(17.20 hodin)
(pokračuje Bratský)
Logickou návazností je pak vznik korupce státních úředníků, policie a justice, dezinformační kampaně v koupených médiích, vytváření vlastní lobby v exekutivě, ozbrojených složkách i zákonodárných sborech. To vše destabilizuje a rozkládá legální ekonomické a politické instituce, které přestávají plnit své funkce a ztrácejí podporu občanů. V této časové sféře se právě nacházíme. Skutečnou autoritu a moc získávají paralelně existující podporované nebo přímo reprezentované zločineckými organizacemi.
Co je to tedy zločinecká organizace? Vyznačuje se přídavkem přísné disciplíny a pravidly konspirace, struktura je pevně hierarchizována s pevně stanovenými normami chování. Činnost se vyznačuje systematizací, dělbou práce, plánovitostí a vysokým stupněm organizovanosti. Vstup do této organizace má své zákonitosti a noví členové jsou podrobováni přísnému prověřování. Ukončení spolupráce je téměř nemožné, vážené přátelé.
Je pro ně typická internacionalizace, tedy nadnárodní působení. Cílem je získání maximálního zisku, ekonomické, politické i jiné moci ve společnosti bez ohledu na použité prostředky, jak již bylo poznamenáno před chvílí. Organizace se mimo jiné vyznačuje i tím, že si vytváří soubor vnějších a vnitřních ochranných mechanismů, které slouží k nerušenému průběhu její činnosti. Charakteristické jsou pro ni spíše komplikovanější trestné činy na rozdíl od kriminality běžné. Jedná se o pokračující a ustavičné zločinecké spiknutí živené strachem a korupcí a motivované hrabivostí. Pro Japonsko, Itálii, Spojené státy a případně další státy jsou příznačné zločinecké organizace přísně sevřené a zde můžeme hovořit o organizaci mafiánského typu či o mafii samotné. Kriminální seskupení volnějšího typu jsou charakteristické pro státy jako Česká republika, Německo, Francie a další. Základní odlišnost mezi sevřenými skupinami mafiánského typu a zločineckou organizací lze spatřovat v tom, že mafie kromě spáchání trestných činů a dosažení s tím spojených cílů vyvíjí snahy o získání hospodářské moci, kontroly nad politickým životem. Zjevná je i snaha zavedení trestního postihu ze strany státu, zatímco zločinecká organizace aspiruje spíše na dosažení zisků a cílů.
Jaké tedy jsou právní prostředky zaměřené na ochranu osob účastnících se na trestním řízení proti organizovanému zločinu? Za prvé institut anonymního svědka. Až do konce roku 1993 nebyla ochrana svědků v našem trestním právu upravena vůbec. Novela provedená zákonem č. 292/93 Sb., která nabyla účinnosti 1. ledna 1994, tento stav změnila a nabídla pro subjekty bojující s organizovaným zločinem nový, řekněme pomocný nástroj v podobě paragrafu 101 trestního řádu, 55 odst. 2 trestního řádu a 209 trestního řádu, přičemž poslední dvě jmenovaná ustanovení ovšem byla 1. března 1995 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 12. 10. zrušena jako protiústavní. Důvody, které k tomu Ústavní soud České republiky vedly, zde podrobně rozebírat nebudu, jen krátce zmíním, že Ústavní soud se vyjádřil v tom smyslu, že institut anonymních svědků omezil možnost obžalovaného verifikovat pravdivost vůči němu směřující svědecké výpovědi, protože vylučuje možnost vyjádřit se k osobě svědka a k jeho věrohodnosti. Jsou tedy omezena jeho práva na obhajobu, byl shledán rozpor s principem kontradiktornosti procesu, s principem rovnosti účastníků, protože stejné omezení nezavádí pro obžalobu, a je tedy v rozporu s principy spravedlivého procesu.
Současné znění odst. 2 § 55 trestního řádu bylo ještě novelizováno zákonem č. 265/2001 Sb., podle něhož nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, například zajištěním ochrany prostřednictvím policie, přechodné umístění na neznámé místo atd., orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka, přičemž utajením se myslí soubor opatření směřujících k tomu, aby se o těchto skutečnostech nedozvěděly nepovolané osoby.
Cituji z Šámala, Trestní řád, komentář, první díl, 5. vydání, Praha, BECK, 2005, strana 370: Utajení podoby svědka přichází v přípravném řízení v úvahu zejména při úkonech, kdy svědek přichází do styku s obviněným, zvláště při rekognici, rekonstrukci nebo vyšetřovacím pokusu, které je pak třeba provést tak, aby se svědek s obviněným ani jeho obhájcem, případně i s dalšími osobami na úkonu zúčastněnými přímo nesetkal.
Dále cituji: Ustanovení § 209 upravuje postup soudu při provádění důkazů výpovědí svědka v hlavním líčení a naplňuje obecná ustanovení § 97 až § 104, která lze na výslech svědka rovněž použít. Zároveň toto ustanovení konkretizuje, jak má probíhat v hlavním líčení výslech svědka, u něhož je obava, že v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu. Dále svědka, jehož totožnost má být utajena, nebo svědka, jemuž nebo osobě jeho blízké hrozí v důsledku podaného svědectví vážné nebezpečí. Opět Šámal, ovšem tentokrát Trestní řád, komentář z druhého dílu, 4. vydání, Praha, BECK z roku 2002, strana 1340.
Dalším z možných je zvláštní ochrana svědka. Zákon o zvláštní ochraně svědka přijal Parlament České republiky teprve 29. 3. roku 2001, navázal na níže uvedená ustanovení a došlo tak konečně k ochraně svědků organizovaného zločinu a jiných osob podílejících se na trestním řízení. Nedošlo ale k upravení možnosti upuštění od potrestání členů zločinných spolčení ochotných poskytnout součinnost s orgány činnými v trestním řízení k usvědčení členů zločinného spolčení.
Cituji § 1 zákona o zvláštní ochraně svědka: Účelem tohoto zákona je upravit poskytování zvláštní ochrany a pomoci svědků a dalším osobám, kterým v souvislosti s trestním řízením zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí. Podle tohoto zákona se postupuje, jen nelze-li bezpečnost ohrožené osoby zajistit jiným způsobem. Podle tohoto zákona lze zvláštní ochranu a pomoc poskytnout i na žádost příslušného orgánu cizího státu, který rozhoduje o obdobné ochraně osoby podle práva cizího státu, nebo na žádost mezinárodního soudu nebo tribunálu ustanoveného na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas a kterou je Česká republika vázána, nebo na základě rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem. Na poskytnutí zvláštní ochrany a pomoci podle tohoto zákona nemají právní nárok. Konec citátu.
Oproti ustanovení § 55 odstavce 2 trestního řádu můžeme mluvit o nadstandardním způsobu ochrany osob, který bude realizován v omezeném a nezbytně nutném rozsahu. Po splnění určitých podmínek může být poskytována tato ochrana Policií České republiky a Vězeňskou službou České republiky v rozsahu § 3 odst. 1 zákona o zvláštní ochraně svědka. Jedná se o osobní ochranu při stěhování chráněné osoby včetně příslušníků její domácnosti a pomoc chráněné osobě za účelem jejího sociálního začlenění v novém prostředí, zastírání skutečné totožnosti chráněné osoby. Přijetí tohoto zákona bylo určitým krokem vpřed a jeho nesporným přínosem je například možnost zvláštní ochrany a pomoci osobě podávající vysvětlení, která může následně figurovat jako svědek, zařazením této osoby, která podala nebo měla podat vysvětlení, do nejohroženější skupiny, po čemž dlouho takříkajíc volali odborníci na tuto problematiku. V jiném směru ale hlasy vyslyšeny nebyly a nedošlo tak kupříkladu k novelizaci § 55 odst. 2 v tom směru, aby i osoby podávající vysvětlení mohly žádat o utajení své osoby a aby podepisovaly protokol smyšleným jménem a příjmením. Nadále tedy trestní řád pamatuje pouze na utajení totožnosti svědka.***