(9.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
To znamená roční paušál za služby, to znamená provoz těch informačních tabulí, které vidíme na dálnici, které nás velmi často informují o tom, že bychom měli jet opatrně, tak roční platba je 250 milionů korun. To není vůbec malá částka. A byl to dodatek, to znamená dodatky se nesoutěžily, ty se uzavírají s tou původní firmou. Určitě by bylo zajímavé sledovat a slyšet ze strany pana ministra, jaké jsou skutečně náklady firmy Kapsch s provozem těchto informačních tabulí a s poskytováním informací, jistě velmi hodnotných informací, které na těchto tabulích můžeme číst.
Další věc, která je velmi zajímavá, je, že stát proplácí firmě Kapsch veškeré investice do tzv. telematiky. Víme, že rozpočet fondu dopravy pro příští rok je napjatý, že ta situace vůbec není jednoduchá, ale jenom na investice do telematiky v příštím roce dává fond dopravy 998 milionů korun, bez pár korun jednu miliardu korun. Pan ministr tady hovořil o tom, že když by přišel o 5 miliard korun, hypoteticky, kolik staveb by musel zastavit. Ale můžeme si dovolit luxus budovat tento informační systém a na příští rok do něj dáme jednorázově na úhradu těch investic miliardu korun, a ještě k tomu zaplatíme 250 milionů za provoz tady tohoto systému. To je otázka, zdali toto skutečně potřebujeme, zdali tohle je ta nejnaléhavější investice, která by měla být na dálnici D1, nebo kde je ještě ten systém provozován, realizována. O tom mám skutečně velmi vážné pochyby.
Myslím si, že by stálo za to, kdyby pan ministr na tuto otázku reagoval, možná alespoň obecně, v této části rozpravy. V každém případě bych ho rád také pozval na některé z dalších jednání rozpočtového výboru, abychom si o těchto číslech a faktech mohli pohovořit. Koneckonců jsem panu ministrovi také adresoval písemnou interpelaci, kde jsem ho požádal o to, zdali by mi mohl rozklíčovat jednotlivé náklady tak, abych se jako poslanec parlamentu a předseda rozpočtového výboru dobral k informaci, kolik stojí ta jedna informační tabule na dálnici D1, když jenom příští rok za vybudování nových tabulí dáme jednu miliardu. Myslím, že to pro nás pro všechny bude velmi zajímavé zjištění, kolik ta jedna tabule na telematiku stojí.
Poslední poznámka se týká příjmové strany fondu dopravy. Už jsem tu hovořil o tom, že bych velmi uvítal, kdybychom hovořili o efektivitě výdajů, kdybychom se bavili o tom, zdali není možnost stavět efektivněji, utrácet peníze efektivněji. Když se podíváme na příjmovou stranu fondu dopravy, tak musím říci, že mě zarazila jedna skutečnost. V České republice se spustil systém elektronického mýta od 1. ledna 2007. Ten systém tedy příští rok již bude fungovat čtvrtým rokem. Za ty čtyři roky zůstávají sazby elektronického mýta stejné. Čtyři roky zůstávají sazby elektronického mýta stejné! Takového luxusu si neužívá daňový poplatník, ať už je to firma nebo fyzická osoba. Protože od toho roku 2007 už se řada daní výrazně zvýšila. Takového luxusu si neužívají ani běžní motoristé, kteří si kupují dálniční známky. Například na příští rok se cena dálniční známky na jeden osobní automobil zvyšuje na 1200 korun, je to tuším o 200 korun meziročně. To není malý nárůst. To je nárůst o 20 %. To znamená běžný řidič, který si kupuje dálniční známku, tak vláda mu dálniční známku meziročně zdraží o 20 %, ale systém elektronického mýta zůstává čtyři roky na stále stejných sazbách, ač za ty čtyři roky byla inflace, v některých letech dokonce vysoká, já si vzpomínám například, že v roce 2008 byla inflace, která dosahovala 6 % - a přesto sazby zůstaly stejné. Já nevím, jaký je důvod. Docela mě to zaráží, protože součástí vládní koalice v těch minulých třech letech byla také Strana zelených, která měla ve svém volebním programu, že se pokusí omezit tranzitní dopravu přes Českou republiku ve formě kamionové dopravy, a přesto, ačkoliv tato strana byla součástí vládní koalice, tak ty sazby elektronického mýta zůstaly celou dobu stejné. Já nevím, jestli je to úplně optimální situace, jestli je to optimální vývoj sazeb v době, kdy tady chybí finanční prostředky, kdy v příštím roce se vlastně nezahajují žádné nové stavby, kdy tady hrozí reálné riziko, kdyby se nezaplatily faktury z loňského roku, které ještě nejsou proplacené, tak že se prostě některé stavby zastaví. A my tady vlastně máme drahý systém - já jsem tady popsal, kolik ten systém ročně stojí. On stojí ročně jenom na paušálních platbách přes 2 miliardy korun, a čtyři roky jsme nezměnili mýto stejně, jako kdybychom vydávali papírové známky pro kamiony.
Tak já si myslím, že my vůbec nevyužíváme potenciál té technologické změny, ke které tady došlo, že vlastně došlo k technologické změně, kdy se tady používá moderní systém elektronického mýta, ale současně vláda není schopna posílit příjmovou stránku fondu dopravy. Já myslím, že o tom bychom také měli vést debatu nejenom při rozpočtu fondu dopravy, ale také v tom následujícím období, které je před námi, zdali existuje důvod pro to, aby se zdražovaly dálniční známky pro občany-řidiče a současně sazba elektronického mýta zůstávala stále stejná. Já si myslím, že na tom vydělávají zejména zahraniční dopravci, kteří využívají Českou republiku ke svému tranzitu, a myslím si, že z hlediska tranzitní kamionové dopravy se z tohoto hlediska chováme poněkud jako hlupáci.
A úplně poslední věc, kterou bych chtěl říci. Mě velmi překvapilo, když nám pan ministr dopravy na rozpočtovém výboru prezentoval rozpočet fondu dopravy, když nám tam dal také sjetinu nezaplacených faktur z letošního roku, které budou muset být placeny až v příštím roce. Já nevím, jestli je to úplně doklad dobrého hospodaření fondu dopravy. Já bych to panu ministrovi nevyčítal, kdybych nevěděl, že předtím, než se stal ministrem dopravy, seděl v čele fondu dopravy. A já bych se rád zeptal na tu kulturu vůbec, jakým způsobem to probíhá, že tedy stát neplatí, a jak je možné, že je takový převis, obrovský převis nezaplacených faktur z jednoho rozpočtového roku do druhého. Já mám pocit, že někde asi je chyba, pravděpodobně v plánování. V plánování investic na fondu dopravy, možná také v překotném zahajování nových staveb, aniž by pro to byly narozpočtované finanční prostředky, a pak se stát dostává do situace, kdy je dlužníkem a není schopen včas platit své dluhy. To si myslím, že není pro stát příliš dobrá vizitka.
Já bych o tom nemluvil, kdyby nám pan ministr na rozpočtovém výboru nepředložil prezentaci, která hovořila o poměrně velkých částkách, které se musí převádět z roku na rok a budou se muset platit z rozpočtu v roce 2010. A to nejsou silnice, které by se v příštím roce postavily, to už jsou silnice, které se postavily letos, ale fond dopravy je nebyl schopen v letošním roce zaplatit. To je možná také věc, o které bychom měli vědět a minimálně bychom o ní měli přemýšlet, jak je něco takového možné.
Takže děkuji za vaši pozornost a případně děkuji panu ministrovi za jeho reakci.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: Také děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Liška. Vážený pane poslanče Liško, ujměte se slova.
Poslanec Ondřej Liška: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, dobré ráno. Dovolte mi pět stručných poznámek nad tímto předloženým materiálem, které se budou týkat pěti okruhů, ke kterým máme jako klub zelených kritické výhrady, a v podrobné rozpravě navrhnu také jeden pozměňovací návrh a jeden návrh usnesení.
První okruh se týká poměru financování železnice versus silnice. Poměr investic železnice versus silnice v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury je navržen zhruba 5 : 10 a při zohlednění plátcovství DPH u Ředitelství silnic a dálnic a Správy železniční dopravní cesty a výběru mýtného, tedy poplatků za železniční dopravní cestu, je poměr výdajů obou státních správců infrastruktury stabilně již několikátým rokem zhruba 8 : 10.***