(14.30 hodin)
(pokračuje Stanjura)
Vzhledem k omezenému času, který měla i opozice k dispozici - a my na rozdíl od jiných si to čteme sami, neříkáme, že to číst nebudeme, že na to máme lidi -, tak jsme připravili, náš klub společně, čtyři pozměňující návrhy, o kterých si myslíme, že by mohly najít podporu napříč Poslaneckou sněmovnou a napříč politickým spektrem.
Nejprve formalita. Je to sněmovní dokument číslo 151. A já zkusím jenom krátký komentář a mí kolegové, kteří jednotlivé oblasti připravovali, pak v diskusi poskytnou podrobnější vysvětlení a zdůvodnění a požádáme společně o podporu těchto návrhů.
V zásadě ty čtyři věci můžu nazvat výdaje pro vědu a výzkum, platy učitelů, peníze na opravy silnic a peníze do sociální oblasti pro sociální služby a aktivní politiku zaměstnanosti.
Navrhujeme posílit celkové výdaje pro vědu a výzkum tak, aby částka odpovídala částce, o které rozhodla a kterou navrhla minulá vláda. Je to zhruba 1,3 mld. ve třech položkách pro účelové dotace Ministerstva školství, pro Grantovou agenturu a Technologickou agenturu.
Za druhé, navrhujeme navýšit položku platy učitelů o 1,5 mld., zejména z toho důvodu, že se zvyšuje výkon pedagogů, protože přichází zejména do základních škol více dětí než v minulých letech.
Za třetí, navrhujeme zvýšit dotaci z národních zdrojů do Státního fondu dopravní infrastruktury o 2 mld. Každý z nás, kdo jezdí někdy po silnici 1. třídy, protože jsou regiony, kde nejsou žádné dálnice, nebo omezený počet kilometrů dálnice, ví, v jakém stavu jsou silnice 1. třídy, a to jsou silnice, které patří státu. Dvě miliardy je požadavek na samé dolní hranici toho, co silnice potřebují.
Poslední je podpora sociálních služeb, aktivní politiky zaměstnanosti a podpora zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají lidi se zdravotním postižením. U sociálních služeb navrhujeme zvýšit částku o necelou miliardu na 7,2 mld. korun.
U aktivní politiky zaměstnanosti - to je takové kouzelné. Ještě jsme nestačili úplně detailně analyzovat koaliční smlouvu, nicméně píše se tam: zvýšíme prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti. My s tím souhlasíme. Vládní návrh který máte před sebou, snižuje proti roku 2013 částku na aktivní politiku zaměstnanosti. Věříme, že ten návrh pak podpoříte, protože ho zvyšujeme, tak aby bylo více peněz na rekvalifikaci a veřejně prospěšné práce.
A třetí položka v této oblasti je, že zvyšujeme podporu zaměstnavatelům, pro ty zaměstnavatele, kteří zaměstnají lidi se zdravotním postižením či znevýhodněním, a vlastně na úroveň z roku 2013. Tam ten škrt nepovažujeme za správný.
Výdaje v oblasti Ministerstva práce a sociálních věcí navrhujeme přesunout v rámci kapitoly, ostatní bereme z vládní rozpočtové rezervy. Technicky navrhuji, aby se o tom hlasovalo až poté, co se bude hlasovat o návrhu rozpočtového výboru, protože ten přesouvá 5 mld. do vládní rozpočtové rezervy, tak aby dopředu nebylo rozhodnuto, že o tom nelze hlasovat, protože bychom se dostali na 0,3 % výdajů.
Nepochybuji, že minimálně 1,5 mld. za výdaje, které se ustavily loni, podpoří celá Poslanecká sněmovna, a nepochybuji, že většina poslanců podpoří i druhou část návrhu rozpočtového výboru.
A ještě jedna věc. Už jsem to říkal v prvém čtení. Máme na stole návrh zákona z dílny paní poslankyně Jourové, který říká, že mezi druhým a třetím čtením bude minimálně deset dnů. Jsem zvědav na dnešní hlasování o zkrácení lhůty na 48 hodin, jak to dopadne.
Současně je v tom návrhu zákaz přílepků. Podle mě se nám to už docela dařilo. Je to docela iluzorní, zákonem říct, že nesmí být přílepky, když pak je vždycky pře o to, co přílepek je a co přílepek není. Nicméně nic proti tomu.
Rozpočtový výbor propašoval přílepek do tohoto návrhu zákona. Představte si, my máme 19. prosince letošního roku v zákonu o státním rozpočtu na rok 2014 hlasovat o změně zákona, který se jmenoval státní rozpočet na rok 2013. Není to nic jiného než přílepek. Zase jsem zvědavý na to, jak se kdo k tomu hlasování postaví a jak nás pak bude přesvědčovat o tom, že jejich návrh poslanecký je velmi dobře a měli bychom to podpořit všichni.
Ještě jednou chci ukázat zhuštěnou verzi rozpočtu ČR, kterou máme k dispozici od 27. listopadu. Ve výborech to měli, myslím, tři dny. Děkuji za pozornost. (Potlesk v pravé části sálu.)
Předseda PSP Jan Hamáček: To byl pan předseda klubu ODS. Jenom aby bylo úplně jasno, vy jste mluvil o zkracování lhůt na 48 hodin. Paragraf 106 - Třetí čtení návrhu zákona o státním rozpočtu v prvním odstavci se jasně říká: Třetí čtení návrhu zákona o státním rozpočtu lze zahájit nejdříve 48 hodin po skončení čtení druhého, tudíž hlasovat nemusíme, obsahuje to přímo jednací řád.
Prosím, pan předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dobrý den, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové.
Téma státního rozpočtu samozřejmě nabízí poměrně široké možnosti k diskusím, nicméně budeme-li disciplinovaní, budeme se držet témat prvního, druhého, třetího čtení, to znamená, v rámci prvního čtení diskutujeme makroekonomické prostředí a základní parametry, které pak se již nemohou měnit, v rámci druhého čtení diskutujeme priority, v rámci třetího čtení hlasujeme o jednotlivých pozměňujících návrzích, které byly předloženy v rámci druhého čtení, pokud jsme chtěli pozměnit priority. Chci vás tedy uklidnit, že se budu držet opravdu důsledně pouze toho tématu druhého čtení.
Myslím si, že odbornou diskusi, protože odborná diskuse, to je druhé čtení, tu odbornou diskusi naprosto bezprecedentně předznamenaly a definovaly dva výroky jednoho mého vzácného kolegy z jiné parlamentní frakce.
První výrok, dovolíte-li mi drobnou parafrázi, zní: "Chci být ministr financí, tak mě ani nenapadne, abych rozpočet četl, má to 900 stran, proč bych to četl." Myslím si, že to je výrok, který dostatečně jasně definuje, jak odpovědně a s jakou odbornou péčí chceme jako ti, kteří za to vrcholně odpovídají svým voličům, přistupovat k této předloze, jak ji chceme projednávat, jak ji chceme schvalovat.
Druhý výrok by možná nejvíc ze všech potěšil buď nedaleko pohřbeného Franze Kafku, anebo Cimrmanovo divadlo, a ten zněl celou první diskusí, a ten zní: "My chceme šetřit. My jsme slíbili svým voličům, že budeme šetřit, a proto schválíme vyšší výdaje." Přiznám se, že to jsem nikdy nepochopil. Doufal jsem, že během druhého čtení zjistím, jak se dají na jednu stranu schválit o 24 mld. vyšší než nezbytné výdaje a současně věrohodně tvrdit, že budu šetřit. Říkal jsem si, teď mě překvapí, schválili o 24 mld. vyšší výdaje, ale v druhém čtení někde ušetří 34, 42, 57.
Byl jsem konfrontován s pozměňujícím návrhem, nad kterým nejenom starý rutinér se směje, ale myslím si, že i elév. Že vůči výdajům přefouknutým o 24 mld. je navrženo, že 5 - 24 a 5 jsou jiná čísla, 5 je mnohem méně než 24, - že 5 mld. bude staženo plošným tupým škrtem - na termín tupé škrty jsem zvyklý, slýchával jsem to nejenom z opozice, ale i od svého premiéra, bývalého předsedy ODS - bude staženo, ale že to nebude ušetřeno. Že to bude převedeno do vládní rozpočtové rezervy. To znamená, to není žádná úspora. Pokud by takový pozměňující návrh, který by rozpočtový výbor přijal a předložil Poslanecké sněmovně, byl skutečně přijat - já pevně doufám -, že ne, tak Poslanecká sněmovna neříká: My těchto 5 mld. chceme ušetřit. Poslanecká sněmovna říká: My těchto 5 mld. chceme dát vládě jako bianco šek, protože o nich už nikdy nechceme slyšet. My o nich už nikdy, jako ten suverén, který má rozhodovat o každé koruně, my o nich už rozhodovat nechceme. Neboť vládní rozpočtová rezerva je částka, o které vláda může rozhodovat, aniž by do toho Poslanecké sněmovně cokoliv bylo.***