(15.50 hodin)
(pokračuje Janota)
Ministerstvo chce zabezpečit, aby občan podle vlastního rozhodnutí mohl v kterýkoliv den vrátit dluhopisy, jak jsem se již zmínil, a dodání této pružnosti je naprosto klíčové. Je to rozhodující věc z pohledu občanů, kteří vědí, že za jakýchkoliv podmínek, v jakoukoliv dobu mohou dluhopisy bezpečně prodat zpět státu. Pouze dodáním denní likvidity těmto dluhopisům bude možno naplnit náš cíl. Tímto cílem je z dnešních řádově 10 mld. v držení dluhopisů občanů se dostat na úroveň 100 mld. korun.
Splnit tyto požadavky v podstatě nemůže v žádném případě klasický dluhopis. Nemůže tyto požadavky splnit proto, že kupon klasického dluhopisu se vyplácí pouze jedenkrát ročně a jistina jen jedenkrát při splatnosti. Čili tam není možnost zpětného odkupu v kteroukoliv dobu. Navrhovaný dluhopis by měl vyplácet kupon i jistinu ve kterýkoliv den v průběhu života dluhopisu. Aby ministerstvo tohoto stavu dosáhlo, je nutno doplnit vlastnosti tohoto dluhopisu o derivát a tento derivát pevně spojit s klasickým dluhopisem. Veškeré vlastnosti tohoto specifického dluhopisu budou zveřejněny v emisních podmínkách ve Sbírce zákonů. Předpokládám, že jeho odborný název, to znamená státní dluhopis pro fyzické osoby spojený s vyhlášenou cenou prodejní opce a vyhlášenou cenou stimulace doby držby, rychle vejde ve známost díky svým velmi praktickým vlastnostem.
Vyhlášená cena prodejní opce, lidově řečeno, je srážka z úrokového výnosu občana, kterou občan dobrovolně zaplatí provozní náklady prodejního systému. Předpokládáme, že tato částka, tato srážka výnosu bude činit maximálně 10 % výnosů z dluhopisů. Pro porovnání, obvyklá odměna portfolio manažera je 20 % z výnosu. Čili náklad investora je tedy v tomto případě dvojnásobně vyšší, než uvažuje ministerstvo, a to jen z důvodu, čím chceme konkurovat.
Cenu prodejní opce zaplatí občan ministerstvu za to, a to zdůrazňuji, že může dluhopis kdykoliv ministerstvu vrátit a získat od něj zpět peníze za 100 % jistiny plus naběhlý úrok. Lze říci, že občan si sám platí náklady provozování pro něj výhodného systému. Ministerstvo financí funguje v roli neutrálního manažera tohoto prodeje bez jakéhokoliv zisku na rozdíl od komerčních subjektů. Čili je to i z pohledu řekněme konkurenceschopnosti seriózní přístup.
Toto zdánlivě komplikované řešení má jednu zásadní výhodu. Ministerstvo financí nebude požadovat žádné výdaje ze státního rozpočtu. Systém bude, jak jsem se již zmínil, samofinancovatelný. Pro porovnání úspory. Prodej státních dluhopisů občanům je pro státy ve světě nákladově nejdražší. Pro získání 100 mld. by bylo nutno narozpočtovat ve státním rozpočtu každoročně poplatky ve výši 0,5 až 1 mld. korun, kdyby tento systém nebyl samofinancovatelný.
Ministerstvo financí se rozhodlo zahrnout do dluhopisů i stimulaci doby držby dluhopisu občanem. My prostě pochopitelně máme zájem na tom, aby občan dluhopisy, pokud je to možné z jeho pohledu, z jeho finanční situace, držel do doby splatnosti, nicméně pokud se rozhodne dluhopis vrátit, prodat zpět státu, tak na tom bude do jisté míry krácen úrokovým výnosem. Čím je držba delší, tím lépe jsou plněny cíle dluhové služby, a proto Ministerstvo financí hodlá odměňovat formou zmenšování srážky právě dobu držení dluhopisu. Po dobu držení dluhopisu od emise až do splatnosti, což je ideální stav, se bude srážka dluhopisu samozřejmě rovnat nule. Prostě nebude žádná. Naopak ministerstvo bude znevýhodňovat krátkodobou držbu stanovením srážky snižující celkový výnos dluhopisů za dobu držení, a to až do výše 8,5 % úrokového výnosu dluhopisu. Výši srážky bude Ministerstvo financí transparentně vyhlašovat obvyklým způsobem. Výnos z této srážky pochopitelně bude příjmem státního rozpočtu, ale tady se bavíme o částkách zcela určitě velmi zanedbatelných.
Čili na otázku, kterou asi byste mi položili, kolik bude vlastně tato prodejní opce stát, uvedu vám příklad emise, kterou chceme vydat ne letos, ale počátkem příštího roku, kdy Ministerstvo financí v případě schválení této legislativy, kterou dneska máme na stole, vydá zmíněný dluhopis s prodejní opcí a splatností 10 let, a to každý dluhopis v nominální hodnotě jedné koruny. Každý rok Ministerstvo financí vydá jednu emisi těchto speciálních retailových dluhopisů v objemu cca 20 mld. a nabídne je občanům. Znovu. Ministerstvo financí bude emitovat 280 mld. v příštím roce, čili 20 mld. je velmi malá částka, kterou chceme takto prodat napřímo občanům. Stejný dluhopis, který by byl již v tomto roce vydán, má kupon 5 %; dluhopis pro občana, který ministerstvo vydá ke konci roku, připusťme, že by měl rovněž 5 % p.a., desetiprocentní přirážka z prodejní opce, z níž budou hrazeny náklady provozu, činí 0,5 %, to znamená hrubý výnos před zdaněním - srovnatelný se spořicími účty komerčních bank - by takto činil 4,5 %. Spořicí účty komerčních bank mají výnos nižší, v řádu 1 až 1,2 %.
Pochopitelně tento výnos by byl akceptován v případě dodržení splatnosti, to znamená maturity dluhopisy. Pakliže by nebyla dodržena splatnost, byl by částečně sankčně korigován. To znamená pokud občan koupí dluhopis v době emise a další den by jej prodal, tak z původního výnosu 5 % by získal rovná 4 % před zdaněním. Pokud ho koupí při emisi a prodá po pěti letech, pořád se bavíme o 10letém dluhopisu, tak jeho výnos by byl 4,125 % p.a. Takto bude fungovat úroková stimulace, čili občan může očekávat podle doby držení tohoto dluhopisu, podle respektování doby splatnosti výnos ve výši 4 až 4,5 %. Logicky zdanění těchto dluhopisů bude stejné jako zdanění spořicích účtů ve výši 15 %.
O tom, zda je úrok nabízený Ministerstvem financí lepší než výnosy ze spořicích účtů obchodních bank, si můžete udělat obrázek sami. Já bych tady nechtěl, protože by to bylo neetické, porovnávat výnosy ze spořicích účtů jednotlivých komerčních subjektů, ale myslím si, že pro vás to je velmi jednoduchá záležitost.
Dovolte mi, abych závěrem zdůraznil, že Ministerstvo financí má velkou snahu prodávat dluhopisy občanům napřímo. Bereme to jako rozšíření portfolia, bereme to, jako že se staneme standardní zemí, poněvadž jsem přesvědčen, že všechny země v Evropě dluhopisy prodávají občanům napřímo. My jsme v tomto smyslu pouze emitovali dluhopisy, které souvisely s povodněmi. To byly ale úplně jiné dluhopisy, bylo to myslím při povodních v roce 1997. Šlo o dluhopisy, které byly v listinné podobě, čili toto je zcela jiný nástroj.
To znamená pokud úspěšně projde navrhovaná novela tisku, který máte před sebou, tak by v podstatě mohlo dojít v příštím roce k emisi dluhopisů obyvatelstvu. Byla by to v podstatě jakási trojí výhra. Občan jako takový bude mít možnost si tento dluhopis koupit, bude moci využít lepší výnos a státní rozpočet řekněme bude mít, i když velmi jemně, diverzifikované riziko krytí státního dluhu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Lucie Talmanová: I já vám děkuji, vážený pane ministře. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Michal Doktor. Pane poslanče Doktore, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Vážený pane předsedo vlády, pane ministře, paní předsedající, kolegyně a kolegové, osvědčuji platnost slov, která na obhajobu sněmovního tisku 959 řekl pan ministr financí. Já sám jsem patřil k těm členům rozpočtového výboru a k těm poslancům, kteří dlouhodobě kritizovali onu anomálii, která charakterizovala podíl českých domácností, resp. fyzických osob a občanů ČR na financování státního dluhu jako neudržitelný. Kýžený stav je opravdu vzdálen podílu zhruba 1 % dluhopisů emitovaných státem v držbě českých domácností a sněmovní tisk, který projednáváme, resp. úprava zákona o daních z příjmů a rozpočtových pravidel, je úpravou, bez níž není možné efektivně postupovat dále. ***