(15.20 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Budeme mít po problému i řekněme my, kteří se teď snažíme vymyslet něco, abychom splnili, a teď myslím my jako Poslanecká sněmovna, nikoliv my jako komunistický klub, abychom splnili poměrně velmi jednoduchou podmínku pana prezidenta. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi poslaneckého klubu. Nyní s faktickou poznámkou pan kolega Jiří Zlatuška a připraví se pan kolega Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Zlatuška: Dámy a pánové, chtěl bych pana předsedajícího požádat o vyřízení panu Holečkovi, že s těmi pohádkami si nemusí dělat velké násilí. Členové akademického senátu nemusí mít lustrační osvědčení. A chtěl bych zdůraznit, že v době Topolánkovy vlády v okamžiku, kdy se vysokým školám vnucovala reforma, která měla změnit řízení vysokých škol, tak na mezinárodním semináři nám to, jak se mají řídit instituce, přišel vykládat bývalý důstojník StB. Nikoli agent, ale důstojník StB. A byl tam na pozvání paní Kopicové tehdy v zastoupení Topolánkovy vlády.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Zlatuškovi. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda klubu ODS Stanjura. Připraví se František Laudát, už řádně přihlášený. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Myslím, že ta dnešní debata jasně odpoví na otázku, zda služební a lustrační zákon spolu souvisí. Mnozí z vás tady plamenně obhajují zrušení lustrací. My samozřejmě plamenně obhajujeme ponechání lustrací. A mohu komunisty ubezpečit, že ODS se určitě nezmění ve svém pohledu na komunisty a komunistickou minulost. A je jedno, jestli jsou mladí, starší nebo nejstarší členové ODS. V tom se skutečně nezměníme.
Vím, že byste to rádi relativizovali a měli pohádku o tom hodném režimu. Byl jsem osm let primátorem Opavy a na radnici máme pamětní desku na Heliodora Píku. Nechte toho. Nechte toho, nebudeme nikdy pro zrušení lustrací. Nebudeme pro to, aby se relativizoval váš komunistický režim. A podívejte se na seznamy důstojníků a spolupracovníků StB a to k těm úředníkům připočtěte! A to jsem zapomněl na důvěrníky domovní, uliční, Pomocnou stráž VB a všechny ostatní, kteří se aktivně podíleli na udržení a provozování komunistického režimu. Tak si ten váš počet úředníků nechte! Protože nejdřív byl soudruh generální tajemník a pak až byl soudruh prezident. Tak to přece bylo a my, co se pamatujeme, na to nezapomeneme a v tom se tedy nezměníme. (Potlesk z lavic ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě před kolegou Laudátem pan předseda klubu KSČM Pavel Kováčik. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Kouzlo skutečné demokracie je v tom, že každý si nejen smí ponechat svůj názor, ale také ho smí svobodně hájit. A já to v žádném případě nechci kolegů z ODS upírat nebo brát. Ponechte si svůj názor, plamenně ho hajte. My si také ponecháme názor, že léta, která nedávno minula a která přinesla do dokonce světových jazyků nové pojmy jako tunel a tunelování, jako do českého prostředí kauzy typu ProMoPro a další, česká veřejnost také sledovala, také si je pamatuje a také je dá i svým dalším generacím. My proti těmto lumpárnám a zlodějnám, které se tady odehrávaly ve jménu bůhvíčeho, například svobodného trhu, například, ano, mělo to různé přívlastky, svobodného podnikání atd., taky nepřestaneme poukazovat a bojovat, protože prostě a jednoduše právě díky těmto praktikám, které sem nepřinesli komunisté, a dokonce ani ti bývalí ve vašich řadách nebyli takoví, tak občanská veřejnost mohla být také dál. Včetně vzdělávacího systému. Mohlo být víc peněz na školy, mohlo být víc peněz na sport, mohlo být víc peněz na rozvoj, na cokoliv jiného, kdybychom tady nemuseli desítky a stovky miliard a možná ještě větší řády snášet, přikrývat, nahrazovat větším úsilím anebo škrty a šetřením naší rozkradené ekonomiky. Děkuji. (Potlesk z lavic KSČM.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan kolega František Laudát, už řádně přihlášený. Připraví se paní poslankyně Anna Putnová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, plynule bych navázal na svého předřečníka. Myslím si, že tak jak byl obohacen slovník v 90. letech a v minulé dekádě našeho století, je slabý odvar toho, čím nás soudruzi oblažili předchozích 40 let před listopadem 89. Jenom bych připomněl: dělníci výrobní, dělníci nevýrobní a ti ostatní, či dělníci, rolníci a pracující inteligence atd., atd. Poručíme větru, dešti a nevím kde co. Ale o tom jsem mluvit nechtěl.
Já přece jenom, protože nemám pocit, že bychom tady dneska jednali o zákonu, o služebním zákonu, ale skutečně o nepřímé novele a paralyzaci lustračního zákona, tak přece jenom znova bych se vrátil k této problematice. Většina výhrad opozičních stran zde již zazněla a z důvodů redundance vás nebudu zdržovat.
V rozsáhlé diskusi se možná trochu ztrácejí některé mravní, ale i věcné důvody. Trváme na tom, že tento stát by neměli řídit estébáci. Dovolím si připomenout citát Margaret Thatcherové, která kdysi pronesla, byť to bylo k jedné válce: Nepotrestané zlo plodí další zlo. A to se v českých podmínkách myslím potvrdilo měrou vrchovatou. Zlo z éry reálného socialismu nebylo potrestáno. Hlavní protagonisté listopadu 89 se mylně domnívali, že levicové utopie všech odstínů včetně té extrémní jsou minulostí. Odpouštěli za oběti, aniž se těchto obětí ptali na jejich názor. Existuje zákon o protiprávnosti komunistického režimu. Je mně líto, že dnes už existuje aritmetická většina ve Sněmovně, které nebude vadit to, že nám budou vládnout nejhorší služebníci předlistopadového režimu.
Druhá poznámka se týká roviny zcela věcné. Lustrační zákon nebyl jenom o svědomí těch, kteří sloužili způsobem zvláště zavrženíhodným předlistopadovému režimu. Ono to má i zcela praktické dopady. A tomu se říká vydírání. Pokud by v prosinci 1989, lednu, únoru, březnu, možná dubnu, ne úplně si to pamatuju, nehořely tuny dokumentů Státní bezpečnosti, neztrácely se záhadně do vytvářených fondů, zvláštních, a neztrácely se materiály při stěhování archivů, bylo by možná docela dost objektivně možno stanovit, zda někdo v reálné rovině byl, či nebyl vinen. To však z výše uvedených důvodů není možné. Nikdo dneska nemůže říct, jakou kauzou následně, když ten člověk bude politicky zajímavý či exponovaný, někdo vytáhne, či horšího, nevytáhne a bude se snažit ho dotlačit do rozhodnutí podle svých představ.
Je mně líto, že dvě strany koalice a politické strany, kterých si jinak velice vážím a mají ve svém názvu slovo demokratické, si zahrávají s tímto ohněm. Sami můžete vidět, že nikdo není imunní. Můžeme si říct, že na rozdíl od Ukrajiny, kde dneska teče krev, se u nás nic podobného, že nějaké části společnosti dojde trpělivost, nemůže stát. Ale nikdo není prorokem.
Neobstojí podle mého ani tvrzení, že voliči zvolili do Poslanecké sněmovny a to, že koho sem poslali, je nejvyšší síla. Jestli se provalí nějaký skandál i následně, že se najednou někde něco dohledá, volič vám na to klidně řekne: Ale tohle jsme přeci nevěděli! Odpovědnost opět padne na vás.
Trochu nechápu proč ještě před vznikem vlády tady dochází ke kategorizaci. Jeden z kandidátů na ministra bude mít velké problémy, protože v nějaké fázi buď nedostal, nebo si přerušil žádost o prověrku, zatímco druhému projde asi úplně všechno. Je to myslím hlavně váš problém, budoucí koalice. Cokoliv uděláte, může to být zpochybněno i v případech, kdy budete rozhodovat fér. (V sále je velký neklid.)
My jsme si včera vzali volno na jednání poslaneckého klubu, abychom vám poskytli čas. ***