(Jednání pokračovalo ve 14.30 hodin.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych pokračoval v našem přerušeném jednání. Dle seznamu, který mám před sebou, tu mám faktickou poznámku paní poslankyně Marty Semelové. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Marta Semelová: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, ono je to už víceméně trošku pasé, protože od té vzrušené diskuze, která tady byla, uběhla více než hodina a půl, takže já bych jenom stručně dvě poznámky k těm předcházejícím vystoupením, která reagovala na mého kolegu Miroslava Grebeníčka.
Co se týká bývalého pana primátora Svobody, který tady mluvil o paradoxu, když komunisté mluví o čistotě, morálce atd. atd. Mně se zdá spíš trošku pikantní či paradoxní to, když s prominutím bývalý primátor, který je společně s dalšími bývalými radními trestně obviněný kvůli opencard, a jsou za nimi další věci, které jsou velmi podezřelé, tak když nás jako komunisty napadá. To je jedna poznámka.
Druhá věc, kterou bych chtěla říci. Nepřekvapuje mě, že ODS, TOP 09, prostě poslanci vládní koalice, reagují tak podrážděně na slova pana Grebeníčka o tom, že je třeba si spíš vážit těch lidí, kteří se zapsali k tomu, že budou chránit ekonomiku této země. Je mi jasné, že poslanci ODS a TOP 09 jako bývalá vládní koalice ekonomiku této země, ale nejenom ekonomiku, určitě nechránili a dali k tomu jasný názor i občané. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další faktickou poznámkou pan poslanec Grebeníček. (Nechce vystoupit.) Odmazávám, a pak k faktické poznámce byl přihlášen pan předseda poslaneckého klubu ČSSD. (Také nechce vystoupit.) Jasně, to bylo před obědem, je po obědě. Tím se nám to zrychluje. Nicméně s faktickou poznámkou či s přednostním právem pan zpravodaj tohoto tisku. Prosím pana poslance Chvojku.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Já už jsem nechtěl mluvit, ale musím. Chtěl bych kolegy upozornit, zvláště ty nové - takhle to tady ve Sněmovně vypadá. My projednáváme služební zákon, zákon, který by měl nějakým způsobem vylepšit fungování státní správy, a myslím, že všem jde o to, aby ten zákon byl kvalitní, aby státní správa fungovala lépe, než funguje doposud, a je to samozřejmě i požadavek Evropské unie, ale jak je zvykem v této Sněmovně, komunisté mluví o 90. letech, Havlovi, Klausovi, Koženém atd., ODS mluví o roce 1948. Takže já bych apeloval na to, abychom se zabývali právě jenom tím služebním zákonem. Myslím si, že Havel, Klaus, Kožený, ani rok 1948-1949 atd. s tím zákonem nemají nic společného. Já jsem zastánce toho, aby se nezkracoval čas, který má jednotlivý poslanec na svůj proslov na plénu, nejsem zastáncem všech změn v jednacím řádu, ale po zkušenosti z dneška bychom o nich opravdu mohli uvažovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji a s faktickou poznámkou pan předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Kdybychom byli slušně vychovaní, tak bych sem nešel. Já jsem si už včera všiml, že pan zpravodaj, když mluví o prezidentovi republiky, říká Zeman. A dneska říká Havel a Klaus. Na to, kolik mu je let, je mimořádně odvážný. Tak příště prosím, pane zpravodaji prostřednictvím pana místopředsedy, pan prezident Havel a pan prezident Klaus. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji a tím jsme se vypořádali s faktickými poznámkami, pakliže nikdo nemá další. Poprosím s řádnou přihláškou paní poslankyni Miroslavu Němcovou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Miroslava Němcová: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a vážení pánové, musím, ač nerada, navázat na slova pana zpravodaje, který ty, kteří jsou ve Sněmovně nováčky, tady poučuje, jak by to mělo být a jak to bylo v minulosti a kdo by se tady jak měl chovat. Tak jestliže jste, pane zpravodaji, v úvodu svého, nebo dnes v jednom z vašich vystoupení sám sebe politoval - ach jo, musím být zpravodajem k tomuto návrhu zákona, tedy nezbývá mi nic jiného, než si to tady odtrpět a všechny ty řeči, které se tady povedou, odposlouchat - tak vy přece, pane poslanče, jako my všichni ostatní máme na výběr. Vy nejste z donucení zpravodajem k tomuto návrhu zákona, prostřednictvím pana předsedajícího. Vy jste tuto roli jistě dobrovolně a rád přijal a jistě ji, když jste ji dobrovolně a rád přijal, také chápete jako jisté privilegium, protože v Poslanecké sněmovně je vždy pouze jeden vybraný, kdo je zpravodajem ke konkrétnímu zákonu, ten tento zákon provází od jeho kolébky až po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. Ten je tím, kdo může veřejnosti vysvětlovat všechny záludnosti jak věcného obsahu, tak také procedurálně, tedy to, jak byl projednáván, jaká k němu byla stanoviska, být nějakým mediátorem směrem k veřejnosti. Z tohoto pohledu si myslím, že to je velmi privilegovaná role, a myslím, že v minulosti si většina poslanců, ne-li všichni, toho, že byli parlamentními zpravodaji, této role, velmi vážila. Mně se zdá, že by bylo dobré, kdybychom v této dobré tradici pokračovali, a pokud někdo přece jenom nemíní tady jako zpravodaj sedět, argumenty poslouchat, tak má jednoduchou možnost - této role se vzdát.
Nyní, dámy a pánové, k tomu, co tady vlastně provádíme, proč tady jsme. Já si myslím, že celá ta mimořádná schůze je naprostým matením veřejnosti. Té laické veřejnosti se snaží rodící se koaliční většina dát najevo, že pečuje o blaho státu a že tedy vlastně účelem této schůze je projednávání zákona služebního, nebo zákona o úřednících, jak chcete. Pro tu zasvěcenou veřejnost se ujal již název tohoto zákona, který projednáváme, lex Babiš. Já bych skoro řekla, že je to vůči panu Babišovi nefér, protože on tvůrcem tohoto zákona není, on je pouze tím, kvůli kterému se to všechno musí dělat. Já bych ten název zákona změnila na lex Zeman, protože to je podmínka pana prezidenta Miloše Zemana, aby tento zákon byl přijat. Je to podmínka pro koalici, které říká: jestli mi nevyhovíte, žádnou vládu mít nebudete. A to nechám v závorce pouze to, že prezident žádnou zákonodárnou iniciativu z Ústavy nemá. Ten nemůže stát na počátku nějaké legislativní práce se svým nějakým návrhem, který tady bude prosazovat jakoukoli většinou nebo jakoukoli menšinou v Poslanecké sněmovně. Prezident republiky z Ústavy stojí na konci legislativního procesu, z Ústavy mu vyplývá možnost, pakliže se zákonem nesouhlasí, jej vrátit Poslanecké sněmovně a Sněmovna jako zákonodárce z Ústavy má pravomoc i takový názor prezidenta republiky přehlasovat. ***