Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

1.
Žádost o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny
k trestnímu stíhání poslance Bohuslava Svobody

Na 4. schůzi Poslanecké sněmovny 19. prosince 2013 jsme usnesením číslo 75 přerušili projednávání tohoto bodu a odročili je do doby projednání mandátovým a imunitním výborem. Mandátový a imunitní výbor žádost o vyslovení souhlasu projednal a na lavice jsme obdrželi jeho usnesení číslo 32 ze dne 23. ledna 2014.

Prosím zpravodaje výboru pana poslance Stanislava Polčáka, aby nám podal zprávu o projednání žádosti Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Policie České republiky o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Zároveň bych chtěl poděkovat těm kolegům a kolegyním ze všech poslaneckých klubů, kteří se snažili této situaci předejít, a omlouvám se za tuto situaci, která vznikla.

Nejprve bych chtěl sdělit, že mandátový a imunitní výbor se této záležitosti věnoval na svých třech zasedáních. Po vyslechnutí jak pana doc. Svobody, tak i dalších představitelů policejních orgánů, které vedou vyšetřování, přijal po jistých peripetiích usnesení, které vám bylo doručeno na lavice a které zní - a vzhledem k tomu, že musí být dodržena totožnost toho jednání, toho skutku, tak by mělo být zde přečteno to jednání, které je panu docentovi kladeno za vinu, takže je to jedna a půl stránky nebo dvě stránky, musím vám to tedy přečíst.

Mandátový a imunitní výbor po úvodním slově předsedkyně výboru paní poslankyně Miroslavy Němcové, zpravodajské zprávě poslance Jeronýma Tejce a poslance Stanislava Polčáka a po rozpravě:

Za prvé navrhuje Poslanecké sněmovně, aby v souladu s ustanovením § 12 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, rozhodla o návrhu usnesení Poslanecké sněmovny takto:

Poslanecká sněmovna podle článku 27 odst. 4 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a § 12 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, vyslovuje souhlas s trestním stíháním poslance docenta MUDr. Bohuslava Svobody, CSc., narozeného dne 28. 2. 1944, pro podezření ze spáchání zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle ustanovení § 248 odst. 2 alinea druhá, odst. 4. písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v jednočinném souběhu se zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení § 220 odst. 1 a odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, spáchané ve formě spolupachatelství, podle ustanovení § 23 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Shora uvedených trestných činů se měl poslanec Bohuslav Svoboda dopustit společně s dalšími obviněnými tím, že v úmyslu porušit podle zákona jim uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a v úmyslu porušit zákon o veřejných zakázkách a neoprávněně obohatit společnost HAGUESS jednali takto:

Dne 5. 3. 2012 rozhodnutím zadavatele veřejné zakázky, Magistrátu hl. m. Prahy, byli jmenováni členové zvláštní komise jako hodnoticí komise v jednacím řízení bez uveřejnění s názvem Poskytování základní a rozšířené podpory programového vybavení Servisního kartového centra. Předmětem veřejné zakázky byly služby v oblasti základní podpory programového vybavení tady tohoto servisního kartového centra.

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky měla být v rozporu s ustanovením § 13 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách stanovena na částku 24 mil. Kč, a to na dobu dvou let, ačkoliv členové hodnoticí zvláštní komise věděli, že tytéž služby poskytovala společnost HAGUESS, a. s., pro hlavní město Prahu v době od 6. 11. 2006 do 30. 9. 2011 za částku 18 mil. 366 tis. 219 Kč bez DPH.

Dne 6. 3. 2012 byla odeslána výzva k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění ve smyslu § 34 zákona o veřejných zakázkách pouze společnosti HAGUESS, což členové hodnoticí komise v zadávací dokumentaci měli odůvodnit účelovým odkazem na ustanovení § 23 odst. 4 písmeno zákona o veřejných zakázkách a vědomě nepravdivou argumentací, že pro řádné fungování provozu pražského centra kartových služeb je třeba též řádnou servisní podporu IS SKC vytvořeného právě společností HAGUESS, a. s., která byla údajně jediným subjektem, jenž je s ohledem na platné licenční ujednání mezi ní a zadavatelem oprávněným zasahovat do uvedeného programového vybavení. Přitom měli být přinejmenším srozuměni s tím, že v roce 2010 byl přijat dodatek k uvedené licenční smlouvě, který výrazně uvolnil licenční podmínky a umožňoval hl. m. Praze poskytnout sublicenci k užívání software Servisního kartového centra třetí osobě, a to v rozsahu nezbytném pro kvalitní provoz tohoto centra, stejně tak licenční smlouva včetně jejích dodatků v roce 2008.

Dne 23. 3. 2012 radní zodpovědná za odbor informatiky předložila Radě hl. m. Prahy tisk R-6527, včetně jeho příloh, zpracovaný členy hodnoticí komise, v němž tito jednomyslně doporučili přijmout nabídku společnosti HAGUESS za nabídnutou cenu.

Na základě tohoto stanoviska rozhodla Rada hl. m. Prahy jednomyslným usnesením ze dne 03. 04. 2012 č. 373, kterým vzala na vědomí informaci o veřejné zakázce Poskytování základní a rozšířené podpory programového vybavení Servisního kartového centra, zadávané v jednacím řízení bez uveřejnění ve smyslu ustanovení § 23 odst. 4 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, dále tímto usnesením Rada rozhodla o výběru nabídky podané společností HAGUESS ze dne 21. 03. 2012 a předmětným usnesením také schválila znění jednak "Smlouvy o poskytování základní podpory programového vybavení" na dobu dvou let s cenou předmětu plnění ve výši 57 244 536,- Kč bez DPH, jednak "Smlouvy o poskytování rozšířené podpory programového vybavení" na dobu dvou let s cenou za předmět plnění ve výši 16 519 211,- Kč bez DPH, celkem tedy za částku 73 763 747,- Kč bez DPH.

Takto členové Rady hl. m. Prahy měli rozhodnout, přestože věděli, že nabídnutá cena výrazně přesáhla plánovanou hodnotu veřejné zakázky a že nebyl vypracován znalecký či oponentní posudek, ač tak mělo být učiněno podle usnesení Rady ze dne 6. 12. 2011 č. 1964. Jak vychází ze znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem Risk Analysis Consultants, s. r. o., nebylo nutné postupovat cestou jednacího řízení bez uveřejnění, protože uzavřené licenční smlouvy nezakazují poskytování podpory třetí stranou, jestliže takováto podpora nezasahuje do autorského díla.

Dne 6. 4. 2012 ředitel odboru informatiky Magistrátu hl. m. Prahy a veřejný zadavatel dle § 2 odst. 2 písm. c) zákona o veřejných zakázkách v návaznosti na shora uvedené rozhodnutí z usnesení č. 373 jménem hl. m. Praha podepsal Smlouvu o poskytování základní podpory programového vybavení na dobu dvou let s cenou za předmět plnění ve výši 57 244 536,- Kč bez DPH a "Smlouvu o poskytování rozšířené podpory programového vybavení" na dobu dvou let s cenou za předmět plnění ve výši 16 519 211,- Kč bez DPH.

Na základě uvedených nevýhodných smluv uzavřených v důsledku jednání obviněných se společností HAGUESS, a. s., se hl. m. Praha zavázalo zaplatit jí během dvou let za poskytnuté služby částku celkem 73 763 747,- Kč bez DPH, to je Smlouva o poskytování základní podpory programového vybavení" na dobu dvou let s cenou za předmět plnění ve výši 57 244 536,- Kč bez DPH a "Smlouva o poskytování rozšířené podpory programového vybavení" na dobu dvou let s cenou za předmět plnění ve výši 16 519 211,- Kč, ačkoliv cena obvyklá stanovená znaleckým posudkem jednotlivých činností specifikovaných ve "Smlouvě o poskytování základní podpory programového vybavení" činí za 24 měsíců 36 516 672,- Kč bez DPH. Vzhledem ke skutečnosti, že hl. m. Praha není plátcem DPH, představuje vzniklou škodu ve výši nejméně 24 873 384,- Kč, včetně DPH, rozdíl částek včetně DPH, tedy rozdíl mezi předmětem plnění uvedeným ve "Smlouvě o poskytování základní podpory" a cenou obvyklou stanovenou znaleckým posudkem za předpokladu, že by tyto smlouvy byly naplněny v plném smluvním rozsahu.

Ke dni 31. ledna 2013 bylo skutečně společnosti HAGUESS vyplaceno nejméně 28 805 344,- Kč.

Tímto svým jednáním obviněný doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc., a spoluobvinění měli bezdůvodně neumožnit účast dalších možných dodavatelů, narušit tak soutěžní prostředí, společnosti HAGUESS, a. s., opatřit neoprávněné výhody a zadavateli hl. m. Praze tak způsobit ekonomicky nevýhodnou smlouvou škodu velkého rozsahu.

Za druhé pověřuje předsedkyni paní poslankyni Němcovou, aby předložila Poslanecké sněmovně toto usnesení.

Bylo tedy přečteno výsledné usnesení a skutek, který je kladen panu doc. Svobodovi za vinu, a o tomto by tedy měla následně po proběhnuté rozpravě rozhodnout Sněmovna. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím pana zpravodaje, aby zaujal místo u stolku zpravodajů a spolu se mnou sledoval všeobecnou rozpravu, kterou tímto zahajuji. Do této rozpravy se s řádnou přihláškou přihlásil pan poslanec Jeroným Tejc, ale nejprve tu mám faktickou poznámku pana poslance Blažka, který ale není přítomen, takže poprosím pana poslance Tejce. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Vážený pane předsedající, vážená vládo, nechtěl jsem zneužívat role druhého zpravodaje v tomto tisku, a proto jsem si dovolil přihlásit se až do obecné rozpravy, abych zde tlumočil svůj postoj. Podotýkám svůj osobní názor jako člověka, který měl možnost se seznámit s celou touto věcí poměrně podrobně na jednání mandátového a imunitního výboru.

Myslím, že v tomto sále nebude nikdo, kdo by mě podezříval s ohledem na mé dřívější výroky i chování v posledních sedmi letech z toho, že bych měl jakkoliv blízko k ODS nebo že bych jí nadržoval. Nicméně chci dnes veřejně vystoupit právě ve věci žádosti o vydání pana poslance Svobody, protože poprvé za celou dobu, co jsem poslancem v Poslanecké sněmovně, nebudu hlasovat pro vyslovení souhlasu s trestním stíháním a myslím si, že když je něco poprvé, je potřeba sdělit také důvod, proč tak budu činit.

První důvod je to, že došlo k zásadní změně Ústavy. Když dnes rozhodneme o tom, že vydáme pana poslance Svobodu k trestnímu stíhání, tak bude stíhán, nakonec se rozhodne, zda je vinen, či nevinen. A když rozhodneme, že nemá být stíhán, tak ve chvíli, kdy bude dokončeno trestní stíhání s ostatními obviněnými, buď stíhán nezačne být, protože budou osvobozeni, pokud by byli odsouzeni, tak pan poslanec Svoboda po skončení mandátu bude stíhán jako každý jiný, řízení bude dokončeno. To znamená, pokud by se ukázalo, že je vinný, stejně jako ostatní, kteří jsou dnes obviněni, tak rozhodně neunikne ani trestnímu stíhání, ani trestu. Toto naše rozhodnutí tedy nic nemění na tom, že ukáže-li se, že tato věc je trestná pro členy Rady hlavního města Prahy, pak bude stíhán bez ohledu na naše dnešní rozhodnutí pan poslanec Svoboda.

Druhý důvod je, že jsme tu mnohdy přistupovali ve Sněmovně, a já jsem patřil mezi ty, kteří se snažili proniknout do tajů mandátového a imunitního výboru jeden čas jako předseda, ale mnohdy jsme přistupovali k věcem velmi formálně. Řekli jsme si, že je tu žádost, není důvod, abychom cokoliv posuzovali, nejsme soud, dejme tu věc dál, ať si ji rozhodnou nezávislé soudy. V případě Davida Ratha tady kolem něj, když hovořil k nám, stáli policisté, kteří byli ozbrojeni, stáli v tomto sále, a tehdy nám bylo sděleno, že vše je po právu a rozhodně k žádnému porušování zákona ze strany orgánů činných v trestním řízení nemůže dojít. Když se podíváte na nedávné rozhodnutí Ústavního soudu, tak uvidíte, že v této věci i Ústavní soud konstatoval porušení základních práv pana Davida Ratha jako poslance Parlamentu.

Třetí důvod, proč dnes nebudu hlasovat pro vydání pana poslance Svobody, je ten, že má být stíhán pro úmyslný trestný čin. Já bych snad i pochopil, kdyby pan poslanec Svoboda byl stíhán pro nedbalost, protože nepřečetl všechny materiály, které podepsal, ale nedovedu si představit, že bych hlasoval pro vydání poslance v této věci, který se měl dopustit úmyslného trestného činu, jak tvrdí policie. Zároveň bych nechtěl práci policie, konkrétně Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, jakkoliv hanět. Myslím, že je dobře a oceňuji to, že vyšetřuje kauzu Opencard a že se zabývá i touto konkrétní věcí.

Můj osobní právní názor je, že došlo ke spáchání trestného činu v této věci, která je vyšetřována, že došlo podle mého názoru k manipulaci výběrového řízení a že byla způsobena škoda. Jsem ale přesvědčen, že za tuto škodu neodpovídá primátor, který vycházel z posudků, které byly v této věci dány, který vycházel na základě právních analýz z tvrzení svých podřízených, že vše je v souladu se zákonem, a že podle mého názoru není správné, aby primátor nesl odpovědnost ve chvíli, kdy podle všech dobrozdání právních a jiných bylo doporučeno, aby materiál podepsal, neboť je v souladu se zákonem. Těžko očekávat, že kdokoliv bude schopen posoudit jak v pozici primátora ujednání tak složité věci, jako je licenční smlouva, a zda tato licenční smlouva umožňuje nebo neumožňuje konkrétnímu zadavateli veřejné zakázky vypsat výběrové řízení, nebo učinit řízení bez uveřejnění. Bylo by to snad možné vyžadovat po primátorovi hlavního města Prahy a po jiných primátorech a starostech - nicméně ve chvíli, kdyby dnes byli obviněni za projekt Opencard ti, kteří stáli při jeho zrodu, kteří stáli při jeho nastavení a kteří dnes, jak jsem zaznamenal, jako politici obviněni nejsou. A v tom spatřuji určitý rozpor. Ti, kteří kauzu řešili, byť možná nesprávně, a vycházeli z posudků magistrátních úředníků, dnes mají být obviněni. Ti, kteří kauzu zavinili, stáli u jejího zrodu, celou dobu ji podporovali, obviněni nejsou. To je jeden z dalších důvodů, proč se dnes zdržím případně, až budeme hlasovat, při hlasování o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání. Berte to prosím pouze jako můj osobní názor na tuto věc, který jsem si udělal jako jeden ze zpravodajů tohoto tisku. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Tejcovi a o slovo se přihlásil zpravodaj pan poslanec Stanislav Polčák. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem samozřejmě svoji roli zpravodaje při úvodní zprávě nechtěl zneužít, takže své právní názory si dovolím předestřít v tomto následujícím vystoupení, už v rámci otevřené rozpravy.

Za prvé - již to řekl samozřejmě pan kolega Tejc - došlo ke změně Ústavy a je třeba si tuto skutečnost uvědomit při tomto prvním hlasování, protože já ji i do jisté míry musím odlišit od hlasování, kdy se hlasovalo u našeho kolegy pana Schwarze ve věci, která začala dávno předtím, než dokonce on vyjádřil nějaké politické ambice; alespoň co jsem si všiml v té době, kdy byla spuštěna jeho věc, rozhodně asi nebylo pochybností o tom, že tyto ambice neměl.

Pan docent Svoboda byl a je samozřejmě nadále politickou osobností významného charakteru a byl v té době pražským primátorem a vyjadřoval i tehdy veřejně, že by chtěl kandidovat v různých úrovních, jak vnitřních v rámci struktury ODS, tak samozřejmě i v rámci volených, v rámci občanů. Je třeba říci, že v tomto se minimálně liší kauza pana kolegy Schwarze s tou, která je teď před námi. A to, jak se v této konkrétní věci zachová tato Sněmovna, nastaví do jisté míry pravidla pro využívání resp. užívání institutu imunity po změně Ústavy.

Je třeba říci, že i imunita by neměla být nějakým výsadním dobrodiním jednotlivce, ale měla by být institutem, který chrání zákonodárný sbor a těleso proti někdy účelovým, někdy třeba do jisté míry zmateným provokacím, které mohou vyjít z různých prostředků. A úkolem mandátového a imunitního výboru a samozřejmě potažmo i Sněmovny je seznat, zdali takové důvody pro to, odepřít v danou chvíli souhlas s trestním stíháním poslance, je či, není dán.

Musím říci, že nejen to hlasování v mandátovém a imunitním výboru bylo velmi těsné, ale i ta kauza je do jisté míry možná složitá, ale v zásadě jednoduchá. Pan doc. Svoboda hlasoval podle jak interních právních posudků a posouzení, které byly na stole, tak podle externích právních posudků, které všechny podporovaly nikoliv jím navržený postup, ale postup, který navrhl jiný odpovědný radní. Neměl žádnou indicii, která by měla svědčit o tom, že ten postup je nezákonný, nesprávný, a úkolem Sněmovny a mandátového a imunitního výboru je tedy přezkoumat, zdali alespoň hrubé rysy těch zákonných znaků trestného činu odpovídají, které policie uvádí ve své žádosti o vydání, konkrétně zdali tyto hrubé rysy alespoň odpovídají tomu, co je požadavkem zákona, tedy trestního zákona.

Je třeba říci, že samozřejmě trestní stíhání je ultima ratio, nejvyšší možná forma zásahu ze strany státu do svobody jednotlivce. Ani placení daní není takový zásah jako např. trestní stíhání a případně vyslovený trest. Jedním ze základních rysů trestního stíhání je otázka zavinění. To znamená, já nechci rozlišovat ty kategorie, to je spíše pro právníky, ale jestli ten obviněný měl alespoň nějakou reálnou možnost seznat, že případný postup, který uplatní, je, či není v rozporu se zákonem. A musím říci, že po pečlivém prostudování jak spisu, tak i dalších materiálů jsem dospěl k závěru, že tomu tak není. A stejně jako pan kolega Tejc musím do jisté míry zapochybovat nad tím, zdali ta kvalifikace úmyslného trestného činu, kterou nám předložila policie, není dostatečně opřena o konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by to zavinění ve formě úmyslu vyplývalo. Já vím, že se samozřejmě právní kvalifikace může změnit v rámci dokonce soudního projednání. Nicméně nelze souhlasit s tím, aby složka zavinění klesla na to minimum, kde už nebude kryta právě touto možností vůbec mít povědomí o protiprávnosti takového jednání. A musím říci, že tvrdím, že pan docent Svoboda prostě neměl na stole v danou chvíli - a opravdu nevyplývá z žádných materiálů, které jsem měl možnost přečíst, že by měl na stole jakoukoliv indicii o tom, že to jednání, které bude následně projevem zdvižení jeho ruky, by mohlo být protiprávní. Do této situace se může dostat jakýkoliv radní, jakýkoliv zastupitel po celé České republice. Kdokoliv z těch, kteří budou voleni samozřejmě na podzim, nebo kde už dneska vykonávají tento mandát. S výjimkou nás, poslanců a senátorů, protože jedině poslanci a senátoři, 281 lidí, kteří hlasují v tomto zákonodárném sboru, jsou z Ústavy vyloučeni bez dalšího za jakékoliv hlasování. To znamená, my zde můžeme rozhodovat o miliardových záležitostech, způsobovat mnohamiliardové škody, ale nás se tato věc netýká. Ale všichni zastupitelé, radní, kteří se mají spolehnout na stanoviska odpovědných úředníků, ti tuto trestní odpovědnost mají nést.

A teď je třeba se zamyslet nad tím, co je tedy ta suverenita Parlamentu v té imunitě, která je dnes upravena v Ústavě. Já samozřejmě respektuji různé volební programy všech stran, které se dostaly do Sněmovny, ale na druhou stranu se ptám, zdali je možné rezignovat na to, zda se tedy vůbec institut imunity neuplatní, i když je v Ústavě popsán a i když jsme na tutéž Ústavu skládali poslanecký slib.

Sám osobně jsem přesvědčen o tom, že trestní stíhání dalších obviněných zřejmě bude pokračovat. Vyrozuměl jsem, že bude dán návrh policie na podání obžaloby a ta věc bude vyřešena. Ale není to věc o tom, že by zde vystoupil nějaký další nový svědek, který by odkryl, že asi pan doc. Svoboda něco věděl. Nic takového jsme ve spisu nenašli, alespoň ne já. Nemůže být řečeno nic dalšího přistoupivšiho k té otázce zavinění. V tu chvíli je jasné, že to je jenom otázka právního názoru. Ten právní názor bude do značné míry vyřešen na úrovni soudu rozhodnutím o těch dalších obviněných. Potom tedy v případě nevydání pana docenta Svobody se tato jeho věc dořeší a on bude moci samozřejmě plně uplatnit svá práva jak obviněného, obžalovaného v rámci trestního řízení.

Tím chci odlišit, že tato věc je opravdu postavena na poměrně zvláštním právním názoru, který má interpretovat ustanovení trestního zákoníku i trestního řádu. Chci říci, že mohu samozřejmě hovořit pouze o tom, co bylo zveřejněno, a ne to, co je předmětem jednání mandátového a imunitního výboru. Ale byly zveřejněny určité okolnosti, na které je třeba poukázat. Nechci zabíhat do podrobností, nicméně ten právní názor, že hlavní město Praha nemohlo podepsat tento typ smlouvy v jednacím řízení bez uveřejnění podle zákona o veřejných zakázkách, ten právní názor byl Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže sdělen den poté, kdy rada rozhodla. To je velmi podstatná okolnost. To už samo o sobě asi lehce napovídá o tom, kdo měl jaké povědomí o tom, zda mohl spáchat svým jednáním protiprávní čin. To je první poznámka.

Za druhé. Ten právní názor je sám o sobě sporný a podléhá přezkumu nyní, dnes, před jednáním krajského soudu v Brně. Není to aktuálně dnes, ale v současnosti je tento právní názor přezkoumáván, tohoto úřadu, před soudem. V jiných obdobných právních věcech jsou dohledatelné judikáty, já jsem si je připravil, citovat už je nebudu, kde i Nejvyšší správní soud uznal, že situace, které jsou, byť vyvolány jednáním toho města nebo obce, ale nelze je vyřešit jinak, tak umožňují použít jednací řízení bez uveřejnění. A v neposlední řadě, a to je jenom jedna věta a tu bych si ocitovat dovolil, je rozsudek Nejvyššího soudu spisové značky, kdyby si to chtěl někdo najít, 5CDO848/2010, kde se říká v tomto judikátu Nejvyššího soudu:

"Jestliže se laické osoby spolehnou na právní rady poskytnuté advokáty nebo jinými samozřejmě osobami jakoby osobami znalými práva, aniž by zde byly nějaké další konkrétní okolnosti, ze kterých by se mohlo usuzovat na nesprávnost takových rad, nelze u nich zpravidla dovodit úmyslné zavinění." To je rozsudek Nejvyššího soudu, který jde tedy zcela protichůdně proti tomu, co zde je předloženo orgány činnými v trestním řízení.

Závěrem svého vystoupení chci pouze tedy sdělit - možná formou otázky: Kdo bude chtít za takovéto právní situace vykonávat mandát zastupitelů a radních? Poslanců a senátorů se to netýká.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji, a než předám slovo dalším třem řádně přihlášeným, tak tu mám faktickou poznámku pana poslance Martina Komárka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuji. Dámy a pánové, já mám podobný názor, byť možná vedený jen selským rozumem a ne hlubokým právním vzděláním jako pan Polčák a pan Tejc. Ale z toho, co pan Polčák řekl, z hlediska logiky vyvozuji opak. Pan Polčák řekl, že z důvodů, které jsou možná pochybné, možná je zdravý rozum nebere, může být stíhán kterýkoliv radní nebo zastupitel. Já bych dokonce řekl, že kterýkoliv občan. Já si nemyslím, že případ pana kolegy Schwarze, kterého si velmi vážím za to, že sám požádal o vydání, je tak odlišný. Prostě také se to nezdá býti rozumné - nezdá býti, nevím, jestli musí rozhodnout nezávislý soud. Ale z toho, že to může potkat každého, naopak vyvozuji to, že my se nemáme stavět nad ty ostatní a máme se té mašinérii, chceme-li to tak nazývat, podvolit. A naším úkolem je vytvořit takové podmínky, aby se to nestalo nikomu.

Děkuji. (Slabý potlesk z pravé části jednací síně.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Komárkovi a teď řádně přihlášený pan poslanec Radek Vondráček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Radek Vondráček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já se s ohledem na dosavadní průběh dnešního plodného, produktivního odpoledne a večera pokusím být co nejvíce stručný a pokusím se to zjednodušit. Doufám, že to nebude na úkor věci.

Já považuji za vhodné, abych veřejně stejně jako kolega Tejc vyslovil svůj názor na tuto věc. Jako člen mandátového a imunitního výboru měl jsem možnost seznámit se s písemnými podklady, měl jsem možnost vyslechnout si vyjádření kolegy poslance Svobody i zástupců orgánů činných v trestním řízení. Já tady skutečně mohu říci, že i já jsem shledal řadu nestandardních kroků v postupu policie v této věci. Shledal jsem nedostatky věcné, shledal jsem nedostatky formální. Stejně jako zpravodaj se pozastavuji nad tím, jak měl pan docent Svoboda zjistit, že se děje něco nekalého. Zřejmě tak měl učinit nějakým šestým smyslem, protože ve spisu nenaleznete jedinou listinu, která by byť jenom naznačovala, že měl relevantní informace, že se krade. Na druhou stranu je zřejmé, že skutečně ke spáchání trestného činu tam s největší pravděpodobností došlo, a to v rozsahu ne zrovna malém, v řádu desítek milionů. Proto tu ale nejsme. My tu nejsme od toho, abychom nahrazovali činnost orgánů činných v trestním řízení tím, že tady budeme rozhodovat, jestli vydáme, nebo nevydáme. Jestliže zde máme důvěru v nezávislou justici, jestliže zde máme důvěru v policii, fungující, nezkorumpovanou policii, pak nechť se kolega očistí v rámci trestního řízení, nechť ty argumenty, které tady zazněly, přednáší jeho obhájce včetně toho judikátu, se kterým já se plně ztotožňuji.

Když v rámci té stručnosti se nějak stručně podívám do minulosti - imunita je určité privilegium zákonodárného sboru. Je to institut, který měl v minulosti chránit zákonodárný sbor před zvůlí moci výkonné. Musíme si klást otázku, jestli stíhání jednoho z nás, který je součástí zákonodárného sboru, je útokem na tuto instituci, či nikoliv. A opět tady zaznělo dnes, po změně Ústavy možná vytváříme pravidla, jakými se do budoucna budeme řídit. Já jsem toho názoru, že trestní stíhání pana poslance Svobody nesouvisí s výkonem jeho mandátu, bylo zahájeno ještě předtím, než vůbec byl jaksi umístěn na kandidátku příslušné strany. Ačkoliv se jednalo o velmi významného politika, jednalo se o politika komunálního. Nejednalo se o poslance. A s touto optikou musíme věc posuzovat. Imunita jako privilegium samozřejmě v prostředí rozvinuté demokracie a v okamžiku, kdy dojde k vyvážení jednotlivých pilířů moci zákonodárné a výkonné, vždy dochází k její redukci ve všech vyspělých zemích. Jsme toho svědky i u nás, kde už došlo k výrazné redukci té procesní imunity na dobu těch čtyř let. Nicméně příliš široká imunita je negativně vnímána občany, je to společensky stále aktuální téma a my tady musíme přijmout jednoznačné stanovisko, jak s ní budeme do budoucna nakládat.

Já bych se proto přimlouval za to, aby stěžejní bylo hlediska časové. Jestliže trestní stíhání zasahuje do činnosti poslance, zvoleného poslance, možná diskutujme o člověku, který už je zapsán na kandidátce, pak jsem za to, abychom pečlivě zvažovali, zda se nejedná o útok výkonné moci na moc zákonodárnou. V tomto konkrétním případě si myslím, že tomu tak není.

Já bych ještě takové pomocné kritérium v tomto konkrétním případě přidal, že jak vyplynulo z dosavadních příspěvků, jedná se o stíhání více osob. A my, když pana docenta Svobodu nevydáme, tak tím jenom oddálíme to, co nastane za čtyři roky. Zatímco ti ostatní si ten svůj boj odbudou již nyní, mohou klást argumenty, mohou se bránit, mohou podávat stížnosti, odvolání, dovolání a mohou dosáhnout zproštění obžaloby. Tím, že ho nevydáme, aby se jaksi účastnil tohoto hlavního procesu, vystavíme ho třeba riziku, že se některé důkazy budou muset opakovat v budoucnu, tak mu tím také můžeme prokázat medvědí službu.

Já tady za sebe, za osobu říkám, že nejsem přesvědčen o vině pana poslance, jsem přesvědčen, že to obvinění dopadne tak, že jestliže přihlédneme k obsahu spisu a existující judikatuře, dosáhne zproštění obžaloby a tento boj nebude mít vliv na výkon jeho mandátu. On si ten boj už s sebou přinesl a on si ho musel být moc dobře vědom, když kandidoval do této instituce. To je vše, co bych k tomu měl. Děkuji. (Slabý potlesk.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou zpravodaj, pan poslanec Polčák. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, bude určitě kratší než dvě minuty. Já pouze chci na konto, co zde řekl pan kolega Vondráček, jehož vystoupení tedy kvituji, poznamenat jistý rozpor, který souvisí s tím, že právě to obvinění, o kterém zde i samozřejmě pan kolega hovořil, bylo panu docentovi sděleno 26. března 2013, kdy již na podzim roku 2012 pan docent Svoboda - a to je veřejně dohledatelné - řekl, že by chtěl kandidovat do Poslanecké sněmovny. To znamená, že ty testy, které jste si vy určil pro to, jak tady postupovat v případě tady takovéhoto hlasování, to mě tedy teď skutečně zajímá, jak budete, prostřednictvím pana předsedajícího, hlasovat v následné chvíli. A zároveň bych se chtěl omluvit panu kolegovi Schwarzovi, který mě upozornil na to, že i on byl v době zahájení svého trestního stíhání krajským zastupitelem, to znamená, že i on byl politik řekněme ve vyšší funkci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji za faktickou poznámku a nyní se s řádnou přihláškou přihlásil pan poslanec Bohuslav Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Pane předsedající, dámy a pánové, stát tady v takovéto situaci není pro nikoho lehké. Není to zvlášť lehké pro mě, který jsem do politiky šel právě proto, aby všechny nešvary, které v té politice jsou, zmizely.

Je to pro mne těžké proto, protože v okamžiku, kdy jsem učinil kroky v Dopravním podniku v jiných oblastech ekonomického zájmu, dostal jsem varování: Když to budeš dělat, něco na tebe najdeme. To varování jsem dostal opakovaně, zvlášť v okamžiku, kdy se začalo hovořit o tom, jaké sumy odcházejí z Dopravního podniku z každého lístku. To je ta problematika Opencard. To je velmi zvláštní pocit, když to, proti čemu jste celý život bojoval, dnes někdo dokáže použít proti vám. Z toho důvodu já také říkám, že rozumím tomu, že budu vydán. Souhlasím s tím, nemám s tím žádný problém.

To, co je ještě jedna velmi zvláštní věc - slyšeli jste tady zprávu, kterou přečetl zpravodaj o tom, jak zní obžaloba. Pro mne je prostě neakceptovatelné, nepochopitelné, že mohu být obviněn jako člověk ve zločinném spolčení, protože nás je - bylo by nás jedenáct, jeden chyběl, takže deset, a že tam může být napsáno, že jsem konal s úmyslem. Z toho zasedání existuje zápis a existuje zvukový záznam. Na tom zvukovém záznamu já se ptám - a dotazy padají i od ostatních radních - na všechny věci, které jsou tady kladené jako chybné rozhodnutí. Na všechny ty otázky nám odpovídají právníci, externí znalci odborníci tak, že říkají: Jediná možná cesta tohoto řešení je tato.

Ta situace byla taková, že rozhodnutí o tom, že bude Opencard pokračovat - a já znovu říkám, není to projekt, který bych vytvořil já nebo vytvořila rada a zastupitelstvo pod mým vedením, je to projekt, který jsme zdědili s problémem, který by měl být řešen a do dneška řešen není. A byli jsme v situaci, kdy stál ten projekt 850 milionů, a my kdybychom nerozhodli o jeho pokračování, tak těch 850 milionů podle toho, jak jsme dostali informaci, by skončilo a druhý den by se začaly vydávat papírové lístky. Naše rozhodnutí bylo opřeno o všechny znalecké posudky. Bylo opřeno o názory odborníků, kteří byli z našeho pohledu, a stále jsou, nezpochybnitelní. Naše rozhodnutí se také opíralo o to, že jsme do toho rozhodnutí dali klauzuli, že ta smlouva, její prodloužení, se uzavírá na dobu jednoho roku a v průběhu toho roku že se bude rada a zastupitelstvo snažit najít řešení, které by umožnilo projekt Opencard, tedy projekt elektronické karty, změnit, najít pro něj jiného emitenta a najít jiné ekonomické řešení.

Jenom úplně okrajově - ti, kteří píší posudky pro vyšetřovatele, nemají oprávnění na ten znalecký posudek, který dělají, a vycházejí z čísel, která jsou údaji z jiného malého města, kolik tam taková Opencard stojí. V okamžiku, kdy se to prvně platilo, majitelů Opencard bylo řádově okolo 150 tisíc, dneska je jich milion. Samozřejmě že cena za poskytované služby se tím řádově mění. A není možné srovnávat hrušky s jablky. To opravdu nejde.

Já znovu opakuji, že za svou osobu i za všechny radní se cítím naprosto nesmyslně obviněn. Je to skutečně věc, kterou já vnímám jako politické obvinění, protože ten případ vždycky eskaluje v okamžiku, kdy já řeknu, že budu kandidovat nebo když jsem něco rozhodl. V tom okamžiku dostanu upozornění, že to konečně už přijde na pořad dne, ať si to dobře rozmyslím, co dělám. Znovu se to objevilo v okamžiku, kdy jsem byl zvolen do Poslanecké sněmovny a projevil jsem svoji představu, jak by se měla politika vyvíjet a jak bych ji chtěl v Poslanecké sněmovně hájit.

To je věc, která se týká všech poslanců, nejenom mne. Týká se to strašlivým způsobem všech komunálních zastupitelů, a tady vás sedí celá řada, kteří vědí, o čem mluvím. Já znovu opakuji: Máte před sebou problém, který máte řešit. Opatříte si všechny znalecké posudky, máte tam právníky, máte tam odbor, odborný odbor, který se tím zabývá, a všichni vám říkají svorně a jedním hlasem: Toto je jediné možné řešení. Ptám se, jak byste hlasovali. Zdvihli byste ruku pro to, že to řešení je špatné a že tedy 850 milionů můžeme vyhodit?

Nic to nemění na tom, co říkám, že jsem připraven se hájit před jakýmkoliv soudem, protože kdyby ten soud rozhodl, že jsem já úmyslně, s úmyslem získat nějakou výhodu pro sebe nebo pro někoho takto hlasoval, pak bych se domníval, že v zemi to nejsou právní podmínky, ve kterých je možné cokoliv dělat, a velmi bych zvažoval, jestli v takové zemi má smysl se snažit o to, co jsem celou svou politickou kariérou prací dělal a prosazoval.

Mám za sebou, už jsem to jednou nebo několikrát říkal, mám za sebou výhrůžky, fyzická napadení, výbušninu poslanou v zásilce poštovní - všechno jsem vydržel a přežil. Ale to, kdybych já a radní, kteří se mnou hlasovali pro to, měl být obviněn - co obviněn? - odsouzen za úmyslný trestný čin ve spolčení, to potom, nezlobte se na mne, tím by pro mne právní prostředí v této zemi končilo.

Všechno je na vás, jak rozhodnete. Já znovu říkám: Jsem připraven! Děkuji. (Potlesk z lavic v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Svobodovi. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Radek Vondráček.

 

Poslanec Radek Vondráček: Vážené kolegyně, vážení kolegové, zazněla tu řečnická otázka, jak budu hlasovat - to bylo zajímavé. Je pravda, že jsem to ve svém příspěvku měl nachystané, ale malým písmem na konci toho papíru a v tom zápalu jsem to tady zapomněl říct. Můj názor je v té věci konzistentní. Já budu hlasovat pro vydání, a to z jednoho prostého důvodu - v podstatě odpověděl už pan poslanec Svoboda -, že to trestní stíhání je jaksi v reakci na to, že se začínal plést do situace na Dopravním podniku, když tam chtěl něco změnit. Už z toho vyplývá, že skutečně to nemá nic společného s výkonem mandátu poslance. Je to věc, která se děla v hlavním městě Praha a jedná se o komunální záležitost.

Já si myslím, že tato země potřebuje rozhodnutí nezávislého soudu, že pan Svoboda je nevinný, že je zproštěn obžaloby. Potřebuje to mnohem víc než rozhodnutí naše, že nebude vydán k trestnímu stíhání. Poslanecká sněmovna nemůže být nějaká schovávačka, nějaký úkryt před trestním stíháním. Nejedná se o útok na tuto instituci.

V závěru znovu říkám: Držím panu poslanci Svobodovi palce. Považuji to obvinění za absurdní a připojuji se k tomu s myšlenkou, kdo by nám ty starosty a primátory dělal, kdyby se za toto mělo stíhat. Ale ať toto vyřkne nezávislý soud. Nenahrazujme práci soudu zde v této Sněmovně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou se přihlásila paní ministryně spravedlnosti. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, pane kolego poslanče Svobodo, já bych vás chtěla ujistit, že i tím, že jsem převzala odpovědnost za resort spravedlnosti, jsem si vědoma toho, jakou velkou důvěru a odpovědnost na mne ta situace vložila, a jsem přesvědčena o tom, že udělám všechno pro to, aby ti, kteří budou vydáni, nebo nebudou, ale předpokládám, brzy budeme vědět konečné rozhodnutí - mohli se spoléhat na nestrannou justici, na to, že trestní stíhání bude vedeno skutečně nestrannými státními zástupci a soudci. A udělám pro to všechno.

Takže chtěla bych se připojit k předřečníkovi panu poslanci Vondráčkovi s tím, že bychom neměli nahrazovat trestní soud, že ctíme princip presumpce neviny. A stejně jako on věřím, že pan poslanec Svoboda se před našimi nezávislými trestními soudy, pokud bude před trestní soud vůbec postaven, pokud státní zástupce nezastaví trestní stíhání, očistí. A myslím si, že to bude pro něj větší satisfakce, než kdybychom teď rozhodli tak, že jenom posuneme tu dobu o čtyři roky. Takže i z tohoto důvodu si myslím, že obhajoba vedená v jeho prospěch ve skutečnosti obhajobou není. Děkuji. (Potlesk ze střední části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní ministryni. S další faktickou poznámkou pan poslanec František Adámek.

 

Poslanec František Adámek: Vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, já možná s pár dalšími kolegy, kteří jsme zastupitelé z Prahy, se s tímto problémem, nazvu-li to tak, potýkáme delší dobu. A já si vzpomínám a rád bych se zeptal prostřednictvím pana předsedajícího pana doc. Svobody. Vzpomínám si, že když se tato záležitost projednávala - a velmi dlouho a velmi důrazně - na Zastupitelstvu hlavního města Prahy, operovalo se s argumentem, že vlastně nebyla jiná možnost. Protože licenční smlouva s Haguessem byla postavená tak, že nebyla jiná možnost, než to jaksi dát Haguessu. Já se poprvé dneska v usnesení mandátového a imunitního výboru dovídám, že vlastně byla sublicence už v roce 2010 a že byla možnost zahrnout do výběrového řízení i třetí osoby. Že to nemusel být jenom Haguess. Já se přiznám, že to je poprvé, co jsem se toto dozvěděl. Informace na Zastupitelstvu hlavního města Prahy byla jiná. Takže rád bych se - opakuji prostřednictvím pana předsedajícího - zeptal pana doc. Svobody, jak to vlastně bylo.

A druhý dotaz, opět prostřednictvím pana předsedajícího. JŘBU, tzv. jednotné řízení bez uveřejnění, komunální politici mi dají za pravdu, se používá nějakým způsobem v případě, když se z nějakých časových důvodů dostává ať už rada, nebo vůbec město do problémů. A já si nejsem jist a taky bych se rád zeptal, jestli toto časové hledisko, které umožňovalo radě JŘBU, bylo objektivní, nebo zdali náhodou, ať už předkladatel nebo někdo další (upozornění na čas) nepochybil, a proto se muselo použít JŘBU. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane poslanče. S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Jan Zahradník. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já považuji za svoji občanskou povinnost, abych se také vyjádřil k projednávané věci.

Dvacet tři let mého působení v obecní a krajské samosprávě zformovalo můj názor, že trestní stíhání příslušníků těchto samosprávných orgánů za to, jak rozhodovali, je nesprávné. Mohu k tomu uvést tři příklady.

První příklad se vztahuje k době těsně po povodních v roce 2002. Tehdy byl starosta města Český Krumlov opakovaně souzen za věc, která se dá stručně zformovat, jako že na jedné sportovní stavbě v majetku města určitou dobu byla čerpána dvakrát dotace z různých zdrojů. Tato chyba byla napravena, škoda nevznikla žádná. Přesto byl tento čestný muž opakovaně soudně stíhán, opakovaně obžalováván, až tedy nakonec byl osvobozen.

Případ druhý vlastně vychází z prvního případu. Zastupitelé města Český Krumlov, kteří rozhodnutím v zastupitelstvu rozhodli o přidělení pomoci jejich starostovi na právní služby, byli opět obžalováni a souzeni. I oni byli v plné míře osvobozeni.

A případ třetí, to je případ z nedávné doby. Starosta známé jihočeské šumavské obce Lipno nad Vltavou byl opět za dramatických okolností souzen za to, že vlastně způsobil rozvoj této obce - z obce, která tam byla po stavbě Lipenské nádrže, až k dnešní kvetoucí obci, která skýtá užitek jak svým občanům, tak i svým návštěvníkům. Tento starosta proces protrpěl, vynaložil velké duševní, tělesné i finanční úsilí a také byl v plné míře v první instanci zproštěn obžaloby.

Tyhle ty tři případy ve mně vzbuzují obavu, zdali starostové a starostky v naší republice, kterých je více než šest tisíc, a zastupitelé, kterých jsou desítky tisíc, mohou s klidem rozhodovat o věcech své samosprávy, o věcech své obce, o tom, jak rozhodují třeba při prodeji bytů nebo při podpoře neziskových organizací, které fungují na území jejich obcí.

Já se necítím být soudcem. Jenom bych rád využil právo, kterým mě nadal zákonodárce, a hlasováním rozhodnout o vydání nebo nevydání pana doc. Svobody. Já budu hlasovat proti jeho vydání. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. A teď tu máme tři přednostní práva. Nejprve se s přednostním právem přihlásil pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Já se hlásil do diskuse, takže pokud někdo z kolegů, kteří mají také přednostní právo, chce promluvit ihned, tak mu rád pustím místo. (Nikdo se nehlásí.)

Já, dámy a pánové, jsem se přihlásil proto, ne snad abych přesvědčoval někoho o tom, jak má hlasovat. Já si myslím, že jsme každý nějakým způsobem rozhodnut. Já pokládám za svou povinnost říct, že z důvodů, které již přednesl kolega pan poslanec Polčák, budu hlasovat proti vydání pana poslance Svobody. Samozřejmě respektuji argumenty těch, kteří budou rozhodovat pro vydání. Ale prosím povšimněte si, že bez ohledu na to, zda budeme hlasovat proti vydání, nebo pro vydání, tak všichni naši kolegové, kteří v mandátovém a imunitním výboru záležitost projednávali, mají stejný pocit, jaký máme my, kteří to známe jenom z otevřených zdrojů - že to je velmi podivné. Že je tam celá řada velmi nestandardních kroků od policie, od orgánů činných v trestním řízení. A v podstatě všichni, kteří tady vystupujeme, nepochybujeme o tom, že pan doc. Svoboda a jeho kolegové z rady jsou nevinní a že zcela jistě před nezávislým soudem svoji nevinu prokážou.

Ale ono to má obrovský široký dopad. Má to dopad na celou demokracii, má to dopad na kvalitu komunální politiky. To, že byla obviněna rada HMP jako kolektivní politický orgán za politické rozhodnutí, není tuším ojedinělý případ v České republice. Myslím, že něco podobného, a nemyslím si, že méně podivného, můžeme nalézt v Přerově, můžeme nalézt v Břeclavi a v celé řadě jiných měst a obcí.

Kromě toho, že jsme poslanci, jsme také reprezentanty svých politických stran a hnutí. A máme například před komunálními volbami. Kvalita demokracie nestojí a nepadá pouze s demokratickými procesy a mechanismy, ale také samozřejmě s kvalitním personálním obsazením jednotlivých mandátů.

Kdo - kladu řečnickou otázku - z lidí v jednotlivých obcích a městech se svou prací, se svou rodinou, se svým dobrým jménem za takové situace bude ochoten se jít angažovat pro správu věcí veřejných? A kolik z nich vám řekne - a já tu zkušenost mám - ne, děkuji, za současné situace a za současného přístupu represivních orgánů si odmítám kupovat vstupenku do kriminálu. Vím, že neudělám nic trestného, ale odmítám to pak pět let dokazovat v trestním řízení a odmítám se nechat vláčet bahnem, abych se pak po pěti letech takzvaně očistil, ale už by na mně to bláto uvízlo. Prostě ten člověk to zváží, že má svoji rodinu, že má své dobré jméno, že má své dobré zaměstnání, protože o takové zastupitele stojíme - a prostě to nebude riskovat. Protože současná situace je taková.

A já bych tady chtěl upozornit, aniž bych chtěl podsouvat orgánům činným v trestním řízení jakýkoliv motiv nebo zájem. Chtěl bych tady říct, že to má naprosto devastující dopad na demokracii. Kdo ze ctihodných žen či mužů v Praze by teď chtěl zastávat místo pana docenta Svobody? Člověka, který je hluboce přesvědčen o své nevině. Člověka, o jehož nevině jsme hluboce přesvědčeni my všichni. Ale ono to může trvat klidně ještě tři nebo čtyři roky než bude moci býti řečeno: No, ono se mu to neprokázalo, ale možná to byl stejně darebák, protože ho čtyři roky stíhali. Kdo tenhle osud bude chtít ve prospěch svých občanů přijmout?

A já na tohle chci upozornit, protože z toho mám mimořádnou obavu. A proto prosím o zvážení, nechci vyslovit žádný silný názor, ale prostě nelze teoreticky stoprocentně vyloučit, že v těch případech, o kterých jsem mluvil, a určitě bychom jich našli víc než Přerov, Břeclav, Prahu, nelze stoprocentně teoreticky vyloučit, že příslušné orgány byly motivovány ještě něčím jiným než usilovnou službou spravedlnosti. A já prosím příslušné parlamentní orgány, určitě bezpečnostní výbor, určitě výbor ústavněprávní, zda by se touto otázkou zabývaly. A kladu řečnickou otázku, zda by například případ Prahy nestál nám všem za zřízení parlamentní vyšetřovací komise. Protože bylo tady mnohokrát řečeno, že došlo k celé řadě nestandardních kroků, a možná že by se Poslanecká sněmovna měla zabývat tím, proč k celé té řadě nestandardních kroků došlo. Jaký k nim byl naprosto nezbytný důvod, aby orgány činné v trestním řízení ty nestandardní kroky udělaly. A já to prosím pěkně neříkám pro tento konkrétní případ. Protože tam prostě padlo obvinění a trestní řízení musí proběhnout, buď bude zastaveno, nebo o tom rozhodne nezávislý soud. Ale mluvím o tom s takovou vážností a naléhavostí pro ty důvody, které jsem říkal před chvílí. Že to má naprosto devastující dopad na personální kvalitu politiky a že to je něco, za co neseme společnou odpovědnost. A že bychom to neměli přejít a říct "no tak soud to nějak rozhodne", ale že bychom se měli podívat na to, jestli tyto případy a tento trend neškodí demokracii mnohem víc než případná možná pochybení, která se mohla při politických rozhodnutích kolektivních orgánů stát. A že by to skutečně za pečlivý drobnohled Poslanecké sněmovny stálo. A znovu prosím, zvažte i tu možnost vyšetřovací komise.

Děkuji vám. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové. S dalším přednostním právem se přihlásil ve své přednostní premiéře pan předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL Jiří Mihola. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Dobrý večer, dámy a pánové. Již tady bylo dnes řečeno mnohé. Já bych jen krátce konstatoval, že poslanecký klub KDU-ČSL se pečlivě touto záležitostí zabýval na svém zasedání. A chtěl bych konstatovat rovněž, že poslanecký klub KDU-ČSL vydání docenta Svobody nepodpoří. Děkuji. (Potlesk z lavic KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Poslední s přednostním právem přihlášeným k všeobecné rozpravě je pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Kolegyně, kolegové, hodně toho řekli mí předřečníci, přesto bych chtěl ještě sdělit svůj osobní pohled. Nebudu vystupovat jménem celého klubu.

Chci polemizovat s názorem, které zazněly od paní ministryně nebo od pana kolegy s tím, ať se každý hájí u soudu - však se jeho nevina prokáže, je to podivné, já mu držím palce, myslím si, že to vyhraje. My přece máme posuzovat, zda svého kolegu či kolegyni vydáme, či nevydáme. Jsem tady druhé volební období, takže mám za sebou bohužel osm možná deset takových jednání a osobně jsem zhruba v polovině případů byl pro a v polovině případů proti.

Myslím, že klíčové je i časové hledisko. Je to rok a půl, kdy jsme hlasovali o vydání naší bývalé kolegyně a bývalé ministryně Vlasty Parkanové. Osmnáct měsíců! A co udělala naše spravedlnost? Jak jsme se posunuli v tom případu od té doby? Bohužel nijak! Nemá to v rukou Poslanecká sněmovna. Jenom konstatuji, že jsem slyšel podobné projevy tehdy. Jenom ji vydejme, je to pro ni dobře, aby se mohla očistit. Bohužel musíme říct, že každý politik, který je takto obviněn, je velmi zraněn ve své profesní kariéře, což je politika. Nejenom jeho oponenti z jiných politických stran, ale i v rámci vnitrostranického souboje se často poukazuje, pokud chce takového člověka porazit: Pozor, pozor, on je obviněn, bůhví jak to dopadne, raději nominujme někoho jiného.

Teď položím možná řečnickou otázku. Pokud by na ni znal někdo faktickou odpověď, rád bych ji slyšel. Pamatujete si případ z politiky v České republice, kdy byl někdo obviněn a následně vyhrál soud a byl shledán nevinným a poté pokračoval v politické kariéře? Že voliči i média ho vzali jako skutečně očištěného? Nebo převažovalo mínění: Nějak to zametli pod koberec. Sice ho neodsoudili, ale bůhví jak to bylo. A budu rád, když se dozvím. Dobře, máte jeden případ, dobře, já nic proti tomu. (Reaguje do sálu.)

Kolegové už tady mluvili o tom, že mnozí z nás mají zkušenost z komunální politiky. Před 14 dny jsme tady mluvili o služebním zákoně a shodli jsme se, že ho potřebujeme. Neshodli jsme se na čase projednávání nebo možná na nějakých detailech. Nicméně pan primátor Svoboda postupoval v rámci toho, jak si představujeme výkon veřejné služby. Jeho aparát, jeho odborné útvary mu něco doporučily a politici politicky hlasovali pro. Jednoznačně vnímám, že to trestní stíhání, že to obvinění je za politický názor, který vyjádřil pan docent Svoboda, jeho kolegyně a kolegové hlasováním v radě města.

Prosil bych, abychom si nehráli s tím, že tehdy jsme ještě věděli, že bude kandidovat na poslance, nebo nevěděli. Dneska je pan kolega členem Poslanecké sněmovny. A já za sebe to vnímám jako útok exekutivní moci na samosprávu. Přece se množí případy, kdy jsou kriminalizována rozhodnutí zastupitelů a radních. A možná i chybná. To já nezpochybňuji. Ale ptáme se: Mají být ti lidé kriminalizováni za chybné? Nemluvím o případech, kde hlasoval někdo kvůli tomu, že dostal úplatek nebo něco takového, to by bylo úplně jasné. Mluvím o tom, kdy v dobré víře podle podkladů, které měli k dispozici od těch úředníků, o kterých chceme, aby byli nezávislí na politické moci, aby dávali expertní stanoviska, a politici na každé úrovni, ať už komunální, krajské nebo republikové, se jimi pokud možno řídili, případně aby uměli zdůvodnit, proč se těchto expertních doporučení nedrželi.

Proto to vnímám jako útok na politiky a politické rozhodnutí. Nepřál bych to nikomu z nás, aby za rozhodování v dobré víře byl stíhán, protože opravdu v profesi politika to limituje. Navíc, jak jsem zmínil nějaký minulý případ, i časové hledisko je velmi důležité. Takže bohužel nemohu souhlasit. Pro mě je to poměrně, ať se kolegyně a kolegové nezlobí, alibistické vyjádření: ať to posoudí soud, my to nemáme posuzovat. My máme posuzovat, zda případ má, či nemá politické souvislosti. Já tvrdím, že pokud je někdo obžalován za to, jak hlasoval v souladu s doporučením expertních odborů a útvarů, že to má politické pozadí.

Pokud vážně myslíme, že otázku samosprávy převedeme pouze na ekonomický efekt a budeme každé rozhodnutí samospráv posuzovat, zda ekonomicky pomohlo, či nepomohlo obci, tak si myslím, že jsou ohroženy tisíce či desetitisíce zastupitelů, protože reálně pouze z ekonomického pohledu města a obce přišly o desítky miliard korun českých v okamžiku, kdy privatizovaly bytový fond. Takřka žádné město či obec neprivatizovaly bytový fond podle tržních hledisek a neprodávaly domy a byty za tržní ceny. Já to nekritizuji. Já si myslím, že každé zastupitelstvo má plné právo se rozhodnout, jak se v jejich městě či obci bude privatizovat. Jenom říkám, že pokud na to uplatníme tenhle jednoduchý ekonomický pohled, tak městu stoprocentně vznikla ekonomická škoda. Stejně tak jsou to případy, a kolegové to tady zmínili, o tom, kdy za nápadně nevýhodných, za nápadně netržních podmínek pronajímáte školní tělocvičny, hřiště, ať už tělovýchovným jednotám, jiným neziskovým organizacím. Ale o tom je přece politika. O tom je přece správa věcí veřejných. S tím lidé kandidují do svých zastupitelstev nebo sem, nabízejí nějaký program, nabízejí, co budou prosazovat, a podle toho taky hlasují a rozhodují.

Já bych byl rád, abychom ten případ posuzovali nejenom pohledem, že se jedná o Prahu a pana docenta Svobodu. Já ho posuzuji taky jako obranu komunálních politiků, aby věděli, že se jich případně může někdo zastat. A může to být i vstup do debaty o tom, jestli nebudeme měnit nějaké zákony. Tak dalece to teď nechci předjímat a slibovat, protože myslím, že to chce podrobnou, klidnou, věcnou debatu.

To je hlavní důvod, proč budu hlasovat proti. Aby se lidé, kteří chtějí kandidovat v komunální politice, nemuseli obávat, že budou posléze za svá rozhodnutí, která učinili, ať už dobře, nebo špatně, ale v dobré víře v souladu s odbornými doporučeními, kriminalizováni, obžalováni a pak případně možná osvobozeni u soudu. Všimněme si, i kolegové to tady říkali, a já po tom nevolám: my víme, kdo byl obžalován, my víme, kdo byl osvobozen. A co víme o těch lidech, kteří ty obžaloby podali a u soudu neuspěli? Jsou to pořád ti samí, nebo pokaždé jiní? Nesli nějakou odpovědnost za to, že těm lidem vědomě nebo nevědomě, ale svou profesní chybou, když byli osvobozeni, způsobili, že jim ztížili rodinný život, profesní život a kariéru?

Souhlasím s panem zpravodajem, že to je obrovský zásah státu do práv jednotlivce. A podle mě dneska můžeme svým hlasováním svým kolegům, kteří sedí v obecních nebo v krajských zastupitelstvech říct: pokud rozhodujete čestně podle svého vlastního uvážení, tak se možná spletete, každý člověk dělá chyby, ale my nedovolíme, abyste byli za toto své rozhodnutí kriminalizováni. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Stanjurovi. Teď tady máme tři faktické poznámky. S první faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Matěj Fichtner. Prosím, pane poslanče, máte slovo, své dvě minuty.

 

Poslanec Matěj Fichtner: Děkuji. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, opět pouze v rychlosti. Pan předseda Stanjura zde říkal, že se chce zastat komunálních politiků. Já si myslím, že propast mezi posuzováním trestní odpovědnosti komunálních politiků a těch, kteří požívají výsad a imunit, se tímto ještě prohloubí. Protože vedle pana docenta Svobody je tam dalších tuším deset lidí, možná víc, kteří jsou obviněni, a k těm se bude přistupovat jinak.

Pouze dvě rychlá upřesnění. Pan předseda Stanjura se ptal, zdali je znám případ, kdy byl nějaký politik jaksi obviněn a následně soud konstatoval, že jeho jednání bylo v pořádku a že v podstatě je očištěn. Ten případ je opravdu znám. Je to případ dnešní ministryně paní Věry Jourová, která se očistila u soudu. Pokud jde o to, pan předseda Stanjura se ještě možná řečnicky, to já nevím, ptal, zdali je známo něco o těch, kteří jednotlivá obvinění konkrétních politiků způsobili a co o nich víme. Víme minimálně o panu tehdy plukovníkovi Kubicemu, že se později stal ministrem za ODS. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou paní ministryně Věra Jourová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně pro místní rozvoj ČR Věra Jourová Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem byla tak trošku povytažena ze židle, abych k tomu něco řekla, a teď dokonce jmenovaná svým kolegou.

Já jsem velmi poslouchala pana docenta Svobodu, když mluvil o těch kořenech, co se mu stalo a jak on to vnímá. Kdybych sama neměla ten autentický zážitek, tak bych to možná brala s rezervou, ale já si pamatuji velmi dobře slova, kdy za mnou přišel někdo, kdo mi říkal: Dejte si pozor s tímhle rozhodnutím, vy ještě nevíte, co se vám může stát. A za deset minut jsem seděla na Ruzyni a hodně mi tato slova zněla v uších a pak mi zněla ještě několik let a dodneška se při tom otřásám. V mém případě to nebylo očištění u soudu. Moje věc nikdy k soudu nešla, protože tam prostě nebyl sebemenší důkaz. To bylo absolutně vycucané z prstu. A když byla obviněna paní Parkanová, tak jsem slyšela pana Kalouska, jak z tohoto místa hřímal, že si to někde vypije, že bude někdo volán k zodpovědnosti. A já z tohoto místa dnes říkám: Nikdo si to nevypije, protože státní zástupce, který dá právní názor do obžaloby, že je někdo členem gangu zločinného spolčení, což mimochodem byl i můj případ, a že jednal s úmyslem a že je to zločin, tak nebude nikdy volán k odpovědnosti, aby byl potrestán za to, že někomu zničil život, kariéru, rodinu, zdraví a tak dále.

Já jsem čekala trpělivě na skončení svého trestního stíhání, abych mohla tu věc otočit a volat k odpovědnosti někoho, kdo byl buďto s prominutím profesionální patlák, že to špatně posoudil, navíc tam nebyly žádné důkazy, anebo to prostě udělal z úmyslu, anebo, že byl podplacen. Já jsem se tohle nikdy nedozvěděla, protože na to v našem právním řádu není institut, který by toto zajistil.

Takže je to v našich rukách. Vždycky teprve, když se něco stane někomu z nás a je tady debata o imunitě, tak se tady bavíme o tom, jak funguje naše justice. Tato věc se přitom týká desítek dalších lidí. (Předsedající upozorňuje na čas.) Zrovna komunálních politiků.

Já už jsem překročila čas. Velmi se třesu, mám morální dilema. Budu hlasovat pro vydání pana docenta Svobody, protože hnutí ANO říká jasně, že nesouhlasí s institutem imunity. Kdybychom to takto jasně neříkali, asi bych tu ruku pro to nezvedla. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní ministryni. S další faktickou poznámkou pan ministr Martin Stropnický. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, ač je hodina pokročilá a tak hojná účast nebývá úplně běžným zvykem, snad se asi jedná o téma, které by se mohlo týkat mnohých z nás. Já bych řekl, že příběh pana kolegy Svobody je svým způsobem emblematický. Pan docent se rozhodl ve zralém věku a po úspěšné, téměř řeklo by se brilantní kariéře vstoupit do politiky. Nepochybuji ani vteřinu o tom, že do ní vstupoval s čistými úmysly a s občanským pocitem jakési odpovědnosti. Pak se snažil toto své krédo nějakým způsobem konkrétně naplnit a materializovat. Potom začal dostávat různé výhrůžky a dostal jakousi lekci z toho, jak se u nás politika odehrává.

Potom narazil, myslím, i na částečné nepochopení své vlastní matky strany. Potom tady projevil, myslím si, velkou a nepatetickou osobní statečnost - a potom bude co?

Jsem přesvědčen, že žádná imunita faktor právního státu u nás neposílí, stejně tak jako ho neposílí podprahové či nadprahové vyhrožování orgánům činným v trestním řízení. Je to strašně smutný obraz úrovně právního státu, kterého jsem tady svědkem. Vůbec jsem k tomu nechtěl vystupovat a možná by stálo za to se aspoň na chviličku v nějaké sebereflexi (upozornění na čas) zamyslet nad tím, jak k tomu tvaru právního státu u nás došlo. A obávám se, že v nedaleké budoucnosti se něco podobného může týkat i mě, a bez jakéhokoliv falešného hrdinství vás žádám, abyste mě v takovém případě samozřejmě vydali. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Teď s faktickou poznámkou pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Jistě je to zajímavá debata a děkuji paní ministryni Jourové za to, jak to popsala. A já říkám za sebe, kdyby byl její případ - a nemám důvod jí nevěřit s tím chabým či žádným důkazním břemenem - v Sněmovně, tak bych hlasoval proti vydání, protože nejsme automat na to. Ten institut prostě je. Až bude zrušen, je to jiná debata. Jestli někdo prosadí zrušení imunity, tak pak je to jednoduché. Říká-li pan zpravodaj, že už to není tak, že dneska nevydáme pana docenta, je to navždycky. Je to po dobu jeho mandátu. Já si myslím, že z těch vystoupení zaznělo, že se v zásadě shodujeme, až na tu úplnou koncovku, kdy jedni říkají: dobře, vydat, my to máme ve volebním programu. Já to respektuji. Jenom jsem vás poprosil, abyste to ještě jednou zvážili.

A souhlasím s tím, mě by přece zajímalo, kdo, ať už naprosto neprofesionálně, nebo za peníze, či na objednávku, za jinou výhodu nechal někoho zavřít do vazby a zničil mu rodinný a profesní život. Mě to opravdu zajímá! A to není ani skryté, ani veřejné vyhrožování orgánům činným v trestním řízní. Prostě každý musí nést přece odpovědnost za to, co činí. I orgány činné v trestním řízení! Nemůže to být tak, že prostě my to budeme zkoušet, a buď někoho dostaneme, nebo nedostaneme, ale žádnou odpovědnost za to, když se nám to nepovede a takhle obviňujeme a skandalizujeme nevinné lidi, neponeseme - to přece není žádné vyhrožování. To já si myslím, že to je normální, protože mě to zajímá, kdo to byl. Jestli je tak slabý, tak to nemůže dělat. Jestli byl zaplacen, tak má jít on sedět. Ale v každém případě v té činnosti prostě nemůže pokračovat. Teď víme o jednom případu, který je mediálně známý, ale ten samý člověk mohl udělat deset jiných případů, které to v uvozovkách štěstí, protože ono to není ani štěstí, když vás skandalizují... (Předsedající: Čas!) Omlouvám se. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Pan předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče. S řádnou. Pardon.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Promiňte, nechci zdržovat, ale přece jenom byl jsem k replice vyprovokován, v dobrém slova smyslu vyprovokován, tohle já pokládám skutečně za velmi vážnou debatu, vystoupením paní ministryně Jourové i pana ministra Stropnického.

Já jsem v minulé Sněmovně navrhoval úplné zrušení imunity s výjimkou vystoupení před Poslaneckou sněmovnou s argumentací, kterou vás nechci zatěžovat. Poslanecká sněmovna měla dobrý důvod a Senát koneckonců také, aby mi nevyhověli, a nedošlo ke zrušení, došlo k její úpravě, tedy že, jak říkal pan zpravodaj, není to na věky. Tím pádem nedošlo k jejímu zrušení a imunita není jenom ochrana někoho z nás před možnou šikanou orgánů činných v trestním řízení, ale povinnost pro každého z nás zvážit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, zda v tuto chvíli má být ta ochrana poskytnuta, nebo nikoliv v zájmu demokracie. To je prostě meč, který má dvě ostří. My nemáme jenom to právo se za imunitu schovat, ale máme povinnost, ústavní povinnost zvážit, zda v daném okamžiku ten institut použijeme, nebo nepoužijeme. Takže nás to nemůže odpovědnosti zbavit, když řekneme: já s tím nesouhlasím, má strana s tím nesouhlasí, tak já to prostě neudělám, i když si tedy vnitřně ve svém svědomí myslím, že bych to jinak udělal. To je stejné, jako nemusím souhlasit s celou řadou zákonů a s celou řadou ustanovení v Ústavě, prostě nemusím souhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím mohu dělat, protože dokud platí, tak mám povinnost, a jsem-li ústavní činitel, tak ústavní povinnost to respektovat, a nikoliv to ignorovat, protože s tím nesouhlasím. To je jedna věc, kterou bych velmi rád zdůraznil. Prostě dokud zákon platí, nemohu ho ignorovat jenom proto, že s tím nesouhlasím, a nemohu se zbavit té vlastní odpovědnosti. A někdy to je velmi trýznivá odpovědnost říct: naše strana má v programu nesouhlas, tak já se tím prostě vůbec nebudu zabývat, já své ústavní odpovědnosti nedostojím, já to vůbec nebudu zvažovat. Promiňte, nezlobte si, nejsem si jist, jestli na takový postoj má kdokoliv z nás právo. To je jedna poznámka.

Druhá poznámka k podprahovému nebo k tomu, jak si představujeme právní stát a zda tady zaznělo skryté či podprahové vyhrožování policii. No, zcela určitě nezaznělo. A jeden z největších výdobytků právního demokratického státu po roce 1990, a chtěl bych nám to všem připomenout, jsme s pane ministrem v podstatě stejně staří, bylo to, že represivní složky se opět dostaly pod politickou kontrolu, pod kterou předtím nebyly. Represivní složky exekutivy musí být nestranné, ale nemohou být nezávislé a nemohou být zbaveny politické kontroly. To patří k právnímu demokratickému státu, tak jak jsme si ho představovali. A jestli jsem vás požádal, abychom v okamžiku, kdy všichni, ať už budeme hlasovat pro vydání, nebo budeme hlasovat proti vydání - já znovu říkám, respektuji všechny ty názory -, kdy všichni konstatujete, kteří jste seděli v mandátovém a imunitním výboru, že se tam stala spousta nestandardních věcí, že je to velmi podivné a že nepochybujete o nevinně obviněných, když vás prosím, abychom tedy zvážili, zda nezřídíme vyšetřovací komisi, tak tím přece nikomu nevyhrožujeme. To je přesně ta politická kontrola, ke které jsme povinni v okamžiku, kdy máme pocit, že je to zapotřebí. Bude-li parlamentní vyšetřovací komise konstatovat, že je to všechno v pořádku a že každý nestandardní krok, který se tam odehrál, měl svůj důvod, tak je to přece v naprostém pořádku úplně stejně, jako přece každý obviněný se před soudem očistí. Já nevím, proč zmínka o instituci uzákoněné politické kontroly je vnímána jako vyhrožování. Tomu vážně nerozumím. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Teď tu mám tři faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Martin Komárek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Martin Komárek: Děkuji, pane předsedající, děkuji, dámy a pánové, bude to podstatně méně. Já jenom chci uvést na pravou míru to, že jsme asi nebyli plně pochopeni, my, zástupci hnutí ANO, když je nám říkáno, že jsme nějací inkvizitoři, kteří chtějí nějakého ubohého člověka vydat katu jenom proto, že to máme v programu. Ne, dámy a pánové! Je to pouze a jen proto, že jsme solidární s občany, kteří ten institut imunity nemají a nemohou se odvolat k žádné Sněmovně a musí projít tou procedurou policejní a soudní a očistit se. Takže prostě my jenom nechceme být rovnější mezi rovnými. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan ministr Daniel Herman. Prosím, pane ministře, vaše dvě minuty.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Pane předsedající, kolegyně a kolegové, já usem byl donedávna členem mandátového a imunitního výboru. Měl jsem možnost se podrobně seznámit s celým případem a se všemi okolnostmi. Nechci tady opakovat argumenty, které zde zazněly několikrát, a myslím, že byly velmi dobře předloženy.

Rozhodně nemůžeme suplovat rozhodnutí nezávislého soudu, ale máme zcela specifickou možnost rozhodovat se na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí. A právě na tomto základě chci říci, tak jak už zde zaznělo z úst pana předsedy našeho klubu, že já budu hlasovat proti vydání pana docenta.

Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Jaroslav Lobkowicz. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jaroslav Lobkowicz: Dobrý večer, vážené dámy, vážení pánové. V listopadu jsme zde všichni slíbili a přísahali, že budeme vždy jednat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Dnes zde vystoupila jedna dáma a řekla, že by jednala jinak, ale že její strana si to nepřeje, proto bude hlasovat pro. Je to podle nejlepšího vědomí a svědomí? To je jenom otázka.

Děkuji. Přemýšlíme o tom. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Nyní s právem přednosti se přihlásil zpravodaj pan poslanec Polčák s řádnou přihláškou. Prosím, pane zpravodaji.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji. Já již nebudu vystupovat potom v závěrečném slovu, pouze aby bylo možno reagovat na to, co zde řeknu, tak si dovolím ještě vystoupit opakovaně v této rozpravě.

Velmi krátce. Já se skutečně musím zeptat, co se stane, když pan docent Svoboda nebude vydán. Protože to není žádné poskytnutí doživotní imunity, jak ta úprava byla předtím. Já si myslím, že se v zásadě stane pouze to, že ta obviněná skupina docílí toho, že u soudu bude zproštěna viny a pan docent Svoboda prostě tohoto řízení bude ušetřen.

Já chci říci, že jsem byl docela horlivý zastánce zrušení imunity. My jsme dokonce na to organizovali petici ve Zlínském kraji, já jsem sbíral podpisy občanů. Ale poté, když se člověk uvnitř toho orgánu seznámí s různými možnostmi, jak některé kauzy byly vyvolány, tak musí tedy změnit názor, a já se k tomu tedy takto veřejně hlásím.

Chci říci, že můj názor se změnil u jiné kauzy, u kauzy bývalého poslance Otto Chaloupky. Ten byl obviněn, byl touto Sněmovnou vydán, já jsem pro jeho vydání nehlasoval - tím nechci jakkoli přidávat na vážnosti, že už jsem tehdy předpokládal, že bude zproštěn, ale on si prošel žumpou. On prostě musel čelit obvinění, byl všude citován jako ten stíhaný poslanec. Samozřejmě, potom to zproštění, nevím, do jaké míry bylo satisfakcí, ale všichni, kdo znají to pozadí, vědí, že nebýt toho, že byl poslancem, tak ta kauza nikdy nevznikla.

Chci říci a do jisté míry položit dvě otázky. Nebudu ani na ně hledat žádnou odpověď. Skutečně si klaďme otázku, co je tedy tou suverenitou parlamentu, když tedy má rozhodovat o vydání svého člena. Já bych na to chtěl znát názor svých kolegů, ale nikoliv v této diskusi, pokud to nebude nezbytně nutné.

Za druhé chci říci, kde se vyvinul institut imunity. Možná, kolegové, víte - přece jen si dovolím říci, že tento institut vznikl v Anglii, když poslanci cestovali na jednání parlamentu, aby na ně nemohl takzvaně král, jinými slovy, aby byl dán průchod poslancům pro jednání parlamentu, kteří do jisté míry samozřejmě už tehdy kontrolovali svého krále. V takovéto kolébce demokracie vznikl institut, který my považujeme za úplně nedemokratický.

Je to asi trochu zvláštní, ale my jsme i v minulém období byli zrovna ve Velké Británii s ústavněprávním výborem, kde jsme byli přítomni školení nebo semináře právě o tom, kdy se uplatňuje imunita v Anglii dnes. A já nechci říkat se stoprocentní jistotou, ale jsem přesvědčen, že tento případ pana docenta Svobody by nebyl důvodem ani pro anglický parlament, aby takovéhoto svého kolegu vydal.

Závěrem chci pouze říci jednu otázku, už možná poslední. Já jsem zpravodaj v této věci. Strávil jsem nad tou kauzou desítky hodin, ale pokud tedy bude uplatňováno pouze hledisko jakéhosi řekněme volebního programu v té záležitosti, kterou někteří kolegové zde prezentovali, tak bych prosil, aby propříště zpravodaje v této věci dělali kolegové z hnutí ANO, a to nemyslím nikterak ironicky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji. Teď tu mám tři řádné přihlášky. Nejprve se s řádnou přihláškou přihlásil pan poslanec Jan Bartošek. Prosím, pane poslanče.

Poprosím kolegy na levici o klid.

 

Poslanec Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkný večer. Myslím si, že řešíme kauzu, která byla až ex post - Opencard. Je potřeba si připomenout, že na začátku tohoto průšvihového projektu jsou dvě jména a ta nesouvisí s panem docentem Svobodou. Je to pan náměstek Blažek a bývalý primátor Bém. Jen tak abychom si připomněli - s kým že si pan primátor Bém telefonoval a ví o tom celý národ? Je to pan Janoušek? Říkám to dobře? A přestože policie o tom ví, tak v tento moment - jestli mám dobré informace - nekoná. A přesto mi připadá tato záležitost samotného začátku Opencard mnohem důležitější a podstatnější k vyšetření než to, co řešíme teď.

Z mého pohledu není dobré vydat docenta Svobodu - a budu hlasovat proti jeho vydání -, protože z informací, které mám, se jednalo o velmi důležité manažerské rozhodnutí k eliminaci mnohem horších ekonomických ztrát a současně ochránění statisíců uživatelů Opencard. Můžete si o tom myslet cokoli, každopádně ten zakopaný pes a problém leží u náměstka Blažka a Béma, a nikoliv v tom rozhodnutí, které muselo následovat k ošetření investic města. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. Další řádně přihlášený je pan poslanec Ivan Gabal. Připraví se pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Pane předsedající, dámy a pánové, já budu velmi stručný. Nechtěl jsem vystupovat, ale protože se tady hrnou emoce a zapomíná se na fakta, tak jich připomenu jenom pár.

V prosinci 2009 podala zastupitelka pražského zastupitelstva Ryšlinková žalobu na podkladě auditu společnosti A.T. KEARNEY, který jasně indikoval přinejmenším pět kategorií trestných činů, z toho jeden byl organizovaný podvod. Podala to na ÚOKFK. Rozběhlo se vyšetřování a v následujícím roce postupně odpadávali policisté, kteří to vyšetřovali, a nedařilo se, až odpadli skoro všichni. Posléze dokonce byl obviněn i člověk, který poskytl policii informace v pozici utajeného svědka, a ty informace k ničemu nebyly. V roce 2013 policie všech těch pět skutků odložila. Znovu říkám, na podkladě auditu A.T. KEARNEY, z něhož to bylo jasné, a šlo jenom o to - nikoliv prokázat trestný čin a najít jeho původce. Myslím si, že kdyby tehdy se ty trestné činy vyšetřily, tak bychom dnes neměli co řešit. Řešíme důsledky tehdejší nečinnosti.

To znamená, otázka, do jaké míry může, nebo nemůže rozhodovat soud správně, když řeší důsledky nečinnosti, je pro mne důvodem toho, proč nebudu chtít kolegu Svobodu vydat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další řádnou přihláškou pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Marek Benda: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já jsem se v podstatě přihlásil v reakci na pana kolegu Komárka, kterého si jinak velmi vážím, protože mám pocit, že se tady něčemu nerozumí. Imunita přece není žádné osobní privilegium tohoto sboru. To není žádné osobní privilegium nikoho z nás. To je ochrana těch voličů, kteří nás sem zvolili, aby tito voliči byli zastupováni. Pan docent Svoboda měl v Praze cca 15 tisíc preferenčních hlasů. A všechny tyto hlasy, říkáme, že nějakým rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení mohou být zahozeny.

Naše rozhodování - a bylo to mnohokrát v minulosti, zažili jsme tu příběh pana kolegy Humla, kterého tato Sněmovna přes jeho žádost nevydala, druhého obviněného z té kauzy po dvou letech naprosto v plném rozsahu zprostili viny, nikdo se samozřejmě panu kolegu Humlovi neomluvil, ale nikdo v jeho trestním stíhání nepokračuje, protože se pochopilo, že to je úplná pitomost. A jestli dneska rozhodneme, že vydáváme dotyčného poslance, tak říkáme, že kdykoliv může být vzat do vazby, že kdykoliv může přijít orgán činný v trestním řízení a vyzvat ho tu na podání vysvětlení, tu předvolat k soudu, a třeba v té chvíli budeme ve Sněmovně rozhodovat něco důležitého, kde hlas může chybět. Proto je přece naše úvaha, jestli hlasy, kterými jsme daného poslance zvolili, mají být chráněny. Není to vůbec žádná ochrana daného poslance, někoho z nás, je to ochrana voličů, kteří ho sem za sebe poslali a kteří chtějí, aby je tady zastupoval. V okamžiku, kdy tuto ochranu sebereme - proto ta imunita v Poslanecké sněmovně.

Druhá věc. Paní profesorka Válková, dnes ministryně spravedlnosti, řekla: "Nemáme nahrazovat soud." Ano, nemáme nahrazovat soud, proto se v minulém volebním období změnila Ústava a řeklo se: "Pokud Sněmovna odmítne vydat, je trestní stíhání vyloučeno po dobu konání mandátu." Pak je samozřejmě možné, aby poslanec byl nadále trestně stíhán. Já jsem naštěstí už nemusel být členem mandátového a imunitního výboru a nemusel jsem ten děsivý spis Policie ČR číst, četl jsem jen to obvinění, dokážu si tak představit, co bych se v něm dočetl. Jestli se tu většina auditoria domnívá, že to je nesmyslné, a já myslím, že se to tak domnívá, a domnívají se to i zastánci imunity, pak je přece správné a férové říct: "Nenecháme 15 tisíc hlasů voličů tady obtěžovat jenom proto, abychom si potvrdili nějaké své, nevím jestli stanovisko nebo zásadu, když víme, že to všechno skončí do ztracena." Jestli jsou členové rady vinni, pak nepochybně budou v následujících letech uznáni vinnými a pak nepochybně za tři roky může být pan docent Svoboda stíhán. Jestli se ukáže, že vinni nejsou, což se podle mého nejhlubšího názoru ukáže, pak překvapivě za tři roky žádné trestní stíhání nepoběží.

A poslední věta. Pan kolega Komárek řekl: "Vytvořit podmínky, aby se to nestalo nikomu." Teď tady za mnou sedí sedmnáct ctihodných mužů a žen, kteří právě na sebe převzali před asi pěti dny zodpovědnost za to, že až jeden z nich přinese do vlády materiál, který se po měsíci, po pěti letech znelíbí někomu z policejních orgánů, a ten řekne, že ten materiál měl vypadat jinak, mám tu nový posudek, tak všichni z nich budou postaveni možná na základě zločinného spolčení také před soud. Jestli máme pocit, že toto je špatně, že to obviňování celých zastupitelstev, celých rad za věci připravené úřady, ve kterých není zbla pochybnosti o tom, že tam někdo z obviněných udělal něco špatného, jestli máme pocit, že to je špatně a že tomu chceme bránit do budoucna, a možná je naše chyba, že jsme tomu nedokázali zabránit v minulosti, tak mám pocit, že nejlepší signál, který můžeme vyslat, že řekneme v tuto chvíli: nevydáváme, protože to je věc, kterou se my všichni chceme zabývat, protože ji pokládáme za špatnou a devastující pro tuto zemi.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendovi. Posledním přihlášeným do všeobecné rozpravy je pan poslanec František Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vzhledem ke svému zdravotnímu hendikepu jsem nechtěl vystupovat, nicméně přece jen k té diskusi. Jednak tu vidím jakýsi rozpor mezi tím, že noví poslanci mají jasno v tom, že pan docent Svoboda není vinný, ale zároveň budou hlasovat pro vydání, tzn. říkáte, že neděláte politiku, ale vlastně tu předvádíte, že jste nalajnovaní partajní linií. Nicméně o tom jsem mluvit nechtěl.

Chci říci, že jsem přesvědčen o tom, že žádný z městské rady, který hlasoval, vinen není. V minulém období, a je mi líto, že paní ministryně zřejmě buď o tom nechtěla mluvit, nebo si ještě neuvědomuje dosah toho, co se v této zemi děje. Pro ilustraci, když tak bych poprosil, aby mě doplnili kolegové, kteří u toho byli...

Měli jsme ke konci minulého volebního období, které skončilo dříve, výjezdní zasedání kontrolního výboru. Možná si vzpomínáte, bylo to i v médiích, kauzu pozemky pod sportovním areálem Sparty. Tehdy vysoký úředník zastupující stát ve věcech majetkových nám vykládal příběh, že vlastně tam ta dáma byla nepravomocně, nevím, jak dneska situace aktuální, odsouzena, tehdy vysoká úřednice Ministerstva financí, za to, že prodala pozemky levně. V rámci soudního řízení bylo zpracováno, myslím, že asi osm znaleckých posudků, ani jeden ze znaleckých posudků se neshodl na ceně. Všechny posudky byly s kulatým razítkem, tzn. od soudních znalců, kteří mají na to oprávnění. Stát by měl svým způsobem ručit za to, že když tito lidé něco podepíší, tak že to tak má být a minimálně že někdo se má podle toho chovat, natož političtí činitelé. Skončilo to tak, že soudkyně v první instanci vzala nejvyšší posudek, od toho odečetla cenu, za kterou to ředitelka podepsala, že se to prodá, a rozdíl byl vyhlášen, že tím způsobila státu škodu, a za tu částku byla odsouzena. Myslím, že tam padaly částky, že nejnižší posudek byl asi 35 milionů a nejvyšší v řádu nějak 150 nebo možná ještě více.

Myslím, že jsme se dostali do toho, že v této zemi nelze předjímat právní rozhodnutí, sílu zákonů. Já se domnívám, že dnes tu nebudeme hlasovat jen o konkrétním člověku, i když já vždy za těmi rozhodnutími vidím konkrétního člověka, ale i o tom, zda vyšleme signál, že s tou situací, s tou nejednoznačností, co se děje, nejsme spokojeni. Myslím si, že za velkou úvahu stojí to, co tu navrhoval zatím ne formou nějakého usnesení předseda našeho klubu Miroslav Kalousek - zřídit vyšetřovací komisi. Ona by na tom totiž demonstrovala nejen tento konkrétní případ, ale možná by to byla modelová situace, které zákony je třeba změnit, které zákony je třeba upravovat.

Velké téma je zákon o zadávání veřejných zakázek. Já jsem si odnesl z vystoupení vašeho pana předsedy Babiše teď v neděli v televizi jedno. On říkal: Není možné, aby dodavatelé pro veřejný sektor - on to řekl trochu jinak - se báli. Dnes je např. v tomto sektoru obrovský strach. Domníváte se, že do této země přivábíte investory, kde se někdo rozhodne, že to zkusí a že prostě napíše nějaké obvinění, protože ono se to samozřejmě netýká jen veřejného sektoru, to je jen jeden z výseků, ale ono se to týká celé společnosti. Myslíte si, že sem půjde někdo investovat? Do země, kde začínají být vážné obavy? A nezní to jen ode mne, jsou předčasně zahajovány trestní úkony, trestní stíhání. Slyšel jsem, a je to taková velice už dnes populární aféra paní Nagyové, když státní zástupce říkal: Potřebujeme tak dva měsíce na to, abychom vám předložili jasná, zničující, šokující fakta. Pak se mluvilo o září, pak do konce roku, dnes máme začátek února následujícího roku - a pořád ještě tu síť těch mafiánů, ta zásadní fakta a tak nikde nevidím. Přitom to byla kauza, která položila vládu. Této země.

Já skutečně samozřejmě nebudu hlasovat pro vydání, zrovna jako jsem nehlasoval pro vydání pana Schwarze, zrovna tak jako jsem v minulém období nehlasoval pro vydání pana Humla. Odešel jsem, protože také jsme si tehdy mysleli, většina politiků v TOP 09 byla nová, že skutečně prostě nastolíme jasnou, přímou linii. Ono je to směrem k veřejnosti populární. Teprve až tady budete delší dobu a najednou teď už vaši poslanci, vaši ministři, protože oni teď mají exekutivní pravomoc, a až najednou někde něco možná právem, někdo neprávem skandalizovat, jaký je výkon politika, který má v hlavě, že může být odsouzen, že může být skandalizován, že prostě se může dostat do úplně jiné situace, myslíte si, že se bude naplno věnovat politické práci?

Já si myslím, že je třeba někde říct, že něco přelezlo určité hranice. Já si myslím, že v naší zemi se to překmitlo někam, kam si myslím, že už nechceme. Tím vůbec neříkám, že bychom měli tolerovat jakékoliv zlodějny, ale já pořád vidím, že po soudech po výsleších běhají politici, ale kmotři jezdí do Středozemí na jachty. Takže tady mi něco nesedí. Nesedí mi, že někdo nabyl zázračně majetku, když na začátku komunální politiky v Praze měl jednu mizernou neprosperující pumpu a dneska má firmy, které mají možná cenu stovek milionů či miliardu. Tam se nic neděje. Oni naopak komentují a říkají, to se stalo, za nás by se to nestalo a podobně. Takže já mám čím dál větší a větší pochyby.

Proto bych byl rád, kdyby se paní ministryně spravedlnosti, a nebude to vůbec jednoduchý úkol, podívala na celou řadu těch případů, udělala si statistiku, podívala se, jak končí, jak dlouho trvají. Obrovsky je napadána ve veřejnosti amnestie vypsaná prezidentem Klausem. Určitě řada věcí tam neseděla a neměla tak být, ale málokdo už si v této společnosti a už tady i ve Sněmovně tehdy nastolil otázku: Je normální, aby jakýkoliv soud nebo stíhání, dokonce trestní soud trval více než třeba pět let, šest let? Kolik je ta přiměřená doba? A tady to může být tak, že prostě ti politici, kteří se snažili v dobré víře napravit nějaký marast, který tam způsobili pánové, kteří už v politice nejsou a jsou vysmátí, tak kolik budou lítat po soudech - pět let, deset let.

Takže já chci, abyste i přemýšleli. Ono už to není dneska jenom o imunitě jednoho poslance. Já si myslím, že je potřeba se touto věcí zabývat, a pokud vy jako vládní koalice v tom něco neuděláte, tak ono to doběhne vás. Vy nezvednete výkon ekonomiky, pokud některé zákony nezměníte. Demokracie není o tom, že budeme každého stíhat. Mně už to přijde, že už tady začíná být v některých aspektech spíš jakási demokracie stalinského typu. Žádnou prosperující společnost na světě nevybudovali prokurátoři.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou pan poslanec Štěpán Stupčuk. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Štěpán Stupčuk: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi stručnou poznámku na to, co zde dosud zaznělo. Vedle toho, že mám čest být jedním z vás, tak vedle toho jsem i komunálním politikem, místostarostou jednoho městského obvodu Prahy 6, a chtěl bych zde za komunální politiky říci, že je škoda, že i ostatní komunální politici nemají možnost takto veřejně se hájit, protože dnes je skutečně velmi snadné se ocitnout v obdobném postavení. V tomto smyslu nepochybně pan bývalý primátor Svoboda má tu výhodu, že dnes se zde může hájit.

Současně bych si dovolil položit otázku, zda jsme se nedostali do stavu, kdy až příliš snadno se politici stávají subjektem trestního řízení. A já celkem i souhlasím s tím, že jsme v situaci, kdy je velmi snadné v dnešní době někoho obvinit, poté obžalovat. Má to ten destruující, difamující účinek, který pak těžko je v čase zhojitelný. V tomto smyslu nepochybně bychom se měli zamyslet, jestli to náhodou není i vinou nás zákonodárců, že přijímáme takové zákony, které dovolují takovou rozličnost různých výkladů, protože konkrétní příklad pana docenta Svobody je přece o tom, zda byl správně aplikován zákon o veřejných zakázkách. Takže já si kladu otázku, jaký zákon o veřejných zakázkách jste v minulém období tady schvalovali, a měli by to pro nás být inspirující do budoucna, abychom si přesně na toto dávali pozor, protože přesná dikce zákona je přesně to, co potom svazuje aplikaci té moci výkonné a následně kontrolované moci, moci soudní. Příklad, který zde uváděl pan předseda Stanjura s tou privatizací, by tu nebyl správný. Vy se můžete odchýlit od ceny, vy můžete prodávat za nižší cenu, ale vždy ta odchylka musí být zdůvodněná, musí být transparentní a nesmí být diskriminující. Vaše kolegyně, starostka Prahy 2, ví naprosto přesně, o čem mluvím. Já takové byty také privatizuji v podmínkách Prahy 6, takže vím, jak to pravidlo přesně je. (Upozornění na čas.)

Děkuji za možnost vystoupení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já v současné době nemám žádnou ani faktickou, ani řádnou přihlášku do všeobecné rozpravy. Nehlásí-li se nikdo, tak končím všeobecnou rozpravu. Přistoupíme k rozpravě podrobné, do které také nevidím žádnou přihlášku, a proto se ptám pana zpravodaje, chce-li závěrečné slovo.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane předsedající. Nebude to závěrečné slovo, ale měl bych tady vystoupit a navrhnout usnesení pouze odstavcové. Mohu?

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Na základě dohody předsedů poslaneckých klubů bych v takovém případě, pokud už chcete konkrétně návrh na hlasování, v současné době přerušil projednávání tohoto bodu. Zároveň bych tím ukončil dnešní jednání 6. schůze Poslanecké sněmovny a přerušil jednání 6. schůze Poslanecké sněmovny do zítřka 9 hodin ráno. Přeji vám pěkný večer, milé kolegyně a milí kolegové, a zítra v 9 hodin ráno bude pokračovat jednání naší schůze.

 

(Jednání skončilo ve 20.56 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.