(9.30 hodin)
(pokračuje Janota)

My jsme měli enormní přebytky, které se, dovolím si tvrdit, už nebudou v nejbližších deseti letech opakovat. To znamená v posledních čtyřech pěti letech náš růst byl někde mezi 4 až 6,8 % a my jsme z té Keynesovy teorie využili pouze tu první fázi, že jsme se zadlužili, a tu druhou fázi - tu jsme prostě jaksi přešli. Takže my jsme toho Keynese vzali pouze napůl a dluhy nám rostly, až jsme se dostali letos zhruba na 33 % HDP a v příštím roce, pokud rozpočet bude schválen, na 38 % HDP.

Vytváření dluhu znamená také povinnost, nutnost, potřebu jeho profinancování. Chci upozornit, že ta situace na trzích se zhoršila. Zhoršila se mimo jiné proto, že celá řada ostatních zemí, a to ne jednoáčkového ratingu jako Česká republika, ale i tříáčkového ratingu, jak jsem se zmínil, je ve finančních problémech, v deficitech a ty deficity profinancovává. A profinancovává je standardně jako my, to znamená emisemi dluhopisů, a situace na dluhopisových trzích na to reaguje zpravidla zvýšením úrokových nákladů, které potom silně postihují rozpočet. To znamená pro příští rok už jsme na 65 miliardách úrokových nákladů, a pokud k tomu vezmeme splátky půjček Evropské investiční banky, jsme někde na 80 miliardách, ale to tady bylo korektně řečeno.

Ještě než se dostanu k jednotlivým detailům, které tady včera padly, jsem připraven zodpovědně reagovat na to, proč jsme neakceptovali doporučení Poslanecké sněmovny. Mnozí z vás to tady vyslovili. Já bych se mohl alibisticky vymlouvat na to, že bylo málo času, ale to neudělám, to by bylo z mé strany trapné. Já říkám: proto, že nebyl prostor. Já říkám: proto, že zadání znělo připravit rozpočet s deficitem někde kolem 5 %. Proto nebylo možno reagovat na to, že platy nepoklesnou o 4 %, což je 7 miliard, proto nebylo možno v dané chvíli reagovat na to, že nebude valorizace důchodů, což by znamenalo 10 miliard. Proto jsme v dané chvíli, podotýkám zatím, nereflektovali ani na požadavek navýšení prostředků pro ústavy sociální péče. Jestliže bychom toto akceptovali, tak rozpočet by nebyl 5,3 %, ale byl by někde v této chvíli přes 6 %.

Jestliže bychom akceptovali doporučení typu zapojit i různé jiné zdroje, např. byly tady návrhy dividendy ČEZu, byly tady návrhy, které jsem já za svou praxi ještě nezažil, ale proč ne, prostředky české centrální banky, tak pochopitelně to jsou tzv. jednorázové, neopakovatelné zdroje, které se nám ale do toho ukazatele, kterým jsme hodnoceni v rámci Evropské komise, nepočítají. Ty by měly jediný efekt - že bychom měli deficit sice vyšší, ale ten deficit by byl zčásti kryt vlastními zdroji, nemuseli bychom emitovat dluhopisy. Byl by to, promiňte mi ten výraz, tak trochu účetní rozpočtový trik.

A nyní k jednotlivým návrhům, které tady padaly. Vlastimil Tlustý tady vystoupil s tím - něco o degradaci rozpočtu. Já bych jenom chtěl připomenout, že on sestavil rozpočet, kdy ekonomický růst byl 6 % a jeho úvahy byly, a to si dobře vzpomeňte, ne 80 miliard, ale 120 miliard deficitu! Takže možná že on byl první, kdo ten rozpočet chtěl takto degradovat.

Pan místopředseda Filip - odhady HDP. Já si myslím, že náš odhad je konzervativní a je reálný. Já jsem o tom přesvědčen. Odhady Evropské komise, Měnového fondu, centrální banky jsou v plusu, jsou výrazně vyšší než odhad Ministerstva financí. A znovu říkám, nezáleží na této veličině, záleží na nominálním růstu HDP pro propočet daňových příjmů. Takže v tomto smyslu si myslím, že jsme realisté, a za údaje, které jsou v rozpočtu, se osobně stavím.

Pokud se týká nutnosti jakýchsi slibů na řešení tzv. přenesené působnosti na úrovni krajů a obcí, ano, my jsme během minulého roku, za éry pana ministra Kalouska, velmi podrobně studovali možnosti, zdali je schůdné změnit rozpočtové určení daní obcí a krajů. Na to vznikla i velmi široká spolupráce s Vysokou školou ekonomickou, a to jenom proto, aby tam byl někdo, o kom se nemůže říci, že je nezaujatý (?), o kom se může říci, že bude respektovat realitu a bude tu situaci v možnostech změny rozpočtového určení popisovat reálně a věcně. Musím říci, mimo jiné i z politických důvodů, mimo jiné i z toho, že starostové se nedohodli na úrovni malé obce, střední obce, magistráty města, že z tohoto sešlo a bylo přislíbeno, že stát pomůže řešit ty otázky, které mu náleží a které za něj vykonávají obce. To znamená tzv. přenesenou působnost. My jsme z toho slibu 4 miliard 2 miliardy zapracovali. Čili přenesená působnost na úrovni obcí je ve 2 miliardách řešena.

Co se týká udržitelnosti veřejných rozpočtů, já souhlasím s panem poslancem Nečasem, že je nutno provést strukturální změny, strukturální reformy. Když už nic jiného, tak v důsledku poměrně rychlého stárnutí populace a v důsledku toho, že naše výdajová strana rozpočtu má vážné strukturální problémy, které jsou v podstatě dneska toho rázu, že až 80 % příjmů rozpočtu jde na kvazimandatorní a mandatorní výdaje. To je naprosto minimální prostor pro jakoukoliv hospodářskou politiku, pro jakékoliv impulsy do vědy, vzdělání, výzkumu nebo čehokoliv jiného. To je velmi málo na to, aby mohla vláda ve větší míře využít možnosti kofinancování a prostředků strukturálních fondů. Je to fakt, který tady ministři financí opakují léta. Je to fakt, s kterým se, mimo jiné možná i z politických důvodů, z důvodu neochoty řešit některé věci tady, na úrovni Sněmovny, nepodařilo pohnout.

Já tvrdím na rozdíl od pana poslance Nečase a stojím si za tím, že není možné řešit věci jenom výdajovou stranou rozpočtu, že prostě budou muset být zásahy i na straně příjmové. Je to realita. Někomu se to může líbit více, někomu méně, ale opravdu je to dneska fakt. Pochopitelně záleží na míře úvah, na zdravém rozumu, na tom, že může a v mnoha zemích, standardních zemích, funguje progresivní zdanění, ale má své mantinely, které nepodlamují podnikání, které nejsou hrozbou pro podnikatelské aktivity.

Pokud se týká dalšího příspěvku, pan poslanec Dolejš si stěžoval, že rozpočet nemá žádnou koncepci. Já nevím, jak to myslel, ale z jeho vystoupení vyplynulo akorát to, že by do rozpočtu nalil řádově 30, možná 50 miliard, 30 miliard do výdajů, další prostředky zapojením těch zmíněných mimorozpočtových fondů. To také nepovažuji za koncept. Takže já v dané situaci jsem neměl možnost se zamýšlet nad nějakým hluboce filozofickým návrhem rozpočtu, protože - ano, stejně jako mému předchůdci, nebo mým předchůdcům, mantinely legislativy žádný filozoficky řekněme sofistikovanější rozpočet sestavit neumožní. To si myslím, že je fakt, a myslím si, že oba předchozí ministři financí, minimálně oba předchozí, možná i další, vám toto zcela určitě potvrdí.

Pokud se týká dalších poznámek, které se týkaly roku 2011 a 2012, já jsem se už zmínil - nevím, jak budeme postupovat v těchto letech. Nevím. Pokud se nepodaří tady projednat legislativní opatření na obou stranách bilance, tak ten rozpočet se bude pohybovat někde mezi 5 a 6 procenty a budeme mít vážné problémy, takovéto výsledky zdůvodňovat nejen odborné veřejnosti, nejen investorům, ale i na poli Evropské komise.

Co se týká struktury, o tom jsem se zmínil. O zadluženosti, která dosáhne v roce 2010 částky 1,4 bilionu a naroste o 15 %, dosáhne 38 % HDP, jsem se zmínil rovněž. Opravdu, nesrovnávejme se s Itálií a Belgií. Investoři jsou zvyklí na jejich deficity k HDP přes 100 %. Mají tříáčkový rating. Nás budou posuzovat v kontextu zemí střední Evropy, spíše Balkánu a východní Evropy, než jak porovnávají je. Takže se nám toto může velmi vymstít. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP