(17.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
My jsme přišli také jako sociální demokracie s návrhem na přímou volbu prezidenta republiky. Vycházeli jsme z daného ústavně politického stavu i řekl bych rozpoložení parlamentní scény, a proto ani naše návrhy na úpravu prezidentových pravomocí nepřekračovaly rámec dosavadních ústavních vymezení nejvyšších ústavních orgánů. Ale přece jenom jsme tam nešli tou cestou, kterou se vydali různí kritici tohoto našeho návrhu, kteří říkali, že je-li přímá volba prezidenta republiky, potom to musí znamenat rozšíření jeho pravomocí, aby nebyl, jak se svého času za Václava Havla hovořilo, oním pouhým kladečem věnců. Já si myslím, že ani za Václava Havla a podle jeho ústavní úpravy i podle jeho chování se jeho role neomezovala na to, že by kladl věnce, i když i to za jistých okolností je role, kterou prezident republiky splnit musí a také ji splní, mimo jiné, Václav Klaus, když pojede teď v sobotu do Varšavy. Ale to je jenom na okraj.
Jeho ústavní pravomoci jsou podle Ústavy formulovány relativně dost široce, ale zároveň ne dost přesně, a vznikají pochybnosti, zda tedy určité věci prezident může, nebo nemůže. Vzpomeňte si na diskusi v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy, kdy po mém soudu se tady přijalo řekl bych via facti takové pojetí, jako by prezident republiky mohl smlouvu, kterou obě komory Parlamentu schválí, neratifikovat. Já osobně si myslím, že tomu tak není, ale bohužel musím konstatovat, že politická scéna a politický diskurs v této věci je velmi chabý a že se těmito otázkami, které se z hlediska každodenního stranickopolitického boje jeví jako odtažité, nezabýváme. Pak samozřejmě může dojít k tomu, k čemu došlo, když Ústavní soud přijal onen po mém soudu zvláštní nález, kterým zrušil ústavní zákon Poslanecké sněmovny i Senátu o zkrácení volebního období.
To jsou věci na okraj, ale je třeba si je uvědomit, když budeme projednávat tento návrh zákona.
Já samozřejmě nejsem natolik naivní, abych se domníval, že jestliže tento náš návrh ústavního zákona je teď ve druhém čtení, že by mohl být v tomto volebním období ještě projednán a schválen, ale pokud sleduji předvolební diskuse, ať už diskuse, které se konají v České televizi, nebo diskuse v tisku, přece jenom si myslím, že je důležité, aby parlamentní strany si svůj vztah k přímé volbě prezidenta ujasnily, a pokud se pro ni vysloví, aby si ujasnily, zda to z jejich hlediska má, nebo nemá nějaké důsledky pro vztahy mezi nejvyššími státními orgány. To je důležité proto, aby se s tímto tématem zacházelo odpovědně, jak si ústavně politické téma vyžaduje a zasluhuje, a aby to nebylo jenom politické koketování s určitým vážným tématem, které však vážně není míněno, a ten, kdo si s tím zahrává nebo kdo to pouští do veřejnosti, aby se udělal líbivým, si nemyslí, že se tak vážně stane.
To je můj úvod k této diskusi. Bohužel, doba od podání našeho návrhu k tomuto projednávání byla velmi dlouhá. V tomto směru náš návrh sdílí osud celé řady dalších návrhů ústavních změn, které během tohoto volebního období byly podány.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Nyní prosím, aby se slova ujal pověřený zástupce ústavněprávního výboru, kterým je sám jeho předseda pan poslanec Marek Benda, a aby nás informoval o jednání výboru.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já mohu v této části jako zpravodaj konstatovat jediné, že ústavněprávní výbor tento sněmovní tisk neprojednal. To je vše, co chci ve své zpravodajské zprávě říci.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádné písemné přihlášky, ale zvednutím ruky se hlásí pan poslanec Marek Benda. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, já jsem se přihlásil, nechtěl jsem zneužívat své funkce zpravodaje. Jsme v lehce absurdní situaci, kdy tím, jak se několik posledních schůzí stále předřazovaly a předřazovaly a předřazovaly body, tak jsme se dostali náhle do situace, kdy se nám tady vynořují duchové zákonů, kteří jsou už mnoho měsíců, někteří i let, staří, u kterých byla řekl bych shoda napříč politickým spektrem, že je nemá smysl projednávat. Když se podíváme na zákon, který nás čeká ob jeden bod, tak je to referendum o Lisabonské smlouvě, která už v Evropské unii platí, což by byla mimořádná pikantérie.
Obávám se, že tento tisk má podobný osud a že v podstatě nemá příliš valného smyslu, aby se jím Poslanecká sněmovna zabývala. Je faktem, že většina politických stran na politické scéně se v té či oné míře vyslovuje pro přímou volbu prezidenta, ale za celé volební období, přes snahy tak učinit, se nepodařilo najít shodu na tom, jak by taková přímá volba prezidenta mohla vypadat. Nepodařilo se najít shodu, která by získala alespoň třípětinovou většinu v Poslanecké sněmovně. Teď už vůbec nemluvím o Senátu, kde to bude samozřejmě také složité. Nepodařilo se najít žádný model, který by měl šanci v Poslanecké sněmovně získat třípětinovou většinu, protože jednotlivé politické strany v podstatě trvají na svých modelech, jak má být přímo volen prezident.
Proto doporučuji se tímto bodem příliš nezdržovat. Vzít na vědomí, že proběhlo druhé čtení, a ke třetímu čtení se již nevracet, protože nepochybně třípětinová většina zde nalezena nebude. Nechci teď rozebírat jednotlivé klady a zápory, ale představa, že zásadním způsobem měníme Ústavu měsíc před volbami, mi připadá opravdu lehce úsměvná. Myslím, že i atmosféra v této Poslanecké sněmovně tomu trochu odpovídá.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Bendovi. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Pokud ne, tak obecnou rozpravu končím a otevírám rozpravu podrobnou. Do podrobné rozpravy se také nikdo nehlásí, takže podrobnou rozpravu končím a můžeme přistoupit k hlasování o zákonu jako celku. Nejsou žádné pozměňovací návrhy. Rozumím tomu, že není požadavek na uplatnění této části jednacího řádu, takže skončím druhé čtení tohoto poslaneckého návrhu ústavního zákona. Děkuji panu poslanci Jičínskému a panu poslanci Bendovi.
Pustíme se do dalšího zákona, kterým je
10.
Návrh poslanců Kateřiny Konečné a dalších na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu
Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 464/ - druhé čtení
Sděluji, že pro zbytek dnešního jednání je omluvena paní poslankyně Michaela Šojdrová.
Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, já vás také dlouho nezdržím. Pouze mi dovolte uvést novelu zákona, kterou jsme připravili společně s kolegy zhruba před dvěma a půl lety pod vlivem situace, která se ovšem nezměnila. Je nám jasné, že pokud tato novela bude touto Sněmovnou přijata, dojde k tomu, že ji spíše chystáme našim budoucím kolegům. Nicméně si myslíme, že by bylo fér projednávání dokončit.
Jedná se o novelu jednacího řádu ve smyslu hodin, kdy budou probíhat interpelace jak na ministry, tak na premiéra, protože se asi všichni, tedy minimálně vy, kteří jste někdy byli aspoň chvíli v opozici, shodnete, že když zrovna potřebujete, tak se málokdy ministra dočkáte. Bohužel to ukazuje i současná takzvaně úřednická vláda, jejíž ministři stejně tak jako ministři političtí na interpelace nechodí. My si myslíme, právě proto, abychom jim to umožnili, že čas na interpelace by měl být posunut na dobu dřívější, to znamená od 12 do 13 hodin ve středu a v pátek, a na premiéra ve čtvrtek. ***