Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

3.
Návrh poslanců Stanislava Polčáka, Andreje Babiše, Pavla Bělobrádka a dalších
na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších ústavních zákonů
/sněmovní tisk 43/ - prvé čtení

Stanovisko vlády ke sněmovnímu tisku 43 jste obdrželi jako sněmovní tisk 43/1. Nejprve žádám, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan poslanec Stanislav Polčák. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo, za udělené slovo. Já bych si dovolil v této části svého stanoviska být možná trochu obšírnější, byť jsem tak původně neplánoval.

Chci nejprve zdůraznit, proč se touto novelou Ústavy zabýváme. Je to zejména proto, že v minulém volebním období došlo k neschválení této novely Ústavy rozšiřující kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu, a to na půdě Senátu. K překvapení tehdejší politické reprezentace zákon, nebo novela Ústavy spolu s prováděcím zákonem prošla Poslaneckou sněmovnou tak, že tedy byla přijata napříč politickým spektrem a rozšiřovala kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu po řadu měsíců, možná až dokonce více než roku, jednání zástupců politických stran. Tento ústavní kompromis, který byl dosažen zde na půdě Poslanecké sněmovny, jak jsem již znovu zdůraznil, tedy napříč politickým spektrem, ovšem nebyl potvrzen v Senátu a Senát se proti této změně Ústavy postavil a novelu Ústavy odmítl. Senát je ve věcech novely Ústavy, resp. změn ústavního pořádku, nepřehlasovatelný, a tudíž nedošlo ke schválení tisku tehdy pod číslem 351 a 352, neboť tedy novela Ústavy byla odmítnuta.

Následovalo předložení totožné novely znovu, s jedinou výjimkou, a to tou, že tato novela zahrnovala - předložená později, to bylo v květnu loňského roku, mou osobou a tehdejší vicepremiérkou paní Karolínou Peake - která obsahovala výjimku pro obce a města a byla tedy stanovená na úrovni Úřadu vlády. Tato novela Ústavy byla přivítána zástupci odborné veřejnosti a nebyla ovšem z již známých důvodů projednávána. Ten důvod spočíval v tom, že byla rozpuštěna Poslanecká sněmovna.

Tento základní úvod jsem si dovolil učinit takhle širší právě proto, abyste všichni porozuměli důvodům, které vedly k opakovanému předložení této novely. Já jako zpravodaj tehdejších tisků, které byly projednávány, jsem považoval všechny otázky vyslovené jak na půdě Poslanecké sněmovny, tak i Senátu za vyřešené. Nepředpokládal jsem, že by se vůči takovéto normě, která byla v květnu tak přivítána a byla konzultována i se zástupci Nejvyššího kontrolního úřadu, zvedly jakékoliv výhrady. Proto návrh nepovažuji ani tak za svůj, jako spíš za závazek, který byl učiněn ve veřejném prostoru a měl být dodržen.

Nyní jsme v situaci, kdy se vůči totožné předloze novely Ústavy zvedla určitá vlna odporu, a to kvůli jedinému ustanovení, na kterém nikdo nezměnil ani čárku, ani písmeno od toho května roku 2013. Jestliže některá média uvádějí výtky vůči tomuto návrhu zákona, tak chci opakovat, že jsme pouze jako předkladatelé reagovali na výtky, které byly vzneseny na půdě Senátu. To je za prvé. Za druhé chci říci, že jsem byl samozřejmě zpravodajem těch tisků již v minulém období a zároveň jsem podporoval co nejširší rozšíření kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu. A pokud jenom v jedné jediné části bylo nutno vyslyšet i názor Senátu, protože je nepřehlasovatelný, tak to považuji za dosažení ústavního kompromisu, který je prostě v této části nezbytný a je potřebný.

Je třeba říci, že ve všech ostatních částech, a to jsou desítky tisíc subjektů, dochází k dramatickému rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, pokud jde o subjekty, které jsou předmětem jeho kontroly.

Ve vztahu k obcím a městům chci podotknout, že tato problematika se zcela nedotýká projednávaného tisku 43, ale jedná se o tisk 44, to je prováděcí zákon vlastně k novele Ústavy. Ve vztahu k této části předložené úpravy chci říci, že nejsem jakkoliv dogmatický, že bych nereagoval na výtky a zároveň že bychom měli být hluší k tomu, co je i prezentováno ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu nyní. Je škoda, že to bohužel nezaznělo takto v minulém období. Měli bychom samozřejmě najít především politický konsensus napříč politickým spektrem, to je nepochybné, jedná se o věc Ústavy a změny Ústavy a na to navazující prováděcí zákon. Musí být dosaženo kompromisu, jak opakuji opakovaně, i na úrovni Senátu a styku s touto horní komorou ještě předtím, než dojde ke schválení Ústavy, abychom se nedostali do stejného zapeklitého kola, jako tomu bylo minule.

Pokud jde o vymezení této změny Ústavy, je nutno říci, že se mění článek 97 Ústavy, který rozšiřuje kontrolní pravomoci, co se týče okruhu kontrolovaných subjektů, poměrně dramatickým způsobem. Zavádí se určitá legislativní zkratka - a tady bych mohl ilustrovat, jak se mění stanoviska legislativy, pokud jde o ty subjekty, které mají být uvedeny v Ústavě. Tak buďto půjdeme principem jakéhosi enumerativního výčtu, tedy výčtu adresného těch subjektů aspoň z hlediska jejich typů, které budou moci býti kontrolovány Nejvyšším kontrolním úřadem, anebo tedy půjdeme systémem, že se určí určitý výraz, který právo zná, a podle tohoto výrazu všechny subjekty, které pod něj budou spadat z hlediska své věcné působnosti, budou Nejvyšším kontrolním úřadem kontrolovány. Zatímco minule bylo argumentováno, že ta úprava by měla být co nejvíce přesná i na ústavní úrovni a legislativní zkratky se jaksi příliš nehodily, tak dneska je tomu zase do jisté míry opačně, jak vyplývá i ze stanoviska vlády. Na druhou stranu musím stanovisko vlády do značné míry přivítat, protože je za prvé souhlasné a za druhé se na to dívá jakousi jinou optikou, jinýma očima, které doposud projednávány takto nebyly.

Chci říci, že se návrh od té květnové verze liší už jen v jedné jediné věci, a to v té věci, že návrh, který já jsem předložil, umožňuje ještě nad rámec původní předlohy kontrolu i ČEZu, tedy společnosti, která dříve byla z této kontroly vyňata prostřednictvím klauzule, že ve společnosti, jejíž akcie nebo cenné papíry byly přijaty k obchodování na veřejně obchodovatelných trzích, jsou z této kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu vyňaty. I toto ustanovení bylo schváleno v minulém období napříč politickým spektrem. Byla to taková výjimka, která byla dojednána, a já jsem toto ustanovení z této předlohy jaksi vyňal s tím, že můžeme o tom diskutovat. Vnímám i argumenty proti, ale do značné míry opět dochází k rozšíření kompetencí, pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu.

Tím se zase znovu musím vrátit, a to už tedy závěrem svého vystoupení, k problematice územně samosprávných celků. Samozřejmě jedna věc jsou nárokové finance, které získávají obce prostřednictvím rozpočtového určení daní, to jsou samosprávné peněžní prostředky, a i u nich uznáváme, že by zde měla být kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu alespoň tedy z hlediska souladu se zákonem. Za druhé jsou peněžní prostředky, peněžní toky, které Nejvyšší kontrolní úřad má i dnes pravomoc kontrolovat, a to jsou ty nenárokové, řekněme dotační prostředky poskytované z veřejných rozpočtů. Zde je třeba říci, že ta novela by měla být v této části upravena tak, aby byla zachována - to je pouze to jediné ustanovení nebo jediná věta v prováděcím zákonu, ale Ústavy se to nedotýká - tak by měla být upravena tak, aby se umožnila kontrola tady těchto prostředků, těch nenárokových. To je asi nepochybné.

Na druhou stranu říci, že kvůli tomuto jedinému bodu tohoto ustanovení prováděcího zákona je celý zákon připraven špatně, považuji za zcela účelové a spíše snahu, jak potopit celý zákon vytvořením chiméry, že ten zákon je naprosto špatný. Když se podíváte, které subjekty mají být kontrolovány, tak mimo jiné je to například samozřejmě pražský Dopravní podnik, různé jiné akciovky a firmy s obecní, městskou, krajskou nebo státní účastí, pokud tedy dosahují aspoň toho stanoveného procenta. I o tom procentu se vedly mnohaměsíční diskuse, protože mnohé státy přistupují k tomu, že to procento snižují, a není nezbytné, aby tam obec nebo stát držely nadpoloviční většinu podílů. Ale vyžaduje se už třeba menší účast.

Toto všechno bylo vydiskutováno tak, aby se zapracovaly připomínky ze všech stran.

Mám-li na závěr říci, jsem přesvědčen, že nejlepší legislativní postup by měl být takový, že by se projednala novela Ústavy i se zástupci horní komory Parlamentu České republiky, tak abychom opět nedělali něco, co by Senát následně neschválil, a tím by celá práce padla vniveč, jako jsme se s překvapením dočkali minule, a zároveň aby bylo vyjasněno, co konkrétně znamená ústavní ochrana obcí a měst nebo územně samosprávných celků - týká se to samozřejmě i krajů - na ústavní úrovni, která je garantována hlavou osmou Ústavy, a kde je tedy zaručena samospráva, tato samostatnost obcí a měst a dalších územně samosprávných celků. Pokud tato diskuse neproběhne tak, aby bylo dosaženo ústavní shody, tak veškerá snaha o to, aby se zpřístupnily i další subjekty - podívejte se vlastně na rozsah rozšíření subjektů, je poměrně výrazný - tak aby i tady tyto subjekty mohly počítat s tím, že budou podléhat kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu.

K duplicitám - možná úplně poslední poznámka, protože jsem na to zapomněl ve svém vystoupení, duplicity kontroly, které jsou argumentem pro to, aby na úrovni obcí nedocházelo ke kontrolám Nejvyššího kontrolního úřadu - chci říci, že povaha kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu je úplně jiná než ta, která probíhá vlastně dnes ze strany jak finančních úřadů, tak krajských úřadů. Nejvyšší kontrolní úřad nemůže vyslovit žádnou sankci. Může pouze vyslovit nález, kterým konstatuje buď určité pochybení, nebo konstatuje výsledek své činnosti. Toto není klasická finanční kontrola, to je jenom veřejnosprávní postup, který je stanoven a opírá se o zákonnou proceduru. Jedinou sankcí, kterou Nejvyšší kontrolní úřad může udělit, je vlastně pořádková pokuta za neplnění součinnosti. Další sankcí je vlastně potom do jisté míry zveřejnění toho nálezu pro veřejnost.

Já si myslím, že zároveň je jasné, že z kontrolního plánu bude nepochybné, že subjekty, které budou kontrolovány i na úrovni obcí, budou v řádu desítek ročně. Není možné si myslet, že kapacity Nejvyššího kontrolního úřadu mohou sloužit na prověření 6 300 obcí, což je teď cca počet obcí a měst v České republice. Bude to tedy určitě kontrola namátková podle kontrolního plánu, ale zároveň tedy kontrola, která bude muset respektovat ústavní vymezení práva obcí, měst a krajů, které je už dnes zakotveno v platné Ústavě.

Já se těším na probíhající diskusi. Věřte, že kdybych na tom zákoně nepracoval poměrně zásadně i v minulém období, tak bych jej nepředkládal. Není to žádná Polčákova novela, je to prostě novela, která je vyžádána, měla být už dávno platná. Nestalo se tomu tak. Pokud se to podaří na základě tohoto návrhu, budu rád, ale nebudu si to připisovat jako nějakou zásadní zásluhu. Pokud se to tak nestane, to znamená, novela přijata nebude, bude na stávající vládě, aby připravila návrh nový. Já už se o žádný takový další návrh pokoušet nebudu, protože do jisté míry mám z probíhajícího procesu, kdy ještě v květnu ta novela byla oslavována a dnes ji mnozí strhávají kvůli jedinému ustanovení, na kterém se nezměnila ani řádka, tak to mě docela demotivovalo.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Polčákovi. Nyní poprosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Petr Kořenek.

 

Poslanec Petr Kořenek: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já provedu pouze krátké shrnutí.

Projednáváme sněmovní tisk 43 a 43/1, což je stanovisko vlády. Jedná se o novelu Ústavy České republiky, zákon 1/1993 Sb. Předmětem úpravy je rozšíření rozsahu ústavních kompetencí Nejvyššího kontrolního úřadu. Podle návrhu by Nejvyšší kontrolní úřad nově získal kompetenci ke kontrole hospodaření s majetkem územních samosprávných celků a příjmů a výdajů jejich rozpočtů, a to z hlediska souladu se zákony o hospodaření s majetkem veřejných institucí, o nichž tak stanoví zákon, a to v zákonem stanoveném rozsahu hospodaření s majetkem právnických osob, v nichž má Česká republika nebo územní samosprávný celek majetkovou účast, o nichž tak stanoví zákon. Tento tisk je doprovázen tiskem 44, který navrhované rozšíření ústavních kompetencí promítá do zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu a který budeme projednávat v následujícím bodu.

Projednávaný tisk je s drobnou úpravou totožný se sněmovním tiskem 969 z minulého volebního období, který však Sněmovna již neprojednala. Historie tohoto tisku ovšem sahá dále, neboť obdobný návrh byl v minulém volebním období rovněž projednáván jako sněmovní tisk 351. Tento tisk, jak již bylo konstatováno, ale nezískal podporu v Senátu.

Vláda ve svém stanovisku vyslovila s projednávaným návrhem zákona souhlas, doporučila však v dalším legislativním procesu zohlednit několik připomínek. Za prvé, zpřesnění návrhu v souvislosti s jeho dopadem na oblast hospodaření veřejných vysokých škol. Za druhé, vláda rovněž navrhuje změnit pojem veřejná instituce za pojem, který se objevil v původních návrzích, totiž právnická osoba veřejnoprávní povahy. Za třetí, dle vlády také není vhodné omezit kontrolní pravomoci ve vztahu k územně samosprávným celkům pouze na přezkum zákonnosti.

Mé stanovisko jako zpravodaje je, že se domnívám, že tento sněmovní tisk by měl být propuštěn do druhého čtení, tak aby mohla proběhnout odborná debata nad jeho zněním a byl zároveň vytvořen prostor pro jednání se Senátem nad podobou návrhu, který bude přijatelný pro obě komory Parlamentu České republiky. Zároveň doporučuji přikázat mimo ústavněprávní výbor také výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a výboru kontrolnímu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu zpravodaji Petru Kořenkovi. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan prezident Nejvyššího kontrolního úřadu jako host. Pane prezidente, prosím, máte slovo.

 

Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, především vám chci poděkovat za možnost vystoupit k projednávaným tiskům 43 a 44, to je návrhu změn Ústavy a návrhu změny zákona 166/1993 Sb.

Považuji za nutné na úvod říci, že NKÚ není iniciátorem myšlenky rozšířit svoji působnost, kompetence nebo postavení. Na četné dotazy, které dostáváme, odpovídáme, že doporučujeme respektovat mezinárodní doporučení dané především Limskou deklarací. To zní: "Všechny finanční operace s veřejnými rozpočty mají podléhat kontrole příslušného účetního dvora, bez ohledu na to, zda a jakým způsobem se to odráží ve státním rozpočtu."

Tato myšlenka se ostatně stala součástí volebních programů některých stran. Dovolte namátkou některé z nich citovat: "Rozšíříme pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu tak, aby mohl kontrolovat veškeré výdaje veřejných rozpočtů." Nebo: "Podpoříme novelu Ústavy a zákonů o NKÚ, která rozšíří kontrolní pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu ve vztahu k samosprávě, majetkovým účastem státu, veřejnoprávním institucím, jako jsou pojišťovny, dobrovolné svazky obcí, příspěvkové organizace územních samosprávných celků, Česká televize, Český rozhlas, veřejné vysoké školy, Česká národní banka a další." Tyto předvolební proklamace se koneckonců promítly i do koaliční smlouvy, v níž výslovně stojí "rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu tak, aby mohl kontrolovat veškeré výdaje veřejných rozpočtů při současném odstranění duplicit kontrolních systémů".

Návrh, který teď projednáváme, nenaplňuje závazek, který jste dali svým voličům. Do značné míry se sice překrývá s návrhem projednávaným Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky v jejím předchozím volebním období. Ten jsme považovali za krajní kompromisní řešení. Když ovšem říkám do značné míry, narážím na jeden velmi podstatný detail. Předložený návrh výslovně zakazuje kontrolu hospodárnosti a účelnosti nakládání s majetkem obcí, měst a krajů, tedy zakazuje něco, co nyní NKÚ u státních a evropských prostředků kontrolovat může. Navrhované omezení působnosti NKÚ pouze na kontrolu souladu se zákonem pokládám proto nejen za nedostatečné, ale odporující Limské deklaraci i slibům, které jsem v úvodu své řeči citoval. Nejedná se tedy o rozšíření, ale o omezení současných pravomocí NKÚ.

Dovolte mi toto tvrzení blíže vysvětlit. Jak jsem řekl, podle navrhovaného znění ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) a § 4 odst. 2 návrhu má NKÚ provádět kontrolu hospodaření s majetkem územních samosprávných celků a příjmů a výdajů jejich rozpočtů pouze z hlediska souladu se zákony. Tento přístup je předkladateli odůvodňován zejména odkazem na článek 101 odst. 4 Ústavy České republiky, podle kterého může stát zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, pouze vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem.

Dále pak na ustanovení Evropské charty místní samosprávy publikované pod č. 181/1999 Sb., podle nějž jakýkoli správní dozor nad činností místních společenství běžně usiluje pouze o zajištění souladu se zákonem a ústavními zásadami. K tomu je možné uvést, že audit nebo kontrola legality zahrnuje podle zavedené praxe nejvyšších kontrolních institucí soulad se všemi právními předpisy, nikoli jen se zákony.

Jako příklad možných výkladových problémů, které by vznikly při kontrole územních samosprávných celků výlučně z hlediska souladu se zákony, lze uvést kontrolu účetnictví. Kontrola účetnictví, která patří mezi tradiční kontroly vykonávané nejvyššími kontrolními institucemi, pracuje tak, že platný zákon o účetnictví výslovně odkazuje na prováděcí právní předpisy, tedy vyhlášky Ministerstva financí, a na normativní akty neprávního charakteru, jako jsou mezinárodní a české účetní standardy. Kontrola účetnictví výhradně jen podle zákona o účetnictví není prakticky realizovatelná.

Chci také zdůraznit, že kontrola NKÚ nemá v žádném ohledu povahu správního dozoru a nepředstavuje tak zásah do činnosti příslušného územního samosprávného celku. Představa, že NKÚ bude hodnotit politická rozhodnutí reprezentantů územně samosprávných celků, je neopodstatněná a mohu vložit ruku do ohně za to, že něco takového se nikdy nedělo a dít nebude.

Návrh, který máte na stole, v sobě nese i další významná rizika. Mluvím o nahrazení pojmu "právnická osoba veřejnoprávní povahy", který byl součástí již zmiňovaného návrhu z minulého funkčního období, pojmem "veřejná instituce". Podle obecných legislativních zásad musí být právní předpis terminologicky jednotný. Vzhledem k nejasnému vymezení kontrolovaných subjektů pod písmeny c), d) a e) předloženého návrhu upozorňuji, že v aplikační praxi bude docházet k interpretačnímu překrytí jednotlivých písmen. Územní samosprávný celek uvedený pod písmenem c) je veřejnou institucí ve smyslu písmene d) a právnická osoba s majetkovou účastí státu nebo samosprávy ve smyslu písmene e) může být současně i veřejnou institucí ve smyslu písmene d). Již v této fázi legislativního procesu je tedy zřejmé, že u předloženého návrhu nebyl naplněn požadavek anticipované interpretace právní normy.

Pokud jde o použití pojmu "veřejná instituce" v současných platných právních předpisech, je např. v zákoně o státní statistické službě používán pojem veřejných institucí. Rozumějí se jím organizační složky státu, územní samosprávné celky, státní a ostatní mimorozpočtové fondy, veřejné vysoké školy, zdravotní pojišťovny a ostatní organizace zařazené Českým statistickým úřadem do tohoto sektoru. Samotný pojem veřejná instituce se dále vyskytuje v zákoně o svobodném přístupu k informacím. Tento zákon uvedený pojem nedefinuje. Judikaturou je však vykládán v podstatně širším pojetí, než jaké je obsahem pojmu veřejných institucí podle zákona o státní statistické službě. Pojem veřejná instituce je používán i v poslaneckých návrzích ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti a zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, které byly rovněž předloženy vládě ke stanovisku. Vymezení pojmu veřejná instituce podle těchto sněmovních tisků, podle sněmovních tisků č. 43 a 44, a podle jeho dosavadního použití v právním řádu tedy není identické. Nemusím snad zdůrazňovat, že je nežádoucí, aby byl tento pojem pro účely různých zákonů včetně ústavních vymezen různě, a varuji před možnými dohrami, včetně těch soudních.

Jiné zákony upravující kontrolu hospodaření územních samosprávných celků jako kritéria kontroly zmiňují: dodržování povinností stanovených zvláštními právními předpisy, zejména předpisy o finančním hospodaření územních celků, o hospodaření s jejich majetkem, o účetnictví a o odměňování - cituji ze zákona 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí. Nebo: dodržování právních předpisů a opatření přijatých orgány veřejné správy v mezích těchto předpisů při hospodaření s veřejnými prostředky k zajištění stanovených úkolů těmito orgány - to byl zákon č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů.

Na možný rozpor s Ústavou, resp. s Evropskou chartou místní samosprávy, zde nebylo v průběhu schvalovacího procesu u těchto legislativních úprav poukazováno. V důvodových zprávách k nim byl naopak konstatován jejich plný soulad s ústavním pořádkem České republiky a s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána. Podle ustanovení § 4 odst. 2 věty druhé návrhu NKÚ neprověřuje, zda je majetek územního samosprávného celku nebo dobrovolného svazku obcí využíván účelně a hospodárně podle zvláštního právního předpisu. Přitom se v uvedeném případě jedná o zákonnou povinnost, která pro ÚSC vyplývá nejen ze zákonů upravujících jejich postavení - to je § 38 odst. 1 zákona 128/2000 Sb., o obcích, a stejně tak zákona o krajích, § 17 odst. 1, stejně tak jako zákona o hl. m. Praze, ale i ze zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, povinnost chovat se hospodárně, účelně nebo efektivně ukládá obcím nejen zákon o obcích, jak si předkladatelé zřejmě myslí. Cílem předkladatelů je údajně zabránit NKÚ ve vměšování se do samosprávné působnosti územních celků ve smyslu ustanovení hlavy sedmé Ústavy České republiky. Uvědomujete si, že povinnost využívat majetek účelně, hospodárně a efektivně je obcím a krajům uložena nejen zákonem o obcích, event. krajích? Co zákon o finanční kontrole? Co třeba zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů anebo zákon o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí? A koneckonců, co zákon o veřejných zakázkách? Rozumím správně vašemu návrhu, že nekontrolujeme účelnost a hospodárnost podle zákona o obcích a krajích? Nebo tím myslíte, že nekontrolujeme hospodárnost a účelnost podle všech výše jmenovaných zákonů?

Návrh, který projednáváte, znamená, že kontrolu obcí NKÚ provádět nebude. Chcete-li, aby obce a kraje stály mimo kontrolu externího auditora, pak to sdělte veřejnosti. Je to lepší řešení než tvrdit, že nový zákon dostane pod nezávislou kontrolu třetinu rozpočtu. S tou třetinou rozpočtu se totiž budeme trápit, trápit v nekonečných soudních sporech, kdy každý krok NKÚ bude předmětem žaloby.

Navrhuji vám - vraťte předložený návrh předkladatelům k dopracování a požádejte vládu, ať připraví vládní návrh novely Ústavy, který projde standardním legislativním procesem. Jedině takový postup umožní vzájemné provázání novely Ústavy a novely zákona o NKÚ. Jedině tato cesta zabrání rizikům interpretačních sporů, které skončí soudními tahanicemi, a nikoliv kvalitně provedenou kontrolou. Pro ty z vás, kteří se cítíte vázáni svým podpisem tzv. Rekonstrukce státu, mi dovolte připomenout, že na základě slibu, který jste před pár týdny složili, jste vázáni především svým vědomím a svědomím. Nehlasujte pro něco, co ve svém důsledku zakládá na řadu problémů, a raději si dejte práci připravit skutečně kvalitní předlohu, která naplní vaše sliby. Je to jen ve vašich rukou. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu. A teď s přednostním právem poprosím pana předsedu Občanské demokratické strany Petra Fialu. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, rád bych vás upozornil na některé problémy, které se pojí s tímto návrhem.

Jak už tady bylo řečeno, poslanci ANO, TOP 09 a KDU-ČSL předložili prakticky totožný návrh, který už předkládala vláda v minulém období a který, jak jsme slyšeli, nebyl přijat Senátem, dokonce bych řekl, že byl silně kritizován Senátem, a to ne z politických důvodů, ale především těmi senátory, kteří mají zkušenost s komunální a krajskou politikou. A nakonec tento návrh nebyl přijat ani Poslaneckou sněmovnou.

Připomeňme si znovu a podtrhněme si některé problémy, které nepochybně vyvstanou. Návrh zvyšuje zatížení obcí kontrolami. Podle návrhu má být nově kontrolováno Nejvyšším kontrolním úřadem hospodaření obcí, které už dnes přece prochází důkladnou kontrolou. Obce jsou kontrolovány značným množstvím orgánů, připravují audity, kontroly provádějí finanční úřady, dotace jsou kontrolovány příslušnými ministerstvy, u evropských dotací probíhají kontroly řídicími orgány, hospodaření obcí je kontrolováno i krajskými úřady. Kontrola ze strany Nejvyššího kontrolního úřadu je další z řady těchto kontrol, která velmi zatěžuje obce. Z hlediska faktického výsledku je to jenom posílení duplicity v kontrolách, nebude to mít žádný velký přínos.

Nemůže to mít, a to je druhý bod, předpokládaný preventivní efekt. A nemůže to mít preventivní efekt čistě z kvantitativního hlediska. Návrh přece nepočítá s navýšením kontrolních akcí Nejvyššího kontrolního úřadu ani s navýšením jeho rozpočtu, což je samozřejmě dobře. Zároveň však návrh počítá s rozšířením kontrolovaných osob o 6 250 municipalit, 14 krajů, blíže neurčený počet obchodních společností s majetkovou účastí samospráv atd. Když si vezmeme, že ročně provede Nejvyšší kontrolní úřad zhruba 40 kontrolních akcí a zkontroluje asi 350 subjektů, tak kdyby se Nejvyšší kontrolní úřad polovinou své kapacity zaměřil na hospodaření obcí, připadne kontrola na jednu obec zhruba jednou za 300 let. Takováto četnost kontroly prostě nemůže, v žádném případě nemůže, působit jako prevence nějakého případného nekalého hospodaření.

Další věc, která je velmi důležitá. Náklady na součinnost s kontrolory obcím nikdo nehradí. A dámy a pánové, kdo máte nějakou zkušenost se řízením instituce, víte, že kontrola, každá kontrola s sebou nese dodatečné náklady. Je nutno vyčlenit prostor pro kontroly, zaměstnanci musí spolupracovat, nemohou se tak několik dní věnovat své agendě a tuto zátěž stát obcím nerefunduje a případnou refundaci neřeší ani poslanecký návrh.

Na závěr to naprosto nejpodstatnější. Já patřím k těm poslancům, kteří nebyli v minulosti starosty, ale patřím také k těm poslancům, kteří řídili instituce. Řídil jsem jich několik a mohu vám říct, že velkým problémem je dnes duplicita kontrol a množství kontrol, které je už skoro nezvladatelné. Stejná záležitost bývá už nyní duplicitně, nekoordinovaně kontrolována různými orgány, mnohdy s odlišným výsledkem. Před jakýmkoliv rozšířením pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu musí předcházet a musí být řešeno toto množství kontrol ze strany státu jako celek, aby i ve výsledku u obcí nedocházelo k dalším duplicitám. Musíme nejprve provést důkladnou analýzu současného systému kontrol, jeho duplicitních míst a navrhnout kroky, které povedou k optimalizaci tohoto systému. Tato analýza dnes chybí. Návrhy na optimalizaci nemáme, a proto je návrh na rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu vůči samosprávám postaven na vodě a postrádá rozumné zdůvodnění. Jenom tím obce zatížíme. Tím prvním krokem, který bychom měli udělat, je provést koordinaci kontrol tak, aby si s tím obce mohly poradit, aby ve výsledku měly kontroly vůbec nějaký efekt.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fialovi. S faktickou poznámkou se přihlásil zástupce navrhovatelů pan poslanec Polčák. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já musím v této části debaty na to zareagovat, protože vzhledem k počtu přihlášených je myslím důležité, aby to nezapadlo v hromadě přihlášek.

Je třeba říci, že ODS v minulém období zde v této Sněmovně hlasovala pro přísnější verzi, než kterou dnes vy tady kritizujete, pane předsedo Fialo prostřednictvím pana místopředsedy. Kromě toho z jednoduché matematické úvahy vychází, pokud pan prezident Kala je proti tomu, aby obce byly takto kontrolovány pouze z hlediska souladu se zákony, a zároveň pan předseda Fiala je vůbec proti tomu, aby obce byly kontrolovány, tak mi z toho jednoduchou úvahou vychází, že ten návrh je správný a že jde správným směrem.

Za druhé musím říci, že ten soulad se zákony, kdy obce nebo územně samosprávné celky jsou kontrolovány pouze z hlediska souladu se zákony, tak toto bylo předmětem i té schválené novely Ústavy, kterou jsme zde schválili, a nemá pravdu pan prezident Kala, že toto ustanovení v té původní předloze nebylo. Podívejte se na § 3 původní předlohy 351. My jsme museli reagovat na námitky ze strany Senátu, protože Senát je nepřehlasovatelný, tudíž jsme kontrolu pouze u obcí snížili na tu úroveň, která je dnes obsažena v návrhu. A pojďme o tom diskutovat, ale neříkejte, že celý návrh je špatný. Já mám totiž pocit, že zde jde úplně o něco jiného - aby se ta kontrola co nejdále oddalovala a aby různé dopravní podniky a jiné firmy se státní institucí byly dále eldorádem toho, co dnes tam probíhá. Děkuji mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. A teď už tady máme další řádně přihlášené. Pardon. K faktické poznámce pan poslanec Bendl. Prosím.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Tady přece nikdo neřekl, že obce nejsou kontrolovány. Tady naopak padlo, že jsou obce kontrolovány v jedné věci několika institucemi najednou. A to, o čem se tady vede spor, to, co hrozí, je, že NKÚ kontroluje zákonnost, ale rád by kontroloval takzvanou - několikrát jsem si tu napsal - hospodárnost a účelovost. Pak žádná zastupitelstva nepotřebujeme. Pak nepotřebujeme žádné volby, žádnou demokracii. Ale padalo to tady z úst pana prezidenta NKÚ a to považuji za velmi nebezpečné. Je, přátelé, účelné a hospodárné třeba fotbalistům, sokolům, včelařům a já nevím komu pronajmout tělocvičnu třeba za 10 korun na hodinu někde? Je to hospodárné? Ale je to účelové?

Já myslím, že zákon směřuje někam, kam směřovat nemá. Jestliže by měl být někdo kontrolován, tak jak zde padlo, jednou za 300 let, pak ten systém nebude spravedlivý ke všem, ale bude se vybírat. Bude se vybírat ten, kdo bude posuzován a pak veřejně hanoben, aniž by to u soudu jakýmkoli způsobem uspělo.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další faktickou poznámkou se přihlásil pan předseda ODS pan poslanec Fiala. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Fiala: Pane předsedající, tady byly naznačeny nějaké motivy, které musím jednoznačně odmítnout. Ta moje výhrada vychází ze zkušenosti. My zavádíme stále nové a nové systémy kontrol, které nakonec k ničemu nevedou, ale vedou - nebo nemají žádný pozitivní efekt. Jediný efekt, který mají, je, že instituce mají stále větší obtíže se věnovat své činnosti, ale věnují se tomu, aby uspokojily nároky jednotlivých kontrolorů a kontrolních institucí, a to je naprosto špatné.

Mohu vám říct svoji zkušenost, což musím udělat prostřednictvím pana předsedajícího. Když jsem byl rektorem Masarykovy univerzity, tak jsem zahajoval ročně přes 40 kontrol. To máte skoro každý týden jednu kontrolu. A to znamená vyčlenit pracovníky, vyčlenit místnosti. Na ministerstvu školství měl NKÚ svoje místnosti a seděli tam neustále.

My přece musíme přemýšlet nad tím, jestli ty kontroly jsou efektivní. Přece nebudeme pokračovat v té praxi, že dáváme kontrolní pravomoci dalším a dalším orgánům, rozšiřujeme kontrolní pravomoci jednotlivých orgánů, neustále se všichni kontrolujeme a pro samou kontrolu už nejme schopni efektivně fungovat. Toto je pro obce velmi nebezpečné, protože je to mimořádně zatíží, a tak k tomu musíme přistupovat.

Znovu opakuji, obce jsou kontrolovány. Tohle není snaha, vyhnout se kontrolám. Tohle je snaha nechat obce žít a dělat to, co mají, a ne se věnovat další zbytečné kontrole.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další faktickou poznámkou pan poslanec Polčák.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Vážený pane předsedo prostřednictvím pana místopředsedy Petra Gazdíka, jenom z úcty k vám mé vystoupení teď už nebude ani dlouhé, ani příliš peprné. Ale můžete mi říci prostřednictvím pana místopředsedy, jak jste mohl být členem vlády Petra Nečase, která tuto kontrolu vztahovanou i na obce a města, navrhla a zavedla? Chtěla ji zavést? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Faktická poznámka paní poslankyně Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Nejsem tisková mluvčí našeho pana předsedy, ale myslím si, že část členů ODS se k tomu vyjádřit může. Ano. Hlasovali jsme pro tento návrh, ale nezazněly na půdě Poslanecké sněmovny argumenty, které tady dnes zazněly z úst prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu. Protože v té době, když ten návrh byl předkládán, pan prezident nebyl prezidentem a úřad byl bez prezidenta. A to, že se tady vrcholný představitel tohoto úřadu vyjadřuje tak negativním způsobem k tomuto návrhu, přece je snad nějakým mementem pro nás všechny. Ten člověk byl zvolený, má legitimitu a nemysleme si jako poslanci, že tomu, proniknout pod povrch toho, co se na NKÚ děje, že tomu prostě rozumíme víc. Nerozumíme.

Já jsem si z toho odnesla to, že se v tom návrhu mění způsob definice toho, co kontrolujme, na to, koho kontrolujeme. O ničem jiném ten návrh bohužel není. A žádnou kontrolu to neposiluje. Naopak.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni a s faktickou poznámkou pan poslanec Polčák.

 

Poslanec Stanislav Polčák: Děkuji, pane místopředsedo. Já jsem se rozhodl, že si to nenechám úplně líbit, a s každým dalším vystoupením kolegy z ODS jsem více motivován v této věci hovořit. Jinými slovy, pokud pan prezident Kala tedy navrhuje, aby byla plná kontrola nad obcemi, bez ohledu na to, co řekl Senát, a vy říkáte na druhou stranu, že nad obcemi nemá být žádná kontrola, tak to vaše vystoupení, paní kolegyně Černochová prostřednictvím pana místopředsedy, mi přijde úplně zmatečné.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: S další faktickou poznámkou pan poslanec Petr Fiala. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Fiala: Já už bych se nehlásil, ale chci odpovědět vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, panu poslanci. Já říkám totéž, co jsem říkal tehdy ve vládě Petra Nečase. A já jsem nebyl poslancem. Moje stanovisko se nemění a moje stanovisko k rozšiřování množství kontrol ze strany státu je stále stejně skeptické. Můj postoj je konzistentní. To jenom na vysvětlenou.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Fialovi. Tím bych faktickou přestřelku ukončil a dostáváme se k řádným přihláškám. Jako první v řádných přihláškách je přihlášen pan poslanec Antonín Seďa. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážený pane prezidente NKÚ, vážené kolegyně, kolegové, ono je velmi těžké tady vystupovat po panu prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu, který podle mě detailně a brilantně shrnul své připomínky k návrhu zákona, který projednáváme. Zároveň pan předkladatel má pravdu v tom, že ta původní novela, kterou jsme tady projednávali v minulém funkčním období, neprošla na základě zamítnutí Senátem.

Musím souhlasit s některými názory prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, že současný návrh omezuje kontrolu právě obcí, měst. Na druhou stranu myslím, že je nutno lépe, jednoznačněji definovat rozsah kontrolovaných osob. Protože tady opravdu zaznělo, že namísto toho, aby bylo umožněno NKÚ kontrolovat de facto skoro všechno, co se týká financí z veřejných peněz či evropských fondů, a to bez ohledu na příjemce či zřizovatele, tak je tady výčet těch institucí, které může NKÚ kontrolovat, což si myslím, že není dobře.

Dalším problémem, který návrh neřeší a na který jsem již v minulosti upozorňoval, a už to tady také zaznělo, je nutnost při posílení kompetencí na jedné straně rozšířit anebo posílit personální a finanční možnosti NKÚ. Což si ovšem vyžádá náklady ze státního rozpočtu. Prostě bez tohoto rozšíření zůstane určený cíl k posílení transparentnosti v nakládání veřejných prostředků a vlastně kontroly těchto veřejných peněz, nebo čerpání veřejných peněz či peněz z evropských fondů, pouze na papíře.

Poslední poznámka, kterou mám, je, že Svaz měst a obcí ČR poukazuje již na dnešní rozsah kontrol, ono to tady už taky zaznělo, a obává se v řadě jich duplicity, zejména také zvýšení nákladů. To sice z mého pohledu je možné, ale na druhou stranu je nutno brát rozšíření kompetencí kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu i na územní samosprávné celky za jistou prevenci pro samotné rozhodování představitelů těchto samospráv.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Seďovi. S další řádnou přihláškou je pan poslanec Stanislav Grospič. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně a kolegové, já bych jenom chtěl otočit trošku pozornost k jinému problému, který je spojený s předloženým návrhem zákona a který se týká Ústavy ČR. Chtěl bych v této souvislosti říci, že také vnímám problém rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu, který tady byl otevřen již v minulém volebním období, i tu skutečnost, že vlastně nedošlo k jeho projednání, v prvém případě v tom, že se s ním neztotožnil Senát jako druhá komora našeho Parlamentu, a v druhém případě tím, že došlo k ukončení volebního období.

Ale v této souvislosti si myslím, že asi k posílení postavení Nejvyššího kontrolního úřadu ani k průniku větší četnosti kontrol do veřejných rozpočtů nepřinese úspěch příliš cesta, která půjde extenzivním způsobem, výčtovým způsobem v ústavním pořádku ČR, a mám teď na mysli onu změnu, která je spojena se změnou Ústavy ČR, kdy je navrhováno, aby došlo k rozšíření obsahu čl. 97 odst. 1 Ústavy ČR, a sice z dikce, že NKÚ je nezávislý orgán, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plněním státního rozpočtu, na znění, kdy se konstatuje, který kontroluje, a teď tam následuje výčet pěti oprávnění. To ve svém důsledku sníží možnost potenciálně toho vlastního zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu a zúží velice pragmaticky okruh kontrolovaných subjektů i potenciální další kontrolu, která se bude týkat hospodaření právě se státním majetkem, se státními finančními prostředky, a nijak to nepřinese potenciální možnost k zvýšení kontroly i ve vztahu k veřejným institucím nebo především tedy k rozpočtu územně samosprávných celků či organizací, kde mají nějaký podíl tyto veřejné prostředky.

Z těchto důvodů si dovolím navrhnout za klub KSČM vrácení návrhu zákona předkladateli k jeho dopracování.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Grospičovi. Zaznamenal jsem návrh na vrácení k dopracování.

Další z řádně vystupujících je pan poslanec Jiří Štětina. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Štětina: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Vážený pane prezidente, vážená vládo v demisi, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v úvodu mi dovolte, abych svoji diskusi věnoval oběma tiskům, to znamená 43 a 44, protože se týkají Nejvyššího kontrolního úřadu. Také mi dovolte, abych se vyjádřil v několika větách k tomu, co si myslím o práci Nejvyššího kontrolního úřadu.

Za poslední dva roky, co jsem měl možnost se setkávat s kontrolními zprávami, jsem nezaznamenal jedinou zprávu, ve které by bylo konstatováno, že tato příslušná organizace, která je kontrolovaná, hospodařila správně. Vždycky byl větší, ale spíše hodně velký rozpor ve financování. Z tohoto důvodu se samozřejmě poslanci již v minulém volebním období snažili zvýšit kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu. Myslím si, že obavy z toho, že obce, případně i právnické či fyzické osoby budou mít zvýšenou svoji práci, protože tam přijde několik dalších kontrol, já si myslím, že to nehrozí. K čemu dneska například dochází? Že právnické osoby své podnikání přehlašují do Prahy, ačkoliv podnikají dejme tomu v Hradci Králové, tak samozřejmě jsou přihlášeni v Praze a finanční úřady se na kontroly dostanou tak jednou za 150 let. Někdo z předřečníků zde pravil, že kdyby Nejvyšší kontrolní úřad musel všechno kontrolovat, že by na jednu kontrolu došlo jednou za 300 let. Já si to nemyslím, protože jestliže bude mít Nejvyšší kontrolní úřad právo kontrolovat veškeré veřejné prostředky, čili veřejné rozpočty, jestli bude mít právo kontrolovat všechny právnické osoby, které hospodaří s finančními prostředky státu, tak samozřejmě kontrol bude naopak méně, protože si nikdo nedovolí, aby tedy hospodařil tak, jak hospodaří dodneška. Nemyslím obce, tím bych je samozřejmě urazil, ale mnoho subjektů, které například při nákupu služeb vytunelují stamiliony korun, protože je zvykem, že jakmile se ze státního či veřejného rozpočtu dostanou peníze do soukromé firmy, tak to již nemá nikdo právo kontrolovat. V tomto případě, jestliže bude mít NKÚ takovéto kompetence, tak samozřejmě si myslím, že bude již ta kontrola daleko méně prováděna. Ale jistě souhlasím s tím, že bude muset být zvýšen počet kontrolorů a pracovníků, ale skutečně se nám to vyplatí, protože jestliže se nám dneska ztrácejí desítky miliard, tak se nám to sníží třeba na 100 milionů.

A nyní k vlastnímu ústavnímu zákonu. Já se chci vyvarovat toho, abych ho nazýval zmetkem, nebo tedy paskvilem, jak někteří předkladatelé zákona vždycky kritizují toho, kdo navrhne nějaký zákon, toho jsem dalek. Ale myslím si, že novelu ústavního zákona by měla předkládat vláda, nikoliv poslanci. Myslím si, že ústavní zákon musí být stručný a jasný, že nemůže být, a teď mi dovolte, abych nahlédl do návrhu zákona, to znamená článek 97, který má a) až e) odstavce. Já si myslím, že to vyřeší skutečně jediná věta, která asi bude znít takto: a) Nejvyšší kontrolní úřad má právo kontroly všech veřejných prostředků, b) Nejvyšší kontrolní úřad má právo kontrolovat, a teď bych vám to citoval doslova: čili vykonávat kontrolu s majetkem právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územního samosprávního celku. A myslím si, že pak nemusíme nikde vypočítávat, jestli v tom má být ČEZ nebo v tom mají být Lesy České republiky, případně další desítky firem, neboť bychom to nevyjmenovali, ale bude nám všem jasné, že jestliže jdou finanční prostředky z veřejných rozpočtů, musí být kontrolovány Nejvyšším kontrolním úřadem.

Mohl bych zde pokračovat dále, ale nechci zdržovat slovutnou Sněmovnu, protože je zde přihlášeno ještě několik diskutujících, takže vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Štětinovi. Poprosím pana poslance Jana Zahradníka. Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych se chtěl ve svém příspěvku vrátit zase zpátky na začátek projednávání zákona. Je to zákon, který zavádí změnu Ústavy, tedy ústavní zákon, který má zvláštní postavení. Když se začne mluvit o změně Ústavy, tak by občané a my jako jejich zvolení představitelé měli zpozornět. Tato změna Ústavy, změna základního dokumentu naší republiky, je předkládána jednak jako poslanecká iniciativa, to za prvé, a za druhé je předkládána v mimořádné schůzi Sněmovny. Může se naskýtat podezření, že je zákon, jak už tady bylo řečeno při projednávání pořadu naší schůze, předložen jako jakási kamufláž toho zákona, který zde bývá nazýván jako Lex Babiš. Je-li tomu tak a je-li to podezření oprávněné, tak pak s podivem konstatuji, jakou asi roli v tom hrají všichni podepsaní poslanci TOP 09, kteří se pod ten zákon podepsali.

Ještě se vrátím ke svým zkušenostem z NKÚ. Pamatuji si, jak v roce 2001 přišly první kontroly z NKÚ na tehdy nově vzniklé kraje. Samozřejmě, že již tehdy Nejvyšší kontrolní úřad kontroloval určitou část hospodaření krajů, protože rozpočty krajů, jak víme, jsou z poloviny tvořeny průchozími dotacemi státních finančních prostředků. Tehdy úřad byl sice obávanou, ale respektovanou institucí pod vedením zvěčnělého Lubomíra Voleníka, kterého bych tady chtěl připomenout, prvního prezidenta NKÚ.

Já mám takové podezření, že tento navrhovaný zákon vychází z jakéhosi předpokladu, že veřejné prostředky na úrovni územních samosprávních celků jsou vynakládány jaksi a priori nesprávně a že jedině zvýšená kontrola může tento domněle špatný stav napravit. A tady bych si dovolil, jako už ve svém minulém příspěvku, říci, že si toto podezření tisíce poctivých komunálních politiků nezaslouží. Ono to dokonce jde tak daleko, že někteří z nich jsou obviňováni, souzeni, ale musím říci, že teď nedávno jeden z nich byl v plné míře osvobozen.

Pan předseda Fiala zmínil stávající úrovně kontroly. Územní samospráva, zejména obce, jsou kontrolovány krajskými úřady. Je na to již zaběhnutá metodika. Krajské úřady se snažily, aspoň v jižních Čechách to bylo zvykem, nejenom kontrolovat a hledat chyby, ale v procesu kontroly dokonce obce učit, jak správně plnit rozpočtová pravidla, jak správně hospodařit. Celkem vzato musím říct, že se nám během těch osm let podařilo obce naučit správně hospodařit.

Multiplicita kontrol. Nejenom duplicita, ale multiplicita je také velkým problémem. Případy, kdy jedna, druhá kontrola dopadnou dobře a třetí kontrola naopak zjistí tak závažné nedostatky, že na jejím základě jsou stanoveny sankce vůči územně samosprávnému celku, nejsou ničím neobvyklým.

A ještě na závěr bych chtěl říci něco k těm nákladům na kontrolní činnost. Byl tady zmiňován aspekt, že by se při stávající kapacitě na obec dostalo jednou za 300, nebo jiná teorie říká, že jednou za 150 let. Když tady pan senátor Miloš Vystrčil vysvětloval záporné stanovisko Senátu v minulé Sněmovně v minulém roce, tak zmínil číslo, že když tento zákon, tu kontrolu obcí, zavedli na Slovensku, přibylo v jejich nejvyšší kontrolní instituci 120 úředníků. Prostou úměrou vychází, že u nás by bylo potřeba 240 úředníků, o které by úřad měl svou kapacitu navýšit, aby regulérně stihl tak, jak asi je úmyslem, obce kontrolovat.

A konečně na závěr spíš taková otázka řečnická - já znám odpověď. Když tedy Nejvyšší kontrolní úřad má kontrolovat kde co, tedy včetně obcí, kdo kontroluje Nejvyšší kontrolní úřad? Ano, kontrolujeme jej my. Budeme mít kapacitu zkontrolovat jeho kontrolní činnost? Budeme schopni být tím hlídačem NKÚ, bude-li mít tak obrovský záběr své činnosti, o jaký se tady před námi uchází? Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. A poslední přihlášenou je paní poslankyně Černochová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Dobrý podvečer, dámy a pánové. Předložený návrh o změně pravomocí NKÚ chci komentovat citacemi jeho prezidenta pana Miloslava Kaly, aby zde nedošlo k případnému nedorozumění, že nechci jako starostka rozšířit pravomoci NKÚ i na sebe. Tímto oznamuji něco, čemu se říká tzv. konflikt zájmů. A věřím, že i to se stane dobrým bontonem v této Poslanecké sněmovně a že tak budou činit i ostatní kolegové v případech, kdy se bude jednat i o jiné resorty, jiné návrhy zákonů než tento.

Podle jednoho z předkladatelů dokonce tento návrh je jakousi úlitbou levicovému Senátu, který by jinak neschválil znění Ústavy. Takže já bohužel tento návrh považuji za jakýsi politický handl, nikoliv za boj o nějakou spravedlnost či transparentnost, když protikorupční boj je vzdáván předem, pouze důvodová zpráva o tom bohužel mlčí.

Doufám, že prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu nikdo v tomto sále ani nikdo z těch, kdo se na to případně budou dívat ze záznamu, nebude podezřívat, že by nechtěl šetřit a kontrolovat, že by z toho neměl radost, že by byl v nějaké kolizi zájmů. Podle jeho slov totiž jde o přesný opak toho, čím se honosí předkladatelé, tedy nikoliv o rozšíření pravomocí, ale o jejich okleštění.

Územně samosprávní celky navíc za současného stavu podléhají celé řadě kontrol. Pro příklad uvádím: Přezkoumání hospodaření. Kontroly výkonu přenesené působnosti. Finanční kontroly ze strany Ministerstva financí České republiky, ze strany finančních úřadů, ze strany jiných nadřízených orgánů. Jako v případě mojí městské části hlavního města Prahy máme naše vlastní interní auditory, které jsme si také museli na základě zákona zřídit. Takže v průměru se roční objem těchto kontrol ve větších organizacích, ve větších samosprávách pohybuje okolo 10 až 12 kontrol za rok. U menších organizací, např. příspěvkových organizací, které zřizujeme, jako jsou základní školy, mateřské školy nebo různé knihovny, centra sociálních služeb, tam se kontroly pohybují kolem tří čtyř kontrol za rok. Za této situace se zavedení nového druhu kontroly, které já aspoň vnímám, že ze své povahy naopak omezuje tuto kontrolu a komplikuje tuto kontrolu, jeví jako zcela bezúčelné. Matematika je v tomto ohledu neúprosná. Pokud NKÚ v současné době realizuje 40 kontrol do roka, pokud by zcela rezignoval na kontroly, které realizuje dnes, a kontroloval pouze obce, každá obec by byla zkontrolována jedenkrát ne za 300 let, ale za 156 let.

S ohledem na tuto skutečnost nelze ujištění z důvodové zprávy, že se novela nepromítne do navýšení rozpočtové kapitoly NKÚ, brát opravdu vážně. Náklady NKÚ by narostly podstatným způsobem. Víme, že jsme po schválení státního rozpočtu, takže by se samozřejmě prodražil i vedle přijímání nových a nových kontrolorů i chod této instituce jako takové. A já bych chtěla vědět, o kolik finančních prostředků to bude, i s ohledem na neefektivitu, kterou se vám tady snažím popsat. V tomto návrhu skutečně není cílem této novely rozšíření kontrol, ale naopak jejich omezení ve vztahu k subjektům, které této kontrole podléhají již dnes, a to mi na tom velmi vadí.

Návrh je Nejvyšším kontrolním úřadem hodnocen jako zmetek. Je považován dokonce za zneužití legislativního procesu. Máme ho i na mimořádné schůzi. A v jejich vyjádření skutečně najdete větu: To, co dělá skupina předkladatelů, je, že mění tento způsob definice toho, co kontrolujeme, na to, koho kontrolujeme.

Takže já bych velmi pěkně chtěla poprosit navrhovatele, aby zvážili to, jestli skutečně není lepší než přijímat legislativní zmetek návrh zákona přepracovat a předložit nám ho znovu a lépe. Já bych se za tento postup velmi přimlouvala. ODS je opoziční stranou, ale určitě mohu mluvit nejenom za sebe, ale i za své kolegy, že jsme připraveni se o návrhu tohoto zákona bavit. Není to o tom, že bychom nechtěli, aby se některé kontroly dělaly lépe a byly efektivnější, ale skutečně toto, co nám bylo předloženo, není tím, co bychom si od toho všichni slibovali.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Dalším přihlášeným, teď už snad opravdu posledním, je pan poslanec Blažek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Blažek: Dámy a pánové, když poslouchám tu debatu, tak mám takovou zásadní námitku, řekl bych, proti metodě uvažování mnohých z nás, naštěstí ne všech.

Při každé konstrukci každého zákona a při tvorbě každých pravidel musíme počítat s tím, že lidé nejsou andělé. Když ale poslouchám tu rozpravu tady, tak mám pocit, že mnozí z nás mají dojem, že jsme takový nějaký národ zločinců, které je neustále potřeba kontrolovat. Zastupitelů a starostů jsou nás tisíce a my pořád uvažujeme dopředu, že oni určitě něco ukradnou, že něco zatají, viz ten předchozí zákon.

Víte, tyhle úvahy jsou potřeba. Ale já bych tady rád připomněl, že v podstatě taková první racionální konstrukce nějakých právních pravidel byla tvorba americké ústavy. Tady odkazuji na krásné čtení, které se jmenuje Listy federalistů. Víte, ti Jayové, Hamiltonové a další, oni byli hluboce věřící a ty brzdy a vyvážení vytvářeli proto, že byli přesvědčeni a věřili tomu, že lidé jsou hříšní. Ale nikoliv že jsou všichni zločinci. Proto americká ústava byla vytvořena tak liberálně, jak vytvořena byla. A představme si, ono to 200 let funguje. Ty různé vlny, kdy v různých národech a státech se vzedme nějaká vlna, že je potřeba strašně moc něco kontrolovat...

Jako příklad bych dal Belgii, kde se v roce 1831 nebo 1830 vytvořil dokonce model, že tři základní moci, které ve státě existují, mají být čtyři, to znamená, že tam má být ještě moc kontrolní, a zavedli ji do své ústavy. Netrvalo dlouho a byli velmi překvapeni tím, že když tam v podstatě přijímali myšlenky Francouzské revoluce a domnívali se, že demokracie přivede kromě jiného i zmenšení státního aparátu, tak byli šokováni tím, jak strašně ten aparát narostl. A tehdy se mylně uvažovalo, že demokracie vždycky musí mít více úředníků, než je tomu ve státech jiných. Nakonec přišli na to, a u nás třeba existuje, myslím, že to vyšlo v roce 1899, knížka, kterou také doporučuji, jmenuje se Vláda v demokracii, napsal to belgický autor, a ten právě přišel na to, že neustálým zvyšováním kontroly se vůbec nezlepšilo chování lidí, ale došlo k neuvěřitelnému nárůstu státního aparátu a samozřejmě prostředků, které to Belgii stálo.

Nejsme v situaci, kdy všichni starostové, zastupitelé a vůbec občané jsou zločinci, dokonce ani ne potenciální zločinci. Kontrol u nás probíhá strašně mnoho, a když se dívám třeba před sebou na představitele hnutí ANO, vy jste vlastně, když to přetvořím do svého jazyka, vlastně vám jako by vadilo to, že některé věci - použiju slovo nefungují. A teď se ptejte, kdo vám bude postupně kandidovat do komunálních voleb, když dělat starostu již dnes není vůbec nic jednoduchého. A ti lidé teď se budou vystavovat - nejenom, že budou chodit nazí, to už chodí málem dnes, do toho nebudou schopni nic vyřídit, budou neustále kontrolováni. Opravdu je praxe taková, že se kontroluje několik věcí několikrát s různorodými závěry. Ale co je nejhorší - a to mi vadilo i na tom předchozím zákonu, který se týkal zveřejňování dokumentů: Jsme si jisti, že se nenajde policista, který například za to, že nějaký starosta nebo nějaký úředník opomene zveřejnit jakoukoli smlouvu, jakoukoli, chcete-li, fakturu nebo daňový doklad, že nebude hned dehonestován, trestně stíhán a za pět let nějaký soud řekne, že to trestný čin není?

Uvažujeme také o tom, máme provázanost trestněprávních předpisů při dnešním charakteru policie, že nebudeme ještě dále strašit všechny ty, co se chtějí ucházet o veřejné funkce, aby radši dělali to, co dělali předtím? Víte, k čemu to povede? Ti kvalitní lidé se do státní správy a samosprávy hnát nebudou, protože jim bude lépe tam, kde jsou. A to by cílem být nemělo. A já si myslím, že jedna z těch věcí, které dnes projednáváme, zákonitě povede k tomu, že ti kvalitní lidé, kteří opravdu nemají zapotřebí jenom proto, aby tam zbohatli, jít do veřejné správy, do ní prostě nepůjdou, protože jim to nebude stát za to. A to, co teď říkám, to není jenom z hlavy nějakého Pavla Blažka, ale je potřeba studovat literaturu, k jakým důsledkům vedla některá nádherná rozhodnutí těch či oněch mediálních vln.

Vzpomněl jsem si, když jsem byl kdysi, je to hrozně dávno, jako svědek na svatbě, a to je přesně ono, to, co dneska projednáváme, mnoho těchto zákonů, kdy oddávající říkal: Dnes máte nádherný krásný den, všichni slavili, a pak přijdou ty dny všední. A já vás upozorňuju, že pokud schválíme všechny tyhle záležitosti, které se na nás hrnou, jenom proto, že to vypadá moderně a krásně, tak dny všední pro ty, my to nebudeme, kterých se budou týkat, opravdu nebudou běžnými všedními dny, ale budou dny plnými kontrol, otravování a zastaví se život, protože nikdo nebude mít odvahu cokoli rozhodnout, aby nebyl kontrolován, popotahován. K tomuhle všemu to může vést.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Blažkovi. Prosím paní poslankyni Jourovou.

 

Poslankyně Věra Jourová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, zase s úctou k vašemu času jenom faktickou a velmi stručně.

Za klub ANO bych chtěla říct, že my souhlasíme s principem posílení kompetencí NKÚ a že předpokládáme, že během legislativního procesu bude prostor k tomu, abychom otevřeli otázku kontroly samospráv tak, abychom se nedotýkali jejich ústavního práva na samosprávné hospodaření s majetkem. A dále potom kontroly obchodních společností s veřejnou majetkovou účastí, tak abychom se nedotkli jejich možnosti vůbec operovat na trhu.

O tom jsem ale nechtěla mluvit, spíš jenom abych tady řekla stanovisko hnutí ANO. Chtěla bych říct, že zákon samozřejmě bude nějak napsán a nějak bude NKÚ vykonáván, resp. prováděn. A tady si myslím, že bychom si to neměli představovat jako nějaký kobercový nálet na samosprávy, ale předpokládám, že NKÚ bude provádět něco, čemu se v běžných kontrolách v Evropské unii říká riziková analýza. To znamená, že bude vybírat společnosti, obce, kraje, které budou v nějakém určitém podezření, že nenakládají s majetkem podle zákonných předpisů. Na toto jsme zvyklí od evropských kontrolních orgánů. Když k nám jdou kontrolovat evropské projekty, tak vždy velmi dobře vyhmátnou právě ty rizikové, jdou na ně a bohužel taky nacházejí svá zjištění.

Další věc, kterou asi nedostaneme do zákona, ale měla by se stát dobrou praxí, je to, čemu se říká v právním řádu, resp. v procesních předpisech českých soudů, "ne v téže věci". Ne dvakrát v téže věci. To znamená, pokud bude známo, že na tu obec v té věci už byla kontrola jiného subjektu, tak tam už tu kontrolu nevykonávat. Takže myslím, že toto bude hodně závislé na tom, jak NKÚ tuto svou kompetenci bude provádět. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. S další řádnou přihláškou pan poslanec Blažek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Blažek: Já zareaguji. Víte, ne v téže věci znamená, že se nesmí někdo dvakrát potrestat za stejný delikt. Zavedeme-li zásadu, že není možné kontrolovat dvakrát v téže věci, povede to k tomu, čemu někteří zdařilí podnikatelé říkají řízená kontrola. To znamená, objednají si kontrolu z určitého úřadu, kde někoho znají, aby vyloučili navždy do budoucna kontrolu kohokoliv jiného. Pokud jsem dobře pochopil, jak vy říkáte ne dvakrát v téže věci. Pokud jde o potrestání ne dvakrát v téže věci, to je třeba v trestních předpisech běžné a asi nemusíme o tom nějak diskutovat.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Blažkovi. S přednostním právem pan předseda Občanské demokratické strany pan poslanec Fiala. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedající, po vyslechnutí této diskuse navrhuji za Občanskou demokratickou stranu, aby byl návrh vrácen předkladateli k dopracování.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane předsedo, registruji to, je to stejný návrh, který už tu zazněl od pana poslance Grospiče. Takže je to druhý návrh.

S dalším přednostním právem pan poslanec Fiala. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych se vyjádřil za hnutí Úsvit k dnešním projednávaným bodům číslo 3 a 4, které spolu souvisí. Hnutí Úsvit nepodpoří návrh novelizace ústavního zákona o kompetencích NKÚ, protože tento návrh de facto i de iure tyto kompetence snižuje a neumožňuje kontrolu všech veřejných rozpočtů. Návrh ústavního zákona omezuje kontrolu obcí jen na soulad se zákony. NKÚ tak nebude moci kontrolovat vynakládání prostředků z hlediska hospodárnosti. Definice pravomocí NKÚ musí být taková, aby se vykonávala kontrola veškerého hospodaření s veřejnými prostředky a s majetkem právnických osob s majetkovou účastí státu nebo územního správního celku. Tento návrh zákona nepodpoříme. Chceme prosadit takové znění, které umožní skutečně širokou a důslednou kontrolu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Nevím, jestli s řádnou, nebo s faktickou, dohodněte se (k poslancům Blažkovi a Kalouskovi). Děkuji. Takže s faktickou poznámkou pan poslanec Blažek. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Blažek: Víte, ještě když vidím, jak se nám blíží stěžejní bod dnešního projednávání, tak musím říci, že je úplnou ironií a absurditou dnešního dne - scházíme se proto, abychom obešli jeden zákon, který se nazývá lustrační. A abychom to přikryli, tak navalíme spoustu povinností na starosty a zastupitele. To byl krásný den!

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane poslanče. Poprosím pana poslance Kalouska. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, dovoluji si požádat o přestávku na jednání poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové v délce jedné hodiny a 42 minut. (Oživení v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji a přerušuji naše jednání do 19.01 hodin. Tím pádem pro dnešní den toto jednání končím a naše jednání bude pokračovat zítra v 9 hodin ráno. Takže přerušuji jednání Sněmovny do zítřka do 9 hodin ráno. Děkuji.

 

(Jednání skončilo v 17.19 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.