(15.50 hodin)
(pokračuje Němec)
Druhá část návrhu vychází poměrně přesně právě ze zkušeností Rakouska, a je reakcí na to, že i na úrovni Evropského parlamentu z té diskuse bylo zřetelně naznačeno, že u nás v České republice právní úprava je natolik nedostatečná, že bohužel neumožňuje jasné obranné postupy podvedených společností.
Já tady chci opakovat, já tady mám k dispozici - není to kompletní seznam - seznam a mám tam 1610 podvedených institucí. Jenom opakuji, není to konečný seznam. Mohl bych vám to tady číst, ale nedělám tady obstrukce jako pravicoví poslanci. Chci jenom říci, že v tomto seznamu je Policejní prezidium, v tomto seznamu jsou církve, v tomto seznamu jsou občanská sdružení a desítky a stovky drobných živnostníků.
Já bych chtěl, kolegyně a kolegové, poprosit - pojďme se tím zabývat. Mám za to, že čas na to ještě je. Pojďme se tím zabývat odborně na půdě, kam to patří, to znamená na půdě ústavněprávního výboru. Já jsem na to připraven. Pokud jsem snad hovořil o tom, že dojde k nějakým úpravám v textu, nemyslel jsem tím, že se změní podstatně to, co tam již je, ale naopak, že se ještě doplní některé další instituty, které budou sloužit ke stejnému účelu, ke kterému slouží současný návrh.
Chtěl bych proto poprosit, vezměme rozum do hrsti, podpořme to, nezamítejme tento návrh již na počátku, pojďme se o něm bavit na ústavněprávním výboru a zkusme najít konsensus. Vždyť když ho nenajdeme, vždycky ještě tento návrh nemusíme schválit případně v dalším projednávání. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Daniel Petruška. Vážený pane poslanče Petruško, ujměte se slova.
Poslanec Daniel Petruška: Já bych se s dovolením také zapojil do této diskuse. Já dvacet let podnikám a podnikání je aktivita, ve které se musíte v podstatě každodenně rozhodovat. Tato aktivita s sebou samozřejmě přináší také rizika. Mně je líto malých živnostníků, občanských sdružení, nedej bože církví a dalších organizací, které byly podvedeny firmami, o kterých jste tady mluvil, pane kolego, nicméně si nemyslím, že je úkolem parlamentu dělat komukoli taťku a mamku a snažit se tyto lidi vodit za ručičku a chránit je tím, že vymyslíme další zákon. Já myslím, že v našem právním řádu je zákonů už tolik, že bychom si měli dát bobříka a za každý jeden přijatý dva zrušit. Tím bychom, myslím, prospěli České republice mnohem více než tím, že budeme přijímat další zákony. Navíc, a doufám, že to uznáte i vy, tím, že ten zákon bude v uvozovkách lepší, jeho aplikace stejně bude záviset na těch osobách, které se toho procesu účastní.
Já bych se možná snažil více klást důraz na to, abychom třeba jako veřejní činitelé poučili veřejnost v tom, že pokud něco podepíšu, někde si něco objednám, někde se k něčemu zavážu, tak se bohužel, pokud si to dobře nepřečtu a je to třeba v cizím jazyce, mohu zavázat k něčemu, co mě následně poškodí. To je jedna věc.
Další věcí je otázka uplatnění možných sankcí ze strany soudů. Já s vámi souhlasím, mnohdy také nejsem spokojen s tím, jak soudci rozhodují, nicméně justice musí být nezávislá a je spíše na svědomí a zdravém rozumu soudců, jak aplikují který zákon. Nemyslím si, že těmito úpravami, řekl bych lehce partyzánskými, něčemu pomůžeme.
Pojďme spíše zkusit přemýšlet nad tím, které zákony budeme rušit, než abychom další přidělávali. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já děkuji. S faktickou poznámkou nyní vystoupí paní poslankyně Eva Dundáčková. Vážená paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Eva Dundáčková: Děkuji vám za slovo, které jste mi udělila navzdory tomu, že není možné podle dnes odhlasovaného usnesení vystupovat dvakrát. Proto bych jen chtěla v rámci technické reagovat na opakované konstatování pana předkladatele, že mezi poškozenými subjekty jsou takové instituce jako Policejní prezidium, některé okresní soudy, desítky měst, obcí, školy a divadla, že to prokazuje skutečnost, že žádný subjekt není a nemůže být vůči tomuto jednání imunní.
Já bych chtěla poprosit snad i jménem ostatních členů tohoto parlamentu, zda by nám bylo možné sdělit, ve kterých kauzách se tak stalo, zda tak učinili lidé, kteří byli oprávněni vůbec se někam registrovat, to znamená PR pracovníci či členové obchodních oddělení, kteří měli důvod tímto způsobem prostřednictvím internetu registrovat vlastní instituci, zda pak byla vymáhána nějaká odpovědnost za škodu, která tak byla způsobena státu, protože vy nadále konstatujete, že ve svém součtu tak byly vynaloženy z veřejných prostředků na úhradu nezamýšlených finančních plnění částky, které dokonce nazýváte významnými úniky, to znamená že se pravděpodobně nejedná o stovky či tisíce korun, ale o větší částky. Prosíme proto, aby nám bylo sděleno, o jaké kauzy se ve skutečnosti jedná a které tím máte na mysli.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Nyní vystoupí pan poslanec Petr Pleva.
Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já jsem velmi pozorně poslouchal odpověď pana předkladatele paní kolegyni Dundáčkové, ale na jí formulovanou otázku jsem neslyšel odpověď, takže zkusím teď ještě naformulovat jednu věc, která se mi možná zdá, i když vypadá jako drobnost, dosti zásadní. Já rozumím dobrému úmyslu předkladatele a rozumím bodu 3, to znamená vložení nějakého zákazu této nekalé činnosti do § 46, ale čemu naprosto nerozumím, je změna definic v § 44 a 45, v základním definičním aparátu obchodního zákoníku, ze spotřebitele na zákazníka. Termín spotřebitel je v našem právu široce používán. Máme třeba zákon na ochranu spotřebitele, je používán v zákoně o regulaci reklamy a v dalších zákonech. Tady se najednou tento pojem spotřebitel mění na pojem zákazník, aniž je tento pojem jakkoli definován. Proto si myslím, že takováto aplikace zákona by mohla způsobit více problémů než toho pozitivního, a chtěl bych vědět, co vedlo pana předkladatele, že kromě té dejme tomu pozitivní věci tam dává tyto věci, které podle mě mohou mít velmi negativní důsledky.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Šeich.
Poslanec David Šeich: Vážená paní předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi k vám krátce promluvit.
V úvodu bych chtěl říci, že jsem předsedou Unie malých a středních podniků, a doufám, že v tomto smyslu nejsem ve střetu zájmů, protože žádné podvodné katalogové firmy nejsou našimi členy.
O tomto zákonu nejvíce platí slova, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Je nepochybné, že budeme-li ukazovat na konkrétní životní situace, nespravedlivá rozhodnutí, špatná rozhodnutí soudů, situace, které se nepodařilo řešit spravedlivě, tak může vzniknout dojem, že takový zákon skutečně je potřebný. Je samozřejmé, že v každé oblasti života najdeme nespravedlivá rozhodnutí, nespravedlivě vypadající, skutečně nespravedlivá rozhodnutí, která přináší soudní systém a z pohledu obecné spravedlnosti nejsou správná.
Na druhé straně my právníci, my absolventi potažmo stejné alma mater, Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, bychom měli vědět, že právní systém České republiky ani žádného jiného státu není schopen postihnout všechny životní situace, které mohou nastat. Pokud někoho pokouše bojové plemeno, nepřijímáme zákony o zákazu pokousání bojovými plemeny. Pokud si paní vymkne kotník na křivém chodníku, nepřijímáme bezprostředně zákon o zákazu vymknutí si kotníku na křivém chodníku. Čili měli bychom rozumět určité obecnosti právních předpisů, určité míře popisu životních situacích, které mohou nastat, a možností soudů v mezích, které jim k tomu zákon dává, rozhodovat. ***