(12.00 hodin)
(pokračuje Opálka)
Teď tady slyším od vládních představitelů svých kolegů poslanců - protože ta vláda je složena na základě požadavků jednotlivých koaličních stran - že hřímají, jak je to možné. Takže já se ptám jako opoziční poslanec: Jak je toto vůbec možné?
Já rozumím tomu, že sociální služby bez kvalitního a komunitního plánování nezvládneme. Kdybychom chtěli, aby v České republice měli občané stejnou péči rovnoměrně všude, čili i na venkově stejně jako ve velkých městech, tak to státní rozpočet nemůže ufinancovat. Rozumím také tomu, že dnes se více vychází z nabídky poskytovatelů než z priorit obcí, a změnu nám může zabezpečit jedině kvalitní komunitní plánování. Již několikrát jsem ve výboru i v této Poslanecké sněmovně žádal pozměňovacím návrhem, který jste nepodpořili, aby zákonem byla tato povinnost obcím dána. Neúspěšně. Garantuji vám, že bez tohoto opatření nejsme schopni s tím nic více udělat. Je třeba opravdu hledat ty priority, které pomohou především těm nejpotřebnějším.
Když se podíváme na další kauzu, kterou zde zvedali kolegové, a to je pomoc rodinám, na jedné straně vznášejí kritiku na snížení mateřské, snížení ošetřovného a já bych přidal větší spoluúčast u zdravotní péče atd., ale na druhé straně se sami podepsali svým hlasováním při dvou balíčcích na tomto stavu.
Daně se někomu zvýšily, někomu snížily, takzvaně vyrovnaly, a rozdělily tuto společnost na tažné a chovné. Přitom máme jeden z nejmenších nákladů na pracovní sílu ze zemí vyspělé Evropské unie. Asi mimo některých manažerů a pilotů, kvůli kterým se zaváděly stropy, je daňová zátěž - a svým způsobem pro zaměstnavatele povinné odvody - jedna z nejnižších. To samozřejmě zlevňuje naši pracovní sílu, je to určitý sociální dumping pro ekonomiku, ale na druhé straně to snižuje kupní sílu a neumožňuje zvyšovat spotřebu, to znamená i výrobu. Je to takzvaně začarovaný kruh.
Já bych jako příklad toho, jak se dá pracovat s čísly a co tu včera zaznělo, uvedl některé informace, které přinesl pan kolega Nečas. Hovořil o odpočtech z daňového základu při zdaňování fyzických osob a uváděl, jak stát motivuje rodiče, a to, že pokud mají jedno dítě, mají zdaňování až po 16 tisících, kde dosahují úspory asi 1600 Kč, u dvou dětí až od 21 tisíc, čili mají úsporu kolem 2 tisíc korun, a u tří dětí až od 24 tisíc, čili úspora skoro 2,5 tisíce. Vážení, to je sice pravda, ale kolik rodičů má tyto platy, když dvě třetiny občanů, zaměstnanců, pobírají méně než průměrnou mzdu? Jaká je reálná možnost využití této podpory státu? Jak je výhodné a pro které skupiny je výhodné ty odpočty uplatňovat? Ten, který má plat 8, 10, 12, 14 tisíc, bohužel nedosáhne na úsporu téměř 2,5 tisíc.
Další údaj, který uvedl pan Nečas a který bych chtěl osvětlit, je, že průměrný důchod bude v roce 2010 i bez valorizace stoupat. Ano, i tento údaj je pravdivý a bude zatěžovat výdaje státního rozpočtu, lépe řečeno důchodového účtu. Argument je, že přijdou do důchodu ti, kteří měli větší příjmy, a zemřou ti, kteří měli nízké důchody. Ale jak se tento fakt růstu průměrného důchodu dotkne běžného důchodce? Vůbec nijak. Ten na tom bude pořád stejně, takže argument, že se nám zvýší průměrný důchod, se ve svém důsledku promítne do státního rozpočtu, ale do peněženky obyčejných lidí vůbec nijak.
Další argument, který byl řečen, je ten, že kolega Nečas předpokládá, že zhruba 40 tisíc penzistů přibude a že se zvýší jejich počet. Ale řekněme si popravdě, kolik z těchto důchodců je v podstatě zahnáno do předčasných důchodů, protože nemají práci. Snižují nezaměstnanost, ale zatěžují důchodový systém.
To jsou vazby, které se i při rozpočtové politice musí umět rozkrývat, a nemůžeme se dívat jenom na makro-, ale také na mikroprostředí. Já vím, že na to mohou být argumenty různé, ale pro ty, kteří chtějí slyšet a nejsou hluší k tomu, co lidi trápí, se snažím ukazovat, že ne vše, co zde zazní jako údaj, musí být údaj pro lidi kladný.
ČSSD, KDU-ČSL i zelení, i ta strana, na kterou si teď nevzpomínám, mají spoustu připomínek a doporučení, ale participovali na legislativním procesu, který byl základem pro přípravu tohoto státního rozpočtu, a z tohoto pohledu chápu i ministra financí, že má mantinely vytyčené. Zaráží mě ale, že tito poslanci jsou připraveni tento státní rozpočet populisticky v některých oblastech kritizovat, zvedají řadu problémů, které běžné lidi tíží a trápí, ale ve svém důsledku už dopředu deklarují, že rozpočet podpoří - na rozdíl od naší strany. My navrhujeme, aby se rozpočet vládě vrátil a přece jenom citlivě některé věci přehodnotily.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Opálkovi. Nyní bude patřit slovo panu poslanci Michalu Doktorovi. po něm je zatím posledním přihlášeným pan kolega Zdeněk Lhota. Prosím, slovo má pan poslanec Michal Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo vlády, páni ministři, dovolte mi, abych řekl k návrhu rozpočtu na příští rok pár poznámek, které, přiznávám předem, jsou víceméně vyvolány vystoupením mých předřečníků, přestože pár poznámek budu věnovat členům vlády a jednu prosbu panu premiérovi.
Jsem z debaty velmi smutný, protože obraz, který poskytla Poslanecká sněmovna směrem k veřejnosti, k občanům České republiky, je diametrálně odlišný od toho, v jak svízelné a obtížné situaci se nacházejí naše veřejné rozpočty a rizika, s nimiž se musejí vyrovnat. Skoro to vypadá, jako kdybychom se rozhodli nasytit hladového tím, že mu budeme promítat film s obloženými švédskými stoly a demonstrovat spotřebitelský komfort a příslib ráje, který evropský prostor po desetiletí sliboval. Ten je ovšem nenaplnitelný a nic takového neexistuje a dokonce nelze ani takto hladového nasytit. ***