(11.20 hodin)
(pokračuje Doktor)
To, co tady vidím v Poslanecké sněmovně v souvislosti s debatou nad rozpočtem již schváleným, dnes bohužel opravovaným, ale i v souvislosti s tím, co navrhují jednotlivé politické tábory jako řešení ekonomické krize, je smutným obrazem toho, že minimálně naši lodivodi anebo ti, kteří se jimi chtějí stát, tedy bohatou profesionalitou a schopností držet posádku v tak vypjaté situaci pohromadě neoplývají. To je prosím smutný obraz toho, jak vypadá kondice lodivodů a těch, kteří chtějí být kapitány a chtějí velet tomu, jak se má Česká republika vyrovnat s tísní, kterou prochází.
Já tedy s úlevou - aspoň já osobně, a nemám rozhodně patent na rozum, protože někteří nepochybně i mě musí zařazovat mezi ty, kteří nabízejí recepty na to, jak se má česká ekonomika vypořádat s tísní, jakou v současné době prožívá, a ony ty souvislosti projednávané se státním rozpočtem jsou samozřejmě jenom odvozenou množinou - tak shledávám jistý rozdíl ve vystoupení pana poslance Paroubka a pana kolegy Sobotky.
Je zvláštní, že na obhajobu kritiky pan kolega Sobotka uvádí příklad debaty vedené před rokem a zároveň zapomíná, že zde nikdo neřekl, jaký správný tedy je ten kurs, abychom se tomu ledovci, když už mluvíme o tom Titaniku, vyhnuli. Nikdo ze sociální demokracie neříkal, co je to správné. Nikdo neříkal, jaký je ten správný kurs. Já vám to, kolegové, nevyčítám. Nikdo jej neznal. A on ten příklad, který použil na svou obhajobu pan poslanec Kalousek, kdy říká, co by tedy vyřešilo přepočítání parametrů státního rozpočtu na růst ekonomiky nikoliv 4,7 - a nebyl to bájný sen a nenaplnitelný sen, na tři celé, dvě celé a já teď dodávám jedna celá nebo na nulu - co by to vyřešilo. Nevyřešilo by to vůbec nic. Možná že někdo, jehož hlas by tedy v tu dobu měl dostatečnou výšinu, by se mohl bít v prsa a vypadat jako ten, kdo zná ten kód té budoucnosti a umí to vyřešit. Hloupost. Bohapustá prázdná lež. Nikdo z nás jej neznal. Neznal jej nikdo v celém světě, a peníze zbytečně utrácejí ti, kteří se tváří, že to umějí vyřešit.
Ta ekonomika je naštěstí silnější nežli my všichni. Naštěstí. Jenom existují mechanismy, jak těm z nás, kteří se tváří, že mají ten geniální kód na to, jak to vyřešit, zabránit v tom, utrácet veřejné peníze, peníze daňových poplatníků.
Já se chci asi podruhé na této půdě a možná naprosto zbytečně vyjádřit k výtce týkající se snad něčeho, co je označováno ve vystoupení pana kolegy Sobotky jako kamufláž, jako podvod, a sice ten manévr restrikce v oblasti sebrání - protože to není nic jiného než sebrání - rezerv neboli odložení budoucích výdajů jednotlivých ministerstev. Já myslím, že to bylo bez výhrady správné rozhodnutí. Byl to jediný možný způsob, jak zabránit resortům, které mají delší horizont přežití nežli kdokoliv z nás tady v tom sále, jak jim zabránit, jak utratit 47 miliard výdajů, které si naplánovaly jenom proto, že je někdy utratit chtějí, protože ony mají vlastní politiky, je politika v Parlamentu tak moc nezajímá. Ony mají vlastní setrvačnost. A byl to jediný způsob, jak ty peníze použít k řešení možná toho, co někomu připadá jako účetní operace, ale z hlediska definice absolutního dluhu v respektované účetní metodě ESA 95 je to snížení absolutního dluhu České republiky k přepočtu HDP.
Já nechci stávající situaci nikterak oslavovat a přiznávám, že možná bylo chybou vyhnout se debatě o korekci rozpočtu na rok 2010 ve smyslu toho, že ano, v době, kdy jsme pro to hlasovali, bylo zjevné, že definice těch makroindikátorů jsou chybné. Opakuji, nikdo správné definice, nikdo správný kurs té lodi, která se má podle některých z vás potopit, neodvratně potopit, nevěděl.
Já v souvislosti s touto debatou chci poprosit pana ministra financí o něco, co mě trápí s ohledem na bezpečné financování státního dluhu. Chtěl bych vědět, zda ten prostor, který dala Poslanecká sněmovna hlasováním v tom průběžném financování toho zjevného rozdílu mezi definovaným deficitem a skutečným deficitem, je dostatečný. To považuji z hlediska krátkodobých rizik za největší problém. Je-li takto vyřešen, pak tedy nezbývá nic, než sledovat to, aby Ministerstvo financí dokázalo průběžně těmi emisemi financovat státní dluh co nejlevněji s nejlacinější obsluhou. A poprosím tedy pana ministra financí, aby na tuto nepřímo položenou otázku ve svém vystoupení vyslovil odpověď.
Tolik mé poznámky v odpovědi na vystoupení některých předřečníků. Asi z logiky věci vyplývá, že poslanecký klub ODS je ten, který dá hlasy pro všech svých poslanců a nebude dávat pozměňující návrhy k sněmovnímu tisku 937, tak jak je předložen.
Jenom s trochou pokory v závěru svého vystoupení chci osvětlit můj vlastní důvod, proč já jsem se nepřiklonil k požadavku těch, kteří volali po korekci návrhu rozpočtu, dejme tomu zreálnění obrazu návrhu rozpočtu pro rok 2010 v průběhu roku, zejména v jeho první polovině.
Vážení kolegové a kolegyně, při úctě k vám všem, debata o něčem takovém by se zvrhla na předvolební projekci. Poslanci by nepochybně ohrozili výdajovou stranu rozpočtu daleko více nežli fakt, že pod tísní, pod tlakem ekonomické krize a nucenou výplatou v oblasti dávek, kde už se neumíme pohybovat v parametru schváleného prostoru, je nutné upravit rozpočet. Poslanci by tou debatou neuměli nastolit pravdivější obraz a pravdivější výhled bilance státního rozpočtu pro rok 2010 a ta debata by se strhla na bitku, která by obraz parlamentu spíše znevěrohodnila nežli by stanovila české ekonomice a veřejným financím ten správnější a reálnější kurs.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Doktorovi. Mám zde přihlášku k faktické poznámce od pana kolegy Jiřího Paroubka. Prosím tedy.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, prostřednictvím předsedající chci ujistit pana poslance Doktora, že mezi mnou a panem předsedou rozpočtového výboru Sobotkou existuje naprostý soulad v hodnocení té situace.
Pan poslanec Doktor, prostřednictvím předsedající, hovoří, že prý jsme neznali, co dělat v krizi. Já to tak nevidím. My jsme přeci v té době, kdy se první příznaky krize objevovaly, tak jsme nefantazírovali o ostrůvcích izolovaných v centru Evropy, které budou bez krize. Až se začaly potápět, tak si toho mnozí také všimli. My jsme to přeci říkali od začátku. My jsme říkali v průběhu těch rozpočtových debat, že tempa růstu hrubého domácího produktu prostě nebudou 4,8 %. Z toho vyplývá, že je potřeba je snížit. Začátkem prosince 2008 jsme zveřejnili protikrizová opatření, několik desítek. Mohla být zahájena debata. Tehdy ovšem kolegové z ODS ještě si krizi nepřipouštěli. A začátkem roku v průběhu prvního čtvrtletí, kdy se objevovaly první odhady o pětiprocentním poklesu, odhady, které jsme s odbory začali sdílet, no tak jsme začali hovořit o potřebě úpravy rozpočtu.
Neříkejme si proto, že jsme nevěděli. Možná že jsme nevěděli, že budou pětiprocentní poklesy loni touto dobou, ale že nebudou tempa růstu taková, jaká byla nakreslena v rozpočtu pana Kalouska, to jsme přeci dobře věděli. A rozpočtová úprava se v průběhu prvního pololetí mohla a měla udělat.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Tak to byla faktická poznámka. Mám tu přihlášky dvě k faktickým. Pan kolega Škromach se mi hlásí přes displej s faktickou poznámkou. Poté pan kolega Doktor. Pan kolega Dolejš též.
Poslanec Zdeněk Škromach: Děkuji, paní předsedající. Paní poslankyně, páni poslanci, mě docela dojímá taková ta smířlivost poslanců po mé pravici, kteří pokud by tohle byl rozpočet sociální demokracie, tak by tady řvali o Argentině, o Maďarsku a podobných věcech. Ale že takový rozpočet, který nemá v historii České republiky obdobu, takový deficit, který tady vznikl samozřejmě částečně díky krizi, ale je potřeba říct, že velká část toho deficitu vznikla naprosto nezodpovědným přístupem k otázce skladby takzvaných ekonomických reforem, takzvaného balíčku, odseknutím příjmů, neřešením výdajů. To je prostě výsledek, který se dostavil. Samozřejmě znásobený ekonomickou krizí. ***