(14.10 hodin)
(pokračuje Vlček)
Z členů vlády se omlouvá pan ministr Barták, Chmiel, Janota, Kohout, Kopicová, Kovářová, Riedlbauch, Slamečka, Šebesta, Šimerka a pan ministr Tošovský. To by měly být všechny omluvy.
Paní poslankyně, páni poslanci, v pátek 26. února t. r. jsem obdržel dopis od předsedy vlády Jana Fischera, ve kterém mě informoval, že vláda schválila vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, sněmovní tisk 1059. Vláda při této příležitosti využila svého práva podle ustanovení § 99 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a navrhla, abych vyhlásil k projednání tohoto vládního návrhu zákona stav legislativní nouze. Zároveň jsem byl vládou požádán, abych rozhodl, že uvedený návrh zákona, který jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1059, bude projednán v době vyhlášeného stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání podle § 99 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
Dne 26. února 2010 v zastoupení předsedy Poslanecké sněmovny 1. místopředsedkyně Poslanecké sněmovny rozhodnutím č. 71 vyhlásila stav legislativní nouze od 1. března do 30. dubna t. r. Dále první místopředsedkyně Poslanecké sněmovny rozhodla podle § 99 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny o projednání předloženého vládního návrhu ve zkráceném jednání, přikázala jej rozpočtovému výboru k projednání a stanovila mu nepřekročitelnou lhůtu pro předložení usnesení do 2. března 2010 do 12 hodin.
Vážené kolegyně a kolegové, podle § 99 odst. 4 jednacího řádu Poslanecké sněmovny máme ve stavu legislativní nouze před projednáním návrhu pořadu posoudit, zda stav legislativní nouze trvá. Otevírám k tomuto rozpravu, do které se hlásí pan premiér. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Jan Fischer: Pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nemám tentokrát žádné zvláštní potěšení, že před vás dnes předstupuji. Činím tak proto, abych zdůvodnil, proč vláda požádala Sněmovnu o jednání v režimu legislativní nouze. Chápu, že mnozí z vás navíc nerozumějí důvodům, ze kterých vláda minulý týden narychlo schválila novelu zákona o DPH a nyní žádá Sněmovnu, aby vypustila jeho spornou část týkající se způsobu zdanění zaměstnaneckých benefitů.
Shrnu stručně fakta a vládní pohled na to, co a jak se v této věci událo.
Novelu zákona o DPH vláda projednala 13. července loňského roku a následně ji předložila této Poslanecké sněmovně. Zde byla bez jakýchkoli větších problémů přijata. Stejně tak prošla i Senátem.
Novela zákona, to bych chtěl podtrhnout, nebyla součástí tzv. Janotova balíčku, jak se někdy mylně uvádí, a jejím smyslem byla jen harmonizace s novými pravidly EU. V rámci změn, které měly být hlavně technického rázu, však byl nově upraven i způsob výpočtu DPH u tzv. zaměstnaneckých benefitů. Nově zákon zavedl, že cena, z níž se DPH vypočítává, je nikoliv cena, kterou zaměstnanci za benefity platí, ale cena takzvaně na trhu obvyklá. A jak dnes už všichni víme, v praxi to znamená, že nyní zaměstnavatelé musejí DPH odvést z ceny srovnatelné služby na trhu a ta je logicky vyšší než ta, za kterou zaměstnanci benefit reálně kupují či konzumují. Důsledkem je pak zvýšení nákladů na tyto zaměstnanecké benefity, jejich prodražení.
Nový systém zvedl vlnu odporu. Nejvíce jsou slyšet odbory, ale nový systém se nelíbí ani zaměstnavatelům, což bylo jasně deklarováno na jednání tripartity. Argumenty odborů znáte, proto je nebudu opakovat. Argumenty zaměstnavatelů ale zaznívají málo hlasitě. Podnikatelé se nicméně obávají, že nový způsob výpočtu DPH natolik prodraží některé benefity, že je už nebudou schopni poskytovat. A protože benefity bývají většinou předmětem kolektivních smluv, mají zaměstnavatelé logicky strach, že důsledkem rušení benefitů bude zpětně tlak na růst reálných mezd. Druhým důvodem je jejich obava z administrativní náročnosti nového systému. Obávají se právní nejistoty, zda budou umět správně zvolit cenu v místě a čase obvyklou a zejména zda ji budou schopni s odstupem času při případné kontrole věrohodně prokázat.
Shrnu-li to, je na místě přiznat, že sporná pasáž zákona nebyla dobře připravena a její možné důsledky a složitosti unikly jak vládě, tak Parlamentu. ***