(11.40 hodin)
Poslanec Jan Klas: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně, vážení kolegové, jedná se o poměrně rozsáhlý materiál, ve kterém zapadla velmi důležitá věc. Tuším, že hospodářský výbor jediný odhalil tuto věc a dovolte mi, abych se jí alespoň trošku dopodrobna věnoval.
Je to sice bod 97 a 98, novelizační body, kde dochází k tomu, že česká kontrarozvědka už asi popáté, neboli Bezpečnostní informační služba, požaduje, aby prostřednictvím této novely zákona měla stejnou možnost jako Policie České republiky, to znamená získávala data o tom, kdo, kdy, komu, odkud a kam, z jakého telefonního čísla a jak dlouho volal, a požadovat od operátora další věci rok poté, to znamená roční lhůta.
Jedná se o to, že tento návrh by se týkal všech uživatelů pevných nebo mobilních linek. To je největší velký bratr, jakého jsem zatím zažil v České republice po jejím vzniku v roce 1993. To prostě není možné, dámy a pánové! Tak jak se nám rozrůstají kamery na každém rohu na náměstí, ano prevence kriminality, ale to, co požaduje naše česká kontrarozvědka je to, že ona to může dělat, ale jiným způsobem, a chce si to usnadňovat.
Tady například jsem si připravil pro vás takový typický rozpis hovorů mých osobních. (Poslanec ukazuje příslušný materiál.) Jistě víte, že když zpravodajská služba, analytik z této služby si vezme tento rozpis, tak přesně ví, kdo s kým hovořil v jakou dobu a jak blízko byly třeba mobilní telefony vedle sebe, jestli byly třeba metr od sebe v hospodě, nebo dva kilometry a tak dále. To znamená je to mnohem dokonalejší než samotný odposlech povolený soudem, protože zmapuje veškeré vaše okolí rok nazpátek a může zatáhnout další a další lidi do nepříjemných situací, protože se samozřejmě objeví byť třeba jenom papírově v databázích české kontrarozvědky.
Dámy a pánové, já jsem tady léta žádal českou Sněmovnu o to, abychom konečně udělali kloudný návrh zákona o zpravodajských službách a o jejich kontrole, protože nejde udělat samostatně zákon o zpravodajských službách a samostatně zákon o jejich kontrole. Musí to být dva neoddělitelné zákony. Do dnešního dne, po dvaceti letech od listopadu 1989, nekontrolujeme českou rozvědku, nevíme vůbec, co dělá! Já nevím, jestli to ví i vláda do detailů. Nemáme zákon, který by kontroloval Úřad pro zahraniční styky a informace. A za druhé, nemáme orgán, který by kontroloval odposlechy Bezpečnostní informační služby, neboli laicky řečeno české kontrarozvědky. My máme pouze sedmičlenný orgán, pardon pětičlenný, zvaný Stálá komise pro kontrolu operativní techniky Policie České republiky. To znamená když někoho odposlouchává Bezpečnostní informační služba na území České republiky, k čemuž má oprávnění, když soudce podepíše takovýto odposlech, komise, která kontroluje policii, se to nedozví. A když tyto pravomoci má policie, nevím, proč by je měla mít i Bezpečnostní informační služba. Vždyť speciální útvary policie, a nemá cenu teď, abychom je tady vyjmenovávali, musí ze zákona úzce spolupracovat se zpravodajskými službami. Tudíž když to BIS chce paralelně to, co má policie, tak je to pro mě jakýsi signál, že ta dokonalá spolupráce mezi těmi nejhlavnějšími složkami, jako je ÚOOZ, SPOK a tak dále, že to prostě asi tak ideálně nefunguje.
Já bych chtěl říci jednu věc. Já jsem vedl velký spor, když jsem byl v čele komise pro kontrolu české kontrarozvědky, s tehdejším ředitelem Jiřím Růžkem. Jiří Růžek má absolutně shodný názor, identický jako já, což samozřejmě již něco znamená, protože my jsme se téměř v ničem neshodli, já jako předseda kontrolního orgánu, on jako pětiletý ředitel BIS. Je to člověk, který stál nejdéle v čele této služby. Možná že ho překoná současný ředitel Lang.
Chtěl bych vám říci ještě na závěr, že Evropská unie toho má pravděpodobně málo, a že když o nás už budou vědět úplně všechno, tak si chce zřídit tajnou službu pro Evropskou unii. Já nevím, jestli jste to postřehli. Skládala by se ze tří složek, které sedí v Bruselu, a ty by špiclovaly půl miliardy lidí, což jsou obyvatelé členských států Evropské unie. Takže to je double velký bratr.
Takže takhle jsem si to rozhodně nepředstavoval, a proto mi dovolte, abych si tuto malou, byť zásadní změnu, dovolil napravit a požádal vás v rámci druhého čtení o vypuštění - navrhuji vypuštění dvou novelizačních bodů, a sice bodu 97 a bodu 98. Děkuji pěkně. (Slabý potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, pane poslanče. Samozřejmě že podrobná rozprava očekává, že se přihlásíte znovu. Nyní jsme v obecné rozpravě.
Další přihlášky do obecné rozpravy nejsou, takže obecnou... Takže do obecné rozpravy se ještě přihlásil pan poslanec Petr Bratský. Má slovo.
Poslanec Petr Bratský: Děkuji za slovo. Já budu mít poměrně delší části zdůvodňování toho, co budu chtít potom načíst v podrobné rozpravě, proto jsem se přihlásil ještě do této. Omlouvám se kolegyním a kolegům za drobné zdržení.
Já bych navrhl v § 34 odst. 1 zcela vypustit doplněný text tento: "To neplatí v případě telefonních čísel pro přístup ke službám, která stanoví prováděcí právní předpis podle § 29 odst. 4."
V tuto chvíli existuje nekřížová přenositelnost telefonních čísel pro přístup ke službám, tedy buď mezi pevnými, nebo jen mezi mobilními sítěmi, která prakticky není využívaná. Navíc zákazníci využívající tato čísla možnost křížové portability vůbec nepoptávají. Navrhovaná úprava § 34 odst. 1 opomíjí skutečnost, že přístupová čísla služeb si mohou nechat přidělit přímo poskytovatelé těchto služeb a následně si je připojit ke kterékoliv fixní nebo mobilní síti, případně ke všem. Přenositelnost těchto čísel je tak pro zákazníky bezúčelná.
Stávající řešení mobilní a fixní přenositelnosti jsou vzájemně nekompatibilní, liší se v objednávkovém systému i v procesech. Zavedení křížové portability by si s vysokou pravděpodobností vyžádalo vytvoření úplně nového velmi nákladného řešení v řádu až stovek milionů korun, na kterém by se museli podílet všichni operátoři. Zvláště pro menší operátory by tato nová povinnost mohla znamenat téměř likvidační zátěž. Uvedené příčiny by bezesporu vedly ke složitým vyjednáváním mezi operátory o způsobu jejich pokrytí. Zavádění takovéto přenositelnosti by tedy nebylo otázkou měsíců, ale spíše let, neboť tato mobilní přenositelnost se připravovala dva roky, pevná ještě výrazně déle.
Domnívám se, že navrhovaná právní úprava by ve svém důsledku přinesla pouze značné a neúčelně vynaložené náklady.
Dále potom navrhnu v § 79 odst. 1 vypustit doplněný text "nebo o přístupu".
Jako odůvodnění bych chtěl říci, že navržená změna rozšiřuje současně platnou a navíc eurokonformní povinnost jednat o propojení. Směrnice o přístupu a propojení v článku 4 odst. 1, kterou předmětné ustanovení § 9 odst. 1 ZOEK transponuje, hovoří explicitně pouze o povinnosti jednat o propojení, nikoliv také o přístupu. Jedná se o zcela neodůvodněné a nepřiměřené rozšíření povinnosti stanovené komunitárním právem. Povinnost přístupu lze pro konkrétní relevantní trh uložit pouze postupem v souladu s § 51 ZOEK a s podnikatelem, který je na základě výsledku analýzy relevantního trhu shledán podnikatelem s významnou tržní silou. Terminus technicus.
Domnívám se, že rozšíření stávající povinnosti jednat o propojení rovněž tak na přístup je v rozporu s principy přiměřenosti, odůvodněnosti a minimalizace regulačních zásahů, na nichž je regulace elektronických komunikací v obecné rovině postavena.
Dále je třeba zdůraznit, že rozšíření stávající povinnosti na přístup představuje nesprávnou transpozici, což jednoznačně dokládá již popsaná zkušenost z Polska ve zcela totožné věci. Polsko transponovalo článek 4 odst. 1 směrnice o přístupu a propojení tak, že polský telekomunikační zákon uložil operátorům v § 26 v obecné rovině povinnost jednat o přístupu místo propojení. Již 21. 3. 2005 vyslovila Evropská komise své pochybnosti ohledně správnosti transpozice předmětného článku 4 směrnice o přístupu a propojení a následně vyzvala Polsko k přijetí opatření ke zjednání nápravy v roce 2006. ***