(17.00 hodin)
Poslanec Zbyněk Stanjura: Chci říct, že ministr vnitra v demisi si nedá pokoj, pořád to zkouší s tou devadesátkou, odstavcem 2. Takže já podle § 3 jménem dvou klubů vznáším námitku proti tomuto postupu.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobrá, tedy budeme... Ještě pan poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Já bych rád panu ministrovi objasnil, co některé z nás uráží nebo neuráží. Nás ani, pane ministře, neuráží tak to, co navrhujete, jako to, kdo nám to navrhuje. Prostě člověk, který nedostal důvěru od nikoho, který byl nelegitimně jmenován, který nezískal důvěru ani od Poslanecké sněmovny, ani od veřejnosti, člověk, který svým nekompetentním rozhodnutím zdevastoval českou policii a pokřivil právní stát, když nám cokoli navrhuje, tak tomu prostě a priori nevěříme a a priori tomu nemůžeme věřit, protože pochopte - jste nedůvěryhodná osoba.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Nyní poprosím předsedu výboru pro bezpečnost poslance Romana Váňu, aby navrhl zpravodaje pro prvé čtení.
Poslanec Roman Váňa: Vážená paní předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, za výbor pro bezpečnost navrhuji zpravodajem tisku číslo 30 pana poslance Václava Klučku.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Prosím tedy, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Václav Klučka. (Námitky v sále.) Omlouvám se, beru zpět.
Pojďme tedy zahájit hlasování o navrženém zpravodaji.
Zahajuji tímto hlasování. Kdo je pro, zvedněte ruku. Proti? Tím hlasování končím.
V hlasování číslo 43 bylo přihlášeno 177 poslanců, pro 136. Návrh byl přijat.
Teď tedy prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení poslanec Václav Klučka.
Poslanec Václav Klučka: Vážená paní místopředsedkyně, členové vlády, byl jsem upozorněn na to, abych nebyl moc dlouhý. Já tedy nebudu moc dlouhý, protože předpokládám, že dlouhá bude rozprava ve výborech, která bude k tomuto zákonu, ale přesto mi dovolte jedno konstatování, které zrovna příjemné není, a to že navrhovaná úprava navrhuje změny související s nutností implementace směrnice 2011/98/EU. Prosím 2011! Ne 2012, ne 2013. A rovněž zajišťuje soulad právní úpravy s hlavou III schengenského hraničního kodexu. Nečinnost tedy bude znamenat zejména nesplnění povinnosti implementace této směrnice 2011 do českého právního řádu a současně hrozbu pokračování řízení proti České republice pro porušení povinnosti podle čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie, neboť Evropská komise už upozorněním zahájila v lednu 2013 řízení proti České republice pro porušení povinnosti podle čl. 258 Smlouvy o fungování Evropské unie. Nebude-li tedy tvrzený rozpor s právem Evropské unie urychleně odstraněn, bude řízení pokračovat u Soudního dvora Evropské unie.
To jenom k dokumentaci toho, v jakém se nacházíme stavu, jaká je doba před námi. Protože já očekávám velmi intenzivní diskusi především nestátního sektoru, neziskových organizací, týkající se práv cizinců při zaměstnávání v České republice, tak se docela těším na toto projednávání. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, pane poslanče. Otevírám tímto obecnou rozpravu, do které se přihlásila paní Soňa Marková, poslankyně.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážená vládo, vážená paní předsedající, kolegové, kolegyně, máme před sebou jednu z největších novel cizineckého práva za poslední tři roky, to je od novely č. 427/2010 Sb., kterou byly převedeny rozhodovací kompetence ze Služby cizinecké policie na Ministerstvo vnitra České republiky. Už proto není vhodné, aby takto významný zákon nebyl projednán Poslaneckou sněmovnou ve standardní proceduře a aby byl schválen hned v prvním čtení.
Tato novela má implementovat směrnici Evropského parlamentu a Rady o jednotném postupu při vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě. Jak vyplývá již z názvu této směrnice, upravuje dvě základní oblasti, totiž způsob, jakým bude toto jednotné povolení pro pobyt a práci vydávat, přičemž smyslem směrnice bylo celý proces zjednodušit či zmírnit byrokracii, a za druhé práva, která musí být držitelům tohoto jednotného povolení přiznána.
První oblast navrhuje Ministerstvo vnitra České republiky řešit vydáváním tzv. zaměstnaneckých karet, a to za podmínek, o kterých je nutné diskutovat. Jedná se totiž o zcela nové nastavení systému pracovní migrace cizinců do České republiky. Současně se jedná o další rozšíření moci úředníků Ministerstva vnitra České republiky, kteří nově budou rozhodovat nejen o pobytových věcech, nýbrž také o tom, jakou konkrétní práci budou cizinci smět v podnicích vykonávat, což může znamenat další významnou administrativní zátěž.
Pokud jde o implementaci práv, která směrnice cizincům přiznává, je podle názoru některých vládní návrh v přímém rozporu se směrnicí, a to s čl. 12 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. b) směrnice. Vládní návrh však cizincům v případě ztráty zaměstnání nepřiznává právo vstoupit do evidence uchazečů o zaměstnání a pobírat podporu v nezaměstnanosti a právo být účastníky veřejného zdravotního pojištění. Skutečnost, že vládní návrh je v rozporu se směrnicí, marně vládě připomínali i veřejný ochránce práv a zmocněnkyně pro lidská práva. Rozpor se směrnicí vyplývá i z odborného posudku z katedry pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Vládní návrh je i v rozporu s elementární spravedlností. Ačkoli totiž cizinci stejně jako ostatní zaměstnanci odvádějí příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění, v případě ztráty zaměstnání z těchto systémů nemohou čerpat. Tato situace je nespravedlivá vůči všem pracujícím cizincům, ovšem obzvláště skandální je v případě cizinek, které otěhotní, a z tohoto důvodu jim zaměstnavatel neprodlouží pracovní smlouvu. Tyto cizinky si pak musejí porod a související poporodní a novorozeneckou péči platit samy.
Je pravdou, že lhůta k implementaci směrnice končí již 25. 12. 2013, ale stihnout implementaci nesmí být na újmu kvality tohoto návrhu zákona. Při projednávání zákona je třeba a je vhodné vyřešit problém komerčního zdravotního pojištění cizinců jako celku, nikoli tedy pouze ve vztahu k pracovním migrantům a jejich rodinným příslušníkům, jak to požaduje směrnice. Jak dlouhodobě upozorňuje odborná veřejnost, veřejný ochránce práv i Rada vlády pro lidská práva, naposled v doporučení z října 2013, jediným systémovým řešením tohoto problému je začlenění cizinců s dlouhodobým pobytem do veřejného zdravotního pojištění, k čemuž však úředníci Ministerstva vnitra České republiky a Ministerstva zdravotnictví České republiky nejsou z řady důvodů ochotni přistoupit. Problém přitom trvá více než dvacet let a nejpozději od roku 2007 je začlenění cizinců do veřejného zdravotního pojištění na stole při všech jednáních o cizineckém právu. Z odkládání řešení přitom profitují pouze komerční pojišťovny a ostatní obchodníci se zdravotními pojistkami, zatímco naopak tratí veřejné rozpočty a zdravotnická zařízení.
Děkuji za pozornost. ***