Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

36.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb.,
o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů
(zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 92/ - prvé čtení

Tento bod byl přerušen v obecné rozpravě. Mám zde přihlášky pana poslance Grebeníčka a paní poslankyně Putnové. Takže prosím pana poslance Grebeníčka, aby se ujal slova a paní poslankyni prosím, aby se připravila. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, německý satirik a aforista Christoph Lichtenberg napsal svého času následující myšlenku: "Velcí lidé taky chybují. A někteří z nich tak často, že je člověk skoro v pokušení považovat je za malé."

Co k tomu dodat? Snad jenom to, že Miloš Zeman byl sice zvolen prezidentem České republiky v přímé volbě, ale ústavní vymezení jeho postavení a pravomocí se tím nijak nezměnilo. Je tedy povinen respektovat tento stav a vykonávat svou funkci v daném ústavním rámci. Některé jeho kroky vyvolávají ovšem jisté pochybnosti, zda si nepočíná příliš sebestředně a nechce si funkci prezidenta přizpůsobit k svému obrazu. Ne, o jeho svérázných postupech při jmenování nové vlády včetně natahování časových limitů dnes mluvit nehodlám. Nehodlám zde mluvit ani o tom, jak svévolně převedl svoji pravomoc udílet milosti na Ministerstvo spravedlnosti. Pouze budu konstatovat, že prezidentovy pravomoci by měly být precizovány tak, aby si je nemohl vykládat podle svého. Chci však mluvit o tom, že přibližně stovka vysokoškolských profesorů je vystavena až nepochopitelné samolibosti hlavy státu, která jim odmítá podepsat a předat příslušné dekrety.

"Jestliže se návrhy hromadí, není to moje vina," uvedl prezident Zeman s tím, že se už s bývalým ministrem dohodl na změně zákona spočívající v přenesení této pravomoci na ministra. Nyní se mu údajně zalíbil nápad nového šéfa školství a vláda mu vyhověla. Prezident Zeman proto doufá, že novela bude rychle schválena a on se profesory vůbec nebude zabývat. Ne, nevařím z vody. To, že prezident trvá na svém stanovisku a že za současné situace nepodepíše žádný jmenovací dekret novým profesorům, sdělil osobně 20. ledna letošního roku členům předsednictva České konference rektorů.

Patřím k těm, kteří jsou přesvědčeni, že aktuální znění návrhu je nepřijatelné především pro nově zaváděné věcné posuzování odbornosti uchazečů předsedou Senátu Parlamentu České republiky. Tento postup by nepochybně ohrozil autonomii vysokých škol. Navíc neodpovídá ani mezinárodně obvyklým postupům. V případě jmenování profesorů je tento akt dovršením procesu, v němž kandidáti museli splnit dané zákonné podmínky a odborné požadavky, jež jsou v dané věci podstatné, a následné jmenování je pak jen uzavřením tohoto procesu.

Ústavní právníci navíc upozorňují na to, že návrh zmíněnou pravomoc svěřit předsedovi Senátu nemá žádnou ústavní logiku. Pokud prý parlamentní komory rozhodují v omezených případech o nějakých personálních návrzích, pak tak činí jako celek. Předsedové komor nejsou tedy ústavní orgány, které by mohly či měly mít takovou pravomoc.

Ano, v demokratickém právním státě, kde platí dělba moci a činnosti, je rozhodování o jmenování profesorů zásadně věcí moci výkonné. A prezident, vy to pochopitelně velmi dobře víte, jako hlava státu je její součástí. Pamatoval na to zákon číslo 35/1920 Sb., jímž se prováděl zákon o služebním poměru vysokoškolských učitelů, kde v § 1 stálo: "Návrh sboru profesorského na jmenování profesora vysokoškolského předloží se ministerstvu školství a národní osvěty, jež zařídí další kroky za účelem provedení jmenování prezidentem republiky." A pamatuje na to i zákon číslo 111/1998 Sb., o vysokých školách, kde stojí, že "v řízení ke jmenování profesorem se prokazuje pedagogická a vědecká nebo umělecká kvalifikace uchazeče, který je význačnou a uznávanou vědeckou nebo uměleckou osobností ve svém oboru. Profesora pro určitý obor," cituji z uvedeného zákona, "jmenuje prezident republiky na návrh vědecké rady vysoké školy, podaný prostřednictvím ministra."

Tomu rozumím, to má logiku a neposiluje to vliv politiků na chod vysokých škol.

Prezident Zeman si ovšem nechce připustit, že hořčice bez rostbífu nestojí za nic. Konstatoval, že předjednal s částí parlamentních stran zrychlené projednání novely zákona o vysokých školách. Nevím, kde prezident bere tu jistotu. Není přece vůbec jisté, zda se většina z nás shodne na přechodu jmenovací pravomoci z prezidenta na šéfa horní komory, případně na příslušného ministra. Jistě, někdo rozumí své věci sám od sebe, druhý dovede posoudit, čemu jiní rozumí.

Začalo to odmítnutím, jmenovat Martina Putnu profesorem a pokračovalo to sporem Miloše Zemana s rektorem Masarykovy univerzity Mikulášem Bekem v říjnu loňského roku, kdy tato univerzita nepříliš šťastně odmítla před volbami dát prostor prezidentovi k přednášce na akademické půdě. Miloš Zeman pak kvůli tomu nepozval Mikuláše Beka na udělování státních vyznamenání, což rovněž vzbudilo jisté rozpaky. Snaha rektora brněnské univerzity o reparát nevyšla. "Pozval jsem pana prezidenta a on mi řekl," cituji jeho slova, "že pozvání Masarykovy univerzity nikdy nepřijme." Ne, tohle nehodlám komentovat, mimo jiné i proto, že exministr školství Dalibor Štys veřejně prohlásil, že prezident Zeman je ochoten s akademiky dál debatovat o tom, že by se jmenovací pravomoc časem opět vrátila na hlavu státu.

Ne, prezident Zeman by neměl ustupovat od osvědčené tradice. Pokud zachová platnou úpravu, jsem připraven veřejně prohlásit: bůh nám zachovej našeho pána, jiný by mohl být ještě větší rána. V dané chvíli však patřím k těm poslancům, kteří nenašli jediný důvod, proč by posuzovanou předlohu podporovali.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk KSČM)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: To byl pan poslanec Grebeníček. Slovo má paní poslankyně Anna Putnová.

 

Poslankyně Anna Putnová: Dobré ráno, vážený pane předsedo, dámy a pánové. Od poloviny loňského roku se vede v politických i odborných kruzích debata o formě jmenování vysokoškolských pedagogů profesory. TOP 09 od začátku tohoto sporu zastává jednoznačné negativní stanovisko. Považujeme materiál, novelu, která přichází dnes k projednání, za zcela účelovou, a proto nebudeme podporovat její postoupení do druhého čtení. Argumenty, které nás k tomuto vedly, vám teď stručně představím.

Dosavadní právní stav považujeme za právně nezávadný, vyhovující a změnu kompetencí považujeme za nevhodnou. Jsem přesvědčena také, že je třeba zachovat kontinuitu zavedených zvyklostí, která v tomto případě je doplněna také tím, že jmenování profesorů prezidentem výrazným, byť mimoprávním způsobem zvyšuje vážnost této akademické hodnosti. Jmenování prezidentem jako osobou politicky nezávislou a nadstranickou nelze nahradit jmenováním jiným ústavním činitelem, který je vždy reprezentantem své politické strany.

Nesouhlasím také s možností, aby předseda Senátu jakkoli přezkoumával a posuzoval proces navržení osob na profesory na vysokých školách. Považuji to za nepřípustný zásah do autonomie vysokých škol.

S tímto návrhem nesouhlasí ani reprezentace vysokých škol. Není pravda, jak je uvedeno v důvodové zprávě, že s orgány reprezentace vysokých škol nebylo dosaženo jednoznačné shody, a to proto, že nebylo dosaženo žádné shody. Česká konference rektorů jednoznačně s návrhem nesouhlasí, jak vyplývá z usnesení předsednictva České konference rektorů z 22. 1. tohoto roku.

Celkově je důvodová zpráva velmi nepřesvědčivá. Uvádí se v ní například, že jmenování profesorů v současné době zatěžuje administrativu prezidenta. Stejně tak sdělení, která zdůrazňují symbolický a formální charakter postupu předsedy Senátu, neodpovídají navrženému textu zákona. Chtěla bych připomenout, že v zemích, kde se státní moc podílí na jmenování profesorů prostřednictvím svých ústavních činitelů, je to právě prezident, kdo je jmenuje. Není to jenom Maďarsko, Polsko, ale je to také například Francie.

Z těchto důvodů nebudeme podporovat postoupení navržené novely do dalšího čtení. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Dalším přihlášeným je pan poslanec Vácha.

 

Poslanec František Vácha: Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, předstupuji před vás v naší Poslanecké sněmovně nejspíš jako nejvyšší aktivní praktikující akademický funkcionář, nebo hodnostář, a tak mě můžete brát jako zástupce akademické obce, vysokoškolských pedagogů a vědeckých pracovníků.

Připomeňme si, a bylo to už zmíněno, že s úpravou vysokoškolského zákona nesouhlasí jak konference rektorů, a je to usnesení z 8. a potom z 22. ledna 2014, tak i Rada vysokých škol z usnesení 23. ledna 2014. Co je ale možná ještě důležitější, je fakt, že s úpravou nesouhlasí většina akademické obce, profesorů, docentů, asistentů, pedagogů, výzkumníků, jak říkám, dělníků vysokých škol a naší vědy. Právě těch jsem se v poslední době ptal na jejich názor na předkládanou změnu a mohu vám s čistým svědomím oznámit, že snad kromě předkladatele, nebo možná minulého předkladatele, s touto změnou nesouhlasí nikdo. Jediné, co celou touto kauzou zaznívalo, byla myšlenka, aby profesory dále jmenoval pan prezident.

Důvodů a argumentů je mnoho, slyšeli jsme jich plno od pana zpravodaje, například o tradici, o majestátu prezidenta. Další argumenty, že se panu prezidentovi možná nechce pracovat, nebo že měníme zákon jenom kvůli jednomu člověku. Pan poslanec Kalousek zmiňoval, co se stane, když pan prezident za pět, sedm, osm let bude zvolen do Senátu, bude zvolen předsedou Senátu - pak budeme znova měnit zákon kvůli němu?

Pro mne je ale důležitý jiný argument, který bych vám chtěl představit a který se možná někomu z akademické obce nebude líbit. Vidím prezidenta jako pojistku s dostatečnou, a troufnu si říct nejvyšší autoritou, která může poukázat na špatná nebo pochybná rozhodnutí akademických senátů a vznést námitky proti jmenování. Nemysleme si, že by v akademické obci nebyli lidé, kteří dosáhli titul profesor, aniž by si to aspoň podle mého názoru skutečně zasloužili. Že se neděje praxe, kdy pokud neprojdete jmenovacím řízením na jedné univerzitě, nezkusíte to na jiné, která je možná benevolentnější, nebo odjedete do nějakého zahraničí. Možná že bychom takové příklady našli i v naší Sněmovně. A nakonec ti lidé ten svůj ušmudlaný titul získají. I z těchto důvodů jsem hluboce přesvědčen, že by konečně jmenování mělo zůstat v rukách a v pravomoci prezidenta republiky. Myslím si, že je i dobře, že se možná někdy ohradí proti jmenování některých kandidátů. Upřímně řečeno, kdo z vás by si všiml remcání předsedy Senátu a kdo z vás si všimne protestů prezidenta republiky. A pokud by pan prezident s kritikou nebo odmítnutím přestřelil, pak je tu veřejnost a akademická obec, která se jistě zastane adepta před případnou nespravedlivou zlovůlí hlavy státu tak, jak jsme toho byli svědky třeba v nedávné době.

Proto vás chci poprosit, vyslyšte volání akademické obce, nepřijímejte tento návrh. A proto bych chtěl poprosit pana prezidenta, aby si rozmyslel svůj postoj. Na tomto místě navrhuji zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, takže se přidáváte k návrhu pana poslance Kalouska, který toto navrhl také v rozpravě. Ano, děkuji, to byla zatím poslední... Nebyla to poslední. Pan předseda Mihola. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, už tady na to téma bylo řečeno mnohé, tak přidám pár slov ještě za klub KDU-ČSL. Mimo jiné i z toho důvodu, že jsem 15 let působil, nebo do této doby posledních 15 let působil ve vysokoškolském prostředí a tato problematika mě velmi zaujala a je mi blízká. Slyšeli jsme zde již vyjádření kolegů, kteří jsou problematice vůbec nejblíže a jsou k ní nejkompetentnější. Mám na mysli především exrektora profesora Zlatušku a dvojnásobného exrektora profesora Fialu. Byť se jejich úhly pohledu na věc lišily, co se týká řešení do budoucna, tak v podstatě společným jmenovatelem bylo sjednocení se na zamítnutí návrhu této novely vysokoškolského zákona.

Já jako zástupce konzervativní strany asi nepřekvapím tím že mě rozhodně není proti mysli zachovat stávající formu jmenování vysokoškolských profesorů, byť se může zdát někomu archaická. Titul vysokoškolského profesora je nejvyšší akademickou hodností, a přijde mi proto logické a správné, že pokud chceme zůstat u symbolů, tradic a nějakého slavnostnějšího předávání, tak je správné, aby pocházel od hlavy tohoto státu, nikoliv aby se to předávalo na další ústavní činitele. Mohlo by časem dojít také k nespokojenosti nebo by měl někdo problém s někým a předávalo by se to dál jako štafeta. Určitě by to nepůsobilo dobře. (V sále je velmi rušno.)

To už se kloním spíše k názoru, který tady také zazněl, diskutovat o případné změně, protože tak jak sleduji vývoj v některých dalších evropských zemích, skutečně v těch, které jsou nám historicky nejblíže, ke změnám došlo. Byla tady řeč o Německu. Tam se to liší v různých spolkových zemích, a dokonce předávání vysokoškolského diplomu se často obejde bez jakéhokoliv slavnostního aktu a profesorovi se jmenování pošle poštou, nebo ve dvou spolkových zemích dokonce tuto záležitost vyřizuje sama vysoká škola bez toho, že by do toho vůbec vstupoval ministr školství. Změnilo se to i v Rakousku, ke kterému jsme měli historicky asi vůbec nejblíže, kde od roku 2002 profesoři nejsou již spolkovými státními zaměstnanci, ale pouze zaměstnanci univerzity, a tudíž tam přestalo existovat to, co nám bylo podobné, to, co tam fungovalo dříve, že profesory jmenoval spolkový prezident. V tuto chvíli spolkový prezident může obdařit vysokoškolského učitele titulem profesora, ale pak se to vnímá pouze jako jeho -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pane poslanče, já se velmi omlouvám, ale já prosím všechny, kteří tady vedou soukromé rozhovory, aby tak činili mimo tento sál, protože hladina hluku je opravdu nesnesitelná. Děkuji.

 

Poslanec Jiří Mihola: Takže shrnuji. Diskusi se do budoucna nebráním, ale byl bych rád, aby k tomu nedocházelo tak spontánně, svévolně. Koneckonců se to vlastně celé tak trošku minulo účinkem, protože zaseklo se to na jmenování pana profesora M. C. Putny, který je možná teď vůbec nejznámějším českým profesorem, asi aniž by o to stál. A je i otázka, jestli je to tak správné, nebo jestli si zaslouží takovouto popularitu.

Takže chtěl bych na závěr říci, že KDU-ČSL je pro zamítnutí předložené novely vysokoškolského zákona. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Dalším přihlášeným je pan poslanec Jiří Pospíšil.

 

Poslanec Jiří Pospíšil: Pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi několik replik a několik postřehů k debatě, která zde probíhá. Zatím zde vystupují v zásadě experti na vysoké školství, specialisté, kteří pracují ve školském výboru. Ten jejich pohled na návrh je zamítavý. Můj pohled je obdobný. A dovolte mi několik slov právníka, protože vedle jaksi odborných nebo věcných důvodů, které zde byly řečeny, například ten, že s tím nesouhlasí akademická obec, že s tím nesouhlasí Rada vysokých škol, Konference rektorů a tak dále, je dobré zdůraznit i právní důvody. Dovolte mi jenom tři čtyři poznámky. Velmi stručně.

Za prvé. Měníme-li právní předpis, pak by zde měl být nějaký zjevný důvod. To znamená, že ten právní předpis nefunguje. Pořád všichni zde permanentně si stěžujeme na právní džungli, na přehršel právních předpisů, na permanentní novely některých zákonů, na zbytečné právní předpisy typu zákona o zoologických zahradách. Ale toto, dámy a pánové, co zde dneska projednáváme, je typicky zbytečná novela, kdy není žádný zřejmý důvod, proč je třeba novelizovat zákon o vysokých školách. Není zde žádný zřejmý důvod, proč současná právní úprava nefunguje. Takže prosím, ti z vás, kteří kandidovali pod volebními programy, pojďme se zabývat kvalitou právních předpisů, pojďme přijímat jen takové změny, které jsou nutné, které jsou v rámci společnosti potřebné; tak ti by pro tento právní předpis dnes zde neměli hlasovat.

Druhý důvod z pohledu právního, proč by ten zákon neměl být přijat, je to, že se jedná pouze o dílčí novelu. Pokud zde někdo chce vést debatu o tom, jaká má být pozice prezidenta republiky v ústavním a právním systému České republiky, jaké má mít pravomoci, pak se domnívám, že taková změna by byla seriózní pouze po celkové komplexní debatě o tom, jaké jmenovací pravomoci prezidentu republiky mají zůstat.

Protože se brzo můžeme dočkat toho, že se prezident republiky rozhodne, že nebude jmenovat generály, že nebude jmenovat soudce, že nebude jmenovat předsedy soudů atd., a takováhle novela zde opět může být na stole. Proč odjímáme prezidentovi republiky právo jmenovat profesory, resp. proč prezident republiky nechce jmenovat profesory? A proč mu současně nevadí, že jmenuje - zdůrazňuji v uvozovkách - řadové soudce? To přece není žádná logika. Takže prosím, já odmítám podporovat takovéto dílčí novely.

Třetí důvod, který zde zazněl a který je podle mého názoru zcela klíčový, je vůbec přístup k předložené novele a její vznik. Dámy a pánové, já tady jako už zkušený letitý poslanec velmi varuji před tím, abychom přijímali novely a měnili pravomoci orgánů veřejné moci jenom proto, že ten konkrétní nositel veřejné moci, ten konkrétní vykonavatel, odmítne svoji pravomoci realizovat. Já si myslím, že to je největší nebezpečí této novely, a proto i ti, kteří by třeba věcně uvažovali o tom, že by předseda Senátu takovouto pravomoc mohl vykonávat, by tuto novelu měli odmítnout. Já před tím tady varuji, a to je také hlavní důvod, proč jsem zde vystoupil jako člověk, který se léta zabývá právem a Ústavou České republiky.

Dojdeme-li k závěru, že si orgány veřejné moci mohou svévolně vykládat své pravomoci, mohou je odmítat a chtít po suverénu veřejné moci v České republice, po Parlamentu České republiky, aby kvůli nim měnil zákony, pak je toto, dámy a pánové, destrukce demokratického právního státu. Já jsem kvůli tomu vystoupil, chtěl jsem to tady takto tvrdě asi říci. Pokud přistoupíme na filozofii této novely, dámy a pánové, zakládáme destrukci demokratického právního státu, který je postaven na dělbě moci, je postaven na tom, že zde máme jednotlivé ústavní a zákonné orgány, které mají rozdělené pravomoci, je zde systém brzd a vah a tyto orgány a jejich pravomoci a kontrola jsou vzájemně vybalancovány. Není možné, aby jeden orgán, kterýkoliv, nemusí to být prezident republiky, si svévolně řekl, že on svoji pozici v ústavním a právním systému odmítá a chce mít jiné pravomoci. To je opravdu v zásadě právní revoluce, byť v tomto případě negativní, kdy orgán veřejné moci - prezident republiky - odmítá určitou pravomoci. Ale může se stát příště, dámy a pánové, že on bude chtít takovýto nějaký orgán svévolně nějakou pravomoc přidat. A principiálně to bude stejné a stejně nebezpečné. Takže já před tím velmi varuji a prosím, pro všechny z nás by tím hlavním důvodem mělo být to, že tímto ohrožujeme principy demokratického právního státu.

A na úplný závěr poslední právní argument, který také tady zazněl v debatě, je samotný obsah novely. Já se domnívám, že není vhodné v parlamentní republice přenášet takovouto jmenovací pravomoc na hlavu jedné z komor dvoukomorového parlamentu. Už to tady také zaznělo, říkal to myslím pan poslanec Grebeníček, že toto ústavní právníci vidí jako nevhodné. Hlava komory parlamentu je vnímána jako reprezentant kolektivního tělesa a měla by mít minimálně, nebo pokud možno žádné exekutivní samostatné pravomoci. Tímto zkrátka posouváme význam hlavy komory parlamentu a vytváříme z ní speciální orgán, který má své výkonné pravomoci, a opět měníme charakter a princip demokratického právního státu, který je zakotven v české ústavě.

Takže dámy a pánové, tolik stručně několik mých poznámek. Já jsem vystoupil proto, aby zde bylo zřejmé, že ty argumenty nejsou jenom odborné, že to nejsou jenom argumenty specialistů na vysoké školy, ale jsou to i argumenty ryze právní. Argumenty, které souvisí s bazální podstatou našeho demokratického právního státu. Takže podporuji také zamítnutí tohoto návrhu.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pan poslanec Schwarzenberg je dalším přihlášeným do diskuse.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, kdyby kdokoli z nás vzal někoho za rukojmí a vydíral by tím úřady nebo jiné instituce, tak by právem byl obžalován, odsouzen a s pomocí boží dokonce zavřen. Když však někdo bere naše vysokoškolské učitele, jejich kariérní postup a jejich pokrok na univerzitách jako rukojmí pro prosazení svých cílů, pro dosažení změny pravomocí a postavení prezidenta, tak zde o tom vedeme vážnou debatu, místo abychom řekli, že na vydírání nepřistoupíme a dotyčný by měl být obžalován přesně za to, za co každý normální občan mezi námi je odsouzen, totiž za vydírání. Děkuji mnohokrát. (Potlesk v lavicích TOP 09.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Další přihlášky do rozpravy nemám, obecnou rozpravu končím. Zeptám se pana zpravodaje a pana ministra, zda si přejí závěrečná slova. Pan zpravodaj? Přejete si vystoupit, pane zpravodaji? Tak prosím.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, musím konstatovat, že z těch jedenácti vystupujících kromě pana ministra, jehož pozice jako předkladatele je pochopitelná, zde zazníval jednoznačný souhlas s odmítnutím této novely v prvním čtení. Myslím, že to dobře charakterizuje i obecný souhlas v akademické obci a ve vysokoškolské komunitě, který je jednoznačně pro to, nedělat takovéto účelové, resp. nezdůvodněné změny.

Zazněla celá řada argumentů. Já bych si zde dovolil jenom faktickou korekci dvou tvrzení, která zazněla v debatě. Pan poslanec Grebeníček zmínil nápad nového šéfa školství. Je dokumentováno, že toto bylo předkládáno minulým ministrem. A pan poslanec Vácha, když mluvil o tom, že prezident má možnost korigovat praxi senátů, je to praxe akademických rad. Ale toto jsou nepodstatné věci z hlediska toho celkového.

Jsem rád, že zazněly návrhy na zamítnutí, plně je podporuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan ministr se závěrečným slovem. Prosím.

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji. Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte, abych se zastavil u některých bodů, které tady byly řečeny, protože tady bylo vyřčeno několik polopravd, možná i nepravd.

První - usnesení ČKR. Není pravdou, že v tom usnesení je napsáno, že nesouhlasí s touto novelou, tak jak je předložena. Tam jsou napsané dvě věty: že nesouhlasí s tím, že to předkládá vláda bez důvěry, a že s tím nesouhlasí z toho důvodu, že to nebylo projednáno s vysokými školami. O tomto problému jsme se zde bavili včera.

Druhá záležitost - věcné posouzení. Já jsem tady přece včera proklamoval, že tuto pasáž, pokud to propustíte do druhého čtení, budu chtít vyjmout. Ano, je pravdou, že vysoké školy s tímto nesouhlasí a nechtějí, aby předseda Senátu posuzoval jmenování profesorů po věcné stránce. O tom jsme se bavili včera.

Obecný souhlas vysokých škol - no, já jsem jednal s celou řadou rektorů vysokých škol k tomuto konkrétnímu tématu, namátkou s rektorem Karlovy univerzity, s rektorem ČVUT a i s dalšími. Pravdou je, že preferovaná varianta rektorů je jmenování profesorů prezidentem. Ale pravdou zároveň také je, že rektoři říkají: než prodlužování téhle situace, tak jsme ochotni debatovat i o jiné variantě.

Část se přiklání k variantě předseda Senátu. Tady bych chtěl upozornit na to, že předseda Senátu je druhý nejvyšší ústavní činitel v zemi, není to tedy nějaký vrátný, jak tady někdo naznačoval. Je to druhý nejvyšší ústavní činitel v zemi. Druhá varianta - ministr, a třetí varianta, která rezonuje v akademické sféře, je rektor.

Co říci závěrem. Vážené poslankyně, vážení poslanci, máme v podstatě před sebou dvě možné varianty. Varianta propuštění do druhého čtení, kde jsem ochoten spolupracovat na pozměňovacím návrhu, a to buď do varianty ministr, nebo do varianty předseda Senátu s tím, že by ta věcná stránka nebyla posuzována na úrovni předsedy Senátu. Anebo je druhá varianta, vážení kolegové, a to je zamítnutí. Pokud dojde k zamítnutí, já to budu samozřejmě akceptovat a mým úkolem jako ministra školství je dále jednat s prezidentem republiky a dále jednat s rektory vysokých škol o řešení této situace.

Děkuji za pozornost. A jenom upozorňuji, že tady někdo nechal okousaného medvídka. (Smích v sále.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pane ministře, děkuji, že jste mi objasnil, co to je. My tady na to již drahnou dobu hledíme a netušili jsme, co to je. Tak děkujeme za vysvětlení a určitě to během přestávky bude odstraněno.

To bylo závěrečné slovo pana ministra. Nám v této fázi nezbývá nic jiného, než se hlasováním vypořádat s návrhy, které padly v rozpravě.

Pan poslanec Kalousek a pan poslanec Vácha navrhují tento návrh zamítnout. Já o tom nechám hlasovat, ale předtím vás všechny odhlásím a prosím, abyste se znovu přihlásili svými kartami. Ještě zazvoním. Jakmile se počet ustálí, tak budeme moci hlasovat.

 

Je tu návrh na zamítnutí tohoto návrhu.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Hlasování má číslo 119, přihlášeno je 149, pro 91. Tento návrh byl přijat. Tisk 92 byl zamítnut v prvém čtení.

 

Končím tedy projednávání bodu 36 a předám řízení schůze.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobré dopoledne vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Budeme pokračovat podle programu. Nyní je zařazen přerušený bod číslo 26. Jde o

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.