(17.40 hodin)
(pokračuje Marková)
Po zavedení Janotova balíčku potom se to snížilo zhruba na 4 miliardy ročně. Dalším krokem k vytvoření nedostatku finančních prostředků v systému bylo zmrazení plateb za tzv. státní pojištěnce. K tomu bylo přidáno potom zvýšení DPH, které pro zdravotnictví znamená ročně minus 6 miliard korun, a nemluvím o tom, že nebyla vlastně nikdy kompenzována inflace. Takže tím pádem byl vytvořen skutečně problém s tím, že v systému solidárního veřejného zdravotního pojištění chybějí finanční prostředky.
Ještě připomenu jednu skutečnost, která je velmi důležitá, že ročně se za zdravotnické poplatky vybere kolem 5 miliard korun, z toho ovšem za hospitalizaci - to je to o čem teď mluvíme - to jsou vlastně jenom, v uvozovkách, 2,1 miliardy korun. Porovnejte si prosím toto číslo - 5 miliard - s číslem, kolik se ročně vydává na zdravotnictví - 292 miliardy.
Je jasné, že je nutné zdravotnické poplatky zrušit, protože jsou nesystémové. Poplatky jsou příjmem těch, kteří je vybírají. Zákon explicitně neříká, k čemu mají tyto poplatky sloužit. K čemu mají být použity. Dále tyto poplatky považujeme za neregulační. Například už dnes je jasné, že snížení počtu návštěv u lékaře a na pohotovostech je provázeno nárůstem čerpání dražší péče záchranné služby. Navíc to není pacient, který určuje, zda bude hospitalizován a na jak dlouho. Neznám žádného pacienta, který by si při pohledu na nějakou hezkou nemocnici řekl, tady je hezky, tady si čtrnáct dní poležím. A dále vlastně ani neurčuje to, jaký lék mu bude případně předepisován. To znamená, že základním přístupem k těm tzv. regulačním poplatkům by mělo být to, že bychom je měli zrušit a vrátit ty vytunelované finance z veřejného zdravotního pojištění zpátky do zdravotního pojištění.
V současné době se ovšem díky už výše popsaným asociálním a nekompetentním zásahům bývalých pravicových vlád nacházejí nemocnice, lázeňská péče a následná péče často v zoufalé situaci. Podle Asociace českých a moravských nemocnic je jedna třetina nemocnic před krachem a jedna třetina ve vážných ekonomických problémech. Hrozí tedy reálně omezování potřebné zdravotní péče pro pacienty, zhoršují se podmínky pro zdravotníky - pro lékaře, pro zdravotní sestry, pro jiné zdravotnické pracovníky, kteří pracují ve zdravotnictví. A především se zvyšují nároky na zřizovatele nemocnic, kteří musí dofinancovávat svá zdravotnická zařízení, protože jsou ze zákona odpovědní za poskytování zdravotní péče na území svého kraje. Je to tedy zátěž pro krajské rozpočty. Všechny ty kroky, o kterých jsme mluvili, které způsobily vytunelování, skutečně vytunelování, toho systému veřejného zdravotního pojištění.
Co je tedy nutné? Je nutné zrušit - kromě toho, že zrušíme poplatky, tak musíme nějakým způsobem tedy ty finance vrátit. Takže trvale zrušit stropy na odvody pojistného, nejenom dočasně, jak tomu teď je. Jinak připomínám, že KSČM opakovaně návrh na zrušení stropů překládala v minulých volebních obdobích. Je nutné nejenom navýšit dostatečně platby za státní pojištěnce, protože ty byly dlouhodobě zmrazeny, ale musíme je také pravidelně valorizovat, protože jsou to právě státní pojištěnci, kteří čerpají velkou část zdravotní péče, a ne vlastní vinou, nejvíce péče čerpají děti do šesti let a lidé nad 60 let, a jsou to lidé, kteří za svůj zdravotní stav samozřejmě nesou odpovědnost pouze částečnou.
A samozřejmě, a to je velmi důležité, je nutné snížit DPH. Každé snížení sazby DPH o 1 % znamená plus 5 miliard korun do zdravotnictví. A jenom u léků - jenom u léků - je to půl miliardy ročně.
Takže v tomto případě je tedy přístup KSČM takový, že v rámci projednávání tohoto návrhu zákona budeme dávat i návrh na úplné zrušení zdravotnických poplatků. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z levé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji paní poslankyni. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Hovorka.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo, vážená paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a vážení kolegové, vážený pane ministře, já si dovoluji za klub KDU-ČSL vyjádřit lítost nad tím, že tento návrh zákona, jehož projednávání podle § 90 bylo zavetováno, vlastně neumožní rozumné vyhovění požadavkům Ústavního soudu, kterým podle mého názoru tento zákon byl, protože jedná se o celkem rozumný návrh, který snižuje poplatek na 60 korun a ruší poplatky za hospitalizaci dětí.
Když to vezmeme historicky - tento poplatek sice téměř nic nereguloval, ale byl to řekl bych nejvíce přijímaný poplatek, nebo nejlépe chápaný poplatek u lidí, kteří museli být hospitalizováni v nemocnici. Přitom výše tohoto poplatku, tak jak byla nastavena, tak v podstatě ani jeho výše nedosahovala výše úhrady zhruba jednodenní jednodenní stravy, celodenní stravy, pacienta. Faktem je, že když teď nedojde ke zkrácenému režimu projednání tohoto zákona, tak v podstatě poplatky se nebudou vybírat vůbec. Znamená to samozřejmě ulehčení pro pacienty, ale ztrátu pro zdravotnická zařízení ve výši minimálně 2 miliardy korun a tato ztráta se musí nějakým způsobem nahradit. A pokud nedojde k navýšení plateb za státní pojištěnce nebo jiným způsobem, tak pro řadu nemocnic, zejména menších, to bude vážný problém, se kterým se budou muset vyrovnat.
Tolik chci říct, že si myslím, že ten krok, kterým došlo k zavetování projednávání podle § 90, není příliš rozumný. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Prosím pana poslance Hegera. Jenom vysvětlení panu poslanci Svobodovi - písemná přihláška má přednost před přihlášením z pléna.
Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já si dovolím konstatovat, že regulační poplatky, nebo takzvané regulační poplatky podle zákona o veřejném zdravotním pojištění, tady zabraly obrovské množství času, pokud jde o diskuze o nich, a já bych nerad ten čas z minulého období vyčerpaný dál přetahoval do tohoto období velmi extenzivně. Řeknu tedy jenom pár základních věcí.
Já uznávám legitimitu té diskuze, uznávám názor, který tu prezentovala paní poslankyně Marková, ale musím konstatovat, že ten názor je přednášen velmi emotivně a je podložen argumentací, která se snaží říct, že poplatky jsou nelegitimní, nelidské a protiústavní. Není to pravda. Ústavní soud opravdu poplatky nikdy nezrušil, přestože můžete říkat, že šlo o jeden hlas, ale prostě Ústavní soud ty poplatky omezil v té výši, v které byly stanoveny. ***