(12.50 hodin)
(pokračuje Říman)
Nicméně jistá část politického spektra na podzim loňského roku mínila jinak a vláda, která měla být pouze krátkodobou epizodou, se stala řekněme střednědobou epizodou. Je jasné, že některé ze změn tohoto zákona, tak jak byly navrhovány, už nesnesly odkladu, a proto současná vláda znovu ten materiál oprášila. Z valné části ho nechala tak, jak byl, z menší části doznal změn, jsou tam i nové věci, které tam původně nebyly. A k tomu všemu bych se chtěl ve svém vystoupení vyjádřit.
První věcí, o které tady bylo hovořeno a která není triviální, není technicistní, je zavedení možnosti odnětí přídělu rádiových kmitočtů. My tady již několik měsíců na každé schůzi bojujeme nebo nebojujeme o zařazení a projednání novely horního zákona. A je to předmětem velkých emocí na všech stranách a zde se jedná o něco podobného. Jakkoli se vám může zdát, že telekomunikace a hornictví spolu nesouvisí, tak v jednom i druhém případě se jedná o zacházení státu se vzácnými zdroji. V jednom případě jsou to nerostné suroviny, v tomto případě je to rádiové spektrum.
V novele horního zákona jedna jeho část se týká možnosti státu odebrat již jednou přidělený dobývací prostor. To je velmi analogické tomu, oč se jedná tady. Možnost státu odebrat již jednou přidělené spektrum, část spektra rádiových kmitočtů. V obou případech současná právní úprava je taková, že vzácný zdroj, který byl jednou přidělen, ať už to je dobývací prostor nebo část rádiového spektra, odebrat nelze. To přináší samozřejmě neefektivity, protože velmi často se stává, a v obou případech, jak v telekomunikacích, tak v hornictví, že příslušné vzácné zdroje nejsou příslušnou organizací, tím, komu to bylo přiděleno, využívány, a to mnohdy desítky let. A samozřejmě se to stává i předmětem spekulací, součástí konkurenčního boje, kdy si nechám přidělit rádiový kmitočet nebo dobývací prostor, pak ho nechám ladem, prostě proto, aby na něj konkurence nemohla.
Proto zde po důkladné úvaze jsme navrhli, aby stát prostřednictvím Českého telekomunikačního úřadu takto nevyužívané rádiové frekvence mohl odebírat, případně změnil velikost toho přídělu a podobně. Kuriózní je, že zde to nevzbuzuje větší vášně. V případě hornictví vlastně analogický proces vzbuzuje vášně veliké. Já tu analogii zmiňuji jenom proto, abychom si uvědomili, že se skutečně nejedná o technicistní záležitost, ale o věc zásadního charakteru, na kterou se lze dívat různýma očima.Takže to je pokud se týče přídělu rádiových kmitočtů.
Další zásadní změnou je přístup k tzv. univerzální službě. Po léta, kdy byla univerzální služba zakotvena v našem právním řádu a zavedena, univerzální služba fungovala tak, že existoval jakýsi účet, na který přispívali všichni participanti na telekomunikačním trhu podle nějakého klíče, každý nějakou jinou částkou, a z toho se hradilo to, co bylo definováno jako univerzální služba. Plus se na tom v některých částech podílel i stát, a to v oblasti sociální, to znamená to jsou dotace, které se poskytují osobám zdravotně postiženým a v minulosti také osobám sociálně slabým, což bylo minulou vládou změněno, čímž ten rozpočet, který je potřeba na univerzální službu, podstatně klesl.
Nicméně zase probíhala v té telekomunikační branži a v rámci státní správy poměrně dlouhá a důkladná debata, zda by nemělo dojít ke změně. Vyjdeme-li z úvahy, že univerzální službu stanovuje stát, je to tedy chtění státu, tak by za to měl peníze hradit asi stát a neměl by stát, když něco chce, tak by ty povinnosti neměl chtít, aby je plnil někdo jiný. A tato myšlenka si v průběhu času získávala stále více a více příznivců, až jejím výsledkem je to, co je navrhováno dneska v zákoně, a to že univerzální služba se bude hradit ze státního rozpočtu. To je také důvod toho, jak řekl pan zpravodaj, že zákon není rozpočtově neutrální, bude to stát nějaké peníze, nicméně ty peníze v čase klesají. Tak například v roce 2008 dosáhly náklady na poskytování univerzální služby podle ČTÚ 358 094 369 korun - pěkné, jak to mají důkladně vyčísleno. V loňském roce 2009 už to je pouze 297 205 742 korun a ten trend dále pokračuje. V letošním roce se předpokládá, že se utratí 235 653 735 korun. To by mě zajímalo, jak to spočítali dopředu tak přesně. Přičemž se, a to je zajímavé, poměrně rychle, ale je to samozřejmě logické, podíváme-li se na penetraci obyvatelstva mobilními telefony včetně dětí, že se snižují náklady na služby veřejných telefonních automatů, tedy takzvaných budek. Kde že jsou ty doby, kdy boj o instalaci budky na naší ulici byl jedním v mnoha případech klíčovým bodem komunálních volebních programů? Ty doby jsou skutečně dávno pryč a z telefonní budky, zdá se, dříve nebo později se stanou věci kulturního dědictví, možná poslední budka. Jenom pro ilustraci, v roce 2009 se z univerzální služby zaplatilo za veřejné telefonní automaty skoro 135 milionů korun a v letošním roce to klesá na 83 milionů korun. Tak vidíme, že ten sešup je skutečně znatelný.***