(11.20 hodin)
(pokračuje Petruška)
Ve výborech jsem jako zpravodaj pléna posbíral a zaznamenal 89 pozměňovacích návrhů, z toho - a teď mě nechytejte za slovo - jich je asi 60 totožných a týkají se problematiky, o které tady mluvili kolegové Klas a Úlehla, a to jsou malé vodní elektrárny. Já jsem původně k tomuto bodu vystupovat nechtěl, protože musím říci, že jsem se velmi intenzivně věnoval projednávání tohoto zákona a nikdo mě nemůže podezírat z toho, že bych byl ve střetu zájmů, protože rybářem rozhodně nejsem a s batůžkem a PET lahví také do přírody nechodím, takže jako podnikatel rozhodně jsem spíše nakloněn tomu, aby se nekladly žádné další bariéry v podnikání lidem, kteří podnikají, nicméně musím říci, že tady došlo ke zcela zásadnímu zmatení smyslů - a nevím teď, jestli bylo cílené, anebo jestli to bylo jen nedopatření. Stále se tady, použiji hrubší slovo, omílá § 12 zmíněného zákona. Já bych chtěl upozornit na to, že stejně tak jako stávka odborářů v dopravě, kdy jsme se všichni na začátku domnívali, že snad odboráři, resp. zaměstnanci přišli o nějaké peníze, a nakonec jsme zjistili, že by o ně možná mohli někdy přijít, pokud by zaměstnavatelé dělali něco jiného, tak úplně stejný příklad je § 12. Paragraf 12 ve stávajícím znění zákona samozřejmě je. Název ve stávajícím znění zákona je "změna a zrušení povolení k nakládání s vodami". To znamená vodoprávní úřad, který toto povolení k nakládání s vodami uděluje, mění, stanovuje parametry, ho může pochopitelně už v dnešní době podle stávajících pravidel změnit, v krajním případě i odebrat.
Co je problém ještě další, je to, že malých vodních elektráren je na území České republiky zhruba sedm tisíc. Těch, za které se tady "bojuje", je asi 1400. Je třeba zdůraznit, že každá nová malá vodní elektrárna, která je vybudována, má samozřejmě stanoven minimální zůstatkový průtok, protože prostě v dnešní době požadavek na to, chránit celkově objem vod, je, a stanovení minimálního zůstatkového průtoku je jedním z prostředků, jak toho dosáhnout. Takže ten problém se týká 20 % provozovatelů malých vodních elektráren, kteří se domnívají, že jim někdo bude rušit jejich povolení k nakládání s vodami. Tak to není. Jde pouze o to... (V sále je čím dále tím větší hluk.)
Paní předsedající, já samozřejmě umím řvát jako tur, ale nevím, jestli to je vhodné.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Ano. Vážený pane poslanče, pokusím se zjednat nápravu. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, prosím, abyste svým řevem jako tuři nenutili řečníka řvát ještě více jako tur, jak avizoval. Velice vás žádám, abychom, byť druhá čtení většinou nepřipoutají tolik pozornosti, věnovali tomuto zákonu alespoň tu minimální pozornost, kterou si zaslouží. Děkuji vám za pochopení. (Hluk v sále se ani trochu neztišil.) Bezpochyby to bylo marné.
Poslanec Daniel Petruška: Vidím, že to bylo marné. Budu řvát jako tur.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Řvěte, pane poslanče.
Poslanec Daniel Petruška: Vážení kolegové, dovolte mi, abych vás upozornil na to, že abychom vyšli vstříc provozovatelům malých vodních elektráren, do novely tohoto zákona jsme zavedli delší minimální dobu, na kterou bude toto povolení přidělováno, a to je nejméně na třicet let. Zároveň jsme zavedli institut automatického obnovení. Pokud tedy provozovatel malé vodní elektrárny bude plnit podmínky tohoto povolení a požádá před koncem této doby o jeho prodloužení, tak mu bude prodlouženo na nejméně stejnou dobu, to znamená teoreticky na jedno požádání na sto let.
Další věcí, která tady zazněla a která mě, musím říci, opravdu nadzvedla, byla argumentace kolegy Klase, který - nevím, jestli byl nesprávně informován, nebo jestli to udělal záměrně; jak ho znám, tak nevěřím tomu, že by takovou manipulaci udělal záměrně, takže si myslím, že byl spíše špatně informován. On zde argumentoval vyhláškou Ministerstva životního prostředí, kterou měly být stanovovány tzv. minimální zůstatkové průtoky. Rád bych vás upozornil, že tento institut jsme v nově navrhovaném § 12, který i v této chvíli umožňuje změnit či odebrat povolení k nakládání s vodami, upravili tak, aby nemohl žádný úředník jakéhokoli orgánu svévolně a bez měřitelných parametrů přijít a říci, že se mu zdá, že vodním dílem protéká málo vody, a proto by navrhoval změnit nebo zavést minimální zůstatkový průtok. Tento institut jsme převedli na nařízení vlády, takže pro ty z vás, kteří by nevěděli, co to znamená: Nařízení vlády vychází z dohody tří ministerstev, Ministerstva životního prostředí, Ministerstva zemědělství, Ministerstva průmyslu a obchodu. Tato tři ministerstva se musí shodnout na tom, podle jakých pravidel se budou stanovovat minimální zůstatkové průtoky. Jak si jistě umíte představit, nebude to tak jednoduché a rozhodně tato metodika nebude nahrávat nějakému svévolnému jednání úředníka na vodoprávním úřadě.
Následně jsme pro ochranu provozovatelů malých vodních elektráren udělali to, že jsme do zákona vložili bod, který říká, že nově mohou být těmto provozovatelům stanoveny minimální zůstatkové průtoky pouze v době, kdy budou schvalovány plány povodí, což bude v tuto chvíli v roce 2015, takže za pět let. A navíc plány povodí jsou schvalovány v rámci řádného správního řízení, kde provozovatelé malých vodních elektráren jsou také pochopitelně účastníky tohoto řízení, takže by neměli být úplně bezbranní. Toto vše jsme udělali v rámci vyjednatelného kompromisu.
Já jsem se zúčastnil pochopitelně nejen jednání všech výborů, jak zemědělského, tak životního prostředí, tak hospodářského, ale zároveň jsem ve spolupráci s Ministerstvy zemědělství a životního prostředí uspořádal jeden seminář a jedno v podstatě jednání mezi zástupci těch dvou opozičních stran, které tam proti sobě stojí. Snažil jsem se oběma stranám vysvětlit tento kompromis a v podstatě jim říci, že toto je přijatelné pro všechny. Pochopil jsem, že to pro všechny přijatelné není, nicméně já na projednaném kompromisu budu i nadále trvat.
Rád bych tady zdůraznil ještě jednu věc, a to že se tady operuje staletými povoleními k nakládání s vodami a s případnou náhradou, pokud by toto povolení bylo odejmuto. Snažil jsem se naprosto poctivě najít jiný přírodní zdroj, který lze využívat tak, aby se s jeho pomocí dala vyrábět elektrická energie. Bohužel, žádný podobný se mi najít nepodařilo. Nicméně musím říci, že za povolení k nakládání s vodami provozovatelé nic neplatí. Představa, že by v tuto chvíli měli dostat náhradu za to, že doposud, možná desítky let, vyráběli elektřinu, kterou prodávali, budou dostávat náhradu, mi nepřipadá úplně rozumná.
Co se týká návratnosti investic, ano, souhlasím, po roce 1989 mnozí provozovatelé těchto malých vodních elektráren, kde nejsou stanoveny doposud minimální zůstatkové průtoky, museli investovat nemalé prostředky do jejich obnovy. Jak jsem já měl možnost ty provozovatele poznat, jsou to lidé velmi slušní, chápou, že se k řece a k vodě musí chovat seriózně, že ji nemůžou exploatovat tak, aby ta řeka byla mrtvá. To znamená já si myslím, že tento problém je uměle vytvořený. V podstatě v tuto chvíli nejsem schopen už identifikovat, kdo ho vytváří a z jakého důvodu. Nicméně bych chtěl říci, že za těch dvacet let, případně dvacet pět let od roku 1989, kdy nejdříve budou moci být stanoveny minimální zůstatkové průtoky provozovatelům, se jim, dovoluji si tvrdit, jejich investice vrátí. A znovu opakuji: To, že tady je možnost jim stanovit minimální zůstatkový průtok, neznamená, že jim bude stanoven nebo že by jim to povolení bylo odebráno či měněno. Pouze jde o to, aby stát měl možnost v případě, že se změní přírodní podmínky, zareagovat a prostě využívání vod k energetickým účelům nějakým způsobem regulovat. ***