(16.30 hodin)
(pokračuje Bendl)
Argumenty, které tady ještě nepadly k tomu služebnímu zákonu jako takovému. Myslím si, že je potřeba, aby když jsem zde slyšel řadu lidí z vládní nebo budoucí vládní koalice, nebo už existující vládní koalice, kteří mají pocit, že zlepšíme výkon státní správy, když budou naši úředníci nezávislí, tak bych tím chtěl upozornit na několik věcí. Jednak že tím významným způsobem do budoucna můžeme diskvalifikovat standardní politický demokratický souboj politických stran, protože to je systém, který u nás v České republice máme, kde jednotlivé politické strany, subjekty a hnutí kandidující ve volbách nabízejí občanům svá řešení na jejich problémy a slibují jim, že tak či onak s tou zemí naloží. Dostanou mandát a mohou pak rozhodovat o tom, kterým směrem si občané vybrali, aby země šla. Mohou samozřejmě potom konkrétního politika vinit z toho, že třeba dělá některé chyby a podobně.
V okamžiku, kdy se stanou státní správa nebo úředník absolutně nezávislými na těchto, řeknu, politických rozhodnutích, považuji to za obrovsky nebezpečné, a to nejen směrem - může někdo říci, že politici a politická reprezentace je jedna banda ošklivců, nicméně oni se mohou stát i nezávislými vůči občanům jako takovým. Zůstanou tam zakuklení a nebudou se muset bavit téměř s nikým, pokud bychom z toho udělali absolutní nezávislost, a měli bychom si toho být vědomi. To je jedna poznámka.
Druhá. Téměř každý zákon, který je projednáván Poslaneckou sněmovnou, je poznamenán tím, co si přeje Brusel. Bruselští úředníci nám vnucují a my přijímáme a zvedáme ruce pro řadu legislativních návrhů přijatých uvnitř Evropské unie. Učiníme-li významně nezávislým úředníka na občanech, stane se nám, že se staneme více závislými na úřednících Bruselu. To já nepovažuji za dobrou cestu. Varoval bych před tím, protože jsem sám zažil řadu debat absolutně ztracených, kdy nám Evropa vnucovala a vnucuje věci, které považujeme za zcela nadbytečné, omezují konkurenceschopnost naší země, komplikují nám život zcela zbytečně. V tento okamžik, budeme-li posilovat funkci úředníka, oslabujeme tím demokracii v této zemi a vystavujeme se nebezpečí, které nám Brusel občas přináší.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Máme tu dvě faktické poznámky. Pan poslanec Matěj Fichtner. Prosím, pane poslanče. Připraví se paní poslankyně Semelová s faktickou poznámkou.
Poslanec Matěj Fichtner: Dobrý den, dámy a pánové. Já bych jenom chtěl sdělit, že toto jednání je strašně neproduktivní. Já už tady sedím v podstatě od rána a neudělali jsme v podstatě nic. Argumenty, které tady zazněly, zaznívají stále pořád dokola.
Slyšeli jsme tady několik poznámek o tom, jak to funguje v Německu. Dovolte jenom velice krátce, myslím, že to stihnu možná jen za minutu. Já jsem se podíval na program jednání německého Bundestagu ze 16. prosince 2011. Tak například od 15.25 do 16.05 hodin se projednával zákon o dětech. Dále například zákon o zbraních je od 20.10 do 20.50 hodin. Prosím, srovnejme produktivitu práce českého a německého parlamentu. Jistě nemůžeme obviňovat německý parlament z toho, že přijímá nekvalitní zákony, protože pokud by tomu tak bylo, tak by Německo muselo být někde na chvostu Evropy, což není. Je vepředu, je to jedna z ekonomicky nejvýkonnějších zemí, prakticky možná po Lucembursku nejvýkonnější země.
Takže prosím, buďme produktivní a mluvme pokud možno k věci. Děkuji. (Potlesk ze středu sálu.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Prosím paní poslankyni Semelovou s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marta Semelová: Já bych chtěla pana poslance Bendla prostřednictvím předsedajícího vyzvat a požádat ho, aby nesrovnával fašisty a komunisty. Vážený pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, urážíte ty lidi, ty komunisty, kteří tady bojovali proti fašismu, kteří šli do koncentráku, kteří byli pověšeni a mučeni. Já vás upozorňuji, že to byli komunisté, kteří v prvé řadě byli v protifašistickém odboji, že to byli oni, kteří vybudovali tuto zemi, kterou vy jste rozkradli. To je jedna poznámka.
Druhá poznámka. Mluvíte tady neustále o lustračním zákonu jako o podmínce pro to, aby šli nějací ministři do vlády. Já si myslím, že v prvé řadě by to měla být podmínka odbornosti a vy se na lustrační zákon akorát vymlouváte. (Potlesk z řad komunistických poslanců.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: S faktickou poznámkou pan poslanec Bendl.
Poslanec Petr Bendl: Dvě poznámky. Já jsem mluvil důsledně o komunistickém režimu, o komunismu jako takovém, a za tím je víc mrtvých než za fašisty a nacisty. Ad 1.
Ad 2. Pro pana kolegu, který pravděpodobně ještě v Bruselu nikdy nebyl - v bruselském parlamentu někteří poslanci ani nesmějí k jednotlivým zákonům vystupovat. Je předem určeno, kteří mohou vystupovat, mají předem dané minuty, kolik mohou vystupovat apod. Toto si přejete? Tak to řekněte nahlas.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další faktickou poznámkou paní poslankyně Semelová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marta Semelová: Vážený pane poslanče prostřednictvím pana předsedajícího, naučte se dějepis! (Potlesk z levé strany.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Jestliže není žádná další faktická poznámka, žádnou nevidím, tak prosím pana poslance Daniela Hermana, řádně přihlášeného. Připraví se pan poslanec Jiří Koubek. Prosím, pane poslanče Hermane, máte slovo.
Poslanec Daniel Herman: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, pan místopředseda Kalousek dnes dopoledne vyslovil určitou otázku, kterou adresoval mně. Já chápu pozici pana místopředsedy, který je v roli opozičního politika a naplno ji rozehrává. Tomu rozumím.
Děkuji rovněž za uznání mé práce na Ústavu pro studium totalitních režimů. Je to poprvé, co z úst pana místopředsedy takovéto hodnocení slyším. Vážím si toho, ale ještě více bych jej býval ocenil zhruba před rokem, kdy jsem marně pana místopředsedu Kalouska opakovaně žádal o audienci, abych mu mohl vysvětlit turbulence, které tehdy kolem Ústavu pro studium totalitních režimů panovaly. Čas si tenkrát bohužel nenašel. Z řad TOP 09 to byl jedině pan předseda Schwarzenberg, který se k mé práci pozitivně vyjádřil. Z této strany zůstal bohužel osamocený. Mnohem větší podporu jsem tehdy našel u některých politiků ODS, ČSSD a samozřejmě i u vlastní KDU-ČSL.
K jeho otázce, jak se cítím, panu místopředsedovi Kalouskovi prostřednictvím pana předsedajícího rád odpovím. Vždy jsem si vážil toho, když za mnou jako za ředitelem ústavu přicházeli lidé a chtěli společně číst svou vlastní minulost. Jak asi předpokládáte, rukama mi prošla řada svazků. Je to většinou dost smutné čtení. V Archivu bezpečnostních složek je uchováváno zhruba 20 km materiálů z provenience bývalé Státní bezpečnosti. Jen na základě těchto svazků se ale životopis člověka psát nedá. Teprve ve chvíli, kdy vám dotyčná osoba sama otevře svůj život a sděluje svoje zkušenosti s tím, jak bývalý komunistický režim lámal páteře a charaktery, se vám začíná skládat celková mozaika života. Sám jsem ještě zažil estébácké vyhrožování, vyšetřování pohraniční stráží pod namířeným samopalem nebo pod hlavní pistole vojenské kontrarozvědky. Bylo to velmi nepříjemné. A jsem vděčný, že jsem se nedostal do těžších situací, než které bych byl schopen zvládnout.
Rozhodně nejsem zastáncem nějakých tlustých čar za minulostí, ale také se mi líbí jedno indiánské přísloví, které říká: nevyjadřuj se k cestě druhého, dokud neujdeš určitý počet mil v jeho mokasínech.
Lustrační zákon pokládám za důležitý prvek našeho právního řádu, který má zabraňovat tomu, aby bývalí příslušníci a vědomí tajní spolupracovníci Státní bezpečnosti, jakož i vysocí funkcionáři Komunistické strany Československa, pracovali v řídících funkcích naší země. Jako klub KDU-ČSL jsme jasně deklarovali, že lustrační zákon pro nás je nedotknutelný, a pro jeho zrušení ruku nezvedneme. Naše angažmá v trojkoalici má mimo jiné za cíl právě udržet v politice hodnoty, jako je slušnost, etika a morálka, to je hodnoty, které stojí nad veškerými rozpočtovými opatřeními či finančními toky.***