(11.10 hodin)
(pokračuje Šeich)
To je přece o tom, že na to nemáme. A problémem sociální demokracie je, že nerozdává ze svého. Já to také umím rozdávat z rozpočtu pana poslance Škromacha. Z jeho rodinného rozpočtu bych dokázal přidělit kdeco. Tomu věřte. Ze svého rodinného rozpočtu to už není tak snadné. To přece není o tom, že bychom si nepřáli pomoci seniorům, zemědělcům, matkám, které jsou doma se svými dětmi. To je přece o tom, že na to nemáme, že nás Evropská komise vyzývá ke snížení rozpočtového schodku minimálně o 1 %, nebo na Českou republiku uvalí sankce. To je přece o tom, že není kde brát.
Já rozumím tomu, že se blíží Mikuláš, už během několika dní a během několika týdnů budou Vánoce a že je možná už čas i na rozdělení dárkového balíčku z mimořádných dividend ČEZu, a já si na ten balíček určitě rád počkám. Doufám, že z něj také něco dostaneme. Ale já si myslím, že opravdu tyto sliby je potřeba říkat až o Vánocích a říkat je opravdu v nějaké nadnesené pohádkové podobě, protože v realitě tomu tak není. Prostě rozdáváte z peněz, které nemáte a musíte na ně někde vybrat.
Dosáhlo se složitého kompromisu mezi sociální demokracií, občanskými demokraty a některými dalšími parlamentními stranami o tom, že se přijme tzv. Janotův rozpočtový balíček, který znamenal, že krizovou situaci společnosti, státu ponesou rovnou měrou všechny skupiny. Částečně se na ní solidárně budou podílet státní zaměstnanci, částečně solidárně ji zaplatí podnikatelé z daní, které budou zvýšeny, nebo resp. nebudou sníženy. Částečně ji zaplatí určité sociální skupiny snížením svých sociálních příjmů, každý v nějaké drobné menší míře. Každý v nějakém poměru.
Návrhy, které tu jsou, včetně pozměňujících návrhů sociální demokracie ke státnímu rozpočtu ve druhém čtení, znamenají, že ten Janotův balíček byla sranda, že jste si z nás dělali otevřenou srandu, že jste na něco kývali, a jak je vaším zvykem, vaše sliby nevydržely ani 24 hodin. To znamená už v době, kdy jste slibovali, věděli jste, že ty hlouposti předešlého dne, jak řekl pan poslanec Paroubek, už neplatí. Takže samozřejmě diskusi a dohody s vámi musíme brát jako hlouposti předešlého dne a ne jako vážné sliby. Podání ruky od vás musíme brát jako podání ruky nad hloupostmi včerejšího dne a víme, že druhý den už neplatí. Jestli je máme brát takto, je to samozřejmě možný přístup, nemyslím si, že je to standardní v politických dohodách a ve standardním politickém prostředí, ale je to samozřejmě možný přístup.
My také rozumíme tomu, že sociální demokracie utratila ve volbách, které jednou zrušil Ústavní soud a jednou si je zrušila sama, že utratila spoustu peněz za volební kampaň. Tomu rozumíme. Problém je, že teď vedeme politickou kampaň za státní peníze, není to mimo, je to v rámci toho, že teď vedeme kampaň sociální demokracie za 7 mld. státních. Takže určitě rozumím tomu, že sociální demokracie se, jak se lidově říká, už vycinkala z peněz v rámci předešlých kampaní a že v této chvíli už na kampaně nemá. Ale platit kampaň sociální demokracie ze státního není úplně fér, platit kampaň sociální demokracie za 7 mld., které chce slibovat důchodcům a které nejsou její vlastní, ale zase jen lidí, platit kampaň sociální demokracie a slibování příspěvku zemědělcům, platit kampaň sociální demokracie a namísto billboardů objednávat nesnížení mateřské a navýšení příspěvků sociálních dávek a těchto věcí.
Já si myslím, že prostě jestli chceme slibovat tyto věci, tak je slibujme za své a neslibujme je za státní. Moje babička, když jsem byl menší, vždy - její důchod jsem znal, nebyl to důchod velký a vy víte, že staří lidé mají schopnost šetřit a vyjít i s málem, že vždycky se snažili vnoučkům a dětem dát nějaké peníze. Když každý z nás dorostl do určitého věku, tak se snažil svým prarodičům ty peníze vrátit, nevzít si od nich peníze, strčit jim je zpět do kapsy a snažit se jim také vnutit nějaké peníze v době, kdy má svůj aktivní věk, kdy má ty možnosti.
Legitimní podle mě není otázka, jestli chceme důchodcům zvýšit důchod. Legitimní je otázka pro důchodce: Chcete zvýšit důchod z peněz vnoučků? To je přece legitimní otázka. Ty peníze jsou jedny, nejsou vaše, sociálních demokratů, jsou to peníze státu, a stát žádné peníze vlastně nemá, čili jsou to pořád peníze lidí, peníze, které se vyberou z firem, ze zaměstnaneckého, z důchodového pojištění, zdravotního pojištění, jsou to pořád peníze lidí. Čili legitimní otázka není, jestli chceme v této Sněmovně zvýšit důchody. Chceme. Otázka legitimní je: Máme na to? Dobře, a na úkor koho zvýšíme důchody? To znamená legitimní otázka pro důchodce:Chcete zvýšit důchody z peněz svých vnoučků? To si myslím, že je naprosto legitimní otázka, a pokud důchodci budou chtít zvýšit své důchody z příjmu svých vnoučků, je to také spravedlivé rozhodnutí.
Pan poslanec Škromach hovořil o prorůstových opatřeních, že důchodci ty své důchody utratí v obchodě. Já si myslím, že to je velká ekonomická legrace. Nepochybně chápeme, co jsou prorůstová opatření. Prorůstová opatření, např. prostředky 5 mld. na dopravní infrastrukturu, prostředky, které k jedné dané koruně vygenerují tři koruny další, k jednomu danému euru vygenerují tři eura další, to znamená prostředky, které nám přinesou evropské peníze jako kofinancování. Jsou to peníze na dálnice. Budou-li dálnice, budou podnikatelé v České republice stavět výrobní haly, otevírat závody, dávat lidem práci. Budou-li dálnice, budou mít lidé, jak se dostat do práce. Budou-li dálnice, bude je mít kdo stavět, to znamená stavební podnikatelé zaměstnají dělníky, zaměstnají inženýry, zaměstnají konstruktéry, zaměstnají projektanty a budou dálnice stavět. Jestli ty peníze nebudou, tak za prvé k jednomu euru, k jedné koruně, kterou vezmeme z těchto zdrojů, ztratíme, vyhodíme jedno až tři eura, vyhodíme další tři eura, další tři koruny ku jedné, vyhodíme a vrátíme je zpět. Jestliže nebudeme stavět dálnice, ti lidé o práci přijdou, stavební firmy je propustí, propustí dělníky, propustí projektanty, propustí inženýry, a pak samozřejmě se ten navýšený důchod bude hodit, protože prarodiče budou muset svým vnukům a dětem dát nějaké peníze zřejmě z toho příspěvku, protože ti budou nezaměstnaní, budou na úřadě práce, budou bez práce, takže já myslím, že ten třináctý důchod nebo jednorázové navýšení příspěvku se bude hodit, protože naši prarodiče ty peníze opravdu budou potřebovat, budou je muset dávat svým nezaměstnaným vnoučkům a dětem.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Šeichovi. Teď mám dvě faktické přihlášky. Jedna z nich je od pana poslance Paroubka, ale nejsem si jist, zdali se... (Poslanec Paroubek upozorňuje, že nejde o faktickou poznámku, ale o řádnou přihlášku.) Ano, mně tady svítí vaše jméno k faktické poznámce. Ale vím, že je přihlášen váš kolega Bohuslav Sobotka, takže mu dám slovo.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážení pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, pan poslanec Šeich tady hovořil o dárcích a vyjádřil naději, že také nějaký dárek dostane. Já ho bohužel budu muset zklamat. Prostřednictvím pana předsedajícího pane poslanče Šeichu, vy už jste si přece dárek přidělil. Vy jste si ho přidělil 1. ledna 2008, kdy jste si snížil daně a kdy jste ten dárek kromě sobě také přidělil dvěma procentům těch nejbohatších, těch absolutně nejbohatších lidí v České republice. Těm jste jako ODS a minulá koaliční vláda spolu se zelenými a lidovci dali krásný dárek v podobě rovné daně. Rovná daň znamenala obrovský výpadek pro veřejné rozpočty v řádu x miliard korun. Vy jste rozdali tyto dárky těm nejbohatším.
Já se ptám, kdo ovšem potřebuje podporu. Potřebují ji skutečně ta dvě procenta nejbohatších, ke kterým vy jste obrátili svoji vládu a dělali jste všechno jenom pro ně, abyste zlepšili jejich životní úroveň, nebo potřebují podporu ty miliony nejchudších, zejména starobní důchodci? Koho bychom měli podpořit, na koho bychom měli myslet? Na ta dvě procenta nejbohatších, na které jste mysleli vy, nebo bychom tady měli myslet na starobní důchodce? Děkuji. ***