(12.40 hodin)
(pokračuje Chvojka)
Nicméně musím určitým způsobem zkritizovat, protože mi to nedá, nejen ten zákon, ale i aktivitu organizace nebo seskupení nebo sdružení Rekonstrukce státu, kterou já také podporuji, nebo těch devět zákonných programových bodů podporuji. Ale myslím si, že v poslední době to, co tato organizace činí, je spíše kontraproduktivní.
Takže nyní k těm věcným výhradám. Jak jsem již řekl, samotný návrh zákona není novinkou v tomto funkčním období. Byl už projednáván v tom minulém. Číslo tisku bylo 740. Předčasné volby a rozpuštění Sněmovny tu legislativní práci ukončily, takže zákon nebyl projednán kompletně.
Je paradoxní, že i přes výhrady, které se objevily v minulém funkčním období, návrh opět ty sporné body obsahuje. Musím říct, že tyto podstatné připomínky podle mě navrhovatel v předkládaném návrhu zákonu nijak nezohlednil.
Další věc, nad kterou bych se chtěl pozastavit, a možná je to i na nějaké stanovisko legislativy. Já se přiznám, že jsem ve Sněmovně čtvrtý rok a ještě jsem neviděl zákon, který by byl předložen do prvního čtení variantně. Zákon, pokud jste si ho prošli, obsahuje už hned v prvním paragrafu varianty. Má tam variantu jedna, variantu dvě. A já si nejsem jist, zda tento návrh nebalancuje na hraně jednacího řádu Poslanecké sněmovny či zda tu hranu nějakým způsobem nepřekračuje. Já bych byl rád, kdyby se pak zástupce navrhovatelů k tomu mohl vyjádřit, zda si nechal udělat nějaký posudek, zda takovýto variantní návrh je možný, protože v § 86 odst. 2 jednacího řádu zákon konstatuje, že návrh zákona musí obsahovat přesné znění toho, na čem se má Sněmovna usnést. A nedává tudíž smysl, abychom rozhodovali nyní, podle mého názoru, skromného právního, o několika variantách různých paragrafů.
Další výtka. Zákon obsahuje nedostatky, na které opakovaně upozorňovala vláda a jednotlivá ministerstva v meziresortním připomínkovém řízení a jež lze shrnout celkem do šesti bodů. Část se týká věcných ustanovení toho zákona a část se týká nezávazných ustanovení návrhů a legislativně technických náležitostí. U té první skupiny, tzn. do věcných nedostatků, já počítám za prvé navázání účinnosti smlouvy na její zveřejnění v registru a ustanovení o neplatnosti nezveřejněné smlouvy. Za druhé nedostatečně definovaný okruh povinných osob. A za třetí absenci limitů pro zveřejňování smluv, faktur a objednávek. Co se týká té druhé části výhrad, tzn. nevěcných, tam vidím za prvé nedostatečné posouzení finančních dopadů zákona na povinné osoby a nedefinovaný přínos zákona, za druhé absenci prováděcího předpisu a za třetí krátkou legisvakanční lhůtu.
S největším počtem výhrad se setkáváme, a řekl to už sám zástupce navrhovatelů, u ustanovení o navázání účinnosti smlouvy na její uveřejnění pod sankcí jejího absolutního zneplatnění, kdy má zavedená smlouva nabýt účinnosti až ve chvíli uveřejnění v registru smluv a neuveřejněním do tří měsíců pozbývá platnosti. Dle mého názoru, a nejen dle mého názoru, jde o zásadní zásah do dosavadní smluvní praxe, který znejisťuje smluvní vztahy v období od podpisu smlouvy do jejího uveřejnění. Jistota není ani v otázce, odkdy má dojít k naturálnímu plnění či naplnění peněžnímu. Kromě toho je nutné upozornit na to, že nový občanský zákoník, tzn. ten občanský zákoník, který je účinný od 1. 1. tohoto roku, se odklání od institutu absolutní neplatnosti právního úkonu. Navrhované vázání vzniku smlouvy na její uveřejnění tak jde zcela proti novým tendencím v soukromém právu. Ve světle uvedených problémů a rizik je tedy podle mě nezbytné důkladně posoudit, zda není vhodnější nahradit institut zneplatnění a svázání účinnosti smlouvy s jejím uveřejněním spíše standardními správními sankcemi, tzn. nějakou pokutou či něčím analogickým.
Dalším výrazným nedostatkem návrhu zákona, který byl identifikován ministerstvy v rámci zkráceného meziresortního připomínkového řízení pro potřeby vládního stanoviska, je nedostatečně definovaný okruh povinných osob, tedy subjektů, na které se má vztahovat povinnost uveřejňovat smlouvy. O co přesně jde? Záměr návrhu je zvýšit veřejnou kontrolu nad nakládáním s veřejnými prostředky ve státní správě, samosprávě a dalších organizacích. Návrh však řadu takových institutů a organizací opomíjí. Několik příkladů: V případě zdravotních pojišťoven se bude povinnost uveřejňovat smlouvy vztahovat pouze na Všeobecnou zdravotní pojišťovnu, ačkoliv s veřejnými prostředky nakládají i zaměstnanecké zdravotní pojišťovny. Důvod? VZP je přímo zřízena zákonem, ostatní pojišťovny jsou zřízeny na základě zákona. Podobná situace vzniká i u příspěvkových organizací. Uveřejňovat budou pouze ty, které jsou zřízeny zákonem, nikoliv tedy ty, které jsou zřízeny na základě zákona. Například v resortu kultury tak má smlouvy uveřejňovat pouze Národní galerie a Česká filharmonie a zbylých 27 příspěvkových organizací zřízených na základě zákona nikoliv.
Řada připomínek se týká také absence jakéhokoli omezení hodnoty uveřejňovaných smluv, případně objednávek a faktur. Právě obrovský počet uveřejňovaných dokumentů se může stát brzdou efektivního fungování veřejné kontroly prostřednictvím registru smluv. V záplavě stovek tisíc dokumentů mohou být snadno přehlédnuty problematické smlouvy.
Zajímavý je také pohled na sousední Slovensko, kterým je nynější návrh inspirován. Slovenská vláda zavedla svým nařízením krátce po zavedení registru smluv v roce 2011 limity pro hodnotu uveřejňovaných faktur a objednávek ve výši tři tisíce, resp. tisíc eur. Důvodem bylo zabránit zbytečné administrativní zátěži a nezveřejňovat dokumenty týkající se bagatelních částek.
A co se týká důvodové zprávy, pak hodně frekventovanou výtkou i ze strany vlády je nedostatečně podložené vyčíslení očekávaných nákladů, které zavedení registru smluv přinese, a také naprostá absence očekávaných přínosů.
Další problém se pojí s absencí prováděcího předpisu, na který se návrh odkazuje v otázkách praktického fungování zmiňovaného registru smluv. Při velmi těsně nastavené legisvakanční lhůtě, tzn. lhůtě tří měsíců na spuštění registru, je to i z pohledu vlády pro tvorbu prováděcího předpisu velmi krátká doba.
Závěrem bych chtěl zrekapitulovat, že velmi vítám a ztotožňuji se s hlavním motivem návrhu zákona, aby nedošlo k mýlce, že ta moje kritika je věcná a že nesouhlasím se samotnými principy. Já velmi vítám tuto snahu a myslím si, že je to prospěšné tomuto státu a jejím občanům. Nicméně nečekejte od nás, že se nebudeme bavit o jednotlivých konkrétnostech a drobnostech.
Nicméně v této souvislosti bych chtěl připomenout, že státní rozpočet v roce 2013 vynaložil jen na neinvestiční a investiční transfery podnikatelským subjektům a neziskovým a podobným organizacím celkem 68 mld. Při té příležitosti si pokládám otázku, zda bychom měli mít zájem znát i u těchto titulů a subjektů smlouvy, na jejichž základě se nakládá s takto vynaloženými veřejnými prostředky. Tímto aspektem, ztransparentněním smluv u podnikatelských subjektů a neziskových a podobných organizací, které jsou příjemci neinvestičních a investičních transferů ze státního rozpočtu, se předmětný návrh zákona též nezabývá. Je tedy otázkou další diskuse, proč navrhovatel zvolil velmi selektivní definici povinných osob, kdy celá řada subjektů, organizací disponujících veřejnými prostředky z povinnosti zveřejňovat své smlouvy vypadává nebo se jich návrh zákona vůbec netýká.
Podporuji tedy to, aby návrh byl postoupen do druhého čtení, přikázán ústavněprávnímu výboru či některým dalším výborům, které zde budou navrženy, aby se tyto výbory zabývaly tímto návrhem a aby se pokusily o takovou úpravu, která bude reagovat na dle mého názoru nezodpovězené otázky či mnou naznačené nedostatky a maximálně se pokusí omezit zmíněná rizika, ale hlavně naplní předkladatelem deklarovaný účel zákona. ***