Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

78.
Zpráva vlády o možnostech a postupech řešení
kritického stavu nezaměstnanosti v České republice

Prosím pověřeného člena vlády, aby se nyní ujal slova. A bude to sám pan premiér. Prosím, pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já jsem nikoho nepověřoval, ale ujal jsem se tohoto úkolu sám.

Dovolte mi tedy konstatovat, že účast v tuto hodinu na schůzi Poslanecké sněmovny úplně neodpovídá naléhavosti problému, kterým se zde budeme na základě žádosti Poslanecké sněmovny zabývat. Bylo tady zdůrazněno, když Poslanecká sněmovna hlasovala o zařazení tohoto bodu, že je naprosto nezbytné, abychom velmi rychle tuto debatu na půdě Poslanecké sněmovny vedli. Vláda je k tomu připravena, já jsem připraven vás za malou chvíli informovat v duchu požadavku, který byl přednesen. Nicméně je mi docela líto, že účast v řadách našich lavic je tedy spíše skromná.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, chci za prvé konstatovat, že vláda pokládá situaci v oblasti nezaměstnanosti za alarmující. V žádném případě se nechceme nechávat uklidňovat srovnáními v rámci Evropské unie, která hovoří o tom, že Česká republika z dlouhodobého hlediska patří spíše mezi země, které mají podprůměrnou nezaměstnanost. Myslíme si, že nezaměstnanost je vážný sociální problém a že jedním z úkolů každé dobré vlády je aktivně s nezaměstnaností bojovat.

Situace, ve které se nacházíme - a byla publikována statistická čísla i v uplynulých dnech, máme v naší zemi v evidenci úřadů práce více než 600 tisíc lidí bez práce -, nespadla z čistého nebe. Vláda je přesvědčena o tom, že stávající vysoká nezaměstnanost je důsledkem konkrétních kroků, které v naší zemi byly v uplynulých letech realizovány.

Jsou tady podle mého názoru dva hlavní důvody. Za prvé vládní hospodářská politika přestala být v uplynulých letech zaměřena na podporu zaměstnanosti. Tím, že se vláda Mirka Topolánka a později také vláda Petra Nečase zaměřila pouze na jeden národohospodářský cíl, na snahu snižovat deficit ročního státního rozpočtu, zcela opustila sledování jiného cíle, který je významný v hospodářské politice všech vyspělých států, a tím je otázka zaměstnanosti, potažmo podpory hospodářského růstu. Vláda se rozhodla snížit deficit státního rozpočtu doslova za každou cenu, používala k tomu jak daňové nástroje, to znamená směřovala a zvyšovala daňové zatížení, zejména se dramaticky zvyšovala daň z přidané hodnoty, a současně s tím vláda realizovala plošné škrty ve veřejných výdajích. Problém je v tom, že tyto škrty byly skutečně plošné a zasáhly i ty oblasti veřejných výdajů, které tradičně přispívají k podpoře zaměstnanosti a hospodářského růstu. Chci připomenout, že se krátily peníze na investice, chci připomenout, že se krátily peníze na platy, chci připomenout, že některé konkrétní kroky ve vládní politice, např. ve fungování Ministerstva dopravy, Ředitelství silnic a dálnic, Státního fondu dopravní infrastruktury, vedly k tomu, že stát přestal být schopen investovat z veřejných zdrojů. Chyby, které se staly v oblasti řízení výdajů z operačních fondů Evropské unie vedly k tomu, že se zhoršily schopnosti České republiky využívat tyto peníze ve smyslu podpory hospodářského růstu.

Prvotní příčinou stávajícího stavu v nezaměstnanosti je tedy chybná orientace hospodářské politiky země v minulých letech pouze na jediný parametr - na škrty ve veřejných rozpočtech.

Druhou příčinou - a je to také příčina toho, proč dnes stát nemá k dispozici teď hned okamžitě všechny potřebné nástroje k tomu, aby s nezaměstnaností bojoval - jsou chaotické reformy, které zdestruovaly systém služeb zaměstnanosti v České republice. My jsme od 90. let v naší zemi disponovali relativně moderním systémem služeb v zaměstnanosti, měli jsme vybudovaný systém úřadů práce, který podléhal Ministerstvu práce a sociálních věcí, a v rámci tohoto systému úřadů práce vláda byla schopná reagovat na vývoj ekonomiky, to znamená na ekonomický cyklus, a byla schopna realizovat nástroje tzv. aktivní politiky zaměstnanosti. To co se stalo zejména po roce 2010 během funkčního období vlády Petra Nečase, v době, kdy byl ministrem práce a sociálních věcí pan Drábek z TOP 09, přineslo celou sérii tzv. reforem, které ale zcela zničily schopnost úřadů práce realizovat jakoukoliv aktivní politiku zaměstnanosti. Problém těchto reforem je v tom, že za prvé nebyly promyšleny, za druhé nebyly vyzkoušeny, za třetí byly realizovány lidmi, kteří v nich velmi často viděli nástroj po své osobní obohacení. A za čtvrté, nepodléhaly a nebyly součástí žádného širšího společenského konsensu, naopak, staly se předmětem ostrého zápasu, a to nejenom mezi vládou a opozicí tady ve Sněmovně, ale i mezi jednotlivými sociálními skupinami a vládou, protože vláda tím, že destruovala aktivní politiku zaměstnanosti, tak přirozeně útočila i na ty skupiny obyvatel, které jsou reálně ohroženy nezaměstnaností nebo se nezaměstnanosti obávají.

Tyto dva faktory dostaly Českou republiku do situace, ve které se nacházíme. A to není možné si odmyslet. Není možné teď mluvit jenom o tom, co chce udělat nová vláda - a já se k tomu určitě za chvíli dostanu -, která je tady čtrnáct dní, pro to, abychom se vypořádali se stávající vysokou nezaměstnaností, ale musíme se taky podívat na to, co nás do tohoto stavu dovedlo, především proto, abychom vyloučili opakování starých chyb jak v oblasti překotných nepromyšlených reforem, tak ale především v oblasti rozpočtové politiky státu, která by do budoucna neměla procházet takovým vývojem, který nás znovu dovede do hospodářské recese. A ta minulá hospodářská politika byla do té míry chybná, že se naše země 18 měsíců v hospodářské recesi potácela. Podle mého názoru zbytečně a podle mého názoru zbytečně dlouho, protože pokud se podíváme na okolní země, tak žádná z těchto zemí neprošla tak dlouhou hospodářskou recesí v uplynulém období jako Česká republika. Slovensko rostlo, Polsko rostlo, Rakousko i Německo v uplynulých letech zaznamenávaly, byť mírný, ale hospodářský růst. Jediná země v tomto regionu, kde ekonomika klesala, a to 18 měsíců po sobě, byla právě naše Česká republika. To jsou zdroje stávající vysoké nezaměstnanosti.

Co se odehrávalo na Ministerstvu práce a sociálních věcí, které mělo s těmito trendy bojovat? Pan Drábek přišel se sérií reforem. V čem spočívaly? On centralizoval úřady práce. Měli jsme tady soustavu 77 samostatných úřadů práce a bez ohledu na klienty úřadů a na služby, které lidé od úřadu očekávají, byla provedena reforma.

Nepředcházela jí žádná analýza, žádné vyhodnocení, žádné zvažování různých modelů, prostě byl narýsován model jeden a bez jakékoliv diskuse byl velmi rychle zrealizován. To znamená, centralizovaly se úřady práce.

K čemu to vedlo v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti, to přece vy všichni víte. Všichni jste s tím ve svých regionech, ve svých volebních obvodech byli konfrontováni. Kompetence se přesunuly z okresních měst do krajských měst, nebo dokonce se přesunuly z okresních měst do Prahy. To znamená, řada projektů, které v minulosti v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti mohly být s minimálními nároky na byrokracii a s minimálními nároky na časovou prodlevu dohodnuty a realizovány na úrovni jednotlivých okresů s vedeními příslušných úřadů práce, začaly být náhle schvalovány v krajských městech, nebo dokonce v rámci centrálních projektů v Praze. Čili ztratil se kontakt mezi obcemi a úřady práce, ztratil se kontakt mezi lokálními zaměstnavateli a úřady práce prostě proto, že ta reforma byla provedena bez ohledu na potřeby aktivní politiky zaměstnanosti.

Za druhé. Na úřadech a na celém ministerstvu začal úřadovat pan Šiška. Pana Šišku si přivedl pan ministr Drábek, učinil z něj svého klíčového náměstka a pan Šiška se začal věnovat reorganizaci informačních systémů. Všichni víme, jak ten příběh pokračuje. Dnes je pan Šiška za své aktivity na Ministerstvu práce a sociálních věcí trestně stíhán.

Co se stalo? Úřad práce dnes nemá pod kontrolou ani agendové informační systémy, ani systémy podporující běžný provoz, protože správcem jednotného informačního systému bylo za ministra Drábka ustanoveno Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nasadily se nové informační systémy na úřadech práce, ty byly ale nefunkční, nespolehlivé, vyžadovaly pracnou obsluhu. Zaměstnanci obsluhovali a hlídali informační systém, ačkoliv by to mělo být ve skutečnosti naopak, to znamená, lidé sloužili tomu, a sloužili o nedělích, sloužili večer tomu, aby vůbec informační systém udrželi v chodu, místo aby informační systém byl oporou pro jejich práci. Bylo to celé zfušované, bylo to amatérské a pravděpodobně to bylo také korupční. To já tady teď nebudu tvrdit, to musí potvrdit vyšetřování policie a musí to také potvrdit rozhodnutí soudu. Ale to podezření se tady vznáší ve vzduchu a já doufám, že jednoho dne bude jasné, co se vlastně všechno na Ministerstvu práce v době úřadování pana Drábka a pana Šišky stalo.

Problémy s informačními systémy vygradovaly na začátku loňského roku. Jenom díky nezměrnému úsilí zaměstnanců úřadů práce se podařilo situaci řešit. Znovu se krize vrátila na začátku letošního roku. Opět stejná situace, to znamená přesčasy, problémy s tím, udržet informační systémy v chodu. To byla druhá věc, která podlomila schopnosti úřadů práce - nejprve ona centralizace, za druhé nezvládnutý přechod na nové informační systémy.

Třetí věc, pod kterou se podepsal pan ministr Drábek na fungování úřadů práce, bylo nezvládnutí převodu agend, které se týkaly hmotné nouze, z obcí na úřady práce. Bylo to provedeno způsobem, kdy úřady práce byly poddimenzovány personálně, byly na ně převedeny nové agendy, nepřišel s nimi dostatečný počet pracovníků, protože se toho využilo k úspoře počtu lidí zaměstnaných na úřadech práce, ale v kombinaci s tím, že současně s převodem těchto agend zkolabovaly informační systémy, tak se úřady práce absolutně té agendě nemohly věnovat kvalitativně na stejné úrovni, jako se jí věnovaly obce. To mimo jiné mělo ty důsledky, o kterých jsme tady hovořili dneska ráno. To znamená rozvoj onoho divokého podnikání např. v oblasti čerpání sociálních dávek v rámci nejrůznějších podnikatelských projektů, ubytoven apod. Prostě rozjelo se to v okamžiku, kdy úřady práce přestaly fungovat a kdy ty agendy obce převedly na úřady práce - a neštěstí bylo hotovo. Čili poddimenzování počtu pracovníků na úřadech práce, navíc na ně nebyly poskytnuty příslušné - ani na pracovníky, kteří byli z obcí převedeni, nebyly poskytnuty dostatečné finanční prostředky ze státního rozpočtu, takže se mzdy dokrývaly z provozních výdajů podle toho, co v daném roce v rámci provozních výdajů zbylo. To byly organizační chaotické změny, které doprovázely fungování úřadů práce.

Řekl bych, že možná ještě horší byly některé návrhy na reformy, které měly nezaměstnanost snížit, a byly to projekty, u kterých se vesměs ukázalo, že stály pouze peníze a nevedly k žádným pozitivním výsledkům. Vznikl např. projekt docházky nezaměstnaných na kontaktní místa veřejné správy - takzvaný DONEZ. Nezaměstnaní se měli v určité hodiny hlásit na pobočkách České pošty, aby se zabránilo práci načerno. Tento projekt v tichosti samo Ministerstvo práce a sociálních věcí ukončilo prostě proto, že žádné efekty nepřinesl.

Změnil se systém veřejné služby. Lidé, kteří do ní byli nově zapojováni, už neměli šanci jakkoliv si přilepšit tím, že pracovali v rámci systému veřejné služby. Navíc byla snaha do té veřejné služby zapojit kromě dlouhodobě nezaměstnaných i krátkodobě nezaměstnané, což samozřejmě znamenalo vážné problémy i z hlediska tady diskuse na politické scéně. Výsledkem potom byla stížnost a následné zrušení tohoto institutu ze strany Ústavního soudu.

Dalším projektem, který zdržoval pracovníky úřadů práce od potřebnější agendy, včetně aktivní politiky zaměstnanosti, byly sKarty. To je téma, které už tady bylo zmiňováno tolikrát, že já už k němu žádné podrobnosti uvádět nebudu. Všichni víte, co to bylo za nesmyslné cvičení, a všichni také víte, jak to celé skončilo. A já doufám, že ten konec nebude znamenat dodatečné výdaje ze státního rozpočtu, aby snad ještě, proboha, ministerstvo platilo té bance, která to celé provozovala, nějaké finanční prostředky.

Byla snaha zbavit úřady práce jedné z jejich hlavních agend a to je zprostředkování zaměstnání. Představa pana Drábka byla taková, že to budou dělat soukromé agentury. Ten systém byl nastaven tak, že nikdy ve skutečnosti nezačal fungovat.

Čili toto byly nápady, které proběhly, vesměs dobře nedopadly a je evidentní, že přispěly k tomu, že se v problémových regionech postupně zvyšoval počet lidí bez práce.

Tolik k tomu, co se odehrávalo. Nemůžeme bohužel za tím udělat tlustou čáru. Současná ministryně práce a sociálních věcí bude trávit bohužel ještě desítky a stovky hodin tím, že bude řešit kostlivce, kteří vypadávají ze skříní po panu Šiškovi, po panu Drábkovi zejména v oblasti funkčních informačních systémů. Právně ani ekonomicky to vůbec nebude jednoduchá situace. Nemůžeme za tím udělat černou čáru, nemůžeme říkat: to tady bylo, zapomeňme na to, věnujme se budoucnosti. Takto jednoduché to prostě z hlediska fungování služeb zaměstnanosti nebude.

Přesto mi dovolte, abych se teď podíval dopředu, abych se soustředil na to, co je možné udělat a co by měla udělat vláda a co by měl udělat stát.

První - a teď na chvíli odbočím od klasických agend, které se týkají Ministerstva práce a sociálních věcí, a rád bych se podíval na hospodářskou politiku vlády. Já jsem přesvědčen o tom, že bez změny hospodářské politiky vlády, jenom tím, že budeme dělat lepší politiku na úřadech práce nebo lepší aktivní politiku zaměstnanosti, trendy nezměníme. My jsme schopni na úřadech práce zlepšit práci s hendikepovanými skupinami a o něco zkrátit dobu mezi tím, kdy přijdou o práci, a znovu se budou moci zapojit na trh práce. Možná se nám podaří zapojit více dlouhodobě nezaměstnaných do aktivizačních programů, ale trend zvrátit nedokážeme. To, co dokáže zvrátit trend, je změna hospodářské politiky vlády, to znamená podoba státního rozpočtu, to znamená chování klíčových institucí státu, které mohou podpořit růst a které mohou podpořit zaměstnanost.

První téma, kterým chci začít, je otázka čerpání prostředků z fondů Evropské unie. Mě vůbec netěší, že musím říci, že jsme nejhorší v Evropě, pokud jde o čerpání peněz z fondů Evropské unie, protože v loňském roce jsme přišli nenávratně o 10 miliard korun a celá sedmadvacítka dohromady přišla o cca 16 miliard korun. Čili z toho 10 miliard byla Česká republika. Letos hrozí, že přijdeme o 24 miliard korun, a největší riziko je v operačním programu Životní prostředí, kde leží peníze, které přirozeně mohou generovat zaměstnanost, pokud je budeme schopni využít a investovat například do projektů masivního zateplování, do projektů snižování energetické náročnosti.

Takže první věc, kterou vláda chce změnit, a začala na ní velmi intenzivně pracovat, je nepřipustit, abychom přišli o peníze z fondů Evropské unie, a minimalizovat ztráty, které vznikají v souvislosti s tím, že v těch systémech byly chyby. Soustředit se na to, těch 24 miliard rizika v letošním roce musí být minimalizováno, a současně je důležité při těch změnách tam, kde ještě vůbec bude možné dosáhnout nějaké změny, ty peníze nasměrovat do programů, které podpoří vznik pracovních míst.

Další věc, která je důležitá pro vládu, je podpora zahraničních investic. My tady potřebujeme určitý pozitivní obrat. Nemůžeme jako Slovensko nabídnout euro, neplatíme zatím ještě eurem v České republice, nemůžeme jako Bulharsko a Rumunsko nabídnout extrémně levnou pracovní sílu, to není cesta pro nás. Nemůžeme ani nabídnout daňový dumping, protože máme téměř stomiliardový deficit státního rozpočtu. To, co můžeme nabídnout, je kvalifikovaná pracovní síla. Jsou připravené průmyslové zóny v řadě regionů, do kterých jsme investovali, a kvalitní servis ze strany vlády pro nové investice. A tím kvalitním servisem vláda může teď začít.

My musíme vrátit CzechInvest na úroveň, na které byl v době, kdy v čele stál například Martin Jahn. CzechInvest byl vzorem pro agentury podobného typu v celém regionu. CzechInvest byl lídrem v oblasti lákání přímých zahraničních investic. Tohle už je dneska dávno minulost. Ta agentura málem zanikla. V té agentuře už také byla policie. Tam prostě byla řada problémů v minulých letech, destrukce podobná tomu, co se odehrávalo na úřadech práce. Musíme mít funkční CzechInvest v čele renomovanou osobu a začít intenzivně kvalifikovaně lákat nové přímé investice do České republiky a zaměřit se na regiony, kde je pracovní síla také k dispozici. Mluvím o Moravskoslezském kraji, mluvím o Ústeckém kraji.

Čili aktivita vlády v oblasti přímých zahraničních investic.

Za druhé podpora exportu. Musíme využít všechny stávající instituce, podívat se na to, aby se tam nekradlo, protože to, co se odehrávalo v ČEB a v EGAP, nás nemůže nechat klidným. V minulých letech opět už tam taky byla policie. Potřebujeme aktivní ekonomickou diplomacii, která se zaměří na rychle rostoucí trhy. Čili podpora exportu a ekonomická diplomacie.

Nesmíme ztrácet čas tím, že se jednotlivé státní instituce budou hádat mezi sebou. Nesmíme ztrácet čas tím, že budeme uvažovat o jejich reorganizacích, že je budeme slučovat, rozdělovat a zase slučovat. Tohle všechno stojí energii, stojí to peníze a jenom to znechutí ty poslední lidi, kteří jsou ochotni pro stát v těchhle službách pracovat. To znamená, zaměřit se na výsledky, na efektivitu místo toho, abychom se zaměřili na neustálé reorganizace.

Za třetí - podpora drobného, středního podnikání, podpora modernizace českého průmyslu, využití Českomoravské záruční rozvojové banky, snižování administrativního zatížení podnikatelů, zavádění takových dotačních titulů, které podpoří moderní technologie, snižování energetické náročnosti. A teď jsem opět zpátky u fondů Evropské unie, které k tomu mohou výrazným způsobem pomoci.

Tolik jenom velmi stručně několik poznámek k té první ose politiky zaměstnanosti - a to je nová hospodářská politika vlády. Čili nikoliv plošné škrty, ale selektivní úspory v provozu státu, nikoliv zvyšování DPH, nikoliv škrty v oblasti investic nebo škrty v oblasti platů. Nová hospodářská politika vlády zaměřená na přímé investice, podporu exportu, podporu drobného a středního podnikání, modernizace našeho průmyslu.

Teď mi dovolte, abych se v závěrečné části svého vystoupení vrátil zpět na půdu úřadů práce.

Poté, když se úřady práce - já doufám - vypořádají s tím neblahým dědictvím po panu Drábkovi a budeme mít k dispozici opět funkční službu státu v oblasti zaměstnanosti, tak je důležité, abychom se soustředili na nové formy aktivní politiky zaměstnanosti. Nové formy by měly být zaměřeny na veřejně prospěšné práce pro lidi, kteří jsou dlouhodobě bez zaměstnání. Vytvářejí se nové programy v rámci aktivní politiky zaměstnanosti například v oblasti podpory práce na zkrácený pracovní úvazek. Rozvíjí se projekt sdílení pracovních míst mezi absolventy a mezi staršími pracovníky. Připravuje se projekt služeb pro domácnosti, kde je cílem využít potenciál tvorby pracovních míst v rámci sektoru služeb pro domácnosti, který roste. To znamená, tam by bylo možné najít uplatnění pro řadu lidí, kteří jsou dnes ještě stále v evidenci úřadů práce.

Vláda má ve svém programovém prohlášení projekt snížení plateb sociálního pojištění pro příslušníky skupin, které jsou hendikepovány na trhu práce, to znamená lidi starší padesáti let, ženy po mateřské dovolené, mladí lidé do třiceti let. Čili předpokládám, že ministerstvo rychle připraví příslušnou legislativu tak, aby byla schválena v letošním roce, abychom nejpozději počátkem příštího roku tento nový projekt vlády byli schopni spustit. Očekávám, že by reálně mohl přispět ke snížení dlouhodobé nezaměstnanosti v těchto nejvíce ohrožených skupinách.

Samozřejmě že vláda počítá s tím, že bude využívat i nadále zdroje z fondů Evropské unie. V letošním roce se počítá s tím, že se z národních zdrojů utratí zhruba tři miliardy korun na aktivní politiku zaměstnanosti z těch peněz, které jsou vyčleněny již teď ve schváleném zákonu o státním rozpočtu. Zvýšená pozornost, a to zdůrazňuji, z hlediska aktivní politiky zaměstnanosti bude věnována regionům, kde je dlouhodobě nezaměstnanost vysoká. Opět se jedná zejména o Ústecký kraj a zejména o Moravskoslezský kraj. Tam také došlo počátkem letošního roku ke zvýšení hmotné podpory, která je poskytována v rámci investičních pobídek na vytváření nových pracovních míst, pokud jde o dotaci na jedno nově vznikající pracovní místo. Předpokládám, že by to mohlo pomoci zaplnit volná místa v průmyslových zónách, která v těchto regionech ještě stále existují.

Pokládám za velmi důležité, že by postupně, tak jak se budou teď konsolidovat úřady práce, měla být znovu obnovována spolupráce mezi úřady práce v regionech, mezi obcemi, městy, mezi krajskými úřady, mezi firmami. To, co pokládám za důležité například z hlediska nezaměstnanosti absolventů, bude také nově komunikace mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí a Ministerstvem školství a mezi kraji, tak abychom měli dostatek informací pro další vývoj vzdělávání v oblasti středoškolského vzdělávání. Tam potřebujeme lépe cílit výchovu, tak abychom snížili počet potenciálních nezaměstnaných v oblasti absolventů. I tady by úřady práce a Ministerstvo práce měly začít hrát mnohem aktivnější roli a úřady by mezi sebou měly mnohem více komunikovat.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, přirozeně bych mohl mluvit ještě déle, ale myslím, že to nebylo cílem návrhu na to, abychom dnes tady mluvili o aktuální situaci v oblasti nezaměstnanosti. Myslím si, že je potřeba dát prostor i názorům opozičních stran, aby řekly i své připomínky, své návrhy, své podněty pro novou vládu. Vláda je tady čtrnáct dní. Dnes by vláda měla projednávat své programové prohlášení, se kterým chce přijít do Poslanecké sněmovny 18. února, kdy se bude hlasovat o její důvěře.

Já vás chci, vážené poslankyně a vážení poslanci, na závěr svého vystoupení ujistit, že politika zaměstnanosti, otázka podpory hospodářského růstu a vytváření pracovních míst bude v centru pozornosti práce a aktivit nové vlády. Je to jeden z klíčových strategických cílů, na které se nová vláda chystá jednoznačně zaměřit.

A jenom - protože jsme tady už absolvovali část diskuse - mi dovolte ještě jednu poznámku na závěr. Já si velmi rád poslechnu názory, doporučení a rady představitelů opozičních stran. Pouze bych chtěl požádat, až budou vystupovat kolegové z ODS nebo kolegové z TOP 09, aby s těmi radami šetřili, protože oni měli sedm let na to, aby ukázali, co dovedou, a dopadlo to tím nejhorším možným způsobem. Čili až kolegové z ODS a TOP 09 budete vládě doporučovat, jakým způsobem by měla postupovat, prosím, myslete na to, co vy sami jste mohli udělat pro aktivní politiku zaměstnanosti v minulých letech, a myslete na to, co jste pro tu aktivní politiku zaměstnanosti ve skutečnosti udělali a jakým tragickým a katastrofálním způsobem to dopadlo.

Děkuji. (Potlesk z poslaneckých lavic ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se jako první s přednostním právem přihlásil předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážení členové vlády, dámy a pánové, já rovněž děkuji panu premiérovi za neotřelý příspěvek k politické kultuře, kdy na závěr svého proslovu řekl: Nyní bude potřeba slyšet názory opozice, akorát bych chtěl požádat, aby kolegové z ODS a TOP 09 drželi hubu. Myslím si, že za posledních 20 let si zatím žádný předseda vlády nedovolil, a myslím si, pane premiére, že - (Předsedající připomíná: Mým prostřednictvím prosím.) Myslím si, pane premiére Gazdíkovým prostřednictvím, že ani vy byste si to dovolovat neměl. Ale je to samozřejmě věcí vašeho vkusu, vaší politické kultury a vaší buranské výchovy.

Pane předsedo vlády, já chápu, že toho máte hodně. Přesto prosím, abyste si povšiml, že už je přece jenom po volbách, že byla jmenována politická vláda, a že dokonce ta vláda příští týden požádá o důvěru a že už není volební kampaň. A že jste byl Poslaneckou sněmovnou požádán o to, jak chce vláda řešit otázku nezaměstnanosti. Já chápu, že to je mimořádně složité v liberální, otevřené tržní ekonomice - zatím ještě chvíli tržní, zatím ještě nevládnete tak dlouho - že to je mimořádně obtížné. Prostě konkrétní návody aktivní vládní politiky, které mohou nějakým zásadním způsobem zvrátit ten trend, který tady je, jsou malé. My, kteří se tomu věnujeme, víme, že manévrovací prostor vlády není samospasitelný, že je relativně velmi malý. Že samozřejmě vláda musí činit vše, co je v jejích silách v rámci relevantní hospodářské politiky. Ale ujišťuji vás, že pokud nesnížíte v příštích dvou letech nezaměstnanost o dvě procenta, jako že nesnížíte, pokud by evropská poptávka nezačala utíkat kvapíkem, tak my vás nebudeme lacině kritizovat za to, že se vám nepodařilo tu nezaměstnanost snížit, protože dobře víme, jaké jsou možnosti aktivních kroků vlády a o kolik mohou tu situaci zlepšit nebo zjednodušit.

Mě ale zarazilo, že poměrně dominantní část toho vašeho projevu nesla jméno Drábek. To jméno padlo asi dvacetkrát. Já jsem přesvědčen, že za tím není možné učinit tlustou čáru. I já jsem přesvědčen, že účelové kampaně a novinové články nemohou být jediným vysvědčením práce, kterou pan ministr Drábek odvedl na Ministerstvu práce a sociálních věcí, a že s odstupem času budeme hodnotit efektivitu systému, míru nezaměstnaných a těch, kteří tu práci skutečně hledají, a skutečně relevantní objektivní čísla, kterých dosáhl pan ministr Drábek a kterých dosáhnou vlády budoucí. K tomu se dostaneme. A já jsem rovněž přesvědčen, že není možné nad tím udělat tlustou čáru.

Ale nechápu, proč o tom hovoříte jako někdo, kdo to včera po panu ministru Drábkovi převzal, nebo paní ministryně Marksová-Tominová, omlouvám se. To přece nebylo včera. Pane předsedo vlády, já si vám dovoluji připomenout, že pan ministr Drábek odešel ze své pozice v říjnu 2012 a že už tam 15 měsíců není. A že tam mezitím byla vláda jmenovaná panem prezidentem Zemanem, které vy, vaše strana vyslovila důvěru, a převzala za ni politickou odpovědnost. Ta tam je zhruba stejnou dobu, jako tam byl předtím pan ministr Drábek. Já přebírám samozřejmě ochotně za TOP 09 politickou odpovědnost za všechny kroky, které se staly na Ministerstvu práce a sociálních věcí po dobu pana ministra Drábka. A znovu říkám, opět není možné nad tím udělat tlustou čáru. Ale je absurdní se domnívat, že vláda, která příští týden požádá o důvěru, si další dva roky vystačí s tím, že za všechno může Drábek. Ten Drábek už tam 15 měsíců není. Předtím tam byla rok vaše vláda, vaše politická odpovědnost, a já prosím, abyste se k tomu přihlásil, pane premiére.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. (Potlesk zprava.) Dále se s přednostním právem přihlásil pan premiér. Prosím, pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Dovolte mi poznamenat, že ačkoliv pan ministr Drábek už delší dobu ministrem není, je to tuším nějakých těch 15 měsíců, tak vás mohu, pane poslanče prostřednictvím předsedajícího, ujistit, že dodnes na něj všichni zaměstnanci úřadu vzpomínají. A v dobrém to není. A jestliže letos na jaře se nám znovu připomenul ten problém s nefunkčními systémy na úřadech práce, tak to není dědictví po Rusnokově vládě, to je dědictví po vládě Mirka Topolánka, respektive Petra Nečase. A já bych tady neříkal na závěr svého vystoupení to, co jsem říkal, kdybychom sem přišli, do Poslanecké sněmovny, všichni s čistým listem a nikdo z nás nenesl odpovědnost za to, co se odehrálo na úřadech práce po roce 2010. Ale já prostě o tom nemůžu mlčet.

Máte pravdu, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího. Kdyby se vláda ještě za dva roky při debatě o nezaměstnanosti vymlouvala na pana Drábka, tak by to bylo ostudné. Ale máme plné právo teď, kdy vláda přišla, a je tam čtrnáct dní, máme plné právo říci, v jakém stavu přebíráme Českou republiku. Máme plné právo říci, v jakém stavu jsme nalezli úřady práce. Co se odehrává na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Máme plné právo to říci a já očekávám, že to každý ministr řekne. Že každý ministr udělá inventuru, že udělá audit toho, co na tom resortu našel, co našel funkčního, co našel nefunkčního, jaké tam hrozí státu žaloby a kde je pro fungování státu problém. Tohle nová vláda přece učinit musí. Ale nebude se za rok, za dva vymlouvat na pana Drábka. To už bude její odpovědnost, jestli si s nezaměstnaností poradí a jestli se jí podaří nastartovat aktivní politiku zaměstnanosti.

Ale já jsem tady, pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, za tímto pultem stál před nějakou dobou a doslova jsem vás prosil, i jménem těch zaměstnanců úřadu práce, kteří řešili kolaps informačního systému, i jménem těch lidí, kterým přestaly chodit sociální dávky, na které měli ze zákona nárok, tak jsem vás tady prosil, z tohoto místa, a prosil jsem i bývalého premiéra Nečase, abyste něco udělali, abyste zasáhli, abyste ukončili působení pana Drábka na Ministerstvu práce a sociálních věcí. Vy jste to tehdy ignorovali. Ignorovali jste to, nechali jste to alibisticky svému vlastnímu vývoji, až pak zasáhla policie, tak pan ministr Drábek musel z vedení ministerstva odejít. Ale do té doby napáchal velké množství škod a my se z těch škod budeme přece jenom ještě nějakou dobu vzpamatovávat. Ano, nemůžeme udělat tlustou čáru, ano. Musíme ale pojmenovat ty problémy, které nová vláda přebírá po vládách předchozích. A i když tam byl pan ministr Koníček, i když se ministr Koníček snažil některé problémy řešit, tak za těch několik měsíců se to bohužel vyřešit nepodařilo. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Dále tu máme dvě faktické poznámky. S první faktickou poznámkou pan poslanec Jaroslav Foldyna. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Dobrý den. Já si dovolím jednu faktickou poznámku k tomu vystoupení pana poslance Kalouska. Já mám ohromný respekt, když pan Kalousek mluví, protože patří k osobnostem tohoto parlamentu. A můžeme se na něj dívat negativně nebo pozitivně, ale patří k těm osobnostem.

Ale vy jste tady, promiňte, prostřednictvím pana předsedajícího. Pan Kalousek tady řekl věci, na které nejde nereagovat. Pan Kalousek mluvil o patnácti měsících nějaké vlády, která měla napravit něco po panu Drábkovi. Vždyť k těm změnám, obsahovým změnám na MPSV, k těm hlubokým změnám od toho malého člověka pana Drábka k tak ohromným změnám, to nemůže vyřešit žádná patnáctiměsíční vláda. S tím bude mít problém vyřešit to ještě celá tato vláda čtyři roky.

To, co se odehrálo na Ministerstvu práce a sociálních věcí za vlády právě pana předchozího ministra z TOP 09, a ten dopad, jaký to mělo na veřejnost, na lidi, jak čekali na výplatu sociálních dávek, jak se rozpadl kontrolní systém, jak narostly sociální dávky, které není schopno Ministerstvo práce a sociálních věcí kontrolovat, obecní úřady jak se staly bezbranné, to prostě nejde opravit za patnáct měsíců. A já budu strašně rád, když se to podaří této vládě za čtyři roky. Pan Drábek bude hluboce zapsán v dějinách ČR a v dějinách MPSV jako jeden z nejhorších ministrů. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další faktickou poznámkou pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Rozhodně jsem nemyslel, že by to tam měl kdokoli opravit. Pan Drábek po dvaceti letech udělal zásadní krok k tomu, aby vybočil ze starých pořádků. Ať už pan ministr Koníček, nebo konkurenční finanční skupiny i kdokoli jiný se teď prostě bude snažit za každou cenu to do těch starých pořádků zase vrátit, což je bohužel to, co se stát nemělo. Pak si řekneme, jak efektivní byly a jsou ty staré pořádky a jakou efektivitu měly systémy, které se snažil zavést pan ministr Drábek. To je pouze reakce na pana poslance Foldynu.

Nicméně, milý pane premiére, pokud dovolíte, já jsem měl jednu jedinou otázku. Jak dlouho se ještě chcete vymlouvat na pana ministra Drábka a mít ho jako klišé? Slyšel jsem že dva roky. Dobrá, tak ještě dva roky se budete vymlouvat na pana ministra Drábka a po dvou letech už nikoli. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan kolega místopředseda sněmovny Jan Bartošek. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedající, dámy a pánové, pěkné odpoledne.

Ohledně kroků předchozí vlády, myslím tím pravicové vlády, můžeme polemizovat, zda byly ku prospěchu, anebo tuto zemi poškodily. Každopádně co se týká správy Ministerstva práce a sociálních věcí TOP 09, muži, kteří tam byli vysláni, což je ministr Drábek a náměstek Šiška, si dovoluji tvrdit, že to je skutečně obdivuhodné dílo, které tam předvedli. Myslím si, že předvedli destrukci takového rozsahu v sociálním systému, že skutečně ne půl roku, ne rok, to je opravdu velmi krátká doba, aby ten svinčík, co tam je, se podařilo napravit.

Bohužel, byl jsem jeden z lidí, kteří dávali různá trestní oznámení atd., celou kauzou jsem se dlouhodobě zabýval a vím, že k informacím bylo velmi obtížné se dostat. Díky tomu, že jsme se vrátili do parlamentu, se touto kauzou budeme zabývat dál, protože jsem přesvědčen, že ještě ne všechny věci byly řádně došetřeny a o všem se dostatečně ví. A skutečně věřte tomu, že to není otázka toho, co jste předvedli a kolik jste ušetřili. Pro mě leží otázka, o kolik ještě tento stát díky vašemu působení na MPSV přijde. Děkuji. (Potlesk vlevo.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Pilný: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, já už si pomalu zvykám, že v tomto sále se ukazuje prstem na obě strany, kdo co zavinil. Pro nás je tady kontinuální volební kampaň a pronášejí se tady klišé. Ale jestliže máme řešit nějaké problémy, a tím určitě je zaměstnanost, tak pojďme být konkrétní. Příčin, proč to je, je několik a jsou opravitelné, i když možná ne dost rychle.

To, co vychází ze škol, neodpovídá trhu práce. Je potřeba to tady nějakým způsobem změnit, bude to chvíli trvat, ale ti lidé nedostanou zaměstnání, protože je trh práce nepotřebuje. Potom, když se podíváme na další skupinu lidí, kterým je přes padesát, tak tam probíhají rekvalifikační programy, které nedávají žádný smysl. Podpora podnikání tady vypadá tak, že když přicházejí evropské fondy, tak nastává obrácená personalizace. To znamená - ne já si přijdu pro peníze, kdy je potřebuji a na co je potřebuji, ale musím se přizpůsobit výzvám a musím se přizpůsobit tomu, jak jsou vypsaná nějaké byrokratická kritéria, ať už pocházejí z Bruselu, nebo odsud. To je všechno špatně. Zvětšuje se počet lidí, kteří takzvaně nechtějí pracovat. Je to proto, že prostě ztrácejí pracovní návyky a my jsme je odehnali od veřejně prospěšných prací.

Mluvil jsem tady o čtyřech konkrétních problémech, které nejsou klišé, které neukazují prstem a které bychom měli řešit, a velice se za to přimlouvám. Je to věc nejenom vlády, je to věc této Sněmovny. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další faktickou poznámkou pan poslanec Martin Komárek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, on to kolega Pilný vlastně řekl za mě. Já jsem chtěl říci, že ve všech učebnicích asertivity a partnerského soužití se učí, že věci z minulosti bychom si neměli vyčítat, pokud má mít vztah nebo partnerství nějakou budoucnost. Pokud se budeme stále vracet do minulosti, mohli bychom se možná vrátit i do třicetileté války, tak tady opravdu nic neuděláme. Já asi navrhnu do jednacího řádu změnu, že slovo minulost bude zakázané. Já vím, že to neprojde, ale bylo by to zajímavé.

Prosím pěkně, moje zkušenost říká, že politická paměť obecenstva je půl roku. Pokud si myslíme, že tím děláme volební kampaň, děláme to zbytečně, naši voliči si to pamatovat nebudou ani v komunálních volbách. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. S další řádnou přihláškou pan poslanec Miroslav Kalousek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Již naposledy v této debatě, slibuji. On to v podstatě pan poslanec Pilný již řekl daleko noblesnějším způsobem, než bych dokázal já.

Já jsem se vaším prostřednictvím chtěl zeptat toho druhého místopředsedy Sněmovny, jestli si uvědomuje, v jakém bodu vystupuje. Že vystupuje k bodu řešení nezaměstnanosti. A je-li přesvědčen, že byl zvolen do Poslanecké sněmovny proto, aby při libovolném bodu plival na práci svých předchůdců, o kterých nic neví, tak ať se zeptá svých voličů, jestli ho opravdu kvůli tomu do té Sněmovny poslali. (Potlesk TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou... s řádnou přihláškou pan poslanec František Laudát. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, už to tady řekli pánové z hnutí ANO. Myslím si, že nezaměstnané teď nezajímá znovupřehrávání vinylových desek pana Sobotky, což je příběh už z minulého volebního období. Bod zní naprosto jasně. Vy nám máte říct, s jakými recepty přijdete. Nebo to bude v úterý příští týden, že přijdete? Vy jste tady opravdu strávil většinu toho času. Vy nevíte ty recepty?

Jediné, co jsem tady zaznamenal, že budete podporovat zahraniční investice. Já se ptám, proč už konečně nezačneme podporovat ty domácí investory. Ono ještě zřejmě málo české ekonomiky, českého průmyslu, českého bankovnictví je v zahraničních rukou.

Jinak tady nezaznělo nic. Vezměte si, že nelze pochybovat o tom, že státní správa, úřady práce, nebo jak se to jmenuje, ve všech západoevropských zemích jsou na špičkové úrovni, přitom tam mají v řadě případů, snad s výjimkou Německa, dramaticky vyšší nezaměstnanost. To znamená že tady asi klíč k receptu není.

Nezaznělo tady nic, jak se budete chovat k našim podnikatelům, k těm, kteří vytvářejí pracovní místa. Ještě bych pochopil, a populisticky, když už, protože vy jste tady předváděli čtyři roky, ne-li víc, populismus, tak bych se zeptal, jestli tedy nezazní konkrétní číslo, kolik např. se pokusíte vytvořit za svoje funkční období pracovních míst. Ve Spojených státech vždycky prezident vykřikuje, kolik jich zajistí nebo kolik bude nových pracovních míst. Nic konkrétního. Proto chápu, že musíte žít v minulosti.

Ale požadavek ze Sněmovny byl jednoznačný: jaké máte recepty, s čím přicházíte, aby se katastrofální číslo nezaměstnaných snížilo. A k tomu jste tady neřekl téměř nic. Takže pokud to neudělá někdo jiný, tak já na další sněmovní schůzi navrhnu tento bod opětovně a opětovně se budu ptát. Možná že se to po několika měsících či letech naučíte a konečně přijdete, abyste skutečně konkrétně nabídl lidem, co se s tím dá dělat v rámci možného, protože drtivá většina těch problémů neleží, dokonce není ani v moci řešení naší republiky, ale přece jenom něčemu pomoci můžete. Tak já bych aspoň to málo chtěl, abyste tady odprezentoval. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další řádnou přihláškou pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane předsedo. Myslím, že jste měl určit zpravodaje pro tento bod, a to bývá většinou první diskutující.

Jinak, vážené kolegyně, kolegové, budeme se k problematice zaměstnanosti vracet pravděpodobně ještě na této schůzi v souvislosti se zdravotně postiženými, na příští schůzi v druhém čtení se zaměstnáváním cizinců a já věřím, že tam budou padat takové návrhy, které v té oblasti pomůžou zvrátit vztah k zaměstnávání, který byl vytvořen v minulých létech.

Neřeknu asi nic nového, když uvedu, že nezaměstnanost je v tržní ekonomice přirozený stav a na trhu práce část občanů není schopna, v řadě případů i ochotna najít si placené zaměstnání. Tento přirozený stav nabobtnává svými průvodními jevy zejména v období krizí, kdy hovoříme o cyklické nezaměstnanosti jako vředu na kapitalistické společnosti, což je současný stav.

Pravice argumentuje převážně tím, že srovnání České republiky v rámci Evropské unie není tak špatné. Jinak řečeno, že index mizérie, přeneseno z USA, tedy součet míry inflace a míry nezaměstnanosti, není nejhorší. Problém však vidím v tom, co vše se ukrývá v oněch statistikách i mimo ně. Chci hovořit o tom, že současný stav je horší, než je vykazován. Nebudu zde rozebírat kategorii dobrovolné, dočasné, strukturální, sezónní, skryté a cyklické nezaměstnanosti, ale zaměřím se na skutečnost, že ani citované statistiky nevykreslují skutečný stav věrně. Přesto ale upozorňují na nebezpečné trendy. Tak tedy dovolím si trošku edukace. Upozorňuji, že operujeme s různými statistickými údaji.

Dle metodiky Mezinárodní organizace práce se za nezaměstnaného považuje osoba, která je starší patnácti let, aktivně hledá práci a je připravena k nástupu do práce během 14 dnů. Tato statistika však uvádí vždy nižší procento nezaměstnaných a používá se zejména v porovnání v jednotlivých zemích. V našich médiích se více pracuje s pojmem míra nezaměstnanosti, která je podílem nezaměstnaných ke všem osobám schopným pracovat, tedy zaměstnaných i nezaměstnaných. Ale například Český statistický úřad pracuje s kategorií obecná míra nezaměstnanosti, která vychází pouze z reprezentativního vzorku. Naproti tomu Ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje s kategorií registrovaná míra nezaměstnanosti, která je vypočítávána z údajů spravovaných Úřadem práce České republiky. Metodika výpočtu však byla v uplynulém období již dvakrát změněna, a to v roce 2004 a následně v roce 2013. Rozumějte - změněna tak, že vždy došlo k snížení počtu nezaměstnaných pomocí statistiky. Je proto zavádějící bez přepočtu údaje srovnávat v časové řadě, přesto se tak často děje. Uvedu příklad: v roce 2004 podle staré metodiky byla nezaměstnanost 10,2, podle nové metodiky 9,2, podle současné metodiky někde na 8,3. Takže když srovnáme tu situaci v těchto číslech, tak jsme úplně v jiném srovnání.

Proč o tom tak podrobně hovořím? Prostě proto, že ani jedna statistika neodhaluje skutečný stav věci, skutečný počet těch, kteří pracovat chtějí a nemohou. Ústavní právo na práci je pro ně jen deklarace. Neodhaluje ani ty, kteří získali práci jen na zkrácený úvazek, ale chtějí si náklady na živobytí svých domácností zajistit prací na celý úvazek. Žel, nejen oni, ale i řada zaměstnanců, kteří na plný úvazek pracují, mají tak nízké příjmy, že musí žádat o dávky ze státní sociální podpory. A tak nízká kupní síla většiny občanů nedokáže zvýšit poptávku a tím ani výrobu a tím ani snížit nezaměstnanost. Začarovaný kruh.

Vážným sociálním, ale i ekonomickým problémem je především dlouhodobá nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný nemá práci déle než jeden rok. V takovém případě je velmi těžký návrat zpět do pracovního procesu a občan nezřídka rezignuje. Dostává se pak do koloběhu života klienta nepojistných sociálních dávek, v horším případě do sestupné trajektorie mimo tento koloběh. A pak už jen krůček ke krůčku ke zhoršení fyzického a psychického zdraví, k závislosti na hazardu a lichvě, k exekucím, bezdomovectví, alkoholismu či drogám, prostě k sociálnímu vyloučení, či dokonce k sebevraždě, kterých rok od roku přibývá. K období krizí reálného života se vracíme často i v mailové poště. Myslím si, že máme nemálo příkladů, kdy si občané stěžují nám poslancům na svoji životní situaci, na problémy, které mají, kde se sehnat práci, zejména tam, kde se vzdálenost od Prahy přece jenom v kilometrech zvětšuje.

V období kritizovaného reálného socialismu nezaměstnanost nebyla a příživnictví bylo trestným činem. Pejorativně se však vyzvedává v té době takzvaná přezaměstnanost. Ale ptám se: Copak obrovský nárůst armády úředníků a instituty veřejně prospěšných prací či diskutované veřejné služby nejsou v současné době formou umělého zaměstnávání? Pokud to pomůže občanům, samozřejmě, i toto je vítáno, ale rozhodně to nezaměstnanost neřeší.

Na náš pracovní trh vstupují na jedné straně i zahraniční pracovníci, studenti, starobní důchodci i takzvaná černá pracovní síla. Ne proto, aby ona konkrétně vykývala se sociálním systémem, ale protože je výhodná pro zaměstnavatele. Jde o statisíce pracujících, žádné desítky. Na druhé straně k 31. lednu 2014 hledalo práci v České republice celkem 629 274 lidí. To je o 32 441 nezaměstnaných více než v předchozím měsíci a o 43 465 osob více než před rokem. Z evidence naopak odešlo 49 005 klientů, to znamená, to je ta ukončená evidence, vyřazení z evidence, to jsou ti, kteří se nám hromadí mimo systém registrace a tvoří podle různých odhadů 150 až 300 tisíc občanů. Je to tedy o 20 780 více než v prosinci a o 5 998 více než v lednu roku 2013. Novou práci získalo jen 29 573 lidí, z toho pouze 2 050 prostřednictvím úřadu práce.

Málokdo si uvědomuje, že nezaměstnanost snižuje odchod občanů do předčasných trvale krácených důchodů. Za rok 2012 šlo o 27 852 občanů, kteří odešli do předčasných trvale krácených důchodů a v roce 2013 jde již o 27 309 občanů. A tak když srovnáme konec roku 2012, bylo tam celkem vypláceno 523 886 předčasných důchodů a ke konci roku 2013 již 543 356 předčasných důchodů. Tak se nezaměstnanost statisticky snižuje na úkor důchodového účtu, neboť tito občané byli nuceni řešit své složité ekonomické potíže odchodem do předčasného důchodu, a tím pádem neplatí důchodové pojištění a předčasně čerpají důchodové dávky. To je i jedna z příčin zvyšování deficitu na důchodovém účtu.

Vážené kolegyně, kolegové, chtěl jsem jen ukázat, že problém je daleko složitější. Že v tomto systému zaměstnanost a nezaměstnanost bude vždy problémem a žádné pobídky nepomohou, pokud se nezvýší odbyt domácí produkce zboží a služeb. To je jediná věc, která může pomoci. Každá pobídka, která se vytváří k rizikovým skupinám, ať jsou to absolventi bez praxe, ženy či muži po rodičovské dovolené, zdravotně hendikepovaní nebo senioři těsně před důchodovým věkem, každá pomoc jedné z těch skupin vytlačuje z pracovního trhu jinou skupinu, která tu podporu nemá. Pokud se nepodaří zvýšit odbyt, je celkem složité hovořit o tom, že jsme v této oblasti něco vykonali.

Jsem z Moravskoslezského kraje. Jistě znáte situaci, která tam je - po útlumu hornictví problémy s Paskovem a dalšími třemi šachtami na Karvinsku, problémy na Bruntálsku či Karvinsku, které patří už dlouhodobě k okresům s nejvyšší nezaměstnaností. Byl jsem rád, že se předchozí vláda se - myslím tedy vládu Jiřího Rusnoka - snažila v této oblasti tomuto kraji aspoň nějakým způsobem pomoci. Byl bych rád, kdyby nová vláda, pokud získá důvěru, postiženým regionům moravskoslezskému a ústeckému věnovala pozornost stejně, ale pozornost ne pomocí sociálních dávek a podpor, ale pomocí reálné zaměstnanosti.

Dneska asi nemáme jinou možnost, než vzít informaci, ať k ní můžeme mít jakýkoli názor, na vědomí. Ale každopádně bychom se měli tímto problémem pravidelně zabývat. Ne tedy jenom návrhy zákonů, ale i analytické zprávy a vyhodnocení účinnosti jednotlivých forem a metod, které vláda a Ministerstvo práce a sociálních věcí uplatní, aby byly podrobeny diskusi i na tomto plénu.

Děkuji vám za vaši pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Miroslavu Opálkovi. Dále panu poslanci děkuji za upozornění. Milé kolegyně, milí kolegové, omluvte prosím moji nezkušenost. Neurčil jsem jako prvního řečníka zpravodaje, ale první řečník tady bohužel není přítomen. Proto si dovoluji požádat pana poslance Laudáta - má nějakou faktickou poznámku. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, samozřejmě nechci pana kolegu Rykalu připravit o jeho vystoupení, nicméně vzhledem k tomu, co tady předvedl pan premiér, dávám procedurální návrh, aby se na tuto záležitost lépe připravil a aby tento bod byl přerušen do příští schůze a pak pokračoval, až bude na to řádně připraven a skutečně přijde s konkrétními racionálními návrhy, jak tento palčivý problém řešit.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Padl tady procedurální návrh, o kterém se hlasuje bez rozpravy. Dávám tedy hlasovat o návrhu pana poslance Laudáta na přerušení tohoto bodu. Odhlašuji vás všechny. Přivolám naše kolegy z předsálí. Prosím ještě pana kolegu Laudáta, aby zcela jasně stanovil, do které doby chce přerušit ten návrh. Až přijde pan premiér, to není úplně jasná doba.

 

Poslanec František Laudát: Prosím do příští schůze, tím myslím březnovou.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Takže do příští schůze. Do začátku příští schůze. Dávám hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Laudáta na přerušení tohoto bodu do začátku příští schůze.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 111. Přihlášeno je 126 poslanců a poslankyň, pro 28, proti 66. Tento návrh nebyl přijat.

 

Dále se hlásí do rozpravy pan ministr financí. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dobrý den. Já jsem včera byl strašně překvapený, dneska kolik tady zaznělo příspěvků k zaměstnanosti. A já bych se pokusil odpovědět panu poslanci Laudátovi prostřednictvím pana předsedajícího, jak konkrétně bychom to chtěli udělat.

Myslím, že je to relativně jednoduché. My jsme včera měli tripartitu, tam byli zaměstnavatelé a oni nám přesně říkali, co by se tady mělo změnit. A možná by bylo dobré se vlastně vžít do pozice investora, co investor vlastně zvažuje, když tady chce investovat a zaměstnávat lidi. A myslím, že je to stejné u českého investora nebo u zahraničního investora.

Měl jsem před volbami setkání skoro se všemi smíšenými hospodářskými komorami, česko-americká, česko-německá, česko-francouzská atd., a většina investorů říká stejné věci. Takže nejdřív každý investor posuzuje asi daňovou atraktivitu státu. V tom si myslím, že jsme na tom celkem dobře, i když daňová kvóta je samozřejmě dneska vyšší než v Polsku a na Slovensku. Cena práce je relativně vysoká. Jsme skoro na 49 %, takže tam jsme na tom hůř a velký prostor tam není. No a samozřejmě posuzuje dopravní infrastrukturu. Já považuji za absolutně skandální, že 24 let od revoluce jezdíme po D1, kterou otevíral myslím že Lubomír Štrougal. Kde se údajně proinvestovalo 25 mld. úplně na nic. Nemáme spojení na Rakousko, nejsme schopni ani udělat Lovosice-Ústí, 11 kilometrů. Nemáme dálniční síť. A samozřejmě nemáme ani rychlovlaky, protože Češi nejsou pracovně mobilní. Mají problém jít z Pardubic do Brna. Kdybychom měli rychlovlaky, tak z Ostravy by možná jezdili do Brna. Kdyby ten vlak jezdil 260 aspoň, jako jezdí TGV.

Administrativní zátěž. Stát otravuje podnikatele místo toho, aby byl vstřícný, aby vycházel vstříc. Dokonce ve Švédsku vám udělá úředník sám daňové přiznání a zeptá se, jestli to dobře vyplnil. No a v neposlední řadě je to korupce. Proto my klesáme v žebříčcích konkurenceschopnosti. Korupce je velký problém. To vám řekne většina zahraničních investorů.

A vstřícnost veřejné správy. Před volbami jsem navštívil například ABB v Brně, to je jeden z největších investorů. Chtěli stavět novou halu, kde chtěli zaměstnat 500 lidí. Magistrát se s nimi soudil asi 15 let. A potom máme cenu energií, která je důležitá. Máme tady soláry - bude nás to stát tisíc miliard. Stále nikdo vlastně neví, komu ty dotace 25 mil. ročně platíme.

Pokud tady mluvíme o zaměstnanosti, tak se samozřejmě musíme srovnávat i s okolními zeměmi. Ve východním Německu, když chcete investovat, tak vám dají třetinu hotově. To nejsou ani pobídky. Je tu velká konkurence. A pokud mluvíme o zaměstnanosti a myslíme si, že teď něco rychle změníme a že se stane zázrak, tak tato situace je jenom důsledkem toho, co se tady dělo za posledních 20 let v této zemi. A pokud někdo očekává, že nová vláda udělá zázraky a že někdo půjde investovat na Bruntálsko, tak to tak asi nebude, a myslím, že musíme začít vlastně od začátku a skutečně zatraktivnit Českou republiku, abychom byli skutečně atraktivní.

I takové blbosti, jako když mi říkal turecký velvyslanec, že tady byla delegace podnikatelů a někteří chtěli investovat, ale naše velvyslanectví v Ankaře, nebo kde to je, nebo v Istanbulu konzulát, tak i když jsme samozřejmě v rámci Schengenu, tak dáváme víza na tři dny, single-entry. Francouz dává na tři měsíce, taky je Schengen multiple, takže proč by tady ten Turek měl investovat? A tak dále. Potom jsou to samozřejmě zahraniční vztahy, ohledně Číny, Indie a tak dále. A potom bychom taky měli mít gramotné lidi, kteří jsou schopni zahraniční investory vyhledat, protože oni sami nepřijdou a je velká konkurence.

To jsou nějaké základní věci, které jsou podmínkou pro to, aby tady byla zaměstnanost. Samozřejmě se to týká i českých investorů. Proč by někdo měl investovat do fabriky v Karlových Varech, když tam taky není dálnice? To je v podstatě asi z mého pohledu, jakým směrem by se to mohlo ubírat. A pokud někdo čeká zázrak a někdo si myslí, že tady řekneme nějaké číslo, že za dva roky nevím co všechno uděláme, tak si myslím, že tak jak dlouho to jde někam, tahle země, tak ta náprava bude trvat taky velice dlouho. Děkuji. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Teď se s dovolením vrátím k určení zpravodaje. Vžitým pravidlem je, že požádáme prvého řečníka v rozpravě. Prvým řečníkem byl pan poslanec Kalousek. Pane poslanče, prosím, táži se vás, zda jste ochoten ujmout se funkce zpravodaje tohoto tisku.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Pane předsedající, já si té důvěry velmi vážím a kdykoliv jindy skutečně velmi rád, ale tady vás teď všechny prosím o pochopení. Já jsem přesvědčen, že intelektuálně nedosahuji na většinu diskusních příspěvků, které zazněly, a prosím tedy, aby tím byl pověřen někdo flexibilnější, a prosím o pochopení svých vlastních mentálních limitů.

Jinak zneužiji situace a odpovím prvnímu místopředsedovi vlády. On nikdo z racionálně uvažujících lidí žádné zázraky skutečně od vlády nečeká, pane první místopředsedo vlády prostřednictvím pana předsedajícího. Problém je, že vy jste zázraky slibovali, tak teď je na vás, abyste je předvedli. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kalouskovi. Byť toto nebyla důvěra, to byl zvyk, o který se to opírá. Proto si dovoluji požádat paní místopředsedkyni Jermanovou o to, jestli by se ujmula funkce zpravodaje. Má proti tomuto postupu někdo nějakou námitku? Nemá, takže děkuji.

 

Dám hlasovat o tom, aby se zpravodajkou tohoto bodu stala paní místopředsedkyně Jermanová. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování pořadové číslo 112. Přihlášeno je 142 poslankyň a poslanců, pro 126, proti žádný. Děkuji vám, určili jsme zpravodajkou tohoto bodu paní místopředsedkyni Jermanovou.

 

Dále tu mám s faktickou poznámkou pana předsedu poslaneckého klubu ODS Zbyňka Stanjuru. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Patřím k těm, kteří neočekávají zázraky od kterékoliv vlády. Jak už jsem říkal včera, když jsme debatovali o zařazení tohoto bodu, tak to není vláda, která vytváří pracovní místa a pracovní příležitosti. I dnešní debata ukazuje podle mého názoru oprávněnost mého skeptického pohledu na to, že na každé schůzi bude tento bod zařazen a budeme takhle obecně mluvit o nezaměstnanosti.

My plédujeme pro to, abychom tady měli konkrétní návrhy zákonů, které mohou zlepšit situaci pro ty, kteří pracovní místa skutečně vytvářejí. Nicméně bych chtěl říct, že vláda může udělat chybné kroky, kterými to zhorší. My považujeme za chybný krok to, co se objevilo v návrhu programového prohlášení - zvyšování minimální mzdy. Budeme opakovaně říkat, že to nepovede ke zvýšení počtu pracovních míst.

A pak si myslím, že je třeba se poučit z chyb, které udělala Sněmovna, a neopakovat je. Když se kdysi hlasovalo o zákonu o podpoře obnovitelných zdrojů, tak má politická strana byla jediná, která byla proti. Můžete si přečíst vyjádření mých kolegů, kteří tady v té době vystupovali za Občanskou demokratickou stranu a kteří varovali před tím přístupem a postupem, který nastal. A chystá se opakování. Přestože premiér deklaruje, že chce zastavit zdražování, tak jeho straničtí kolegové podporují nový přístup Evropské unie, který bude nadále zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů, nadále zvyšovat účinnost a to znamená zhoršovat podmínky pro podnikatele i domácnosti, zhoršovat ceny energií. Ještě to můžeme zastavit! Stačí, aby se náš pan předseda vlády nemusel v březnu ukázat jako ten, který bude vždycky s hlavním proudem, a nepřistoupí na tyto podle mne fantasmagorické plány lidí, kteří nadále poženou Evropu jako celek do konkurenční nevýhody proti ostatním rychle se rozvíjejícím ekonomikám a tradičním ekonomikám, jako je americká. Ještě to můžeme zastavit. (Předsedající upozorňuje na čas.) Aby tady za pět, osm let neseděli jiní a neříkali: "Ježíšmarjá, k čemu se Česká republika zavázala? Jak my budeme brzdit soláry, a tisíce miliard, které končí bůhvíkde."

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Konečná. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, nebudu zdržovat. Jenom mě hrozně baví, jak si ODS neustále hraje na obhájce těch, kteří tady platí drahé ceny energií. Byli jste to vy, pane Stanjuro prostřednictvím pana předsedajícího, kteří jste tady v roce 2008 za vaší - tehdy Topolánkovy - vlády s panem ministrem Římanem jako ministrem průmyslu a obchodu o tom problému věděli. Stejně tak jste to byli vy, kteří tady tehdy implementovali na rok vládu, která byla spojením, koalicí ODS a ČSSD. Nevymlouvejte se na to, že jste to nevěděli, protože vy jste prostě jenom nic neudělali. Možná jste čekali, až si ty soláry všichni dostavíte. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura. S další faktickou poznámkou nebo s přednostním právem pan ministr financí.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já se nebudu obracet na kolegyni poslankyni prostřednictvím předsedajícího, prostě je to taková stará klasická finta. Viník není ten, kdo založil požár tím, že tady hlasoval. Viník je ten, kdo tady možná pomalu přijel hasit. A my vám budeme pořád dokola připomínat, že jste to byli vy a vy a vy, kteří jste hlasovali pro ten návrh zákona, a politické strany, které už dneska nejsou. A byla to naše vláda, která první začala brzdit, a vy jste před tím varovali. My jsme udělali přítrž, možná pozdě.

Podívejte se na své složenky. Podívejte se každý z vás na podíl, který platíte ve své složence, a podívejte se v jednotlivých letech od roku 2005 do roku 2006. Ten problém vznikl v roce 2010 poté, co tady fungovala tak mimořádně populární Fischerova vláda. My jsme tady od března 2009... naše vláda to prostě nebyla. Tak se na to podívejte, na ty složenky, podívejte se, kde ten problém reálně vznikl. A hlavně - vy, kteří jste hlasovali pro, tak možná říkáte, že hasiči přijeli pozdě, ale vy jste založili požár.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Dále s přednostním právem pan ministr financí. (Ze sálu se ozývá, že faktická poznámka má přednost.) Pardon. Pane ministře, byla to faktická, nebo přednostní právo? Faktická, takže fakticky 30 sekund. Prosím. Fakticky máte přednost.

 

Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš: Omlouvám se. Já ještě neumím ten parlament.

Já bych jen rád odpověděl panu poslanci Kalouskovi prostřednictvím pana předsedajícího, že hnutí ANO vlastně ty sliby už splnilo tím, že se nenavyšují daně. To byl náš základní slib voličům. A druhý, který splníme, je, že lidé, kteří se zaměstnají, nad 50 a absolventi, nebudou platit sociální odvody. To byly dva zásadní programy.

A co se týká pana poslance Stanjury. Já nevycházím z údivu. On se ptá, kam ty peníze šly. Vy to nevíte? Tak se zeptejte vašeho kmotra Iva Rittiga, Amun.Re. A ČEZ nakoupil za 10 mld. soláry. A kdo za tím byl? Kdybyste přijali zákon a věděli jsme, kdo je vlastník firem, které obchodují se státem a které stále dostávají dotace, tak byste to věděli. A určitě byste tam našli plno bývalých kolegů z Topolánkovy vlády. Takzvaná toskánská parta. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další faktickou poznámkou paní poslankyně Konečná. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Kateřina Konečná: Já se omlouvám, ale možná horší než přijet pozdě k požáru je odmítnout ho vůbec hasit. V roce 2008 tady tehdejší šéf Energetického regulačního úřadu nejenom výborům Poslanecké sněmovny, ale i panu ministru Římanovi jasně sděloval, jak ta čísla jdou nahoru. Vy jste prostě odmítli cokoli udělat. Takže nesvádějte tu vinu na jiné. Je to stejně tak vaše vina jako vina tehdejší vlády Mirka Topolánka a jako vina tehdejší vlády pana Fischera, kterou jste ale podporovali, pane kolego! Společně se sociální demokracií. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, paní poslankyně. Jenom připomínám, že řešíme zprávu vlády o řešení nezaměstnanosti. Prosím, s faktickou poznámkou pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: To je zajisté pravda, nicméně nepravdivá informace se musí uvádět na pravou míru. Například ta, co zazněla od pana ministra financí.

Ani v té poznámce jste neměl pravdu, pane ministře, když jste hovořil o zvyšování daní. Součástí právního řádu je platná daňová legislativa. A jsem si jist, že v tomto roce vy osobně budete předkládat do Poslanecké sněmovny novely, které oproti této platné legislativě budou navrhovat zvýšení daní. Takže ani tady nemáte pravdu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já už jenom krátce. Pan poslanec Komárek není přítomen, ale když předtím prohovořil tak moudře o tom, jak se nemáme vracet do minulosti a řešit ty problémy, tak jste všichni tleskali. A když váš šéf, jak vy říkáte, promluvil a mluví jenom o minulosti, tak jste tleskali opět. Tak si vyberte. Nemůže platit obojí. Mně je to celkem jedno. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. A teď se konečně dostává s řádnou přihláškou na pana poslance Adama Rykalu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Adam Rykala: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, víte, my bychom měli řešit zprávu vlády o řešení nezaměstnanosti v České republice, okomentovat poslední čísla o nezaměstnanosti, která vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Já si myslím, že to je mnohem důležitější bod než lustrační zákon, který jsme tady probírali, zrušení lustračního zákona. Myslím, že to je mnohem důležitější než obstrukce a přestávky, které opozice využívá. Je dobře, že jsme se k němu dostali. A já bych poděkoval panu premiérovi a koalici, že hlasovali pro zařazení tohoto bodu a že pan premiér přistoupil na to, že se hlasovalo o opozičním návrhu, protože v minulosti, když sociální demokracie chtěla na půdě Sněmovny řešit nezaměstnanost a zařadit bod nový zpráva vlády o nezaměstnanosti, tak TOP 09 a ODS o takových věcech diskutovat nechtěly.

Víte, já bych tady mohl útočit také na pana bývalého ministra financí Kalouska. Mohl bych tady útočit na zástupce TOP 09 tak, jako jsme byli svědky na začátku projednávání tohoto bodu, kdy dva poslanci TOP 09 zaútočili na premiéra. Mohl bych říkat o tom, že tady bývalý ministr financí Kalousek mystifikoval Sněmovnu i veřejnost, a to tím, že řekl, že naposledy před 15 měsíci měli odpovědnost za Ministerstvo práce a sociálních věcí. No to není pravda. Pan Drábek před 15 měsíci skončil. Ale za pana Drábka nastoupila takzvaná ministryně - Drábek v sukních, paní Müllerová. Poslední vláda Rusnokova nevládla 15 měsíců a nemohla vyřešit situaci s nezaměstnaností v této zemi a situaci, jak to říct, abych nikoho neurazil, s nepořádkem na Ministerstvu práce a sociálních věcí.

Já si myslím ale, opravdu se nevracejme k minulosti. Je namístě, abychom si řekli, co budeme dělat s budoucností, jak řešit situaci v naší zemi, a možná si říci, jak společně učinit kroky, abychom pomohli českému hospodářství a snížení nezaměstnanosti v České republice. 629 274 - to je aktuální číslo o nezaměstnanosti. Je to nejvyšší číslo v historii České republiky. A tuto rekordní míru nezaměstnanosti musíme okamžitě snížit, ať už aktivní politikou zaměstnanosti, tak samozřejmě nastartováním české ekonomiky. Otázkou zůstává, jak to udělat. Minulá vláda udělala první krok a to takový, že jmenovala zmocněnce pro Ústecký a Moravskoslezský kraj, který by měl i mj. řešit v těchto postižených regionech nezaměstnanost. Vládní zmocněnec však nestačí. Nezaměstnaní jsou všude. V souladu s koaliční smlouvou zde máme hned několik léků, které Sněmovna musí prosadit.

Chyba, kterou nesmíme opakovat a kterou zde rok co rok předváděly bývalé pravicové vlády, je škrcení investic. Stát musí investovat do výstavby infrastruktury. V tomto vítám slova předsedy vlády pana Sobotky, který veřejně deklaroval podporu např. investovat do spojení průmyslové zóny na jižní Moravě se světem. Já věřím, že vláda nebude tedy podporovat pouze investice na jižní Moravě, ale ve všech krajích České republiky, v celé České republice. Je potřeba co nejefektivněji zmodernizovat dálnici D1, zahájit výstavbu severní spojky, opravit rychle železniční spojení mezi krajskými městy a v neposlední řadě motivovat kraje a města k investicím do svého vlastnictví.

Dále je bezpochyby nutné, a možná pro některé z vás kontroverzní, pokračovat v realizaci dostavby Jaderné elektrárny Temelín, otevřít diskusi nad opravami a rozšířením Dukovan a také modernizovat tepelné elektrárny. Úkol samozřejmě máme i pro naše kraje a města, ať už je to podpora investic do rekonstrukce nemocnic, rekonstrukce škol, školek, výstavba dětských hřišť atd. To jsou věci ale, které my tady na úrovni Sněmovny nevyřešíme. Už tady v diskusi padlo, že je potřeba se navrátit k odbornému školství, že je potřeba se podívat na stav, kdy vychází z vysokých škol ročně tisíce a tisíce filozofů, tisíce a tisíce ekonomů a nejsou schopni se uplatnit na trhu práce.

Musíme si také samozřejmě říct, kde na ty investice a opravy vezmeme peníze. Zdroje v současné době máme, jen je neumíme využívat: smysluplné získávání z evropských fondů, efektivní státní správa, podpora podnikatelského prostředí či aktivní zahraničně diplomatická politika státu.

Toto potřebujeme a vzhledem ke koaliční smlouvě vládních stran pevně věřím, že popsané body vlády Bohuslava Sobotky v blízké době vláda splní, i když to nebude jednoduché.

Ale aktivní nemůže být jenom stát, nemohou být pouze podnikatelé, kraje či naše města. Aktivní musejí samozřejmě být ti nezaměstnaní v České republice, kteří si hledají práci, ale neumějí se bohužel uplatnit na trhu práce. Proto musejí začít fungovat úřady práce, musejí pomáhat lidem práci aktivně hledat a vyhledávat volná místa.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, otevřme konečně oči. Čelme problémům, přestaňme se hádat. Myslím, že naším cílem a cílem všech poslanců, a je jedno, z které politické strany jsme, je, abychom snížili nezaměstnanost v naší zemi. Můžeme útočit na novou vládu, ale tato vláda ještě neprošla ani hlasováním o důvěře. Dejme jí čas ukázat, co umí dělat v České republice, dejme jí prostor, aby nastartovala českou ekonomiku a snížila nezaměstnanost. A držme jí všichni palce. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Rykalovi. Mám zde ještě omluvu z dnešního jednání. Od 17 hodin se omlouvá pan poslanec Zimola.

Ptám se, kdo další se hlásí do všeobecné rozpravy. Pan poslanec František Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Nebudu už zdržovat. Chci se jenom ohradit proti tomu, že bychom snad pana premiéra napadli. Myslím si, že s tím kontroverzním duchem začal on, neb nepochopil, že zadání - aspoň doufám, že zadání znělo: řekněte nám, jak budete řešit nezaměstnanost. Dneska ti lidé, kteří nemají práci a koukají se na nás, tak si samozřejmě řeknou: Ježíši Kriste, to nám nabízejí pěknou perspektivu!

Takže já to zpřesním. Na příští schůzi v březnu vyjdu s návrhem, aby se projednával bod Řešení nezaměstnanosti 2014 až 2017. A to, co chci tady slyšet, je: jak to bude vypadat s daněmi; jak se pomůže malým, středním a velkým podnikatelům; jak se bude nasměrovávat školství, abychom se vrátili od produkování politologů ke slušným řemeslníkům; jak se pomůže lidem se vzděláním v přírodních vědách; jak uděláte, nebo prostě pomůžete tomu, aby se dostávaly výsledky vědy přes inovace do průmyslu, do výroby; jak uděláte politiku soudržnosti tam, kde to opravdu hoří - jak se otevře Jesenicko, jak se otevře Karlovarsko a další a další regiony, to znamená politiku soudržnosti. A tohle já tady chci slyšet a ne nějaké vzpomínky na minulost. A myslím si, že to chtějí slyšet i ti nezaměstnaní, a kvalifikovaně a v podložených číslech. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Další s řádnou přihláškou je pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (Velký hluk v jednacím sále.)

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. I když jsem poněkud indisponován, přece jenom, vážené kolegyně a kolegové, se zapojím do diskuse, protože také cítím, že nezaměstnanost je největším problémem v naší zemi.

Situace na trhu práce je opravdu nejhorší za období, které Český statistický úřad srovnává, a to za situace -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se, pane poslanče. Pan poslanec slušně požádal, že je indisponován, a proto poprosím všechny o klid, tak abychom si ho mohli všichni vyslechnout. Děkuji vám. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane předsedající.

Situace na trhu práce je opravdu nejhorší za období, které Český statistický úřad srovnává, a to přesto, že existují pozitivní signály o oživení české průmyslové výroby. Chci připomenout, že problémy s vysokou nezaměstnaností nemají pouze kraje, kde působí vládní zmocněnec. Příkladem je i můj Zlínský kraj, kde nezaměstnanost dosahuje 8,75 %, to je 35 500 osob. Počet uchazečů o zaměstnání vzrostl měsíčně o 4,4 %, ale zároveň počet hlášených volných míst poklesl o 33 %. Ano, o 33 %! A přestože tato míra nezaměstnanosti je těsně nad celorepublikovým průměrem, na Vsetínsku a Kroměřížsku nezaměstnanost atakuje 10 %, ale existují u nás i příhraniční regiony, kde nezaměstnanost přesahuje 20 a 25%.

Celé řešení boje proti nezaměstnanosti a zvýšení zaměstnanosti se musí dotýkat celého území České republiky. Přestože se za poslední období zlepšila aktivní politika zaměstnanosti - ale dle mého názoru velice málo - která byla za vlády pravice zdevastována, nemůžeme být spokojeni.

Chci říct, že tady souhlasím s kolegou Pilným, vaším prostřednictvím, pane předsedající, který tady uvedl základní problémy, které má Česká republika, a řekl bych ještě několik příkladů. Česká republika byla vždycky historicky a stále je velkou průmyslovou zemí. My si to možná neuvědomujeme. Přestože zanikly třeba velké průmyslové podniky, ale vznikly malé a ty se v současné době potýkají s nedostatkem dělníků, techniků, konstruktérů. Když sleduji inzerce, tak se nehledají administrativní pracovníci nebo nějací sociologové, politologové, ale hledají se technici. Jedním z řešení je, opravdu neříkám reforma školství, ale určitá podpora vlády, podpora krajů technickému školství, a už to tady zaznělo, úřady práce musejí zlepšit rekvalifikaci tak a tím směrem, co potřebuje trh práce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Seďovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Ivan Pilný. Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Pilný: Ještě jednou dobré odpoledne, pane předsedající, kolegyně a kolegové. Vím, že to neprojde jako změna jednacího řádu, ale bylo by dobré, když se tady někdo k řečnickému pultu postaví a řekne, že nechce zdržovat, kdyby ho opustil. Slyšíme to každý den dvacetkrát.

A pak bych chtěl říct, že pokud se tato Sněmovna bude zabývat problémy, jako je konkurenceschopnost nebo nezaměstnanost, jako problémy politickými a bude tady klást otázky - slyšeli jsme seznam otázek od pana poslance Laudáta -, tak se nikam nedostaneme. Pojďme společně pracovat na tom, abychom s tím pohnuli. Otázky umí klást každý. Hledejme odpovědi. (Potlesk poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Zlatuška. Prosím, pane poslanče, máte dvě minuty.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Děkuji. Vážený pane předsedající, já bych se tady nerad zastával politologů, ale když už to pan poslanec Laudát takovým způsobem říkal, chtěl bych ho upozornit, že kdyby se věnoval nějakému exaktnímu oboru, třeba fyzice nebo něčemu takovému, tak by se dokázal podívat na statistiky počtů studujících, které jsou reálně na českých vysokých školách, zjistil by z takového pohledu - a tyto statistiky jsou k dispozici -, že počet studujících na technikách nejen roste po celá dvě a půl posledních desetiletí, ale že vůči nim je počet studujících politologie opravdu zanedbatelným počtem. A pokud by se chtěl inspirovat v zahraničí u hnutí tzv. čajových pytlíků ze Spojených států, doporučuji mu výjimečného senátora Toma Coburna, ten v USA dokonce zakázal financování politologie. Asi tomu neříkal buržoazní pavěda, ale nějakým takovým jiným podobným způsobem. Pokud by chtěl něco podobného udělat třeba pro naši grantovou agenturu, jsem velice zvědavý na podobné návrhy.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Laudát.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, mám pocit, že se nám tady rodí doktor Cvach české politiky. Možná pokud by tady nefotil to, jak řídím hlasování klubu, a podíval se třeba na můj životopis, tak by věděl, že pocházím z Fyzikálního ústavu nebo jsem pracoval osm let v technologiích, takže já vím, o čem mluvím. (Potlesk poslanců TOP 09.)

Já nechci někoho zpochybňovat, jenom říkám, že jestli se domnívá pan Zlatuška, že struktura českého vzdělávání je v pořádku, pak si myslím, že voličům by měl vrátit všechny náklady, které stál daňové poplatníky, když působil v Senátu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: A smršť faktických poznámek pokračuje. Pan poslanec Chalupa s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Zlatuška.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Velice krátce. Rád bych obrátil vaši pozornost zpátky k problematice nezaměstnanosti, k finančním tokům, které se tohoto problému týkají. Budu mluvit o jedné věci, a to je tzv. program Stáže ve firmách. Tento program údajně absolvovaly asi tři tisíce lidí, možná už dneska víc. Stát proplatil firmám, které tento program realizují od 140 tisíc do - já nevím - 160 tisíc korun za to, že nezaměstnaný člověk v takové firmě působí čtyři měsíce za stravenky a za úhradu jízdného. Mě bude velice zajímat, kdo tento program vymyslel a kolik z těch tří tisíc a více lidí našlo práci na déle, než tři měsíce. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Zlatuška. Prosím, pane kolego.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Pane předsedající, jenom kdybyste panu Laudátovi řekl, že jsem se samozřejmě předem na to, že působil ve Fyzikálním ústavu, podíval. Podivil jsem se, že s tak malou schopností práce s kvantitativními údaji člověk mohl ve fyzice pracovat. (Smích v sále.) Ale budiž. A upozorňuji ho, že problém počtu studentů na technikách je problém našeho základního a středního školství. I kdyby technikám zvýšil finance desetinásobně, nesežene větší počet kvalifikovaných uchazečů.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. To je poslední ze smrště faktických poznámek. Nemám, neeviduji ani žádnou řádnou přihlášku do všeobecné rozpravy. Jestliže není, tak všeobecnou rozpravu končím a přistoupíme k rozpravě podrobné. Do té také nemám žádnou přihlášku v tuto chvíli. Paní zpravodajka. Prosím.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já bych chtěla jenom připomenout, že pan poslanec Opálka vznesl návrh, že Sněmovna bere na vědomí zprávu předsedy vlády o řešení nezaměstnanosti v České republice. O tomto návrhu bychom měli hlasovat, pane předsedající.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Dobře, dám o tomto návrhu hlasovat. Přivolám naše kolegy z předsálí a zahajuji hlasování o návrhu pana poslance Opálky tak, jak ho přednesla paní zpravodajka, že Sněmovna bere na vědomí zprávu předsedy vlády o nezaměstnanosti.

Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 113. Přihlášeno je 153 poslanců, pro 105, proti 25. Zprávu jsme přijali a tím končím projednávání tohoto bodu.

 

Přistoupíme k dalšímu bodu a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.