(15.50 hodin)
(pokračuje Vojíř)
Přišla kuponová privatizace. Nechci se o ní dlouho zmiňovat, nicméně to byla privatizace větších podniků, která byla řekněme v určitých vlnách nabízena našim spoluobčanům formou oněch kuponů. Jestli byla úplně dobrá, úplně špatná nebo tak něco mezi, to bych nechal na diskusi na nějakých ekonomických fórech anebo na samostatnou možná diplomovou či doktorandskou práci na Vysoké škole ekonomické. Nicméně to nelze popřít, že samozřejmě vedle nákladů, které s tím byly spojeny, to byla asi jedna z nejrychlejších forem, jak převést státní do soukromého. A teď můžeme diskutovat, jestli ty náklady mohly být menší, nebo větší.
Největším problémem asi byla otázka privatizace tam, kde si pamatuji zhruba zpátky šest sedm let, kdy jsme se tady přeli o to, jestli ta či ona banka byla zprivatizovaná správně, jestli byla zprivatizována řekněme za přijatelné peníze, jestli ta očista té banky mohla stát méně, či více, jestli tehdy řekněme divoký zásah IPB byl potřebný, nebyl potřebný, co to stát stálo nebo nestálo. Vzpomeňte si, že tady ministři říkali, že to bude šest, deset, patnáct miliard, myslím si, že někteří kolegové, kteří u toho byli blíže než já, tak by potvrdili, že nakonec jen ta samotná IPB-operace v uvozovkách IPB přišla stát možná na sto, sto dvacet miliard korun.
Nicméně pořád to má ten pozitivní krok, že přesun z toho státního do toho soukromého je něco, co způsobuje akceschopnost těch podniků, těch bank.
Když budeme pokračovat dál, tak zůstaly v majetku českého státu společnosti, kterým někteří kolegové a kolegyně začali říkat, že jsou strategické. Ten termín strategické bych nazval jako klíčovým, ale pro někoho zaklínadlem. Šlo o to, že mohu definovat cokoliv, co budu považovat ze svého pohledu za strategické. Vzpomenu si na vystoupení členů KSČM, kteří, asi mi to nezapřou dnes, považují za strategické postavení bank a řekněme pozici státu uvnitř bank, například. Z jejich pohledu je to otázka strategická, zřejmě. Kolegové ze sociální demokracie zase velmi plédují za to, aby v klíčových odvětvích např. zůstával vlivný stát. Otázka zní, jestli tedy privatizace např. Transgasu byla strategická, nebyla strategická, nalezl se správný partner, nenalezl se správný partner, funguje tato společnost, nefunguje atd. Myslím si, že bychom mohli najít mnoho příkladů. Nicméně levé spektrum se společně shoduje na tom, že si chce ponechat vliv státu, prostřednictvím toho státu bude tyto společnosti řídit, kontrolovat, říkejme tomu jakkoli, prostě ovlivňovat.
Co se týče druhého spektra, to znamená toho spektra konzervativního a liberálního, ti jsou přesvědčeni o tom, že je vhodné privatizovat státní majetek, je nutné nastavit správná pravidla, která jsou vymahatelná. To znamená nastavit tržní podmínky tak, aby skutečně byly vymahatelné. A z tohoto pohledu se střetáváme v určitém ideovém sporu, který ale vždycky, vždycky až doposud byl ideovým sporem, zdali to vláda má, nebo nemá učinit. Protože Ústava České republiky, jak vy všichni dobře tady v tom sále víte, rozděluje moc na vládní, zákonodárnou a soudní. A jestli něco bylo výhradou vládní moci, tak to byla otázka správy majetku a nakládání s tímto majetkem.
Všechny vlády doposud, a je úplně jedno, jestli to byla vláda ODS nebo vláda sociální demokracie, privatizovaly společnosti. Privatizovaly to vlády a privatizovaly to na principu buď obecnějším, hromadnějším, anebo samozřejmě individuálním. Já si pamatuji privatizaci ČEZu a Transgasu. ČEZ nebyl zprivatizován jen proto, že poslední uchazeč, který zůstal ve hře, nenabídl cenu, kterou si tehdy vláda přála. Nabídl, jestli se nepletu, 180 miliard, vláda si přála 200. Vláda měla právo říci "já za 180 miliard ČEZ neprodám". V pořádku, bylo to rozhodnutí vlády, stalo se, a vzpomeňte si, že to nikdo nekritizoval. Zatímco u Transgasu došlo k tomu, že poslední uchazeč po bych řekl výzvě vlády nabídl zhruba asi 120 miliard a vláda měla menší limit, nevím přesně, kolik byl, 100 miliard, a tak tuto nabídku akceptovala. A já se musím ptát: jsou plynovody a rozvody plynu strategickým majetkem, či nikoliv? Jestli dneska je prohlašován ČEZ za strategický majetek, jestli je prohlašováno ČEPRO za strategický majetek, například, MERO, jestli je prohlašován za strategický majetek, tak z tohohle pohledu by logicky vzato musel být Transgas strategickým majetkem.
Ale ukázalo se, že to tak není. Dojdeme-li na závěr, tak kdyby byla situace asi na trhu lepší, tak přiznejme si například, že najít strategického partnera pro ČSA by byla výhra. Ale situace na trhu byla špatná a ČSA navíc byly v nedobré kondici, řeknu-li tento termín. A tak se ta privatizace zrušila. Ale doběhla do konce a vláda přeci je natolik zodpovědná, že si je vědoma toho, že nemůže prodat něco, co by prodávala v podstatě za zápornou hodnotu. Jestliže situace ohledně transformace a následné privatizace Letiště Praha je v podobné situaci, tak vláda rozhodne, zdali privatizaci započne v tom celém procesu jako takovém, anebo ji zastaví, anebo ji nedokončí, to znamená nevyhlásí vítěze, protože představa vlády taková nebude. To všechno přeci vždycky tady bylo diskutováno, střetávali jsme se na tom, dohadovali jsme se, jestli ten či jiný subjekt by nedal náhodou více, jestli ta či ona strana by to neudělala lépe, to je legitimní. Ale nikdy jsme nezasahovali zákonem vládě do její kompetence.
Já jsem z tohoto místa opakovaně říkal: Tak mějte odvahu změnit Ústavu. Řekněte, že chceme změnit Ústavu a že některé kompetence z té Ústavy chceme vzít vládě a chceme je předat buď jenom samotné Sněmovně, nebo společně se Senátem, nebo společně s prezidentem.
Já prostě nevím, jaká je celková ta úvaha křídla, které teď předkládá návrh o zákazu privatizace Letiště Praha. Já myslím, že všichni, a i ekonomové sociální demokracie, tuší, že je to v podstatě jenom politické gesto. Myslím, že situace je taková, že už by mohli pochopit, že řekněme odehráli svou kartu, ale že ten zákon je nadbytečný. Využijme nyní prezidentského veta a docilme toho, že se neprolomíme do Ústavy a že nezačneme zasahovat jednotlivými speciálními zákony do kompetence vlády. Já předpokládám, že se k tomu možná bude chtít vyjádřit i pan premiér, nechám to na něm, nebo popřípadě ministr odpovědný za tuto oblast. Myslím, že by to bylo velice, velice nešťastné ze strany Poslanecké sněmovny.
Děkuji za pozornost. ***