(15.50 hodin)
(pokračuje Doktor)
To, co zde uvedl pan ministr ve svém vystoupení a vyjádřil to 1,6násobkem dnešního povinného odvodu, vyplývá ze změny konstrukce, respektive způsobu, jak je počítán odvod do fondu pojištění. Zatímco v současné době je rozhodným obdobím pro stanovení odvodu jeden rok, přecházíme na novou konstrukci, na jiný způsob výpočtu. Tento odvod se tedy počítá z objemu vkladů za každé čtvrtletí. Banky tedy budou přispívat do fondu průběžně a na základě vývoje sledovaného parametru, který se bude měnit v průběhu roku, respektive bude sledován čtyřikrát do roka. Je také zcela jednoznačně stanovena povinnost zaplatit tento odvod do 30 dnů, respektive skončení měsíce, který vždy přichází po ukončení čtvrtletí, které je tím rozhodným obdobím.
To jsou myslím základní změny, které bylo potřeba, abych jako zpravodaj ve svém vystoupení zvýraznil nad poměrně rozsáhlé vystoupení pana ministra financí. To, že já obecně platím za poslance, jimž se nelíbí to, že v českém zákoně a v prostředí, kdy pracujeme s českou korunou jako suverénní měnou, respektive výrazem státní suverenity, a v tomto zákoně používáme ekvivalent v přepočtu, v tomto případě tedy bude nově stanoveno 100 000 eur, to já dnes už beru spíše jako folklor. Na jednu stranu upozorňuji na to, že neustálé přepočítávání eur v průběžně se měnícím kursu přece jenom znamená drobné náklady a jsme v tomto ohledu papežštější nežli papež, nicméně beru na vědomí, že Poslanecká sněmovna při novelizaci zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, prostě rozhodla, že to takto bude, mně je to líto, na druhou stranu upozorňuji, že takto nepřiměřeně stanovené indikátory pak vyvolávají zbytečné náklady všem subjektům, které s těmito indikátory zacházejí.
Musím ale avizovat ještě jinou část svého vystoupení, a to je pokus o to, napravit se, nebo napravit některé drobné chyby, ke kterým došlo zřejmě při závěrečné přípravě, při závěrečné formulaci sněmovního tisku 1018, tak jak jej máme před sebou, kde došlo ke zjevné chybě v části, která je označena jako část šestá, a sice účinnost v článku označeném jako článek VII., který zní: "Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po dni jeho vyhlášení s výjimkou ustanovení článku I. bodů 12, 14, 16 a 34, které nabývají účinnosti dnem 31. prosince 2010." Tady je zjevné, že se jedná o odlišně nastavenou účinnost těchto vyjmenovaných bodů, avšak v původní předloze vypuštěním některých bodů došlo k tomu, že po jejich vypuštění nebyly další body přečíslovány, a stanovení lhůty je tedy zmatečné. Proto je třeba dopracovat tuto část a je to rozhodně přípustné v režimu pozměňovacího návrhu, který se týká úpravy legislativně technických podmínek. S tímto se tedy hlásím do části rozpravy, která je k tomu určena.
Já rozhodně nezpochybňuji nárok, respektive potřebu projednat tento zákon ve zrychleném projednávání a navrhuji Poslanecké sněmovně, aby setrvala svým rozhodnutím v režimu zrychleného projednávání a vyjádřila v prvním čtení souhlas s tímto zákonem.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Děkuji vám, pane zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám zatím jednu přihlášku, a to je přihláška pana poslance Braného. Vážený pane poslanče Braný, ujměte se slova.
Poslanec Petr Braný: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře, asi vás nepotěším. Já nebudu sdílet nadšení na projednání podle § 90 a sdělím vám proč. Není to samozřejmě spojeno, i když to uvedu v úvodu, s nějakou uraženou ješitností, když jsem kdysi byl jeden z předkladatelů odškodnění Plzeňské banky, Union banky a dalších, a víme, jaké to bylo martyrium a jak se hovořilo o tom, jestli je v tom fondu zajištění dost, nebo málo prostředků, ale k meritu mé otázky bude i návrh k tomu, co tady právě řeší tento tisk 1018 i z hlediska pohledu do budoucnosti, jenom ne toho, co se nám nepodařilo v minulosti.
Já tady nechci opakovat vše, co jste už uvedl, pane ministře. Já myslím, že to bylo velmi obšírné a kvalifikované, jestli si můžu dovolit takto hodnotit i z hlediska doplnění pana zpravodaje, ale přesto jenom pro připomenutí uvedu, že s touto normou navrhovanou vládou není z našeho pohledu, tedy KSČM, žádný problém z hlediska částky zajištění 100 000 a podporovali jsme i to, když se řešilo 50 000 eur na podzim roku 2008. Nicméně některé otázky předložený vládní návrh vyvolává.
A teď ta podstata. Jedná se zejména o stanovení potřebné výše prostředků Fondu pojištění vkladů, po jejímž dosažení se sníží sazba na minimum, a to na 1,5 % celkového objemu pojištěných vkladů v bankovním sektoru. Jde totiž o to, že v Evropě, zejména potom v západní Evropě, je obvyklé výrazně vyšší procento. V průměru to dělá 2,7 až 3 %. To tedy znamená, že západoevropské země jsou podstatě lépe zajištěny pro případ krachu v bankovním sektoru. Je sice pravda, že předkladatel zdůvodňuje potřebu vyšších prostředků Fondu pojištění vkladů, 1,5 %, tím, že tato rezerva by měla být dosažena k pokrytí výplat náhrad vkladů malých bank, respektive jedné středně velké banky - ale je to správná úvaha? Vždyť pro případ akutní potřeby se současně navrhuje umožnit Fondu pojištění vkladů získat dotaci ze státního rozpočtu, která by přicházela v úvahu, pokud by potřeby byly větší než disponibilní prostředky Fondu pojištění vkladů a jeho výpůjční možnosti.
Kromě toho je třeba vidět i to, že Fond pojištění vkladů investuje své prostředky také či především do bezpečných státních dluhopisů. Jinými slovy, nestálo by za úvahu potřebnou výši prostředků Fondu pojištění vkladů stanovit na úrovni obvyklé v Evropské unii, přičemž by tento fond de facto využil jejich značnou část, snad i rozhodující, pro investování do českých státních dluhopisů? To by byla jistě zajímavá operace, která by nepochybně vedla i k částečné úlevě dluhové obsluhy českých státních financí.
Problém v této souvislosti může být ale i to, že naše banky by na případné zvýšení svého příspěvku do Fondu pojištění vkladů mohly reagovat jednak zvýšením bankovních poplatků, jednak zvýšením úrokových sazeb nově poskytovaných úvěrů včetně spotřebitelských s odůvodněním, že z objektivních, to je na nich nezávislých důvodů se zvyšuje nákladovost jejich činnosti. Ale jsou-li pravdivá má čísla, že 3 % je hranice v západní Evropě a bankovní poplatky jsou mnohem nižší, minimální nebo žádné, tak asi tato úměra přímo neplatí a je tam spíše jiný důvod těchto vysokých poplatků.
K ostatním otázkám se už nebudu vyjadřovat, ale myslím si též to, co řekl zpravodaj, že lhůta 20 pracovních dnů z hlediska odškodnění bude velmi napjatá a bude se to podle všeho řešit spíše cestou upřesňujících dotazů na žadatele, a tím se bude lhůta prodlužovat o 30 dnů a takto vlastně jenom na papíře zůstane 20 pracovních dnů, protože si pamatuji právě v souvislosti debaty možného odškodnění klientů zkrachovalých bank, jak i tři měsíce byly málo a byly velké problémy, aby se to v této části z hlediska časového rozsahu a obsahu a objemu prostředků mohlo zvládnout. Takže i tato lhůta 20 pracovních dnů by byla velmi dobrá a komfortní pro žadatele, který je takto postižen, ovšem myslím si, že to je otázka spíše v říši snů a bude se to obcházet tím, že se bude stále dožadovat dalších a dalších zpřesnění žadatelů, a tím se lhůta bude moci každý měsíc o 30 dnů prodloužit.
Já budu navrhovat pro klub, aby se zdržel z hlediska § 90 odst. 2 řešení tohoto tisku. Kdyby neprošel náhodou do tohoto režimu tisk 1018, tak navrhuji poté zkrátit na pět dnů a v režimu řádného projednávání dokončit jednání tisku 1018 po zejména prodiskutování v rozpočtovém výboru té hranice 1,5 % fondu a jeho dostatečnosti. Děkuji. ***