(11.50 hodin)
(pokračuje Bratský)
Existuje možná jeden způsob, ve kterém by se porušení tohoto § 6 velmi snadno dalo dohledat, a já vám řeknu takový příklad. Například dnešní předsedající místopředseda Vojta Filip, nedávno byly nějaké články v novinách, že se mu podařilo vyjednat výstavbu dálnice ve Vietnamu myslím. Ne že jemu osobně, ale byl při tom a vykonával činnost, kterou mnozí z nás poznali desetkrát stokrát, já nevím kolikrát, při různých obědech, kdy tady přijížděli zastupitelé jednotlivých parlamentů k nám, vlád, sami jsme jezdili na zahraniční služební cesty a zcela běžně, zcela běžně pomoci českému průmyslu, pomoci českým podnikatelům, tam poslanci, senátoři v podstatě lobbují v těch zemích za zájmy českého státu, českých firem a je to něco, co třeba druhý místopředseda Parlamentu pan Zaorálek nazval parlamentní diplomacií. Skrývá se zde porušení § 6 podle navrhovaného zákona, nebo ne? Je to lobbing, nebo není, když tedy poslanci a senátoři, kteří jezdí na služební cesty, často v případě, že to jsou předsedové, v doprovodu podnikatelů z ČR na státní návštěvy a vykonávají něco, co bych normálně nazval lobbingem, porušují § 6 navrženého zákona, nebo neporušují? Přijdou o svůj mandát tedy anebo budou vystaveni nějaké represi, anebo ne? A je správné, aby vůbec takový paragraf byl, který by neumožňoval poslancům a senátorům a případně funkcionářům obou dvou komor, když je doprovázejí na výpravách třeba i čeští podnikatelé, v dobrém slova smyslu lobbovat za zájmy naší země? Za naše pracující, chcete-li to slyšet, levá část spektra? Aby byla zaměstnanost v republice, abychom měli slušné DPH! Tyto věci zcela ošetřeny nejsou a já to považuji za velmi problematické ustanovení tohoto zákona.
A na závěr ještě přečtu některá ustanovení ze stanoviska vlády, protože stanovisko vlády my dostáváme na lavice, veřejnost ani novináři s ním ne vždycky jsou seznámeni a já považuji některá usnesení z tohoto stanoviska vlády za velmi závažná. Proč vláda vyslovila nesouhlas i s tímto již opraveným návrhem zákona?
Zásadní nedostatek tohoto návrhu vláda spatřuje v samotné koncepci návrhu, kdy je lobbing definován jako činnost zaměřená na uskutečnění kontaktu lobbisty s veřejnými funkcionáři, orgány veřejné moci a jejich zaměstnanci, a nikoliv jako činnost zaměřená k prosazení zájmu lobbisty či jeho klienta. Nedostatečným způsobem upravuje meritum problému lobbingu, vlastní pravidla jeho provádění, tj. co je lobbingu dovoleno a co nikoliv, a to včetně nastavení účinné kontroly dodržování zákonem stanovených pravidel.
Nebudu číst celé stanovisko vlády, protože bych byl určitě obviněn z toho, že tady provádím zase nějakou nekalou činnost, nějakou obstrukci. Takže třeba řeknu ještě jednu dvě věci. Problematickým se jeví vymezení osobní působnosti podle § 2 odst. 4. To je jedna z věcí, kterou jsem zmiňoval ve svém příkladu, z něhož například není zřejmé, proč se návrh nemá vztahovat na členy zastupitelstev obcí, starosty a členy rady obcí, když na druhé straně se ve prospěch lobbistů navrhuje podle § 5 odst. 1 a 2 právo ke vstupu do objektu obcí a právo účastnit se veřejných schůzí orgánů obcí atd. atd.
Záměrně nechci číst celé usnesení vlády k tomuto zákonu, která ve svém stanovisku nakonec dává nesouhlas s tímto zákonem, ale vzhledem k tomu, že to je poměrně rozsáhlý materiál a vytýká velmi vážné nedostatky takové, které by se zřejmě nedaly odstranit ve druhém a třetím čtení, podám návrh na vrácení předkladatelům k dopracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Bratskému. Slova se ujme pan poslanec David Šeich, připraví se paní poslankyně Monika Hašková. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, dal jsem si závazek, že musím být aspoň k nějakému návrhu sociálních demokratů poněkud méně kritický. Ono je to ale velice těžké, protože z jejich dílny návrhy vycházejí ve velice nekvalitní podobě. Ale pokusím se alespoň při tomto návrhu zákona být jenom mírně kritický.
Návrh zákona o lobbingu patří do množiny druhé, jak jsem označil tady dvě množiny, a nemám obavu to stále opakovat. Jedna množina: volební dárkový balíček, který stojí hodně peněz, který vede ke státnímu bankrotu, devalvaci úspor střadatelů a zadlužování několika dalších českých generací, a druhý balíček, který má jakoby dobré úmysly, ale je to zpravidla volební jehlou šitý legislativní zmetek, který má jenom mírně negativní a někdy hodně negativní dopady. Tento má jenom mírně negativní.
Úprava lobbingu je určitě věc, která si zasluhuje pozornost, a musím říct, že i Unie malých a středních podniků si vytyčila asi pět oblastí, ve kterých by chtěla připravit legislativní změny. Jedna z nich se týkala úpravy daňové odpočitatelnosti dopravy zaměstnanců do práce, byly to některé úpravy odstraňování byrokracie a jedna z pěti oblastí byl i pokus o úpravu lobbingu. Musím říct, že jsme na tom spolupracovali s velmi renomovanými zahraničními právními kancelářemi a že to není vůbec jednoduché. Definice lobbisty, lobbingu, úprava toho, jak lobbing nějakým způsobem dostat pod kontrolu a regulovat jej, je velice legislativně složitá a je docela těžké najít nástroj, který nebude bezzubý.
Musím říct, že návrh, který přichází teď již podruhé, je o trošku, o malinko lepší než návrh první. To chci férově říci. Na druhou stranu u definice lobbisty jsme uvažovali tímto způsobem: Návrh sociálních demokratů a dalších stran je návrh, který říká, že lobbistou je ten, kdo vícenásobně kontaktuje některé členy zákonodárného sboru a některé další představitele státu. Já myslím, že tady důraz je kladen na četnost, to znamená na vícenásobnost. To znamená ten, kdo přijde lobbovat jednou, lobbista není; kdo přijde lobbovat víckrát, lobbista je. A důraz, který si myslím, že by měl být kladen, je, za co lobbuje. A je teď velkou diskusí - z mého pohledu lobbistou spíše není ten, kdo bojuje za své vlastní zájmy. To znamená jestliže přijde představitel ČSTV desetkrát za poslanci a chce změnit pravidla, nebo nechce změnit pravidla tak, aby to poškodilo český sport, tak jestli je to lobbista. Jestli starosta obce, který desetkrát přijde za poslanci, aby lobboval za své komunální projekty, je lobbista. Jestli ten, kdo přijde lobbovat za svou vlastní neziskovou organizaci, kde je v orgánech, kde je členem, jestli je lobbistou.
Já bych se přikláněl spíš za to, aby lobbistou byl ten, kdo vícenásobně přijde lobbovat za peníze, a teď bych řekl dvě podmínky, za peníze za zájmy někoho dalšího, to znamená on není členem té organizace, není ve statutárních orgánech organizace a bojuje za zájmy jménem a za peníze někoho dalšího, třetí osoby, třetí strany. Tady bych se velmi přimlouval za tuto formu definice. To znamená aby definice lobbisty nebyla dána četností, to znamená kolikrát přijde, protože pokud přijdete za svou obec, a dokonce i za svůj podnik - přece je rozumné, že jestliže zákonodárci připravují věc, která poškodí váš vlastní podnik, a vy máte argumenty o tom, že je to nesmysl, tak abyste tyto argumenty přišli říct a nenechali se poškodit. To přece je normální! Ale pokud někdo za peníze bojuje za zájmy někoho, koho není členem, není v orgánech, za zájmy někoho dalšího, tak to je z mého pohledu lobbista. Tento aspekt věci tento konkrétní návrh neřeší. Ale říkám, tento návrh opravdu má jedinou nevýhodu, a to že je bezzubý. On vlastně nic neřeší. On nedokáže postihnout reálně.
Čili je potřeba si férově říct, že tento zákon není o regulaci lobbingu. Tento zákon je o pokusu evidovat lobbing. Čili to není zákon o regulaci lobbingu, protože on žádným způsobem lobbing nereguluje, ale je to pokus o to, aby se lobbisté evidovali. Čili je to jakýsi bezzubý pokus evidovat lobbisty, který ale nenese žádné velké ztráty.
Musím říct, že ještě jeden aspekt je třeba v návrhu postihnout, a to - já bych velmi doporučoval, abychom v těchto zákonech, které jsou typu protikorupční balíček, zákon o regulaci lobbingu, nešli cestou poslaneckých volebních iniciativ, ale v takovémto typu zákonů abychom iniciativu přenechávali vládě. Uvedl jsem vám konkrétní vlastní zkušenost, kdy Unie malých a středních podniků si vytyčila asi pět velkých balíků oblastí, kde by chtěla být aktivní v legislativní přípravě, a jednou z nich byla transparentnost, pod kterou spadal i zákon o regulaci lobbingu. A i po spolupráci s velice renomovanými zahraničními právními kancelářemi jsme dospěli k názoru, že to je docela legislativně obtížné a že vždycky narážíte na nějaká obecnější legislativní pravidla a že by bylo velmi vhodné, aby tohoto typu zákonů se obecně ujímala vláda s Legislativní radou vlády a s orgány, které jsou z pohledu státu k tomu nutné. ***