata o sociálních právech, debata o životním prostředí, elementární zásady, které bohužel v těchto zemích jsou velmi vážné problémy, které zkracují život lidí - a co může být zásadnějšího?

Takže já si trvám na tom, že rozšíření problematiky lidských práv je věc, na které bych trval. Já prostě nedokážu to hierarchizovat tak, že tohle jsou práva méně významná. A dokonce si myslím, že mě ani nikdo nemusí nutit, abych v tomto širším slova smyslu zvlášť je činil standardní součástí, protože si opravdu nedovedu představit obchod se zemí, která tyto věci nebere vážně, protože pak jsme my vystaveni konkurenci, které nemůžeme skoro čelit. Je to přesně způsob, jak tu problematiku zvednout v těch debatách. Na tom se dá ukázat, že není možné spolu žít, spolu obchodovat a zároveň se k těmto standardům stavět lhostejně. To je to, na co jsem chtěl ještě zareagovat.

Větší částka na rozvojovou politiku. Nechci být takový nepříjemný, ale vy, pane ministře, sám víte, že v době, kdy jste, pane poslanče byl ministr, tak rozpočet ministerstva se snížil poměrně dost radikálním způsobem. Vy jste propustil 350 zaměstnanců v diplomacii a vedlo to k tomu, že rozpočet klesl asi o 30 až 40 %. To znamená, když říkáte, že máme dát dneska větší částku na rozvojovou pomoc - no, kde brát a nekrást? Nebo kde brát, rozumíte, když na ruce nenajdete chlup. Takže bych si také samozřejmě přál masivnější účast České republiky, jenom najít ty peníze na to. To je samozřejmě problém a to bude problém.

Jinak za připomínky děkuji a jsem rád, že můžeme vést takovouto konkrétní debatu.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Schwarzenberg. Potom snad řádná přihláška paní poslankyně Černochové.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Snad pouze k objasnění. Nezpochybňuji v nejmenším sociální práva. Jenom dějinná zkušenost nás poučuje o tom, že sociální a jiná práva nikdy nedobudete bez těch základních práv. Dokavad není svoboda slova, není svoboda shromažďování, tak nemůžete ani uspořádat stávku pro prosazení svých sociálních práv. Takže sociální práva jsou výsledkem těch prioritních práv, nikoliv že je tady konkurence, což je důležité. Ale jeden je předpoklad druhého. To bych rád podtrhl.

Když jsem se ptal na formulaci v první větě, tak ta formulace spíše napovídá, že jsou tady ještě jiné odpovědné zdroje zahraniční politiky mimo vládu. Že vláda je zodpovědná, o tom nemůže být pochyby, to stojí v Ústavě. Ale tak jak je to zde formulované, to napovídá, že by byly ještě jiné zdroje. A o tom by stálo za to se jednou pobavit.

Děkuji mnohokrát.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní má slovo paní poslankyně Černochová. Připraví se pan poslanec Bohuslav Svoboda.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, programové prohlášení vlády, která dnes žádá o důvěru, je bohužel všechno, jen ne programem. Proč? Protože nic neříká. Neříká nic konkrétního, neříká nic měřitelného, neříká nic hodnotitelného a je dokumentem, který neobsahuje žádné termíny ani konkrétní úkoly. Programové prohlášení otázky pokládá, místo aby na otázky odpovídalo a navrhovalo řešení. Takže je namístě klást otázky také.

Premiér se nám bude snažit ukázat, jak návratem k socialismu zajistí dobře fungující stát. Protože se ani odborníci neshodnou, jestli jde o vládu pana Babiše, nebo pana Sobotky, a u vlád bývá zvykem, že mají své přízvisko, říkejme jí třeba vláda socialistická. Tato vláda bude zvyšovat sociální transfery a výdaje ve všech oblastech, ať to stojí, co to stojí. Podpory všeho druhu porostou, stejně jako platy všech, zdravotnické poplatky se zruší a slušné státní důchody budou úplně pro všechny. Jak ale těmto slovům uvěřit, když vývoj ve většině evropských zemí kolem nás jde zcela opačným směrem? K větší zodpovědnosti lidí za své zdraví, stáří i sami za sebe obecně. Zcela nevěrohodně se zde navíc tvrdí, že zrušení poplatků a jejich výpadek navíc nebude nikomu a nikde chybět. Například miliardové výpadky v příjmech nemocnic prý pacient nepozná.

Zkuste ještě dneska, pane premiére, zavolat libovolnému řediteli libovolné nemocnice a zeptejte se ho, jak to vidí oni. Už váš předchůdce pan premiér Špidla tvrdil, že zdroje jsou. Neřekl nám ale kde a vy přesně jdete v jeho stopách. Slibujete lidem nesplnitelné, stravou počínaje a zdravotnickými službami konče. Nic se v nemocnicích nezhorší. Platy lékařů se dokonce zvýší a navíc nebudou ani platit vyšší daně. Všichni budou spokojeni. Prostě socialistický ráj v zemi, kde zítra znamená včera.

Genderově vyvážené programové prohlášení jsme již probrali. Nyní mi dovolte trošku jiné jazykové okénko, a to v předposlední prioritě vlády, posílení kontroly zpravodajských služeb. O ostudě s chybami ve jmenování ministrů už tady mluvil pan poslanec Koubek, nebudu to opakovat, ale tohle je skutečně perla všech perel.

Posílení parlamentní kontroly zpravodajských služeb České republiky. Tak začíná ten odstavec. Končí touto větou, která by se možná měla někde vytesat: Zákon zavede dvoustupňový systém kontroly, proto bude kromě zřízení kontrolních orgánů v Poslanecké sněmovně České republiky zřízen i od Parlamentu České republiky odvozený expertní kontrolní orgán složený z důvěryhodných, bezpečnostně prověřených a veřejností respektovaných občanů. - Možná, jestli to, vážená budoucí vládo, nevíte, Parlament je Parlament, má dvě komory, horní a dolní, a jedné se říká Poslanecká sněmovna a jedné Senát, takže skutečně věta, že "zákon zavede dvoustupňový systém kontroly, proto bude kromě zřízení kontrolních orgánů v Poslanecké sněmovně ČR zřízen i od Parlamentu ČR odvozený expertní kontrolní orgán", myslím, že jsme se v tomto překladu ztratili úplně všichni a jenom to vypovídá o nízké kvalitě nejenom jazykové úpravy, stylistické úpravy, ale i úpravy gramatické.

Rovněž mě velmi zaujala kapitola Ministerstva vnitra. Policistům a vlastně všem příslušníkům se zvednou platy a zároveň se sníží jejich úvazky o 150 hodin. Přijmou se noví příslušníci, kteří budou více a radostněji bojovat proti všem nešvarům. Hurá!

Četl jste kapitolní sešit Ministerstva vnitra, pane premiére, nebo to také bylo na vás dlouhé? U vás mám naději, že jste alespoň jako bývalý ministr financí snad rozpočet četl, takže víte stejně jako já, že tady zdroje nejsou a nebudou. Ale socialistická vláda se vlastně nemusí zabývat nějakými poučkami, možná se jimi zabývat ani nesmí, aby nebyla obviněna ze zpátečnictví, a takové ty floskule o tom, že se mohou utratit pouze tolik peněz, kolik mám, tak tady zřejmě neplatí.

V tomto programovém prohlášení se píše, že chcete zkoumat otázky efektivity a výkonnosti Policie České republiky. Vše už ale tady bylo před lety zodpovězeno a legislativně ošetřeno v reformě Policie České republiky naší vlády. Navíc tato byla prosazena souhlasem napříč politickým spektrem i s vašimi hlasy, odkomunikována byla s policií i se všemi relevantními odborníky. Rozumím tomu, že slovo reforma v lidech, a přiznám se, že i ve mně, trošku vzbuzuje averzi. Ale proboha, proč donekonečna měnit něco, co funguje, a vystavovat příslušníky bezpečnostních sborů nejistotě, že se ten či onen útvar zase poslučuje, případně nějaký nový zřídí? V čem tedy chcete, pane premiére, docílit větší efektivity u Policie České republiky? Sedmdesát sedm sekretariátů Policie České republiky se vším všudy, myslím tím od vozidel po sekretářky, bylo již před lety nahrazeno čtrnácti krajskými ředitelstvími. Kopírovala se tím vlastně ta příslušenství ke krajům, pro které jste jako sociální demokraté velmi horovali, a to vše se provádělo ve prospěch zejména uniformovaného výkonu služby. Tisíce policistů ve výkonu. To snad i největší nepřítel pravicových vlád musí vědět, že se skutečně v našich ulicích odehrávalo, a když se mě někdo zeptáte na konkrétní případ na čem, tak vám mohu říct, že dlouholetý a dramatický pokles počtu usmrcených a zraněných například u dopravních nehod je toho skutečně hmatatelným důkazem, že tady se v této oblasti díky těm změnám toho změnilo hodně k lepšímu.

Pokud ovšem budoucnost, pane premiére, spatřujete v totální centralizaci všech procesů, v naprostém popření subsidiarity a odpovědnosti konkrétních vedoucích na všech nižších úrovních řízení, tak nám to prosím řekněte a sdělte nám také prosím, kdo v tomto totálně centralizovaném a demotivujícím nevýkonném modelu bude hrát onu slavnou vedoucí úlohu.

Jistě se mi nedivíte, že se ptám, zda bude vaše vláda dodržovat rozpočet a rozpočtový výhled kapitoly 314 Ministerstvo vnitra na léta 2015-2016. Už jsem o tom tady mluvila při schvalování rozpočtu. Všichni vládní poslanci na rozdíl od nás, opozičních poslanců, jste pro tento rozpočet hlasovali. Ignorovali jste naše připomínky, protože bohužel opozice ve vašem pojetí vládnutí je obtížným hmyzem, který je třeba umlčet, byť řada i vašich opozičních poslanců za mnou chodila a říkala, že mám pravdu. Víte o tom, že v příštím roce budou muset být ušetřeny v rozpočtu Ministerstva vnitra zhruba tři miliardy? Ptám se tedy, v jakých oblastech rozpočtu Policie České republiky, případně Hasičského záchranného sboru, budou prováděny škrty.

O tom, že platí zákon o úřednících územních samosprávných celků, snad většina z vás ví, ale ptám se tedy, proč jste v programovém prohlášení vlády měli takovou pěknou větu o tom, že jim musíte zajistit zvláštní vzdělávání. V tom zákoně, který platí, tuším, kolem osmi let, možná už je to přes osm let, čas letí rychle, tak samozřejmě v tomto zvláštním zákoně vzdělávání zajištěné mají. Vy jste si to pravděpodobně spletli se služebním zákonem, který se však úředníků vyšších územních samosprávných celků, pane premiére, netýká.

Velmi mě zarazilo, že ve vašem programovém prohlášení vůbec nezmiňujete drogovou problematiku. Já osobně tuto považuji za jednu z nejzávažnějších hrozeb současnosti, ale dobře, rozumím, že to možná není téma na samostatný odstavec. Stačí mi krátká odpověď. Represe, nebo prevence.

Co ale za rozhodně důležité téma, které hýbe dnešním globalizovaným světem, považuji, je azylová a imigrační politika. Kde se o vašich plánech něco dočtu? Nebo to, pane premiére, mám brát tak, že vaše vláda na tuto oblast nemá vůbec žádný názor, nebo se ho tady před námi takříkajíc žinýruje prozradit, aby ten názor nemohl být zpochybňován, jestli je politicky, evropsky či jinak korektní, či nikoliv? Skutečně, obávám se, že situace, zejména v těch evropských zemích, které bývaly bývalými koloniemi, graduje stran imigrantů a nevyhneme se tomu ani ostatní země v Evropě. V posledních dnech jsme zažili referendum ve Švýcarsku, víme jak dopadlo - a naše vláda o imigrační a azylové politice cudně mlčí. Něco je tedy špatně.

Po premiérovi socialistovi je zde však ještě jeden, druhý tak trochu premiér, momentálně jenom vice, pan ministr financí, ne na pláži, za mnou, mi tady napovídá. A jako úspěšný podnikatel a miliardář snad ani nemůže být podezírán... (Obrací se k vicepremiérovi Babišovi.) Já vám lichotím, pane ministře, právě v tuto chvíli, tak mě zkuste nechat domluvit. Děkuju. Jako úspěšný podnikatel a miliardář snad ani nemůže být podezírán ze socialistických nálad a choutek, a není pochyb o tom, že faktický program vlády, bude-li ji chtít udržet, bude vycházet z mantinelů a limitů stanovených jím, tedy ministrem financí.

Nechci být nepřátelská, ale moc vás prosím, už nikdy neříkejte, že nikdy nebudete rozpočet číst. Jste ministr financí, jste člověk, který nese za tento resort odpovědnost, a přestože všichni víme, že ne každý z nás může rozumět všemu - a vy máte možnost na rozdíl od nás řadových poslanců mít poradce, my máme pouze asistenty -, tak považuji za méně zdvořilé, když toto někdo veřejně prohlásí. A myslím, že to bylo zbytečné a že to vyvolalo celou vlnu emocí i v této Sněmovně.

Vždycky jsem sdílela názor, proč vymýšlet vymyšlené, proč se trápit psaním některých legislativních norem, když už si některá okolní země dala tu práci a funguje jim to. Nemám nic proti našim východním sousedům, ale opravdu se v Evropě nenajde jiná země než Slovensko, kterou bychom mohli, měli brát za vzor normotvorby? Oba šéfové vlády, jak pan Sobotka, tak pan Babiš, jsou zcela oslněni recepty slovenských kolegů. Správnost slovenské cesty zdůrazňují ve všech ohledech našeho budoucího žití a bytí. Možná minimálně jednomu z nich unikl dost podstatný fakt a nepoložil si otázku: Proboha, když je to tam tak super, proč se tedy tolik Slováků stěhuje k nám? Prosím bez ironie - proč? Komu fandíte v hokeji, pane Babiši?

Ve své fantazii si právě teď představuji dvě hesla z vašich předvolebních billboardů pod sebou. První heslo: Zajistíme dobře fungující stát. Druhé heslo: Chceme stát řídit jako firmu. Mimochodem, na právech se od zkoušky vyhazovalo, když někdo řekl místo podnik firma. Firma je pouze obchodní název, jako je například Agrofert. Podnik jako věc hromadná je takzvaný závod. Ale asi hezky znělo vašim píáristům slovo firma, nebo co čert nechtěl, mohl v tom být nějaký freudovsky předurčený budoucí vývoj naší země.

Už končím. Asi nikoho nepřekvapím, když v závěru svého závěru řeknu, že socialistickou vládu nepodpořím. Nehodlám však být poslankyní, která by měla jenom plnou pusu destrukce, kritiky a řečí. (Na okamžik vypadl mikrofon.) - Už jste mě odpojili?

Dokážu podpořit nesocialistické návrhy (hlasitý potlesk hlavně ze střední části sálu) z pera vládní koalice tehdy, když budou smysluplné a když si jako vláda a poziční poslanci uvědomíte, že opozice není, paní ministryně, páni ministři, pane premiére, že opozice není nepřítel státu ani jednotlivých vás, ale útvarem v parlamentarismu, který chce říct svůj názor a občas vás i jeho obhajobou prostě přesvědčit, že je třeba lepší než ten váš. A na tom není nic špatného.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan ministr Babiš.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Kolegyně, kolegové, já bych velice stručně reagoval. Já fakticky ten rozpočet 2013 už nebudu číst, to po mně nechtějte, těch 900 stran, není to možné. 2014, pardon, omlouvám se. Ale já aktivně budu sestavovat ten 2015. A když jsem včera náměstkům říkal, že bych chtěl top 40 nákladů jednotlivých ministerstev, tak mi vůbec nerozuměli, nevěděli, co to je. Každá ta firma, nebo podnik, nebo resort má nějaké náklady a já bych to rád viděl až do detailů. Marketingové náklady, PR agentury, reklamy, sponzoring sportu a všechno možné. Takže já určitě slibuji, že rok 2015 budu aktivně dělat, ten rozpočet, takže ho budu sestavovat s mým kolektivem, takže určitě ho budu taky číst. Takže se omlouvám, že ten 2014, který vlastně nikdo nedělal, ten rozpočet, tak jsme ho schválili, protože jsme neměli jinou možnost.

Ohledně imigrace. Není to samozřejmě moje téma, ale určitě paní poslankyně má pravdu, že proč na Moravě je zaměstnaných tolik Slováků a proč pracují v restauracích a v maloobchodu a proč všude ve stavebních firmách jsou samí Ukrajinci. To je určitě velké téma v souvislosti s tou zaměstnaností. A to by bylo zajímavé vlastně o tom si promluvit, proč to tak je, a tak dále. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Bohuslav Svoboda. Připraví se paní poslankyně Soňa Marková.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážený pane předsedo, vážený nepřítomný pane premiére, vážená nekompletní vládo, dámy a pánové. Když jsem dnes ráno vycházel sem do Poslanecké sněmovny, uvědomoval jsem si, že jdu dělat zvláštní činnost. Jdu vyslovovat někomu důvěru. To slovo důvěra v sobě implicitně obsahuje to, že se budu rozhodovat, že někomu věřím. Když jsem tady poslouchal dneska celý den všecko, co tu zaznělo, slyšel jsem celou řadu věcí. Velmi málo se hovořilo o důvěře. Já jsem si pochopitelně vědom toho, že vládní program obsahuje celou řadu velmi zajímavých a dobře znějících věcí, ale to mně navodilo otázku, jestli v tomto případě to slovo důvěra nesouvisí také se slovem důvěryhodnost. Jestli to všechno, co tam je, je důvěryhodné. Jestli vláda bude schopná to zrealizovat. Jestli tedy ta její důvěra se nerozplyne v tom, že to, co slibuje, není důvěryhodné.

Veškerá má životní činnost, odborná, manažerská, politická, mě poučila o tom, že v každém systému je rozhodující ten, který je tím hlavním, tím rozhodujícím. V případě vlády je to tedy premiér. A proto se dál budu zabývat otázkou, jestli jeho osoba ve mně vzbuzuje takovou důvěru, abych ji mohl dát celé vládě.

Před čtyřmi lety jsem vstoupil do politiky, protože jsem měl potřebu pokusit se o změnu poměrů, které panovaly na pražské radnici. Můžete si myslet, že jsem nebyl úspěšný, ale vždy jsem se snažil o to, aby politika byla čistější, férovější, aby se nezapomínalo na etický rozměr politiky. Snažil jsem se v Praze ODS očistit od podivných politických podnikatelů a zákulisních hráčů a myslím si, že se mi to celkem podařilo.

Nicméně pokud se dívám na současnou vládu, musím se sám sebe ptát, zda podobní lidé, podobní loutkáři, dnes nestojí za touto vládní koalicí, zejména pokud se jedná o pana premiéra Sobotku. Měli bychom se ptát, kdo je jeho mužem v pozadí, kdo stojí za jeho vzestupem a kdo bude pravděpodobně stát i za jeho pádem, tak jak už to v životě bývá.

Pro to, aby bylo zřejmé, kam směřuji, se musím nejdřív vrátit do roku 1997, kde se sociální demokraté, nebo aspoň někteří představitelé této vládní strany, podíleli na tom, že skupina kolem Viktora Koláčka ovládla za peníze dolů majoritní podíl akcií OKD. Mimochodem, do představenstva této firmy se dostal z vůle nájezdníků např. tehdejší místopředseda ČSSD Vladislav Schrom. To je sice minulost, která nikoho z vás nemusí zajímat, ostatně nezajímá ani policii, protože policie se zajímá o jinou část příběhu, o prodej zbytku podílu, zhruba 47 % z roku 2004, v té době, kdy současný premiér této země byl ministrem financí a měl zodpovědnost za prodej státního majetku. Z titulu své funkce byl i předsedou prezídia na Fondu národního majetku. A dnes se má situace tak, že již dvěma vysokým úředníkům Fondu národního majetku bylo sděleno obvinění za to, že prodali podíl v OKD velmi levně. Ale oni sami by nic bez rozhodnutí Ministerstva financí a vlády České republiky prostě nemohli. Tím, kdo měl tenkrát rozhodující slovo, byl bezesporu Bohuslav Sobotka. Ano, všichni tehdy věděli, že hybatelem věcí není nikdo jiný než mladý, nadějný a všehoschopný Stanislav Gross. To však dnes panu premiérovi nepomůže. Ten prodej byl totiž podezřelý od samého počátku. Privatizace OKD je prostě jednou z nejostudnějších privatizačních kauz Česka. Bohuslav Sobotka se ze své politické zodpovědnosti na ní v žádném případě nevyvlékne. Na počátku byl totiž jeho podpis. I proto musí současný premiér zcela jasně vysvětlit svůj vztah k Advokátní kanceláři Prokop (Pokorný?), Wagner a partneři. A zejména pak k panu Pokornému, který pana Sobotku údajně zaměstnal jako koncipienta. Nicméně pan Sobotka to raději ve svém oficiálním životopise neuvádí.

Veřejně žádám pana premiéra, aby vysvětlil svůj vztah s panem Pokorným. Jde o toho pana Pokorného, který se podílel na mnoha privatizacích a zastupoval budoucí majitele státního majetku. Je opravdu zvláštní shodou náhod, že se pan Pokorný podílel na privatizacích vždy, když jeho dobří přátelé vedli tuto zemi, jmenovitě tedy pan Gross a Sobotka.

Pane premiére, vysvětlete mi svůj vztah k panu Pokornému. Musíte nám říci, zda pan Pokorný není zákulisním hráčem sociální demokracie. Musíte nám rovněž říci, zda jste byl vy osobně dva roky zaměstnán v Advokátní kanceláři Pokorný, Wagner a partneři. Pokud ano, proč to neuvádíte ve svém oficiálním životopise. Pane premiére, musíte jednoznačně vyvrátit všechny spekulace ohledně grossovsko-sobotovské privatizační kliky, o které si zpívají už vrabci na střeše. Tato vláda vypadá zatím spíše jako vláda střetu zájmů než jako vláda, která by měla odpovědně spravovat tuto zemi. Žádám vás, pane premiére, odpovězte mi na moje otázky, ať se mohu řádně rozhodnout, když budu vyslovovat někomu důvěru.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Další přihlášenou do diskuse je paní poslankyně Soňa Marková, připraví se pan poslanec Alexander Černý.

 

Poslankyně Soňa Marková: Hezký večer, dámy a pánové, vážený pane předsedo, vážená vládo. Dovolte mi, abych zde krátce přednesla stanovisko Komunistické strany Čech a Moravy k prohlášení vlády a abych se dotkla oblasti zdravotnictví.

V úvodu svého programového prohlášení se vládní koalice hlásí ke konci poplatků. Při schvalování návrhu na zrušení poplatků z dílny KSČM v rámci projednávání sněmovního tisku číslo 10 však ministr zdravotnictví vyslovil důrazný nesouhlas s tímto návrhem a celá vládní koalice hlasovala proti. Vypadá to, že poplatky zatím byly využity spíše jako populismus pro získávání voličů před volbami. Zároveň tím také vládní koalice dala jasně najevo, že zřejmě nebude podporovat návrhy KSČM, i když budou a jsou v souladu s jejich programem.

Přesto lze konstatovat, že priority Ministerstva zdravotnictví odpovídají některým bodům programu KSČM. Oproti koaliční smlouvě se již neobjevuje věta o ochraně života od početí až po přirozený konec, která ve svém důsledku popírala jednu ze základních lidských svobod. Znamenala by také snahu o nežádoucí změnu postoje České republiky k problematice umělého přerušení těhotenství a popření práva ženy rozhodovat o svém těle. Zároveň ale oproti koaliční smlouvě chybí v programovém prohlášení vlády tolik potřebné navyšování platů zdravotníků, především u sester, záchrana panem Hegerem zdevastovaného českého lázeňství a bonusové programy za prevenci. Chápu ale, že se do programového prohlášení vlády nevejde vše. Vláda sociální demokracie, hnutí ANO a KDU-ČSL ale bohužel neřeší ani tolik potřebný odkup pohledávek zdravotních pojišťoven, především VZP. To bylo ministrem financí dokonce přímo odmítnuto. Stejně tak nemluví o nutných opatřeních ke zrovnoprávnění podmínek pro všechny zdravotní pojišťovny. VZP, která dlouhodobě platí za péči o své pojištěnce více než ostatní oborové zdravotní pojišťovny, dlouhodobě také doplácí na nerovnoprávně nastavené podmínky.

V programu pak úplně postrádám snahu řešit již mnoho let bolavý problém rozvoje koncepce dlouhodobé péče a koordinace sociálních a zdravotních služeb. Úplně tak chybí závazek k vypracování zákona o dlouhodobé péči ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí tak, aby zdravotnictví již konečně přestalo suplovat sociální systém. Nová vláda také, aspoň podle předloženého vládního prohlášení, nepamatuje na realizaci velmi potřebné koncepce hygienické služby, ale také na výraznější podporu primární prevence. Stále totiž platí, že jedna koruna vložená do prevence znamená úsporu tří korun.

Je také škoda, že nová koaliční vláda neklade velký důraz na prospěšnou a pravicovými vládami přerušenou debatu Ministerstva zdravotnictví se stavovskými organizacemi, odbory, odbornými společnostmi a hlavně také pacientskými organizacemi. KSČM nicméně vítá deklarovaný princip solidarity zdravých s nemocnými i úsilí o vytvoření předvídatelného, stabilního a průměrným nákladům odpovídajícího systému úhrad zdravotní péče. Zde mi chybí jen jasný názor na nákladnou léčbu, např. biologickou nebo protonovou.

Zcela správně se mluví o velké bolesti let minulých, tedy o nutnosti zavedení principu za stejnou péči stejná úhrada. Pravidelná valorizace plateb za státní pojištěnce zcela jistě přispěje ke stabilizaci systému veřejného zdravotního pojištění a vrátí odpovědnost státu za oblast zdravotnictví, která je dána Ústavou České republiky.

Za absolutně nedostatečný a k systému neodpovědný přístup však považuji avizované snížení sazby DPH pouze na léky. Je vážnou chybou neřešení sazby DPH jako takové. Ve zdravotnictví totiž znamená každé zvýšení DPH o jeden procentní bod zhruba minus 4 mld. korun pro systém veřejného zdravotního pojištění a v podstatě tak tím zvyšováním došlo k tunelování systému veřejného zdravotního pojištění státním rozpočtem.

K úsporám veřejných financí by přispěl jistě i návrh, který dlouhodobě prosazovala KSČM, tedy jedna zdravotní pojišťovna s důslednou kontrolou toku vynaložených veřejných peněz. Trochu obavy mám z avizované významné úspory systému především v nákladech na léky a zdravotnické prostředky, protože chybí konkrétnější návrh, jak toho dosáhnout. Bude se tak dít formou snížení úhrad, nebo dokonce vyřazením úhrad z veřejného zdravotního pojištění, jak se to dělalo v nedávné minulosti? Další zvyšování spoluúčasti pacientů je totiž pro KSČM naprosto nepřijatelné.

Za problematický pak považuji bod týkající se transparentního a kontrolovatelného systému hospodaření s veřejnými prostředky prostřednictvím povinného zveřejňování smluv zdravotních pojišťoven s poskytovateli péče a smluv veřejných nemocnic se svými dodavateli. Nevím totiž, co se myslí pod pojmem veřejná nemocnice. Vždyť většina nemocnic v krajích jsou obchodními společnostmi a některé mají i soukromého vlastníka. Bude se to tedy týkat pouze fakultních nemocnic?

Neobnovení tzv. regulačního poplatku za hospitalizaci a zrušení poplatku za recept a u lékaře je zcela jistě krok správným směrem, nikoli však ponechání poplatku na pohotovosti především z důvodu zvýšení mnohem dražších výjezdů zdravotnické záchranné služby. Proč se ale musí čekat až do roku 2015 a proč mají být kompenzovány výpadky příjmů pouze ze státního rozpočtu? Právě zde postrádám důležité opatření v podobě trvalého zrušení - trvalého zrušení - stropu na pojistné u nejbohatších příjmů, které navrhovala a stále navrhuje KSČM.

Vláda také prohlašuje, že důsledně oddělí vlastnictví zdravotních pojišťoven a zdravotnických zařízení a zamezí jejich vzájemnému ovládání nebo ovládání třetí osobou. Jen připomínám, že vlastnit současně zdravotnická zařízení a zdravotní pojišťovnu je zákonem zakázáno, ale např. v případě jedné soukromé zdravotní pojišťovny to nebylo v minulosti respektováno a pravicové vlády to přehlížely.

Jsem ráda, že má dojít k posílení státního dozoru nad toky zdravotního pojištění a fungování pojišťoven, ale důležité je jak. Bude se tak dít vytvořením nového úřadu, nebo to pouze připadne jako úkol NKÚ? A nebylo by lepší kontrolovat pouze jednu pojišťovnu, jak už jsem se zmínila, jak od roku 2005 navrhuje KSČM?

Samostatnou kapitolou je uváděná kontrola státu nad zaváděním DRG a přenesení odpovědnosti na Ministerstvo zdravotnictví. Systém úhrad podle DRG však není samospasitelný, viz zkušenosti z Německa, Rakouska a dalších srovnatelných zemí. Je třeba dopracovat systém úhrad jako takový, např. v oblasti dlouhodobé a zdravotně sociální péče. Také posílení efektivity Státního ústavu pro kontrolu léčiv, jeho lékové politiky a cenotvorby s cílem zajistit lepší dostupnost pro občany lze přivítat. Ale chybí např. jasný zákaz reexportu léků.

K zákonu o neziskových nemocnicích chci nové vládní koalici jenom připomenout, že tento zákon je možné jen tzv. oprášit. Návrh KSČM a sociální demokracie byl již jednou schválen, ale zvůlí pravicové vládní koalice nebyl naplněn a následně v minulém volebním období dokonce zrušen.

Závěrem chci konstatovat, že cíle a programové priority v oblasti zdravotnictví jsou v zásadě z pohledu KSČM akceptovatelné a jediným drobným, v uvozovkách, problémem bude jejich konkrétní naplnění tak, aby bylo zachováno základní právo občanů České republiky na kvalitní potřebnou zdravotní péči bez ohledu na naditost či hubenost jejich vlastní peněženky.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v lavicích KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Dalším přihlášeným je pan poslanec Alexander Černý, připraví se paní poslankyně Kateřina Konečná.

 

Poslanec Alexander Černý: Vážený pane předsedo, vládo, dámy a pánové, projednáváme bod 60, který se jmenuje Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry, nicméně vesměs se bavíme i o tomhle padesátistránkovém sešitku, kde tři pětiny jsou koaliční smlouva a dvě pětiny programové prohlášení vlády. Nikdo nás nenutí, abychom se bavili o programovém prohlášení vlády, je to jakýsi zvyk, úzus, že vláda něco předkládá, i když si myslím, že ne všechny zvyky je nezbytně nutné vždycky dodržovat. Asi by dnes bylo lepší, kdyby nic takového nebylo. Ale už se stalo, programové prohlášení máme před sebou, tak nám nezbývá, než se k tomu aspoň trochu vyjádřit.

Já bych chtěl učinit několik poznámek na adresu Ministerstva obrany. Je trošičku, řekl bych, příznačné pro tento resort, že ve chvíli, kdy jsme si našeho kolegu pana Hamáčka téměř jednomyslně zvolili předsedou Sněmovny, a tím pádem už se logicky nemohl stát ministrem obrany, na což se dlouhou dobu připravoval, tak jako kdyby ztratili koaliční partneři o ten resort zájem. Bylo docela patrné, ač je to s podivem, protože silová ministerstva obvykle bývají v centru pozornosti při koaličních vyjednáváních, tak resort obrany jako kdyby zůstal někde na konci a ten zájem prostě nebyl. Tím, že jste se tak chovali k tomuto resortu, tak jsem si kladl otázku, jestli je to jenom tím, že horký adept na ministra obrany zastává jinou funkci a není tím pádem k dispozici, anebo jestli je v tom ještě něco.

Resort obrany nemá nejlepší pověst, to je bezesporu všem známo. Nikdo ho nechtěl asi proto, že si uvědomuje, že to, co všechno by se tam mělo řešit, bude vyžadovat obrovské nasazení. Navíc tento resort měl docela smůlu na některé ministry, kteří stáli v minulosti v jeho čele, tedy v nedávné minulosti v jeho čele. Nebudu vzpomínat na všechny, ale jen si vzpomeňte např. na pana exministra Tvrdíka, který přišel s projektem několika M a chtěl armádu menší, potom ještě menší, a jeho následující kolegové to dotáhli do takové dokonalosti, že dnes už máme armádu prakticky nejmenší na počet obyvatel v rámci Severoatlantické aliance, už to snad méně ani nejde. Další ministr, nebo ministryně, chcete-li, ať to prostřídám, ať mně kolegyně nevytýkají, že nedodržuji genderový přístup, ta netroufám si tvrdit, jak dobře zpívala, ale vím, že se např. jednání výboru pro obranu raději vyhýbala. A jak to skončilo, pravděpodobně všichni máme ještě docela v paměti. Další ministr, pro změnu z ODS - tedy tím chci naznačit, že je úplně jedno, z jaké byl ten předchozí ministr strany -, pan kolega Barták, ten projevil zas tak ohromné obchodní nadání, až to skončilo zase, jak to skončilo.

Ale něco společného ti ministři měli. Já si dodnes pamatuji, že u tohohle pultíku téměř všichni začínali slovy: Musíme udělat pořádek v resortu. Musíme to chybějící dno, o kterém tady už dnes byla řeč, něčím nahradit. A musíme začít šetřit. Musíme zabránit tomu, aby se v resortu tak nehorázně kradlo.

No, zatím se to, pravda, moc nedařilo. Ještě donedávna. A když k tomu připočtete, že ani ruka Páně, tedy rozpočet České republiky nebyl příliš štědrý v posledních letech, tak se z toho vytvořila jakási vnitřní ztráta, vnitřní deficit, a je úplně jedno, jestli je to pod sto miliard, nebo nad sto miliard, no prostě obrovská ztráta, kterou bude jen velmi těžko nahradit. Armáda díky tomu ztratila některé schopnosti. Tím neustálým zmenšováním a omezováním svých vlastních schopností se dostala do situace, že v legislativě, kterou jsme měli předloženu na tuto schůzi a pan ministr Stropnický ji stáhl, pokud vím, tak v těch zákonech se v důvodových zprávách několikrát objevovala formulace typu "armáda už prakticky ztratila schopnost bránit svou vlast", což je tedy její prvořadé poslání.

Nyní tedy k programovému prohlášení vlády. Chápu, že v tak malém rozměru na půl stránky nejde vyjádřit priority, nejde vyjádřit to nejpodstatnější. Ale opravdu mě trochu zarazilo, když čtu: Resort Ministerstvo obrany, strana 15: Prvořadým úkolem vlády je provést celkovou analýzu hospodaření, audit jednotlivých agend. - Zdůrazňuji, že na audity a na dělání pořádku v resortech už tady několik ministrů docela tvrdě narazilo a nedopadli dobře. Budu držet palce panu ministrovi, aby se nezařadil do plejády těch, kteří neuspěli v této snaze. Ale formulovat to jako prvořadý úkol vlády v tomto resortu mi nepřipadá příliš šťastné. Jsem totiž přesvědčen o tom, že prvořadým úkolem vlády by mělo být zvýšit obranyschopnost Armády České republiky, posílit obranyschopnost. My totiž máme za sebou několik let, které v literatuře označují mnozí jako třeba "proces afghanizace", kdy jsme budovali armádu takovým způsobem, aby byla schopna dostát závazkům v rámci Aliance, nicméně personálně, materiálně ani technicky se už nedostávalo prostředků na to, aby se mohlo věnovat dost na obranu.

V předloženém programovém prohlášení je podmíněně o těchto věcech zmínka. Tedy bude-li to možné, budeme rozvíjet. Bude-li to možné, budeme financovat. A to opravdu není to, co jsem očekával od programového prohlášení, když už je. Doufal jsem tedy, že bude daleko větší razance právě na tyto body.

V této souvislosti mi nezbývá než pochválit programové prohlášení za jednu zcela konkrétní větu, a sice že zajistí, že zajistí obranu vzdušného prostoru České republiky vlastními prostředky. Výborně. Vzdušný prostor není sice úplně všeobjímající, nicméně aspoň něco. Chtěl bych jenom upozornit, že zajistit obranu vzdušného prostoru neznamená vyřešit jen problém gripenů. Je to daleko složitější problém a v některých oblastech to bude finančně extrémně náročné. Znovu opakuji: Nemluvím teď o gripenech. Nicméně děkuji alespoň za tuto větu v programovém prohlášení.

To, co mě vrátilo na zem, byla poslední věta, která v té původní verzi někdy z poloviny minulého týdne ještě nebyla, a sice že budou předloženy dva základní koncepční materiály - Dlouhodobý výhled pro obranu do roku 2030 a další koncepční materiál a to je koncepce výstavby Armády České republiky. Armáda České republiky už těch koncepcí opravdu zažila strašně moc. V podstatě každá koncepce znamenala další, řekl bych, devastaci schopností armády. Já se budu moc modlit za to, aby tyto koncepce byly opakem. Aby se opravdu podařilo nastartovat to, co armáda nutně potřebuje, to je dlouhodobé plánování, stabilitu v resortu. Ale hlavně - aby se současná vláda pokusila o to, co ty předchozí trestuhodně zanedbávaly, to znamená, aby změnila onen poměr, který věnovala našemu působení směrem ven vůči tomu, co se dávalo na zajištění obranyschopnosti.

Budu fandit panu ministrovi v jeho snaze o to udělat pořádek v resortu. Budu mu fandit, pokud bude obranyschopnost České republiky posilovat. Tím neříkám, že se na ostatní oblasti má vykašlat, to rozhodně ne. Skoro bych řekl ano, ale to se nemůže, takže říkám dobře, jo. Jo, ano, ano je už obsazené, ta zkratka nebo slovní spojení se už nedá takhle bezelstně používat.

Nezbývá mi než konstatovat, že by bylo lepší, kdyby programové prohlášení nebylo, ale když už je, budu se těšit, že alespoň to, co je v něm obsaženo, bude naplněno. A pokusíme se jako představitelé opozice pohlídat, abyste na některý ze svých slibů nezapomněli. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Další přihlášenou je paní poslankyně Kateřina Konečná. Připraví se pan poslanec Jan Zahradník. Paní poslankyně, prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane předsedo. Vážení ministři, ministryně, kolegové, kolegyně, na počátku mi dovolte konstatovat: Nic se nemění. A tato vláda navazuje na řadu svých předchůdců. Na počátku svého programového prohlášení sice vláda bombasticky uvedla, že povede Českou republiku na základě sociálně a ekologicky orientovaného tržního hospodářství, jenže o pár řádek níže mezi hlavními prioritami vlády neuvedla vůbec nic, co by se životního prostředí týkalo. Současná vláda tak ukazuje jediné, že jde ve stopách svých předchůdců, a tím bylo a bohužel i je ignorování zlepšování životního prostředí minimálně mezi hlavními prioritami vlády.

Nyní si vezměme programové prohlášení v části, kde jsou konkrétní resortní priority Ministerstva životního prostředí. Jistěže mezi resortní priority v novém vládním období patří novela zákona o posuzování vlivu na životní prostředí. Ono totiž vládě nic jiného nezbývá, neboť nám Evropská komise vyhrožuje infringementem, který může skončit až zastavením čerpání evropských fondů. Takže toto v programovém prohlášení být muselo, ať by nyní za mnou seděl téměř kdokoliv. A hlavně je nutné velmi rychle učinit kroky, které povedou k realizaci slíbeného opatření. Příprava zákona občas může trvat i tři čtyři roky a ty vážně jako republika nemáme.

Také Nová zelená úsporám jistě správně patří mezi vládní priority. Ovšem to není nic nového a objevného. To měli v programu i předchozí ministři životního prostředí. Zde jsem spíše zvědavá, jak si nové vedení ministerstva poradí s administrativou programu, protože to byla jeho největší slabina v letech minulých. Stejně tak pokud vláda mluví o zjednodušení administrativní náročnosti pro operační program Životní prostředí, lze konstatovat snad jen tolik, že po zkušenosti z minulosti by zde možná daleko více jako první krok prospělo, aby dopisy adresované ať už Státním fondem životního prostředí či Ministerstvem životního prostředí sobě navzájem nešly po Praze až tři měsíce a aby návrhy na nové výzvy z operačního programu Životní prostředí neležely na stolech náměstků či ministrů životního prostředí půl roku a více.

Jsem ráda, že vláda za svou prioritu po dlouhé době považuje ochranu povrchových vod a zadržování vody v krajině a především ochranu půdy. Tím také doufám, že už nepřipustí jakékoliv změny v zákonu o zemědělském půdním fondu a že snad konečně skončí doba ničení a zastavování úrodné půdy a nehospodárného zacházení s vodními zdroji.

Ovšem co mě nejvíc zklamalo? Je to bod priorita Ministerstva životního prostředí týkající se zákona o odpadech. Pane ministře prostřednictvím předsedajícího, to opravdu myslíte vážně, že předložíte vládě jen novelu zákona o odpadech, a to až v polovině roku 2016, jak to máte napsáno v programovém prohlášení? Čili nikoliv nový zákon, na který tady čekáme téměř osm let, nový zákon, který by měl upravit nově celou oblast odpadového hospodářství. V programovém prohlášení zmíněný problém přílišného skládkování je sice velmi důležitý, ale rozhodně není jediný, který musí nový zákon řešit. A navíc čemu věřit, chce se mi říct, a to ve chvíli, kdy jste mi před deseti dny na interpelacích slíbil, že nový zákon o odpadech připravíte ve věcném záměru ještě letos, a dokonce že nám jej předložíte do konce prosince i v paragrafovém znění. Je více slovo ministra, či programové prohlášení? A čemu tedy věřit ve chvíli, kdy se podepisuje něco, co jako ministr zodpovědný za tento resort téměř ten samý den řeknete jinak? Kdybyste si totiž dal tu práci a mezi priority Ministerstva životního prostředí zařadil nový plán odpadového hospodářství, a to byste měl udělat urychleně, protože vaši poslední dva předchůdci se na to vykašlali a jen prodloužili platnost předchozího plánu, tak byste věděl, že mnohé segmenty zpracování odpadu mají vážné problémy a bez nového zákona o odpadech nelze najít řešení. Mimochodem, odpadová legislativa je pod velkou kritikou Evropské komise, která žádá urychlenou koncepční legislativní změnu, jinak uvidíme z Evropské unie jen poskrovnu peněz na odpadové hospodářství. A novou odpadovou legislativu také zoufale potřebují obce, města a kraje, aby byly schopny se připravit na nové, již schválené opatření z Evropské unie.

Chce se mi tato oblast shrnout snad jen tak, že v oblasti odpadového hospodářství už nejsme ani v hodině dvanácté, ale několik minut po ní, a i když to není vaše vina, každá další minuta čekání vašeho ministerstva bude znamenat jen průšvih pro české občany a firmy, i ztrátu nemalých finančních prostředků, nehledě na další poškozování životního prostředí.

A teď k ekologickým tématům, která v programovém prohlášení vlády podle mého názoru zcela chybí.

Za prvé je to právní úprava zákona o Šumavě. Před rozporem, který na Šumavě je mezi na jedné straně ekologickými aktivisty usilujícími o nedotčenou přírodu a na druhé straně lidmi žijícími na Šumavě, kteří chtějí žít a využívat okolní přírodu, prostě neutečete. Tento rozpor je třeba řešit a divím se, že to není ve vládních prioritách, zvláště ve chvíli, kdy již z vašich úst slyšíme plán na zřízení nového, pátého národního parku. Nic proti tomu, ale v situaci, kdy máte, pane ministře, nedořešenou situaci na Šumavě, kdy Národní park Krkonoše a Podyjí ani nejsou ukotveny vlastním zákonem, v tomto případě by, dá se říci, možná bylo vhodné se zamyslet nad celou koncepcí národních parků a chráněných oblastí a nejen otevírat témata, co dál vyhlásíte. Stejně tak jako v programovém prohlášení, ani v koaliční smlouvě není slovo o tom, co bude stát dělat a jak vaše ministerstvo vyřeší náhradu újmy z hospodaření v chráněných územích. A že mluvíme v řádech stovek milionů, to víme oba, a stejně tento dlouhodobý problém - ani vidu, ani slechu.

Koncepce a strategie ochrany přírody a krajiny se programovému prohlášení prostě vyhnula, byť se dá podobné téma najít v koaliční smlouvě, ale je to škoda.

V programovém prohlášení dále není zmíněna ani dlouhodobá bolest ministerstva, a to kvalitní kontrola dodržování předpisů ochrany životního prostředí prostřednictvím České inspekce životního prostředí. Tato instituce je dlouhodobě podfinancována a podle toho také vypadají její výsledky. Každý, kdo to myslí vážně a koncepčně s ochranou životního prostředí, se musí soustředit na zlepšení jejího fungování a zlepšování a personální posílení všech kontrolních institucí, které má vaše ministerstvo ve své gesci.

Bez zajímavosti není ani mimoběžnost programového prohlášení a koaliční smlouvy. Logické by bylo očekávat, že obecnější koaliční smlouva bude rozpracována podrobněji v programovém prohlášení, ale tak tomu v tomto případě není. A bylo by zajímavé vědět, co je nadřazené čemu. Například zda vláda bude, nebo nebude mít ve svých prioritách obchvaty měst, neboť v koaliční smlouvě to je, ale v programovém prohlášení to již není, ačkoliv budování dálnic je v programovém prohlášení explicitně vyjmenováno. Není třeba zdůrazňovat, že pro životní prostředí jsou obchvaty měst mnohem důležitější než kilometry nových dálnic.

Mnoho z takto konkrétních závazků z programového prohlášení vypadlo. Zdá se mi, jako by se vláda tak trošku lekla, k čemu se v koaliční smlouvě zavázala. Celkově na mě programové prohlášení působí dojmem narychlo spíchnutého textu, kde se nikdo do hloubky nezajímal o celou komplexnost problému. Toto je s podivem, když vláda byla jmenována tak pozdě a vládní koalice byla známa takřka od voleb, a tudíž měla mnoho času na přípravu textu. To značí snad jen to, že rozpory ve vládní koalici jsou velmi hluboké a tyto rozpory neumožňují popsat mnohé priority dopodrobna. Spíše to vypadá na vládu, která bude hasit jen to nejnutnější a do koncepčních záměrů se bude pouštět jen velmi neochotně.

Vážená vládo, vaše předsevzetí jsou neurčitá a často si protiřečí. Není možné dát důvěru někomu, kdo nemá podle toho, co píše, představu, co s ní bude dělat. Krásných deklarací jsme zažili mnoho a minimálně vaše programové prohlášení ukazuje, že vůbec netušíte, jak je realizovat. Za normálních okolností by se chtělo říct vrátit k přepracování, to zde dnes bohužel nejde. Proto vzhledem k tomu, že myšlenka snad byla dobrá, realizace prozatím za pět, ode mne dnes uslyšíte: zdržuji se. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni. Prosím k řečnickému pultíku pana poslance Jana Zahradníka. Prosím, aby se připravil pan poslanec Jiří Pospíšil.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, já se chci vyjádřit podobně jako paní poslankyně Konečná ke kapitole, která v programovém prohlášení vlády hovoří o životním prostředí. Jako starý učitel jsem tam našel některé chyby, na většinu z nich už tady bylo upozorněno. Jednu z nich, pro nás Jihočechy velmi významnou, zmínil kolega František Laudát - vynechání rychlostní komunikace R3 ze seznamu priorit považuji za pouhé nedopatření, protože, jak dobře víme, dálnice D3 bez tohoto napojení na naše rakouské sousedy z velké části pozbývá smyslu.

Našel jsem tam ještě jeden takový logický rozpor a podle mne je velmi nebezpečný. V kapitole Ministerstva dopravy se objevuje jako první priorita zpracování a předložení zákona o liniových stavbách. To je velmi ušlechtilý záměr a tento nástroj může být velmi účinný. Samozřejmě může pomoci s problémy při výkupech pozemků, ale také by měl pomoci celé řadě ekologických aktivistů blokovat významné liniové stavby. Naproti tomu ale v kapitole životní prostředí nacházím jako poslední prioritu zachování úrovně legislativních práv občanských aktivit týkajících se životního prostředí. Zdá se mi, že to je dokonce v přímém rozporu.

Já bych se ale chtěl zmínit ještě o jednom velmi významném fenoménu. Pan prezident tady mluvil o vizích do budoucna a já bych se chtěl vyjádřit možná k něčemu, co bych nazval odpovědnost, která vyplývá z minulosti.

Vláda České republiky 20. března 1991 svým nařízením vyhlásila Národní park Šumava a vetkla mu do vínku takové poslání, které si dovolím ocitovat: " Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídicích funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí."

Když se podíváme na dnešní Šumavu, na to, že po orkánu Kyrill je téměř 20 tisíc hektarů jejího území suchých, je to suchý les sežraný kůrovcem, tak vidíme, že minimálně to jedno z těch poslání, a to zachování typického vzhledu krajiny, bylo porušeno. Šumavu naši předkové vnímali jako zelenou - a teď ji vidíme jako šedou. Já si myslím, že by se vláda měla ujmout této zakladatelské pravomoci a této zakladatelské funkce.

Jako představitel krajské samosprávy jsem opakovaně apeloval na vládu, aby se zabývala problematikou Národního parku Šumava ve sboru, aby se k ní vyjadřoval nejenom resortní ministr životního prostředí, ale také ministři ostatní, ministr zemědělství, ministr místního rozvoje, ministr zahraničí, protože lýkožrout z Národního parku Šumava zalétá k našim sousedům a dělá jim škody v lese atd. Bohužel se mi to nikdy nepodařilo, a proto si dovoluji využít této své pozice a apelovat na tuto vládu, aby se Národním parkem Šumava zabývala. A proto mi také podobně jako paní poslankyni Konečné vadí, že není v programovém prohlášení nic nejenom o národním parku, ale ani o ostatních chráněných územích uvedeno. To tam prostě chybí. Je to možné vysvětlit tím, že to vláda považuje za problém marginální. Je to 70 tisíc hektarů, včetně CHKO 100 tisíc hektarů. Není to tak velké území. Nebo také je možné, že se vláda nechce této své odpovědnosti ujmout, že ji chce svěřit panu ministrovi. Myslím, že tím porušuje svoji odpovědnost, protože ona ji zřídila kdysi dávno vládním nařízením. A nebo je také možné, že chce řešit tuto situaci novým nástrojem a tím je předložení, zpracování zákona o národním parku. Tady je třeba říci, že z návrhů, ke kterým bylo postupně dojito, ke kterým celá ta velká skupina všech, kteří na tom pracovali, dospěli, tak ten poslední návrh má významnou podporu šumavských obcí, všech návštěvníků Šumavy, ale i vědeckých odborníků z ochrany životního prostředí a lesnictví.

Já si myslím, že pan ministr životního prostředí je v poměrně těžké situaci, protože jej jako první oslovili ekologičtí aktivisté a předložili mu své názory. Je velmi těžké jejich intenzivnímu tlaku odolat. A já si myslím, že jakkoli asi nečekáte, dámy a pánové, že pointou mého vystoupení bude vyslovení důvěry vládě, to určitě nebude, k tomu se nechystám, tak mi přesto dovolte, abych, paní předsedající vaším prostřednictvím, panu ministrovi životního prostředí nabídl v této věci, která je tak důležitá pro nás všechny, kteří máme rádi zelenou Šumavu, kteří nesouhlasíme s tím šíleným gigantickým experimentem přeměny její valné části na divočinu, tak abych vám, pane ministře prostřednictvím paní předsedající, nabídl svoji spolupráci.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji, pane poslanče. Můžete se na členy vlády obracet přímo.

Prosím k mikrofonu pana poslance Jiřího Pospíšila, který je přihlášen do rozpravy, a prosím, aby se připravila paní poslankyně Markéta Adamová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Děkuji pěkně. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych také uvedl několik poznámek k probíhající diskusi nad vládním prohlášením.

V zásadě debatujeme už téměř půl dne a já tady nebudu opakovat obecné politické námitky proti této vládě a proti vládnímu prohlášení, které tato vláda předložila. Souhlasím s tím, co zde říkali moji kolegové z opoziční pravice, že tato vláda jen obtížně může splnit sliby, které jsou v daném dokumentu obsaženy. Zkrátka není možné naplnit sliby obsažené ve vládním prohlášení - nezvyšovat daně a současně nezvedat státní dluh. To je zkrátka základní věc, základní faktor, který se vine celou dnešní debatou. Stejně tak není možné zavírat oči nad tím, že jeden z klíčových členů vlády je v mimořádném střetu zájmů, a to bude pravděpodobně po celou dobu výkonu své funkce.

Abych do této debaty něčím přispěl, něčím, co zde dosud nebylo řečeno, tak své vystoupení zaměřím na jednu konkrétní kapitolu, která by zde měla být podle mého názoru také debatována, neboť nejen ekonomikou člověk je živ, ale též právo a justice patří ke klíčovým fenoménům funkční společnosti a bez funkční justice a demokratického právního státu zkrátka nelze budovat prosperující společnost. Proto mi dovolte, abych se ve svém krátkém vystoupení zaměřil na jednu kapitolu, a to kapitolu číslo 3.11, která obsahuje sliby této vlády ve vztahu k justici a nese název Ministerstvo spravedlnosti. Bohužel zde není paní ministryně spravedlnosti, ale já doufám, že si mé vystoupení přečte ve stenozáznamu a třeba některé moje názory a pohledy a hlavně v druhé části mé rady při výkonu své funkce využije.

Kapitola, která se jmenuje Ministerstvo spravedlnosti, je bohužel velmi krátká. Je to půl stránky a obsahuje šest velmi obecných tezí. V zásadě tak na této jedné kapitole lze demonstrovat celkový problém vládního prohlášení: vládní prohlášení velmi obecné, chybí zde konkrétní návrhy řešení. Tedy těžko lze polemizovat s obecným, řekněme, ustanovením, s obecnou tezí, která má spíše proklamativní charakter. Všichni chceme zkracovat délku soudního řízení. Debata ovšem je, jakými konkrétními prostředky toho dosáhneme. A to je problém, který já zde vidím. Zkrátka a dobře text vládního prohlášení třeba ve vztahu k tomuto resortu, k resortu Ministerstva spravedlnosti, je velmi obecný.

Dovolte mi tedy nejprve stručný komentář k tomu, co v materiálu je, k justici, a pak několik vět, co tam není, ale podle mého subjektivního názoru, názoru člověka, který ve dvou vládách odpovídal za resort spravedlnosti, by býti mělo nebo alespoň mohlo. Tedy budou to jakési rady a doporučení.

Kapitola 3.11 začíná odstavcem, který se týká exekutorů. Je to dneska módní, je to dneska častá věc. Všichni exekutory kritizují. Já si myslím, že je dobře, pokud se tato vláda bude exekutorům věnovat. Nicméně by bylo fajn, aby se tomu opravdu věnovala zodpovědně, tedy aby se opravdu vyhodnotilo to, jak vypadá současná právní úprava práva, která upravuje postavení a pravomoci exekutorů, a abychom zde pouze populisticky proti exekutorům nebojovali ve snaze získat politické body a výsledkem nebylo to, že se sníží vymahatelnost práva v této zemi.

Dámy a pánové, já zde nechci v žádném případě obhajovat exekutory. Je s nimi spojena celá řada problémů. Ale oni před několika lety, za vlády sociální demokracie v roce 2001, nevznikli náhodně. Vznikli proto, že vymahatelnost práva v této zemi byla velmi nízká. Tedy je třeba kultivovat prostředí exekutorů, kultivovat právní předpisy, které upravují jejich pravomoci a působnost, nicméně jejich rušení bych považoval za věc, která by se dlouhodobě této zemi vymstila.

Vláda přímo píše - cituji: "Vláda posílí dozor nad činností exekutorů." Zde bych doporučoval, aby byl obnoven a znovu posílen odbor státního dohledu, který za vlády ODS na Ministerstvu spravedlnosti působil, a ve své době jsme podali celou řadu kárných žalob na exekutory. Bohužel v posledním roce tento obor nefunguje, a je třeba tedy podle mého názoru se zabývat tím, kdo a v jaké podobě bude kárné žaloby na exekutory znovu podávat.

Vláda ve svém materiálu v bodě dva - budu těch šest bodů velmi stručně komentovat - hovoří o nutnosti udělat analýzu občanského zákoníku. S tím souhlasím a myslím si, že je velmi dobré, že vláda toto vnímá jako jeden z důležitých bodů v oblasti justice, že nebudeme svědky toho, že se občanský zákoník zde na koleni bude skrze různé poslanecké novely upravovat, vylepšovat a napravovat.

To by totiž vedlo k tomu, že takto složitý zákon, který má přes tři tisíce paragrafů, by byl nefunkční a problémy, které v něm samozřejmě logicky se nějaké objeví, by se těžko asi vyřešily. Bylo by dobré, kdyby do debaty nad úpravami občanského zákoníku, které musí mít systémový charakter a musí být realizovány s určitým odstupem od okamžiku účinnosti, kdyby v této věci byla seriózní debata na ústavněprávním výboru, aby i opozice se mohla k danému návrhu vyjádřit.

Vláda říká ve svém bodu tři v oblasti Ministerstva spravedlnosti, že připraví a prosadí nový občanský soudní řád, jehož prostřednictvím docílí výrazného zrychlení soudních sporů při současném garantování práva na spravedlivý proces. Já si myslím, že to je správná úvaha, připravit nový občanský soudní řád. Ostatně my jsme chtěli prosadit nový trestní zákoník a nový občanský zákoník a je třeba pokročit v reformě procesního práva. Na druhou stranu tady, vážení kolegové, odpovědně říkám, že je projev naivity a neznalosti konstatovat, že nový občanský soudní řád sám o sobě - cituji - výrazně zrychlí soudní spory. To je zkrátka krásná mediální proklamace, která neplatí. A říkám to jako člověk, který byl přítomen debat odborníků na civilní právo, kdy se bavili o tom, jakým způsobem má být civilní právo v této zemi upraveno. Ano, nový občanský soudní řád je třeba, může vést k určitému zefektivnění civilního řízení, ale nečekejme prosím od toho zázraky. Pokud bychom výrazně zrychlili občanské soudní řízení, pak to právě bude na úkor spravedlivého procesu. To je věc, která je hodně důležitá a měla by se zde říci. Jsem přesvědčen, že vzhledem k tomu, že nám neklesá množství případů zvláště v oblasti civilního soudního řízení, tak jedinou možností, jak zrychlit dlouhodobě soudní řízení, je zvýšit počet zapisovatelek, vyšších soudních úředníků a asistentů soudců. To je dneska největší problém justice - malý počet tohoto administrativního aparátu a jeho velmi nízké finanční ohodnocení.

Vláda dále hovoří o novém trestním řádu. S tím lze také takto obecně souhlasit. Nevíme bohužel, jak bude vypadat. A současně vláda konstatuje, že posílí ochranu a zlepší průběh odškodňování obětí trestné činnosti. Tady chci upozornit na to, že jsme v minulém volebním období přijali úplně nový zákon o obětech trestných činů. Podle mého názoru je třeba udělat vše pro to, aby ten zákon perfektně působil. Není třeba nějakých výrazných změn, a proto mě by samotného zajímalo, co znamená, že se posílí ochrana a zlepší průběh. Je to tedy o novém zákoně, o novele, nebo pouze o snaze dohlédnout na to, jak existující zákon bude vypadat?

Stejně tak zní velmi pěkně, ale není jasné, jak to bude v reálu fungovat, teze, že vláda bude prosazovat změnu sankční politiky vůči pachatelům méně závažných trestných činů, kteří by napříště měli být častěji než dosud postihováni tresty nespojenými s odnětím svobody. S tím lze samozřejmě souhlasit, to je jasné - ale soudy jsou ve svém rozhodování nezávislé. Co to tedy znamená? Že dojde k novele trestního zákoníku? Samozřejmě to je legitimní možná představa, ale bylo by dobré tedy, pokud takováto teze tady je, aby s ní bylo možno souhlasit, anebo polemizovat, mít takovouto tezi více rozvinutou, protože samotným soudům, které jsou nezávislé, bez změny právní úpravy lze jen obtížně cokoliv nařizovat či do jejich činnosti zasahovat.

Souhlasím s tezí, která se týká nového zákona o státním zastupitelství. Tam si myslím, že je na co navazovat. Ten zákon byl z velké části připraven již za minulé vlády a je možné z něj vyjít jako ze základního materiálu, o kterém je možné vést debatu.

A nyní mi dovolte několik drobných doporučení, která by podle mého názoru mohla vláda v oblasti justice činit a která by mohla vést k dalšímu zkvalitnění výkonu činnosti české justice.

Je trošku škoda, že vláda sice na jedné straně uvažuje o novém zákonu o státním zastupitelství, ale již nehovoří o změně nebo o vztahu k zákonu o soudech a soudcích, tedy není zde vůbec jasno, zda vláda je se současným stavem spokojena, anebo zda chce zasáhnout do statutu pozice českého soudce. Je totiž zřejmé, že i tento zákon by potřeboval novelu, která ostatně byla ještě za mého působení na Ministerstvu spravedlnosti připravena. Měli bychom vést pak následně debatu o tom, jestli v této zemi budeme mít transparentní výběrová řízení při výběru soudců a soudních funkcionářů. Teď to bohužel v zákoně zakotveno není. Měli bychom vést také debatu o tom, jaká je pozice předsedy soudu. Jestli je to pouze hlava soudu, anebo i člověk, který je odpovědný, a to i trestněprávně, za hospodaření soudu. Podívejme se prosím na nyní mediálně prezentovanou kauzu, kdy bývalý předseda Krajského soudu v Brně je trestně odpovědný za stavbu justičního paláce, a i pod dojmem této kauzy bychom měli vést debatu, zda předseda soudu má mít i hospodářskou odpovědnost, či ji mít nemá.

Důležitým bodem, který bych doporučoval také vládě k dalšímu přemýšlení, je návrh elektronické podatelny. Mluvíme-li zde permanentně o boji proti korupci atd. a bohužel jsou to spíše prázdná slova než debata o konkrétních návrzích, tak právě elektronická podatelna - paní ministryně přichází, děkuji pěkně! - by myslím mohla výrazně přispět k tomu, aby konkrétnímu soudci byla přidělena kauza na základě náhodného výběru počítačem a ne na základě jakýchsi nepsaných domluvených pravidel. Víte dobře, že jsme byli svědky v minulém volebním období toho, že zvláště v oblasti insolvenčních soudů vznikaly otazníky nad tím, jak se jednotlivé případy dostávají ke konkrétním soudům. Ostatně byl to problém třeba Krajského soudu v Brně, kde se tato věc řešila. Takže elektronická podatelna, která generuje náhodné přidělování konkrétních kauz náhodnému soudci, samozřejmě na základě jeho odbornosti, je něco, co by snížilo klientelismus a nebezpečí možné korupce v justici. Hovoříme-li zde o Slovensku, tak tento model například funguje na Slovensku a podle mého názoru je velmi úspěšný.

Doporučil bych vládě se také zabývat pozicí a postavením soudních znalců. Právní úprava z 60. let je jasně nedostatečná a začalo se již pracovat na novém zákoně. Já to nepovažuji za marginální věc, proto si myslím, že tato věc by asi mohla být ve vládním prohlášení. Zkrátka a dobře, znalecké posudky jsou pro rozhodování soudů klíčové a nová právní úprava, která by dala jasná pravidla pro výběr soudního znalce, pro výkon znalecké činnosti a pro postih soudního znalce, který pochybí, si myslím, že by si ČR zasloužila. Ostatně ten zákon byl také z velké části připraven.

Mrzí mě, že ve vládním prohlášení není žádná zmínka o e-Justici, o elektronizaci české justice. Byl to projekt, který jsme nastartovali ještě za Topolánkovy vlády, a některé konkrétní projekty se podle mého názoru povedly, jako je třeba elektronický platební rozkaz. Bylo by dobré, kdyby vláda pokračovala v těchto věcech, protože pokud se nebude elektronická justice dále rozvíjet, pak rychle zastará to, co bylo již zavedeno, a budou to vyhozené peníze. Neměli bychom rezignovat na tzv. elektronický soudní spis, téma, které bylo skloňováno a debatováno experty v minulém volebním období. Je škoda, že o tom vláda vůbec nehovoří. Využít evropské peníze k vyšší efektivitě veřejné moci v této zemi. Pan premiér hovořil o efektivním kvalitním státu, tak se podívejme třeba na projekt e-Justice. To je projekt, který by obecně zvýšil efektivitu justice a také přinesl občanovi výhody - pohodlnější komunikaci se soudní mocí. Takže já zde nabízím vládě, aby zvážila variantu pokračování v projektu elektronického soudního spisu. Myslím si, že by to bylo velmi důležité a přínosné.

Peníze na administrativu jsem již zmínil. Doufám, že se vládě v dalším rozpočtu, který, jak řekl pan ministr financí, už bude číst a bude ho připravovat, tak se jí podaří uvolnit nějaké peníze na administrativu a reformní změny v justici. Ostatně sama paní ministryně se na ústavněprávním výboru podivovala nad tímto rozpočtem pro tento rok a sama také potvrdila i můj názor, že rozpočet pro letošní rok žádné velké reformní kroky v oblasti justice neumožňuje.

A poslední věcí, kterou zmíním, je bezplatná právní pomoc, kterou považuji také za důležitou. Ona sice je stručně zmíněna v koaliční smlouvě, ale já jako opoziční poslanec čtu to, co je mně jako opozičnímu poslanci primárně nabídnuto a o čem dneska budeme hlasovat - důvěra spojená s vládním prohlášením. Vnímám koaliční smlouvu jako dokument mezi třemi politickými stranami. To znamená, bezplatná právní pomoc je také téma, které by mělo být podle mého názoru zohledněno.

Dámy a pánové, já jsem se na základě rozboru jedné kapitoly snažil naznačit, že to vládní prohlášení by mohlo být delší, mohlo by být zpracováno kvalitněji a mohlo by být podrobnější. Vláda měla podle mého názoru využít ústavní lhůtu, kterou má v Ústavě, k tomu, aby se připravila na to, než předstoupí před Sněmovnu. Samozřejmě vláda by nemusela předložit klidně žádné vládní prohlášení, ale pak bych to vnímal jako neúctu vůči parlamentu. Pokud parlament má vykonávat kontrolní pravomoc vůči vládě, pak by zde dneska měl být dokument, podle kterého tu svoji kontrolu bude schopen parlament, resp. Poslanecká sněmovna realizovat. Ale dámy a pánové, podle takto obecného a krátkého materiálu parlament těžko bude moci kontrolu vůči vládě vykonávat. Na jedné kapitole jsem se to snažil doložit. To je také důvod, proč tuto vládu nepodpořím. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. S faktickou mám přihlášenou paní ministryni spravedlnosti, paní poslankyni Válkovou. Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane poslanče Pospíšile, velmi děkuji za provedenou analýzu, která podle mého názoru i představuje takový konstruktivní krok a konstruktivní způsob, jak opozice upozorňuje na buď skutečné, nebo domnělé mezery programového prohlášení.

Musím souhlasit s tím, že působí oblast, která je označená jako Ministerstvo spravedlnosti, kuse a neúplně. Částečně je to tím, že jsme měli každý omezený prostor na těch pět šest priorit. Částečně je to ještě tím, že některé resorty potřebovaly dejme tomu trošku větší rozsah, aby prezentovaly své priority. I já jsem vycházela z toho, že když napíšeme "přijmeme nový občanský soudní řád", a to také nezpochybňuji, protože jsem váš projev bedlivě celý sledovala, akorát s výjimkou té minuty, co jsem sem přebíhala, takže velmi ambiciózní projekt v rámci jednoho volebního období přijmout nový občanský soudní řád, a nejenom ten, ta ambice jde ještě dál, zvážit i sjednocení s ostatními procesními civilními předpisy. Jistě trestní řád, jehož některé verze už jsou také připraveny, také patří mezi projekty, které by si zasloužily více rozvést. Ale stejně si myslím, že těm, kteří rozumějí problematice, stačí tato kusá informace, za kterou se skrývá spousta práce a úsilí, které si pan bývalý ministr spravedlnosti sám dobře vyzkoušel na několika kodexech, naposledy na trestním zákoníku, který se mu podařilo prosadit a který bude jistě spojen vždy s jeho jménem.

Pokud jde o oběti trestných činů, abych nebyla zase napomínána, že -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Paní ministryně, já se omlouvám. Vaše dvě minuty uplynuly.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Už uplynuly? Tak v tom případě se nedá nic dělat, abych zase nebyla špatným příkladem jako ministryně spravedlnosti, která ten limit nedodržuje. A sama řeknu panu Pospíšilovi osobně své připomínky.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Prosím k řečnickému pultíku paní poslankyni Markétu Adamovou, která je řádně přihlášená do rozpravy. Prosím, aby se připravil pan poslanec Pavera. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Markéta Adamová: Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, hezký dobrý večer. Já už nebudu opakovat mnohé, co tady zaznělo, ačkoliv i mě napadalo při čtení programového prohlášení vlády několik otázek. Ty základní byly asi tyto: Jak to vlastně hodlají všechno splnit a kde na to vezmou? Pak je ještě spousta otázek, které mě napadaly ke konkrétním bodům, ty by byly ale příliš konkrétní. Pak mi ale došlo, že vlastně nemám v rukách klasické programové, ale marketingové prohlášení. Vždyť nejsilnějšími stranami této vlády jsou ČSSD a hnutí ANO. A ti první jmenovaní nám již na krajích svým hospodařením ukázali, že na to, aby splnili své často nesmyslné předvolební sliby, jsou připraveni se bezhlavě zadlužovat. V krajských volbách svého času to byl slib o zrušení zdravotnických poplatků. Takže sociálně demokratičtí hejtmani následně vesele propláceli poplatky, místo aby investovali do skutečně potřebných projektů a věcí. A zadlužení rostlo a dále roste. Takže tohle je asi model fungování podle ČSSD. Slíbíme cokoliv - a jak to udělat, budeme řešit až potom. To je dosti špatný přístup, myslím si.

Pak tu máme ještě jednu naději, a to je, že ve vládě je i hnutí ANO. Jenže to by zástupci akce nespokojených občanů museli umět koncepčně - a také jak jinak by měli než koncepčně - přistupovat k tomuto programu. Oni jsou totiž zvyklí z byznysu, jak nám tady často říkají, že nejsou politici, přistupovat k tomu opravdu marketingově. A jsou zvyklí z byznysu, že je potřeba především ten produkt umět prodat. Tam je přece také důležité především to, že produkt hezky zabalíme, navoníme, dobře jej vystavíme. Vědí však jeho zástupci, myslím zástupci hnutí ANO, co jsou skutečně důležitá témata? Odkud čerpají svou znalost toho, co je třeba řešit? Patrně pouze z médií. Jak jinak si vysvětlit například to, že v programovém prohlášení sice najdeme snahu snížit počty závislých na hracích přístrojích, což nepopírám, že určitě je potřebné a chvályhodné, ale již zde není ani zmínka o boji proti závislostem na drogách a alkoholu, které jsou v české populaci bohužel ještě násobně rozšířenější než tyto závislosti na hracích přístrojích. Prostě to teď tolik nerezonuje médii, není to tak populární. A tomu já neříkám koncepční přístup.

Podobných a líbivých věcí bychom nalezli ještě mnohem více. Tak například zvýšení soběstačnosti České republiky v základních zemědělských komoditách. Ono už to tady tedy zaznělo - ale je to opravdu něco, co českého spotřebitele tolik pálí? A takto bych samozřejmě mohla pokračovat.

Takže to máme marketingové prohlášení vlády - snůšku slibů a proklamací. Tomu se vyslovit důvěra prostě nedá. Programové prohlášení totiž nemá být navoněným a hezky zabaleným produktem, ale vizí směřování České republiky a realistickým návodem správy země. Protože každý produkt, když ho zbavíte hezkého a příjemného obalu, rozbalíte, může brzy vyčichnout a časem může dokonce i zapáchat. To bych byla velice nerada.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic TOP 09.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni. Prosím k mikrofonu pana poslance Herberta Paveru. Prosím, aby se připravila další v pořadí paní poslankyně Putnová. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Herbert Pavera: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády, milé kolegyně, milí kolegové, programové prohlášení vlády je takové, jaké je - hodně všeobecné, tak jak to tady už všichni řekli. Chápu, že do programového prohlášení vlády nelze napsat podrobně vše, co má v plánu udělat. Ony všeobecné věci se nedají tak moc kritizovat. I možná z tohoto důvodu tam nejsou tak odborně popsány. Přesto si dovolím upozornit na některé chybějící věci, kterých jsem si všiml.

Co si neodpustím vládě vytknout, to je to, že v celém prohlášení není žádná zmínka směrem k obcím a městům. V koaliční smlouvě je alespoň jedna věta týkající se rozvoje obcí a měst. Obce a města jsou stejně jako rodina základní stavební jednotky dobře fungujícího státu. V programovém prohlášení jsem nenašel žádnou významnou zmínku o tom, jak by chtěla vláda pomoci obcím a městům v jejich rozvoji nebo v jejich boji za omezení byrokracie nebo že by chtěla jakkoliv posílit jejich pravomoci například i tím, že by navýšila jejich rozpočty. Nic neříká -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, já se omlouvám a prosím kolegy, aby se ztišili, abychom vás všichni slyšeli. Děkuji.

 

Poslanec Herbert Pavera: Já také děkuji.

Nic neříká ani informace v kapitole Ministerstva pro místní rozvoj, kde se mluví právě o podpoře regionálního rozvoje. V kapitole Ministerstva zemědělství se zase hovoří o venkovu v souvislosti s rozvojem zemědělství v podmínkách společné zemědělské politiky a Programu rozvoje venkova. Snad ještě něco málo se týká obcí v kapitole školství, kde nalezneme zmínku o podpoře výstavby mateřských a základních škol. A přitom zkušenosti z vyspělých evropských regionů, například z Jižního Tyrolska v severní Itálii nebo z Bavorska jasně ukazují, že obce a města, které mají dostatek financí pro svůj rozvoj, se daleko lépe starají o své občany, životní prostředí i podporu podnikání. Jako příklad uvedu obec, která tam má 4 000 obyvatel, má v rozpočtu 250 milionů korun. Obce u nás podobného typu mají zhruba 70 milionů korun ročně.

A teď jenom pár postřehů k Ministerstvu práce a sociálních věcí a k dalším ministerstvům, kterých jsem si všiml. Mluvilo se tady, že úřady práce mají konečně dělat takovou funkci, jakou mají dělat. Vytýkalo se tady předchozí vládě Topolánkově i Nečasově, že úřady práce nepracovaly tak, jak měly. A já si vzpomínám, protože dělám starostu od roku 1998, jak už jsem to tady říkal, že ani od roku 1998 do roku 2006 nefungovaly úřady práce tak, že by hledaly zaměstnání pro nezaměstnané. Takže jenom pro upozornění - ony nepracují, ani tehdy nepracovaly. Jsou to pouze úřady, které evidují nezaměstnané a evidují volná místa pro zaměstnávání nezaměstnaných.

Co se týká Ministerstva zdravotnictví, myslím si, že velkou chybou je, že se nechtějí obnovit poplatky v nemocnicích. Mluvil jsem s mnoha lidmi, mezi nimi i s velkou řadou seniorů, a jsou připraveni se podílet na úhradě minimálně 60 korun za den pobytu za jídlo. Myslím si, že zrušením tohoto poplatku se určitě zvýší počet dnů pobytu nemocných v nemocnici, jak tomu bylo před zavedením poplatků.

U Ministerstva životního prostředí, protože jsem z Moravskoslezského kraje, kde výrazně ovlivňuje čistotu ovzduší emise ze sousedního Polska, proto jsem si myslel, že vláda nějakým způsobem více se bude věnovat tomuto tématu, například tlakem na polské představitele, aby snížili limity pro vypouštění emisí do ovzduší a také třeba omezením dovozu nekvalitního paliva, jako je uhelný prach nebo nízkoenergetické uhlí, ale nic tam takového bohužel není. Také jsem si všiml takového protiřečení. Na jedné straně vláda uvažuje o snižování závislosti na fosilních palivech a na druhé straně podporuje tzv. kotlíkové dotace právě na tato paliva.

Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tady se mluví o podpoře našim podnikatelům. Mám mezi svými přáteli spoustu podnikatelů - tvrdí jediné. Chtějí stabilizované daňové zákony a další zákony týkající se podnikání a ocenili by především vymahatelnost práva v České republice. Nejvíce je srážejí na dno neuhrazené faktury a podvody některých firem.

U Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, tam to sice v programovém prohlášení to není, ale pan premiér to tady už dneska říkal, že budou podporovat technické obory a učňovské školy a že budou uvažovat o revizi středních a vysokých škol. Všichni víme, že těchto škol je u nás hodně a že potřebují zrevidovat a zjistit, jestli jsou všechny tyto školy nutné.

U Ministerstva vnitra se píše: podpora dalšího rozvoje policistů, policie a Hasičského záchranného sboru. Já si myslím, že především by se vláda měla věnovat problematice hasičů, protože mají podobnou funkci jako policie a armáda. Vždyť hasiči jsou první, kteří pomáhají lidem při živelních pohromách, nasazují své životy, aby ochránili životy druhých, a mají nejnižší platy.

Úplně na závěr se ještě dotknu evropských dotací, o kterých se tu mluvilo. Myslím si, že kdyby se více myslelo na obce a města, tak dávno ty dotace byly vyčerpány, protože všechny obce a města ještě nemají dokončenou infrastrukturu a mají připravené projekty včetně stavebních povolení a jenom čekají na peníze, a kdyby jim spadly někde z nějakého šuplíku tyto peníze, určitě by to přivítaly. Takže možná tady taková rada, kam by ty miliardy, které by se ještě podařilo získat, kam by mohly jít.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci a k řečnickému pultíku zvu paní poslankyni Putnovou. Prosím, aby se připravil pan poslanec Radim Holeček. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Anna Putnová: Dobrý večer. Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně poslankyně, páni poslanci, nepřekvapuje mě dlouhý a místy dramatický průběh dnešního projednávání. Rituály patří k životě člověka i k celospolečenskému životu naprosto samozřejmě. Vytvářejí totiž emoční rámec pro přijetí změny. A změna politické garnitury nepochybně celospolečenskou změnou je.

My se dnes budeme rozhodovat mimo jiné také na základě předloženého programového prohlášení vlády. Programové prohlášení by měl být strategický dokument, který sděluje, jak dál zemi vést. A vést znamená vzbuzovat naději pro budoucnost. Bohužel musím říct, že toto programové prohlášení ve mně žádnou naději nevzbuzuje. To, čím bych charakterizovala tento text, je bezradnost. Bezradnost, jak dál řídit tuto zemi, k čemu jako země chceme směřovat, čeho chceme dosáhnout a jak a z čeho případné změny také financovat. Uvedu to na několika příkladech ze vzdělávací a vědní politiky.

V programovém prohlášení se uvádí, že vláda bude postupně navyšovat platy pedagogických i nepedagogických pracovníků, podporovat modernizaci a vybavení škol. To je nepochybně chvályhodná snaha. Skutečně regionální, speciálně základní školství je klíčem ke vzdělávací politice. Chceme-li dosáhnout lepší kvality vzdělání, je nutné začít na základních školách. Kvalitní základní vzdělání je prevence před sociálním vyloučením a je to vstupenka do života. Je to podmínka nutná pro rozvoj dalších vzdělávacích stupňů. Očekávala bych tedy, že se v programovém prohlášení uvede, z jakých zdrojů se bude tato priorita financovat, a především, že to bude také rozpočtová priorita. Nic takového v programovém prohlášení nenajdete.

Na dalším příkladu z vysokoškolské politiky si dovolím demonstrovat a zpochybnit to, že programové prohlášení je skutečně strategickým dokumentem. Uvádí se v něm, že vláda provede analýzu vysokoškolské legislativy a navrhne případné změny. Nezdvořile se ptám - a co bude dělat vláda zítra? To má být program na čtyři roky? Vždyť vysokoškolský zákon se za posledních šest let zásadně nezměnil. A když se provede taková analýza, co s těmi výsledky budeme dělat? Jaká je vzdělávací politika této budoucí vlády?

Pokud se začtete do kapitoly věda, výzkum a inovace, dozvíme se, že vláda chce rozšířit počet programů, které podporují aplikovaný výzkum. Do dneška jsem se domnívala, že panuje všeobecná shoda, a to jak mezi politiky, tak mezi odbornou veřejností, na tom, že budeme podporovat excelenci a že budeme koncentrovat zdroje. Už to neplatí?

Na jiném místě se zase můžeme dočíst, že vláda chce vytvářet podmínky pro změnu hodnocení a financování výzkumných projektů a výzkumných institucí. Vláda chce vytvářet podmínky? Vláda je přece nositelem změn. Ví vláda, jak chce měnit hodnocení financování, s jakými kritérii? Pokud ano, proč nám to neřekne? Nemá na to odvahu, anebo to neví?

Koncentrovaným výrazem bezradnosti je deklarování zřízení Národní rady pro vzdělávání. Má to být instituce s dosud nejasnou kompetencí a možnostmi ovlivňovat vývoj. Má to být instituce, která má zastírat bezradnost a přinášet alibi pro nejasnou politiku současné vlády.

První krok se příliš nepovedl. Bezradnosti a alibismu nemohu dát svoji podporu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni a prosím k mikrofonu pana poslance Radima Holečka. Prosím, aby se připravil pan poslanec Bendl. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Radim Holeček: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, několikrát v průběhu dnešního velmi dlouhého projednávání a jednání mi vytanul film Jima Jarmusche Mrtvý muž. Jestli jste ten film viděli, tak je tam, nebo kdo jste neviděli, tak je tam indián, který má velký strach, že dostane indiánské jméno Skibiči, což je ten, kdo hodně mluví, a málo říká. Takhle mi to tu občas připadalo, a já se pokusím nebýt Skibiči.

Byl jsem do Poslanecké sněmovny zvolen za kraj, který s krajem Severomoravským bojuje o jakýsi nelichotivý titul "kraj, ve kterém se nejhůře žije". Řečeno ústy klasika, furt dva metry od maléru, když není máslo, jíme heru, tak se žije u nás na severu. A pravda, i náš Ústecký kraj je pěkně rázovitý. Kraj s největší nezaměstnaností, druhou nejnižší vzdělanostní strukturou, kraj s nejnižší kupní silou obyvatelstva i firem.

Nevím, jak ve vašich regionech, ale u nás je to teď pěkně vidět na billboardech. Ti z nás, kteří vyvěsili svou mordu u dálnice na billboardu, budou na mnohých místech viset ještě dlouho a dlouho, než omoknou, neboť není firmy, která by si plochu s naší maličkostí pronajala. Když jedu do práce na univerzitu, míjím jeden obzvlášť zajímavý billboard. Je na něm krásně vystajlované duo Andreje Babiše a Richarda Brabce, kteří slibují Urbi et orbi: Umíme dát lidem práci. V Ústeckém kraji středopravicově vnímané hnutí ANO se ale v koaličním kompromisu pouští do zvyšování minimální mzdy. Byl jsem v kampani ještě více mezi lidmi než obvykle, takže mohu na praktických příkladech ukázat, co u nás v Ústeckém kraji udělá zvýšení minimální mzdy v praxi. Takže i pro pana ministra Zaorálka, který nechtěl obecnosti, ale chtěl příklady, řeknu tři, které mě napadly.

Josef, žijící v horách, když jsem tak jel po kampani, 25 km od Ústí, automechanik, a řekne: No, proč bych já za tu minimální mzdu nastupoval, vždyť mně se vyplatí být na dávkách. Teď se zvýší minimální mzda, on bude namotivován, ejhle, uděláme si čárku. Jenomže to místo už nebude volné, protože majitel autoservisu nebude ochoten zvyšovat své náklady. Další člověk, kterého mohu jmenovat, Jana od nás z domu, prodavačka u řezníka, dlouhodobě nezaměstnaná, po návratu z mateřské dovolené šťastná, že je jednou z pěti prodavaček u řezníka. Co to přinese, když se zvýší minimální mzda? No poslední přijatý půjde ze hry ven, protože ten řezník si řekne, proč bych držel pět prodavaček, budu si držet jenom čtyři. Co lidé z vyloučených lokalit? Těch my tam máme požehnaně. Ty už nikdo nezaměstná za současnou minimální mzdu, takže za vyšší ani omylem.

Vůbec malý exkurz k těm vyloučeným lokalitám. Tady v Praze mě šokovala dáma zajímavou hláškou: Hele, na Žižkově vždycky bylo tolik nepřizpůsobivých a teď v posledních letech je to fajn. Oni někam úplně zmizeli. Pro všechny, kteří si to tady myslí taky, odpovídám: Oni nikam nezmizeli. Jejich bydlištěm je nyní Janov, Chánov, Předlice, Šluknovský výběžek a další místa u nás na severu. To náš kraj se tak stává republikovým odkladištěm těch, které já nazývám lidé v sociální hibernaci, takzvané sociální spáče, které je potřeba nějakým způsobem probudit.

Zpátky ke hnutí ANO, které je hnacím motorem této jasně levicové koalice, které slíbilo mnohé, doleva i doprava. Opět v kampani v ulicích jsem viděl mnoho lidí s knírkem pod nosem. Nejednalo se o ten olympijský, který je teď tak populární - velká gratulace našim olympionikům. Knírek, o kterém mluvím, byl bílý od cukru. Od cukru z předvolebních koblih, na které lidi skočili. Lidé, kteří podle mého budou velmi, velmi zklamáni.

Nemám důvěru v to, že by vláda uměla, a kroky, které naznačila v programovém prohlášení, uměla dát lidem z mého kraje práci, pokud by je tedy všechny nezaměstnala v agrofertské Lovochemii, v což nevěřím. A já vládě nesplnitelných slibům a střetů zájmů prostě důvěru nedám.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a prosím k mikrofonu pana poslance Bendla a prosím, aby se připravil pan poslanec Ondráček. A ještě dřív, než dám slovo panu poslanci Bendlovi, je tady faktická paní poslankyně Peckové. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Gabriela Pecková: Dobrý večer, vážená paní předsedající, vážený zbytku vlády, dámy a pánové. Já jenom ve faktické navážu na své dva předřečníky.

Jediným skutečně účinným nástrojem v boji se sociálním vyloučením a jediným bojem účinným s integrací je vzdělávání, a tím zlepšení šance uplatnění na trhu práce. Přesto jsem v programovém prohlášení vlády o tomto problému nenašla ani půl slova. Mám na mysli nejen specifické vzdělávací potřeby sociálně vyloučených a znevýhodněných dětí, ale i dospělých, kteří nemají často ani ukončené základní vzdělání. A bez toho, aby jim bylo umožněno aspoň toto základní vzdělání doplnit, bude jakákoliv aktivní politika zaměstnanosti a všechny pokusy o integraci bezzubé a sociální sítě přeplněné. Očekávala jsem, že tímto směrem se vláda vydá. Nestalo se tak, a tak jí nezbude, než rozdávat, rozdávat a rozdávat. Děkuju.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, paní poslankyně, a prosím pana poslance Bendla. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, já v tento pozdní čas nebudu invektiva sama, ale budu vstřícnost sama. Chci mluvit o zemědělství samozřejmě, a nikoliv o soběstačnosti, o té přestřelce, která tady byla, o míře soběstačnosti České republiky, protože pochybuji, že většina v sále, při vší úctě ke všem, ví, o čem se bavíme, bavíme-li se o bezpečnosti potravin. Co se týká soběstačnosti, možná ani někteří nevědí, že v řadě opravdu těch základních komodit Česká republika je více než soběstačná. A jsou to komodity jako maso, mléko a podobně. Takže to nemá smysl tady rozebírat.

Nicméně pokusím se k té kapitole Ministerstva zemědělství říci pár vstřícných a možná i nevstřícných vět, ale myšlených dobře. Když jsem četl tu kapitolu, tak jsem si říkal, že přece úplně stačilo vzít pár zásadních priorit, které jsou obsaženy v koncepci českého zemědělství a potravinářství, které sice vzala na vědomí Nečasova vláda, ale byly projednávány komplet s nevládními organizacemi na různých fórech, řeknu tam, kam ta diskuse patřila. A myslím si, že téměř všechny nevládní organizace vyjádřily podporu tomuto materiálu. Stačilo ministrovi zemědělství nebo panu premiérovi, který tady nás odpoledne vyzýval k tomu, abychom řekli, co jsme vlastně udělali, stačilo tenhle materiál vzít, možná trošku pokrátit, aby nemusel být tak dlouhý, a říci půjdeme tudy, protože to je cesta, která byla poměrně dlouhodobě vydiskutovávána a při těch složitých kompromisech, které v zemědělském sektoru jsou, nakonec nevládní organizace tento nevládní materiál podpořily. Je škoda, že se o něj tato vláda nechce opírat. Tím jenom říkám, že by bylo dobře, pane ministře prostřednictvím paní předsedající, abyste se toho materiálu držel. Tam je psáno hodně z toho, co tady říkáte, byť jsou tam i odpovědi na to, jak s tou třeba konkurenceschopností českého zemědělství a potravinářství naložit.

Já chci říct, že píšete-li tady o tom, že stát a vláda podpoří investice do prvovýroby a následného zpracování především v oblasti živočišné výroby, ovocnářství, zelinářství a zahradnictví, což jsou priority, které jsme popsali v minulosti společně, se kterými velmi souhlasím, pak ale zase obráceně říkám, že chcete-li řešit konkurenceschopnost českého zemědělství tím, že do něj budete více a více pumpovat dotací, vězte, že to je spíš jed hospodaření českých zemědělců a návyková látka, která za sebou nenechá do budoucna dobré vazby. Dotace jsou jedem, který narušuje konkurenceschopnost, který znerovnovážuje podmínky uvnitř celoevropského zemědělství, a myslím si, že by vláda jako celek spíše měla tlačit na té evropské úrovni, což jsem tady tedy nezachytil ve vládním prohlášení, na to, aby se méně přerozdělovalo, aby bylo méně dotací v zemědělském sektoru, protože já jsem hluboce přesvědčený o tom, že v některých tradičních plodinách, které Česká republika má jako tradiční, budeme více než konkurenceschopní a nepotřebujeme ty evropské zásahy, kterých jsme byli svědky v minulosti, které se týkaly například cukru a podobně.

Vláda zavede přísná pravidla pro obchodní řetězce, aby došlo ke zlepšení kvality prodávaných potravin a vytvoření většího prostoru pro kvalitní české potraviny. Myslím si, že máme zavést přísná pravidla pro všechny, kteří tu chtějí prodávat jakoukoli potravinu, ať je ze zahraničí, nebo domácí, protože lidé mají právo na to, aby dostali kvalitní potravinu. Ve vládním prohlášení jakoby předjímáme, že pouze v řetězcích dostaneme špatnou potravinu. Chci upozornit na to, že to není pravda, že se může stát, že v souboji s řetězci nám uteče podstata problému a tou je hlídání kvality každé potraviny, která se objeví na trhu. Vidění nepřátel pouze v řetězcích, to není moudré vidění. A tím vůbec nehájím řetězce. I já jsem se snažil a tlačil jsem řetězce k tomu, aby více využívaly českého potravinářství na straně jedné, na straně druhé je třeba slyšet i názory řetězců, proč třeba nemohou českou potravinu více preferovat, a měli bychom společně dělat maximum pro to, aby se kvalitní potravina řeknu v první řadě a řeknu ve druhé řadě česká potravina na trh dostávala. Musíme také vědět, že jsme trochu na hraně evropských pravidel, a nebylo by dobré vystavovat Českou republiku nějakým sankcím ze strany Evropské unie už proto, že do zemědělství, do českého zemědělství tečou opravdu velmi významné finanční prostředky právě z Evropy.

Co mě tedy mrzí ve vládním prohlášení, že si vláda všímá, co se lesů týká - protože Ministerstvo zemědělství a resort zemědělství má na starosti lesy obecně, nejen ty státní, ale i nestátní. Podíváte-li se do vládního prohlášení, je to zúženo na hospodářskou politiku Lesů České republiky, státního podniku. Ale to je málo. Nezlobte se, stát má prostě na starosti celou politiku směrem k lesům. Má také motivovat kraje k tomu, aby finanční prostředky, které byly ze státního rozpočtu alokovány do krajských rozpočtů, kraje využívaly na podporu lesního hospodaření. Některé tak činí, pane ministře, některé zdaleka vůbec ne, nepodporují to, co měly podporovat, a dochází tam k velké disproporci. A vzhledem k tomu, že les, kvalitní les, to je prostě běh na dlouhou trať, pak tím velmi ztrácíme. Já už jsem na to ve své funkci tehdy neměl dost času, ale přál bych si, aby stát dělal lesní politiku jako celek, aby motivoval kraje k tomu, k čemu měly být motivovány a na co dostaly finanční prostředky, aby pomáhaly i soukromému sektoru v oblasti vysazování nových lesů a vůbec správě lesů obecně.

Přečetl jsem si ve vládním prohlášení, že vláda posílí ochranu kvalitní orné půdy a půdního fondu. Chtěl bych upozornit na jedno významné nebezpečí. Často se tu říkají populistické věty v tom, že zábor kvalitní orné půdy byl v minulosti katastrofou a je teď potřeba tomu zabránit. Je potřeba vidět to, že orná půda byla často zabírána z rozhodnutí obecních a krajských zastupitelstev s podporou státu tam, kde třeba byla šance na vznik nových pracovních příležitostí, a v rámci územního plánu vyčlenit nějaké území, kde bylo vhodné - a dohodla se na tom státní správa se samosprávou - tam nějaký rozvoj realizovat, ať už to byly rodinné domy, či podnikatelské příležitosti, které vytvářely pracovní příležitosti. Zkrátka je třeba vnímat i to, že rozhodne-li se nějaká obec či kraj spolu se dohodnout na územním plánu, kde bude probíhat nějaký rozvoj, uměle si tím zdražujeme cenu pozemků. Nemyslím si, že nám hrozí takový boom jako po roce 1990, že by sem přicházely desítky, možná stovky nových investorů, kteří by tlačili na nové průmyslové zóny apod. To už myslím nehrozí. A obava z toho, že budeme ztrácet ornou půdu, podle mě už není tak reálná, jako byla v 90. letech. Naopak bych si přál, aby se v nakládání s ornou půdou a uvnitř systému fungování zemědělského sektoru zprůchodnila možnost a šance zemědělců, aby mohli využívat šance občas třeba ornou půdu zatravnit a jinde z travnaté plochy udělat ornou. Zkrátka aby mohli využívat tohoto potenciálu, který mají, který jim dnes bohužel zákon zakazuje.

Čeho si vládní prohlášení nevšímá vůbec, a to mě velmi mrzí, je přemíra byrokracie uvnitř zemědělského sektoru. My jsme si za poslední léta opravdu zasili tolik zbytečností, které po nás ani Evropa nechce, my sami jsme si na sebe vymysleli řadu nesmyslů. Vznikl návrh zákona, určitě ho pan ministr zemědělství bude schopen najít na Ministerstvu zemědělství, tzv. antibyrokratický zákon, který jsme dávali dlouhou dobu zase ve spolupráci s nevládkami dohromady, je v podstatě napsán, je možné tomu dát jiný název, nikdo tu asi nebude natolik ješitný, aby trval na tom, že to musí být v podobě, v jaké byl zpracován v minulém volebním období, nicméně zemědělci čekají na to, že vláda udělá maximum pro odbyrokratizování tohoto sektoru. Je tu opravdu velká spousta nesmyslů, které je možné společně prosadit, a tam já nabízím spolupráci s opozicí v tomto ohledu, protože mě tato problematika trápí.

Čemu se vládní prohlášení nevěnuje vůbec, je např. udržení vody v krajině. Nevěnuje se problému, který se nám může opakovat čím dál tím častěji, a to je problematika sucha a nakládání s tím. Nevěnuje se např. problematice, která trápí mnoho zemědělců, protože my máme v České republice 3,5 milionu vlastníků půdy, ale pouze 26 tisíc subjektů, které zemědělsky hospodaří, a lidé, kteří hospodaří na půdě, ji zpravidla nevlastní. Stát by měl hledat způsob, jak pomoci zemědělcům dostat se k půdě, nejlépe ke státní půdě apod., prostě dělat takovou politiku, aby zejména rodinné hospodaření v České republice mohlo vzkvétat, protože to je základ a grunt, ale i potravinářství, které je tak trochu nadstavbou fungování českého zemědělství.

Chybí mi tam problematika např. týrání zvířat, a to mám na mysli zejména velká hospodářská zvířata, protože stát alespoň částečně motivuje zejména obce k tomu, aby řešily problematiku zaběhlých psů a koček, ale nemáme dostatečně vypracovanou koncepci a fungující systém, který by se týkal hospodářských zvířat, koní, dobytka atd.

Myslím si, že by vláda tyto věci vnímat měla. Pokud s tím přijde, za sebe říkám, že nabízím maximální podporu v této oblasti, protože jsou to věci, které občany a zemědělce trápí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a s přednostním právem se do rozpravy přihlásil pan ministr zemědělství, pan poslanec Jurečka. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zemědělství ČR Marian Jurečka Děkuji. Vážené dámy, vážení pánové, budu mluvit opravdu velice krátce a stručně. Jen několik faktů, které tu zazněly.

Pokud jde o soběstačnost, tak je to oblast např. masa, o které hovořil pan poslanec Bendl, kde nejsme soběstační např. ve výrobách vepřového masa.

Pokud jde o strategii pro růst, tak samozřejmě i já jsem několikrát veřejně deklaroval, že jsou dokumenty a jsou věci, na které nelze pohlížet podle toho, za kterého ministra vznikly, ale je důležité s nimi nadále pracovat a já se strategií pro růst rozhodně dále pracovat chci.

Myslím si, že jsem ministr zemědělství, který vzešel z toho oboru, a dané problematice, troufnu si říct, ne že bych rozuměl extra dobře, to ukáže čas, ale myslím si, že tu realitu problematiky zemědělství znám na vlastní kůži velice dobře. A již dnes jsme tady měli ve Sněmovně čtyři hodiny jednání s lidmi z Ministerstva zemědělství a jsou věci, které navrhují, a já říkám - to prostě v reálu nebude fungovat, to je nesmysl, pojďme od toho pryč, hledejme jiná řešení.

Pokud jde o kvalitu potravin, tam jsme řekli ne, žádný protekcionalismus, nebo naopak že se na někoho cíleně zaměříme. Říkáme padni komu padni, budeme ale zohledňovat otázku výše obratu u těch, u kterých najdeme nějaká pochybení, a na to budeme reagovat.

Jsou samozřejmě věci, které nelze vepsat do programového prohlášení vlády ani do koaliční smlouvy. Já jsem se teď v průběhu toho, co říkal pan poslanec Bendl, měl možnost podívat na vládní programové prohlášení minulé vlády ODS, TOP 09 a Věcí veřejných a spousta věcí, o kterých on hovořil, tam také nebyla. A jsou věci, které je nutno považovat za samozřejmé, jako např. otázku antibyrokratické komise a snižování byrokratické zátěže v oblasti zemědělství. Tak samozřejmě antibyrokratická komise nadále u nás v resortu funguje a fungovat bude.

Nicméně závěrem bych chtěl říct jednu věc. Dámy a pánové, já si vážím, ať už z opozice zprava, nebo z opozice zleva, všech konstruktivních připomínek, které tady dnes zazněly. Upřímně za ně děkuji a byl bych velice rád, kdyby vám tento přístup, kdy říkáte, jak by se ty věci měly dělat lépe a jinak, vydržel a minimálně za sebe a za náš resort říkám - jsem té diskusi otevřený a budu rád za věcnou spolupráci, jak věci společným úsilím posunout kupředu bez ohledu na politickou stranu. Díky moc a těším se na spolupráci.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu ministrovi a s faktickou mám přihlášeného pana poslance Bendla. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za ta slova. Já jsem chtěl jenom připomenout, že jsem tady důrazně mluvil o tom, že některé komodity nebo v některých komoditách jsme soběstační. Co se masa týká, tak se to týká hovězího. Vepřové, o tom víme, jak jsme na tom, proto také vznikl nákazový fond a všechno, co s tím souvisí. Proto také zaplať pánbůh se ta křivka produkce vepřového v České republice už v loňském roce začala měnit a začalo množství vepřového stoupat. Ale to je jedno. Děkuju za ta slova, pane ministře.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Zdeněk Ondráček. Prosím, aby se připravil pan poslanec Leoš Heger. Prosím.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Vážená paní předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, mnohé už bylo dneska řečeno, takže se budu snažit být maximálně stručný, abych zbytečně nezdržoval.

Každá vláda předstupuje před Poslaneckou sněmovnu se svým programovým prohlášením, v němž uvádí, čeho chce při svém vládnutí dosáhnout a jaké jsou její priority. Já se mimo jiné dlouhodobě zabývám otázkami vnitřní bezpečnosti, a tak mě zajímaly zejména priority v této oblasti. Všichni totiž víme, jak na tom s vnitřní bezpečností jsme a že změny, nejen dílčí a kosmetické, jsou potřeba. Po prostudování programového prohlášení vlády jsem však zjistil, že otázky vnitřní bezpečnosti nemají u této vznikající vlády žádnou prioritu. Policie, hasiči a další složky integrovaného záchranného systému skoro jako kdyby ani neexistovaly. Dověděli jsme se jen obecnou formulaci, že vláda povede nesmlouvavý boj proti všem formám korupce, závažné hospodářské kriminalitě, lichvě, zneužívání exekucí a neférovým insolvencím.

Korupce a boj s ní - jak dlouho již toto naši občané slyší? I předchozí politická vláda, Nečasova-Kalouskova vláda, chtěla s korupcí bojovat a byla to historicky nejzkorumpovanější vláda této země. Proč vláda jasně nesdělí našim občanům, že bude její prioritou zavedení zákona o majetkovém přiznání politiků a úředních osob a v případě neschopnosti prokázání nabytí majetku, legálnosti nabytí toho majetku, jeho zabavení, propadnutí, nebo chcete-li stoprocentní zdanění? V předvolebních slibech některých politických stran toto psáno bylo, ale nyní se to nějakým způsobem vytrácí.

A co lichva, exekuce? Jestli chce vláda a její poslanci s lichvou a exekucemi bojovat tak, jak to zatím předvedli zde v Poslanecké sněmovně, tak to asi nesmlouvavý boj nebude, nebo to bude boj takzvaně naoko. Situace v těchto oblastech je již tak vážná, že vzdát se nebo nezahájit tento boj jen proto, že se to pokouší zahájit jiný politický subjekt, mi přijde přinejmenším dětinské. A upřímně, nečekal jsem to od poslanců nových politických subjektů. Mnoho občanů voličů se oprávněně ptá, proč doposud nedokázala politická reprezentace definovat lichvu, stanovení procentuální odchylky od průměrných tržních úroků, jako je tomu v mnoha jiných zemích v Evropě i ve světě, např. Švýcarsku. To je to tak těžké? Ne, není. Chybí vůle. Vůle dělat něco pro obyčejné lidi.

Chce-li nová vláda bojovat proti závažné hospodářské kriminalitě, tak ať nám i občanům sdělí, jak bude bojovat. Zasadí se např. o prosazení zákona zakazujícího anonymní akcie, aby zprůhlednili vlastnickou strukturu podniků? Prohlášení, že pro stát zakáže obchodovat s takovými firmami, je nedostatečné a může být soudy vnímáno jako diskriminující. A co finanční policie? Před třemi týdny jsme od ministra financí slyšeli, že vznikne, resp. bude obnovena. Obdobné v neděli vyřkl i pan premiér, ale týž den znovu ministr financí při jiném rozhovoru řekl, že nový útvar není potřeba, že postačí posílení stávajícího stavu v rámci ÚOKFK, tedy protikorupční policie.

Jak máme také vnímat prioritu vlády spočívající v rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, když poslanci jedné ze stran vznikající vládní koalice již stačili připodepsat novelu Ústavy a na ni navazující novelu zákona o NKÚ, které v navrhované podobě tyto pravomoci spíše zužují. Proč se nesnaží definovat, koho by měl NKÚ kontrolovat, místo logického, co by měl kontrolovat?

Takto bych mohl pokračovat dále, ale nebudu dále zatěžovat, protože v programovém prohlášení vlády toho chybí daleko více nebo je to zmíněno pouze okrajově. Místo toho se můžeme dočíst jen obecná prohlášení, že vláda bude prosazovat vymahatelnost práva. Ještě aby to ne! Vymahatelnost práva je u nás jedna z nejhorších ze zemí Evropské unie. Není výjimkou, že délka soudního sporu se u nás vleče deset a více let. Jsou případy starší i dvaceti let. Jenže i toto slibovaly všechny předchozí vlády, a jak se říká, skutek utek. Nic se nezměnilo, naopak. Délka soudních sporů se protahuje a naši občané se stále častěji obracejí na evropské soudní instituce.

Ne, tato vláda, která nás tu dnes nyní žádá o důvěru, mě alespoň v otázkách vnitřní bezpečnosti zatím nepřesvědčila, že bude vládou lepší a úspěšnější, než byly ty vlády předchozí. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a prosím k mikrofonu pana poslance Leoše Hegera. Prosím, aby se připravila paní poslankyně Hubáčková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, programové prohlášení vlády je dobrou příležitostí zamyslet se nejen nad osudem naší země a nad jejím dlouhodobým směřováním, ale také nad směřováním jednotlivých resortů ve smyslu jejich dlouhodobé činnosti a v mém případě samozřejmě budu mluvit o resortu zdravotnictví.

Pohled na zdravotnictví lze rozdělit na tři oblasti, z nichž první dvě, poskytování zdravotních služeb a financování a úhrady systémů, lomcují naší společností a jsou ve středu zájmu médií. Třetí oblast, o které však chci mluvit nejvíce, je oblast veřejného zdravotnictví, která přispívá ke zdraví populace největším dílem, a tato oblast je naopak doslova na okraji společenského vnímání i na okraji zájmů vlády, která dnes před nás předstupuje. První oblast, fungování systému veřejného zdravotního pojištění a systému poskytování zdravotních služeb, zmíním opravdu krátce, přestože přináší dlouhodobě hodně nervozity zejména mezi lékaře a zdravotníky a je nejobsáhlejší částí programového prohlášení vlády.

Pokud jde o další kultivaci dlouhodobých problémů, ke kterým patří problematika dlouhodobé péče, přerozdělení pojistného, hospodaření a vztahy zdravotních pojišťoven a poskytovatelů služeb, problematika cenotvorby a systému úhrad, kontrolní dohled nad zdravotními pojišťovnami a další, tak v těchto věcech myslím mohu slíbit, že TOP 09 bude jako konstruktivní opoziční politická strana vládu podporovat a je připravena o detailech řešení, která budou navrhována. A zde to je oblast, kde ty detaily jsou to nejdůležitější.

Paradoxně když už mluvíme o službách, programové prohlášení se prakticky vůbec nezabývá potřebami a postavením pacientů. Je zde jediný slib, a to vylepšení dostupnosti léků, který se už začal naplňovat dost nešťastně ještě před žádostí vlády o důvěru nepochopitelnou personální čistkou ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv, která šla až do úrovně odborných pracovníků, tedy značně proti duchu připravovaného zákona o státní službě, o kterém jsme již tolik slyšeli.

Druhá kapitola, o které chci mluvit, jak jsem předeslal, je financování zdravotnictví. Budu zde ještě stručnější. Otázky navyšování financí ze státního rozpočtu pro zdravotnictví. Otázky efektivity celého systému a otázky regulačních poplatků byly na této půdě již tolikrát diskutovány, že nemá smyslu v dnešní výjimečný sněmovní den dále jitřit atmosféru. Nezbývá mně než jen s obavami zopakovat to, co tady již zaznělo, že pro TOP 09 je nepřijatelné podpořit vládu rozpočtové nezodpovědnosti, která je připravena k zatěžování státního rozpočtu bez zjevné snahy zvyšovat efektivitu zdravotnictví. Bez spoluúčasti a bez jasných opatření, která by vedly k dalšímu zvyšování efektivity, se znovu na scéně objeví problém ekonomického morálního hazardu a znovu dojde k oddlužování konkurenceneschopných a kapacitně nadbytečných poskytovatelů péče, které mělo v minulosti vždy jen krátkodobý efekt, a problémy se vracely zpět.

Tolik tedy o prvních dvou kapitolách a teď trošku obšírněji ke kapitole Veřejné zdravotnictví.

Programové prohlášení vlády zcela rezignuje na otázky podpory zdraví populace. Zdravotní služby, které jsou u nás vysoce kvalitní a dostupné, zůstávají sice vysokou prioritou vlády uvedenou v úvodu vládního prohlášení, ale zdravotní služby jsou cíleny především na jednotlivce. Jsou samozřejmě důležité, ale nezastupitelnou povinností vlády a Ministerstva zdravotnictví je také pečovat o rozvoj zdraví a zdravotního bezpečí v populaci jako celku. Právě tím se zabývá obor tzv. veřejného zdravotnictví, do kterého patří zejména podpora zdravého způsobu života a dozor nad aktivitami, které jsou rizikové pro zdraví.

Je známo a empiricky nepochybně potvrzeno, že na vysoké a vyrovnané úrovni zdravotního stavu celé populace se veřejné zdravotnictví podílí nejméně stejnou měrou jako zdravotní služby pro jednotlivce a musí se na ní zúčastnit daleko více resortů než jen Ministerstvo zdravotnictví. Musí se to odehrávat cestou výchovy ke zdravému životu, cestou podpory fyzických aktivit, zajišťování bezpečí zejména v práci a dopravě, cestou kultivace zdravého životního prostředí, aktivním vyhledáváním chorob, kterým lze předcházet, či cestou aktivního boje proti škodlivým a návykovým aktivitám.

Ve vládním programovém prohlášení chybí nejen jakákoliv zmínka o podpoře zdravého způsobu života, chybí zde také jakákoliv zmínka o boji proti kouření a drogovým závislostem. Je jasné, že diskuse typu, zda stát více než zdravé obyvatele preferuje spotřební daň z kouření, a tyhle diskuse mají mnoho odpůrců. Z naší republiky se tak bohužel stává postupně popelník Evropské unie. Ještě horší situace je v oblasti alkoholismu, který tvoří paradoxně sociopatii ještě obtížněji řešitelnou, než jsou drogové závislosti, alespoň co do počtu postižených lidí, rodin a dětí, na které průvodní negativní jevy dopadají. Ani tato oblast, a dokonce ani mnohem mediálně populárnější drogové závislosti prostě v hledáčku naší nové vlády nejsou.

Přes výjimky, jakými jsou zmínky o bezpečných potravinách, o opatřeních snižujících sociální vyloučení či o snižování počtu osob závislých na hracích automatech, je oblast péče o zdraví celé populace ve vládním programu slabá. Možná to vláda pokládá za takovou samozřejmost, že tím nechtěla svůj program zatěžovat. Nebudu dál kritizovat, ale jen připomínám. Protože hrozí, že budeme léčit stále více onkologických pacientů či diabetiků místo toho, abychom podpořili například pohyb dětí a posilovali boj proti obezitě, kouření či konzumaci alkoholu.

Posilování hygienické a epidemiologické služby, která je za Ministerstvo zdravotnictví hlavní nositelkou a koordinátorkou preventivních akcí, a konečně se v tomto směru výrazně v minulém vládním období zaktivizovala, tak to posílení by bylo velmi potřebné. Snad proto mohu ocenit, že oproti koaliční smlouvě se v prohlášení vlády už neopakuje pokus převést hygienu potravin pod Ministerstvo zdravotnictví, který by celý obor hygieny dále zdecimoval. Doufám, že se neobjeví ani v reálných krocích vlády, přestože některým výrobcům potravin by se to možná líbilo.

Vážená vládo, jsme zemí, kde se mimořádně hodně pije alkohol. Jsme země, kde se kouří o sto šest v restauracích, a jsme země, kde děti tloustnou a málo se pohybují. Naše obyvatelstvo je více rozmazlené, nežli je obyvatelstvo ve spořádaných protestantských a kosmopolitních společnostech v severských zemích, které tu dnes ráno zmínil prezident republiky. Ale jen málo lidí u nás chce převzít alespoň zčásti odpovědnost za sebe, aspoň tam, kde to jejich znalosti a schopnosti umožňují.

Zdravotnictví je důležité i v oblasti poskytování služeb. Zdravotnictví ale není jen spravování 250 mld. korun na tyto služby, které skrývají různá pokušení. Vládní povinností je také vytvářet podmínky pro posilování zdraví národa a podporovat výchovu každého člověka k odpovědnosti za své zdraví, ale i za sebe sama. A věřte, že tato oblast přispívá jak u nás, tak v moderní Evropě ke zdraví našich dětí a prodloužení života našich seniorů ve zdraví a fyzické pohodě mnohem více než jen nekonečné střety o přilévání veřejných peněz do mnohdy nadbytečných a nerovnoměrně rozmístěných zdravotnických zařízení. Doufám, že veřejné zdravotnictví bude mít v této vládě alespoň zčásti podporu tak, jak ji má v celé vyspělé Evropě zejména po období těžké hospodářské krize, kterou jsme prodělali.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče, a prosím k mikrofonu paní poslankyni Hubáčkovou. Prosím, aby se připravila paní poslankyně Chalánková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Gabriela Hubáčková: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, zaznělo zde mnohé z kritik, proto já se chci dotknout jedné jediné oblasti, a to je Ústecký kraj. Ústecký kraj je dlouhodobě opomíjenou periférií České republiky a já jsem proto hledala cokoliv pozitivního na programovém prohlášení vlády směrem ke krajům, respektive k našemu Ústeckému kraji. A bohužel, opět žádná změna.

Kromě toho, že vláda ve svém prohlášení slibuje body, které není možné reálně plnit, tak speciálně v oblasti strategických plánů směrem ke krajům se opět zapomnělo na Ústecký kraj.

Chápu, že vyjadřovat se nyní k problematice nezaměstnanosti není příliš zajímavé pro budoucí naplňování tohoto slibu, a zvláště pokud je toto velmi úzce svázáno s časovanou bombou, jakou je otázka prolomení či neprolomení limitů těžby uhlí. Tomuto problému se vláda raději tedy vyhnula úplně. Ale co mi v programovém prohlášení zásadně chybí, je výstavba dopravní infrastruktury, téma, které přímo souvisí s možným dopadem na nezaměstnanost. Na území Ústeckého kraje máme dvě komunikace dálničního typu, a to R7 a dálnice D8. Dálnice D8 se začala stavět takřka před 30 lety a dosud nebyl nikdo schopný tento stokilometrový úsek dokončit. Obávám se, že podobný osud čeká i R7. Jistě nová vláda ví, že již její předchůdci se zavázali tuto pozemní komunikaci dokončit do roku 2010. Nejen že se tak nestalo, ale nová vláda, která nyní žádá o důvěru, tuto komunikaci ani nezařadila mezi své priority. Ano, pan premiér zde řekl, že i když některé konkrétní projekty nejsou v programovém prohlášení zahrnuty, budou postupně plněny. Ale to pak považuji toto programové prohlášení za velmi vágní a nicneříkající. Lidé totiž čekají na konkrétní kroky.

Nenašla jsem v programovém prohlášení nic reálně pozitivního a jako poslankyně za Ústecký kraj jsem hluboce zklamaná, a nemohu tedy podpořit tuto vládu, která chce pokračovat v opomíjení tohoto složitého regionu. Nepotřebujeme všeobecné proklamace a sliby, potřebujeme konkrétní záchranný kruh a ten jsem v tomto prohlášení nenašla. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni. Prosím k řečnickému pultíku paní poslankyni Chalánkovou. Prosím, aby se připravil pan poslanec Adamec. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, předstupuji před vás za opoziční stranu TOP 09, která se chystá býti vám konstruktivní opozicí. Přesto bych ještě ze začátku připomněla dnešní ranní tiskovou konferenci, kdy prostřednictvím paní předsedající si dovoluji oslovit pana předsedu klubu ANO pana Faltýnka. Dovolím si ho citovat. Zaznělo na této tiskové konferenci: "Kritika, která má sloužit pouze ke zviditelnění některých politiků a některých umírajících stran, tu nebudu brát vážně. Kdo kritizuje, měl by si uvědomit, v jakém stavu zemi zanechal. Přijmu konstruktivní kritiku od těch, kteří to myslí stejně jako my." Vážený pane předsedo prostřednictvím paní předsedající, dovoluji si určitě předkládat konstruktivní návrhy ze strany opozice, ale možná nebudu myslet stejně jako vy.

Nyní již k vlastnímu vystoupení. Strany, které vytvářejí novou vládní koalici, uspěly ve volbách na základě negace politiky minulé vládní koalice a z tohoto důvodu upozorním na několik aspektů. Mám zde vedle sebe dvě programová prohlášení: programové prohlášení vlády z roku 2010, které když si přečtu, je z mnoha bodů splněno. A musím říci, nebylo to jednoduché. Mám zde také programové prohlášení nové vlády, která žádá o důvěru, a zde bych se dotkla bodů, které se týkají oblasti sociální.

Když je minulé vládě vytýkáno, jak fungovala v rámci úspor a v rámci sociálního systému, dovolte, abych vás upozornila, že národní program reforem byl pravidelně také hodnocen na úrovni Evropské unie, a to Radou Evropské unie. Při vyhodnocení úspěšnosti pravidelného evropského semestru bylo vydáváno doporučení Rady k národnímu programu reforem, a to jak v letech 2012, tak v roce 2013. Doporučení Rady č. 1, a zde můžete do kontextu dávat to, jakým způsobem jsme uspěli, zní: Zabezpečit naplánovaný pokrok směrem k včasné nápravě nadměrného schodku. Za tímto účelem v plném rozsahu splnit rozpočet za rok 2012 a upřesnit opatření trvalé povahy nezbytná pro rok 2013, aby se dosáhlo ročního průměrného strukturálního přizpůsobení stanoveného v doporučení Rady v rámci postupu při řízení o nadměrném schodku. V průběhu roku 2012 se vládě České republiky podařilo pokročit v konsolidaci veřejných rozpočtů a podpořit splnění cíle pro rok 2013 se záměrem dospět k ukončení procedury při nadměrném schodku. Součástí konsolidace je i postupné snižování strukturálního deficitu. Obávám se, že teď již tomu tak jednoduše nebude.

Proč to říkám? Chci hovořit o oblasti sociální, a to klidně a otevřeně i o tak nepopulárních opatřeních, která se týkají vyplácení důchodů. Doporučení Rady č. 2 zní: Zavést další změny ve veřejném důchodovém systému k zajištění jeho dlouhodobé udržitelnosti. Přehodnotit plány umožňující předčasný odchod z trhu práce. Zajistit širokou účast mladších ročníků pracovníků v plánovaném fondovém systému ke zlepšení přiměřenosti důchodů. A zde se již dostáváme k redukci valorizace. Já vím, že je to téma, které zde bylo často citováno, ale dovolte, abych vás upozornila, že ve vládním prohlášení ve vašem slibu zní: Budeme usilovat o vytváření důstojných životních podmínek pro seniory. Souhlas. Prosadíme návrh k pravidelnému zvyšování důchodů o inflaci a třetinu růstu reálných mezd, a to od roku 2015. Také naše redukční opatření bylo plánováno do konce roku 2015. My bychom rádi plně valorizovali stejně jako vy, ale šlo o deficit státního rozpočtu. Podle našeho názoru je váš návrh nereálný, protože jednoprocentní nárůst důchodů představuje navýšení mandatorních výdajů státu o zhruba 3,5 mld. ročně. Pokud by tedy průměrná inflace byla jako doposud zhruba 2 % a jedna třetina nárůst průměrné mzdy ve výši půl procenta, tak by se muselo ze státního rozpočtu vyplatit každoročně pouze na navýšení důchodů o téměř 9 mld. korun více. A zde si ještě dovoluji upozornit, že výběr na důchodovém pojištění činí v průměru 330 mld. korun a vyplácí se minimálně 378, nyní již více miliard korun. Loňský deficit důchodového účtu činil 47 mld. korun, letošní již 54. Když k tomu přičtete tuto valorizaci, tak chci vědět, kde na to všechno budete mít peníze.

Další bod, kterého jsem se chtěla dotknout, je otázka programového prohlášení v oblasti daňové politiky rodin a rodinné politiky. Rodina je ohrožena ze všech stran. Zde skutečně také nabízím svou pomoc a spolupráci, protože rodinná politika je nesmírně obtížné téma. Ale dovolte, abych vyslovila nesouhlas s tím, že chcete posunout povinnost, nebo dá se říci přání a následně povinnost, vystavět velkokapacitní předškolní zařízení typu jeslí a mateřských školek až na obce. Obce se tomuto zatím brání, takže uvidíme. Domnívám se, že lepší cestou je možnost volby a možnost umožnění také alternativních forem hlídání. Jako představitelka konzervativní strany nemohu souhlasit s větou, že poslední rok mateřské školy bude v zásadě povinný. Myslím si, že by zde měla být možnost volby pro rodiny. Je to jistě vhodné, ale nemělo by to být povinné. Pro děti ze sociokulturně znevýhodněného prostředí existují jiné možnosti.

S čím zásadně nesouhlasíme jako TOP 09, je takzvané zálohové výživné. Znamená to přebírání odpovědnosti, kterou by měli mít partneři mezi sebou, na stát. Věřím tomu, že mnohé maminky se ocitají v nepříjemné situaci, ale jsou k tomu i jiné dávky z oblasti sociální.

Z důvodů ideových, ale též z důvodů nejasností finančních zdrojů pro vaše sliby nevyslovím vládě důvěru. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. Dále se slova ujme pan poslanec Ivan Adamec. Připraví se paní kolegyně Marta Semelová.

 

Poslanec Ivan Adamec: To jsem si taky myslel, že mi nemůžete přijít na jméno, pane místopředsedo. Dobrý večer, dámy a pánové.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Myslím, že jsem ho řekl správně, pane kolego, ale máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Pardon, já se omlouvám, pane místopředsedo. Jsem rád, že jsme se domluvili.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, je pozdní hodina. Možná vás překvapím, nebudu dlouhý.

Docela mě tady pobavila taková dvě prohlášení. Někdo je tu zklamaný z vládního prohlášení. Já jsem připraven v této místnosti na všechno, takže zklamaný rozhodně nejsem, jako opoziční poslanec rozhodně ne. A pak, když tady někdo řekne, že na základě vládního usnesení se bude rozhodovat pro důvěru vládě. Já si myslím, že jsou jiné parametry, proč se rozhodujeme pro to, zda vládě udělíme dnes důvěru, či neudělíme. Nalijme si čistého vína. Prostě vládní prohlášení samozřejmě není jenom to jediné, proč tomu takto bude a ne jinak.

Já možná bych se věnoval pouze jedné kapitole a to je kapitola 3.5 Ministerstvo průmyslu a obchodu, protože je mi to vlastní. A zas musím říct, že ten materiál, ač tady bylo řečeno, vágní, neurčitý, bez lhůt, tak si myslím, že tato část vládního programového prohlášení je zpracována relativně dobře. Já bych ji chtěl pouze doplnit, protože jsou to důležitá témata. A nakonec i pan premiér s tím začal dnes v úvodu při obhajobě tohoto vládního prohlášení. A já si myslím, že je potřeba se tam na některé body soustředit a trošku si je rozebrat.

Já bych začal trošku odzadu. Tady se říká, že vláda podpoří modernizaci průmyslu, aby docházelo ke snižování energetické náročnosti, zajistí aktualizaci státní energetické koncepce a státní surovinové politiky. To je docela zajímavé téma. Já si myslím, že je dobře, že bude energetická koncepce, protože není to tak dávno, kdy jsme tady slyšeli dotazy novinářů i veřejnosti, zda jsme pro prolomení limitu těžby v hnědouhelných pánvích v severních Čechách. A já si myslím, že by bylo velmi poctivé, kdyby v prohlášení byl jasný vzkaz obyvatelům těchto obcí. Protože ta nejistota, která tam trvá už řadu let, podle mě není dobrá. Rozumím tomu, že energetická koncepce je jasná věc, že to spolu úzce souvisí. Nicméně mělo by to padnout. Protože je to nepopulární rozhodnutí, pokud bude pro prolomení limitu. A samozřejmě pokud nebude pro prolomení limitu, je potřeba najít alternativu.

Naopak jsem přivítal tady velmi to, že vláda říká, že bude podporovat výstavbu jaderných bloků v našich jaderných elektrárnách Dukovany a Temelín. To si myslím, že je velmi důležitá věc. Nicméně stavba takového bloku v jaderné elektrárně trvá cca deset, možná více let. Pokud mě paměť neklame, elektrárna dvacet let od prvního nápadu. Takže je tady samozřejmě určité mezidobí, kdy je potřeba zajistit dodávku energie tak, aby jí bylo dostatek.

Co se týká těžby nerostů, tak mě velmi překvapilo, že na tomto místě se říká, že samozřejmě budeme hájit zájmy státu při stanovení podmínek těžby a užití nerostů, a na druhé straně v kapitole Životní prostředí se najednou objevuje to, že nebudeme těžit zlato a nebudeme dělat průzkum ani těžbu břidličných plynů. Ne že bych byl nějakým zastáncem těžby břidličných plynů, to v žádném případě nejsem. Ani těch metod, jak se těží zlato. Ale já se zeptám, proč tam není třeba těžba uranu, těžba cínu, těžba jiných nerostů. Já si myslím, že tímto způsobem to není úplně vhodně nastaveno. Že je potřeba spíše se zabývat tím, zda horní zákon je ten správný zákon, podle kterého jsme schopni tyto zájmy uhájit před zahraničními investory. A hájit zájmy státu tak, aby samozřejmě výtěžek patřil co nejvíce státu a zároveň nebylo poškozeno životní prostředí.

Také jsem přivítal další věci, které tam jsou. Je to proexportní politika. Z vlastní zkušenosti v zahraniční ekonomické diplomacii musím říct, že tak jak je to tady napsáno, je to napsáno velmi správně. Je tady několik institucí, které se zabývají touto činností, jako CzechInvest, CzechTrade, Česká exportní banka, Exportní garanční a pojišťovací společnost nebo CzechTourism. Já musím říct jednu věc na základě svých zkušeností. Bylo by dobré, kdyby se uvažovalo v tom duchu, že se sjednotí propagace a zájmy České republiky v zahraničí v souvislosti s těmito institucemi. Zažil jsem, že ony kolikrát v dobré víře hájily zájmy České republiky sice dobře, ale každá jinak. A to nepovažuji za dobré. Jako vzor jsme vždycky udávali Kanadu a myslím si, že tímto směrem bychom se měli ubírat.

Co se týká CzechInvestu, to tady dneska také padlo. Je potřeba říct jednu věc. Není úplně pravda, že vláda obnoví systém pobídek. Vláda samozřejmě asi vrátí ty hodnoty na to, jak to bylo před tou úpravou. A tady bych varoval před jednou věcí - abychom nedávali investiční pobídky společnostem, které si tady za peníze našich daňových poplatníků postaví továrnu, vyrobí něco a zároveň po skončení období, kdy vyúčtovávají tyto investiční podmínky, zmizí z České republiky. To si myslím, že je velmi důležité si pohlídat.

Podpora malého a rozvoj středního a malého podnikání. Není to tak dávno, měli jsme tady zprávu z roku 2012. Já si myslím, že spousta věcí vychází z těchto zpráv. A myslím si, že tady je otázka samozřejmě to, jak budou probíhat procesy, které se týkají snižování administrativní zátěže pro tuto skupinu podnikatelů, protože už ve stávající době uvádí statistiky v těchto zprávách, že se snižuje administrativní zátěž, a když se zeptáte jakéhokoli drobného a středního podnikatele, tak vám řekne, že ho trápí právě tento problém.

Jsem rád, že se tam objevilo, že bude nový zákon o zadávání veřejných zakázek, a doufám, že to bude podle pravidla jiného, než tomu bylo doposud, protože každá novela, každý nový zákon o zadávání veřejných zakázek byl horší než ten starý. Takže věřím tomu, že to bude tentokrát jinak a že budeme moct soutěžit tak, abychom ty peníze byli také schopni utratit a nebyli jsme nařčeni z toho, že jsme podvodníci.

A na úplný závěr mám ještě jednu poznámku k přijetí eura. Já si myslím, že jsme se zavázali k přijetí eura v přístupových smlouvách k Evropské unii. Myslím, že samozřejmě jedna věc je plnění maastrichtských kritérií tak, abychom dosáhli na podmínku, abychom euro mohli přijmout. Na druhé straně si myslím, že je tady ještě jedna podmínka, o které se tady příliš nemluví: Je potřeba euro přijmout tehdy, až to bude pro občany České republiky výhodné.

Děkuji vám za pozornost a přeji vám šťastnou ruku při hlasování.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Adamcovi. Slova se ujme paní poslankyně Marta Semelová, připraví se pan poslanec Daniel Korte. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marta Semelová: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte i mně pár slov k vládě a k jejímu prohlášení, s nímž před Sněmovnu dnes předstupuje.

S mnohými body ve vládním prohlášení lze určitě souhlasit: zvyšování a valorizace důchodů, zvyšování minimální mzdy, stabilizace a personální posílení úřadů práce, kde je potřeba 1 200 nových zaměstnanců - s tím vším lze souhlasit a podporovat to. Při této příležitosti bych ještě doplnila potřebu změnit současnou praxi, kdy soukromá agentura zajišťuje za úplatu to, co by měl zabezpečovat úřad práce, či to, že zaměstnavatelé nemusí hlásit na úřad práce volná pracovní místa.

Takže opakuji, jsou zde body hodné podpory, jenže problém je v tom, že text je příliš obecný, bez konkrétního nástinu řešení, bez termínů plnění, chybí představa finančního zabezpečení. Podstatné také není ani to, co v textu obsaženo je, ale spíš to, co tam obsaženo není, čemu se vládní koalice pro jistotu raději vyhýbá. Nyní k některým bodům.

Rozvoj kvalitních a všeobecně dostupných veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního systému atd., což vláda zařadila mezi své priority. To je v pořádku. Pochybnosti však ve mně budí skutečnost, že při projednávání státního rozpočtu odmítli poslanci vládních stran náš pozměňovací návrh, který směřoval právě k dostupnosti veřejných služeb v sociální oblasti. Mám na mysli navýšení financí pro sociální služby, z nichž mnohým hrozí krach. Finance, které měly posílit nízké platy sociálních pracovnic, které berou 14 až 16 tisíc hrubého. Stejně tak náš návrh na zrušení zdravotnických poplatků se nedočkal vládní podpory. Ukazuje se, že něco jiného jsou obecná prohlášení, něco jiného konkrétní naplňování.

To samé se týká oblasti vzdělávání. I tady jsme navrhovali, aby byly finančně posíleny podhodnocené platy učitelů, a to o jednu miliardu korun, nicméně ani tento náš návrh i díky poslancům současné vládní koalice neprošel. Přitom nyní jste si to dali do svého vlastního vládního prohlášení. Proto mé pochybnosti o tom, zda myslíte vážně to, co předkládáte. Ostatně vláda bude moci v následujících měsících určitě dokázat, do jaké míry myslí vážně své sliby i o dostupnosti vzdělání, neboť za KSČM znovu předložíme návrh na zrušení tzv. školkovného v mateřských školách, tedy placení za pobyt dítěte v mateřince, či na zrušení školného na vyšších odborných školách. Jsem zvědavá, zda koalice v duchu svého vládního prohlášení náš návrh podpoří.

Pozitivně je třeba hodnotit podporu předškolního vzdělávání a rozšiřování kapacit mateřských škol, které byly v 90. letech rušeny. Na druhou stranu mi tu chybí postoj k dětským skupinám, které mají nahradit předškolní vzdělávání pouhým hlídáním. Vláda se nezabývá ani chybějícími jeslemi, které postrádá řada rodin, případně matek samoživitelek.

Naopak podporu si zaslouží záměr změnit financování regionálního školství. Stávající systém je jednou z mnoha příčin poklesu kvality vzdělávání, kdy školy, aby měly peníze, přijímají bez ohledu na výsledky až na výjimky téměř každého. Ohrožuje to také malé venkovské školy, kde je málo dětí, takže změna je velice potřebná. Bohužel však ve vládním prohlášení je opět pouze obecná proklamace bez náznaku řešení. Stejně tak podpora technického školství a učebních oborů tak, aby vzdělávací systém více odrážel potřeby trhu práce. Ano, to je určitě nutné. Na jedné straně jsou tu tisíce nezaměstnaných absolventů škol, na straně druhé chybí techničtí pracovníci a řemeslníci. Jenže začít s tím až v rámci středního školství, to je pozdě. Pokud chceme zvýšit zájem o tyto obory, musíme začít od základní školy. Vrátit bychom se měli k obnovení pracovní výchovy na základních školách, podpořit vytvoření školních dílen a pozemků a samozřejmě také připravit pedagogy.

Další, s čím vláda v oblasti vzdělávání přichází, je předsevzetí obsahově a finančně stabilizovat státní maturity a u konkrétních učňovských oborů zavést mistrovské zkoušky. Souhlas. Maturity byly v uplynulých letech bezesporu velmi předražené a neustálé změny vyplývající z měnících se koncepcí střídajících se ministrů školství nepřinesly stabilitu nutnou pro práci pedagogů a kvalitu vzdělávání.

Co se týká středního školství, chybí mi zde vyjádření k dalším významným otázkám, jako je optimalizace sítě středních škol, otázka víceletých gymnázií či zavedení přijímací zkoušky na střední školy, což je stále diskutovanější mezi pedagogy, asociacemi i na úrovni krajů.

Pokud jde o vysoké školství, KSČM jednoznačně podporuje slib vládní koalice, že nezavede školné ani zápisné. Podotýkám však, že zápisné při přijímacím řízení na vysokou školu v současnosti existuje, společně s řadou dalších poplatků, které zvyšují náklady rodin na studium. Čemu se však vládní koalice vyhnula, to je postoj už k zmiňovanému existujícímu školnému na veřejných vyšších odborných školách, které by podle našeho názoru mělo být zrušeno. Koneckonců navrhovali jsme to už to v minulém volebním období a hodláme tento návrh předložit i nyní.

Další bod. Transparentní financování sportu, stanovení kritérií pro veřejnou podporu mezinárodních sportovních akcí apod. Ano, ale zdůrazňuji, že sportu je třeba věnovat trvalou pozornost, a to nejen vrcholovému. Zaměřit se je potřeba na širokou nabídku a dostupnost sportu pro děti a mládež, na vybavení školních tělocvičen a sportovišť, na rozvoj a dostupnost mimoškolní výchovy jako takové.

Co mi v pasáži programového prohlášení vztahující se ke vzdělávání chybí, je pojmenování kroků směřujících ke zvýšení kvality vzdělávání, která za poslední víc jak dvě desítky let šla prudce dolů. V textu není zmíněna otázka jednotného rámce učiva na základních školách, problematika církevního a soukromého školství, alternativního vzdělávání včetně vzdělávání domácího, diskutovaná výuka dvou povinných cizích jazyků na základních školách.

To všechno jsou věci, k nimž by se koalice vyjádřit měla. A nejde jen o oblast vzdělávání. O tom jsem však mluvila už v úvodu svého vystoupení.

Musím uznat, že mnohé z toho, co je ve vládním prohlášení uvedeno, by mohlo směřovat k řešení nahromaděných problémů. Ekonomika, oblast sociální, zdravotní, řešení rekordní nezaměstnanosti a chudoby, problémy ve školství a mnohé další, to je to, na co by se měla vláda složená z ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL zaměřit. Ovšem právě složení nové vlády i způsob vyjednávání jednotlivých politických stran ve mně budí pochybnosti, zda toho bude opravdu schopna, zda dojde k plnění slibů daných voličů před volbami. Ústup od některých hlavních předvolebních taháků ze strany ČSSD byl totiž v průběhu vyjednávání více než zřejmý. Nátlak KDU-ČSL, kterým si tato strana vynucovala konkrétní ministerstva, jež jsou čirou náhodou zrovna těmi, která jsou významná v souvislosti s vydáváním církevních darů, byl očividný. Přitom právě církevní takzvané restituce, s nimiž naprostá většina občanů ČR nesouhlasí, byly jedním z hlavních témat nejen nás z KSČM, ale i sociální demokracie. A nejde pouze o ně. Toho, z čeho sociální demokracie pod tlakem zbylých dvou vládních stran ustoupila, je mnohem víc. Rozumím tomu, že v případě koalice je určitý kompromis nutný. Ne však v podstatných záležitostech, které patřily ke stěžejním slibům před volbami a které byly ve prospěch občanů. K tomu však bohužel došlo. Vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL proto z důvodů, které jsem uvedla, nemůže mít naši podporu. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Martě Semelové. Dalším vystupujícím je pan poslanec Daniel Korte a připraví se paní poslankyně Věra Kovářová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Dámy a pánové, když jsem slyšel pana premiéra Sobotku hovořit o tom, že vláda pod jeho vedením hodlá rozšířit nebo obnovit systém investičních pobídek pro zahraniční firmy, přepadl mě poměrně dosti nepříjemný a znepokojivý pocit déjà vu. Bylo to za socialistické vlády, kterou vedl Miloš Zeman, která skloňovala slova investiční pobídky ve všech pádech a ve všech číslech. Plodem této politiky byla mimo jiné na přelomu let 1999 a 2000 kauza firmy Philips v Hranicích na Moravě.

Abychom si to připomněli, byla jakási paní Markéta Regecová, která odmítala prodat za mizernou dumpingovou cenu své pozemky této firmě, která tam měla vyrábět barevné televizní obrazovky - velký hit 90. let. Ze strany radnice, kterou tehdy vedla sociální demokracie, byl na paní Regecovou vytvářen tvrdý a brutální nátlak hraničící s vydíráním, do kterého se neváhaly zapojit i nejvyšší složky státu, státní moci, když na paní Regecovou vyslaly náměstka policejního prezidenta pana Václava Jakubíka, patrně aby ji vyděsil k smrti, což se mu nepodařilo, protože paní Regecová statečně odolávala, aby nakonec dosáhla slušné ceny za své pozemky. Od té doby uplynulo v řece Bečvě mnoho vody a kladu si otázku, kde je firma Philips se svými barevnými televizními obrazovkami. Já to upřímně řečeno nevím, ale vím, že není v Hranicích na Moravě. Rovněž celý ten humbuk s tím, že investiční pobídky mají pomoci řešit nezaměstnanost, se ukázal jako lichý. Svědčí o tom situace zaměstnanosti na Kolínsku v TPCA, rovněž tak v nošovické Hyundai, kamž se importují zahraniční dělníci. Na to jsme dávali investiční pobídky! Blahopřeji!

Ukázalo se totiž, dámy a pánové, že celá tato slavná politika ČSSD ohledně investičních pobídek byla fatálním fiaskem. Ve skutečnosti se totiž jednalo o podporu zahraničního velkokapitálu a diskriminaci firem domácích, které na takovéto pobídky nikdy dosáhnout nemohly.

Dámy a pánové, já jsem doufal, že se ČSSD poučila z chyb, jichž se byla dopustila. Je evidentní, že jsem se mýlil. (Smích z lavic napravo.) A proto je také evidentní, že tato vláda můj hlas nedostane, byť by zpívala hlasy andělskými.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kortemu. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec a předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Pak řádně přihlášená paní Věra Kovářová. Pane předsedo, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Možná jenom krátká odpověď panu poslanci Kortemu. Možná je to i na nějakou interpelaci, abychom dostali přesné informace z MPO a z CzechInvestu. Tak ta firma zkrachovala velmi rychle. Velmi rychle odešla z České republiky a nesplnila své závazky, které vůči České republice měla. Už to velikášství, ty haly, které do dneška zejí prázdnotou, ty se jmenují Jumb 1 a Jumbo 2. No tak máme tam dvě Jumba a naše daňové poplatníky to stálo poměrně dost peněz a skutek a utek.

A kromě toho, co jste říkal o tom nátlaku na tu dámu, tak také byla skandalizována. To si řekněme. Veřejně pranýřovaná, co si dovolila - neprodat své majetky! A myslím si, že v minulém volebním období mnoho poslanců napříč politickým spektrem tady hlasovalo o zákonu, který měl usnadnit vyvlastňování. Já jsem tehdy hlasoval proti a výsledek je úplně stejný, protože to usnadnění znamenalo, že nenabídneme vlastníkům férovou cenu. A teď se hrozně divíme, že vlastníci nechtějí prodávat své pozemky za tyto směšné ceny.

Takže možná je to na přesnou interpelaci, abychom ta čísla dostali dohromady. Ale vzpomínám si na slib těch tisíců a tisíců pracovních míst. Zaplatili jsme to a pracovní místa nejsou, už pěkně dávno.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času. A nyní řádně přihlášená paní poslankyně Věra Kovářová. Připraví se pan poslanec Karamazov. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Věra Kovářová: Vážené dámy, vážení pánové, když jsem se před deseti hodinami přihlásila do rozpravy, myslela jsem si, že vám sdělím spoustu objevných myšlenek, kterými vás vzhledem k jejich intelektuální neotřelosti možná i potěším. Po vyslechnutí příspěvků mých předřečníků je mi jasné, že argumenty, kterými jsem chtěla zpochybnit kvality vládního programového prohlášení, se už nezdají být moc originální.

Při pohledu na vaše unavené obličeje je mi jasné i to, že vás nejvíc potěším, když svoje vystoupení bez zbytečného prodlužování ukončím, a to třeba citací čínského přísloví: Kdo snadno slibuje, tomu příliš nedůvěřuj. (Potlesk v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Věře Kovářové. Slova se ujme pan poslanec Simeon Karamazov. Připraví se pan poslanec František Vácha. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Simeon Karamazov: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi několik poznámek k programovému prohlášení vlády z pozice akademického pracovníka, z pozice vysokoškolského učitele a z pozice ještě stále vědeckého pracovníka.

Podpora vzdělávání, školství, vědy a výzkumu je cíl každé vlády. Není pochyb o tom, že vzdělaní lidé jsou schopni aplikovat výsledky vědy do praxe a jsou základem prosperity společnosti. Na tom se jistě shodneme napříč politickým spektrem. Programové prohlášení tyto cíle obsahuje a je to v pořádku. Není to však žádné překvapení, je to samozřejmě nutnost. Překvapení by bylo, kdybychom v programovém prohlášení vedle formulace cílů, které už stejně formuloval někdo jiný v minulosti, nalezli také konkrétní a funkční návod, jak se ke zmíněným cílům dostat. Není to samozřejmě jednoduché, toho jsem si vědom. Přesto bych čekal, že programové prohlášení alespoň náznak řešení obsahovat bude. Neobsahuje.

Jako opoziční poslanec ale budu rád a přeji vládě, aby se alespoň něco ze zmíněných cílů vlády splnilo. Ne proto, že bych levicové vládě tak fandil, ale proto, že vzdělání, věda a výzkum jsou naše společné priority. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Karamazovi. Slova se ujme pan poslanec František Vácha a připraví se poslední přihlášený do rozpravy, pan poslanec Karel Fiedler. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, jsem na tom podobně jako kolegyně poslankyně Kovářová. Mám tu zkušenost, že když dost dlouho sedím na schůzi, tak většinou to, co mě napadne, někdo během té schůze řekne. A jelikož jsem jeden z posledních, tak se to stalo i v tomto případě a já se tím pádem zříkám práva vystoupit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji poslanci Františku Váchovi. Teď se ptám pana předsedy Miholy, jestli uplatňuje přednostní právo. Ano, prosím. Takže nejdříve pan poslanec Jiří Mihola, předseda klubu KDU-ČSL. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážené kolegyně a kolegové, jako předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL cítím povinnost vystoupit na podporu koaliční vlády ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL, která dnes v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou přichází se žádostí o vaši důvěru.

Od říjnových předčasných voleb uplynulo déle než čtvrt roku, což dokládá, že se tato vláda nerodila úplně jednoduše. Dle mínění mnohých je pro někoho koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL nejlepším z možných řešení, pro jiného nejméně špatným řešením povolební situace a zdá se, že také jedním z mála reálných řešení povolební situace. Vždyť o dalších alternativách se v podstatě ani mnoho nediskutovalo.

Jsem rád, že se vláda v koaliční smlouvě i v programovém prohlášení jednoznačně přihlásila k sociálně a ekonomicky orientovanému tržnímu hospodářství. Pro občany je jistě dobrou zprávou, že se též přihlásila k nesmlouvavému boji proti všem formám korupce, závažné hospodářské kriminalitě, lichvě, že odmítá, aby stát obchodoval s firmami s nejasným vlastníkem, a že za jednu ze svých hlavních priorit označila přijetí zákona o státní službě, jehož cílem je zajištění odpolitizování státní správy, definování kritérií pro přijímání, odměňování a kariérní postup úředníků včetně kladení důrazu na jejich vzdělanost a odbornost.

I opozici musí těšit, že za jednu z hlavních priorit vláda označila, a explicitně to ve svém prohlášení uvádí, podporu vědy, výzkumu a inovací. Jistě máme ještě v živé paměti, že při diskusi v rámci schvalování státního rozpočtu snad nebylo skloňovanějších slov než právě věda, výzkum, inovace. Domnívám se, že v současnosti jen velmi málo cest, kde má Česká republika šanci uspět a prorazit. Toto je nepochybně jedna z nich.

Snažil jsem se celé odpoledne a večer pozorně naslouchat diskusi, která vlastnímu hlasování o důvěře vládě tradičně předchází. Zvláště mě zaujaly některé pasáže z vystoupení pana prezidenta. Naprosto souhlasím s tím, že se lze poučit tam, kde funguje vyspělá demokracie, než za každou cenu v zajetí čechocentrismu hledat originální cestu, která nezřídka končívá fiaskem. Liším se v tom, že upřednostňuji země, které jsou nám historicky a kulturně nejblíže a jsou s námi také úzce ekonomicky propojeny. Které to jsou, nemusím říkat. Rovněž se hlásím k tomu, že je nejen možné, ale velmi prospěšné spojit politickou práci a odbornost a že příkladů v našich moderních dějinách najdeme dost a dost. (V sále je rušno.)

Padla zde nálepka o tom, že vládní koalice je levicová. Předseda hnutí ANO se již ohradil. Ani já kategoricky nesouhlasím s tím, že by KDU-ČSL byla snad levicovou stranou. Kritické připomínky opozice chápu, jsou zcela legitimní.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, já vás na chvilku přeruším a požádám Sněmovnu o klid, abyste mohl v pořádku, za pozornosti ostatních kolegů a kolegyň dokončit svůj projev. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jiří Mihola: Bylo zde podrobně kritizováno a připomínkováno mnohé z programového prohlášení, ale ne vždy plně právem. Uvedu dva příklady, protože jsem byl při závěrečné redakci tohoto programového prohlášení, a ačkoliv ani já ho nepovažuji za dokonalou záležitost, tak například výtka na téma obecné referendum nebo zvyšování finanční gramotnosti občanů je lichá a je v programovém prohlášení obsažena dokonce v prioritách vlády.

Novopečená koalice nemá před sebou snadný úkol a bude na ní dokázat, zda na jeho splnění má, nebo nemá. Po pádu Nečasovy vlády a až příliš dlouhé vládě bez důvěry si občané této země zaslouží mít v čele silnou a stabilní formaci, která to dotáhne dál než k dalším předčasným volbám. V této naději a při absenci jiné reálné a přijatelné alternativy tuto vládu podpořím a společně se mnou také celý poslanecký klub KDU-ČSL.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Jiřímu Miholovi za jeho vystoupení a poslední přihlášený do rozpravy je pan poslanec Karel Fiedler. Udělím mu slovo. Budu mít ambici poté ukončit rozpravu, pokud se ještě někdo další nepřihlásí. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobrý večer pane předsedající, děkuji, zdravím všechny poslankyně a poslance. Původně jsem nepředpokládal, že bych tady v té diskusi vystoupil, protože dnešní den byl velmi obsáhlý a řeklo se tady hodně. Ale přece jen na základě průběhu dnešního dne bych se chtěl vyjádřit k tomu, co tady také zaznělo. Bylo to odmítavé stanovisko předsedy sociální demokracie a premiéra vlády k našemu požadavku k jasnému vyjádření ohledně obecného referenda a hovořil před chvílí o tom i můj předřečník. Dostali jsme odpovědi vlastně ve dvou cestách. Jednak to byla cesta písemného dopisu, který nám tady dnes koloval v našem poslaneckém klubu v lavicích, a jednak částečně přes elektronická média, kde bylo premiérem Sobotkou sděleno, že prostě občané se nebudou moci vyjadřovat ke všem otázkám.

Chtěl bych zareagovat na to, co už zde také zaznělo od jedné z mých předřečnic, že takovým předvolebním hitem sociální demokracie byly právě ty zmiňované takzvané církevní restituce, a v určitém okamžiku zapomnění na tento předvolební bod. Kladu si tedy otázku, jestli to omezení otázek, ke kterým by se občané mohli případně v referendu vyjadřovat, náhodou nemá souvislost s hlasováním o důvěře vládě, protože jeden z těch koaličních partnerů, KDU konkrétně, tento bod pokládá za stěžejní a odmítá o něm diskutovat.

Odvolávali se zde i předřečníci i premiér vlády na to, že sice není jasně řečeno v programovém prohlášení vlády o tom, jak by měla vypadat obecná referenda, ke kterým se i ostatní strany hlásí, a odvolávají se na koaliční smlouvu. V té koaliční smlouvě je doslova napsáno: Ústavním zákonem bude zároveň stanoven výčet otázek, k nimž nelze referendum vyhlásit. Já bych zde položil jednoduchou otázku, na kterou lze velmi jednoduše odpovědět: Ano, nebo ne. A myslím si, že občany této země by ta odpověď velmi zajímala, protože by jasně naznačila, jak si ta vláda nebo premiér představují vymezení těch otázek, o kterých by občané nemohli hlasovat. A protože z volebních mítinku a debat s občany a reakcí vím, že otázka takzvaných církevních restitucí je pro ně velmi palčivá a chtěli by se k ní vyjádřit, tak já kladu otázku, na kterou se dá jednoduše odpovědět ano, nebo ne.

Prostřednictvím pana předsedajícího se ptám pana premiéra. Pane premiére, mezi ty otázky, které by byly vyloučeny z referenda, patřily by církevní restituce? Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Fiedlerovi. Nyní se ještě hlásí z místa pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Jinou přihlášku nevidím. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Možná před hlasováním by nám pan premiér mohl říct, jestli nám odpoví na ty otázky, které tady dneska padaly, nebo jestli to jenom vyletí komínem a čeká, že je máme zopakovat při interpelacích, nebo jak. Protože jestli má být dialog, tak když se někdo ptá, tak si myslím, že je slušné mu na otázku odpovědět, případně říct: odpovím do tehdy a tehdy. Dotazů zaznělo hodně, já bych řekl, že desítky, z mnoha vystoupení kolegů. Nebylo to jenom z naší strany, ale i z jiných stran.

Dovolte, abych položil otázky ještě ze dvou oblastí, o kterých se příliš dneska nedebatovalo, a to je oblast programového prohlášení Ministerstva práce a sociálních věcí. Nám tam tedy chybí absolutně zmínka o veřejné službě. Jestli se bavíme o nezaměstnanosti, o tom, že si lidé mají pokud možno si zachovat pracovní návyky, tak si myslím, že je třeba tento institut znovu zavést. A jsme připraveni debatovat o parametrech, způsobech odměňování, kdo na to má jít, kdo nemá jít, tak aby to bylo motivační. To znamená, ten, kdo bude chtít, aby byl nějakým způsobem motivován a k tomu přiměřeně odměněn. To si myslím, že v tom programovém prohlášení chybí.

Pak bych chtěl možná slyšet konkrétnější odpověď na záměr vlády, který zní velmi dobře: Dočasné osvobození od plateb na sociální pojištění po dobu 12 měsíců u těch zaměstnavatelů, kteří zaměstnají občany zvláště ohrožené na trhu práce. Za tyto zaměstnance bude pojistné hradit stát. Pak je tam tak obecná, že to jsou lidi nad padesát, absolventi vysokých, možná i středních škol a rodiče, kteří se vracejí z rodičovské dovolené, ať už to jsou maminky, či otcové. Z jiných vystoupení jsem zaznamenal snahu tuto hranici definovat do třiceti let. Jestli si vezmeme aktivní věk lidí, kteří chodí do práce, tak v zásadě definujeme ohroženou skupinu už padesátiprocentní skupinou. Jestli budeme pracovat s průměrným věkem odchodu do důchodu, když se to postupně zvyšuje na 65, tak od 50 do 65 je 15 let. Jestliže řekneme, že vysoká škola končí mezi 23 a 25, tak do těch 30 let je to dalších sedm. V tom okamžiku, pokud budeme podporovat tuto skupinu, tak se stane ohroženou skupinou mezi 30 a 50 zcela logicky.

Myslím si, že bychom měli být velmi opatrní v definování skupin, které tu podporu budou dostávat, protože ti zaměstnavatelé se budou chovat ekonomicky, pokud to bude ekonomická motivace, tak logicky. Chybí mi tady ty detaily ve smyslu: Budou muset být ti lidé nejdřív na úřadu práce? A pokud ano, jak dlouho? A pokud tam už budou a budou pobírat, budou to třeba ti, jak se mluví, kteří tam jsou šest měsíců? Tak pak už to nebude rozpočtově neutrální, jak je navrženo, protože pak už většinou ta podpora klesá, u některých věkových skupin už úplně končí. A tady se ty odpovědi nedozvíme. Je to poměrně razantní zásah a nám se zdá, že ta definice je příliš široká. Jestliže za ohrožené skupiny označíme 50 % populace, která je v tom produktivním věku, tak nám to číslo připadá příliš vysoké.

Tak to jsou dva konkrétní dotazy v oblasti Ministerstva práce a sociálních věcí.

Pak je tam poměrně rozsáhlá kapitola, zřejmě aby se zdůvodnil ministr bez portfeje, ministr pro lidská práva. A je tady: "Budeme důsledně vystupovat proti všem formám násilí a projevům rasové nesnášenlivosti, jako například anticiganismu a antisemitismu." Já myslím, že je to v pořádku, ale jak může vláda razantně vystupovat? Chtěli bychom vědět jak. Myslím si, že se na tom shodneme, že to jsou negativní jevy, ke kterým bychom měli vystupovat. Ale stejně tak to jsou negativní jevy, tak k tomu podle mého názoru přispívá něco, čemu se říká politicky korektní slovník. My ten problém nechceme mnohdy pojmenovat pravým jménem. Ten, kdo ho pojmenuje, je velmi často jednoduše onálepkován jako rasista, jako ten, který nemá pochopení a podobně. A to vytváří napětí v lokalitách, kde ty problémy se sociálně slabými reálně existují.

Takže já si myslím, že prvním předpokladem pro to, abychom mohli vystupovat proti skutečnému rasismu a skutečné nesnášenlivosti, že přestaneme mluvit politicky korektním jazykem, nebo takzvaně politicky korektním jazykem, a budeme nazývat věci pravými jmény. V tom okamžiku budeme schopni rozlišit ty skutečné rasisty a ty ostatní. Není přece nic horšího, když demonstrují občané, kteří se cítí bezmocní proti situaci, která v té lokalitě existuje. A to nejsou žádní rasisté. To nejsou žádní vyvrhelové, to nejsou žádní nepřátelé státu. To jsou normální lidé, kteří chtějí mít v zásadě jenom klid na to, aby mohli po práci, po škole realizovat svůj volný čas a své životy. A mnohdy v té agendě se prostě tváříme a nechceme pojmenovat věci tak, jak existují. Mohl bych uvádět z praxe, a doplnilo by mě mnoho starostů napříč politickým spektrem, jak se k vám, jakmile vznikne nějaký problém, slétnou pracovníci tu z Úřadu vlády, lidskoprávních neziskových organizací a podobně, kteří velmi často problém v místě neznají, o to intenzivněji pronášejí nesmlouvavá hodnocení a dávají knížecí rady starostům, co mají dělat. Pak jsme hrozně překvapeni, kolik máme těch ghett a vyloučených lokalit v těch městech. My, kteří tam žijeme a kteří na těch radnicích sedíme, to prostě nevíme a vědí to tito lidé. A myslím si, že k tomu budeme muset přistupovat hlavně korektně, ale současně nazývat věci pravými jmény, jinak ta většinová společnost ta opatření vlády i shodu v parlamentu prostě nepřijme.

O genderově vyváženém všem možném hovořit nebudu. Za nás to učinila Jana Černochová ve svém vystoupení. Já za nás chci říct, že všechny kvóty odmítáme. Já osobně si myslím, že to úspěšné ženy spíš uráží. A kdybych to chtěl zlehčit, tak se podívejte, jak ti, kteří mají to slovo gendrová vyváženost napsané, v jakém složení za námi sedí. Já to nekritizuji, jenom konstatuji. My si to prostě do programového prohlášení nevypisujeme. Je to myslím 14 : 3. Velmi genderově nevyvážené. Berme to jako fakt.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Tak, to byla poslední přihláška do rozpravy. Vzhledem k tomu, že žádné další přihlášky nevidím, rozpravu končím. Zeptám se, zda je zde zájem o závěrečné slovo ze strany pana premiéra? Je tomu tak. Prosím, pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážené poslankyně, vážení poslanci. Nebojte se, nemám hodinové závěrečné vystoupení, ve kterém bych teď poctivě rekapituloval všechny dotazy, které zazněly v diskusi, a snažil se na ně vyčerpávajícím způsobem odpovědět. Asi by to hodinu až hodinu a půl zabralo.

Nabízím alternativu. Myslím si, že to je novinka, já jsem se s tím zatím při takovýchto debatách o důvěře vládě nesetkal. Chci ji nabídnout kolegům, kteří položili konkrétní dotazy, které bude možno určitým způsobem identifikovat. Vše je ve stenozáznamu. Já stenozáznam nechám zanalyzovat, připravím konkrétní odpovědi na vaše dotazy i ve spolupráci s jednotlivými resorty tak, abyste je obdrželi v písemné podobě. A pokud s těmi odpověďmi nebudete spokojeni, přirozeně je zde možnost využít interpelace, je zde možno využít i písemné interpelace a položit doplňující otázky. Takže navrhuji, abychom se vypořádali s konkrétními dotazy touto formou.

Obraceli se na mě někteří členové vlády, kteří chtěli reagovat. Já si myslím, že z hlediska už pozdní hodiny, ve které se dnes nacházíme, bychom mohli pomalu, říkám pomalu, nechci nijak uspěchávat diskusi - víte, že jsem se na začátku zastal opozice a jejího práva dělat i třeba obstrukci -, ale pomalu už bychom mohli směřovat k finálnímu hlasování, aby bylo zřejmé, zdali vláda jmenovaná prezidentem Zemanem má, či nemá důvěru této Poslanecké sněmovny.

A jenom možná ještě dvě poznámky na závěr, kterých se nemohu zdržet. První věc. Já myslím, že je určitě možné na jednu stranu kritizovat vládu za to, že nemá ve svém programu vůbec nic, čím by chtěla řešit nezaměstnanost, ale myslím si, že není možné současně se ptát na podrobnosti konkrétního plánu, který je v tom návrhu obsažen a který má nezaměstnanost řešit. Čili chtěl bych požádat kolegy z ODS, aby si tu věc ujasnili. Čili buď budete vládu kritizovat za to, že tam není vůbec nic napsáno o tom, čím bychom nezaměstnanost měli řešit, anebo se budete podobně, jako to teď učinil pan předseda Stanjura, ptát na to, koho se budou týkat slevy na sociálním pojištění, které vláda navrhuje v rámci svého programu.

A druhá poznámka, spíš námět pro diskusi, a teď nevím, jestli na plénu Sněmovny, nebo na hospodářském výboru Poslanecké sněmovny. Investiční pobídky - já jsem zjistil během dnešní debaty, že to je stálé téma, které traumatizuje řadu členů a členek Poslanecké sněmovny. Protože si myslím, že by bylo dobře, abychom se v klidu podívali na fakta, to znamená, kolik bylo poskytnuto pobídek, kolik bylo vytvořeno pracovních míst, kolik pracovních míst trvá do dnešního dne, kolik jich bylo vytvořeno pro lidi, kteří jsou tady z České republiky, a kolik třeba pro agenturní zaměstnance z třetích zemí nebo z jiných zemí Evropské unie. Dejme prosím na stůl fakta. Já požádám ministra průmyslu a obchodu, aby zpracoval analýzu, a požádám ho, aby přišel například do hospodářského výboru a zorganizoval seminář, kde se objeví čísla týkající se investičních pobídek. Protože mluvit tady o tom, že příchod TPCA do Kolína byla chyba nebo že Hyundai na severní Moravě je chyba, ignorovat desítky tisíc míst, která se vytvořila u subdodavatelů těchto firem, které provádějí konečnou montáž, vůbec to tady nezmínit a pak mluvit o Philipsu...

Vzpomeňte si, že Philips a Flextronics v Brně byly fakticky dva jediné výrazné případy toho, kdy politika investičních pobídek selhala. V Brně halu Flextronicsu koupila jiná firma, která tam dneska zaměstnává zaměstnance a postavila vedle toho některé haly další. Čili tam to problém nebyl. Skutečně hala po Philipsu tady zůstala jako pomníček a je to dáno rozsahem investice, která byla realizována. Ale byly stovky dalších případů, kdy vlády poskytly investiční pobídky nejenom zahraničním, ale i domácím subjektům. Poprosil bych, nemluvte o investičních pobídkách pro zahraniční subjekty, protože legislativa už velmi dlouho, řadu let dává stejné podmínky pro všechny bez ohledu na to, jestli se jedná o český kapitál, nebo zahraniční kapitál. Čili byly stovky případů, kdy investiční pobídky vyšly, dodneška jsou tam pracovní místa, a já jsem rád, že se podařilo zvýšit zájem o ČR z hlediska přímých investic. A i díky tomu tady byl hospodářský růst, nad kterým se tady někteří zaráželi, že to snad bylo moc - těch šest procent, o která ČR rostla. Čili tolik jenom ještě druhá poznámka na margo diskuse o investičních pobídkách. Ale nechci tady teď přetlačovat ty kritické názory v rámci závěrečného vystoupení. Rád bych požádal ministra průmyslu a obchodu, aby připravil seminář ve spolupráci například s hospodářským výborem Poslanecké sněmovny. Dejme na stůl čísla, zveřejněme je, ať je zřejmé, zdali politika investičních pobídek byla, či nebyla pro české daňové poplatníky přínosná. Na jednu stranu náklady a na druhou stranu si dejme výnosy v podobě nových pracovních míst a daňových a sociálních odvodů do systému České republiky.

Čili tolik jen dvě konkrétní poznámky. Jsem připraven písemně reagovat na konkrétní dotazy, které zazněly v rámci této rozpravy. Chtěl bych za rozpravu poděkovat. Nepokládám ji za přehnaně dlouhou. Dostal jsem teď od jedné novinářky dotaz, jestli jsem očekával, že bude rozprava takto dlouhá nebo bouřlivá. Myslím, že je přece normální, že se v demokratickém parlamentu diskuse vede. Hlasování o důvěře vládě je vážná věc, předpokládám, že v tomto volebním období to také může být jediné hlasování tohoto typu. Vláda má ambici přinést do země stabilitu, a jestliže je to vážná věc, tak k ní také patří dostatečně podrobná a rozsáhlá rozprava. Já za ni děkuji, děkuji za všechny připomínky, děkuji za všechny dotazy a dovolte mi, abych ještě jednou velmi vážně a seriózně požádal Poslaneckou sněmovnu o to, aby odstartovala plnou legitimitu nové vlády tím, že jí dá při následujícím hlasování důvěru. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Dámy a pánové, děkuji panu premiérovi za závěrečné slovo a nyní přistoupíme k hlasování. Připomínám, že podle § 85 odst. 1 a 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se o návrhu na vyslovení důvěry vládě hlasuje po jménech. K přijetí usnesení o vyslovení důvěry vládě je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců.

Žádám určené ověřovatele této schůze, kterými jsou pan poslanec Pavel Čihák a pan poslanec Jiří Mihola, aby zaujali místa u stolku zpravodajů.

Nejdříve přistoupíme podle § 74 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny k vylosování jména poslance, od něhož se bude v abecedním pořadí hlasovat. Byl jsem informován, že kontrola lístků se jmény poslanců byla provedena.

Vylosován byl poslanec číslo 54, kterým je Jan Hamáček. (Smích a potlesk v sále.)

Mám zde minimálně 200 svědků, že jsem se nedíval. Dobrá.

Připomínám, že podle § 74 odst. 4 jednacího řádu se vyvolaný poslanec vysloví "pro návrh", nebo "proti návrhu". Jestliže se zdržuje hlasování, řekne "zdržuji se". Jiný projev poslance se považuje za zdržení se hlasování.

Prosím, aby každý vyvolaný poslanec své stanovisko řekl dostatečně hlasitě, abych je v souladu s jednacím řádem mohl opakovat.

Přikročíme tedy k hlasování. Přednesu návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna vyslovuje vládě důvěru."

Nyní vás budu vyvolávat a prosím o vyslovení se.

 

Zahajuji hlasování.

Pan poslanec Jan Hamáček: Pro návrh. Pro návrh.

Pan poslanec Michal Hašek: Pro návrh.

Pan poslanec Pavel Havíř: Pro návrh.

Paní poslankyně Olga Havlová: Nepřítomna.

Pan poslanec Leoš Heger: Proti návrhu.

Pan poslanec Daniel Herman: Pro návrh.

Paní poslankyně Jana Hnyková: Nepřítomna.

Pan poslanec Jiří Holeček: Pro návrh.

Pan poslanec Radim Holeček: Proti návrhu.

Pan poslanec Jaroslav Holík: Nepřítomen.

Pan poslanec Pavel Holík: Pro návrh.

Pan poslanec Václav Horáček: Proti návrhu.

Pan poslanec Ludvík Hovorka: Pro návrh.

Paní poslankyně Gabriela Hubáčková: Zdržuje se.

Pan poslanec Stanislav Huml: Pro návrh.

Paní poslankyně Jitka Chalánková: Proti návrhu.

Pan poslanec Bohuslav Chalupa: Pro návrh.

Pan poslanec Milan Chovanec: Pro návrh.

Pan poslanec Jan Chvojka: Pro návrh.

Pan poslanec Igor Jakubčík: Pro návrh.

Pan poslanec Vítězslav Jandák: Pro návrh.

Pan poslanec Miloslav Janulík: Pro návrh.

Paní poslankyně Jaroslava Jermanová: Pro návrh.

Paní poslankyně Věra Jourová: Pro návrh.

Pan poslanec Jiří Junek: Pro návrh.

Pan poslanec Marian Jurečka: Pro návrh.

Pan poslanec David Kádner: Nepřítomen.

Paní poslankyně Zuzana Kailová: Pro návrh.

Pan poslanec Miroslav Kalousek: Proti návrhu.

Pan poslanec Vít Kaňkovský: Pro návrh.

Pan poslanec Simeon Karamazov: Proti návrhu.

Pan poslanec David Kasal: Pro návrh.

Pan poslanec Jan Klán: Zdržuje se.

Pan poslanec Jaroslav Klaška: Pro návrh.

Pan poslanec Václav Klučka: Pro návrh.

Pan poslanec Martin Kolovratník: Pro návrh.

Pan poslanec Martin Komárek: Pro návrh.

Paní poslankyně Kateřina Konečná: Zdržuje se.

Pan poslanec Vladimír Koníček: Zdržuje se.

Pan poslanec Daniel Korte: Proti návrhu.

Pan poslanec Petr Kořenek: Pro návrh.

Pan poslanec Jiří Koskuba: Pro návrh.

Pan poslanec Rom Kostřica: Nepřítomen.

Pan poslanec Josef Kott: Pro návrh.

Pan poslanec Jiří Koubek: Proti návrhu.

Pan poslanec Pavel Kováčik: Zdržuje se.

Paní poslankyně Věra Kovářová: Proti návrhu.

Pan poslanec Jaroslav Krákora: Pro návrh.

Pan poslanec Roman Kubíček: Pro návrh.

Pan poslanec Michal Kučera: Nepřítomen.

Pan poslanec Petr Kudela: Pro návrh.

Paní poslankyně Helena Langšádlová: Proti návrhu.

Pan poslanec Martin Lank: Nepřítomen.

Pan poslanec František Laudát: Proti návrhu.

Pan poslanec Jaroslav Lobkowicz: Nepřítomen.

Paní poslankyně Jana Lorencová: Pro návrh.

Pan poslanec Stanislav Mackovík. Zdržuje se.

Paní poslankyně Soňa Marková: Zdržuje se.

Paní poslankyně Květa Matušovská: Zdržuje se.

Paní poslankyně Radka Maxová: Pro návrh.

Pan poslanec Jiří Mihola: Pro návrh.

Pan poslanec Jan Mládek: Pro návrh.

Pan poslanec Josef Nekl: Zdržuje se.

Paní poslankyně Miroslava Němcová: Proti návrhu.

Paní poslankyně Alena Nohavová: Zdržuje se.

Paní poslankyně Nina Nováková: Nepřítomna.

Pan poslanec Josef Novotný: Pro návrh.

Pan poslanec Martin Novotný: Proti návrhu.

Pan poslanec Igor Nykl: Pro návrh.

Paní poslankyně Pavlína Nytrová: Pro návrh.

Pan poslanec Tomio Okamura: Nepřítomen.

Pan poslanec Ladislav Okleštěk: Pro návrh.

Pan poslanec Zdeněk Ondráček: Zdržuje se.

Pan poslanec Miroslav Opálka: Zdržuje se.

Paní poslankyně Jana Pastuchová: Pro návrh.

Pan poslanec Herbert Pavera: Proti návrhu.

Paní poslankyně Gabriela Pecková: Proti návrhu.

Paní poslankyně Marie Pěnčíková: Zdržuje se.

Pan poslanec Miloš Petera: Pro návrh.

Pan poslanec Jiří Petrů: Pro návrh.

Pan poslanec Stanislav Pfléger: Pro návrh.

Pan poslanec Ivan Pilný: Pro návrh.

Pan poslanec Lukáš Pleticha: Pro návrh.

Pan poslanec Pavel Ploc: Pro návrh.

Pan poslanec Pavel Plzák: Pro návrh.

Pan poslanec Tomáš Jan Podivínský: Pro návrh.

Pan poslanec Ivo Pojezný: Zdržuje se.

Pan poslanec Stanislav Polčák: Proti návrhu.

Pan poslanec Jiří Pospíšil: Proti návrhu.

Pan poslanec Karel Pražák: Nepřítomen.

Pan poslanec Roman Procházka: Pro návrh.

Paní poslankyně Anna Putnová: Proti návrhu.

Pan poslanec Karel Rais: Pro návrh.

Pan poslanec Adam Rykala: Pro návrh.

Pan poslanec Antonín Seďa: Pro návrh.

Pan poslanec Jan Sedláček: Pro návrh.

Pan poslanec Martin Sedlář: Pro návrh.

Paní poslankyně Marta Semelová: Zdržuje se.

Pan poslanec Bronislav Schwarz: Pro návrh.

Pan poslanec Karel Schwarzenberg: Proti návrhu.

Pan poslanec Jiří Skalický: Proti návrhu.

Pan poslanec Roman Sklenák: Pro návrh.

Pan poslanec Václav Snopek: Zdržuje se.

Pan poslanec Bohuslav Sobotka: Pro návrh.

Pan poslanec Zdeněk Soukup: Pro návrh.

Pan poslanec Zbyněk Stanjura: Proti návrhu.

Paní poslankyně Miroslava Strnadlová: Pro návrh.

Pan poslanec Martin Stropnický: Pro návrh.

Pan poslanec Štěpán Stupčuk: Pro návrh.

Pan poslanec Bohuslav Svoboda: Proti návrhu.

Pan poslanec Milan Šarapatka: Nepřítomen.

Pan poslanec Josef Šenfeld: Zdržuje se.

Pan poslanec Karel Šidlo: Zdržuje se.

Pan poslanec Ladislav Šincl: Pro návrh.

Pan poslanec Pavel Šrámek: Pro návrh.

Pan poslanec Jiří Štětina: Nepřítomen.

Pan poslanec Jeroným Tejc: Pro návrh.

Pan poslanec Lubomír Toufar: Pro návrh.

Pan poslanec Karel Tureček: Proti návrhu.

Pan poslanec Josef Uhlík: Pro návrh.

Pan poslanec Milan Urban: Pro návrh.

Paní poslankyně Dana Váhalová: Pro návrh.

Pan poslanec František Vácha: Proti návrhu.

Pan poslanec Jiří Valenta: Zdržuje se.

Paní poslankyně Helena Válková: Pro návrh.

Pan poslanec Roman Váňa: Pro návrh.

Pan poslanec Ladislav Velebný: Pro návrh.

Pan poslanec Pavel Volčík: Pro návrh.

Pan poslanec Jan Volný: Pro návrh.

Pan poslanec Radek Vondráček: Pro návrh.

Pan poslanec Josef Vondrášek: Zdržuje se.

Paní poslankyně Miloslava Vostrá: Zdržuje se.

Pan poslanec Václav Votava: Pro návrh.

Pan poslanec Josef Vozdecký: Pro návrh.

Pan poslanec Vlastimil Vozka: Pro návrh.

Pan poslanec Rostislav Vyzula: Pro návrh.

Paní poslankyně Markéta Wernerová: Pro návrh.

Pan poslanec Josef Zahradníček: Zdržuje se.

Pan poslanec Jan Zahradník: Proti návrhu.

Pan poslanec Lubomír Zaorálek: Pro návrh.

Pan poslanec Jaroslav Zavadil: Pro návrh.

Paní poslankyně Kristýna Zelienková: Pro návrh.

Pan poslanec Jiří Zemánek: Pro návrh.

Pan poslanec Václav Zemek: Pro návrh.

Pan poslanec Jiří Zimola: Pro návrh.

Pan poslanec Jiří Zlatuška: Pro návrh.

Pan poslanec Marek Ženíšek: Proti návrhu.

Pan poslanec Petr Adam: Nepřítomen.

Pan poslanec Vojtěch Adam: Zdržuje se.

Pan poslanec Ivan Adamec: Proti návrhu.

Pan poslanec František Adámek: Pro návrh.

Paní poslankyně Markéta Adamová: Proti návrhu.

Pan poslanec Augustin Karel Andrle Sylor: Nepřítomen.

Pan poslanec Pavel Antonín: Pro návrh.

Paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Zdržuje se.

Pan poslanec Andrej Babiš: Pro návrh.

Pan poslanec Miloš Babiš: Pro návrh.

Paní poslankyně Margita Balaštíková: Pro návrh.

Pan poslanec Jan Bartošek: Pro návrh.

Paní poslankyně Zuzka Bebarová Rujbrová: Zdržuje se.

Pan poslanec Jiří Běhounek: Pro návrh.

Pan poslanec Pavel Bělobrádek: Pro návrh.

Pan poslanec Marek Benda: Proti návrhu.

Pan poslanec Petr Bendl: Proti návrhu.

Pan poslanec Ondřej Benešík: Pro návrh.

Paní poslankyně Marie Benešová: Pro návrh.

Paní poslankyně Martina Berdychová: Pro návrh.

Pan poslanec Stanislav Berkovec: Pro návrh.

Pan poslanec Zdeněk Bezecný: Proti návrhu.

Pan poslanec Adolf Beznoska: Proti návrhu.

Pan poslanec Jan Birke: Pro návrh.

Pan poslanec Pavel Blažek: Proti návrhu.

Pan poslanec Robin Böhnisch: Pro návrh.

Pan poslanec Jaroslav Borka: Zdržuje se.

Pan poslanec Richard Brabec: Pro návrh.

Pan poslanec Milan Brázdil: Pro návrh.

Pan poslanec Marek Černoch: Nepřítomen.

Paní poslankyně Jana Černochová: Proti návrhu.

Pan poslanec Alexander Černý: Zdržuje se.

Pan poslanec Karel Černý: Pro návrh.

Pan poslanec Pavel Čihák: Pro návrh.

Pan poslanec René Číp: Zdržuje se.

Paní poslankyně Ivana Dobešová: Pro návrh.

Pan poslanec Jiří Dolejš: Zdržuje se.

Pan poslanec Richard Dolejš: Pro návrh.

Pan poslanec Jaroslav Faltýnek: Pro návrh.

Pan poslanec Jan Farský: Proti návrhu.

Pan poslanec Petr Fiala: Proti návrhu.

Pan poslanec Radim Fiala: Nepřítomen.

Pan poslanec Karel Fiedler: Nepřítomen.

Pan poslanec Matěj Fichtner: Pro návrh.

Pan poslanec Vojtěch Filip: Zdržuje se.

Paní poslankyně Jana Fischerová: Proti návrhu.

Pan poslanec Jaroslav Foldyna: Pro návrh.

Pan poslanec Ivan Gabal: Nepřítomen.

Pan poslanec Petr Gazdík: Proti návrhu.

Pan poslanec Miroslav Grebeníček: Zdržuje se.

Pan poslanec Stanislav Grospič: Zdržuje se.

Pan poslanec Josef Hájek: Pro návrh.

Paní poslankyně Milada Halíková: Zdržuje se.

 

Tím hlasování dle mých informací a poznámek skončilo. Táži se, zda všichni poslanci byli čteni, popřípadě zda nejsou nějaké pochybnosti o průběhu hlasování. Není tomu tak. Prosím pány ověřovatele, aby mi sdělili, jaký čas potřebují ke zjištění výsledků hlasování. (Ověřovatelé navrhují 15 minut.) Patnáct minut. (Smích v sále.) Ještě jsem schůzi nepřerušil, tak se táži pánů ověřovatelů, jestli opravdu trvají na 15 minutách. Skutečně. Tak v tom případě to bude do 22.50. Do 22.50 hodin přerušuji jednání Poslanecké sněmovny a ve 22.50 se vrátíme k vyhlášení výsledků hlasování.

 

(Jednání přerušeno ve 22.34 hodin do 22.50 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 22.50 hodin.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, je 22.50. Budeme pokračovat. Prosím, abyste zaujali svá místa v jednacím sále, a současně vás prosím, abyste věnovali pozornost vystoupení ověřovatelů, kteří velmi pečlivě sečetli jednotlivé hlasy a zcela jistě pro nás mají informaci o tom, jak hlasování dopadlo. Ještě chvíli vyčkám, než se všichni ztišíte. Ano, děkuji.

Prosím o vystoupení pana poslance Miholu.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pro návrh se vyslovilo z celkového počtu 181 poslanců a poslankyň 110 poslanců, proti návrhu 38 poslanců a 33 poslanců se zdrželo hlasování. (Potlesk napříč sálem.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Konstatuji, že Poslanecká sněmovna vyslovila vládě důvěru. Končím bod č. 60.

 

Než pokročíme dále, tak bych přednesl procedurální návrh, abychom nyní hlasovali o tom, že Poslanecká sněmovna vyřazuje z programu 6. schůze Sněmovny body 28, 71 a 72.

O tomto návrhu dám hlasovat. Kdo souhlasí, abychom všechny zbývající body vyřadili z programu schůze, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má pořadové číslo 176. Přihlášeno je 181, pro 121, proti 51. Tento návrh byl přijat.

 

Končím 6. schůzi Poslanecké sněmovny. Děkuji vám všem za účast. Blahopřeji vládě České republiky k získání důvěry Poslanecké sněmovny. Sejdeme se na další řádné schůzi, která je plánovaná od 18. března. Přeji vám šťastnou cestu domů a hezký večer.

 

(Schůze skončila ve 22.54 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.