(15.00 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Za druhé. Myslím, že argument, že je před volbami, je sice vážný, na druhou stranu bychom měli diskutovat věcně o jednotlivých řešeních a ujasnit si profil opatření, který je průchozí touto Sněmovnou, abychom skutečně něco na tomto poli dokázali udělat.
Já bych rád, aby do tohoto komplexu opatření - a teď nechám stranou ta, která budou nepochybně skloňována ještě zprava i zleva, například institut korunního svědka a podobně - aby do toho přibyl ještě jeden institut, a to je institut majetkových přiznání. Troufnu si říct, že tam přímá souvislost s korupcí, s obohacováním nekalým způsobem je. A tento institut, snad mě nebudete podezírat, že jsme si ho vymysleli teď před volbami, tento institut byl v této Sněmovně navrhován už mnohokrát. Několikrát byl dokonce na prahu schválení. Proto si myslíme, že i dnes je tady místo ho připomenout. Uvedu to obecně a pak, dostaneme-li se k podrobné rozpravě, tak bych avizoval materiál, který, jak předpokládám, již byl rozdán do vašich lavic jako pozměňovací návrh k tomuto tisku.
Tedy obecně. Za prvé. Majetky, které dnes už v České republice jsou v držbě konkrétních osob, samozřejmě vznikaly v nějakém vývoji a po roce 1989 došlo k značnému pohybu majetků, odhadem dva a půl až tři biliony korun. Zajímavé je, že politická pravice se po toto období zuby nehty brání zavedení tohoto institutu, tedy majetkového přiznání. Rovněž tak pokus vlády, která vznikla v roce 1998, provést akci čisté ruce skončil v podstatě nulou, neb se argumentovalo důkazní nouzí. Z toho vznikla u občanů jistá pachuť, že v této republice zdomácněl stav, kdy nabyté majetky nejsou hodny příliš důvěry. A myslím si, že každé opatření, které tuto důvěru zvýší a oddělí majetky nekalé od majetků nabytých poctivou prací a poctivým podnikáním, že je určitě na místě.
Samozřejmě že debata, která už v této Sněmovně byla, se vztahovala k zahraničním zkušenostem, k různým srovnáním. Připomněl bych, že v zahraničí, v některých zemích, tento institut existuje, buď tak, jak je navrhován, anebo aspoň ve spojitosti s daní z bohatství. Troufnu si říct, že ten preventivní účinek takového opatření vůči daňovým únikům, ale i vůči omezování legalizace příjmů z trestných činností tady je nasnadě. Koneckonců právě proto byl navrhován i vládou. Připomněl bych v roce 1999 a v roce 2001, že to byli páni ministři Mertlík a Rusnok, kteří s návrhem na podobný institut přišli.
Docela bych byl rád, kdyby se diskuse nerecyklovala jako v minulých obdobích. Naposledy jsem tu stál s tímto tématem v roce 2008 a slyšeli jsme stále stejné výmluvy, proč to nejde. Za prvé, že takové opatření znamená přílišnou administrativní zátěž. Za druhé, že jde o systém duplicitní, tedy že dohledat majetek lze přes majetkové rejstříky. Přes systém berní lze ohlídat, jestli je vše řádně zdaněno, či nezdaněno. Zajímavé je, že přes tento existující systém tyto pochybnosti a reálně existující daňové úniky a daňové nedoplatky jsou problémem české ekonomiky. Čili naše spokojenost tady určitě nemůže být.
Dále jsme mohli slyšet, že majetkové opatření je nástroj závistivé levice, která chce rozdělovat společnost na ty majetné a na ty nemajetné, je to bič na pilné, je to narušování dokonce soukromí občanů, když se někdo zajímá, jak ke svým majetkům přišli. Doufám, že pokud bude někdo s tímto návrhem polemizovat, zvolí věcnější argumentaci a že přece jenom dá tomuto návrhu šanci, protože jak jsem sledoval jednotlivé volební strany, tak v několika volebních programech se toto také objevuje. A chci věřit, že to není jenom proto, že se snažíte zalíbit voličům před volbami.
Zmiňoval jsem pokus levice, konkrétně sociální demokracie, koncem minulého století. Pravdou je, že v té době levice měla v parlamentu málo hlasů. Ovšem mementem je rok 2005, respektive konec projednávání podobného návrhu v roce 2006, kdy náš návrh to byl tehdy prošel druhým čtením, prošel jednáním rozpočtového výboru s pozitivním výsledkem, tedy rozpočtový výbor tehdy navrhl toto přijmout, a konalo se překvapení: počátkem rok 2006 ve třetím čtení získal hlasy pouze našeho poslaneckého klubu - v době, kdy levice, to opakuji, měla v této Sněmovně 111 hlasů. Je to memento. Já věřím, že se podobná situace už nebude opakovat. A ti, kterým to je adresováno, tak doufám, že se nad tím zamyslí.
Konkrétně k mechanismu jenom připomenu, není to nějaký nový mechanismus. Pouze je aktualizovaný v některých momentech. Především se jedná o povinnost pro každou fyzickou osobu bydlící v České republice, jejíž majetek překročí limit deseti milionů korun podle oceňovacích předpisů. Ta hranice je důležitá z řady důvodů. Za prvé, že se to nebude vztahovat na občany, jejichž majetek je výrazně menší, že se to nebude vztahovat ani na majetek, který je součástí osobního vybavení domácností, že se to nebude vztahovat na majetky, které se týkají zabezpečení zdravotně postižených občanů, atd., atd. Ale ty významné majetky by nám z tohoto systému neměly unikat a následkem tohoto přiznání pak je možno poměřovat přírůstky majetku za poslední tři roky. A pokud zde zjistíme, že nám tady figuruje majetek, který nelze zjistit, z jakých příjmů byl vytvořen, jak tyto příjmy byly zdaněny, tak má možnost správce daně podle zvláštního titulu daň z příjmů dodatečně vyměřit, což má vedle sankčního účinku také ten efekt, že získaným výnosem můžeme pokrýt náklady na agendu tohoto institutu.
Poslední, čím to obecné uvedení tématu skončím, je, že apeluji na ty, kterých se to týká, a kteří si dopomohli, věřím tomu, že pilnou prací, k významným majetkům, že by mělo být v jejich zájmu vyvrátit pochybnosti o tom, jak se k těmto majetkovým poměrům dostali. Podtrhl bych, že návrh skutečně nezatěžuje devadesát a více procent populace této republiky. Odhadoval bych, že těch povinných osob může být okolo padesáti tisíc. A samozřejmě, proč to nezmínit, i vůli občanů, kterou lze dedukovat i z průzkumu veřejného mínění. Poslední průzkum veřejného mínění, který na toto téma byl učiněn, uvádí, že zhruba dvě třetiny občanů si zavedení tohoto institutu do našeho právního řádu přejí.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane poslanče. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Tejc. Vážený pane poslanče Tejci, ujměte se slova.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové, děkuji za slovo.
Já myslím, že nikdo nebude podezírat mne a mé kolegy ze sociální demokracie, že bychom snad nebyli pro zavedení onoho institutu majetkového přiznání, tak jak o tom hovořil kolega Dolejš. Otázkou je, jestli má být řešeno přílepkem k návrhu zákona a zhoršovat možnost a prostupnost přijetí zákona o protikorupčních opatřeních, který byl tady celou dobu diskutován. Takže pokud by tady byl předložen samostatně, pokud by byl předložen tak, abychom k němu ještě mohli dávat pozměňovací návrhy, tak bych s tím problém určitě neměl. Dokonce máme svou alternativu zákona o majetkových přiznáních a zcela jistě ji předložíme po volbách. Ale dopředu říkám, že budu mít problém a bude mě samozřejmě zajímat stanovisko ministra a ostatních politických stran k tomu, zda pokud bychom přijali tento návrh KSČM, zda bychom snížili, nebo naopak zvýšili možnost přijetí tohoto protikorupčního návrhu Ministerstva vnitra.
K té obecné rozpravě jsem se hlásil ale především z toho důvodu, abych avizoval pozměňovací návrh, respektive dva či jeden alternativní návrh pozměňovací, a to k institutu korunního svědka. My jsme byli svědky debaty na ústavněprávním výboru, kde v zásadě ten hlavní argument, proč nepřijímat návrh zákona o protikorupčních opatřeních byl, že je brzy před volbami. A to si myslím, že argument správný není. ***