(11.50 hodin)
(pokračuje Tejc)
Druhá věc, kterou bych chtěl podtrhnout, je to, že se mi nezdá vhodné - už to tady padlo -, aby tady byl kladen rozdíl mezi vládní návrhy a návrhy poslanecké, to znamená, aby tady koaliční většina měla možnost zkracovat lhůtu na 48 hodin, protože každá koaliční většina jednou podlehne snaze všechno urychlit, a následně tedy ten hlavní bonus, možnost posoudit pozměňovací návrhy ať už ministerstvy, nebo jednotlivými poslaneckými kluby, bude zkracován a smysl zákona nakonec přijde vniveč.
Proto si myslím, že bychom o této věci jednat měli. Lhůta musí být prodloužena. A já bych se přimlouval za to, aby zkrácena mohla být, aby tam existoval mechanismus jejího zkrácení, ale například třípětinovou většinou v této Sněmovně, případně tak, jak je to konstruováno mnohdy právem veta jednotlivých klubů. Bavme se o tom, jestli to mají být kluby dva, nebo tři, protože počet poslaneckých klubů v této Sněmovně závratným způsobem stoupá.
Tolik tedy ode mě. Není to žádný bianco šek k tomuto návrhu. Myslím si, že je zralý na změny, ale není důvod, abychom jej zamítali. Proto jej podpořím, tak aby postoupil do druhého čtení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: S faktickou poznámkou pan poslanec Heger.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já jsem si dovolil vystoupit jako reakci na pana poslance Tejce, protože možná nebudu ve zdravotním výboru při dojednávání detailů k tomuto zákonu. Mně se nelíbila poznámka o tom, že poslanci nemají tak rozsáhlou možnost odůvodňovat své pozměňovací návrhy, jako ji mají poslanci a ministerští úředníci, kteří momentálně fungují v koalici, zatímco opozice nemá k dispozici aparát. Já si myslím, že právě měnění věcí ať v politice, či v manažerování jenom na základě dojmologií, a nikoliv dobře provedených analýz a expertního posouzení, které je samozřejmě někdy platné, ale že přesně tenhle důvod překotného rozhodování a dojmologického posuzování je věc, která v našem systému zaplňuje zákony celou řadou nesprávných věcí. Proto tedy rozhodně budu podporovat to, aby legislativní stopa a řádné odůvodňování pozměňovacích návrhů byly nezbytné. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já též děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Kádner. Prosím, pane poslanče.
Poslanec David Kádner: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, jsem velmi rád, že je zde tento návrh předkládán. Na jednáních výborů a komisí bývají často přijímána důležitá rozhodnutí a projednávány složité návrhy zákonů. Čas od času se pak stane, že se v rámci komplexních zákonů propašuje i nějaká ta nekalost. Přesto činnost těchto orgánů není dostatečně kontrolovaná.
K jednání komisí bych měl ještě jeden návrh. V minulém volebním období jsem byl spolupředkladatelem sněmovního tisku 835, pod kterým byla podepsána velká skupina poslanců. Jednalo se o návrh na změnu jednacího řádu Poslanecké sněmovny, který by umožnil, aby se členy vyšetřovacích komisí mohli stát nejen poslanci, ale i jiné veřejně respektované osobnosti. Nyní totiž paradoxně dochází k tomu, že ve vyšetřovacích komisích vyšetřují politici politiky. Pokud by zde byl přítomen nějaký občan nezávislý na parlamentu, mělo by takové vyšetřování mnohem větší váhu. Zároveň by takový člen znamenal garanci skutečně nezávislého vyšetřování.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dalším přihlášeným do rozpravy je paní poslankyně Válková.
Poslankyně Helena Válková: Vážená paní místopředsedkyně, vážené dámy, vážení pánové, v podstatě mi můj předřečník vzal slovo ve smyslu obsahovém, protože bych tady chtěla upozornit na § 48 odst. 1. Jde skutečně o návrh, který tady zazněl, jak jsem slyšela, byl přednesen a snad byl dokonce v minulém volebním období projednáván. Jde o vypuštění druhé věty § 48 odst. 1, která stanoví, že členy vyšetřovací komise mohou být pouze poslanci. Já jsem byla členkou vyšetřovací komise pro zjištění okolností úmrtí Pavla Wonky začátkem devadesátých let a dobře vím - poslankyně jsem samozřejmě nebyla -, že je někdy důležité, aby ve vyšetřovací komisi byli odborníci, kteří pomohou poslancům tam, kde je třeba nějakých odborných znalostí, třeba tehdejšího trestního práva procesního.
Myslím si, že v demokratických zemích vyšetřovací parlamentní komise právě proto mají své úspěchy. Vezměme si třeba vyšetřovací komisi Senátu Kongresu USA při vyšetření kauzy Watergate, nebo ve Velké Británii, když se rozkrývala kauza mediálního magnáta Murdocha. U nás víme, že vyšetřovací komise nějaké velké úspěchy neslaví a jejich výsledky se většinou rozplynou, nevíme, jak to dopadlo, resp. se to uzavírá s pochybným výsledkem, že možná to bylo tak, možná to bylo jinak.
Čili jednoznačně, když to shrnu, se přimlouvám za to, abychom se vrátili k tomu návrhu, resp. zakomponovali ho do současného návrhu novely jednacího řádu Poslanecké sněmovny a v § 48 odst. 1 ve větě druhé vypustili podmínku, že členy vyšetřovací komise mohou být jen poslanci.
Když už mám slovo, tak mi dovolte, abych se vyjádřila ještě obecně k návrhu této novely. Myslím si, že je velice užitečný. Praxe ukáže, jestli je také praktický. Já nemám zkušenosti, o kterých tady hovořil třeba kolega Tejc, nicméně se stejně jako řada jiných obávám, zda zde nejsou skryta určitá nebezpečí. Jako příklad bych uvedla právě povinný seznam všech, kteří se zúčastní na přípravě zákonů. Sama mám zkušenost, protože jsem se v minulosti zúčastnila přípravy několika desítek zákonů jako odborník v určité oblasti, že někdy bych chtěla být uvedena v tom seznamu, jindy ne. Důvody pro to nebyly určitě lobbing, ale byly rázu takového, že jsem v průběhu debat sama měnila názor. Byly to odborné semináře, publikovaly se příspěvky a názor na výslednou podobu zákona se měnil, vyvíjel, a nevím, jestli bych potom, protože se někdy vyvinul proti mému očekávání jiným směrem, než který jsem původně chtěla prosadit, byla ráda, abych tam byla uvedena jako ten, který se zúčastnil přípravy konkrétního zákona.
Čili na jedné straně naprosto chápu, že by zde měla být ochrana před nedovoleným lobbingem právě v transparentnosti, která bude zajištěna, nebo by měla být zajištěna tím seznamem. Na druhé straně varuji před nebezpečím, že znám mnoho kolegů z odborné, třeba akademické oblasti, ale mohou to být i odborníci z oblasti advokacie, soudci, kteří nebudou chtít být uvedeni. A co potom, když neuvedeme toho soudce, který s námi velmi erudovaně prodiskutuje určitou konkrétní otázku a teď si nebude přát, aby byl na tom seznamu uveden, protože přece jenom nestrannost justice musí být chráněna téměř za každou cenu? A my ho tam neuvedeme, protože příště už s námi o ničem diskutovat nebude. Jak to dopadne? Budu potom nějakým způsobem postižitelná, nebo je to jenom nějaký řekněme prohřešek proti politické kultuře? ***