(18.00 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Je to suma, jejíž hlavní chyba je v tom, že regulační poplatek je aplikován plošně, vyrovnaně. O tom bychom měli hovořit. Protože to, že být má, je naprosto jasné. Cena stravy v nemocnici se pohybuje standardně mezi 80 a 120 korunami - jenom stravy. Nemluvím o tom, že u pacienta musíte topit, musíte svítit, musíte mu převlékat postel. Režijní náklady velké nemocnice, režijní náklady nesouvisející s léčbou, odhaduji od 500 do 800 korun. V tom případě ta stokoruna je skutečně částka velmi směšná.
Diskuse o tom, jestli děti do 18 let ano, nebo ne. Můžeme diskutovat dlouho. Ale na druhou stranu víme, pro paní poslankyni Markovou, že děti stůňou a čerpají péči do jednoho roku věku, pak čerpají minimálně péče, to minimální čerpání péče trvá asi do 15, 16 let, pak se malinko zvyšuje, a stále je to nepodstatné. Průměrná hospitalizační doba dětí v naší republice jsou dva dny, tj. 200 korun.
To, o čem bychom měli hovořit, je právě ta specificita jednotlivých věcí. Zařízení dlouhodobé péče, hospice a všechno to, co je hrazeno, v okamžiku, kdy nebudou mít tuto platbu, přestávají fungovat. Žádnou jinou platbu de facto nemají, z pojišťovny nedostávají prakticky vůbec nic. Když konečně začaly trošku fungovat, když konečně můžete žít v klidu, že až budete staří a budete ležet někde v té nemocnici dlouhodobé péče, dostanete najíst, tak my teď řešíme problém, že to snížíme. Pro ně, když se podíváte na ta čísla, i to snížení na 60 korun znamená, že budou muset svůj provoz zásadním způsobem znekvalitnit. Každá koruna, která uteče do stravy, každá koruna, kterou budeme vyrovnávat, to, že nemáme odvahu říct, že poplatky mají svůj regulační charakter, že poplatky za stravu, za čerpání těch vedlejších nákladů jsou regulérní, tak si musíme uvědomit, že každá takováto koruna znamená, že budeme muset ve zdravotnických zařízeních zhoršit léčebnou péči. Ta úměra je jednoduchá - nahoru, dolů.
Co uděláme, já nevím. Ale v každém případě považuji za nutné, i když se o tom hovořilo již dlouho, jak říkal kolega Heger, aby se ten materiál znovu podrobně probral, abychom se na něj podívali i z těch aspektů, jak to funguje. A já znovu říkám, že to má významný regulační efekt. Velmi specificky významný efekt to má dokonce i u těch dětských pacientů, protože lidé ze sociálně slabých skupin mají tendenci dítě tam nechávat, lidé ze skupin sociálně silných naopak mají tendenci je tam nenechávat, protože se chtějí o ně starat sami. A všechny tyto aspekty musíme probírat. Ale proboha, konečně z toho pohledu, jak to funguje v tom zdravotnictví, ne z toho pohledu, že pro mě jsou tyto věty politicky velmi úspěšné a populární a že mě voliči přidají dva nebo tři hlasy.
Zdravotnictví je těžká věc. Ve zdravotnictví neexistuje náhradní ukájení. Každý chce jen to nejlepší. Když nemáte peníze na housku, spokojíte se s chlebem. Ve zdravotnictví to tak není. Každý chce jen a jen to nejdražší. A my si musíme uvědomit, že chceme-li udržet kvalitní medicínskou péči, musíme taky v některých chvílích jako politici být nepopulární. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Janulík.
Poslanec Miloslav Janulík: Dobrý den, vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já jsem myslel, že snad nebudu muset k tomuto tématu už nikdy hovořit. Já vám jenom chci říct z dennodenní praxe, že poplatky jsou možná téma pro vás, rozhodně nejsou tématem pro moje pacientky ani pro nikoho z okolí. Takže to, co tady bylo řečeno za těch několik let na téma poplatky, je prosím vás už úplně mimo mísu. Dneska pacienti vůbec poplatky neřeší.
Když se poplatky zaváděly, hovořilo se o tom, že se to zkusí, uvidí se, jaký to bude mít regulační efekt. Regulační efekt to jednoznačně mělo a ještě má. Ale teď by spíš se debata měla vést o tom, jestli by se poplatky neměly spíš v těch ambulancích zvyšovat. O tom, že v nemocnicích to je naprosto nezastupitelné. A dneska už si bez toho neumíme nemocnice představit. Vy vůbec nevíte, co to znamená, když se řídí to zařízení a teď vám někdo najednou šmahem vezme několik milionů nebo set tisíc měsíčně. My nemáme možnost zvyšovat své tržby nějakým umělým způsobem. My prostě jsme na tom do značné míry závislí, a vy si tady honíte politický kapitál na něčem, co už je dávno mimo mísu. To jenom dokazuje tu vaši odtrženost od života.
Děkuji. Na shledanou. (Šum v sále, ozývá se smích i potlesk několika poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji panu poslanci. S další s faktickou je pan poslanec Opálka.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, hovoří se tu o kvalitě a o nedostatku peněz. Ale ten nedostatek peněz do zdravotnictví, a ono to tu bylo řečeno, zajišťovala postupně předchozí vláda zvýšením DPH... Kolik vyvedla peněz ze zdravotnictví? Zmrazením příspěvků, které dává na pacienta ze státního rozpočtu. Vytunelovala rezervy ze zdravotních pojišťoven - VZP dneska je na dně. Tak o jaké kvalitě tu hovoříte? Vždyť jste jenom vyrovnávali vaše výpadky tím, že občané měli něco připlatit.
Jestli ve zdravotnictví peníze chybí, a Ústava říká o veřejném zdravotním pojištění, tak jsme měli diskutovat o tom, jestli nezvednout o půl procenta zdravotní pojištění. Ale proč vymýšlet nějakou administrativu?
Ano, jiný pohled je asi v metropoli. Tady jsou zcela jiní pacienti. Ale běžte dál od Prahy. Čím dál od Prahy, tím složitější. Administrativa pro lékaře - problém. A ti by se určitě obešli bez těchto peněz, kdyby věděli, že jim potečou peníze tak, jak správně mají. Děkuji. (Potlesk z levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: S faktickou poznámkou pan poslanec Laudát.
Poslanec František Laudát: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nevím, jestli to bude faktická poznámka, ta má být vždycky k procedurám a hovoření. Nicméně pár faktů.
Já bych byl velice rád, abychom obdobné časy věnovali těm podstatným věcem. Ti, co tady začali toto téma, začali brnkat na nejcitlivější strunu, tzn. na stav pacientů nebo lidí, kteří se ocitnou v nějakých problémech se zdravím, jsou titíž, tytéž strany, které bez mrknutí oka tady prohnaly novelu např. o obnovitelných zdrojích, jejímž výsledkem je, že ne 5 mld. se dostává z lidí, ale že ročně se ždímá 44 až 45 mld., jako letos je předpoklad, z toho 30 mld. z kapes těch lidí. A tam se neptáte, co elektřina, další zdroje, teplo, jestli jsou chudí, bohatí. Jestli jsou zdraví, nebo nemocní, berou to šmahem. Já bych byl strašně rád, abyste obdobně brnkali na tuhle tu citlivou strunu i v těchto případech, protože to jsou ta plošně nejvíc antisociální opatření.
Ke zmínce o zdravotním pojištění a násobku neplacení zdravotního pojištění. Víte, s tím zákonem, já jsem tady nebyl, ale pokud vím, prvně přišel ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Bylo to podloženo analýzami a výpočty, podle kterých když budeme hodně zdaňovat vysokopříjmové skupiny, a padalo to tady opakovaně, tak ony odcházejí dávat daně jinam, protože dneska už nežijeme v izolované zemi.
A pak jenom technickou poznámku. Začínám být trochu zmaten, že tady padlo veto tří stran a ze dvou už od jejich zástupců zazněl zcela opačný názor, který je naprosto konformní s mými názory. Je zvláštní, že ti, co tady povídají už několik období, s tím mají zásadní problém. Ti, kteří přicházejí z praxe, říkají, že je to úplně jinak.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Další s faktickou je přihlášen pan poslanec Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Na téma, kdo sebral ty peníze ze systému, protože o tom tady také byla řeč, padlo mnoho různých slov. Já jenom připomenu, že klub KSČM, dokud nebudou zrušeny nemravné stropy odvodů pro nejbohatší, dokud nebude upravena daň z přidané hodnoty, která sama o sobě sebrala ze systému miliardy a miliardy, dokud nebude pravidelně valorizován příspěvek státu na státní pojištěnce a dokud nebude učiněna řada dalších opatření např. v lékové politice a v dalších politikách, to jsou ty díry, kterými z toho Titaniku vytékají ty miliardy, a také dokud na jedné straně budeme chtít jakoby obírat pacienty... ***