Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

(pokračuje Vojtěch Filip)

4.
Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Andreje Babiše, Pavla Bělobrádka
a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 166/1993 Sb.,
o Nejvyšším kontrolním úřadu, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 44/ - prvé čtení

Nyní už tedy žádám zástupce navrhovatelů pana poslance Stanislava Polčáka, aby přednesl uvedený návrh.

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Nyní již tedy skutečně pouze ve stručnosti. Odkazuji na poměrně podrobnou debatu, která se zaměřila i na text prováděcí normy k Ústavě, která právě v předchozím hlasování prošla do dalšího čtení. Prováděcí zákon se samozřejmě musí odvíjet od textu schválené ústavní změny, nebo předpokládané schválené ústavní změny. Textace vychází opět plně, jak jsem již poukázal v té minulé debatě, z diskusí, které byly vedeny, a již bylo dosaženo ústavního kompromisu na půdě této Sněmovny v minulém období. A v zásadě i odráží podle mého názoru debatu, která proběhla v Senátu na úrovni právě diskuse nad Ústavou.

Já toto své vystoupení nebudu dále protahovat, protože vše, co zaznělo, by mělo zaznít, s jedinou výjimkou. Podle mého názoru by bylo vhodné, aby lhůta pro projednání tohoto zákona byla přiměřeně delší, než je lhůta pro projednání té ústavní změny, tak aby mohlo být dosaženo výsledné shody nad jak ústavním textem, a právě proto nad textem zákona.

Dávám také ke zvážení, aby ten prováděcí zákon nebyl ve Sněmovně schvalován dříve, než bude schválena i změna Ústavy na úrovni Senátu. Jinými slovy, aby bylo nejprve definitivně jisté, že změna Ústavy prošla oběma komorami Parlamentu České republiky, a teprve následně by byl text zákona projednáván zde na půdě Poslanecké sněmovny. A pak už by tedy procházel standardním legislativním čtením. Nechtěl bych své kolegy spolupředkladatele, ctěné pány poslance, vlastně postavit do určitého světla, ve kterém jsme se octli minule, kdy byl i zákon schválen zde. Bylo na něm tedy hodně odpracováno podle mého přesvědčení a následně i tento zákon spadl pod stůl, protože nebyla schválena změna Ústavy. Z tohoto důvodu je podle mého názoru správnější, než se dostat do stejné pozice jako minule, aby byl nejprve schválen ústavní text a poté byl schvalován text zákona. Já jsem také původně považoval za možná vhodnější, aby tento zákon byl stažen z této schůze, aby tedy nebyl projednáván.

Na druhou stranu zde musím ještě závěrem říci k výtkám, které byly směrovány ze strany některých kolegů z ODS, že my jsme tento návrh zákona předložili v době, kdy to bylo poprvé možné, a nikdo z nás neusiloval o to, aby tento návrh zákona byl projednáván na této mimořádné schůzi. Takže pokud jsem zde byl málem osočen z toho, že se podílíme na tom, že je zakrýván takzvaně služební zákon jinými zákony, tak chci říci, že nikdo z předkladatelů na tom podíl neměl a ani se mnou tady nebyl tento postup konzultován, nicméně samozřejmě rozhodnutím většiny této Sněmovny mi nezbylo než jej akceptovat. Propříště by bylo asi vhodnější minimálně si některá fakta ověřit.

Já považuji za vhodné, aby se tento návrh zákona projednal na co nejbližší schůzi, poté kdy bude schválen text ústavní změny. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupci navrhovatelů. Pane navrhovateli, prosím, abyste potom v rozpravě návrh na odročení podle § 63 odst. 1 písm. a) předložil ještě jednou, abychom o něm mohli potom hlasovat.

Nyní požádám zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Petra Kořenka, aby přednesl svoji zpravodajskou zprávu.

Poslanec Petr Kořenek: Jednáme o sněmovním tisku 44 a k němu o sněmovním tisku 44/1, stanovisko vlády. Jedná se o novelu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, zákon číslo 166/1993 Sb.

Cílem návrhu novely je vytvořit zákonné podmínky pro řádnou aplikaci změn obsažených ve sněmovním tisku 43. Návrh dále konkretizuje kompetence, které jsou v tomto tisku obsaženy. Jde především o vyjmenování veřejných institucí, které může Nejvyšší kontrolní úřad podrobit kontrole, nebo o stanovení výše majetkové účasti státu a územně samosprávných celků v právnických osobách, na které se má působnost NKÚ vztahovat. Tato hranice je stanovena ve výši 50 % nejméně. Dále je specifikována pravomoc NKÚ ve vztahu k územně samosprávným celkům, a to tak, že NKÚ bude zkoumat pouze zákonnost, a nikoliv účelnost a hospodárnost. Návrh rovněž obsahuje legislativně technické úpravy, které reagují na dosavadní změnu legislativy.

Projednávaný tisk rovněž vychází z tisků, které byly diskutovány v minulém volebním období. V tomto případě jde o tisky 352 a 970.

Vláda ve svém stanovisku vyslovila s projednávaným návrhem zákona souhlas. Doporučila však v dalším legislativním procesu zohlednit několik připomínek. Za prvé, vláda považuje za vhodné v případě hospodaření právnických osob s majetkovou účastí České republiky nebo územně samosprávných celků vztáhnout kontrolu NKÚ na osoby, které jsou ČR nebo územně samosprávným celkem fakticky ovládány, tedy nahradit padesátiprocentní hranici majetkové účasti kritériem ovladatelnosti. Za druhé, vláda považuje za vhodné, aby kontrola hospodaření územně samosprávného celku byla rozšířena i o zkoumání hospodárnosti a účelnosti.

Já navrhuji, pokud postoupí tento tisk do druhého čtení, přikázat dále k projednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a výboru kontrolnímu. Další závěr pak zazní v mém závěrečném vystoupení.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám dvě přihlášky - přihlášku pana poslance Vladimíra Koníčka a přihlášku pana poslance Ludvíka Hovorky. Žádám pana poslance Vladimíra Koníčka, aby se ujal slova. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, dovolte také mně několik slov k předloženému návrhu zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu. Argumenty proti tomuto návrhu tu zazněly v dostatečném množství, nehodlám je všechny opakovat a nehodlám je ani znovu vyjmenovávat.

Chci ale nabídnout řešení, jedno z možných řešení. Pan zpravodaj navrhne přerušení projednávání, já navrhuji vrátit navrhovatelům návrh zákona k dopracování, protože o tomto zákoně se opravdu můžeme bavit, až bude schválen nový text Ústavy. Bude na jejich úvaze, zda vůbec potom nový návrh po zapracování připomínek vznesených v diskusi předloží, nebo to nechají na vládě, protože se domnívám, že ten návrh by měl projít standardním legislativním procesem. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Koníčkovi. Slova se ujme pan poslanec Ludvík Hovorka, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se hlásím k tomu, že jsem podepsal iniciativu Rekonstrukce státu a podepsal jsem také tento návrh zákona, ale byl jsem účasten na jednání kontrolního výboru na nezávislém kontrolním úřadu a slyšel jsem vážné výhrady pana prezidenta NKÚ.

Chtěl bych se jenom zeptat pana hlavního předkladatele neboli autora této normy, proč došlo ke změnám, které jsou oproti tomu, co bylo v původním znění návrhu zákona, zejména proč došlo k vypuštění kontroly hospodaření s finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob, čili z toho úplně vypadává kompetence kontrola daní neboli veřejných prostředků i veřejného zdravotního pojištění.

Další věc, to omezení, vlastně kontrola institucí na kontrolu legality, jenom soulad, kontrola souladu s právními předpisy, a proč došlo k vypuštění kontrolované činnosti z hlediska účelnosti a hospodárnosti vynakládání prostředků. Není mi jasné, proč toto omezení se do tohoto návrhu vkládá.

Stejně tak padla kompetence kontroly hospodaření v oblasti kompetence ochrany prostředků ze zahraničí. Vypadává kompetence, kde NKÚ nyní nebude mít možnost kontrolovat prostředky, za něž převzal stát záruky. To si myslím, že i v případě kontroly hospodaření s prostředky poskytnutými České republice ze zahraničí a s prostředky, za něž převzal stát záruky, opět vypadává kontrola finančních prostředků vybíraných na základě zákona ve prospěch právnických osob.

To jsou změny, které nebyly ani v původním návrhu, ke kterému se hlásili poslanci, když dostali vlastně předlohy základních tezí, které předkládala rekonstrukce státu. Chtěl bych se zeptat, jaká byla motivace k tomu, že tyto podle mě zcela zásadní věci z kompetencí kontroly NKÚ vypadly, a proč se to změnilo.

Stejně tak bych ještě prosil, protože tady byl v minulém volebním období projednáván návrh novely zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu a došlo tam vlastně také k nějaké shodě v Poslanecké sněmovně, nakonec to neprošlo Senátem, chtěl bych se zeptat na hranici, proč se zahrnuje jenom kontrola hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž má Česká republika nebo územně samosprávný celek alespoň padesátiprocentní majetkovou účast, jestli ta hranice byla zvolena na základě nějaké analýzy, nebo jenom na základě třeba doporučení Ministerstva financí, nebo z hlediska množství kontrol, které by potom musel nezávislý kontrolní úřad vykonávat.

Děkuji za zodpovězení těchto dotazů.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi. Do rozpravy se přihlásil zástupce navrhovatelů Stanislav Polčák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji. Já bych nejprve pohovořil k tomu, co zde řekl pan kolega, předseda Koníček.

Podle legislativních pravidel, nebo podle jednacího řádu, pokud je změna Ústavy doprovázena i prováděcím zákonem, tak je nezbytné předložit oba texty. Z toho důvodu vlastně byly předloženy oba texty, jak novela Ústavy, tak i prováděcí zákon.

Stalo se tomu samozřejmě tak i v minulém období a mělo by to být pravidlem. Nicméně souběžné projednávání obou dvou předloh, které by ve stejný okamžik doběhly takzvaně do Senátu, není asi úplně nejšťastnější, protože Senát k projednání změny Ústavy nemá stanovenou žádnou lhůtu, zatímco k projednání změny zákona 30denní lhůtu stanovenou má. Z toho důvodu, aby Senát nebyl vystaven, řekněme, jistému tlaku legislativní procedury, by bylo asi nejprve skutečně vhodnější, aby byla schválena, jak jsem naznačil, změna Ústavy oběma komorami Parlamentu a stala se tedy platnou a účinnou i v právním řádu, a teprve následně by byla projednávána změna zákona. Tím by se vlastně projednávání tohoto opakovaného pokusu o rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu změnilo od předchozího kola.

Já bych nevítal návrh na vrácení zpět k přepracování předkladatelům, ale myslím si, že je plně namístě odročit projednávání tohoto návrhu zákona do doby, než bude schválena, nebo než bude posouzena změna Ústavy podle tisku 43 oběma komorami Parlamentu, nebo pokud by legislativní proces skončil neúspěchem zde ve Sněmovně, tak zde ve Sněmovně.

Tolik tedy k procesnímu postupu, který navrhoval pan kolega Koníček. Já se s ním neztotožňuji.

Pokud jde o obsah vystoupení pana kolegy Hovorky, nejprve k té hranici, která je stanovena. Je třeba říci, že v zahraničí jsou úpravy různé. Hodnoty podílů, které drží řekněme veřejnoprávní subjekty v soukromých společnostech a od nichž se potom odvíjí možnost kontroly ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu, jsou různé. Jsou státy, které uplatňují většinový princip. Jsou státy, které uplatňují dokonce princip, že stačí, pokud veřejnoprávní celek drží pouze jednu jedinou akcii nebo jeden jediný podíl v takové obchodní společnosti, a už jde dána kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu.

Já se přiznám, že jsem spíše zastáncem co nejnižších hranic této kontroly, kdy Nejvyšší kontrolní úřad může vstupovat do těchto společností, ale respektoval jsem dosažený kompromis, a jak jsem již naznačil, na textu té normy se oproti předložené variantě v květnu nezměnilo vůbec nic kromě toho, že zde vypadla výjimka pro obchodní společnosti kotované na veřejných trzích. Jinými slovy, měl-li jsem možnost i zkonzultovat tuto problematiku například s rakouskými zástupci jejich kontrolního úřadu, ono je to trochu specifické, Rakousko je spolková země, tak tam ta hranice byla stanovena níž, nebyla to padesátiprocentní, a už dnes jim ta hranice, která je stanovena, nevyhovuje, protože by měla být ještě nižší. A také, pokud vím, probíhají v Rakousku legislativní úvahy nad tím, že se ta hranice bude snižovat. Jak říkám, já jsem tu hranici chtěl volit v zásadě i nižší, nicméně je rozumný i argument, který říká, že stát by měl kontrolovat, nebo měl více kontrolovat ty společnosti, v nichž drží většinu. Nejen stát samozřejmě, ale myšleno i územně samosprávné celky.

Takže z toho důvodu byla v minulosti dosažena kompromisní dohoda nad tím textem, který byl předložen. Chci pouze poukázat, že právě v původním znění zákona vůbec žádná kontrola nad takovýmito obchodními společnostmi stylizována takto, v takovémto rozsahu, nebyla.

Zároveň chci jasně podotknout, že ta kontrola je myšlena skutečně jako plná, to znamená, že zde není to omezení, které je spatřováno na úrovni obcí a měst, protože zde ta výjimka, která řekněme zazněla i na úrovni Senátu, nemůže být aplikována. Zároveň je podle mého názoru naprosto jasné, že v těchto obchodních společnostech se nemůže uplatnit v zásadě žádná kontrola ze strany veřejnosti. Což je ovšem naopak, pokud je kontrolováno hospodaření, nebo postupy uplatňované na úrovni územně samosprávných celků, kde samozřejmě i občané mají svá práva stanovená právními předpisy a toto hospodaření je kontrolováno i ze strany krajských úřadů, případně auditorů nebo finanční kontrolou podle rozpočtových pravidel. To je tedy na vysvětlenou, proč v rámci obchodních společností vlastně není ta výjimka zakomponována tak, jak je dnes komponována u obcí a měst v paragrafu 4.

Pokud jde o další námitky, které zazněly, tak zdravotní pojišťovny jsou v paragrafu 3 vyjmenovány, nebo veřejné zdravotní pojišťovny jsou vyjmenovány jako kontrolované subjekty. A k těm námitkám, které zde byly potom v tomto směru sděleny, já mám za to, že text zákona nebyl změněn oproti té variantě, která byla předložena minule. Já osobně jsem se s těmito námitkami i stran nemožnosti kontrolovat některé tyto subjekty nesetkal ani v tom vládním stanovisku a byly sděleny pouze prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu. To ovšem vyvrací podle mého názoru minulý přístup Nejvyššího kontrolního úřadu, který totožnou předlohu, v totožném znění, obhajoval. Tudíž můžeme se samozřejmě nad tím bavit, nad textací toho zákona, jestli je zcela správná, jestli skutečně odpovídá tomu, co je myšleno, že by mělo být kontrolováno, já se této debatě vůbec nebráním a naopak myslím si, že je vhodné, aby i ty připomínky, které skutečně jsou relevantní a které by měly zaznít v tom legislativním procesu, byly zaznamenány i do textu toho zákona. Trvám ale na tom, že zákon se proti původní předloze vůbec nikterak nezměnil. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se, jestli je závěrečné slovo, protože rozprava je taková, že nemám žádnou písemnou přihlášku, nikoho z místa nevidím, takže rozpravu skončím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Není. Pan zpravodaj - prosím tedy o shrnutí rozpravy, pane zpravodaji.

Poslanec Petr Kořenek: Dámy a pánové, v rozpravě zazněly v podstatě tři návrhy, a to návrh na vrácení k dopracování podle jednacího řádu, druhý návrh - odročit projednávání a třetí - prodloužit lhůtu k projednávání. Mé stanovisko je v podstatě ke všem těmto návrhům neutrální.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Podle jednacího řádu nejdřív budeme hlasovat návrh na odročení. Jedná se o návrh podle § 63 odst. 1 bod 1a) - návrh na odročení je limitovaný, pane navrhovateli, skončením jednání v Senátu o ústavní změně. Ano? (Zpravodaj: Ale i ve Sněmovně.) Teď to musíte specifikovat, to já nemůžu za vás učinit. Čili jestli jsem vašemu vystoupení v rozpravě rozuměl tak, že do skončení jednání v Senátu. Prosím.

Poslanec Stanislav Polčák: Myslím, že ta podmínka by měla být úplná. Tudíž já jsem i zde zmiňoval, že by to mělo být do skončení legislativního procesu v Senátu, ale je možné, že ten tisk tam i nepostoupí, tudíž popřípadě by tam byl kondicionál - do skončení projednávání tohoto tisku ve Sněmovně, v případě jeho zamítnutí, vlastně už by připadal pouze návrh na jeho zamítnutí ve třetím čtení.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Čili do skončení jednání v Poslanecké sněmovně - tohoto tisku. Ano? Čili první návrh, který budeme hlasovat, je návrh na odročení podle § 63 odst. 1 bod 1a), a to, že odročujeme projednávání tisku 44 do skončení jednání o tisku 43 v Poslanecké sněmovně.

(Poslanec Polčák z místa: V Senátu, případně v Poslanecké sněmovně.)

Takhle to nejde, pane předkladateli. Protože Sněmovna nemůže přehlasovat ústavní zákon, čili musíme si říct, jestli to bude otázka Sněmovny, nebo otázka dokončení legislativního procesu. Já to vnímám tak, že my můžeme pokračovat, jestliže to pošleme do Senátu, to asi můžeme pokračovat, to je možné, vážeme to potom pouze na vlastní jednání, anebo na skončení zákona jako takového, to znamená, že bude přijata změna Ústavy v Senátu a my pak budeme pokračovat, jenom ta debata v Senátu bude trošku odročena. Takže v tomto ohledu se musíme vyjádřit jasně. Prosím.

Poslanec Stanislav Polčák: Pane místopředsedo, já to možná trochu ulehčím. V případě, že to nebude schváleno ve Sněmovně, tak je patrné, že prováděcí zákon nelze projednávat. Takže v zásadě máte pravdu. Je přípustné projednání této normy zákona, tedy to odročení, v případě schválení tohoto ústavního textu v Senátu, to znamená, že v případě, že skončí v Poslanecké sněmovně, tak se to automaticky neuplatní. Jinými slovy, do skončení legislativního procesu schválením předloženého tisku 43 v Senátu. Děkuji.

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Takže máme jasno. Budeme tedy odročovat do skončení legislativního procesu schválením v Senátu nebo odmítnutím v Senátu.

Rozhodneme v hlasování pořadové číslo 20, které jsem právě zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 20 z přítomných 166 pro 46, proti 13. Návrh nebyl přijat.

Budeme se tedy muset vypořádat s dalším návrhem a to je návrh na vrácení tohoto tisku k dopracování. Znamená to vládě - pardon, navrhovatelům, i když jsem v rozpravě slyšel, že vládě, že by to bylo vhodnější, ale vrací se navrhovatelům, nikoliv vládě.

Rozhodneme v hlasování pořadové číslo 21, které jsem zahájil. Ptám se, kdo je pro vrácení. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 21 z přítomných 167 pro 128, proti 23. Návrh byl přijat. Znamená to tedy, že se nemůžeme zabývat návrhy na přikázání ani návrhy na prodloužení lhůty a konstatuji, že tento návrh byl vrácen navrhovatelům k dopracování.

Tím končím bod číslo 4. Děkuji zpravodaji, děkuji zástupci navrhovatelů.

Budeme pokračovat bodem číslo 5... Jenom se dohodneme s kolegy místopředsedy, jak ho budeme projednávat.

Zahajuji bod číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.