(17.30 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Ten problém intervence NATO v Afghánistánu je mnohem složitější. Já bych tady připomněl, možná že jsem to už svého času říkal, slova bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta, kterého rozhodně nelze podezírat z pacifismu, který říkal: Co tam děláme, tak daleko v tak vzdálené zemi? A podívejme se na to, jak se v průběhu doby měnila strategie NATO i představy o tom, co tam vojska NATO mají dělat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás musím přerušit, protože uplynula doba.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Poslední věta - že už jsme dávno revidovali představy, že tam budeme zavádět demokracii.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu profesoru Jičínskému. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek a pak už řádně přihlášený poslanec Šeich a další. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Já teď úplně nevím, jestli vystoupení pana ministra Bartáka a pana poslance Vidíma skutečně měla být vystoupeními, která chtějí pomoci schválit nějaký návrh ve Sněmovně. Mně připadá, když se podívám na počet poslanců, který je ve Sněmovně, a když uvážím, že ke schválení posílení kontingentu v Afghánistánu je třeba 101 hlasů, že pro to moc podmínky v této chvíli ve Sněmovně nejsou. Taky mi nepřipadá, že ty politické předvolební projevy, které tady zazněly, jsou ideální způsob, jak najít dohodu nad tím, co by měla Česká republika schvalovat v Afghánistánu.
Chtěl bych upozornit, že sociální demokracie není politická strana, která by odněkud stahovala vojáky, a byl bych rád, kdyby takové výroky tady nezněly. My jsme v minulém roce souhlasili s tím, aby v Afghánistánu bylo schváleno tuším 535 vojáků. Když se podívám na týden starou sjetinu, jak to vypadá se silami ISAF v Afghánistánu, tak si přečtu, že je jich využito 455 z České republiky. Takže i to mě vede k otázce, do jaké míry je dnes nutnost zvyšovat velikost a počet kontingentu, když si nejsem jist, jestli v rámci toho, co jsme schválili, těch 535, by nebylo možné vyhovět těm požadavkům, které na nás jsou.
Jak přesně ty požadavky jsou? Když jsem se účastnil jednání s panem Foghem Rasmussenem, generálním tajemníkem NATO, tak nám řekl, že by NATO stálo o to, abychom do Afghánistánu poslali 19 leteckých instruktorů a 32 zdravotníků. Když se podívám na to, co chce prezident Karzáí, jak formuloval svou prosbu na Českou republiku v průběhu své návštěvy, tak zjistím, že pan prezident řekl, že by velice uvítal, kdyby Česká republika, se kterou jsou velmi dobré zkušenosti z přípravy afghánských studentů na našich vysokých školách, mohla dát na našich vysokých školách stipendia ke studiu afghánských lékařů a afghánských inženýrů. To je požadavek, který tu formuloval afghánský prezident. Stejně tak řekl, že by přivítal - a to řekl ministr vnitra při té návštěvě - že stojí o přípravu důstojníků a poddůstojníků policie s tím, že nemají dostatek cvičitelů a výcvikovou základnu v Afghánistánu. Požádal českou stranu o zvážení možnosti přípravy policejních důstojníků v České republice. To jsou tedy požadavky, které jsme slyšeli z úst afghánského prezidenta, ministra vnitra a Fogha Rasmussena.
A tady ve Sněmovně máme předložen dělostřelecký radar. Dělostřelecký radar, který, jak tady bylo řečeno správně, jsme už jednou schválili, ale nebylo řečeno, že britští vojáci ho odmítli, protože je to zařízení příliš sofistikované, nákladné, pokládají ho v tom prostředí za nevhodné.
Takže mně připadá, že se tady sice vedou velké plamenné řeči, ale snaha najít odpověď na to, aby to, co vynakládáme v Afghánistánu, bylo efektivní, mělo to smysl, mělo to účel, ta je minimální. Snaha dohodnout se tedy na tom, abychom i v rámci toho kontingentu, který tam máme, splnili to, co se po nás chce, ta není. A víte, proč není? Protože to, co nás daleko víc vede, jsou potřeby armády. To není náhoda, že tady je dneska jenom ministr obrany. Prostě potřeby armády a představy armády jsou určující pro naši účast v Afghánistánu. Však jsme také viděli ten původní návrh, který předkládal ministr Barták. Tam byly dokonce čtyři tanky, tam byla dokonce stíhací letadla - to vypadalo, že chceme ten Afghánistán veškerou svou silou obsadit. Něco, co po nás nikdo nechce, ale co tady český ministr obrany má zájem do Afghánistánu dodat, a to bez ohledu na to, co to stojí, protože náklady na přepravu tanků, to by samozřejmě byla pořádná pálka!
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane místopředsedo, já se vás zeptám, jak dlouho ještě máte v úmyslu hovořit, protože já jsem v těžké procedurální situaci vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna odhlasovala, že mám po 17.30, cituji: zahájit bod, který se týká tisku 971. A já jsem vám dal, protože máte přednostní právo, slovo a v tuto chvíli bych se rád dopídil toho, jestli nemíníte např. to slovo využít ještě při pokračování, protože zatím nic nebrání v tom, aby až dokončíme bod...
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já to tedy rychle skončím, abych to nekomplikoval.
Ten dělostřelecký radar, to jsou náklady za 170 mil. Dovedu si představit, že za ty peníze bychom pro Afghánistán mohli udělat jak tady, tak v Afghánistánu daleko víc. Ten radar, opakuji, byl jednou odmítnut. Je to nesmírně nákladná věc, efektivita mizerná! Taková je dohoda, a proto ty plamenné projevy. Ale k výsledku to nepovede!
Omlouvám se, zkracuji své vystoupení.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Umožnil jste mi, abych splnil usnesení Poslanecké sněmovny. Přerušuji v tuto chvíli bod 215, děkuji panu ministrovi a místopředsedovi vlády. Potom budeme pokračovat...
Jestli mi za to Sněmovna moc nevynadá, nechám ještě faktickou poznámku pana místopředsedy vlády na tuto repliku, ale doufám, že mě kvůli tomu nebude nikdo peskovat.
Místopředseda vlády a ministr obrany ČR Martin Barták: Já si toho nesmírně vážím. Já jenom chci říct, že nemůžu věřit vlastním uším. U jednání s panem prezidentem Karzáím jsem seděl já před 14 dny a pan poslanec Hamáček. To, co jste tady říkal, jsme s ním vykomunikovali my. A mimo to řekl větu, že nás žádá o zapůjčení, eventuálně zvážení způsobu, jak umožnit, aby mohli používat dělostřelecký radiolokátor Arthur. Britové neodmítli Arthur, Britové řekli, že si tam dají vlastní zařízení, protože jsme tak dlouho váhali a byli jsme netransparentní, zdali to tam pošleme, nebo ne. Toto jsou fakta. Proč jste to zařízení kupovali, když je neefektivní? Toto zařízení v současné době technologicky je nejlepší, co je k dispozici v rámci detekce v pásmech od 10 do 40 km, což je nejčastější vzdálenost odpalu těch raket. Já tomu nerozumím.
A ten návrh, ty tanky, ta letadla, to bylo přece proto, že ta technika stojí v garážích a vy jste ji modernizovali v roce 2002 a 2004. My jsme chtěli vyvolat diskusi, jakou cestou se máme ubírat. To nebylo myšleno nijak špatně a po diskusi s vámi jsme toto z toho stáhli. To nebyl nějaký individuální názor. Ale prosím, aby tady ta fakta byla používána tak, jak ve skutečnosti stojí. Toto byl samozřejmě návrh, který jsme dávali dohromady s panem prezidentem Karzáím, který má eminentní zájem o to, aby případně když nebude schválen Arthur do Gazy jako pomoc našim polským přátelům a spojencům, aby mohl chránit Kábul, protože takto to přesně je v požadavcích a toto je jedna z věcí, která je přece nejvíc trápí, útoky na civilní obyvatelstvo, snížení ztrát civilního obyvatelstva. Já tomu nerozumím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, hlásil jste se k faktické poznámce, prosím, abyste nepřepínal moji trpělivost. Děkuji.
Tak a teď opravdu již přerušuji bod č. 215, vrátíme se k němu, až dojednáme, pokud se nám to podaří, bod 290.
Vážený pane premiére, členové vlády, paní a pánové, podle rozhodnutí Poslanecké sněmovny jsme po 17.30 měli rozhodovat o bodu č. 290. Jde o
290.
Návrh poslanců Bohuslava Sobotky, Pavla Němce, Jeronýma Tejce a Petra Braného
na vydání zákona, kterým se mění zákon České národní rady č. 202/1990 Sb.,
o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 971/ - druhé čtení
Prosím pana poslance Bohuslava Sobotku o jeho úvodní slovo ve druhém čtení. Pane předsedo, máte slovo. ***