(12.30 hodin)
(pokračuje Doktor)
Vzhledem k tomu, že pan ministr ve svém vystoupení podtrhl tu část, kterou je nově ukládána poskytovatelem úvěru povinnost, respektive je tady delegován a vytvářen a priori zájem o přezkum schopnosti příjemce dluhu, spotřebitelského úvěru, dostát svým závazkům, býti kredibilním klientem, kredibilní stranou té smlouvy, považuji stejně jako pan ministr tuto věc za výrazný kvalitativní posun. Zdůrazňuji, že to samozřejmě nebude skutek, který by nevyvolával další vícenáklady. Zkoumání kredibility klienta stejně jako vytváření těch bezpečnostních mechanismů bude samozřejmě něco stát, ale myslím si, že je to komfort, který si klienti, ale i daňoví poplatníci jako celek rádi zaplatí.
Dovolte závěrečnou poznámku. Řeknu to, co se mi nelíbí na tom zákoně, a to, co je v mém vidění věcí pro mne osobně určitým trnem v oku, a to je instrument děleného dohledu. Dlouho jsme spěli k tomu, aby dohled byl maximálně efektivní a výkonný, a tento zákon rozděluje dohled nad poskytovateli spotřebitelských úvěrů na dva druhy dohledu. Jeden vytvářený, respektive zajištěný Českou národní bankou. A ten druhý, a o něm se chci zmínit zejména, to je dohled nad subjekty takzvaného nebankovního typu. To je dohled vykonávaný Českou obchodní inspekcí. Já tohle nepovažuji za šťastné. Chápu však, že jsme v tísni zejména časové, kdy aplikace těch směrnic, k níž jsme povinováni, nás v podstatě vede přímo do režimu, kdy jakkoliv bychom zpomalili projednávání této věci, koledovali bychom si minimálně o riziko neprojednání této věci. To bych nerad dopustil. Musím ale říci, že Parlament bude podle mého názoru v budoucnosti muset přezkoumat toto rozhodnutí. Velmi dlouho se vedla debata o tom, jestli to má být právě takováto konstrukce, jestli nemáme jít spíše cestou posílení pravomocí finančního arbitra, případně zahrnutí i těch nebankovních subjektů spíše pod nějakou speciální část činností České národní banky. Mám pocit, že tohle je debata, ke které se budeme muset vrátit.
Z mého pohledu to ovšem není překážka taková, která by bránila přijetí této věci, tudíž i v režimu zkráceného projednávání. Tímto tedy navrhuji řídícímu schůze, aby bylo napříště v tom dalším postupu hlasováno o tom, že Sněmovna setrvává v režimu zrychleného projednávání, respektive potvrzuje tento režim.
Dovolte, abych na závěr konstatoval určitý soukromý odhad. Mám za to, že bude-li přijat Sněmovnou sněmovní tisk 1055, stane se nadále nehlasovatelným, respektive neakceptovatelným obsah sněmovního tisku 808, což je ambice několika předkladatelů, kolegů poslanců vedených panem poslancem Sobotkou. Doufám, že on se k této části mé dedukce vyjádří. Já myslím, že předkladatelé sněmovního tisku 808 tady několikrát velmi důrazně uváděli, že oni se svou ambicí přicházejí právě proto, že vláda z jejich pohledu konala pomaleji. V této věci by bylo ovšem zmatečné postupovat dál, bude-li přijat návrh vlády vyjádřený v sněmovním tisku 1055. A za takovou konstrukci já se tedy rozhodně stavím. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu. Mám jedinou přihlášku a to je přihláška od pana poslance Tejce, takže mu dávám slovo.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi stručně se vyjádřit k tomuto návrhu zákona. Já bych chtěl na začátek projednávání této materie říct, že mám pocit, že za posledních dvacet a možná zejména za ty poslední čtyři roky tady je málo oblastí našeho života, které byly v legislativě takto hrubě zanedbány, a to především v kontextu toho, jakým způsobem za poslední čtyři, pět, šest let postupně narůstal objem spotřebitelských úvěrů, ale také problémů z toho plynoucích pro jednotlivé účastníky, především dlužníky, kteří často díky ne úplně transparentním podmínkám a ne úplně férovým podmínkám dopláceli na splácení těchto úvěrů.
Na jedné straně myslím, že vláda si zaslouží - a pan ministr průmyslu - v této věci pochvalu, na druhé straně jistě i pokárání. Tu pochvalu za to, že vláda přišla s tímto poměrně rozsáhlým návrhem zákona, který transponuje evropskou směrnici, která v určitém ohledu je velmi kvalitní a skutečně reaguje na problémy, které v této oblasti jsou. Na druhé straně pokárání za to, že s ním přichází až teď a vystavuje Poslaneckou sněmovnu jediným dvěma možnostem: buďto vyslovit souhlas s tím zněním, které vláda předkládá, bez jakýchkoliv změn, a pak samozřejmě by to znamenalo to, že nemůžeme všichni dosáhnout toho, abychom například ten návrh změnili a doplnili, anebo Poslanecká sněmovna musí návrh zákona odmítnout a v té chvíli by ta situace, která tady v oblasti spotřebitelských úvěrů v České republice je, zůstala stejná. A to si, myslím, nikdo z nás nepřeje.
Pan zpravodaj Doktor již tady hovořil o návrhu zákona, který jsme společně s Bohuslavem Sobotkou předložili, a to na jaře loňského roku, který měl za cíl skutečně odstranit největší problémy, ke kterým při sjednávání spotřebitelských úvěrů dochází. Myslím, že ani jedna z těch věcí není v tomto návrhu zákona obsažena, byť některé dílčí změny, které tento návrh zákona předkládaný vládou přednáší, mohou mít efekt a mohou mít podobný cíl a mohou mít dokonce podobné důsledky jako ten návrh, který jsme předložili my a který vycházel z jiných mechanismů, jak těmto negativním důsledkům čelit.
Já bych chtěl připomenout, že náš návrh zákona stanovoval maximální roční procentní sazbu nákladů a také jsme avizovali a předložili také příslušné pozměňovací návrhy, které měly limitovat maximální sankce za porušení jednotlivých ustanovení smlouvy tak, aby například nebylo možné, že někdo, kdo si půjčí deset tisíc korun a nezaplatí včas o jeden den, má jednodenní prodlení se splácením první splátky, nakonec musel uhradit na sankcích třeba sto tisíc korun. Toto podle mého názoru tento návrh neřeší. Podle mého názoru to není dobře, ale dokáži se s tím smířit a myslím, že ještě je možnost doplnit toto při dalším projednávání našeho návrhu zákona, případně v příštím volebním období.
To, co ale myslím, že je největší chybou a negativem tohoto návrhu zákona, je, že neobsahuje žádný způsob, jak zabránit tomu, aby byly zneužívány nadále rozhodčí doložky uzavírané mezi věřiteli a dlužníky. Ten problém není mnohdy ani tak v tom, že by ta smlouva jako taková byla špatně napsána, že by snad byla protizákonná, ale to, že to je proti zákonnosti, se ten, který dluží, téměř nikdy nemůže dovolat, pokud je tam rozhodčí doložka, a o tom sporu, kdo má pravdu, jestli ten dlužník, nebo věřitel, nerozhoduje nezávislý rozhodce, nezávislý soudce, ale rozhoduje rozhodce jmenovaný a závislý finančně na věřiteli, který má zájem na tom, aby v té věci bylo rozhodnuto v jeho prospěch. Vím, že se s tím dokáží nyní docela dobře vypořádávat soudy v České republice v posledních týdnech. Uvidíme, zda ten trend, který byl nastaven některými rozhodnutími soudů, vydrží. Jsem ale přesvědčen o tom, že ten náš návrh zákona, tedy návrh poslanců Sobotky a Tejce, který měl za cíl buďto zcela zakázat rozhodčí řízení, anebo radikálně jej omezit a stanovit mu přesná pravidla, tak v této věci chybí. Mrzí mě to. A mrzí mě to zejména proto, že nemůžeme ve druhém čtení přistoupit k doplnění tohoto návrhu právě k návrhu zákona, který předkládá vláda.
Nicméně za sebe bych chtěl konstatovat, že je dobře, že vláda, přestože na poslední chvíli, předložila tento návrh zákona, a přes mírné výhrady, možná výhrady spíše v tom, co tam není, než co je tam špatně, já osobně budu podporovat to, abychom tento návrh zákona schválili, a schválili jej v prvním čtení, tak aby bylo možné jej skutečně doprojednat a vyhnout se také sankcím ze strany Evropské unie za to, že jsme tuto směrnici včas neimplementovali. Děkuji. ***