(10.00 hodin)
(pokračuje Zelenková)
Paní ministryně teď tady ve své odpovědi říkala, že ví, že vysokých škol je moc, a že se s tím snaží něco v oblasti legislativy udělat, protože Akreditační komise je, vážení přátelé, bezmocná. Akreditační komise má údajně ve frontě nějakých 150 žádostí o další soukromé vysoké školy. A jestliže se snaží ze zákona tím nějakým způsobem je zabrzdit v jejich snaze být akreditovány, tak to učiní, ale ony si ty potřebné údaje doplní, legislativě učiní zadost a Akreditační komisi nezbývá nic jiného, než těm školám tu akreditaci dát. A tak nám přibývají pořád nové a nové. Dneska jich máme dohromady přes sedmdesát. Odborníci se shodují na tom, že padesát vysokých škol pro zemi, jako je naše, by bylo hodně. Jsou známa čísla, že máme nejvíc vysokých škol v civilizovaném světě na počet obyvatel.
Já se v této souvislosti chci paní ministryně zeptat, když hovořila o tom, že legislativu, která by získala nápravu, připravuje, jestli tím myslí další práci na novém zákonu terciárního vzdělávání, o kterém my všichni víme, že teď momentálně asi není doba, která by mu jaksi pomáhala na světlo boží, která by mu pomáhala na svět, že je z toho taková poměrně zakonzervovaná záležitost, anebo jestli tím myslí jenom nějakou menší novelizaci stávajícího systému zákona, která by napravila tento stav a dala by volnější ruce právě Akreditační komisi při udělování akreditací.
Ještě bych se chtěla zmínit o jedné, myslím úplně křiklavé věci. Nebudu samozřejmě mluvit o Právnické fakultě plzeňské, protože to je katastrofa, obludnost, neštěstí, hrůza, ostuda našeho školství, je to něco - já chci pevně věřit, že se to vymyká tomu, co je někde jinde. Věřím, že se to vymyká v tom směru, že jinde nejsou, nevznikají takovéto mafie, mafiánské struktury, které vznikly v Plzni. Ale to, že se prodávají tituly nebo že se dávají tituly zadarmo i na jiných školách, o tom i já mám své informace a své zprávy. Ale chtěla bych se ještě krátce zmínit o jednom nešvaru vysokého školství a to jsou takzvané pobočky vysokých škol, nebo detašovaná pracoviště, nebo odloučená pracoviště nebo jak tomu budeme říkat. A tam, prosím vás, opravdu se za větrem děje ledasco, co už nepodléhá podle mého názoru vůbec žádné kontrole. A já řeknu jeden úplně nejkřiklavější příklad z mého regionu.
Ve městečku u Pardubic jsou Sezemice a v těchto Sezemicích existuje, vážení přátelé, cosi, co se nazývá "sezemická Sorbonna". Dělají si z toho legraci lidé v Pardubicích a okolí. Uvědomme si to. Lidé si dělají legraci z vysokého školství, protože tam je pobočka polské univerzity! Chtěla bych se zeptat, jak je to s legislativou, do jaké míry máme ošetřenu tuto záležitost. Tam prostě kdokoliv přijde - teď Pardubicemi hýbala kauza jednoho politika, shodou okolností je to politik Občanské demokratické strany, komunální politik, už musel odstoupit, který sám na této sezemické Sorbonně získal titul. Všichni se tomu smějí, je to výsměch vysokému školství. Byť tady tedy říkám, že to je univerzita polská, ale je na našem území a tituly tam získávají naši lidé! Takže vážení přátelé, takto až sem jsme to dopracovali v našem vysokém školství!
Ještě jednou se omlouvám paní ministryni, protože na ni se to valí takto, a vím, že k tomu přišla už v situaci, kdy všechny tyto věci byly existující a rozjeté. Nicméně věřím, že je možné i v této situaci alespoň nastartovat trendy, které tento stav, tento marasmus našeho školství nějakým způsobem postupně začínají uvádět, nebo začnou uvádět na lepší míru. Děkuji.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, paní poslankyně. Nyní vystoupí pan poslanec Ohlídal. Než dojde k řečništi - pan poslanec Vojíř má náhradní kartu č. 13.
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji. Paní ministryně, vy jste říkala, že je vždycky nutné kritizovat konkrétní věc. A já jsem ve své interpelaci kritizoval skutečně jedinou konkrétní věc a to praxi létajících, neboli cestujících profesorů. Co už může být konkrétnějšího než tady tahle formulace? A já chci zdůraznit, že vy jako ministryně a především ministerstvo jako celek by mělo mít představu o tom, jak to vypadá na českých vysokých školách ohledně tohoto případu, ohledně tohoto institutu, v uvozovkách, cestujících profesorů. Troufám si tvrdit, že existuje jenom pár českých veřejných vysokých škol, kde tito cestující profesoři nebyli využíváni k získávání akreditací. Velká část českých vysokých škol, ať už veřejných a hlavně soukromých, prostě tohoto institutu využívá. Chcete, abych vám vyjmenovával jednotlivé školy po řadě tady půl hodiny? To přece nemá smysl! Takže já jsem kritizoval konkrétní věc.
Vy se pořád oháníte reformou terciárního vzdělávání a novou komplexní novelou vysokoškolského zákona. Pokud ale bude ministerstvo postupovat tímto způsobem, tato reforma nenastane ani za tři, čtyři, pět let! Protože ta reforma je prováděna jenom z jediného zorného úhlu. Velmi úzkou skupinou lidí. A nesouhlasím s tímto způsobem ani s důsledky tohoto reformního procesu. Nesouhlasí nejen vysoké školy, ale celá akademická veřejnost. Navíc není žádný konsensus v politickém spektru. Při této reformě mám dojem, že chcete postupovat tak, jak postupovala Topolánkova vláda v politické činnosti ve Sněmovně a ve státě. Válcovat těsnou většinou! To nikam nepovede.
Takže Akreditační komisi jsem si vzal na paškál, jak se lidově říká, právě proto, že pokud se nezmění přístup Ministerstva školství, tak reforma českého vysokého školství v dohledné době nebude. A do té doby je třeba řešit to, co jsem říkal já, i to, co říkala kolegyně Zelenková. A cestující profesoři, to je první problém, který musíte řešit pokud možno ještě dnes.
Pak ještě jsem chtěl dodat jednu věc. Vy jste říkala, že to byla invektiva, to moje vyjádření o tom know-how. Jak mám tedy ale rozumět vaší větě, že v standardně fungující soukromé firmě by bylo jen těžko představitelné, že zaměstnanec využívá know-how získané v rámci pracovního poměru v této firmě pro výkon paralelní činnosti u konkurence? Co myslíte tím pojmem know-how? Kdybyste mi to vysvětlila. Protože tak jak já jsem to pochopil, tak mi to nedává smysl. To má smysl, tak jak jste tu větu formulovala, skutečně u průmyslových podniků, ale ne u českých vysokých škol a u jakýchkoliv vysokých škol. To za prvé.
No a za druhé, pokud nedojde k redukci, výrazné redukci českých vysokých škol na polovinu, české vysoké školství bude upadat nadále a nadále. Polovina českých vysokých škol, zvláště těch soukromých, vysokými školami nejsou, mají jenom názvy vysokých škol, jinak jsou to buď horší, nebo lepší střední školy. A i to je nutné řešit co nejdřív, ne čekat na nějakou reformu a komplexní novelu, která bude kdovíkdy, pokud tento přístup Ministerstvo školství zachová.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloslav Vlček: Děkuji, pane poslanče. O slovo se přihlásila paní ministryně Kopicová. Prosím, paní ministryně, máte slovo.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy vlády ČR Miroslava Kopicová Děkuji, pane předsedo. Já vím, že máme málo času, tak jenom pár poznámek.
K tomu, že jsem byla na začátku kritická a teď slevuji. Ne, co jsem jednou řekla, to platí, a já teď pracuji na řešení těch věcí. Já přece vím, jak vypadá, kde jsou hlavní problémy našeho vysokého školství. Já také vím, že můj mandát je krátký, ale já jsem ho přijala. Sice se to na mě valí, ale já jsem docela silná žena, věřte mi. ***